Přehled ověřených výroků

Služební zákon byl v souladu s požadavky Evropské unie přijat v dubnu 2002. Dle původního záměru měl účinnosti nabýt dne 1. ledna 2004 (s výjimkou některých okamžitě účinných ustanovení.) K tomu však nikdy nedošlo. Jeho účinnost byla několikrát posunuta:

zákonem č. 281/2003 Sb. na rok 2005, zákonem č. 626/2004 Sb. na rok 2007, zákonem č. 531/2006 Sb. na rok 2009, zákonem č. 381/2008 Sb. na rok 2012 a zákonem č. 445/2011 Sb. na rok 2015.

Dne 6. listopadu 2014 byl nakonec nahrazen novým zákonem o státní službě.

Ve dvanáctiletém mezidobí se pak služební zákon skloňoval hned několikrát.

Vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 navrhla odložení účinnosti zákona jako své úplně poslední rozhodnutí. Stalo se tak z důvodů finanční nákladnosti takového kroku, s čímž se ztotožnil i nově nastupující kabinet slovy ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Z programového prohlášení Paroubkovy vlády ani jiných zdrojů však nevyplývá, že by se na toto téma vedla intenzivní politická diskuze.

Druhá vláda Mirka Topolánka k diskuzi o služebním zákonu vytvořila v roce 2007 analýzu, z níž vyplývá, že prioritou vlády není rušit již vytvořené dílčí zákony. Zaměstnanecké vztahy měl nadále řešit zákoník práce, nový zákon bude řešit jen potřebné veřejnoprávníprvky. Dále budou jednotlivé části zákona obsahovat oblasti společné a diferencované pro jednotlivé typy úředníků. Původní úmysl vytvořit nový zákon do r. 2009 se však nenaplnil a v roce 2008 byla znovu posunuta účinnost stávajícího služebního zákona.

Vláda Petra Nečase ve svém programovém prohlášení z roku 2010 deklaruje úmysl vytvořit návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy. Z usnesení č. 647 z 31. srpna 2011 pak plyne, že vláda schvaluje věcný záměr zákona o úřednících a zaměstnancích veřejné správy a o vzdělávání ve veřejné správě. Zároveň zadává ministru vnitra vypracovat návrh zákona. O půl roku později schvaluje vláda teze zákona. Tento univerzální kodex byl však nakonec vyhodnocen jako nevyhovující. Účinnost zákona je naposledy odsunuta.

Výrok Jaroslava Faltýnka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou. V letech bezprostředně následujících po vstupu dosavadního služebního zákona v platnost nebyla diskuze nad novým služebním zákonem nikterak intenzivní, což je ovšem pochopitelné, neboť zákon v tu dobu stále nevstoupil v účinnost. V dalších letech však byla účinnost dále odsouvána nejen z důvodů finanční náročnosti provedení zákona, ale právě i kvůli diskuzi nad změnou jeho obsahu, respektive jeho nahrazením novým, rozdílně koncipovaným zákonem.

Výrok je označen jako pravdivý, protože při finálním hlasování o schválení zákona o registru smluv bylo zapotřebí 101 hlasů (zákon se totiž vrátil ze Senátu). Zákon byl schválen většinou 110, z čehož vládní koalici patřilo pouze 69 hlasů.

U finálního hlasování o zákonu o státní službě bylo potřeba opět 101 hlasů (tento zákon vetoval prezident republiky a tím pádem byla potřeba nadpoloviční většina všech poslanců pro jeho přijetí). Zákon byl schválen většinou 123 hlasů, z čehož 92 patřilo vládní koalici. To znamená, že opět by zákon bez přispění opozičních poslanců nemohl být schválen.

Zmíněné zákony byly skutečně schváleny v tomto volebním období. Je ale nutné připomenout, že zákon o registru smluv byl projednáván již v minulém volebním období, schválit jej však tehdejší sněmovna nestihla. Fakt, že byl zákon schválen poměrně brzy v tomto volebním období, lze přičíst k dobru ani ne tak vládě, jako široké parlamentní shodě, ke které jistě přispěla i kampaň protikorupčních organizací sdružených v Rekonstrukci státu. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Co se týká služebního zákon, je pravdou, že ten byl vstoupil v účinnost v tomto volebním období. Přijetí tohoto zákona řešíme v předchozím výroku předsedy Faltýnka. Schvalování zákona o registru smluv Faltýnek ovšem popisuje zavádějícím způsobem. Předně není pravda, že by v minulém období byl pouze diskutován.

V červnu 2012 předložila skupina poslanců v čele s Janem Farským novelu několika zákonů, které registr smluv zaváděly. Předloha se dostala do výborů, po pádu vlády Petra Nečase a následném rozpuštění Poslanecké sněmovny pak ovšem spadla pod stůl.

V tomto volebním období byl registr smluv znovu předložen do Poslanecké sněmovny a to jako jeden z prvních návrhů. Šlo o sněmovní tisk 42. Předkladateli nebyl vláda či poslanci koalice, ale šlo o poslance napříč politickým spektrem, jejich zástupci byl opět Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Šlo o jeden ze zákonů tzv. Rekonstrukce státu. Ta k tomu uvedla: " 160 nových poslanců se před volbami zavázalo, že zákon prosadí. Rekonstrukce státu je týden po volbách oslovila, aby se přidali k Janu Farskému a předložili návrh společně. Přidali se zástupci TOP09, KDU-ČSL a ANO."

V závěrečném hlasování 24. listopadu 2015 pak pro návrh hlasovalo 110 poslanců ze všech stran vyjma poslanců KSČM.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, koalice skutečně prosadila novou zákonnou úpravu regulace hazardu a také úpravu zdanění hazardu v České republice.

V roce 2011 byla schválena novela zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, účinná od 1. ledna 2012. Zákon předkládal Miroslav Kalousek coby ministr financí v Nečasově vládě. Tato novela zavedla 20% odvody z rozdílu mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami. Odvod je z 80 % příjmem obcí a z 20 % příjmem státu v případě výherních automatů, u ostatních druhů hazardu dostanou obce 30 %. Před zavedením této úpravy odváděly firmy část zisku na veřejně prospěšné účely. Kromě této úpravy ovšem nedošlo k regulaci hazardu ve smyslu úpravy lotereijního zákona a regulaci hráčského chování. V minulém období prošla vládní novela loterijního zákona (.pdf), která byla ovšem pouze dílčí.

Vládní návrh zákona o hazardních hrách skutečně v minulém týdnu schválila Poslanecká sněmovna. K tomu konkrétně došlo ve středu 14. dubna. Jde o změnu dosavadní právní úpravy hazardu, která byla schválena už v roce 1990 v loterijním zákoně.

Pokud se podíváme na hlavní cíle tohoto zákona, tak ten skutečně deklaruje snahu o značné zvýšení regulace hazardu. V důvodové zprávě (.pdf) návrhu je na straně 65 uvedeno: "Primární cíle nové právní úpravy týkající se hazardních her lze shrnout jednodušenásledujícím způsobem:

• efektivní výběr daní,
• ochrana sázejících a jejich okolí,
• zajištění opatření k předcházení a potírání sociálně patologických jevů spojenýchs provozováním hazardních her,
• otevření českého trhu hazardních her pro provozovatele se sídlem v členském státě
• Evropské unie nebo státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářskémprostoru,
• úprava provozování hazardních her prostřednictvím internetu,
• nový postup povolovacího řízení,
• zavedení efektivního kontrolního mechanismu, a
• naplnění závěrů a doporučení Evropské komise pro regulaci hazardu.

Pro vyhodnocení cílů v rámci přezkumu účinnosti regulace lze stanovit jako základní
a konzervativní měřítko úspěchu regulace snížení počtu patologických hráčů o 10 % v období po zavedení regulace." Uveďme některé z bodů, které k výrazné regulaci oproti současnému stavu mají napomoct. Má jít zejména o limit možné prohry nebo tzv. karty hráčů. Co se týká zvýšení zdanění, navrhl Babiš zákon o dani z hazardních her. Sněmovnou pak prošla verze rozpočtového výboru (.pdf), který sazby na různé hry stanovuje na 35 a 23 % (v současnosti 23 a 28 % podle loterijního zákona).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť v dosavadním průběhu dubnové schůze Poslanecké sněmovny navrhli opoziční poslanci celkem třikrát pevné zařazení návrhu novely zákona o střetu zájmů na jednání a ve všech případech toto poslanci vládní koalice v hlasování odmítli.

12. dubna navrhl jednat o tomto zákonu poslanec TOP 09 Martin Plíšek. O zařazení tohoto bodu se hlasovala dvakrát, ani jednou nebyl schválen. Proti zařazení na pořad schůze hlasovala vládní koalice.

19. dubna se pokusil zařadit novelu zákona o střetu zájmů sám Stanjura. Argumentoval tím, že tento bod není pevně zařazen a hrozí, že se na této schůzi tedy nestihne projednat. V hlasování tento návrh zamítli poslanci vládní koalice (nepodpořil jej nikdo z nich) a klub KSČM.

20. dubna návrh na zařazení bodu opětovně načetl poslanec Plíšek. Zde pro úplnost dodejme, že se tak stalo během opoziční obstrukce, kdy poslanci načítali jednotlivé návrhy na změnu programu schůze a zamezili tak jednání o zákonech ve 3. čtení. Konkrétně šlo o návrh, který zvyšuje pravomoci NKÚ (nakonec byl zákon schválen o 2 dny později). V každém případě Plíšek navrhl zařazení novely zákona o střetu zájmů a to ve 2 alternativních termínech. Ani jeden z nich nebyl v hlasování koalicí podpořen.

Vládní koalice skutečně předložila novelu zákona o střetu zájmů, v 1. čtení však v Poslanecké sněmovně byla projednána více než 2 roky po volbách. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

První oficiální zmínky o návrhu lze datovat až od uveřejnění Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2015 až 2017, schválené usnesením Vlády ČR 15. prosince 2014. Tato koncepce vycházela z předchozího ustanovení k základním směrům boje proti korupci v usnesení vlády z 4. června 2014. Do Poslanecké sněmovny šel návrh zákona až 30. července 2015, tedy téměř v polovině volebního období a 18 měsíců od jmenování vlády. K prvnímu čtení návrhu pak došlo za dalších 5 měsíců, v prosinci 2015. Faltýnek tedy korektně popisuje princip návrhu. Průběh legislativního procesu, který zatím zdaleka není u konce, však nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o tak prioritní návrh, jak předseda poslaneckého klubu hnutí ANO naznačuje.

Princip zákona o střetu zájmů není jen v transparentnosti majetku politiků, kteří jdou do politiky. Dle vlády a jí schválené protikorupční strategie je význam zákona popsán takto:

"Vzhledem k nedostatečné vymahatelnosti stávající právní úpravy zákazu střetu zájmů v praxi a naprosté převaze formalismu při zveřejňování majetkových přiznání bude ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu zpracován a předložen návrh novely zákona o střetu zájmů, který nastaví vyšší standardy transparentnosti příjmů a majetkových poměrů veřejných funkcionářů, včetně revize okruhu těchto subjektů, a zaměří se na důsledné vyloučení možného střetu zájmů v důležitých funkcích. Výsledkem bude mnohem účinnější úprava střetu zájmů reflektující mezinárodní standardy a kladoucí důraz na:

- zavedení povinnosti podávat přiznání již ke dni vzniku funkce,
- zefektivnění kontrolního mechanismu,
- zpřísnění sankcí,
- elektronizace majetkových přiznání,
- rozšíření okruhu bývalých funkcionářů, omezených při přechodu z veřejné do soukromé sféry (revolving door) a úprava podmínek tohoto omezení.

Kromě toho bude zavedeno také elektronické vyplňování a zveřejňování majetkových přiznání veřejných funkcionářů tak, aby k nim měla snadný přístup rovněž veřejnost. K dosažení výrazného kvalitativního posunu v otázce legislativního uchopení střetu zájmů přispěje zřízení Komise ke střetu zájmů."

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože z důvodu neúčasti ministrů vlády nebylo možné během minulé středy a pátku projednat celkem 5 vládních návrhů zákona v prvním čtení.

Vládní návrhy zákonů, které jsou předloženy do Poslanecké sněmovny, musí při projednávání za vládu předkládat člen vlády. Typicky je to ministr, který má danou oblast v kompetenci - např. daňové zákony předkládá ministr financí. Je však možné, že tématicky příslušného ministra vláda svým usnesením nahradí (z důvodu absence aj.) dalším členem vlády, aby zákon uvedl v Poslanecké sněmovně uvedl. Pokud ovšem u návrhu zákona takové usnesení nepřijme (že mění předkladatele) a příslušný ministr chybí ve Sněmovně, není možné takový návrh projednávat. Na to Stanjura naráží a má v případě minulého týdne pravdu.

Ve středu v podvečer přišly v Poslanecké sněmovně na pořad jednání body 64, 65 a 69. Konkrétně jde o plemenářský zákon, zákon o hnojivech a také zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Ve všech případech šlo o vládní návrhy zákonů v prvním čtení a nebylo možné je projednat, protože ve sněmovně nebyli ministři Jurečka a Něměček.

Následně byl otevřen bod v gesci ministryně Šlechtové, kterou ovšem zastupoval ministr kultury Herman. Poslanci po krátké diskuzi přerušili projednávání tohoto návrhu (zákon o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) až do doby, kdy bude Šlechtová přítomna.

Stejná situace nastala i o 2 dny později. Nejprve měli poslanci pokračovat v projednávání návrhu v gesci Šlechtové, pro její opětovnou absenci se tak ovšem nestalo. Sněmovna přijala návrh poslance Faltýnka, že se k zákonu vrátí 6. května, kdy ministryně přislíbila účast na jednání.

Kromě tohoto bodu nebylo možné projednat další 2 body z gesce ministra životního prostředí. Konkrétně šlo o návrhy zákonů o ochraně přírody a krajiny a návrh zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech.

Při hodnocení v úvahu bereme zatím posledních 7 písemných interpelací, tedy od 21. ledna 2016. Z těchto sedmi v pěti případech bylo nutné aspoň jednu z interpelací odložit kvůli nepřítomnosti ministra, Pro úplnost je ale nutné dodat, že interpelace se odkládaly i kvůli nepřítomnosti interpelujícího poslance. Ve zbylých dvou případech se písemné interpelace vůbec nekonaly.

21. ledna 2016 bylo na pořadu schůze 11 písemných interpelací. Projednáno bylo 6 interpelací, jedna byla odložena kvůli nepřítomnosti ministra. Ministr Babiš odpovídal poslanci Vojtěchu Filipovi, předseda vlády Sobotka odpovídal poslanci Fiedlerovi, a to hned na dvě interpelace, ministr Jurečka odpovídal poslanci Stanjurovi, ministr Babiš také odpovídal poslanci Stanjurovi, ministr Pelikán odpovídal poslankyni Fischerové. Poslankyně Fischerová podala také interpelaci na ministra Brabce, ten však nebyl jednání přítomen a interpelace byla přerušena. Na závěr interpelací začal ještě premiér Sobotka odpovídat na interpelaci poslance Kučery.

28. ledna 2016 se písemné interpelaci nekonaly (dopoledne probíhala mimořádná schůze).

11. února 2016 bylo na pořadu schůze 5 písemných interplelací. Projednány byly dvě, další dvě byly odloženy pro nepřítomnost ministra a jedna ukončena pro nepřítomnost poslance. Ministr Brabec odpovídal poslankyni Fischerové, premiér Sobotka odpovídal poslanci Kučerovi. Poslanec Vácha měl připravenou interpelaci na napřítomného ministra Chovance, poslankyně Chalánková na rovněž nepřítomnou ministryni Marksovou. Poslední zařazená interpelace měla být od poslance Adamce na ministra Ťoka, v tomto případě však chyběl interpelující poslanec.

3. března 2016 byly na pořadu schůze 3 písemné interpelace. Projednány byly dvě, jedna byla ukončena pro nepřítomnost poslance. Ministr Chovanec odpovídal poslanci Váchovi. Poslankyně Chalánková měla připravenou interpelaci na ministryni Marksovou, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Ministr Ťok odpovídal na interpelaci poslance Adamce.

10. března 2016 se písemné interpelaci nekonaly (nebyly zařazeny na pořad, protože nebyly podány žádné písemné interpelace).

14. dubna 2016 bylo na pořadu schůze 9 písemných interpelací. Projednána byla jedna, šest jich bylo odloženo pro nepřítomnost ministra a dvě ukončeny pro nepřítomnost poslance. Poslankyně Chalánková měla připravenou interpelaci na ministryni Marksovou, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Poslanec Ondráček požádal o odložení svojí interpelace na nepřítomného ministra Chovance. Poslankyně Černochová měla připravenou interpelaci na ministra Babiše, pro nepřítomnost poslankyně byla interpelace ukončena. Ministr Herman odpovídal poslanci Grebeníčkovi. Odložena byla i druhá interpelace poslance Ondráčka na nepřítomného ministra Chovance. Poslanec Stanjura požádal o odložení svých interpelací na ministra Jurečku i Babiše kvůli nepřítomnosti obou pánů. Poslanec Korte požádal o odložení svojí interpelace na předsedu vlády Sobotku, stejně jako poslanec Ženíšek, který chtěl rovněž interpelovat premiéra.

21. dubna 2016 bylo na pořadu schůze 6 písemných interpelací. Projednána byla jedna, tři byly odloženy, na zbylé dvě se nedostalo. Poslanec Ondráček požádal o odložení obou svých interpelací na nepřítomného ministra Chovance. Odložena byla také interpelace poslance Stanjury na nepřítomného ministra Babiše. Předseda vlády Sobotka odpovídal na interpelaci poslance Korteho, rozprava se táhla až téměř do 11. hodiny, kdy byl bod ukončen.

Při hodnocení vycházíme z vlastních statistik o interpelacích, stestavených na základě stenoprotokolů z jednání sněmovny. Z těch se dá na základě omluv na začátku jednání, či pak ze samotné rozpravy, obvykle usoudit, zda byl ten který člen vlády na jednání přítomen či ne. Tyto statistiky potvrzují výrok Zbyňka Stanjury.

Ústní interpelace se konají každý čtvrtek během konání schůze sněmovny od 14:30 do 18:00. V tomto volebním období proběhlo k dnešnímu dni (25. dubna 2016) 34 interpelací. Předseda vlády, kterému je vyhraněný čas od 14:30 do 16 hodin, byl omluven na 13 z nich, jeho účast tedy zatím dosahuje 62 %. To je ve srovnání s jeho předchůdci poměrně dobré skóre.

Solidní je tato účast i ve srovnání s některými jeho vládními kolegy. Například ministr financí Andrej Babiš se omluvil hned z 23 z proběhlých 34 inerpelací (účast 32 %), ministr vnitra Milan Chovanec byl omluven z 22 interpelací a stejný počet absencí má i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (účast 35 %). Mezi rekordmany na opačném konci pomyslného žebříčku patří ministr kultury Daniel Herman, který chyběl pouze ve dvou případech (účast 94 %). Velmi dobrá je i účast ministra dopravy Dana Ťoka, který má pouze 4 absence. Ten sice do funkce nastoupil až později v průběhu volebního období, i tak ale jeho účast dělá 83 %. Vysokou účast má i ministr životního prostředí Richard Brabec - chyběl v 7 případech (účast 79 %).

Účast u písemných interpelací je těžší uhlídat - pokud ministr nepošle omluvenku předsedajícímu schůze a jeho jméno nezazní v bloku omluv, nebo pokud se nezúčastní rozpravy, těžko se zpětně dohledává, jestli se daného jednání opravdu zúčastnil. Přesto jsme se pokusili zmapovat účast členů vlády i na těchto dopoledních jednáních (čas vyhrazený pro písemné interpelace je čtvrtek 9:00-11:00). Premiér Bohuslav Sobotka byl omluven na 12 z 28 naplánovaných jednání. Rekormankou těchto jednání je ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, která byla omluvena hned ve 21 případech (účast 25 %). Naopak nejlepší účast má opět ministr Herman (4 omluvy, účast 86 %).

Jak taková jednání často vypadají ilustruje například stenoprotokol z 10. prosince 2015.

"Dnešní jednání máme zahájit - podotýkám máme zahájit - bodem 211, což jsou odpovědi členů vlády na písemné interpelace. Upozorňuji, že nejpozději do 11 hodin je možno podat přihlášky k ústním interpelacím a v 11.30 proběhne jejich slosování.

A nyní řeknu, proč jsem řekl "máme zahájit". Vzhledem k omluvám jednotlivých ministrů, protože je omluven jak místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš, tak předseda vlády Bohuslav Sobotka a ministr zemědělství Marian Jurečka do 11.30, není možné zahájit tyto interpelace, protože jsou nepřítomni. Vzhledem k tomu, že máme navržena přerušení k jednotlivým interpelacím pro nepřítomnost těch ministrů z minulého jednání, ptám se, jestli interpelující poslanci trvají na přítomnosti interpelovaného ministra."

Poslanec Stanjura se ve čtvrtek 21.4.2016 k neúčasti ministrů na interpelacích vyjádřil následovně:

"Hezké dobré ráno, tak nejdřív chci poděkovat panu premiérovi, že je přítomen. A vím i ze statistik projednávání interpelací, ať už písemných nebo ústních na pana premiéra, že on má tu docházku velmi dobrou. Na druhé straně, pane premiére, když se podíváte doprava a doleva, tak se musíte cítit jako ten pověstný kůl v plotě. Máme druhý týden řádné schůze a já nemohu projednávat - a spolu se mnou celá Poslanecká sněmovna - své interpelace, protože ministři se prostě neobtěžují chodit na interpelace. Tak já nevím, kdy to budeme projednávat. Tady vždycky slyším řeči o tom, jak opozice něco zdržuje, ale ministři neplní své základní úkoly a povinnosti, které mají v Poslanecké sněmovně. Možná příště, paní místopředsedkyně, by bylo dobré, kdybyste přečetla seznam přítomných. Ono to bude mnohem rychlejší než seznam omluvených členů vlády(...) A pana premiéra žádám, aby sjednal ve své vládě pořádek.(...)Pane premiére, důrazně vás žádám, abyste sjednal pořádek. A ještě jednou vám osobně děkuji, že tady jste. Ale ten výsledek je tristní.(...)"