Přehled ověřených výroků

V současnosti je zákon 112/2016 Sb. o elektronické evidenci tržeb přijat a v platnosti. Je v něm také dán postup, jakým do systému budou podnikatelé zapojováni. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný, protože neustále jsou navrhovány změny a nelze určit, zda tento fakt pro podnikatele nezpůsobuje nejistotu a zmatek.

Zákon vyjmenovává explicitně evidované tržby, u kterých je platnost zákona o EET dočasně pozastavena v §37 zákona 112/2016 Sb. Ve stejném paragrafu je v bodě 3 uvedeno:

„Vláda může stanovit nařízením, že některé tržby nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona dočasně evidovanými tržbami.“
Zároveň není pravdou, že by obecně nebylo známé, co do EET patří a odkdy. Finanční správa totiž vydala 31. srpna 2016 metodické pokyny výkladu zákona formou příručky. Na druhou stranu bylo vydání výše popsané příručky částí odborné veřejnosti přijato s kritikou, že byla zveřejněna na poslední chvíli.

K vysvětlení dotazů mají sloužit i tzv. roadshow EET, které finanční ředitelství a ministerstvo financí koná průběžně přibližně od června roku 2016, nebo setkání s lidmi z oboru.

Na jednotlivá vyjádření v tisku se ministerstvo financí také snažilo reagovat a vysvětlovat je pomocí svých stránek. Navíc provozuje portál ETržby.cz, kde jsou dostupné aktuální informace včetně toho, na koho a odkdy se daný zákon vztahuje.

Určité nejasnosti se objevily při začátku projednávání daňového vládního balíčku dne 30. listopadu 2016, ke kterému byly přiloženy k projednání i pozměňovací návrhy týkající se zákona o EET.

Zájem vzbudil návrh ministra financí Andreje Babiše na základě jednání s Asociací malých a středních podniků v ČR. Ten měl provést některé změny v novém zákoně s tím, že by se části obchodníků, kteří by přijali paušální daň a mají obrat do 250 tisíc korun, netýkal provoz EET.

Bylo také navrženo, aby z kontroly byly vyjmuty platby kartou přes platební brány. Otázkou zůstává, zda by o paušální zdanění výměnou za vyjmutí z EET byl zájem, což by podle předsedy Asociace Karla Havlíčka neměl být zásadní problém. V zavedení EET nevidí potíž, horší je prý dle jeho slov pocit hysterie vyvolaný mezi podnikateli.

Určité změny navrhla i vládní KDU-ČSL, která by taktéž uvítala vyjmutí podnikatelů, jež jsou plátci paušální daně. Konkrétně těch, jejichž obrat je do 414 tisíc korun ročně či podnikají jako vedlejší činnost s výdělkem do 5041 korun měsíčně, a prodejců na farmářských trzích, kteří na nich prodávají více jak dvě třetiny produkce.

Poslanci opozice za ODS a TOP 09 ve svých návrzích rovnou chtějí celý zákon zrušit.

Celou dosavadní nominaci Trumpovy vlády uvádí přehledně např. Washigton Post nebo NY Times.

Nominovaný ministr zahraničí Rex Tillerson je výkonným ředitelem ExxonMobile, nadnárodní firmy, která těží a zpracovává ropu a zemní plyn. Prostředí světa byznysu je mu tak bližší, než působení ve veřejném sektoru. ExxonMobil funguje i v Rusku a Rex Tillerson byl vyznamenán za přátelství Putinem.

Thomas P. Bossert je již jmenovaným poradcem pro národní bezpečnost. Pracoval už pro G. Bushe jako poradce pro bezpečnost. Zároveň však vede konzultantskou firmu v oblasti risk managementu ve Washigtonu.

Mezi další kandidáty ze světa byznysu patří např. Wilbur Ross (investor v oblasti průmyslu, ale i bankovnictví) nebo Steven Mnuchin (působí v Goldman Sachs).

Jestřábími kandidáty jsou pak pravděpodobně míněni kandidáti, kteří mají militantní zkušenosti, generálové a vojáci.

Ministrem obrany by se měl stát námořní generál a vysoký vojenský důstojník James Mattis. Ten vedl vojenské operace na Blízkém východě. Šéfem tajných služeb se pak stane bývalý senátor Dan Coats, který v minulosti kriticky reagoval na anexi Krymu Moskvou a tlačil na B. Obamu, aby Moskvu sankcionoval.

Evropská Unie stojí na čtyřech základních svobodách, a to svobodě pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Mezi členskými státy Unie v těchto oblastech tak až na výjimky neexistují vnitřní hranice, protože by narušovaly volný pohyb. Vnější hranice EU a jejích členských států se tak přesunuly na hranice krajních členských států.

Pro určení hranic je základním dokumentem Schengenská dohoda (.pdf) podepsaná v roce 1985, která se dostala do evropského práva v roce 1999 prostřednictvím Amsterdamské dohody. Státy Schengenské dohody se dohodly na zrušení vnitřních hranic mezi sebou a zakotvením jednotných vnějších hranic, které lze překračovat pouze na stanovených místech. Seznam členských států, který zahrnuje i některé státy, které nejsou členy EU (a naopak některé členské státy EU nejsou stranami Schengenské dohody) najdete na mapě dole.

Co se týče České republiky, její hranice se vůči členským státům schengenského prostoru zrušily v roce 2007 (.pdf, str. 15). Vůči osobám z nečlenských států však vnější hranice České republiky pořád existuje, a to prostřednictvím mezinárodních letišť, ze kterých se létá do a ze zemí nacházejících se mimo schengenský prostor. Tyto osoby pak podle zařazení země v nařízení Rady musí na letišti předložit vízum či cestovní pas, doklady odůvodňující účel pobytu a prokázat, že mají dostatečné finanční prostředky na pokrytí nákladů během pobytu. Pro osoby cestující jiným dopravním prostředkem se stává vnější hranicí hranice krajního členského státu schengenského prostoru se stejnými podmínkami jako pro cestující letadlem.

Pokud by státy schengenského prostoru své hranice nadále kontrolovaly, mohly by čelit řízení před Soudním dvorem EU pro porušení povinnosti. Přesto státy mohou ve výjimečných případech na ochranu veřejného pořádku či bezpečnosti státu dočasně zavést kontroly na svých vlastních vnějších hranicích, a to v přiměřeném rozsahu. V takovém případě by museli na hranicích daného státu prokazovat doklady i občané členských států Schengenu, postačil by však pouze platný cestovní pas či občanský průkaz.

Vnější hranice České republiky tak stále existují, byť pouze pro osoby z nečlenských zemí schengenského prostoru, a to prostřednictvím mezinárodních letišť, ze kterých se létá do a ze zemí mimo schengenský prostor. Výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, je totiž problematické popsat, jak velkou část území Libye kontroluje „centrální vláda“. Její vyjádření o rozstřílení všeho, co tam má přijet, je rovněž nedohledatelné.

Dne 3. února 2017 se vrcholní představitelé a představitelé vlád EU sešli na Maltě k neformálnímu setkání. Hlavní témata byla dvě - nelegální migrace z Libye a příprava na oslavu 60. výročí uzavření Římských dohod.

Téma nelegální migrace bylo zásadnější. Evropští představitelé se dohodli na tom, že v nejbližší budoucnosti je třeba uzavřít a kontrolovat středomořskou migrační trasu. Cíle a prostředky definovalo společné memorandum, ve kterém byla akcentována nutnost aktivněji se podílet na stabilizaci Libye skrze spolupráci s Prezidentskou radou a OSN podporovanou vládou národní jednoty (GNA).

Bohužel zaznívá kritika o schopnostech mezinárodně uznávané vlády GNA, která má velké problémy zajistit si podporu významných libyjských politických a vojenských sil. Především se jedná o rozpory s „de facto“ vládou na východě (Tobruk) - sněmovnou zastupitelů (HOR) v čele s předsedou Salehem Issou a jí loajálními vojenskými jednotkami. Zde se především jedná o semiautonomní Libyjskou národní armádu (LNA) pod velením generála Haftara. Mapa ukazuje vojenskou situaci na konci roku 2016. Zelená barva zobrazuje jednotky loajální GNA, červená barva patří jednotkám LNA a HOR.

Současná vláda GNA má problém dosáhnout důvodu svého vzniku, a to být jednotným vládním orgánem celé Libye. Obecně je ale nadále považována mezinárodním společenstvím za představitele Libye. Jak dokazuje i nedávná smlouva s Itálií, jednání mohou fungovat zcela standardně, tedy v rámci zmíněného maltského memoranda.

Podle stránek ministerstva zahraničních věcí musí osoba, která má plnit funkci velvyslance, splnit několik požadavků. V prvé řadě je nutná kvalitní jazyková výbava, zkušenosti na mezinárodním poli nebo bezpečnostní prověrka na jednom ze dvou nejvyšších stupňů.

Kandidáta na velvyslance vybírá personální rada ministerstva zahraničních věcí a její doporučení je vodítkem pro rozhodnutí ministra. Ten jej následně navrhne vládě a pokud tento návrh vláda schválí, je předložen k podpisu prezidenta republiky, který jej jmenuje.

Následně je životopis designovaného velvyslance zaslán zemi, v níž má velvyslanec působit, a v průběhu několik týdnů až měsíců se čeká na její souhlas. Ve výjimečných případech dotyčná země nemusí souhlas vydat. Děje se tak v podobě mlčení – neudělení souhlasu.

Po obdržení souhlasu je velvyslanec doporučen hlavě přijímacího státu a formální listinou odvolán velvyslanec současný. Teprve poté je možné zveřejnit jméno budoucího velvyslance. Pokud ke zveřejnění dojde dříve, vypovídá to o neetiketě v mezinárodních vztazích a hostitelská země to může vnímat jako tlak pro přijetí navržené osobnosti.

Vláda Petra Nečase schválila několik kandidátů na velvyslance. Mezi nimi byl i Jindřich Forejt, který byl nominován na post velvyslance do Vatikánu.

Pokud se zaměříme na velvyslance jmenované současnou vládou, prezident Zeman zveřejnil jméno nového velvyslance do USA Hynka Kmoníčka ještě před vyjádřením Washingtonu. Vysloužil si za to kritiku jak ze strany bývalých ministrů zahraničí, tak i současného ministra Zaorálka.

Za současné vlády došlo také například k výměně velvyslance v Německu: v lednu 2015 na toto místo nastoupil Tomáš Podivínský, kterého do funkce prosadili lidovci a prezident Zeman (Podivínský byl mimo jiné ministrem životního prostředí v Rusnokově vládě).

Dále došlo například ke jmenování Bedřicha Kopeckého do pozice čínského velvyslance, a to v březnu 2016. V obou případech platí, že velvyslance vybrala Sobotkova vláda a ještě v jejím funkčním období převzali úřad v příslušné zemi.

Tento výrok však musíme označit jako neověřitelný, protože nelze zjistit všechny osobnosti (kromě Hynka Kmoníčka), které byly schváleny na post velvyslanců, a také, zda na tuto pozici v době mandátu Sobotkovy vlády ještě nastoupí.

Nástupci poslance Fialy ve funkci ministra školství zrušili celoplošné testování žáků 5. a 9. tříd, testování žáků 9. tříd však nebylo úplně zrušeno, neboť České školní inspekci zůstalo oprávnění provádět výběrová testování žáků jakýchkoliv ročníků škol včetně žáků 9. tříd. Co se týče jednotných přijímacích zkoušek na střední školy, jejich hlavní funkcí je stejně jako u celoplošného testování zjistit znalosti žáků, oproti celoplošnému testování však nezjišťuje znalosti žáků z cizího jazyka. Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý.

Plán plošného testování žáků 5. a 9. tříd navrhl tehdejší ministr školství Dobeš, žáci měli být testováni z češtiny, matematiky a cizího jazyka. První celoplošná zkouška testování byla ministrem Dobešem provedena (.pdf, str. 1) v květnu a červnu 2012, druhou celoplošnou zkoušku pak stanovil jeho nástupce, současný poslanec Fiala, na květen a červen 2013 (.pdf, str. 1). Další celoplošné testování žáků se však neprovedlo, Ministerstvo školství jej totiž v únoru 2014 zrušilo. Od té doby provádí Česká školní inspekce na základě pověření ze školského zákona pouze výběrová šetření, která se zaměřují na určitý počet škol, tříd a předmětů. V květnu 2015 tak Česká školní inspekce provedla šetření přírodovědných a společenskovědních znalostí žáků 9. tříd základních škol, v letošním roce zase prošetřila znalosti žáků 6. tříd základních škol a 3. ročníku středních škol.

Co se týče druhé části výroku, jednotné přijímací zkoušky na střední školy zakončené maturitní zkouškou (kromě těch, které mají stanovenou talentovou zkoušku) zavádí ke školnímu roku 2016/17 novela školského zákona, a to z českého jazyka a matematiky. Organizaci a vyhodnocení výsledků žáků pak provádí Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT). Ministerstvo školství si od zavedení jednotných přijímacích zkoušek slibuje „objektivnější zjištění předpokladů pro studium jednotlivých uchazečů."

V pátek 9. prosince 2016 zveřejnilo ministerstvo dopravy svoji zprávu o stavu situace problematických úseků dálnice D8. Tento materiál by měla projednat vláda ve středu 14. prosince 2016 na svém zasedání.

V rámci dostavby dálnice D8 jsou plánovány po uvedení do provozu dne 17. prosince 2016 ještě tyto projekty (. pdf, str.7–8):

• Projekt geotechnického monitoringu, část 7 - území sanovaného sesuvu km 56,300–56,500.
• Estakáda Prackovice, změna „f“ - zajištění opěry OP1 část 700 - zemní kotvy a injektáž.
• A101 - hlavní trasa, měna „v“ - pilotová stěna u A210 - ZBV38
• Projekt geotechnického monitoringu, část 8 - stavební objekt SO A 210. Dálniční most estakáda Prackovice.

Dále by měly probíhat práce na objektech v okolí dálnice, které nebudou mít vliv na zprovoznění stavby. Materiál uvádí jako příklad dostavbu dvou přejezdů dálnice, vegetační úpravy či úpravy vodoteče (. pdf, str. 9–10).

Samostatnou kapitolou je i pokračující geologický a hydrologický monitoring. Současný stav je popsaný v předkládaném materiálu. Pokud jde o budoucí monitoring, zpráva zmiňuje jen nutnost zajištění projektu monitoringu a nepopisuje detaily. Z předchozí zprávy ministerstva dopravy týkající se D8 vyplývá, že je v přípravě vypsání veřejného řízení na tento kontinuální monitoring po konci roku 2016 (. pdf, str. 7).

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Po uvedení dálnice D8 do užívání budou i nadále pokračovat dokončovací práce v okolí, včetně sanačních a stabilizačních projektů. Dle materiálů ministerstva dopravy je v tento okamžik patrná snaha zajistit kontinuální monitoring problematických geologických úseků dálnice, přesto však zatím nejsou k tomuto účelu upřesněny žádné detaily a nebylo vypsáno výběrové řízení.

K tomuto problému se ani Vojtěch Filip, ani KSČM jako strana nijak nevyjádřila. Na oficiálních stránkách publikovala strana řadu prohlášení týkajících se Turecka. Ve většině případů jde o konflikt s tzv. Islámským státem nebo postoj k přítomnosti Turecka v NATO.

V Turecku jsou skutečně vězněni novináři i soudci. KSČM ani její předseda Vojtech Filip se k těmto případům nijak nevyjádřili a výrok proto musíme ohodnotit jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Poslanecká sněmovna návrh zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu skutečně přijala, Senát ji naopak svým hlasováním zamítl a to z důvodu nesplnění podmínek jím stanovených.

Návrh zákona, který by měnil ústavu, měl Nejvyššímu kontrolnímu úřadu rozšířit pravomoci, kdy by NKÚ mohl kontrolovat hospodaření s veřejnými prostředky, resp. měl získat pravomoci kontrolovat obce, kraje či právnické osoby s podílem státu.

V souvislosti s tímto je potřeba zmínit i prováděcí předpis nebo také doprovodný zákon, který v tomto případě provádí zmíněné rozšíření pravomocí na úrovni zákona. Zde se jedná o zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu.

Senát dne 26.5.2016 hlasováním zamítl návrh ústavního zákona, který mu byl předložen 26.5.2014 a stejně tak usnesením zamítl návrh novely prováděcího zákona o NKÚ. Ze stenoprotokolu z projednávání zákona o NKÚ po vrácení poslanecké sněmovně vyplývá, že důvody pro zamítnutí, respektive podmínky pro přijetí ústavního zákona byly podle Miloše Vystrčila, který byl senátem jmenován, aby rozhodnutí senátu odůvodnil, dvě. A sice:

"Ta první byla, aby znal obsah doprovodného zákona, což se stalo tím, že ten doprovodný zákon do Senátu, byť s velkým zpožděním, doputoval. A ta druhá byla naplnění slibu vlády, který je dokonce obsažen i v programovém prohlášení vlády, a to je, že současně - a to slovo současně je tam napsáno - s návrhem rozšíření pravomocí NKÚ bude předložen návrh na snížení, resp. zjednodušení systému kontrol samospráv. Toto se nestalo, a tudíž Senát pouze dodržel slovo - opakuji, pouze dodržel slovo -, a proto neodsouhlasil ústavní návrh zákona...."
Senát tedy dal ke schválení ústavního zákona dvě podmínky. Kvůli tomu, že návrh prováděcího zákona nebyl předložen, trvalo senátu rozhodnutí přesně 2 roky a kvůli tomu, že prováděcí zákon neobsahoval to, co podle programového prohlášení vlády (bod 3.1.) obsahovat měl, byl ústavní zákon zamítnut. V návaznosti na to bylo potvrzeno i senátní veto o prováděcím zákonu o NKÚ, protože jak říká Miloš Vystrčil - "nemá v tomto okamžiku smysl hlasovat pro doprovodný zákon, protože ten doprovodný zákon bez schválení ústavního zákona by nebyl aplikovatelný a dostali bychom se do patové situace."
Na základě výše uvedeného odůvodnění a tedy toho, že jsou pravdivě popisovány skutečnosti o přijetí, respektive zamítnutí ústavní novely, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Je faktem, že Tunisko je možné považovat od roku 2014 za zemi s demokratickým zřízením vlády. Po téměř třech letech jednání byla v 2014 přijata ústava, která svými prvky jako je například oddělení mocí státu, demokratickými volbami a důrazem na lidské práva a svobody, splňuje západní pojetí demokratické vlády. Trend k demokratickému zřízení potvrdily i nezávadné parlamentní (. pdf, s. 37–38) a prezidentské volby (. pdf s. 9) v témže roce. Dle posledních průzkumů (. pdf, s.1) spokojenosti je demokratické zřízení považováno 86% Tunisanů jako nejlepší možné zřízení, a to i s vědomím jeho nedostatků.

Tento průběh změny režimu po revoluci v roce 2011 je kvitován kladně i Evropskou unií, která s Tuniskem navázala rozsáhlou spolupráci v mnoha oblastech. Jak ukazuje zpráva Evropského parlamentu z července roku 2016 ohledně stavu vzájemných vztahů Tuniska a EU je tato spolupráce poměrně rozsáhlá a aktivní. Velký význam má migrace (program Mobility partnership), hrozba terorismu a obecně efektivita tuniských bezpečnostních a soudních složek. Dalším významným tématem, který je ze strany EU Tunisku připomínán, je otázka zachování a rozvoje občanské společnosti a ochrana lidských práv v kontextu projednávané dohody Evropské sousedské politiky.

Tunisko je v současnosti, i přes některé problematické jevy, jako třeba možné rozšíření trestu smrti a omezení svobod v případech terorismu či obecné míře korupce, demokratickým státem, který se těší zájmu EU, která si na jedné straně je vědoma křehkosti nového tuniského zřízení, na druhé straně ale nabízí pomoc a očekává ze strany Tuniska spolupráci.