Přehled ověřených výroků

Jiří Běhounek mluvil o školství v kontextu demografických změn a úbytku obyvatel v kraji, který je poměrně významný. V kontextu výrok spíše ukazuje na rekonstrukci škol fyzickou přestavbou, zatímco koncepce změn projednávaná v roce 2010 se týká optimalizace ve smyslu slučování budov. Kvůli tomuto významovému rozporu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Kraj Vysočina představil v roce 2011 koncepci (.pdf) rekonstrukce škol, v níž se zaměřuje na slučování, optimalizaci využívání budov, zvýšení efektivity využívání zdrojů a snížení provozních nákladů. Studie, z níž koncepce vychází, byla projednána na podzim 2010. S tímto postupem nebyli spokojeni zástupci měst ani ředitelé škol. „Z veřejné diskuse vyplynulo, že vedení škol, učitelé i zástupci měst mají ze slučování obavy. Ze 47 ředitelů pětina ve svém vyjádření navrhuje nebo připouští sloučení, zbývající trvají na zachování stávajícího stavu či jej obhajují jako nejlepší možný. I většina z oslovených měst, s výjimkou dvou, která zaujala neutrální postoj, požaduje zachování stávající strukturyškolských právních subjektů ve městě.“ (.pdf, str. 6). V roce 2013 došlo k potvrzení plánované změny.

Ředitelé a zástupci měst se obávali např. velkého počtu žáků na jednu třídu po sloučení škol nebo změny kvality výuky či problémů s dopravní obslužností.

Zastupitelstvo Libereckého kraje odvolalo Zuzanu Kocumovou z funkce statutární náměstkyně hejtmana a členky Rady Libereckého kraje 25. listopadu 2014. Návrh na odvolání podal Klub Starostů pro Liberecký kraj a pro hlasovalo 35 zastupitelů, zatímco pouze 4 byli proti.

Důvodem, který pro odvolání deklaroval koaliční partner Kocumové, tedy Starostové pro Liberecký kraj, byly tyto skutečnosti:

- selhání v řízení resortu zdravotnictví a sportu, nekoncepční a odkládaná řešení konceptu rozvoje zdravotnictví v Libereckém kraji,

- zásadní rozpory v důležitých otázkách fungování a rozvoje Libereckého kraje, zejména neshody v řešení klíčových investičních akcí,

- absence týmové spolupráce a její vyslovení nedůvěry jednotlivým členům rady,

- neúplná a zejména velmi často nepravdivá a zavádějící mediální sdělení, která poškozovala obraz kraje, práce členů rady a zastupitelstva před občany celého Libereckého kraje.

Návrh na odvolání Zuzany Kocumové však nebyl první. V dubnu roku 2014 podali tento návrh komunisté, ten však nebyl přijat (.pdf, str. 26). Dříve se o stejném návrhu mělo hlasovat (.pdf, str. 85) v srpnu stejného roku, nakonec byl však bod odložen na další jednání, kde se o něm již nehlasovalo.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože se nepodařilo dohledat podobný případ odvolání z rady Libereckého kraje. Zda šlo v tomto o managerské selhání, je spíše interpretace Mackovíka.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s menšími výhradami v případě počtu 51 zemí.

Samotné určení počtu zemí, které mají nějakou formu strategického partnerství, je problematické hlavně z důvodu, že neexistuje jejich oficiální seznam. Akademické odhady (. pdf, s. 8) z roku 2014 hovoří o tom, že by Čína mohla mít takovou úroveň vztahů s 47 zeměmi a 3 mezinárodními organizacemi (. pdf, s. 18–19).

Pokud připočítáme Súdán a Jordánsko, s nimiž Čína uzavřela strategické partnerství v roce 2015, a následně Českou republiku, která podepsala strategické partnerství tento rok, dostaneme počet 50 zemí.

Text česko-čínské dohody o strategické spolupráci lze najít zde.

Druhou problematickou částí je i fakt, že Čína nebere všechna svoje strategická partnerství rovnocenně (. pdf, s. 8). Dokládá to i ministrem Chovancem uvedený příklad Německa. To podepsalo rozsáhlou dohodu o strategickém partnerství s Čínou v roce 2014. Zde se obě strany zavazují hned v úvodním bodu na pravidelných setkáních a dokonce mezivládních jednáních obou zúčastněných stran, jak dokazuje tento citát z dohody:

„K prohloubení vzájemné důvěry, je široká báze kooperace průběžně prohlubována skrze více jak 60 stálých diskuzí a kooperačních formátů na úrovni vlády. Pravidelné mezivládní konzultace, jak bylo dohodnuto v roce 2010, hrají v tomto ústřední roli.“

V roce 2016 proběhla již 4 taková setkání.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože zemí majících nějaký typ strategického partnerství s Čínou jsme dohledali 50. V tomto případě, kdy chybí oficiální čísla, je to jen minimální rozdíl od údajů uváděných ve výroku. Je také pravdou, že Německo pořádá s Čínou pravidelná mezivládní setkání na nejvyšší vládní úrovni.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož Zeman popisuje korektně jen část pravdy a zaměňuje cestovní náklady a hrazení ubytování a stravy. Náklady na cestu a ochranku byly hrazeny státem, nikoliv organizátory akce, a cesta tudíž přišla stát na víc jak 300 tisíc Kč.

Miloš Zeman si navíc ve svém výroku protiřečí. V první části věty uvádí, že pořadatelé proplácejí cestovní náklady, v druhé části však říká, že pořadatelé hradili ubytování a stravu.

Vláda na svém jednání 17. října schválila proplacení nákladů cesty, která Hradu přišla na 300 tis. Kč. Konkrétní obsah zprávy, kterou vláda schválila, zveřejněn nebyl. Deník Právo však přinesl informaci, že v částce vyčíslené prezidentskou kanceláří není zahrnuta doprava leteckým speciálem, palivo, ochranka a navigační a přistávací poplatky, kterou mohou a nemusí být v cílové destinaci účtovány. Tyto náklady dle zvyku hradí ministerstva vnitra a zahraničí.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dohledatelné nezávislé studie z dílny Economic Policy Insitute která odhaduje, že uznání Číny jako tržní ekonomiky může vést k ztrátě až 1,7 - 3,5 miliónů pracovních míst v EU. Na tu samou studii odkazuje například i portál euobserver.com, euractiv.com, nebo Evropská konfederace odborových svazů.

Např. mediální zpráva Deutsche Welle cituje vyjádření zástupců ocelářského průmyslu, kteří mluví o možné ztrátě statistíc pracovních míst v různých ekonomických sektorech a v ohrožení má být i 330 tisíc zaměstnanců v ocelářství. Odhad statisíc ztracených pracovních míst v Unii přinesl také svaz průmyslu Aegis.

Je tedy faktem, že různé odhady říkají, že v důsledku uznání Číny jako tržní ekonomiky může dojít ke ztrátě statisíc pracovních míst v Evropské unii, studie EPI pak mluví až o jednotkách milionů. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť ve skutečnosti vláda většinu dávek pro příští rok zmrazila a chystá změny pouze v zavádění otcovské, v opatrovném a sirotčích důchodech. Ministryně Marksová uvažuje o zvýšení přídavků na děti, nemá pro to však podporu v koalici.

Den před odvysíláním OVM odvysílala Česká televize v Událostech reportáž Vláda příští rok zmrazí většinu sociálních dávek. V ní kromě dalšího padlo, že vyjma přídavků na děti ministryně Marksová nenavrhne pro příští rok navýšení žádné ze sociálních dávek - konkrétně jde o existenční a životní minimum, dávky pro nemocné, rodičovský příspěvek, mateřská dovolená a porodné.

Vláda chce naopak zvyšovat minimální mzdu, ta však nepatří mezi sociální dávky. Co se týká zmíněných přídavků na děti, tento krok nemá podporu v koalici, jak z příspěvku vyplývá - Andrej Babiš je proti jakémukoli zvyšování a KDU-ČSL slovy Mariana Jurečky peníze rodinám s dětmi spíše nechávala formou daňových úlev.

Proti zvyšování dávek včetně přídavků na děti vystoupil v reportáži i Petr Fiala, který označil jako prioritu ODS snižování daní namísto možného zvyšování dávek.

Fiala říká, že se vláda chystá zvyšovat dávky, příslušná legislativa tedy není schválená. V Poslanecké sněmovně má ministerstvo práce předloženy dva návrhy zákonů - novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi a novelu zákona o nemocenském pojištění.

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi řeší úpravu doplatku na bydlení, jde ovšem o návrh, který zpřesňuje podmínky nároku a nepočítá se tedy s žádnými novými výdaji (.pdf - str. 10), které by měly být vypláceny. Novela zákona o nemocenském pojištění pak zavádí tzv. otcovskou, dále upravuje ošetřovné a sirotčí důchody. Finanční náročnost odhaduje ministerstvo (.pdf - závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace - str. 1-2) celkově na zhruba 1,8 až 2 miliardy korun v prvním roce po zavedení této novely. Jde o náklady státního rozpočtu, výpadek na zdravotním pojištění, náklady na administrativu atp.

Toto je ovšem jediná dávka, kterou prozatím navrhuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (potažmo vláda) zvýšit/zavádět. Ostatní dávky budou pro rok 2017 zmrazeny, na zvyšování přídavků na děti není v koalici shoda.

K porozumění možného střetu funkcí senátora se nejprve podívejme do Ústavy. Podle § 21 zjistíme, že senátor nemůže být zároveň poslancem. Následující § 22 doplňuje, že s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.

Dále se tedy podíváme do zákona o střetu zájmů. Podle § 5 odst. 3 je funkce neslučitelná s další funkcí vykonávanou v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k České republice, pokud jde o funkce jmenované nebo o funkce, v nichž se při výkonu státní správy rozhoduje:

a) na ministerstvu nebo na jiném správním úřadu,

b) na státním zastupitelství nebo soudu,

c) v bezpečnostních sborech.

Hejtmana však volí ze svých řad zastupitelé kraje. Další limit je stanoven § 10 zákona o jednacím řádu Senátu, podle nějž senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou nebo místopředsedou Senátu ani členem jeho výboru nebo komise. Neexistuje však zákonný limit pro současný výkon funkce hejtmana a senátora.

Návrhů, na které naráží Čunek, bylo v minulosti několik. Ve volebním období 2002–2006 se jednalo o novelu zákona o obcích a souvisejících zákonů, která sice souběh funkcí nevylučovala, nicméně povolovala vykonávat sbíhající mandát pouze jako neuvolněný zastupitel a tedy bez nároku na finanční odměnu. Návrh však byl prezidentem Klausem vetován z důvodu, že fakticky takto souběh funkcí vylučuje. V roce 2014 proklamovala skupina 4 hejtmanů ČSSD záměr střet funkcí hejtmana a senátora přímo vyloučit, podporu našli i u předsedy vlády, nicméně avizované komplexní řešení v tomto směru patrně nepadlo na úrodnou půdu. V současném volebním období projednává Poslanecká sněmovna pouze klouzavý mandát poslanců, což se nicméně konfliktu hejtman-poslanec netýká.

Dodáváme, že v tomto volebním období je zároveň senátorem i hejtmanem pouze Lubomír Franc (královehradecký hejtman a senátor za obvod Náchod). Jiřímu Čunkovi však dáváme zapravdu, neboť zákon souběh nevylučuje, ačkoli se objevují návrhy na změnu příslušných zákonů.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, otázka obnovení krajského soudu v Liberci trvá přes 10 let a zatím se ji nepodařilo vyřešit žádné z vládních koalic.

Liberecký krajský soud existoval do roku 1960 jako součást soustavy krajských soudů. Zákon o územním členění státu ale upravil území tehdejšího Československa na nových 11 administrativních částí: 10 krajů a Prahu jako samostatnou územní jednotku. Liberecký kraj zanikl a nově zřízený Severočeský kraj získal sídlo v Ústí nad Labem, tudíž zanikl i krajský soud v Liberci. Stejně rozdělení soudních krajů zůstalo až dodnes, obvody soudů a jejich sídla obsahuje 2. příloha zákona o soudech a soudcích.

Snahy o obnovení krajského soudu v Liberci se objevují od roku 2005, kdy byl Libereckým krajem Poslanecké sněmovně předložen první z návrhů novel zákona o soudech a soudcích. Dodnes bylo předloženo Poslanecké sněmovně celkem 5 návrhů týkajících se zřízení Krajského soudu v Liberci (3 návrhy předložilo zastupitelstvo Libereckého kraje v letech 2005, 2007 a 2011, další předložila skupina poslanců v letech 2012 a 2015), žádný z nich se ale nepřijal.

Skutečně v Ralsku se nachází největší solární (fotovoltaická) elektrárna Ralsko RA1, která byla spuštěna v roce 2010. V současné době ji vlastní ČEZ.

Co se týká doplácení, poslankyně Hnyková v kontextu debaty míní fakt, že odběratelé energií v celé zemi doplácejí za tzv. obnovitelnou složku, tedy se jim ceny energií zvyšují kvůli aktuálnímu nastavení podpory obnovitelných zdrojů energie - zejména pak solární energie.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme s ohledem na různost zdravotnických modelů v různých zemích světa jako pravdivý.

Počty pojišťoven a obecně systém veřejného zdraovtnictví se odvíjí od několika základních modelů. Evropská tradice preferuje veřejné pojištění, jak jej např. známe z České republiky, tedy aby každý občan měl přístup ke zdravotní péči zajištěn. Např. u nás funguje aktuálně 7 zdravotních pojišťoven, v Maďarsku je to 1.

Naproti tomu existuje model USA, jehož základ vychází ze soukromého pojištění. Občan není automaticky pojištěn a je na jeho rozhodnutí, zda tak učiní. Není mu tedy automaticky garantována "bezplatná" zdravotní péče, v zemi tak fungují desítky privátních pojišťoven.