Přehled ověřených výroků

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku hovoří o nově schváleném trestném činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Ten je podle něj potřeba, jelikož v Evropě probíhá konvenční válka a Česko má nepřítele, který hybridními způsoby útočí na jeho svobodu a demokracii. Rakušan se odvolává na pobaltské země a Polsko, ty dle jeho slov zákony proti působení cizí moci mají.

Neoprávněná činnost pro cizí moc

V rámci novely Lex Ukrajina VII byl schválen pozměňovací návrh skupiny poslanců (.pdf, str. 5–8), který český trestní zákoník rozšířil o paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Podle této úpravy hrozí odnětí svobody tomu, kdo vykonává činnost pro cizí moc s úmyslem ohrozit svrchovanost, územní celistvost či bezpečnost ČR. Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu jde například o budování agenturní sítě pro cizí moc, shromažďování informací o důležité veřejné infrastruktuře nebo o sledování jiné osoby zpravodajskými prostředky (.docx, str. 5–6).

Český trestní zákoník už před přijetím této změny obsahoval paragrafy o trestných činech proti bezpečnosti České republiky. Jedná se např. o vyzvídání a vyzrazení utajovaných informací. Vedle toho zákoník definuje i trestné činy proti obraně státu, jako je služba v cizí armádě, případně válečná zrada nebo spolupráce s nepřítelem v době ohrožení či válečného stavu. Dále vymezuje např. vlastizradu nebo sabotáž.

Ustanovení v dalších státech

Polský trestní zákoník neobsahuje samostatný paragraf, který by se zabýval čistě působením cizí moci, spolupráci s jiným státem však vymezuje v kapitole o zločinech proti republice (.pdf, str. 63, čl. 130) nebo o ochraně informací (str. 115, čl. 265). Některé zde definované trestné činy odpovídají spíše českému paragrafu o vyzvědačství. Ten ale potírá pouze vyzvídání, sbírání či vyzrazení tajných informací, zatímco polská úprava je pojata šířeji, a částečně se tak blíží českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc.

Podle polského článku 130 je trestné účastnit se činnosti cizí rozvědky či jednat v její prospěch proti Polsku nebo jen projevit ochotu to učinit (.pdf, str. 63, čl. 130, § 1, 3). Trestná je také například spolupráce s cizí rozvědkou i bez úmyslu poškodit Polsko, pokud k této spolupráci nedá souhlas příslušný orgán (§ 6). Článek také mj. explicitně zmiňuje trestní odpovědnost osob, které by ve spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou šířily dezinformace s cílem poškodit polský politický systém, ekonomiku, polské spojence či mezinárodní organizace, jichž je Polsko členem (§ 9).

V Lotyšsku zákon definuje trestný čin pomoci cizímu státu při činnostech namířených proti Lotyšské republice (§ 81.1), který je obsahem podobný českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Svým zaměřením se blíží i české úpravě vlastizrady, ta však – na rozdíl od lotyšské úpravy – vymezuje rozvracení republiky jako násilnou aktivitu. Obdobný paragraf jako Lotyšsko má také Litva, jejíž trestní zákoník vymezuje trestný čin pomoci jinému státu při jednání proti Litevské republice. Estonsko podobně definuje trestný čin vlastizrady (§ 232).

Závěr

Českému paragrafu o neoprávněné činnosti se v případě Lotyšska a Litvy blíží jejich definice trestného činu pomoci cizímu státu při jednání proti republice. Estonsko ve svém trestním zákoníku řeší danou problematiku odlišnou definicí vlastizrady, Polsko pak šířeji pojatým článkem věnovaným spolupráci se zahraničními informačními službami. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Redaktorka konfrontuje ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) s kritikou opozice, podle které Starostové omezují svobodu slova. Jako jeden z kontroverzních kroků Ministerstva vnitra jmenuje i paragraf o činnosti pro cizí moc, který prošel jako součást tzv. Lex Ukrajina VII. Rakušan upozorňuje, že za věcným návrhem právní úpravy nestál jeho resort, ale Ministerstvo spravedlnosti. Návrh navíc podle něj prošel připomínkovým řízením a ani legislativní rada vlády kvalitu návrhu nezpochybnila.

Paragraf o trestné činnosti pro cizí moc

Tzv. Lex Ukrajina VII, novela zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině (.pdf), je sedmou úpravou zákona Lex Ukrajina, který legislativně upravuje status ukrajinských uprchlíků na území Česka. Poslanecká sněmovna tuto úpravu přijala v prosinci 2024. Schválila přitom i pozměňovací návrh předložený poslancem Martinem Exnerem (STAN), který jako trestný čin zaváděl neoprávněnou činnost pro cizí moc (.pdf, str. 5–8).

Opozice a někteří senátoři paragraf kritizovali jako zneužitelný, podle opozice se navíc jednalo o „přílepek“, kterým vláda obešla legislativní proces. To Rakušan odmítl s odkazem na právní rozbor legislativců a se zdůvodněním, že Lex Ukrajina zdůrazňuje bezpečnostní zájem. Úprava se podle vyjádření ministra spravedlnosti Pavla Blažka původně měla objevit až v připravované novele trestního zákoníku.

Návrh předložený poslancem Exnerem, pod kterým jsou mimo jiné podepsáni i Blažek a Rakušan (.docx, str. 1), skutečně odpovídá úpravě v návrhu novely trestního zákoníku (.docx, str. 3–4; .docx, str. 14–15). Ten již v březnu 2024 předložilo do připomínkového řízení Ministerstvo spravedlnosti. Podle mluvčí resortu vnitra Hany Malé se Ministerstvo vnitra podílelo na přípravě skutkové podstaty zavedení nového trestného činu. Legislativní rada vlády na podzim 2024 doporučila návrh schválit, k paragrafu o trestném činu spočívajícím v neoprávněné činnosti pro cizí moc připomínky neměla (.pdf, str. 4–6).

Závěr

Paragraf v Lex Ukrajina VII o činnosti pro cizí moc byl původně součástí připravovaného návrhu trestního zákoníku předloženého Ministerstvem spravedlnosti. Ten resort v březnu 2024 odeslal do připomínkového řízení. Legislativní rada vlády na podzim 2024 doporučila návrh schválit, a to včetně části o novém trestném činu spočívajícím v neoprávněné činnosti pro cizí moc. Výrok Víta Rakušana tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan komentuje nově zavedený trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc, který byl schválen v rámci Lex Ukrajina VII. Při jeho obhajobě odkazuje na případy, kdy lidé fotografovali politiky nebo důležité objekty, ale podle tehdy platných zákonů nebylo možné je potrestat.

Potvrzený případ BIS

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme situace, které zmiňuje Vít Rakušan, nenašli. Obrátili jsme se proto na mluvčího Bezpečnostní informační služby (BIS) Ladislava Štichu. Ten uvedl, že Rakušan vychází ze staršího případu, který BIS v minulosti zaznamenala, ale nemedializovala vzhledem k ochraně zájmů zpravodajské služby a k odlišnému přístupu někdejšího vedení ke komunikaci s veřejností. Dnes je podle něj již možné o této události informovat alespoň v obecné rovině. 

Konkrétně šlo podle mluvčího o případy, kdy lidé íránského původu, kteří měli podle zjištění BIS vazby na íránské zpravodajské služby, v Praze sledovali, obhlíželi a fotografovali některé objekty a osoby. Šticha dodal, že na základě zkušeností BIS i zahraničních partnerů tyto činnosti prováděli způsobem, kterým si různí aktéři vybírají místa pro případné sabotáže nebo zpravodajské akce.

Další hrozby sabotáže

Zpravodajské služby dlouhodobě varují před aktivitami cizích rozvědek na území Česka. Ve výroční zprávě za rok 2023 kontrarozvědka např. uvedla, že ruská strana k verbování spolupracovníků ve zvýšené míře používala komunikační aplikace, zejména Telegram (.pdf, str. 11). Zaznamenané případy podle BIS potvrdily záměr ruských zpravodajských služeb tyto spolupracovníky využívat k přípravám útoků zaměřených na destabilizaci členských zemí NATO a EU, které pomáhají Ukrajině.

Bezpečnostní složky měly podezření, že cizinec původem z Kolumbie, který se v červnu 2024 pokusil zapálit autobusové depo v Praze, byl řízen právě z Ruska a financován režimem Vladimira Putina. Ředitel BIS Michal Koudelka k tomuto případu uvedl, že existuje důvodné podezření, že útok byl součástí hybridní války, kterou vede Rusko proti evropským zemím podporujícím Ukrajinu.

Závěr

Mluvčí BIS Ladislav Šticha potvrdil, že výrok Víta Rakušana vychází z dříve zaznamenaného případu, kdy Íránci se vztahem k íránským zpravodajským službám fotografovali, obhlíželi a sledovali některé objekty a osoby v Praze. Podle BIS tímto způsobem probíhá výběr míst pro potenciální sabotážní a zpravodajské akce. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Návrh vyhlášky v roce 2025

V současnosti poskytovatelé internetu sbírají data zahrnující informace o IP adresách uživatelů a zaznamenávají pouze to, odkud se k internetu připojovali. Podle návrhu vyhlášky Ministerstva vnitra a Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2025 by se ale ke sbíraným datům přidaly i záznamy o tom, které weby lidé navštěvují. K těmto údajům by měla přístup policie a zpravodajské služby. Podle důvodové zprávy návrh vyhlášky umožní operátorům předávat orgánům veřejné moci pouze relevantní komunikaci, čímž se minimalizuje předávání dat o dalších účastnících (.doc, str. 3).

K návrhu se po jeho zveřejnění zvedla vlna kritiky. Např. prezident Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiří Grund kritizoval zásah do soukromí občanů, jelikož by podle něj v případě schválení vyhlášky existovala dohledatelná historie navštívených stránek každého uživatele za posledních šest měsíců. Dle jeho tvrzení by navíc bylo zvýšení objemu ukládaných dat o provozu zákazníků do začátku července, od kdy měla vyhláška platit (.docx, str. 2), technicky nerealizovatelné.

Kritika přišla také z řad politiků, kdy například předseda opozičních Pirátů Zdeněk Hřib návrh označil za „šmírovací“. Proti vyhlášce se postavili i členové vlády – premiér Petr Fiala popřel, že by za jeho vlády bylo něco takového uskutečněno. Ministr vnitra Vít Rakušan avizoval, že navrhovanou změnu nepodpoří, stejně jako ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček.

Dřívější návrh

Už v červnu 2015 Policie uvedla, že navrhla změnu vyhlášky týkající se uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Podle jejího tehdejšího vyjádření konkrétně navrhovala, aby poskytovatelé nově uchovávali i cílové IP adresy a čísla portů, protože bez nich dle policie nelze přesně určit, s kým přesně uživatel komunikoval.

Návrh vyhlášky (.docx; .docx) s tímto obsahem nakonec vládě na podzim 2015 předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Důvodem podle něj bylo vytvořit policii a dalším orgánům činným v trestním řízení podmínky pro efektivní vyšetřování závažné kriminality páchané pomocí informačních technologií.

K návrhu se tehdy vyjádřil Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který v připomínkovém řízení podal 12 připomínek, z čehož 11 označil jako zásadní (.docx). Odvolával se na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a českého Ústavního soudu a poukazoval na konflikt práva na ochranu soukromí a práva na zajištění bezpečnosti veřejnosti a státu (str. 1). Dále upozorňoval na to, že plánované úpravy „představují plošné monitorování všech aktivit všech uživatelů na internetu, spojené s enormním nárůstem objemu uchovávaných dat“ (str. 2), a podotýkal, že návrh se s tímto dopadem nevypořádává. ČTÚ na vícero místech popsal návrh a jeho odůvodnění jako „zcela nedostatečné“ (str. 1, 3, 4, 5, 6). Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky nakonec návrh v roce 2015 nepřijala.

Podle ministra Rakušana za návrhem stál Útvar speciálních činností služby kriminální policie a vyšetřování. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli informace o tom, jaká instituce návrh připravila. S dotazem ohledně zapojení útvaru jsme se tak obrátili na tiskové oddělení policie. Vedoucí odboru komunikace a vnějších vztahů a tiskový mluvčí Policejního prezidia Jozef Bocán přiblížil, že „ve věci legislativních návrhů jedná za Policii České republiky vždy Policejní prezidium České republiky (...), jejíž vypracování Policejní prezidium České republiky iniciovalo s největší pravděpodobností v dubnu 2015.“ Zároveň ovšem uvedl, že související spis byl v roce 2018 skartován a policie tak nemá bližší informace o přesném obsahu jednotlivých dokumentů. Poté dodal, že prezidium, jakožto původce záměru, úpravu vyhlášky podporovalo v roce 2015 a také letos.

Závěr

Policejní prezidium podle jeho mluvčího iniciovalo v roce 2015 vypracování vyhlášky, podle které by poskytovatelé uchovávali cílové IP adresy a čísla portů pro účely monitorování internetové aktivity. Český telekomunikační úřad proti návrhu podal řadu připomínek a s odůvodněním návrhu v mnoha bodech nesouhlasil. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku mluví o návrhu vyhlášky, který měl zavést sběr cílových IP adres uživatelů. Vyhláška by tak policii a zpravodajským službám umožnila sledovat, jaké konkrétní stránky lidé navštěvují. Rakušan upřesňuje, že k IP adresám se policie za určitých okolností může dostat už v současnosti.

Současná úprava

Podle zákona o elektronických komunikacích musí poskytovatelé komunikačních sítí po dobu šesti měsíců uchovávat provozní a lokalizační údaje uživatelů, pomocí nichž lze identifikovat zdroj, adresáta, datum, čas, způsob a dobu trvání komunikace. Poskytovatel však nesmí uchovávat obsah zpráv, ani ho dále předávat třetím stranám. 

Poskytovatelé musí uchovávané údaje na požádání poskytnout orgánům činným v trestním řízení, policii, Bezpečnostní informační službě, Vojenskému zpravodajství nebo České národní bance. Policie má na informace nárok pro účely pátrání po hledané nebo pohřešované osobě, zjištění totožnosti nebo předcházení a odhalování terorismu, a to pouze pro účely zjištění doby a místa pobytu osoby.

Více informací o telekomunikačním provozu může policie získat při vyšetřování trestných činů s horní hranicí odnětí svobody v délce minimálně tří let. V přípravném řízení to může nařídit soudce na návrh státního zástupce, který v přípravném řízení vykonává dozor nad činností policejního orgánu.

Při vyšetřování určitých trestných činů s minimální horní hranicí odnětí svobody na osm let může soudce v přípravném řízení na návrh státního zástupce pověřit policii odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu určité uživatelské adresy či zařízení, a to po dobu až čtyř měsíců. U některých závažnějších činů lze k odposlechu přistoupit i bez soudního příkazu.

Závěr

Policie se může k IP adresám dostat i v současnosti, pokud chce zjistit dobu a místo pobytu hledané či pohřešované osoby. Další informace, které poskytovatelé komunikačních sítí uchovávají, může policie získat pro účely vyšetřování některých trestných činů, pokud to navrhne dozorový státní zástupce. U dalších závažnějších trestných činů může soud dokonce nařídit odposlech. Výrok Víta Rakušana z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Lex Ukrajina VII je novela zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Novelu vláda schválila v červnu 2024, jejím hlavním cílem bylo prodloužit dočasnou ochranu ukrajinským uprchlíkům nebo jim umožnit získat zvláštní dlouhodobý pobyt (.pdf, str. 17–⁠⁠⁠⁠⁠⁠19 z 82). Sněmovna novelu schválila v prosinci 2024. Senát k novele nepřijal žádné usnesení kvůli neshodám o zvláštním zápisu ukrajinských dětí do škol, zavedení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc a také o zpřísnění podmínek pro ruské žadatele o české občanství. Návrh novely následně putoval k prezidentu Pavlovi, který ji podepsal v únoru 2025.

Zamezení dvojího občanství 

Podle zákona Lex Ukrajina VII je možné udělit občanům Ruské federace české občanství pouze v případě, že předloží důkaz o pozbytí ruského občanství (.pdf, str. 11). Tato povinnost se netýká lidí, kterým byl v Česku udělen azyl. Nevztahuje se ani na osoby, kterým bylo české občanství uděleno za významný přínos České republice v oblasti vědy, vzdělávání, kultury, sportu nebo humanitární činnosti. Dětí, jejichž matka má ruské občanství a otec české občanství, se při udílení českého občanství tato povinnost také netýká, pokud určení otcovství nebylo účelové pro získání českého občanství (.pdf, str. 11). 

Podle Seznam zpráv je vzhledem k válce na Ukrajině a nepříznivým česko-ruským vztahům komplikované vzdát se ruského občanství, jelikož žádost o zrušení občanství musí potvrdit ruská strana. Někteří politici a organizace zamezení dvojího občanství kritizovali jako diskriminační. Proti návrhu vznikla např. iniciativa „Jsme lidé“, která upozorňuje, že pozastavení udělování českého občanství ruským občanům ponechává mnoho lidí v právní nejistotě. Ministr Rakušan obhajoval zamezení dvojího občanství jako nutnost pro omezení vlivu Ruska, jehož prezident se podle ministrových slov snaží využít ruskou komunitu v zahraničí k politickým účelům. Rakušan uvedl, že novela není diskriminační, protože neznemožňuje žádat o české občanství ani nezmění podmínky pro dlouhodobý pobyt.

Závěr

Součástí novely Lex Ukrajina VII, kterou Poslanecká sněmovna schválila v prosinci 2024, je zamezení dvojího občanství u žadatelů s ruským občanstvím. Až na výjimky se žadatelé o české občanství budou muset nejdříve vzdát toho ruského. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) uvádí, že ruský prezident Vladimir Putin vnímá ruskou diasporu jako nástroj, který lze v době krize využít na území ostatních států. V tomto kontextu Rakušan varuje, že se Rusko může vměšovat do voleb ve státech, kde se ruská komunita nachází. Uvedenými argumenty obhajuje zákon Lex Ukrajina VII – konkrétně omezení dvojího česko-ruského občanství. Podle něj má toto opatření pojistit demokratické prostředí.

Politika Ruska vůči ruské diaspoře

V září 2022 vydal ruský prezident Putin dekret, kterým schválil novou ruskou humanitární koncepci zahraniční politiky. V té je zdůrazněno, že podpora a pomoc ruské diaspory při zachování jejího rodného jazyka a kultury posiluje obraz Ruské federace na mezinárodním poli. Zachování kulturní a civilizační rozmanitosti má být podle dokumentu dosaženo skrze navázání pevných vazeb s krajany v zahraničí.

Vladimir Putin poté v březnu 2023 schválil novou Koncepci zahraniční politiky Ruské federace. V dokumentu se uvádí, že Ruská federace má v úmyslu přistoupit k „přijímání donucovacích prostředků a zvláštních ekonomických opatření vůči cizím státům a jejich aliancím, zahraničním představitelům, organizacím a občanům zapojeným do nepřátelských činů proti ruským občanům a do porušování základních práv a svobod krajanů žijících v zahraničí.“

Vladimir Putin a ruští krajané

Protože se nám nepodařilo dohledat žádný výrok, ze kterého by bylo zřejmé, že ruský prezident Vladimir Putin hodlá využít ruské krajany v době krize, kontaktovali jsme tiskového mluvčího Ministerstva vnitra. Podle něj prezident Putin zdůrazňoval důležitost ruských komunit v několika případech, přičemž v jednom z nich Putin o ruských krajanech v době krizí skutečně mluvil.

Už v listopadu 2015, tedy po ruské anexi Krymu z roku 2014, Putin ve svém projevu na kongresu krajanů uvedl, že podpora ruských krajanů byla v době anexe Krymu „důležitým faktorem konsolidace ruského zahraničí a celého ruského světa“, která podle Putina měla rozhodující roli i při sjednocení ruské společnosti. Ruský prezident tedy o rusky hovořící menšině žijící na Ukrajině skutečně mluvil jako o součásti ruské zahraniční politiky, a to už na počátku vojenského konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Závěr

Vladimir Putin o ruských krajanech žijících v zahraničí hovořil opakovaně. Nejméně v jednom případě, na který nás upozornil tiskový mluvčí Ministerstva vnitra, pak skutečně mluvil o ruské menšině v zahraničí jako o součásti ruské zahraniční politiky v době konfliktu. Putinova slova z listopadu 2015 tak významově odpovídají výroku Víta Rakušana, a proto ho hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) odpovídal na dotaz, jestli má obavu z vměšování cizích států do voleb. Uvedl příklady hybridních útoků a řekl, že podle něj existuje zájem ovlivňovat politické prostředí pomocí lží nebo dezinformací vnášených do veřejného prostoru. Podle Rakušana by pomohl nový zákon o předvolebních kampaních, který by definoval hrubou urážku a lživé tvrzení. Jako příklad takových vyjádření uvedl slova z kampaně před prezidentskými volbami.

„Nacistické obrazy“

Rakušan zjevně naráží na kampaň před první přímou volbou prezidenta v roce 2013, kdy byl takto osočován Karel Schwarzenberg. Volební tým Miloše Zemana před volbami uvedl, že „v rodovém sídle, kde pobývá jeho manželka Therese, dosud visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi.“ Ukázalo se však, že hrad Hardegg rodině Schwarzenbergovy manželky, rozené Hardeggové, už skoro tři sta let nepatří. Zeman poté v debatě České televize řekl, že je to výrok jeho volebního týmu, ale jelikož je za něj jako šéf odpovědný, tak se za něj omlouvá. Článek, ve kterém se nepravdivý výrok objevil, ale na Zemanově webu ještě několik dní visel dál.

Benešovy dekrety

Také vyjádření o Benešových dekretech se vázalo k první přímé volbě prezidenta. V televizním duelu s Milošem Zemanem Karel Schwarzenberg uvedl, že Benešovy dekrety přestaly platit po přijetí české ústavy a Listiny základních práv a svobod v roce 1993 (video, čas 1:16:07). Následně dodal, že za to, co se v roce 1945 spáchalo, by se dnes tehdejší Benešova vláda nejspíš ocitla v Haagu (video, čas 1:19:40), čímž narážel na odsun Němců, který probíhal po skončení druhé světové války.

O den později Schwarzenberg své vyjádření o neplatnosti Benešových dekretů upřesnil s tím, že chtěl vyjádřit, že dekrety byly překonány a že jsou právně vyhaslé. Později také zdůraznil, že poválečné uspořádání nezpochybňuje a že nikomu v České republice ztráta majetku nehrozí. Už v roce 2010 Schwarzenberg řekl, že dekrety nelze zrušit. I přesto se Benešovy dekrety staly jedním z témat druhého kola voleb a Schwarzenberg byl obviňován z toho, že je chce zrušit, díky čemuž si Němci budou moci nárokovat zabavený majetek.

Zdeněk Štengl, místopředseda Strany Práv Občanů ZEMANOVCI (SPOZ) na svém facebookovém profilu v roce 2013 napsal, že Schwarzenberg „kandiduje na Hrad, jenom aby zrušil Benešovy dekrety a otevřel cestu sudeťákům k navrácení majetku, který byl naprosto legálně zabaven“ a „chce, abychom byli opět protektorátem Německa“.

Před druhým kolem voleb objednal advokát a bývalý důstojník StB Vladimír Zavadil v Blesku inzerát, který vyzýval voliče k tomu, aby Schwarzenberga nevolili. Text inzerátu obsahoval mimo jiné pasáž, podle které Schwarzenberg „považuje Benešovy dekrety za neplatné a tím připravuje půdu pro vrácení majetku potomkům válečných zločinců“. Zemanův štáb se tehdy od Zavadila distancoval.

Závěr

Během první přímé volby prezidenta volební tým Miloše Zemana nepravdivě obvinil manželku Karla Schwarzenberga z toho, že na hradě, který obývá, visí obrazy s nacistickými symboly. Samotný Schwarzenberg pak čelil obviněním, že chce zrušit Benešovy dekrety, přestože se vyjádřil, že je zrušit nelze. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tzv. „šmírovací“ vyhláška

Ministerstvo průmyslu a Ministerstvo vnitra v březnu navrhly vyhlášku, která měla zavést změny v současném znění vyhlášky o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů. Resorty plánované úpravy odůvodnily technologickým vývojem a záměrem připravit právní úpravu i na nové generace mobilních sítí a jejich způsoby identifikace uživatelů (.doc, str. 3).

Problematická byla část, která měla zavést i sběr cílových IP adres uživatelů. Vyhláška by tak policii a zpravodajským službám umožnila sledovat, jaké konkrétní stránky lidé navštěvují. V současnosti poskytovatelé internetu sbírají pouze IP adresy přidělené zákazníkům, zaznamenávají tedy pouze to, odkud se uživatelé k internetu připojovali. Podle ministerstev by změna napomohla policejnímu vyšetřování a zároveň by lépe ochránila soukromí ostatních uživatelů, protože by se tak minimalizovalo předávání informací od operátorů (.doc, str. 3).

Upravenou vyhlášku, která měla začít platit od července (.docx, str. 2), nicméně kritizovali i někteří vládní politici – např. ministr vnitra Vít Rakušan nebo premiér Petr Fiala uvedli, že takovou změnu nepodpoří. Podle České justice se pasáž o uchovávání navštívených internetových stránek neměla dostat do samotného návrhu, ale mělo jít pouze o předmět k diskuzi vzešlý od Ministerstva vnitra, které se na návrhu vyhlášky podílelo.

O vyhlášce nebyli podle prezidenta Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiřího Grunda informováni ani samotní operátoři, kteří by museli informace sbírat. Dle jeho tvrzení by navíc zvýšení objemu ukládaných dat o provozu zákazníků bylo do začátku července technicky nerealizovatelné.

K vyhlášce bylo ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru ukončeno připomínkové řízení, ve kterém samo Ministerstvo vnitra uvedlo, že uchovávání údajů nepovažuje za žádoucí (.docx, str. 1). Od ukončení připomínkového řízení však ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu nebyl zveřejněn žádný další návrh, který by připomínky zapracoval.

Závěr

Vyhláška, kterou navrhlo Ministerstvo průmyslu a obchodu s Ministerstvem vnitra, měla mj. zavést monitorování internetových stránek, které uživatelé navštěvují. K předložené vyhlášce bylo ke dni námi ověřovaného rozhovoru ukončeno připomínkové řízení, ve kterém se i samo Ministerstvo vnitra vyjádřilo, že tato úprava není žádoucí. Aktualizovaný návrh vyhlášky nicméně nebyl k dispozici. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako neověřitelný. 

Ministr zahraničí Jan Lipavský v kontextu výroku mluví o telefonátu mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem, který se uskutečnil 18. března 2025. Podle Lipavského nešlo o významný posun ve snaze ukončit válku na Ukrajině a dodal, že zatím nedošlo ani k dohodě o přerušení útoků na energetickou infrastrukturu.

Telefonát mezi Trumpem a Putinem

Některé informace o telefonátu se liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například podle americké strany činila délka hovoru hodinu a půl, zatímco podle Ruska trval telefonát více než dvě hodiny. Server iRozhlas.cz uvedl, že hovor skončil po více než dvou a půl hodině. Veřejně dostupné zdroje se ale shodují na tom, že podle informací agentury Reuters a Kremlu souhlasil Putin se zastavením útoků na energetickou infrastrukturu na 30 dnů.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ještě 18. března 2025 řekl, že podporuje americký návrh na zastavení útoků na energetickou infrastrukturu. K dohodě přímo mezi Ukrajinou a Ruskem o omezeném příměří v oblasti energetické infrastruktury ale ke dni výroku nedošlo. USA až o týden později s oběma stranami uzavřely dvě samostatné dohody, ve kterých země souhlasily s přerušením vzájemných útoků na energetická zařízení. Podle Kyjeva toto příměří začalo platit právě až 25. března, zatímco podle Kremlu začalo platit už 18. března. Krátce po uzavření dohod ale Rusko zasáhlo energetickou infrastrukturu v Chersonu a dle Zelenského toto příměří porušilo.

Závěr

Vladimir Putin po telefonátu s americkým prezidentem souhlasil s přerušením útoků na energetickou infrastrukturu po dobu 30 dnů a Volodymyr Zelenskyj tento plán podporoval. K 18. březnu 2025, tedy ke dni vyřčení výroku, mezi Ukrajinou a Ruskem nicméně nedošlo k uzavření dohody o neútočení na energetickou infrastrukturu. Výrok ministra zahraničí Jana Lipavského proto hodnotíme jako pravdivý.