Přehled ověřených výroků

Poplatky pro ČRo

Výši koncesionářského poplatku pro Český rozhlas (ČRo) upravuje stejně jako v případě České televize (ČT) zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. V době vysílání námi ověřované debaty byl poplatek za rozhlas stanoven na 45 korun měsíčně. Tyto poplatky tvoří pro ČT i ČRo většinu příjmů, jelikož tato média nemohou mít vzhledem k vlastním pravidlům (.pdf, str. 38) takové zisky z reklam jako komerční televize a rozhlasové vysílání.

Takzvanou mediální novelu, přesněji řečeno návrh novel zákona o České televizi, o Českém rozhlasu a o rozhlasových a televizních poplatcích (.pdf), vláda schválila v červnu 2024 (.pdf), kdy jej také předložila Poslanecké sněmovně. Novela obsahuje mj. právě zvýšení koncesionářských poplatků, a to o 15 korun u ČT a o 10 korun u ČRo. Měsíčně se tak poplatky od začátku května 2025 zvýšily na 150 korun za televizi a 55 korun za rádio (.pdf, str. 15 ze 164). Poplatky se navíc budou valorizovat o šest procent v případě, že součet ročních měr inflace přesáhne šest procent (.pdf, str. 20).

Závěr

V době vysílání debaty byl poplatek za rozhlas stanoven na 45 korun měsíčně. S přijetím mediální novely se zvýšil o deset korun na 55 korun za měsíc. Výrok Patrika Nachera proto hodnotíme jako pravdivý.

Programové prohlášení vlády

Vláda ve svém původním i aktualizovaném programovém prohlášení přislíbila podporu pro rehabilitaci fotovoltaiky, jelikož ji považuje za klíčový obnovitelný zdroj (.pdf, .pdf, vše str. 9). Konkrétně v obou dokumentech zmínila, že podpoří fotovoltaická zařízení na minimálně 100 tisících střechách do roku 2025 (.pdf, str. 48, .pdf, str. 49).

Fotovoltaická zařízení v Česku

Střešní fotovoltaická zařízení pro rodinné a bytové domy jsou podporována formou dotace z dotačního programu Nová zelená úsporám. Jeho hlavním cílem je podle Státního fondu životního prostředí „zlepšit stav životního prostředí snížením produkce emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů (především emisí CO₂)“.

Podle dat Ministerstva životního prostředí bylo v rámci programu Nová zelená úsporám od ledna do listopadu 2022 schváleno necelých 47 tisíc žádostí o podporu fotovoltaiky (.pdf, str. 11), a vláda tak dosáhla téměř poloviny svého cíle z programového prohlášení.

Počet schválených žádostí nadále rostl (.pdf) a ministr Hladík v listopadu 2024 uvedl, že resort podpořil už přibližně 201 tisíc fotovoltaik. Tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí nám s odvoláním na údaje Státního fondu životního prostředí sdělila, že od ledna 2022 do poloviny března 2025 bylo schváleno celkem 218 124 žádostí o podporu fotovoltaik.

Závěr

Fialova vláda ve svých programových prohlášeních uvedla, že podpoří fotovoltaická zařízení na minimálně 100 tisících střechách do roku 2025. Že počet podpořených fotovoltaik překonal hodnotu 200 tisíc, zmínil ministr životního prostředí již v listopadu 2024. K polovině března 2025 bylo podle mluvčí Ministerstva životního prostředí schváleno 218 124 žádostí, Fialova vláda tak svůj závazek splnila dvojnásobně. Výrok Petra Hladíka hodnotíme jako pravdivý.

Moderátor v kontextu výroku zmiňuje tiskovou zprávu Ministerstva životního prostředí, ve které stojí, že emise v Česku od roku 1990 poklesly o 47 %. Poté dodává, že Evropa celkově snížila emise o 37 %, a ptá se na to, jestli lepší tuzemský výsledek není důsledkem různé srovnávací základny a např. vymizení těžkého průmyslu. Petr Hladík odpovídá, že za snížením emisí stojí více faktorů. Následně pak uvádí, že po období, kdy lesy po kůrovcové kalamitě absorbovaly více oxidu uhličitého, než kolik uvolňovaly, k němu začala v roce 2023 opět přispívat i příroda.

Emise CO₂ produkované přírodou

Příroda se částečně podílí na emisích oxidu uhličitého – v určitých případech ho dokáže značné množství absorbovat, může ho ale i produkovat. Vlivem kůrovcové kalamity v České republice docházelo k odlesňování, což zapříčinilo, že se z lesů stal zdroj emisí skleníkových plynů (.pdf, str. 19).

Na emise skleníkových plynů a pohlcování uhlíku v odvětví využívání půdy a lesnictví v EU se zaměřuje nařízení o využití půdy, změn ve využití půdy a lesnictví – LULUCF (z anglického Land use, land-use change, and forestry). Největší vliv na bilanci skleníkových plynů pocházejících z přírody má lesnictví, kdy zalesňování vede ke snižování emisí CO₂, zatímco odlesňování má opačný efekt (.pdf, str. 2).

V rámci přijatého nařízení o LULUCF se členské státy Evropské unie zavázaly k udržitelnému hospodaření s půdou a lesy s cílem snižovat emise skleníkových plynů a zvyšovat schopnost půdy a lesů absorbovat CO₂. Závazek upravuje, kolik emisí skleníkových plynů by mělo být v jednotlivých členských státech a celé EU v roce 2030 pohlcováno (.pdf, str. 24).

Pro úplnost dodejme, že i když Petr Hladík za „záporné emise“ v tomto výroku označuje stav, kdy lesy vydaly víc oxidu uhličitého, než kolik spotřebovaly, standardně se za záporné či negativní naopak označují právě emise pohlcované.

Emise CO₂ z českých lesů

Data o celkové bilanci emisí v sektoru LULUCF zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Každoročně také vychází zpráva České informační agentury životního prostředí (CENIA), příspěvkové organizace Ministerstva životního prostředí. Její zprávy pojednávají o stavu životního prostředí v Česku včetně emisí skleníkových plynů v sektoru LULUCF a vycházejí z dat ČHMÚ (.pdf, str. 76; .pdf, str. 153). Data o emisích skleníkových plynů sleduje také Eurostat.

Data v rámci LULUCF zahrnují celkové emise všech skleníkových plynů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ oxidu uhličitého, ale např. také metanu nebo oxidu dusného. Tyto skleníkové plyny se udávají v jednotkách CO₂eq (ekvivalentu oxidu uhličitého). Data započítávají emise z různých odvětví, mezi která, jak už anglický název sektoru LULUCF napovídá, patří např. lesnictví nebo využívání orné půdy. Lesy jsou obecně významným úložištěm oxidu uhličitého, zásahy do nich však tento proces mohou obrátit. Výsledkem pak může být, že více emisí uvolňují než absorbují. To se v Česku přihodilo během kůrovcové kalamity, kdy docházelo k intenzivnější těžbě dřeva i schnutí dřevin.

Na následujícím grafu lze vidět, že sektor LULUCF oxid uhličitý dlouhou dobu pohlcoval. Zlom nastal v roce 2018, kdy byl význam českých lesů jako úložiště CO₂ minimální. V dalších letech již česká příroda byla zdrojem emisí CO₂, což podle CENIA způsobilo problém při směřování ke klimatické neutralitě (.pdf, str. 7). Data o emisích v sektoru LULUCF jsou k dispozici na stránkách ČHMÚ a Eurostatu pouze do roku 2022, kdy byl LULUCF zdrojem přibližně 3,4 megatun emisí. Podle tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí v roce 2022 nicméně dosahovaly emise produkované tímto sektorem hodnoty 1,5 megatun. V roce 2023 podle ní české lesy začaly uhlík opět ukládat a sektor LULUCF pohltil 3,5 megatun emisí.

Rozdílné hodnoty

Jak jsme zmínili výše, emise ekvivalentu oxidu uhličitého za rok 2023 pochází pouze z tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí. Údaje za rok 2022 se však výrazně liší od těch, které na svých stránkách uvádí ČHMÚ a Eurostat. Obrátili jsme se proto na tiskové oddělení resortu s žádostí o upřesnění zveřejněných informací. Tisková mluvčí Veronika Krejčí nám resortní data potvrdila a vysvětlila, že důvodem rozdílu je zpětné zpřesňování hodnot na základě dat, která v době zveřejnění informací ze strany ČHMÚ ještě nebyla k dispozici.

Krejčí doplnila, že „mezi údaji vykázanými v roce 2024 a těmi, které vykazujeme v letošním roce, došlo k technickým opravám a zpřesněním v modelu, který počítá emise a propady z lesní půdy, což je z hlediska sektoru LULUCF nejvýznamnější emisní kategorie. Především došlo ke zpřesnění podílu prořezávek a sanitárního kácení na celkové těžbě dřeva. Na základě provedených úprav došlo za celé časové období 1990–2022 ke změně v emisní bilanci lesní půdy v průměru o 17 %. K dílčím úpravám však došlo i u dalších emisních kategorií sektoru LULUCF.“

Závěr

Až do roku 2018 se českým lesům dařilo CO₂ ukládat, kůrovcová kalamita však vedla k tomu, že se sektor LULUCF naopak stal zdrojem emisí. Rok 2022 byl posledním, kdy tento sektor více emisí vypustil než absorboval, konkrétně byl tehdy zdrojem 1,5 megatuny emisí. V roce 2023 už pohltil 3,5 megatuny CO₂eq. Ministr Hladík zjevně zaměňuje megatuny a gigatuny, samotná čísla ovšem uvádí správně. Správně také zmiňuje, že lesy vlivem kůrovcové kalamity více emisí vyprodukovaly než pohltily a že se tento jev v roce 2023 otočil. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Moderátor v kontextu výroku zmiňuje, že podle Energetického regulačního úřadu mělo Česko v roce 2023 nejnižší spotřebu elektrické energie za posledních 14 let a že zároveň klesla její výroba. Následně se ptá, zda takový výsledek není způsoben ekonomickou stagnací, protože se dle něj zároveň snížila průmyslová produkce. Ministr životního prostředí Petr Hladík oponuje tvrzením, že roste hrubý domácí produkt (HDP), což je dle něj klíčový ukazatel pro měření ekonomické výkonnosti.

HDP v Česku

Údaje o HDP pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ), který mj. vydává předběžné čtvrtletní odhady v meziročním srovnání. K datu publikování námi ověřovaného rozhovoru byla nejnovější data dostupná za třetí čtvrtletí roku 2024 (.xlsx). Informace o posledním čtvrtletí, kde úřad zároveň některé dřívější údaje zpřesnil (.xlsx), byly zveřejněny až na konci února.

Jak je vidět na následujícím grafu, HDP meziročně klesalo po celý rok 2020 a také v prvním čtvrtletí 2021, kdy byl propad ekonomiky zapříčiněn pandemií covidu-19. HDP se mírně snížilo i ve třetím čtvrtletí roku 2023, kdy bylo ovlivněno nižšími výdaji na konečnou spotřebu domácností a úbytkem zásob. V průběhu roku 2024 už ale HDP rostlo a ve třetím čtvrtletí se konkrétně zvýšilo o 1,3 % (.xlsx). Během působení Fialovy vlády, která se ujala funkce v prosinci 2021, HDP navíc meziročně nevzrostlo pouze ve dvou čtvrtletích.

Závěr

HDP podle údajů ČSÚ v poslední době skutečně roste. Během působení Fialovy vlády nedošlo k meziročnímu vzrůstu pouze ve dvou čtvrtletích a od začátku roku 2024 se HDP kontinuálně zvyšuje. Výrok Petra Hladíka tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr životního prostředí Petr Hladík pronesl výrok v reakci na otázku, zda snížení spotřeby elektřiny v roce 2023 není spíše důsledkem ekonomické stagnace než přechodu na modernější energetiku. Hladík toto tvrzení odmítl a zdůraznil, že česká ekonomika mírně roste. Následně zmiňuje, že klesá „potřeba“ energie. Odvolává se přitom na tvrzení moderátora, který mluvil o energetické spotřebě, a v našem odůvodnění se tedy zaměříme na vývoj právě této spotřeby.

Spotřeba energie

Spotřebu energie sleduje např. statistický úřad Evropské unie (Eurostat), který zaznamenává spotřebu energie konečných uživatelů, jako je průmysl, doprava, domácnosti, služby a zemědělství, a nezahrnuje spotřebu samotného energetického sektoru. Vedle toho informace o spotřebě energií vydává i Český statistický úřad (ČSÚ), jehož nejnovější údaje se týkají roku 2023. Podle jeho dat nastala největší konečná energetická spotřeba za posledních několik let v roce 2021 (.xlsx), kdy dosáhla 1 059,13 petajoulu (PJ). Poté postupně klesala a v roce 2023 činila 951,47 PJ.

Závěry o spotřebě energie publikuje také Ministerstvo průmyslu a obchodu, které ke konci roku 2024 vydalo Souhrnnou energetickou bilanci České republiky (.pdf). Ta pojednává o letech 2010 až 2023, vztahuje se k datům Eurostatu a dle resortu obsahuje např. zjednodušené souhrnné energetické bilance nebo časovou řadu právě o spotřebě energie. Také podle tohoto dokumentu byla v rámci měřeného úseku spotřeba největší v roce 2021 a poté se postupně snižovala.

Ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru nebyly k dispozici kompletní údaje o roce 2024. Dílčí statistiky naznačují, že pokles spotřeby se v roce 2024 zpomalil či zastavil. Např. čistá (tzv. netto) spotřeba elektřiny, tedy spotřeba, která zahrnuje i ztráty během výroby a dovozu, v roce 2024 činila 57,9 terawatthodiny (TWh). Jedná se o obdobné číslo jako v roce 2023 (57,8 TWh). 

Závěr

Podle dat ČSÚ i údajů Ministerstva průmyslu a obchodu konečná spotřeba energií od roku 2021 klesá. V roce 2023 konkrétně činila asi 952 PJ, což bylo přibližně o 60 PJ méně oproti spotřebě za rok 2022 a o přibližně 110 PJ méně proti roku 2021. Výrok Petra Hladíka tak hodnotíme jako pravdivý.

Vládní financování OZE

Podle zákona o podporovaných zdrojích energie mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou megawatthodinu energie. Celkové náklady na tuto podporu financuje stát a nepřímo také samotní odběratelé prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Jednou z forem finanční podpory je poskytnutí tzv. zeleného bonusu, který vyplácí společnost OTE (operátor trhu s elektřinou). Tento bonus náleží výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů, jako jsou solární, větrné nebo vodní elektrárny (.pdf. str. 5) a představuje příplatek k tržní ceně elektrické energie. Jeho výše závisí na zdroji energie a na tom, jestli vyprodukovanou energii spotřebuje přímo výrobce, nebo ji dodá do rozvodné sítě.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů energie (OZE) v daném roce. Celkové výdaje na OZE ze strany státu (.xlsx) v uplynulých letech ukazuje následující graf.

Ministerstvo průmyslu a obchodu tuto poskytnutou podporu definuje jako neinvestiční prostředky a označuje ji za dotace, které „jsou určeny k zajištění přiměřenosti finančních nákladů na provozní podporu pro OZE“ (.pdf, str. 80, .pdf, str. 112–113). Ministr Hladík sice v kontextu výroku mluví o „státních investicích“, ve veřejně dostupných zdrojích jsme ale nenašli hodnotu státních investic, které by šly pouze na obnovitelné zdroje energie. Jiné zmínky o OZE se ve státních závěrečných účtech, ze kterých jsme vycházeli v předešlém grafu, nenachází. Ani státní rozpočty o investicích na OZE nepojednávají (.pdf, .pdf). V našem ověření se proto zaměřujeme na celkové státní dotace pro OZE.

Využití OZE

Pokud ministr Hladík naráží na využití obnovitelných zdrojů, během let 2010–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2022 došlo k nárůstu jejich podílu na celkové spotřebě energie o 7,6 % (.pdf, str. 6). Z celkové energie z obnovitelných zdrojů bylo v roce 2023 využito 73 % na vytápění a chlazení, 20 % na elektřinu a zbylých 7 % na dopravu (str. 7).

Závěr

Od roku 2010 došlo k nárůstu podílu obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě energií. Od roku 2013 do roku 2022 se až na občasné výkyvy zvyšovala státní finanční podpora OZE. Dotační příspěvek z rozpočtu se tak navyšoval. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Moderátor se ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) ptá, jestli jde vývoj obnovitelných zdrojů energie (OZE) správným směrem a zmiňuje, že jejich podíl na výrobě elektřiny je v Česku nižší, než je evropský průměr. Hladík odpovídá, že okolní státy – jmenovitě Německo, Polsko a Maďarsko – do OZE od roku 2010 do roku 2020 nebo 2022 na rozdíl od Česka postupně investovaly a podíl OZE u nich tak rostl rychleji než v ČR. V odůvodnění se tedy podíváme na to, jak v tomto období do OZE investovaly Hladíkem zmíněné státy.

Česko

Výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů mají v Česku nárok na finanční podporu za každou vyrobenou megawatthodinu energie. Celkové náklady na tuto podporu financuje stát a nepřímo také samotní odběratelé. Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda. V ČR od roku 2011 do roku 2022 až na výjimky státní podpora OZE rostla a snížila se až po roce 2023. Celková podpora byla ve sledovaném období víceméně stabilní a v roce 2022 se oproti roku 2011 zvýšila jen mírně. Podíl OZE na celkové spotřebě energie během let 2010–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2022 vzrostl z 10,51 % na 18,12 % (.pdf, str. 6).

Německo

Podle dat Spolkového ministerstva pro hospodářství a ochranu klimatu Německo mezi lety 2000–2010 navyšovalo investice do OZE, a to především do fotovoltaiky (.pdf, str. 18). Nárůst byl podpořen garantovanou výkupní cenou elektřiny z OZE. Její zvyšování však bylo omezeno v roce 2012, což spolu s nízkou cenou solárních panelů od čínských výrobců vedlo k výraznému poklesu a následné stagnaci investic až do roku 2020 (.pdf, str. 18). K významnému nárůstu investic do fotovoltaiky a geotermální energie poté došlo v roce 2023 po přijetí novely zákona o obnovitelných zdrojích energie, podle které mají OZE do roku 2030 pokrýt 80 % hrubé spotřeby elektřiny (.pdf, str. 1). Navzdory klesajícím investicím v letech 2010–2020 soustavně rostl podíl OZE na hrubé spotřebě elektřiny i celkový objem elektřiny vyrobené z OZE (.pdf, str. 5–6). Zatímco v roce 2010 se na OZE na spotřebě elektřiny podílely z 11,7 %, v roce 2022 už šlo o 20,9 %.

Polsko

V Polsku došlo k poklesu investic do OZE mezi lety 2015–2017 ve spojitosti s požadavky na minimální vzdálenost pro nové projekty a vysokému daňovému zatížení investic (.pdf, str. 19, 23). Polsko v těchto letech zavedlo aukce zelených certifikátů pro dodavatele především solární a větrné elektřiny, které polská vláda podporovala také například dotacemi na instalaci solárních panelů (.pdf, str. 14). Investice vzrostly až v roce 2018 a 2019, čemuž napomohly nižší ceny a vidina toho, že Polsko nesplní své energetické cíle pro rok 2020, která vedla k rozšíření aukcí na větrnou a solární energii (.pdf, str. 19). Mezi lety 2015–2024 pak vzrostl podíl OZE na výrobě energie z 13 na necelých 30 %.

Maďarsko

Maďarsko v roce 2003 spustilo program KÁT, který umožňoval nákup elektřiny z OZE za vyšší než tržní ceny. Většina podpory byla určena pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, pro níž výkupní cena fungovala až do roku 2011 (.pdf, str. 90). V roce 2017 KÁT doplnil program METÁR, který místo garantované výkupní ceny zavedl princip, kdy musí dodavatelé elektřinu prodávat za tržní ceny, mají však nárok i na tzv. zelený bonus (.pdf, str. 7). Podle zprávy Mezinárodní agentury pro energii (IEA) se podíl OZE na výrobě elektřiny v Maďarsku mezi lety 2010–2020 zdvojnásobil z 8 na 16 %, a to především díky nárůstu solární energie od roku 2016 (.pdf, str. 70). 

Rakousko

Rakousko zavedlo pro OZE jednotný systém výkupních cen od roku 2003 v rámci zákona o zelené elektřině (.pdf, str. 22). V roce 2012 zákon o zelené energii podpořil výrobu elektřiny z OZE prostřednictvím dotovaných výkupních cen a investičních grantů (.pdf, str. 4). Mezi lety 2012–2017 došlo k nárůstu kompenzací za nakupovanou zelenou elektřinu, především co se týče větrné a solární energie, v dalších letech pak výše kompenzací spíše stagnovaly a od roku 2021 prudce klesly (.pdf, str. 44). Ve stejném roce však začal platit zákon, který se místo garantované výkupní ceny zaměřuje na investiční pobídky a zavedl podporu pro rozvoj komunitní energetiky. Podíl OZE na výrobě elektřiny mezi lety 2010–2020 stoupal, v roce 2021 a 2022 však mírně klesl (.pdf, str. 20). I tak ale oproti roku 2010 vzrostl z cca 67 % na na 74 %.

Slovensko

Na Slovensku došlo k nárůstu výstavby solárních elektráren v roce 2011 díky vysokým garantovaným výkupním cenám, v roce 2012 však došlo k jejich snížení a ke zpřísnění kritérií kvůli problémům s transparentností (.pdf, str. 3). Mezi lety 2013 a 2020 tak následně nebyly instalovány žádné nové solární elektrárny (.pdf, str. 13). Nejvyšší podíl OZE na Slovensku pochází z vodní energie (.pdf, str. 5), podle dat zveřejněných Evropskou unií se však její instalovaný výkon od roku 2010 téměř nezvýšil (.xlxs). Podle zprávy Evropské komise z roku 2023 Slovensko v investicích do OZE zaostává (.pdf, str. 2).

Závěr

V Česku státní podpora obnovitelných zdrojů od roku 2011 do roku 2022 až na výkyvy vzrůstala, zvýšil se i podíl OZE na celkové spotřebě energie, který mezi lety 2010–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2022 vzrostl o 7,6 %. V Polsku, Rakousku a Maďarsku rovněž docházelo po roce 2010 k postupnému nárůstu investic či zavádění programů na podporu OZE. V těchto zemích se zároveň na rozdíl od ČR zvýšil podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny – v Polsku vzrostl z 13 % na 30 %, v Rakousku z 67 % na 74 % a v Maďarsku z 8 % na 16 %.

Německo investice navyšovalo v předešlé dekádě a od roku 2010 investice klesaly. I přesto došlo k nárůstu podílu OZE na hrubé spotřebě elektřiny, konkrétně z 11,7 % na 20,9 %. V okolních státech se tedy postupně zvyšoval podíl obnovitelných zdrojů, ten stejně jako státní podpora vzrostl i v ČR. Výrok Petra Hladíka z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr životního prostředí Petr Hladík v kontextu výroku tvrdí, že růst obnovitelných zdrojů energie (OZE) po několik let stagnoval a jejich renesance začala až během působení Fialova kabinetu. Zdůrazňuje při tom fotovoltaiku a zmiňuje, že na začátku působení současné vlády činil výkon dva gigawatty (GW). Přestože mezi ním a moderátorem v rozhovoru došlo k nedorozumění ohledně toho, zda se uvedené číslo vztahuje na veškeré obnovitelné zdroje, nebo pouze na výkon fotovoltaických elektráren, z další Hladíkovy promluvy vyplývá, že mluví o výkonu ve fotovoltaice.

Instalovaný výkon ve fotovoltaice

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v prosinci 2024 vydalo publikaci s názvem Obnovitelné zdroje energie v letech 2022 a 2023 (.pdf), která obsahuje statistiku OZE vycházející ze šetření resortu a z dat Energetického regulačního úřadu, Českého statistického úřadu a dalších institucí. Podobné publikace MPO zveřejňovalo i v minulých letech.

Dle dokumentu se celkový instalovaný výkon fotovoltaických elektráren před nástupem Fialova kabinetu dlouhodobě pohyboval lehce nad 2 GW (.pdf, str. 55). V roce 2021, na jehož konci Fialova vláda nastoupila, činil konkrétně 2,19 GW. V následujících letech pak setrvale rostl. V roce 2024 podle serveru oEnergetice.cz dosáhl 4,43 GW (.pdf, str. 3), a to především díky energetické krizi, která zvýšila návratnost investic do fotovoltaiky (.pdf, str. 22).

Závěr

Výše celkového instalovaného výkonu ve fotovoltaice za předchozích vlád dlouhodobě stagnovala, v době nástupu Fialova kabinetu dosahovala hodnoty 2,19 gigawattu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Moderátor v kontextu výroku mluví o tom, že podle odborníků má Česko ve větrné energii nevyužitý potenciál, a zmiňuje, že ministr životního prostředí Petr Hladík už dříve mluvil o vzniku akceleračních zón, které by výstavbu větrných elektráren měly usnadnit. V návaznosti na to se ptá, kdy by mohlo dojít k realizaci tohoto plánu. Podle ministra Hladíka by akcelerační zóny mohly být definovány v uzemním rozvojovém plánu na přelomu letošního a příštího roku. Prvním krokem je přitom dle něj již navržený zákon, který ke dni rozhovoru čekal na schválení vládou.

Akcelerační zóny

Akcelerační zóny jsou vymezená místa určená pro budoucí výstavbu zařízení pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, jako jsou například větrné, vodní nebo fotovoltaické elektrárny. Zóny označují oblasti, kde se taková zařízení vyplatí, a kde by proto mělo být usnadněné povolování jejich výstavby. Podle vlády by se obnovitelné zdroje energie (OZE) díky nim mohly zavádět rychleji.

Vládní návrh zákona

Ministerstvo životního prostředí na akceleračních zónách pracovalo od roku 2022. Po půlroční přípravě mapových podkladů pro výběr vhodných oblastí a spolupráci s dalšími organizacemi uspořádalo ministerstvo v polovině června 2023 tzv. hackathon, v rámci kterého do řešení otázky akceleračních zón zapojilo i veřejnost. V dubnu 2024 vláda schválila postup pro vznik těchto zón (.pdf). Podle premiéra Petra Fialy v nich bude možné získat stavební povolení pro vybudování velké fotovoltaické nebo větrné elektrárny rychleji.

Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) společně s Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem pro místní rozvoj. Do meziresortního připomínkového řízení ho v červenci 2024 předložilo právě MPO, dle kterého návrh umožní vznik akceleračních zón. Jeho cílem je zjednodušit povolování pro výstavbu OZE, kdy by příprava a povolení stavby měly trvat maximálně jeden rok.

V létě 2024 návrh kritizoval Svaz průmyslu a obchodu nebo Hospodářská komora, podle kterých návrh povolovací procesy naopak komplikuje. Asociace krajů České republiky návrhu zase vytýkala přílišnou složitost. K návrhu se nakonec sesbíralo asi 500 připomínek. MPO následně vládě v polovině ledna 2025 předložilo přepracovanou verzi, s některými připomínkami se nicméně nevypořádalo (.docx). V době vydání námi ověřovaného rozhovoru s ministrem Hladíkem ji Fialův kabinet ještě neprojednal –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vláda návrh schválila až během března 2025 (.pdf).

Závěr

Plány na vznik akceleračních zón začaly na Ministerstvu životního prostředí vznikat již v roce 2022. Návrh zákona o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie následně spolu s ním a Ministerstvem pro místní rozvoj vypracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, které návrh v červenci 2024 předložilo do meziresortního řízení. V lednu 2025 pak upravenou verzi předložilo vládě. Ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru s ministrem Hladíkem návrh stále čekal na projednání. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Moderátor uvádí, že se Česká republika ve využívání obnovitelných zdrojů pro vytápění nachází mírně nad průměrem EU a ptá se ministra životního prostředí Petra Hladíka na příčiny tohoto trendu. Podle Hladíka hraje v tomto směru důležitou roli mimo jiné i transformace teplárenství, které v současnosti přechází z černého uhlí na jiné zdroje energie, jako jsou biomasa, energetické využití odpadu nebo zemní plyn. Význam změny demonstruje zmínkou, že na centrální vytápění je napojena přibližně polovina domácností.

Vytápění domácností

Pojmem „centrální zásobování teplem“ běžně označuje systém vytápění, kdy se teplo vyrábí centrálně v jednom zdroji a následně se pomocí teplárenských sítí rozvádí do více objektů (.pdf, str. 185). V teplárenství se jako synonymum k tomuto termínu používá i výraz „dálkové vytápění“.

Český statistický úřad (ČSÚ) na přelomu let 2021 a 2022 provedl šetření Energo 2021 zaměřené na spotřebu paliv a energií v domácnostech. V datech (.xlsx) spadá centrální vytápění pod „nakupované teplo“, které označuje „spotřebu tepla ze systémů centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen“ (.pdf, str. 12).

V roce 2021 bylo podle zmíněného šetření na dodávky tepla z „tepláren a dalších centrálních zdrojů“ napojeno1,7 milionu domácností, tedy 38 % všech domácností v Česku. Podobný podíl využíval jako hlavní zdroj vytápění zemní plyn. Palivové dřevo převládalo u 7 % domácností, přibližně stejný podíl vytápěl elektřinou nebo tuhými (uhelnými) palivy (.xlsx; .pdf, str. 12).

ČSÚ sleduje napojení na centrální dálkové vytápění i u nově postavených bytů a domů (.xlsx). To je běžné hlavně u bytových domů, v rámci této kategorie mohlo v roce 2023 centrální vytápění využívat 39 % nově postavených bytů. Oproti desetiletému průměru jde o pokles, z více než 105 000 bytů postavených mezi lety 2014 až 2023 jich k centrálnímu vytápění bylo připojeno 46 % (.xlsx). U nových rodinných domů zůstává dálkové vytápění okrajové, v roce 2023 bylo napojeno jen 1,6 % nových bytů a z více než 173 000 bytů postavených mezi lety 2014 až 2023 šlo pouze o necelé procento.

Závěr

Podle Českého statistického úřadu využívá centrální dálkové vytápění 38 % domácností. Ministr Hladík tak správně poukazuje na to, že tento druh vytápění používá velká část domácností. Hodnota 50 %, tedy „polovina“ domácností, kterou Hladík zmiňuje, se ale od hodnoty uváděné ČSÚ liší a odchylka těchto dvou čísel se pohybuje výrazně za hranicí naší 10% tolerance. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý.