Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože je sice pravda, že Česká republika přijme 80 uprchlíků z území Turecka, nicméně tento počet je započítán do dřívejšího dobrovolného závazku vlády, že naše země přijme 400 osob ze třetích zemí. Dohoda EU-Turecko tak specifikuje, odkud tito lidé přijdou, nicméně uprchlíci by na základě dobrovolné kvóty do České republiky přišli stejně.

80 migrantů z Turecka, kteří by do České republiky měli přijít, je součástí už dříve stanoveného počtu 2691 osob, jež má Česká republika přijmout. Stát se v roce 2015 nejdříve dobrovolně zavázal přijmout 1500 osob.

Usnesení vlády z 8. července 2015 uvádí:

„Vláda
schvaluje stanovení dobrovolného podílu České republiky z celkového počtu
1. 20 tisíc osob přesídlovaných ze třetích zemí do Evropské unie, v souladu se závěry
Evropské rady z 26. června 2015, na 400 osob.

2. 40 tisíc osob relokovaných z Itálie a Řecka do ostatních členských států Evropské unie, v souladu se závěry Evropské rady z 26. června 2015, na 1100 osob.“

Jak dokládá zápis z tohoto jednání vlády (.doc, bod 24), pro toto hlasovalo všech 16 přítomných členů vlády (tedy i ministři za hnutí ANO).

Počet se dále zvýšil rozhodnutím Rady (.pdf, str. 14-15), se kterým Česká republika nesouhlasila, na výše zmíněných 2691 osob. Co se týká zmíněných 80 osob, tak ty jsou započítány mezi uvedené 4 stovky, které se vláda rozhodla přijmout z tzv. třetích zemí.

Prohlášení EU a Turecka tedy nemá žádný vliv na samotný celkový počet migrantů, které má stát přijmout, pouze se vyjasňuje země, ze které se do České republiky migranti přesunou.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, ministr Chovanec se v první části výroku zabývá otázkou zbavení mandátu prezidenta republiky, ve druhé části výroku se pak vyjadřuje k možnosti snížit rozpočet prezidentské kanceláře. Zároveň podsouvá Gazdíkovi záměr podmínit výši rozpočtu prezidentské kanceláře personálními změnami, tedy odchodem některých lidí (kteří podle politiků nezajišťují dostatečně dobré fungování kanceláře).

Možnosti zbavit prezidenta mandátu jsou zakotveny v ústavě. První variantou je podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky Senátem se souhlasem Poslanecké sněmovny k Ústavnímu soudu. K podání návrhu ústavní žaloby je potřeba alespoň třetiny Senátorů, k přijetí návrhu je třeba třípětinová většina přítomných Senátorů a k souhlasu Poslanecké sněmovny třípětinová většina všech poslanců, a to do tří měsíců od požádání o souhlas Senátem. Prezident může být žalován pro dva ústavní delikty: velezradu a hrubé porušení Ústavy nebo jiné součástí ústavního pořádku. Pokud by Ústavní soud ústavní žalobě vyhověl, prezident republiky by ztratil prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt.

Druhou variantou je usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu o nemožnosti prezidenta republiky vykonávat ze závažných důvodů svůj úřad. Návrh usnesení může podat stejně jako jakékoliv jiné usnesení v Poslanecké sněmovně jakýkoliv poslanec a v Senátu jakýkoliv senátor, k přijetí usnesení je potřeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců a senátorů (kterých musí být k usnášeníschopnosti alespoň třetina). Prezident republiky může proti takovému usnesení podat návrh na jeho zrušení k Ústavnímu soudu, a to ode dne přijetí takového usnesení.

Co se týče druhé části výroku, rozpočet prezidentské kanceláře je jednou z kapitol státního rozpočtu, který schvaluje Poslanecká sněmovna, tudíž Poslanecká sněmovna disponuje určitými pravomocemi ohledně prezidentových výdajů. Chovanec podsouvá Gazdíkovi záměr podmínit výši rozpočtu kanceláře jejím personálním obsazením, což poslanec Gazdík ihned (video, čas 21:20) vyvrátil.

Vzhledem k tomu, že se poslanec Gazdík nezmínil o odvolávání prezidenta republiky ani členů jeho prezidentské kanceláře, nýbrž se pouze vyjádřil k omezení rozpočtu prezidentské kanceláře, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Splátky hypoték na domácnost činí menší procento a menší absolutní obnos peněz, než Mlčoch nepravdivě udává.

Server Hypoindex.cz uvádí za rok 2010 počet hypoték v Jihočeském kraji něco přes 30 tisíc. Souhrnný přehled za všechny kraje ukazuje následující tabulka.

Navzdory tomu, že ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) dále takové souhrnné statistiky nezveřejňuje, resp. nebyly dohledatelné, a proto jsme o ně ministerstvo požádali, zveřejňuje každoroční statistiky, ze kterých můžeme množství hypoték dopočítat.

K souhrnnému počtu z roku 2010, tedy k 30 811, jsme připočítali za rok 2011 3990 úvěrů (.pdf, str. 129), za rok 2012 4172 úvěrů (.pdf, str. 150), v 2013 to bylo 5232 úvěrů (.pdf), 4892 úvěrů (.pdf) v roce 2014 a 6121 úvěrů (.pdf) v roce 2015. Z toho vznikl celkový objem 55 218 úvěrů, což zhruba odpovídá Mlčochovu tvrzení.

Statistiky realitního serveru Realitymorava.cz informují o indexu dostupnosti bydlení, který vyjadřuje, jak velký díl čistého příjmu musí průměrná česká domácnost vynaložit na splátku hypotečního úvěru. Jeho výška je v současnosti pro Jihočeský kraj 26,6 %, což není „víc jak 30 %“, jak říká Mlčoch.

Průměrný příjem na jednoho člověka v domácnosti v Jihočeském kraji je 163 264 Kč za rok (.xlsx), tedy 13 605,33 za měsíc.

Protože toto číslo je za jednu osobu v domácnosti a stejný dokument uvádí průměrně 2,39 členů domácnosti, vychází nám průměrný měsíční příjem na domácnost 32 516,74. Z této částky potom zmiňovaných 26,6 % tvoří přibližně 8500 korun, což neodpovídá Mlčochovu tvrzení.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Sobotka ve svém dopise spolustraníkům sice píše i o vlivu ANO na volební výsledky, kromě nich ale popisuje také vlastní chyby sociální demokracie.

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) rozeslal svým spolustraníkům v pátek 4. listopadu 2016 dopis, v němž zhodnotil volební neúspěch v krajských volbách, který mimo jiné přisoudil i Andreji Babišovi a jeho hnutí.

Vedle pochybení na všech stranických úrovních dává Sobotka vinu i nestandardnímu chování hnutí ANO a především kumulaci zájmů Andreje Babiše. Naráží na něj hned v několika bodech. Především v kontextu kumulace zájmů a funkcí.

1. „Bojujeme na poli, kde vítězí především všehoschopný marketing a mediální i veřejná komunikace. Naším hlavním konkurentem není rovnocenná politická strana, ale mediálně průmyslový konglomerát s obrovskými penězi, oddanými zaměstnanci a nekonečným mediální vlivem,“ (viz Politický soupeř se změnil)
   
2. „Politická konkurence, a především miliardář Andrej Babiš, čím dál agresivněji vykrádá a přivlastňuje si naše témata a své neúspěchy připisuje nám. Vede proti nám tvrdou dehonestující kampaň, za pomoci svých médií ji předkládá veřejnosti a devastuje obraz nejen sociální demokracie, ale celé politické kultury v naší zemi,“(viz Politická slušnost přestává fungovat)
   
3. „Většina našich hejtmanů tak čelila dlouhodobým lživým útokům v duchu hesla ‚všichni kradou'. (...) Tyto útoky byly dlouhodobě vedeny přes média, jež ovládá předseda hnutí ANO...“( vizKonfrontační a lživá kampaň hnutí ANO)

Neúspěch v letošních volbách Sobotka hledá ovšem i ve vlastních řadách. Zvláště na straně selhání vedení a jednotlivých místních organizací a regionů.

Dalšími faktory vedoucí k volební prohře jsou absence mobilizačního prvku ze strany ČSSD, nedostatečné zapojení členů do kampaně a únava z vládnutí, kde jsou strany, potažmo ČSSD plně odpovědny za nedostatečnou prezentaci pracovních výsledků.

Jak je ale zmíněno výše, argumentuje i neslušnými a dehonestujícími postupy, které proti ČSSD měla vyvíjet média vlastněná Babišem. Souboj mezi dvěma vládními stranami tak Sobotka nevnímá jako rovnocenný.

Babiš má tedy v zásadě pravdu, nicméně Sobotka sebekriticky dává vinu za neúspěch i vlastní straně a její akceschopnosti.

Pokud jde o „hnusného oligarchu“, Sobotka pracuje s termínem miliardář. Výrok se však soustředí primárně na označení Babiše za původce prohraných voleb ČSSD, což není vzhledem k sebekritické argumentaci Sobotky do vlastních řad zcela pravdivé.

Výrok proto hodnotíme jako zavádějící a současně dodáváme, že nehodnotíme obsahové sdělení dopisu, ale výrok Babiše.

V Libereckém kraji jsou nejčastěji poptáváni pracovníci s ukončeným základním vzděláním a praktickou školou nebo výučním listem. Jak uvádí zpráva (.pdf, str. 8) liberecké pobočky Úřadu práce ČR, právě pro tuto skupinu lidí je v kraji nejvíce volných pracovních míst.

Následující tabulka ukazuje strukturu volných pracovních míst (VPM) dle požadovaného vzdělání:

Zdroj: Úřad práce

Firmy v Libereckém kraji se potýkají zejména s nedostatkem technicky vzdělaných odborníků. Potvrdila to mluvčí největšího zaměstnavatele v průmyslovém odvětví v Liberci.

Podle Úřadu práce firmy hledají zejména pracovníky do výroby a namísto vyššího vzdělání vyžadují nižší stupeň vzdělání a praxi. Problémem jsou však spíše nepříznivé pracovní podmínky, nevýhodné smlouvy, nízká mzda etc. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslankyně Hnyková popisuje ocenění projektu Výmoly.cz, který vyhlašuje anktetu "Nejhorší díra republiky". V ní sleduje TOP 10 nejhorších výmolů v zemi. Tyto jim nahlašují prostřednictvím aplikace občané. V rámci ankety letos zvítězila Česká Lípa, tedy město v Libereckém kraji.

Žebříček ovšem posuzuje jednotlivé výmoly a nikoli celé kraje a stav komunikací v nich. Navíc v pořadí krajů, které tento projekt také uvádí, není Liberecký kraj stran oprav nahlášených výmolů nejhorší. Hůře si vede např. Jihomoravský kraj.

Totéž potvrzuje i Petr Černík, autor projektu Výmoly.cz. "Anticena není udělována kraji za nejhorší stav silnic, ale za konkrétní výtluk. Kraj může být paradoxně velmi aktivní v opravách a může získat tuto anticenu. Anticena tedy souvisí s konkrétním výtlukem a ne se samostným stavem silnic v kraji. Příkladem může být situace v Praze. Praha získala 2x po sobě anticenu "Nejhorší díra v republice" (za ulici Na Seřadišti), současně v roce 2015 získala cenu za Nejaktivnější kraj. Udělení anticeny tedy nemá nic společného s obecným stavem silnic v daném kraji. Má spíše upozornit na konkrétní úsek, který trápí lidi a dali mu v hlasování nejvíce bodů."

Poslankyně Hnyková tedy posouvá cenu udělenou "jednotlivým silničním úsekům" na vyšší, krajskou úroveň. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Co se týká zmíněné koncepce, jde o dokument s názvem Rozvoj Policie České republiky v letech 2016-2020.

Ten byl skutečně kabinetem projednávám 13. ledna 2016 s tím, že projednávání bylo následně přerušeno. Šlo o 11. bod zmíněného jednání.

Záznam z jednání (.doc) vlády k tomu uvádí:

"Rozvoj Policie České republiky v letech 2016-2020čj. 1584/15

Vláda za účasti Policejního prezidenta projednávání materiálu předloženého ministrem vnitra přerušila.

Z 12 přítomných členů vlády hlasovalo pro 12. "

Web vlády k projednávání uvádí:

" Projednání tohoto bodu vláda přerušila, nejprve bude ještě pokračovat debata o konvergenčním programu a výdajových rámcích. "

Aplikace uvedené koncepce (tj. nábor nových 4 tisíc policistů a modernizace techniky) by měla skutečně vyjít na 11 miliard, jak vyplývá z vyjádření policejního prezidenta. Podle ČTK i Babiš toto považuje za oprávněný požadavek, vyjádřil se tak v květnu 2016.

Sobotka po jednání vlády (video - čas 5:30) 13. ledna také uvedl, že " nikdo z členů vlády nezpochybnil ten záměr tak, jak ho ministerstvo vnitra ve věcné poloze položilo na stůl. " Uvedl také, že vláda musí řešit právě výdajové rámce a konvergenční program i v souvislosti s reformou policie, to Babiš vzápětí na stejné konferenci potvrdil.

Jelikož s sebou koncepce nese významné navýšení počtu policistů, je logické, že ji doprovází finanční nároky. Při implementaci náročných cílů (tj. nábor policistů a modernizace techniky), se kterými souhlasil i Babiš, tak byl ministr Chovanec nucen žádat o dodatečné prostředky.

Je tedy pravda, že jednání se přerušilo díky zvýšeným nákladům, Babiš ale zavádí, když toto navýšení klade za vinu ministru vnitra - jde o nezbytnou součást předložené koncepce.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Ačkoliv není dostupná přesná citace zmiňovaného stanoviska, vymezovala se Změna pro Liberec před krajskými volbami i po nich ostře proti korupci. Je také pravdou, že lídři kandidátek jsou v současnosti trestně stíháni za trestné činy, které bývají řazeny mezi korupční. Hejtman Martin Půta je trestně stíhán pro přijetí úplatku a zneužití pravomoci, oba úmyslné trestné činy, doposud nebylo pravomocně rozhodnuto a dle zásady presumpce neviny je tedy nevinen. Vedle toho druhý lídr - Zuzana Kocumová - byla obžalována za porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ).

Je potřeba zmínit, že trestní zákoník s pojmem "korupce" nepracuje, nelze tedy autoritativně vymezit ani korupční trestné činy. Z odborné diskuze však vyplývá, že § 221 TZ je přinejmenším řazen mezi trestné činy, které můžou mít znaky korupčního jednání. Dokládají to mimo jiné o vládní zdroje, vládou iniciovaný Protikorupční program Správy hmotných rezerv nebo i metodika Transparency International (.pdf). Mezi znaky korupce podle odborné literatury totiž bezpochyby patří i porušení povinnosti. Nicméně při prověřování samostatného trestného činu není nezbytné prokázat pohnutku, není tedy třeba doložit, zda šlo o korupci či nikoli. Trestný čin, za který je Zuzana Kocumová obžalována, by tedy mohl, ale nemusí být považován za korupční. Zavádějící je tedy tvrzení, že se lídrů kandidátek dotkla korupce, neboť v případě Martina Půty jde sice o jasně korupční trestné činy, v případě Zuzany Kocumové však Mackovík zavádí k dojmu, že je stíhána pro korupční jednání, což nutně nemusí být pravda - možná korupční pohnutka nebude ani předmětem dokazování.

Dodejme, že v pokračování svého vystoupení pak Mackovík dodává, že neměl na mysli primárně Kocumovou, nicméně pak chybně zvolil slova "lídry kandidátek."

Koalice Změny pro Liberecký kraj a Starostů pro Liberecký kraj vznikla v Libereckém kraji po volbách v roce 2012 a jedním z jejích velkých témat byla právě korupce, respektive boj proti ní. Starostové sice v programu nemají o korupci ve svém programu nic, mluví v něm však o transparentnosti, účelnosti a nutnosti investic, průhledném zadávání veřejných zakázek. Změna naopak ve svých informacích (.pdf, str. 3) pro občany před krajskými volbami zmiňuje korupci a boj proti ní jako svůj hlavní cíl.

Koaliční smlouva (.pdf, str. 2, článek II) uzavřená mezi těmito dvěma politickými uskupeními po volbách dokonce obsahuje toto téma na prvním místě koaličních cílů. Podle této smlouvy měla vzniknout (a v roce 2013 vznikla) celá protikorupční strategie a Protikorupční komise rady Libereckého kraje. Tehdejší lídr hnutí Změna pro Liberecký kraj Jan Korytář odmítl místo v radě kraje, aby se mohl věnovat této komisi. Ta však byla hned následující rok zrušena.

Zavádějící je tedy výrok kvůli části, kde Mackovík naznačuje spojení Kocumové s korupcí.

ČSSD v hlasování o návrhu zákona o rozpočtové zodpovědnosti nehlasovala proti, jak tvrdí Babiš, ale pouze se zdržela hlasování. Není pravdou ani to, že pravicové strany hlasovaly s ANO. TOP 09 se stejně jako ČSSD hlasování zdržela.

Zákon o rozpočtové odpovědnosti (sněmovní tisk č. 411) zavádí tzv. Národní rozpočtovou radu - nezávislý odborný orgán, který působí v oblasti fiskální a rozpočtové politiky, sleduje vývoj hospodaření sektoru veřejných institucí a dodržování pravidel rozpočtové odpovědnosti a hodnotí je.

Zároveň zavádí povinnost přijmout určitá opatření v okamžiku, kdy dluh veřejných institucí dosáhne 55 % HDP (podle tzv. maastrichtských kritérií je pro vstup do eurozóny udržitelná hranice 60 % HDP). Další postup pak upravuje samostatný zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (sněmovní tisk č. 412).

Návrh schválila vláda v únoru 2015 - podpořilo (.doc) jej všech 15 přítomných členů vlády. Ve sněmovně byl však zákon zamítnut ve třetím čtení. V hlasování návrh podpořili poslanci hnutí ANO, ODS, KDU-ČSL, Úsvit i většina nezařazených poslanců. Poslanci vládní ČSSD se zdrželi, stejně jako opoziční TOP 09. Postoj sociálních demokratů shrnul poslanec Votava:

„... v rozpočtovém výboru byl prohlasován pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, který do ústavního zákona dává další parametry té dluhové brzdy. Ona ta výše dluhové brzdy už v ústavním zákonu je, ale rozšiřuje to i o ten soubor opatření, která je povinna udělat vláda, a tak dále.

Náš názor je ten, že tyto parametry do ústavního zákona prostě nepatří. Ústavní zákon má být obecný a parametry patří do běžného zákona. A tím běžným zákonem jsou pravidla o rozpočtové odpovědnosti. Má to i praktický důvod. Samozřejmě my jsme povinni implementovat evropské předpisy, i co se týká fiskální politiky. A např. fiscal compact se bude znovu projednávat v roce 2018, budou se možná měnit některé parametry. Pak samozřejmě, pokud se přijmou takto natvrdo ta opatření v ústavním zákoně, pak je samozřejmě těžko implementovat evropské předpisy, evropské směrnice, evropskou legislativu. Takže to je i jeden z důvodů. Ale znovu říkám, do ústavního zákona patří pouze obecné principy, ne to rozšíření, tak jak to navrhuje Občanská demokratická strana.

Pokud neprojde ten pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, tak my samozřejmě podpoříme ústavní návrh, tak jak jej vláda dala do Poslanecké sněmovny, tak jak jej schválila vláda. Pokud ovšem projde ten pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, pak tuto ústavu, tento ústavní zákon podpořit nemůžeme.“

Poslanci ČSSD tedy odmítli návrh podpořit, protože schválený pozměňovací návrh ODS přesouvá definici některých opatření z prováděcího zákona přímo do vlastního ústavního zákona. Nehlasovali však proti zákonu, pouze se zdrželi hlasování a ve sněmovně se pak již nepodařilo získat 120 hlasů nutných pro schválení ústavního zákona, přestože jej podpořili i opoziční poslanci.

Dodejme, že zdržení se v tomto případě mělo stejnou váhu, jako kdyby poslanci ČSSD hlasovali aktivně proti. Nicméně návrh nepodpořila ani pravicová TOP 09, jak Babiš uvádí, a výrok je tak hodnocen jako nepravdivý.

Zuzana Kocumová byla roku 2012 zvolena do krajské rady Libereckého kraje. O dva roky později však byla ze své funkce radní resortu zdravotnictví odvolána. Poté dočasně převzal řízení resortu náměstek hejtmana Marek Pieter, nicméně již při jeho dosazení bylo jasné, že funkci přebírá jen na dobu dočasnou. Hned v únoru 2015 se pak novým radním stal Petr Tulpa.

V čele resortu zdravotnictví se tak od voleb v roce 2012 skutečně vystřídali tři radní, nejde ovšem o tak dramatickou fluktuaci, jak Mackovík předkládá - ve skutečnosti bylo odvolání dočasně vyřešeno dosazením náhradníka, který byl krátce nato řádně nahrazen jiným, dlouhodobě vhodným kandidátem. Mackovík tedy v tomto svém tvrzení zavádí.