Přehled ověřených výroků

Výrok je možné hodnotit jako pravdivý. Jeho jednotlivé části jsou rozebírány níže:

Ministr Němeček skutečně absolvuje některé cesty do regionů společně s premiérem. Od začátku roku 2016 to byla např. Kroměříž nebo Brno.

Němeček v té souvislosti hovoří o závazku premiéra zvýšit o 10 % tarifní platy pro lékaře a pro zdravotní sestry.

V prvomájovém manifestu premiéra Sobotky z 1. května 2016 je explicitně řečeno, že "ČSSD navrhuje zvýšit od ledna 2017 tarifní platy zdravotních sester a lékařů ... o 10 %". Tento záměr vyjadřuje Sobotka také ve svém příspěvku na Twitteru z 13. dubna 2016.

Sobotka na Twitteru dále píše, že prostor pro stabilizaci zdravotnictví chce nalézt v rozpočtu na rok 2017. Podle České televize prohlásil Sobotka právě během návštěvy v Kroměříži: „Budu chtít jako předseda vlády, aby se příští rok zvýšila platba státu za státní pojištěnce. A budu chtít, aby se zvýšily tarifní platy o zhruba deset procent."

Vláda na své schůzi 2. května 2016 projednáváNávrh střednědobých výdajových rámců na léta 2017 až 2019, ve kterém by mělo být upřesněno, jaké zdroje hodlá premiér Sobotka konkrétně využít. Znění tohoto návrhu není zatím k dispozici.

Reálně vláda Bohuslava Sobotky tarifní platy zdravotníků zvyšovala již dvakrát, pokaždé o 5 %.

Zvýšením pojistného narůstají příjmy (.pdf, str. 2) systému veřejného zdravotního pojištění. Až 96,5 % příjmů jde přitom na financování zdravotních služeb (.pdf, str. 4).

Veřejné zdravotní pojištění je dlouhodobě hlavním zdrojem financování zdravotnického systému v ČR. V roce 2013 byl podíl až 79 % (.pdf, str. 33). S nárůstem pojistného tak narůstá příjem systému veřejného pojištění a přibývají peníze ve zdravotnictví.

Poplatky za pobyt v nemocnici byly po verdiktu Ústavního soudu zrušeny od 1. ledna roku 2014 (nález Ústavního Soudu sp. zn. Pl. ÚS 36/11), z důvodu možné nedostupnosti chudším vrstvám obyvatel. Stejně tak byly v duchu zrovnoprávnění dostupnosti lékařské péče všechny regulační poplatky, s výjimkou poplatku za využití lékařské pohotovostní služby, zrušeny vládou k 1.1.2015 (MZV). Možnost jejich exekučního vymáhání byla vzápětí Ústavním soudem vyhlášena protiústavní na podzim téhož roku (nález sp. zn. I. ÚS 491/15).

Jelikož všechny příjmy ze zrušených poplatků tekly přímo do rozpočtu nemocnic, při ověřování finančního dopadu těchto změn na zdravotnický systém ČR vycházíme ze statistiky publikované (.doc) Asociací českých a moravských nemocnic pro rok 2015.

poplatek

finanční dopad

regulační poplatky za vyšetření u lékaře

1 522 mil. Kč

regulační poplatky v lékárnách

1 847 mil. Kč

Celkem za vyšetření a v lékárnách

3 369 mil. Kč

regulační poplatky za hospitalizaci

2 104 mil. Kč

Celkem všechny uvedené regulační poplatky

5 473 mil. Kč

Celková ztráta nemocnic se pohybuje jen těsně nad zmiňovanými 5 mld. korun. Výrok Leoše Hegera tak hodnotíme jako pravdivý, neboť data v zásadě odpovídají jeho tvrzení.

Na určení tzn. prahu chudoby existuje druhů technik sběru dat a metodik(.pdf) - např. Eurostatu či OECD atd. Existují rovněž různá měřítka a v neposlední řadě i vnitrostátní individuálně určené hranice chudoby.

Dle srovnání Eurostatu, které k určení hranice ohrožení chudobou a sociálního vyloučení užívá několik subindikátorů (např. 60 % mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu atd.) představoval podíl ohrožených chudobou v roce 2014 v České republice po zahrnutí sociálních transferů cca 15 % populace.

Dle Světové banky však v Česku v roce 2013 žilo v chudobě 9,7 % populace, což vzešlo ze vzorku obyvatel tázaných při průzkumu v domácnostech.

Klasickým indikátorem "bohatství" národní ekonomiky je tzv. Hrubý domácí produkt, tedy celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená za dané období na určitém území. Pokud se podíváme na souhrnné statistiky hrubého domácího produktu dle ČSÚ od vzniku samostatné ČR, lze konstatovat, že až na krátké období hospodářské krize z let 2008 a 2009 "bohatství" ČR neustále roste.

S ohledem na skutečnost, že bývalý ministr zdravotnictví Heger ve svém výroku uvádí pouze odhad 20 % lidí ohrožených chudobou v ČR (doslova uvádí, že se pohybují někde na hranici chudoby), označujeme výrok i přes skutečnost, že data Eurostatu mluví o cca 15 %, za pravdivý s výhradou. Zbylou část výroku pak lze označit jako pravdivou.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť spojení celosvětové hospodářské krize s lety, kdy byl Heger ve funkci, je značně nadnesené. V rozhodném období ekonomika České republiky i průměru členských států EU nejméně 2 roky rostla, např. okolní státy ČR rostly po celé toto období.

Leoš Heger byl ministrem zdravotnictví ve vládě Petra Nečase po celou dobu jejího fungování. Ve funkci tedy byl od 13. července 2010 do 10. července 2013.

Data Eurostatu pro sledované období dokládají, že členské státy EU v letech 2010 a 2011 v průměru rostly o zhruba 2 procenta, v dalších 2 letech pak jejich růst stagnoval. Některé evropské státy v tomto období skutečně prožívaly krizová léta spojená s finanční a následnou dluhovou krizí - šlo zejména o Řecko, Španělsko, Kypr a Portugalsko.

Růst HDP v letech2010201120122013 EU 28 2,1 1,8 -0,5 0,2Česká republika 2,3 2,0 -0,9-0,5Slovensko 5,1 2,8 1,5 1,4Polsko 3,7 5,0 1,6 1,3Rakousko 1,9 2,8 0,8 0,3Německo 4,1 3,7 0,4 0,3

Data webu Trading Economics ukazují roční růst HDP u Spojených států. Zde je vidět, že hlavní hospodářské problémy nastaly v souvislosti s finanční krizí před nástupem Hegera do funkce. Od roku 2010 již ekonomika USA každoročně roste, byť nejde o závratné přírůstky.

Nález Ústavního soudu označil stokorunové poplatky za hospitalizaci jako protiústavní z důvodu přílišné finanční náročnosti, nicméně nestavil se proti snížení poplatků na dřívějších 60 Kč. Pokud by poplatky reflektovaly výši příjmů pacienta, nebyly by dle ÚS protiústavní, a mohly by tak i nadále být účtovány.

Zrušení ambulantních poplatků v lékárnách a při návštěvě lékaře (s výjimkou poplatku na pohotovosti) schválené vládou dne 2.7.2014 (Vláda ČR), vychází z šestého bodu programových priorit vlády: "Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti. Všestrannou podporu vzdělání, vědy, kultury a sportu.", které jsou výsledkem společného jednání všech tří koaličních stran (ČSSD, ANO, KDU-ČSL), v čemž má nicméně Němeček pravdu.

Poslanecká sněmovna schválila v květnu roku 2014 vládní návrh novely zákona o zdravotním pojištění, která navyšuje platby státu za státní pojištěnce a určuje pojišťovnám povinnost platit poskytovatelům hospitalizačních zdravotnických služeb (vč. lázeňské péče) kompenzační částku ve výši zrušených hospitalizačních poplatků. Dle odhadů v samotném návrhu tyto poplatky do zdravotnického systému navrátí do konce roku 2016 až 10,5 mld. Kč, tedy o něco více, než ministr Němeček odhadoval.

kompenzační částka (PSPČR)20142,1 mld. Kč20154,2 mld. Kč20164,2 mld. Kčcelkem10,5 mld. Kč

Výrok Leoše Hegera potvrzují data Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), podle kterého jen mezi lety 2010-2014 poklesly výdaje na zdravotnictví ze 7,3 na 7,0 % HDP. Tato čísla by potvrzovala Hegerem uváděný trend. Půl procenta HDP by podle hodnot roku 2014 dělalo přibližně 21 miliard korun.

Jiná data však uvádí statistika Světové banky. Ukazatel Výdaje na zdravotnictví jako procento HDP, který zahrnuje jak veřejné, tak soukromé výdaje, je v České republice od roku 2010 přibližně na zmíněné hodnotě 7,5 % HDP (poslední údaj je z roku 2014). Tento rozpor ukazuje, že se nejedná o tak "tvrdý" ukazatel, jak říká Heger. Výsledek záleží na konkrétní metodice, co je do výpočtu zahrnuto.

V roce 2009 výdaje dosáhly až 7,8 % HDP, předtím to bylo méně než 7 %. Oproti tomu v Německu se tento podíl pohybuje okolo 11 procent.

Pro další srovnání, na Slovensku jde do zdravotnictví 8 % HDP a v Polsku přibližně 6,5 procenta.

Euro Health Consumer Index každoročně vydává zprávu týkající se systémů zdravotnictví 35 evropských států. Report (.pdf) z roku 2015 pracuje s množstvím indikátorů pro oblasti: práva a informovanost pacientů, dostupnost péče a čekací lhůta, výsledky péče, nabídka služeb, prevence a farmaceutika. Zkoumaných oblastí je tak šest, nicméně se při vyvozování závěrů pracuje s modelem pěti (str. 63).

Každá z oblastí má počtem bodů z celkových 1000 přiřazenou relativní váhu (str. 64). ČR v roce 2015 získala celkový počet 760 bodů (str. 27) v následujícím rozložení:

kategorieskóre ČRmaximální počet bodů práva a informovanost pacientů96150dostupnost péče a čekací lhůta213225výsledky péče177250nabídka služeb125150prevence83125farmaceutika67100 celkový počet bodů7601000

Výsledný přehled jednotlivých indikátorů pro tyto oblasti umožňuje určit, zda byla ČR skutečně nadprůměrná. Vypočítali jsme proto průměrné skóre všech 35 zemí a srovnali výsledek s ČR, jak uvádíme ve druhé tabulce. Česká republika byla podprůměrná ne pouze v jednom, ale ve více kritériích. Nicméně vždy šlo o poměrně těsný výsledek a odchylka od průměru nebyla značná.

kategorieskóre ČRprůměr 35 zemí (zaokr.)výsledek ČR práva a informovanost pacientů96112 podprůměr dostupnost péče a čekací lhůta213153 nadprůměr výsledky péče177179 podprůměr nabídka služeb125102 nadprůměr prevence8388 podprůměr farmaceutika6764 nadprůměr

Dle zprávy za rok 2012 (.pdf, str. 10) skončila Česká republika v tomto žebříčku skutečně na patnáctém místě. Dle zprávy z 2015 se ČR umístila třináctá (str. 11).

Ačkoliv tedy výsledky nejsou tak excelentní jak Leoš Heger naznačuje, index vyznívá pro ČR příznivě a dílčí podprůměrné výsledky se od průměru liší jen nepatrně. Její výsledky ostatně vyzdvihuje i samotná zpráva. S touto drobnou výhradou je tedy Hegerovo vyjádření pravdivé.

Výzva Děkujeme, odcházíme veřejně vystoupila na jaře roku 2010 v době vlády Jana Fischera. Obecným cílem iniciativy mělo být zlepšení pracovních podmínek, zejména platového ohodnocení a povinného dalšího vzdělávání lékařů, ale i boj s korupcí ve zdravotnictví. Po volbách na konci května 2010 se novým ministrem zdravotnictví stal Leoš Heger. Hlavním nátlakovým prostředkem, namířeným zejména proti ministerstvu zdravotnictví, bylo dobrovolné podání výpovědí, které měly vstoupit v platnost k 1. březnu 2011. V reakci na tuto skutečnost nový ministr zdravotnictví plánoval několik dílčích opatření. Následně proběhlo několik vyjednávacích schůzek, které však výsledek nepřinesly. Na konci března však vláda na základě dohodnutého memoranda schválila nové platové tarify. Toto navýšení však i přes slib ministra Hegera nezasáhlo všechny skupiny lékařů.

Výrok na základě výše uvedeného označujeme za pravdivý. Výzva Děkujeme, odcházíme vznikla již za vlády Jana Fischera. Ministr Heger pak v jednání s lékařskými odbory přijal kompromisní řešení navýšení tarifních platů.

Nespokojenost zdravotníků ve Velké Británii lze sledovat primárně v médiích. The Telegraph informoval o stávce doktorů za lepší platové, bezpečnostní a časové podmínky své práce, o problémech s platy doktorů však informoval již v roce 2012. O téže akci informoval i britský Independent. Stávce přecházely další protesty v říjnu 2015, motivovány stejnými pohnutkami, ani v listopadu pak téma nevyšumělo.

Co se týče financování britského zdravotnictví, lze jej vysledovat pomocí investic do tzv. National Health Service.

Ty se pro rok 2015/2016 opravdu navýšily v reálných číslech o 1,9 %. Výrok je tak pravdivý v obou svých částech.