Přehled ověřených výroků

Ministr financí Zbyněk Stanjura odpovídá na dotaz, zda se ODS obsazením kandidátky nestraníkem a někdejším Pirátem Janem Lipavským nesnaží v Praze sebrat hlasy liberálním stranám. Uvádí, že ODS má jak konzervativnější kandidáty, jako je Marek Benda, tak i liberální. Dodává, že ODS se vždy profilovala jako konzervativně-liberální strana.

Vyjádření členů ODS

ODS sama sebe na svých stránkách nazývá liberálně konzervativní stranou. Jako své základní principy uvádí „svobodu jednotlivce, vládu práva a volný trh“. V textu dále stojí, že strana klade důraz na „soukromé vlastnictví, nízké daně, podnikavost, solidaritu zodpovědných, snižování byrokracie, malý a bezpečný stát, ochranu soukromí, individuální zodpovědnost“.

Někdejší předseda ODS Václav Klaus ve svém úvodním projevu na stranické ideové konferenci už v roce 1999 mluvil o tom, že v ODS se mísí prvky liberalismu a konzervatismu. Konkrétně ve svém proslovu zmiňoval „specifickou, nedogmatickou mixáž“ liberalismu a konzervatismu, „tak typickou pro ODS.“

Od prosince 2001 je ODS členem mezinárodní organizace sdružující pravicové strany IDU (International Democracy Union). V rámci Evropského parlamentu je ODS součástí frakce Evropští konzervativci a reformisté (ECR), která se hlásí k liberálně konzervativním hodnotám (.pdf, str. 16).

Poté, co Václav Klaus v roce 2019 ODS kritizoval kvůli tomu, že členové strany dle jeho názoru nedodržují původní ideály, napsal premiér a předseda ODS Petr Fiala, že „ODS byla založena jako konzervativně liberální strana s jasným prozápadním směřováním. Tak jsem ODS vždy vnímal“. Podobně se vyjádřil také v květnu 2023.

V červenci 2023 se server iROZHLAS.cz ptal politiků ODS na ideologické zakotvení jejich strany s cílem porovnat osobní postoje členů s oficiálním směřováním. Někteří představitelé se vyjádřili následovně:

„Občanská demokratická strana je jednoznačně pravicová strana zastávající konzervativně-liberální hodnoty. V některých otázkách, zejména ekonomických, liberální, v ostatních zase konzervativní.“ 

„ODS byla, je a myslím, že i vždy bude pravicová, liberálně-konzervativní strana.“

„Jsou mezi námi liberálové i konzervativci, které spojuje úcta k lidským právům, svobodě, odpovědnosti a také solidarita ke zranitelným a odpor k přemíře byrokracie a regulací.“

Poslanec Marek Benda v červenci 2023 v rozhovoru pro iROZHLAS.cz tuto anketu komentoval slovy: „Stále platí, že ODS je strana, která se snaží být velmi liberální v ekonomických otázkách volného trhu a ve společenských otázkách konzervativnější.“ Předseda vlády Petr Fiala pro Deník N v červnu 2024 uvedl, že „ODS je i po odchodu Václava Klause strana, která je součástí konzervativně-liberálního proudu.“

Závěr

ODS se sama prezentuje jako liberálně konzervativní strana, což potvrzují i někteří její členové, včetně premiéra Petra Fialy a ministra Martina Kupky. O tom, že se ve straně spojují konzervativní i liberální prvky, mluvil už Václav Klaus na konci 90. let. Výrok Zbyňka Stanjury tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura reagoval na dotaz redaktorky, jestli nezkresluje a nenadhodnocuje data spojená se státním rozpočtem. Redaktorka zároveň poznamenala, že podle některých voličů k rozpočtu přistupuje podobně jako jeho předchůdkyně Alena Schillerová. Stanjura tuto kritiku odmítá s tím, že za ním stojí konkrétní výsledky, a poukazuje na schodek rozpočtu v roce 2023, který byl podle něj nakonec nižší, než bylo původně plánováno.

Schodek státního rozpočtu v roce 2023

Ministerstvo financí původně plánovalo, že schodek státního rozpočtu na rok 2023 dosáhne 270 miliard korun. Po změnách v návrhu rozpočtu se plánovaný deficit vyšplhal na 295 mld. Kč poté, co výdaje oproti původnímu návrhu vzrostly o 204 mld. Kč, zejména vzhledem k zastropování cen plynu a elektřiny, a zároveň se zvýšily příjmy o 179 mld. Kč. Poslanecká sněmovna rozpočet s deficitem 295 mld. Kč později schválila.

Schodek státního rozpočtu za celý rok 2023 dosáhl 288,5 mld. Kč, a byl tedy o 6,5 miliardy nižší, než s jakým se v původně schváleném rozpočtu počítalo. Meziročně klesl o 72 mld. Kč, k čemuž podle resortu financí přispěly např. příjmy z daně z neočekávaných zisků. Např. výběr sociálního pojištění poté vzrostl a finanční situaci napomohly i příjmy z EU. Mezi položkami, u kterých se výdaje meziročně nejvíce zvýšily, byly výplaty důchodů nebo mimořádná opatření přijatá kvůli vysokým cenám energií.

Predikce o 470 miliardách

Bývalá ministryně financí Alena Schillerová během roku 2022 vícekrát zmínila, že deficit státního rozpočtu bude v následujícím roce činit 470 mld. Kč. Na říjnové schůzi Poslanecké sněmovny se Schillerová ohradila vůči avizovanému schodku ve výši 295 mld. Kč s tím, že po přičtení příjmů a výdajů bude deficit pravděpodobně 470 mld. Kč. O tomto čísle mluvila i po jednání stínové vlády. Jako nereálný viděl plánovaný schodek také tehdejší místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů Vít Samek, který v listopadu řekl, že deficit přesáhne 300 mld. Kč. Ve stejném duchu se v dubnu 2023 vyjádřili i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a expremiér Jiří Rusnok.

Závěr

Vláda ve schváleném rozpočtu na rok 2023 plánovala schodek ve výši 295 mld. Kč. Podle Aleny Schillerové bylo ale toto číslo nereálné a deficit odhadovala na 470 mld. Kč. Výsledný deficit nakonec činil 288,5 mld. Kč. Jde tedy o nižší částku, než byla ta, se kterou návrh původně počítal. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr financí Zbyněk Stanjura odpovídá na poznámku redaktorky ohledně výhrad k pomalé konsolidaci financí. Argumentuje tím, že je v mezinárodním kontextu rychlá, a zdůrazňuje, že Fialova vláda zvyšuje výdaje na obranu. Poté poukazuje na obranné rozpočty minulých vlád, které podle jeho názoru byly nízké a upřesňuje, že tvořily jen 1 % hrubého domácího produktu (HDP).

Alianční závazek

Ministři obrany členských zemí NATO ústně odsouhlasili závazek vydávat 2 % HDP na obranu v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku potvrdili čelní představitelé států Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Výdaje na obranu mezi lety 2014 a 2021

Andrej Babiš byl ministrem financí v Sobotkově vládě od ledna 2014 do května 2017. V prosinci 2017 se stal premiérem, kterým byl až do prosince 2021 i přesto, že jeho vláda nejprve nezískala důvěru Poslanecké sněmovny a do června 2018tak působila pouze v demisi. 

Jak je vidět na následujícím grafu, během období, kdy stál Andrej Babiš v čele resortu financí, se výdaje na obranu pohybovaly okolo 1 % HDP. V době, kdy byl předsedou vlády, už ale výdaje postupně rostly a v posledním roce jeho vládnutí se dostaly na 1,39 % HDP (.xlsx).

Data Ministerstva obrany a data Severoatlantické aliance se v některých letech vzájemně mírně liší. Rozdíl je zjevně způsoben odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1).

Nominální výdaje na obranu

Co se týče nominálních výdajů na obranu, na grafu níže lze vidět, že během Babišova působení na Ministerstvu financí se rozpočet na obranu v některých letech zvyšoval. Pro rok 2014 bylo Ministerstvu obrany vyhrazeno 42 mld. (.pdf, str. 7 z 42), zatímco v roce 2017, tedy na konci Babišova ministerského působení, se jednalo o 52,5 mld. Kč (.pdf, str. 33 z 254).

Rozpočet se navyšoval i během Babišova působení na pozici předsedy vlády. V roce 2018 bylo pro Ministerstvo obrany vyhrazeno 58,9 mld. Kč (.pdf, str. 41). O rok později to bylo zhruba o osm miliard více (.pdf, str. 32). V roce 2020 bylo pro resort původně alokováno 75,5 mld. Kč (.pdf, str. 32), později ale došlo ke snížení jeho prostředků o 2,9 mld. Kč.

Výdaje na obranu v roce 2021 měly dle schváleného rozpočtu původně dosahovat částky 75,4 mld. Kč. V lednu 2021 nicméně tehdejší vláda rozhodla (.pdf) o přesunu pěti miliard korun z vládní rozpočtové rezervy zpět do rozpočtu Ministerstva obrany. Přesunutí dalších pěti miliard poté odsouhlasila v březnu stejného roku (.pdf). Výsledný rozpočet posléze dosahoval cca 85 miliard korun.

Závěr

Během let, kdy Andrej Babiš zastával post ministra financí, činily výdaje na resort obrany zhruba 1 %. V průběhu jeho působení v premiérském křesle už ale rozpočet Ministerstva obrany kontinuálně rostl a zvyšoval se i jeho podíl na HDP, který v roce 2021 činil 1,39 % HDP. Výrok ministra financí Stanjury proto hodnotíme jako zavádějící.

Moderátorka mluví o vládním programu dostupného bydlení a ptá se ministra financí Zbyňka Stanjury, co dalšího by ODS v oblasti bydlení chtěla udělat. Stanjura zmiňuje pozměňovací návrh, který by zrovnoprávnil podmínky družstevního bydlení. Moderátorka se ministra ptá, proč se tento návrh nepodařilo prosadit dřív. Na to Stanjura odpovídá, že Ministerstvo pro místní rozvoj, které má oblast bydlení na starosti, vedla ODS za patnáct let jen asi deset měsíců. Dodává, že hnutí ANO naproti tomu vedlo resort osm let. 

Vedení Ministerstva pro místní rozvoj

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) vzniklo 1. listopadu 1996 a v jeho čele se od té doby vystřídalo 21 ministrů. Jan Černý, který resort vedl téměř sedm měsíců v roce 1998, sice byl nejdříve členem ODS, několik dní po převzetí úřadu však přestoupil do poslaneckého klubu Unie svobody. Přímo za ODS stál v čele MMR jen Petr Gandalovič, který byl ministrem čtyři měsíce, od začátku října 2006 do začátku ledna 2007. Zástupci hnutí ANO oproti tomu resort vedli od ledna 2014 do prosince 2021, tedy skoro osm let. 

Závěr

Hnutí ANO vedlo Ministerstvo pro místní rozvoj téměř osm let v kuse mezi roky 2014 a 2021. ODS byla v čele ministerstva čtyři měsíce v letech 2006–2007. V roce 1998 řídil ministerstvo téměř sedm měsíců Jan Černý, který sice byl nejprve členem ODS, krátce po nástupu do funkce ministra ale přestoupil do Unie svobody. Zbyněk Stanjura nicméně správně uvádí, že hnutí ANO vedlo MMR znatelně delší dobu než ODS. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou. 

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku hovoří o nově schváleném trestném činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Ten je podle něj potřeba, jelikož v Evropě probíhá konvenční válka a Česko má nepřítele, který hybridními způsoby útočí na jeho svobodu a demokracii. Rakušan se odvolává na pobaltské země a Polsko, ty dle jeho slov zákony proti působení cizí moci mají.

Neoprávněná činnost pro cizí moc

V rámci novely Lex Ukrajina VII byl schválen pozměňovací návrh skupiny poslanců (.pdf, str. 5–8), který český trestní zákoník rozšířil o paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Podle této úpravy hrozí odnětí svobody tomu, kdo vykonává činnost pro cizí moc s úmyslem ohrozit svrchovanost, územní celistvost či bezpečnost ČR. Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu jde například o budování agenturní sítě pro cizí moc, shromažďování informací o důležité veřejné infrastruktuře nebo o sledování jiné osoby zpravodajskými prostředky (.docx, str. 5–6).

Český trestní zákoník už před přijetím této změny obsahoval paragrafy o trestných činech proti bezpečnosti České republiky. Jedná se např. o vyzvídání a vyzrazení utajovaných informací. Vedle toho zákoník definuje i trestné činy proti obraně státu, jako je služba v cizí armádě, případně válečná zrada nebo spolupráce s nepřítelem v době ohrožení či válečného stavu. Dále vymezuje např. vlastizradu nebo sabotáž.

Ustanovení v dalších státech

Polský trestní zákoník neobsahuje samostatný paragraf, který by se zabýval čistě působením cizí moci, spolupráci s jiným státem však vymezuje v kapitole o zločinech proti republice (.pdf, str. 63, čl. 130) nebo o ochraně informací (str. 115, čl. 265). Některé zde definované trestné činy odpovídají spíše českému paragrafu o vyzvědačství. Ten ale potírá pouze vyzvídání, sbírání či vyzrazení tajných informací, zatímco polská úprava je pojata šířeji, a částečně se tak blíží českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc.

Podle polského článku 130 je trestné účastnit se činnosti cizí rozvědky či jednat v její prospěch proti Polsku nebo jen projevit ochotu to učinit (.pdf, str. 63, čl. 130, § 1, 3). Trestná je také například spolupráce s cizí rozvědkou i bez úmyslu poškodit Polsko, pokud k této spolupráci nedá souhlas příslušný orgán (§ 6). Článek také mj. explicitně zmiňuje trestní odpovědnost osob, které by ve spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou šířily dezinformace s cílem poškodit polský politický systém, ekonomiku, polské spojence či mezinárodní organizace, jichž je Polsko členem (§ 9).

V Lotyšsku zákon definuje trestný čin pomoci cizímu státu při činnostech namířených proti Lotyšské republice (§ 81.1), který je obsahem podobný českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Svým zaměřením se blíží i české úpravě vlastizrady, ta však – na rozdíl od lotyšské úpravy – vymezuje rozvracení republiky jako násilnou aktivitu. Obdobný paragraf jako Lotyšsko má také Litva, jejíž trestní zákoník vymezuje trestný čin pomoci jinému státu při jednání proti Litevské republice. Estonsko podobně definuje trestný čin vlastizrady (§ 232).

Závěr

Českému paragrafu o neoprávněné činnosti se v případě Lotyšska a Litvy blíží jejich definice trestného činu pomoci cizímu státu při jednání proti republice. Estonsko ve svém trestním zákoníku řeší danou problematiku odlišnou definicí vlastizrady, Polsko pak šířeji pojatým článkem věnovaným spolupráci se zahraničními informačními službami. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Redaktorka konfrontuje ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) s kritikou opozice, podle které Starostové omezují svobodu slova. Jako jeden z kontroverzních kroků Ministerstva vnitra jmenuje i paragraf o činnosti pro cizí moc, který prošel jako součást tzv. Lex Ukrajina VII. Rakušan upozorňuje, že za věcným návrhem právní úpravy nestál jeho resort, ale Ministerstvo spravedlnosti. Návrh navíc podle něj prošel připomínkovým řízením a ani legislativní rada vlády kvalitu návrhu nezpochybnila.

Paragraf o trestné činnosti pro cizí moc

Tzv. Lex Ukrajina VII, novela zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině (.pdf), je sedmou úpravou zákona Lex Ukrajina, který legislativně upravuje status ukrajinských uprchlíků na území Česka. Poslanecká sněmovna tuto úpravu přijala v prosinci 2024. Schválila přitom i pozměňovací návrh předložený poslancem Martinem Exnerem (STAN), který jako trestný čin zaváděl neoprávněnou činnost pro cizí moc (.pdf, str. 5–8).

Opozice a někteří senátoři paragraf kritizovali jako zneužitelný, podle opozice se navíc jednalo o „přílepek“, kterým vláda obešla legislativní proces. To Rakušan odmítl s odkazem na právní rozbor legislativců a se zdůvodněním, že Lex Ukrajina zdůrazňuje bezpečnostní zájem. Úprava se podle vyjádření ministra spravedlnosti Pavla Blažka původně měla objevit až v připravované novele trestního zákoníku.

Návrh předložený poslancem Exnerem, pod kterým jsou mimo jiné podepsáni i Blažek a Rakušan (.docx, str. 1), skutečně odpovídá úpravě v návrhu novely trestního zákoníku (.docx, str. 3–4; .docx, str. 14–15). Ten již v březnu 2024 předložilo do připomínkového řízení Ministerstvo spravedlnosti. Podle mluvčí resortu vnitra Hany Malé se Ministerstvo vnitra podílelo na přípravě skutkové podstaty zavedení nového trestného činu. Legislativní rada vlády na podzim 2024 doporučila návrh schválit, k paragrafu o trestném činu spočívajícím v neoprávněné činnosti pro cizí moc připomínky neměla (.pdf, str. 4–6).

Závěr

Paragraf v Lex Ukrajina VII o činnosti pro cizí moc byl původně součástí připravovaného návrhu trestního zákoníku předloženého Ministerstvem spravedlnosti. Ten resort v březnu 2024 odeslal do připomínkového řízení. Legislativní rada vlády na podzim 2024 doporučila návrh schválit, a to včetně části o novém trestném činu spočívajícím v neoprávněné činnosti pro cizí moc. Výrok Víta Rakušana tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan komentuje nově zavedený trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc, který byl schválen v rámci Lex Ukrajina VII. Při jeho obhajobě odkazuje na případy, kdy lidé fotografovali politiky nebo důležité objekty, ale podle tehdy platných zákonů nebylo možné je potrestat.

Potvrzený případ BIS

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme situace, které zmiňuje Vít Rakušan, nenašli. Obrátili jsme se proto na mluvčího Bezpečnostní informační služby (BIS) Ladislava Štichu. Ten uvedl, že Rakušan vychází ze staršího případu, který BIS v minulosti zaznamenala, ale nemedializovala vzhledem k ochraně zájmů zpravodajské služby a k odlišnému přístupu někdejšího vedení ke komunikaci s veřejností. Dnes je podle něj již možné o této události informovat alespoň v obecné rovině. 

Konkrétně šlo podle mluvčího o případy, kdy lidé íránského původu, kteří měli podle zjištění BIS vazby na íránské zpravodajské služby, v Praze sledovali, obhlíželi a fotografovali některé objekty a osoby. Šticha dodal, že na základě zkušeností BIS i zahraničních partnerů tyto činnosti prováděli způsobem, kterým si různí aktéři vybírají místa pro případné sabotáže nebo zpravodajské akce.

Další hrozby sabotáže

Zpravodajské služby dlouhodobě varují před aktivitami cizích rozvědek na území Česka. Ve výroční zprávě za rok 2023 kontrarozvědka např. uvedla, že ruská strana k verbování spolupracovníků ve zvýšené míře používala komunikační aplikace, zejména Telegram (.pdf, str. 11). Zaznamenané případy podle BIS potvrdily záměr ruských zpravodajských služeb tyto spolupracovníky využívat k přípravám útoků zaměřených na destabilizaci členských zemí NATO a EU, které pomáhají Ukrajině.

Bezpečnostní složky měly podezření, že cizinec původem z Kolumbie, který se v červnu 2024 pokusil zapálit autobusové depo v Praze, byl řízen právě z Ruska a financován režimem Vladimira Putina. Ředitel BIS Michal Koudelka k tomuto případu uvedl, že existuje důvodné podezření, že útok byl součástí hybridní války, kterou vede Rusko proti evropským zemím podporujícím Ukrajinu.

Závěr

Mluvčí BIS Ladislav Šticha potvrdil, že výrok Víta Rakušana vychází z dříve zaznamenaného případu, kdy Íránci se vztahem k íránským zpravodajským službám fotografovali, obhlíželi a sledovali některé objekty a osoby v Praze. Podle BIS tímto způsobem probíhá výběr míst pro potenciální sabotážní a zpravodajské akce. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Návrh vyhlášky v roce 2025

V současnosti poskytovatelé internetu sbírají data zahrnující informace o IP adresách uživatelů a zaznamenávají pouze to, odkud se k internetu připojovali. Podle návrhu vyhlášky Ministerstva vnitra a Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2025 by se ale ke sbíraným datům přidaly i záznamy o tom, které weby lidé navštěvují. K těmto údajům by měla přístup policie a zpravodajské služby. Podle důvodové zprávy návrh vyhlášky umožní operátorům předávat orgánům veřejné moci pouze relevantní komunikaci, čímž se minimalizuje předávání dat o dalších účastnících (.doc, str. 3).

K návrhu se po jeho zveřejnění zvedla vlna kritiky. Např. prezident Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiří Grund kritizoval zásah do soukromí občanů, jelikož by podle něj v případě schválení vyhlášky existovala dohledatelná historie navštívených stránek každého uživatele za posledních šest měsíců. Dle jeho tvrzení by navíc bylo zvýšení objemu ukládaných dat o provozu zákazníků do začátku července, od kdy měla vyhláška platit (.docx, str. 2), technicky nerealizovatelné.

Kritika přišla také z řad politiků, kdy například předseda opozičních Pirátů Zdeněk Hřib návrh označil za „šmírovací“. Proti vyhlášce se postavili i členové vlády – premiér Petr Fiala popřel, že by za jeho vlády bylo něco takového uskutečněno. Ministr vnitra Vít Rakušan avizoval, že navrhovanou změnu nepodpoří, stejně jako ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.

Dřívější návrh

Už v červnu 2015 Policie uvedla, že navrhla změnu vyhlášky týkající se uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Podle jejího tehdejšího vyjádření konkrétně navrhovala, aby poskytovatelé nově uchovávali i cílové IP adresy a čísla portů, protože bez nich dle policie nelze přesně určit, s kým přesně uživatel komunikoval.

Návrh vyhlášky (.docx; .docx) s tímto obsahem nakonec vládě na podzim 2015 předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Důvodem podle něj bylo vytvořit policii a dalším orgánům činným v trestním řízení podmínky pro efektivní vyšetřování závažné kriminality páchané pomocí informačních technologií.

K návrhu se tehdy vyjádřil Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který v připomínkovém řízení podal 12 připomínek, z čehož 11 označil jako zásadní (.docx). Odvolával se na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a českého Ústavního soudu a poukazoval na konflikt práva na ochranu soukromí a práva na zajištění bezpečnosti veřejnosti a státu (str. 1). Dále upozorňoval na to, že plánované úpravy „představují plošné monitorování všech aktivit všech uživatelů na internetu, spojené s enormním nárůstem objemu uchovávaných dat“ (str. 2), a podotýkal, že návrh se s tímto dopadem nevypořádává. ČTÚ na vícero místech popsal návrh a jeho odůvodnění jako „zcela nedostatečné“ (str. 1, 3, 4, 5, 6). Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky nakonec návrh v roce 2015 nepřijala.

Podle ministra Rakušana za návrhem stál Útvar speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli informace o tom, jaká instituce návrh připravila. S dotazem ohledně zapojení útvaru jsme se tak obrátili na tiskové oddělení policie. Vedoucí odboru komunikace a vnějších vztahů a tiskový mluvčí Policejního prezidia Jozef Bocán přiblížil, že „ve věci legislativních návrhů jedná za Policii České republiky vždy Policejní prezidium České republiky (...), jejíž vypracování Policejní prezidium České republiky iniciovalo s největší pravděpodobností v dubnu 2015.“ Zároveň ovšem uvedl, že související spis byl v roce 2018 skartován a policie tak nemá bližší informace o přesném obsahu jednotlivých dokumentů. Poté dodal, že prezidium, jakožto původce záměru, úpravu vyhlášky podporovalo v roce 2015 a také letos.

Závěr

Policejní prezidium podle jeho mluvčího iniciovalo v roce 2015 vypracování vyhlášky, podle které by poskytovatelé uchovávali cílové IP adresy a čísla portů pro účely monitorování internetové aktivity. Český telekomunikační úřad proti návrhu podal řadu připomínek a s odůvodněním návrhu v mnoha bodech nesouhlasil. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku mluví o návrhu vyhlášky, který měl zavést sběr cílových IP adres uživatelů. Vyhláška by tak policii a zpravodajským službám umožnila sledovat, jaké konkrétní stránky lidé navštěvují. Rakušan upřesňuje, že k IP adresám se policie za určitých okolností může dostat už v současnosti.

Současná úprava

Podle zákona o elektronických komunikacích musí poskytovatelé komunikačních sítí po dobu šesti měsíců uchovávat provozní a lokalizační údaje uživatelů, pomocí nichž lze identifikovat zdroj, adresáta, datum, čas, způsob a dobu trvání komunikace. Poskytovatel však nesmí uchovávat obsah zpráv, ani ho dále předávat třetím stranám. 

Poskytovatelé musí uchovávané údaje na požádání poskytnout orgánům činným v trestním řízení, policii, Bezpečnostní informační službě, Vojenskému zpravodajství nebo České národní bance. Policie má na informace nárok pro účely pátrání po hledané nebo pohřešované osobě, zjištění totožnosti nebo předcházení a odhalování terorismu, a to pouze pro účely zjištění doby a místa pobytu osoby.

Více informací o telekomunikačním provozu může policie získat při vyšetřování trestných činů s horní hranicí odnětí svobody v délce minimálně tří let. V přípravném řízení to může nařídit soudce na návrh státního zástupce, který v přípravném řízení vykonává dozor nad činností policejního orgánu.

Při vyšetřování určitých trestných činů s minimální horní hranicí odnětí svobody na osm let může soudce v přípravném řízení na návrh státního zástupce pověřit policii odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu určité uživatelské adresy či zařízení, a to po dobu až čtyř měsíců. U některých závažnějších činů lze k odposlechu přistoupit i bez soudního příkazu.

Závěr

Policie se může k IP adresám dostat i v současnosti, pokud chce zjistit dobu a místo pobytu hledané či pohřešované osoby. Další informace, které poskytovatelé komunikačních sítí uchovávají, může policie získat pro účely vyšetřování některých trestných činů, pokud to navrhne dozorový státní zástupce. U dalších závažnějších trestných činů může soud dokonce nařídit odposlech. Výrok Víta Rakušana z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Lex Ukrajina VII je novela zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Novelu vláda schválila v červnu 2024, jejím hlavním cílem bylo prodloužit dočasnou ochranu ukrajinským uprchlíkům nebo jim umožnit získat zvláštní dlouhodobý pobyt (.pdf, str. 17–⁠⁠⁠⁠⁠⁠19 z 82). Sněmovna novelu schválila v prosinci 2024. Senát k novele nepřijal žádné usnesení kvůli neshodám o zvláštním zápisu ukrajinských dětí do škol, zavedení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc a také o zpřísnění podmínek pro ruské žadatele o české občanství. Návrh novely následně putoval k prezidentu Pavlovi, který ji podepsal v únoru 2025.

Zamezení dvojího občanství 

Podle zákona Lex Ukrajina VII je možné udělit občanům Ruské federace české občanství pouze v případě, že předloží důkaz o pozbytí ruského občanství (.pdf, str. 11). Tato povinnost se netýká lidí, kterým byl v Česku udělen azyl. Nevztahuje se ani na osoby, kterým bylo české občanství uděleno za významný přínos České republice v oblasti vědy, vzdělávání, kultury, sportu nebo humanitární činnosti. Dětí, jejichž matka má ruské občanství a otec české občanství, se při udílení českého občanství tato povinnost také netýká, pokud určení otcovství nebylo účelové pro získání českého občanství (.pdf, str. 11). 

Podle Seznam zpráv je vzhledem k válce na Ukrajině a nepříznivým česko-ruským vztahům komplikované vzdát se ruského občanství, jelikož žádost o zrušení občanství musí potvrdit ruská strana. Někteří politici a organizace zamezení dvojího občanství kritizovali jako diskriminační. Proti návrhu vznikla např. iniciativa „Jsme lidé“, která upozorňuje, že pozastavení udělování českého občanství ruským občanům ponechává mnoho lidí v právní nejistotě. Ministr Rakušan obhajoval zamezení dvojího občanství jako nutnost pro omezení vlivu Ruska, jehož prezident se podle ministrových slov snaží využít ruskou komunitu v zahraničí k politickým účelům. Rakušan uvedl, že novela není diskriminační, protože neznemožňuje žádat o české občanství ani nezmění podmínky pro dlouhodobý pobyt.

Závěr

Součástí novely Lex Ukrajina VII, kterou Poslanecká sněmovna schválila v prosinci 2024, je zamezení dvojího občanství u žadatelů s ruským občanstvím. Až na výjimky se žadatelé o české občanství budou muset nejdříve vzdát toho ruského. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.