Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nejsou dostupná zcela průkazná data, která by podporovala či vyvracela tvrzení Jana Bartoška. Existují dílčí studie či vyjádření k dané věci, srovnání s dalšími zeměmi (ve smyslu jednotné metodiky a srovnatelných dat) ovšem absentuje.

K dojíždění do zaměstnání z průzkumu (.pdf) Institutu trhu práce Hospodářské komory ČR v roce 2008 zároveň vyplývá, že 49 % respondentů je ochotno cestovat za prací, nicméně pouze v dosahu 30 minut cesty.

Další data jsou dostupná z roku 2011, kdy přestože se nezaměstnanost pohybovala okolo 5,5 %, pracovní mobilita dosahovala velmi nízkých hodnot. Region s nejvíce mobilními (.pdf) obyvateli, je dle dat ČSÚ Středočeský, odkud denně dojíždí za zaměstnáním do jiného kraje přes 90 tisíc lidí. Specifikem tohoto kraje je však skutečnost, že obklopuje hlavní město Prahu, kam dojíždí za prací množství jeho obyvatel. Za Středočeským krajem následuje Ústecký a Pardubický kraj.

Český rozhovor rovněž ve svém periodiku Statistika & My uvádí (.pdf, str. 5), že za prací dojíždí až 23 % lidí.

Z výzkumu veřejného mínění CVVM (.pdf) z června 2015 plyne, že spíše nebo rozhodně bylo ochotno denně dojíždět za prací v řádu dvou hodin asi 27 % obyvatel.

Je také pravdou, že Úřad práce ve snaze zvýšit zaměstnanost podporou mobility obyvatelstva poskytuje od dubna 2016 prozatím v pěti krajích tzv. příspěvek na dojíždění. Jde o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti na podporu regionální mobility, který má překonat v současnosti existující bariéru k jejich uplatnění na trhu práce.

Čísla ČSÚ (nezohledňující však důvod stěhování) ukazují, že od roku 2001 do roku 2011 vnitřní migrace obyvatel v rámci ČR roste (.pdf, str. 1 dole). Stejně tak dle článku z roku 2013, na který odkazuje MPSV, je až 70 % obyvatel ochotno přestěhovat se za prací. Jedním z faktorů, které podle článku na MPSV brání lidem v stěhování, jsou finanční závazky, konkrétně hypotéky. Z výše zmíněného výzkumu CVVM pak tuto ochotu rozhodně či spíše deklaruje v roce 2015 jen 20 % respondentů.

Z výše uvedených informací je tedy zjevné, že čísla i kvalita a aktuálnost jejich zdrojů se podstatně liší. Neexistují spolehlivé a solidní zdroje pro ověření tohoto výroku, hodnotíme jej tedy jako neověřitelný.

Výrok jako celek hodnotíme jako nepravdivý, ačkoli tvrzení o právním zakotvení je spíše pravdivý. Auditorská společnost, která forenzní audit prováděla, totiž oprávnění měla a byla i členem Komory auditorů. Naopak z veřejně dostupných zdrojů nelze doložit, že by stejné charakteristiky nesla zmíněná oponentní zpráva, kterou předložil Mackovík.

Co se týče právního zakotvení forenzního auditu, je situace poněkud komplikovaná. Audit byl zadán výzvou (.pdf) z 9. července 2013 a vypracován (.pdf) 5. listopadu 2013. V této době byly audity stále tzv. inominátní smlouvou, tedy relativně volným smluvním vztahem mimo literu zákona, kde se strany řídí primárně pravidly ve smlouvě. Nicméně často se odkazovaly skrze § 262 na obchodní zákoník, čímž přebraly některé jeho hlavní zásady (např. takto).

V téže době už však byl napsán, schválen a v platnosti nový občanský zákoník, který čekal na účinnost do 1. ledna 2014. Ten vymezuje právní rámec auditu v rámci smluv o kontrolní činnosti § 2652, přičemž takový vztah již nemá obchodněprávní rozměr. Forenzní audit je pak jeho zvláštní typ využívaný při podezření z protiprávní činnosti. Zadaný audit můžeme podřadit i pod "ověřování jiných ekonomických informací" podle zákona o auditorech (§2, písm. c), ten však nevymezuje vztah jako takový.

Ve skutečnosti tedy v tuto chvíli audit právně zakotven je a jde o standardní závazkový vztah, v době zadání a vypracování auditu se však opravdu řídil primárně smluvními ustanoveními. Přesné znění smlouvy o provedení auditu bohužel nemáme k dispozici, nelze tedy říci, nakolik byla smlouva vypracována z obchodněprávního charakteru.

Nepravdivé je stěžejní tvrzení výroku, a to stran nekompetentních osob, tedy že auditoři provádějící audit neměli auditorské zkoušky a nebyli tedy zapsáni v Komoře auditorů. Audit však neprováděly auditoři-fyzické osoby resp. OSVČ, ale auditor-společnost k tomu oprávněná podle zákona o auditorech (§3, odst. 2), a ta zapsaná v Komoře auditorů je a byla i v době vypracování auditu. Byla tedy plně oprávněná k vypracování takového auditu.

Pravdivým je tvrzení o počítání pneumatik, manažerské shrnutí auditu (.pdf, str. 66) skutečně obsahuje formulaci o "prostém odhadu", a to konkrétně: " Chybějící pneumatiky na skladě v porovnání s výpisem skladu: na skladě mělo být 226 ks pneumatik, prostým odhadem byl jejich počet jen cca 50 %."

Jako zmiňovaný protiaudit má Stanislav Mackovík patrně na mysli svoji Oponentní zprávu (.pdf), ze které však nejde zjistit, zda se jedná o skutečný audit, neboť neobsahuje žádnou informaci o společnosti, která audit měla vykonat či nějakou jinou informaci. V něm jsou vyvraceny některé ze závěrů z forenzního auditu původního a skutečně obsahuje informaci (.pdf, str. 29), že forenzní audit měl proběhnout za nestandardně krátký časový interval.

Firma NEXIA AP, a.s., která původní audit prováděla, se k této oponentuře vyjádřila, k dispozici je však pouze jeho shrnutí. V něm firma jednoznačně vyvrací námitky Stanislava Mackovíka. Zároveň je v dokumentu jeho oponentura označována pouze jako "jeho oponentní zpráva," a ne jako audit či protiaudit.

Stanislav Mackovík ve svém výroku zpochybňuje kvalitu a kompetenci auditorů zdravotní záchranné služby, přičemž ale nemá pravdu, když tvrdí, že ověřoval nekvalifikovaný auditor nezapsaný v Komoře. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Téměř polovina zemí EU má věk odchodu do důchodu vyšší než 65 let a pokud jde o strop pro navyšování věku odchodu, většina zemí EU jej má nad 65 let.

Mnoho zemí Evropské unie se v posledních letech zabývá posouváním věkové hranice nutné pro odchod do penze, přičemž tento posun je typicky vázán na průměrný věk dožití v dané zemi. Ve zprávě vydané Evropskou komisí (str. 15) je patrné, že trend zvyšování věku odchodu do důchodu lze pozorovat ve značné části členských zemí. Jak dále plyne z této zprávy, plány jednotlivých zemí pro zvyšování důchodové hranice často počítají s revizemi v dalších letech, což znamená, že věk odchodu do penze v těchto zemích bude pravděpodobně dále vzrůstat. Do té doby je však maximální limit, tedy „strop“, stanoven. Naproti tomu český penzijní systém takový strop nemá. Dodejme, že některé penzijní systémy (např. nizozemský, dle dat Sociale Verzekeringsbank, poskytovatele státních důchod) navazují věk odchodu do důchodu na očekávanou dobu dožití. Věk odchodu zde tak může také stoupat, byť nejde o automatický nárůst.

Automatický mechanismus dosažení důchodového věku, jak český systém nazývá ministerstvo práce a sociálních věcí například ve své tiskové zprávě ze srpna 2016, prodlužuje dosažení důchodového věku každý rok o dva měsíce bez konečné hranice. Česká republika tedy skutečně nemá věkový strop pro odchod do důchodu. U jiných států rovněž najdeme mechanismus pravidelného navyšování, avšak alespoň dočasně zastropovaný. Příkladem je Německo (z. o penzijním pojistěn í, něm.), kde věk odchodu stoupá každoročně o jeden měsíc (od r. 2025 bude stoupat o 2 měsíce), avšak v r. 2029 dosáhne toto navyšování stropu a, nedojde-li do té doby ke změně zákona, zastaví se.

Co se týče aktuální výše důchodového věku v členských státech Evropské unie, můžeme vycházet z údajů finského Centra pro důchody (ETK, zákonem zřízená organizace, jejíž vedení je jmenováno ministerstvem). Údaje nabízené Českou správou sociálního zabezpečení jsou bohužel "pouze orientační" a nepřesné např. už pro uvedené Německo (ČSSZ uvádí 67 let, což je strop, nikoli aktuální věk odchodu). Finské ETK pak uvádí aktuální věk odchodu do důchodu i maximální strop, kterého může podle současné legislativy dosáhnout.

Dle uvedených dat pak věk odchodu do důchodu alespoň pro některé lidi již dnes převyšuje 65 let v 11 zemích EU. Sobotka navíc hovoří o stropech, které přesahují 65 let ve většině zemí EU. Např. občané Irska by měli do důchodu odcházet až v 68 letech od r. 2028 (srov. oficiální údaje Citizens Information Board, angl.).

ČR je sice jedinou zemí, u které jsme nenašli strop pro automatické navyšování věku odchodu do důchodu, nicméně Sobotkův výrok vesměs není pravdivý: naprostá většina zemí EU nemá maximum pro věk odchodu do důchodu 65 let. Více než 3 země mají věk odchodu i strop vyšší. Navíc i jiné země postrádají "strop" navyšování věku odchodu do důchodu, jen přitom nevyužívají automatické navyšování, nýbrž např. vazbu na očekávanou dobu dožití.

Tento výrok můžeme označit jako pravdivý.

Na začátku roku žilo (.xls) v Kraji Vysočina 509 475 obyvatel. Po prvním pololetí, tedy k 30. červnu, jich zde žilo 509 155. Rozdíl tedy činí 320 obyvatel.

Na svůj Twitter napsal ministr Mládek 17. 10. „Debata na vládě je výživná. AB opět vyhrožuje rozpadem koalice. Chce okamžité svolání koaliční rady.“

Andrej Babiš řekl ten samý den pro MF Dnes: „... nehrozil jsem rozpadem koalice, říkal jsem, jak takhle můžeme fungovat, když se takhle napadáme? Myslel jsem, že už volby skončily a budeme fungovat normálně.“

Výrok dokládá ministr grafem, kde ukazuje celkové výdaje podle parity kupní síly ve vybraných zemích OECD a USA a podíl výdajů na zdravotnictví v % HDP v roce 2012.

Zdrojem grafu je ročenka OECD z roku 2014 (data byla dále zpřesňována, aktuální údaje v databázi OECD se tedy mírně liší). K dispozici jsou nyní už i novější data za rok 2013, celková čísla ani podíly na HDP se ale příliš neliší. Připravili jsme aktualizovanou verzi tohoto grafu. I z něj nicméně vyplývá, že v poměru k HDP stojí české zdravotnictví poměrně málo.

Zdroj: Statistika OECD

Bohuslav Sobotka na svém facebookovém profilu v reakci na Babišův výrok o pracovním a koncentračním táboře v Letech u Písku napsal: „Chtěl bych požádat místopředsedu vlády a ministra financí, aby se řádně a slušně omluvil. Aby se seznámil s historií našeho státu tak, aby se příště nemusel vymlouvat a svalovat svá slova na jiné. A na jeho místě bych zajel do Let a na hodně dlouho sklonil hlavu před památníkem mužů, žen a dětí, kteří buď skončili svůj život v Osvětimi, nebo byli utýráni nelidskými poměry, které v tomto táboře panovaly. Možná to pomůže i jemu osobně."

Zprávy o tom, že Rakousko se chystá postavit stokilometrový plot na hranicích s Maďarskem, vycházejí z článku na webu deníku Die Welt (a řady dalších), který se odvolává na německou tiskovou agenturu. Článek ale hovoří o 30kilometrovém plotu. Podle poznámky v zápatí článku se v první verzi skutečně psalo o 100 kilometrech, zpráva ale byla později korigována. Zprávu ale v původním znění převzala řada dalších médií a opravu předpokládané délky plotu už tato další média neprovedla.

Rakouská média (Der Standart, Die Presse s odkazem na agenturu APA a mluvčího policie spolkové země) popisují situaci ve spolkové zemi Burgenland, kde by plot mohl vyrůst tak, že došlo k výkupům pozemků (resp. o jednání s majiteli), aby případně mohl až 30km plot být postaven. Není tedy aktuálně budován, jde o vytvoření možnosti do budoucna.

Důkaz o návrhu pilotního testování z pera KDU-ČSL ve veřejných zdrojích neexistuje, do systému EET se však zapojí již 1. prosince jen někteří podnikatelé, ostatní mají na přípravu delší čas.

Pilotní testování, o kterém hovoří Jan Bartošek, ve svých požadavcích lidovci nikde neuvádí, již od začátku projednávání však měli k návrhu řadu námitek. Pro svou podporu v rámci koalice požadovali splnění pěti podmínek, aktuálně navrhují výjimku pro příležitostné podnikatele a prodávající na farmářských trzích.

Lidovci navrhovali také odložení povinné účasti pro řemeslníky, v čemž svým koaličním partnerům Andrej Babiš vyhověl. Zákon počítá se zavedením evidence ve čtyřech fázích, ta první se týká jen podnikatelů v ubytovacích a stravovacích službách. Ostatní podnikatelé se tedy od 1. prosince 2016 do systému zapojovat nemusí.

Místopředseda sněmovny mluví o návrhu, který jsme bohužel nenalezli. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, nejsme schopni doložit charakter schůzek představitelů zmíněných 51 zemí s dalajlámou.

Při návštěvě Bratislavy v říjnu 2016 se tibetský duchovní vůdce dalajlama setkal se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou. Prezident Kiska několik dní před setkáním s dalajlámou měl čínského velvyslance v SR upozornit, že se bude jednat o soukromé setkání formou oběda. Prezidenta Kisku nicméně za toto setkání kritizoval slovenský předseda vlády Fico. Následovala kritika ze strany tiskového mluvčího čínského ministerstva zahraničí.

„Čína doufá, že příslušné země budou dodržovat politiku jedné Číny a opatrně zacházet s otázkami týkajícími se Tibetu, aby byl zajištěn zdravý vývoj bilaterálních vztahů. Čína se rozhodně staví proti jakýmkoli formám kontaktu mezi činiteli jakékoli země a 14. dalajlamou,“ uvedl čínský tiskový mluvčí.

Slovenský ministr zahraničí Lajčák ujistil jménem slovenské vlády, že slovenská vláda nikdy neměla a ani mít nebude oficiální kontakty s takzvanou tibetskou exilovou vládou či parlamentem.

Setkání prezidenta Kisky s dalajlamou není uvedeno v oficiálním programu na webu prezidenta Slovenské republiky. Andrej Kiska o tom setkání informoval na svém facebookovém profilu.

Na začátku roku 2016 se dalajlama sešel také s prezidentem USA Obamou. Obama dalajlamu uvítal v mapovém salonku Bílého domu, nikoli však v oválné pracovně, která slouží pro oficiální setkání. V mapovém salonku se Obama sešel s dalajlamou i v minulosti, například v roce 2014 a 2010. Tato setkání tedy byla neoficiální.

Ministr kultury české vlády Herman se s dalajlamou sešel oficiálně v sídle ministerstva kultury.

„Bylo to moje rozhodnutí, vláda o tom nejednala a nebyl jsem nikým pověřen. Takové setkání je plně v kompetenci ministra kultury, který má ve svém resortu také církve a náboženské společnosti,“ uvedl ministr Herman.

Nelze ovšem posoudit charakter všech schůzek, které se takto dějí. Výrok je tedy hodnocen jako neověřitelný.