Přehled ověřených výroků

Počet migrantů stoupal již od roku 2011 a před novoročním projevem v prosinci 2014, ve kterém Merkelová oznámila vůli pomoci příchozím. Na počty migrantů má vliv mnoho faktorů, proto začátek v „pozvání Německem“ hodnotíme jako nepravdivý.

Otevřenost vůči uprchlíkům projevila Merkelová již ve své novoroční řeči 31. prosince 2014, kdy prohlásila, že Německo pomůže uprchlíkům a přijme je. V následujícím roce pak Evropa čelila doposud nejvyššímu počtu migrantů od druhé světové války.

Za „pozvání“ uprchlíků do Německa je však považováno zejména pozastavení tzv. Dublinského protokolu v srpnu 2015, který upravuje způsob přijímání uprchlíků v EU. Merkelová tak nabídla azyl všem syrským uprchlíkům, nehledě na to, zda již uprchli do Turecka či jiné transitní země.

Angela Merkelová byla za svůj otevřený přístup kritizována. Maďarský miliardář George Soros dokonce veřejně obvinil Merkelovou z toho, že způsobila migrační krizi.

Výrok Pavla Blažka však hodnotíme jako nepravdivý, neboť počet migrantů stoupá již od roku 2011 (.pdf, str. 1).

Zdroj: Eurostat

Tvrzení, že Merkelová způsobila migrační krizi vyvrací také analýza vydaná Člověkem v tísni. Analýza upozorňuje, že výše zmíněné „pozvání“ nemělo na migrační proudy výrazný vliv. Dokazují to statistiky z druhé poloviny roku 2015, tedy po pozastavení Dublinského protokolu.

Zdroj: Eurostat

Na základě výše uvedených informací nelze tvrdit, že migrační krizi způsobilo Německo. Za počátkem krize stojí řada faktorů, zejména krizová situace na Blízkém východě, konflikty v Sýrii a vzestup Islámského státu a s ním spjatá válka.

Doplnění

Na základě podnětů čtenářů doplňujeme, že kromě výše zmíněných faktorů mají důležitou roli i tzv. pull faktory, které migranty přitahují do nové země. Mezi ně patří bezpečnost, dostupnost služeb, přítomnost příbuzných a přátel v cílové zemi, pracovní příležitosti a právě také pocit uprchlíků, že jsou v zemi vítáni. Tento faktor posilují právě veřejná prohlášení politiků o tom, že se uprchlíkům dostane v nové zemi pomoci.

Motivaci uprchlíků se věnuje průzkum iniciativy REACH (.pdf, str. 8), ve kterém většina dotázaných uprchlíků odpověděla, že Německo si za svou cílovou zemi vybrala právě kvůli pocitu, že jsou v zemi vítáni.

Podotýkáme, že motivaci uprchlíků nelze přesně vymezit či kvantifikovat. Veřejná prohlášení německé kancléřky Merkelové tak měla na rozhodování uprchlíků jistý vliv, rozhodně však nelze tvrdit, že migrační krize začala německým pozváním imigrantů do Evropy.

Tzv. opoziční smlouva byla podepsána v červenci 1998, zatímco požadavek smluvně opoziční ODS na nižší rozpočtový deficit přišel až s tzv. tolerančním patentem v lednu 2000. Základní kameny tzv. opoziční smlouvy byly postaveny na zcela jiných základech. Z věcných dohod lze jmenovat změnu volebního systému.

Tzv. „opoziční smlouva“ celým názvem Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice byla mezi ČSSD a ODS uzavřena po předčasných volbách v červenci 1998. Miloš Zeman byl předsedou sociální demokracie a po uzavření smlouvy se stal i českým premiérem.

Opoziční smlouva umožnila vznik menšinové vlády premiéra Miloše Zemana a straně Václava Klause zaručila místa předsedů obou parlamentních komor a několika dalších kontrolních orgánů.

Text smlouvy byl vystaven na deseti základních bodech, které definovaly onu stabilitu.

Strany se vzájemně zavázaly, že ČSSD jako vítěz voleb sestaví vládu a poslanci ODS při hlasování o důvěře kabinetu opustí sál, aby snížilo potřebné kvorum. Strany se dohodly, že během funkčního období nevyvolají hlasování o nedůvěře vládě ani nevyužijí ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny. Nebo také k tomu, že do 12 měsíců společně předloží návrh změn Ústavy, který by změnil volební systém ve prospěch dvou největší stran.

V lednu 2000 byla opoziční smlouva rozšířena o tzv. toleranční patent.

Jedním z pěti bodů tolerančního patentu byla dohoda o o státním rozpočtu a rozpočtovém výhledu. ČSSD se dále zavázala, že nebude navrhovat zvyšování daňové zátěže, včetně zdravotního a sociálního pojištění, nebude prosazovat změnu daně z příjmů.

Vláda přistoupila k požadavku občanských demokratů, že se rozpočtový schodek bude postupně snižovat, aby byl v roce 2003 (předpokládaný vstup do Evropské unie) koncipován jako vyrovnaný a dluh veřejných rozpočtů odpovídal takzvanému maastrichtskému kritériu (do tří procent HDP).

Deficit rozpočtu byl v roce 2001 67,7 mld. Kč, v následujícím roce sice došlo ke snížení (45,7 mld. Kč), avšak v roce 2003 hospodařil stát s deficitem 109,0 mld. Kč.

Dobový tisk dokládá, že ODS po sociálních demokratech požadovala, aby v roce 2001 hospodařil stát s deficitem 20 mld. Kč, v roce 2002 s deficitem polovičním a v dalším roce měl už být rozpočet vyrovnaný.

V březnu 2001 se špičky obou stran setkaly, aby potvrdily trvání tzv. opoziční smlouvy až do voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2002. Klaus na setkání zdůraznil, že mezi ČSSD a ODS přetrvávají odlišné názory na to, zda vláda plní některé z bodů takzvaného tolerančního patentu. Šlo zejména o deficit státního rozpočtu a důchodovou reformu.

Ostatními body tzv. tolerančního patentu byly: - dohoda o změnách volebního zákona- dohoda o přípravách na vstup do Evropské unie- dohoda o podmínkách tolerance menšinové vlády- dohoda o komunikaci parlamentních klubů ODS a ČSSD

Výrok je hodnocen jako nepravdivý. Především, první Topolánkova vláda nebyla koaliční, ale šlo o jednobarevný kabinet ODS. Dále také koaliční vláda Jiřího Paroubka smluvními dokumenty mezi stranami disponovala (měla hned dva), byť se formálně nejmenovaly "koaliční smlouva".

Předně uveďme, že pro potřeby koaliční spolupráce strany žádnou smlouvu uzavírat nemusejí, jde o jejich rozhodnutí, jak si případnou spolupráci uspořádají.

Vlády Václava Klause vládly v České republice v letech 1992 - 1997 ve formátu ODS, KDU-ČSL a ODA. Koaliční smlouvu skutečně neměly.

Kabinet Jiřího Paroubka nastoupil po pádu vlády Stanislava Grosse. V jednom ze starších výroků ministra financí jsme popisovali okolnosti této události. Dokument s názvem "koaliční smlouva" skutečně tato formace nepodepsala. Sociální a křesťanští demokraté a unionisté však podepsali dokument " Smlouva o spolupráci demokratických proevpropských stran ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU. "

Šlo o vcelku krátký dokument, vláda ovšem nastupovala zhruba rok před řádným termínem voleb. Priorit bylo několik:

"5. Vláda ve svém programovém prohlášení naváže na programová prohlášení předchozích koaličních vlád. Smluvní strany za hlavní priority vlády vzniklé podle této smlouvy považují:

Ratifikaci Evropské ústavní smlouvy
Snížení daní z příjmů pro středně a nízkopříjmové skupiny
Příprava tezí důchodové reformy
Předložení zákona o střetu zájmů
Předložení zákona o úpadku
Schválení státního rozpočtu na rok 2006

6. Smluvní strany se nebudou podílet na schvalování návrhů mimo společnou vůli smluvních stran v těchto oblastech:- státního rozpočtu na rok 2006
- daní a poplatků, včetně zákonů na podporu jejich správy
- týkajících se ochrany vlastnictví
- zásadních rozhodnutí ve věcech zahraniční a obranné politiky státuK zajištění tohoto cíle v Poslanecké sněmovně bude uzavřena samostatná dohoda na úrovni poslaneckých klubů smluvních stran v Poslanecké sněmovně." Tato samostatná dohoda byla podepsána a řešila právě mechanismy spolupráce v Poslanecké sněmovně. Oba tyto dokumenty fakticky tvořily koaliční smlouvu mezi partnery ve vládní sestavě. Babiš se tedy mýlí, když tvrdí, že Paroubkova vláda takový dokument neměla.

Na druhou stranu, pravdou skutečně je, že Topolánkova vláda koaliční smlouvu neměla. Bylo to ovšem z důvodu, že tato vláda nebyla koaličním kabinetem, jak chybně uvádí vicepremiér Babiš, ale šlo o jednobarevnou vládu ODS doplněnou o několik nestraníků (např. Jiří Šedivý nebo Martin Štěpánek).

Podporu zmíněnému návrhu sice svými podmínkami zmíněný klub podmiňuje , nicméně kategoricky proti se nestaví, jak dokládají veřejné výstupy představitelů tohoto stranického tělesa.

Klub starostů a primátorů sdružuje zvolené představitele ČSSD v těchto funkcích. V současné době čítá 307 členů.

K návrhu zákona o sociálním bydlení se tento klub vyslovil opakovaně. Především přijal ve svém usnesení v Plzni 8. září 2015 7 podmínek (.pdf, usnesení č. 4), které by měly být splněny, aby zákon podporoval.

V lednu 2016 na schůzce starostů s ministry ČSSD uvedl Mrvka:

„V oblasti reformních návrhů naší vlády jsme jako zástupci starostů ČSSD vyjádřili zejména nutnost, abychom vždy byli přítomni u všech budoucích důležitých realizačních kroků navržených změn. To se týká jak sociálního bydlení, které by MPSV mělo v paragrafovém znění předkládat již v červnu letošního roku, tak především oblasti společného vzdělávání, která již několik měsíců čeří vody vnitřní politiky České republiky. I zde jsme nalezli u našich ministrů pochopení“.

V březnu 2016 na dalším jednání postoj klubu k návrhu zákona představil Stanislav Mrvka, předseda klubu:

„Přesto však dosud existuje mnoho otázek, které jsme dosud nebyli s to během dvouhodinového jednání vyřešit. Již před časem vydal Klub usnesení o sedmi bodech, které tvoří rozlučovací podmínku našeho souhlasu. Se vším ještě spokojeni nejsme. Jde zejména o otázky vztahu osoby v bytové nouzi k obci a konkrétní realizace kompetencí obcí, které budou zřetelnější, jakmile od MPSV obdržíme paragrafové znění. To bychom měli obdržet v řádech týdnů. Myslím však, že jsme na dobré cestě.“

Návrh zákona MPSV dalo k připomínkám ve své verzi 27. září 2016, konkrétní reakce klubu starostů ČSSD na tuto verzi ještě není.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť vyjma posledního roku vlády Miloše Zemana se rozpočtový deficit zvyšoval. Navíc není pravdou, že by zmíněná "brzda", o níž prezident mluví, fungovala po celou dobu opoziční smlouvy, dohoda na ní byla uskutečněna až v roce 2000.

Miloš Zeman mluví o rozpočtové brzdě následovně: " Opoziční smlouva byla založena na jediném věcném požadavku ODS a ten požadavek zněl: snižujte každý rok rozpočtový deficit. "

Požadavek na snižování státního deficitu ODS deklarovala až v průběhu trvání tzv. opoziční smlouvy z července 1998. V lednu 2000 se sociální a občanští demokraté dohodli na rozšíření rámce své smlouvy a podepsali tzv. toleranční patent, který byl tvořen pěti body:

- dohoda o státním rozpočtu a rozpočtovém výhledu- dohoda o změnách volebního zákona
- dohoda o přípravách na vstup do Evropské unie
- dohoda o podmínkách tolerance menšinové vlády
- dohoda o komunikaci parlamentních klubů ODS a ČSSD
Právě první bod patentu iniciovala občanská demokracie, která požadovala postupné snižování deficitu a výsledkem měl být vyrovnaný rozpočet v roce 2003. Tedy toto se týkalo reálně pouze sestavovaných rozpočtů na rok 2001 a 2002, Miloš Zeman ovšem mluví o celém období opoziční smlouvy. Stejně tak není pravdou, že by se Zamanova vláda po přijetí tohoto závazku principem každoročního snižování schodku řídila.

Oproti roku 2000, kdy byl dodatek se závazkem podepsán, bylo dosaženo skutečného rozpočtového deficitu v jednom roce o cca 22 miliard vyšší a ve druhém roce byl deficit na úrovni roku 2000.

Tabulka závěrečných účtu hospodaření ČR v letech 1999 až 2002Rokrozpočtový deficit (v mld. Kč)

1999 *29,6 2000 46,0 2001 67,7 2002 45,7

*(.pdf, str. 2)

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, při 2. kole senátních voleb nejde o jediné volby, kdy volič neobdrží lístky domů, ale dostane je až ve volební místnosti. Toto je také případ 2. kola prezidentských voleb.

V zákonu o volbách do Parlamentu České republiky podle § 76 odst. 4 je dáno, že „při tisku hlasovacích lístků se postupuje podle § 67 odst. 1 až 3 s tím, že hlasovací lístky postupujících kandidátů budou vytištěny na papíru jiné barvy. Hlasovací lístky zašle pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu prostřednictvím pověřených obecních úřadů starostům, kteří zajistí, aby hlasovací lístky byly doručeny před zahájením hlasování okrskovým volebním komisím. Volič obdrží hlasovací lístky ve volební místnosti ve dnech voleb“ .

Obdobný proces pak nastává při 2. kole prezidentských voleb. Zákon 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky uvádí v § 56 odst. 5:

„Při tisku hlasovacích lístků pro druhé kolo volby prezidenta se postupuje podle § 28 odst. 3 a 4 s tím, že hlasovací lístky všech kandidátů z prvního kola volby prezidenta budou vytištěny s označením ‚ druhé kolo volby prezidenta ' . Hlasovací lístky zašle Ministerstvo vnitra prostřednictvím pověřených obecních úřadů starostům, kteří zajistí, aby hlasovací lístky byly doručeny před zahájením hlasování okrskovým volebním komisím. Okrskové volební komise před zahájením druhého kola volby prezidenta vyberou hlasovací lístky postupujících kandidátů. Volič obdrží hlasovací lístky ve dnech volby prezidenta ve volební místnosti.Pro hlasování ve zvláštních volebních okrscích se použijí hlasovací lístky postupujících kandidátů z prvního kola volby prezidenta a opatří se otiskem razítka s textem ‚ 2. kolo ' .“

Předně je třeba říci, že nehodnotíme (ne)důvodnost stanovení výše vyměřovacího základů, nýbrž pouze to, zda výše odpovídá a dále také míru čerpání.

Od roku 2006 je pro osoby samostatně výdělečné činné vyměřovacím základem opravdu 50 % příjmů ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.

Co se týče čerpání zdravotní péče, kompletní data nejsou bohužel k dispozici, mimo jiné i z důvodu, že některé pojišťovny své pojištěnce ve statistikách takto neodlišují. Nicméně v únoru loňského roku otevřel tuto diskuzi předseda odborové centrály ČMKOS Josef Středula, když nařkl živnostníky z přečerpávání zdravotnického systému ve vztahu k tomu, kolik sami odvádějí. Tuto informaci však vzápětí vyvrátil server Podnikatel.cz na základě údajů poskytnutých zdravotními pojišťovnami. Jak jsme naznačili výše, ne všechny z nich jsou schopné (a ochotné) podobné informace vydat. Nicméně zdroje poskytla jednak Všeobecná zdravotní pojišťovna - se 6 miliony klientů největší tuzemská pojišťovna - a dále také Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (OZP). Obě se přitom shodují na tom, že živnostníci více do systému odvádějí než z něj čerpají.

Z vyjádření tiskového mluvčího VZP, která v r. 2013 evidovala přibližně 300 tisíc pojištěnců - osob výlučně samostatně výdělečně činných (bez pracovního poměru): „Tito pojištěnci zaplatili na pojistném 6,5 miliardy koruna za péči o ně VZP uhradila 3 miliardy korun. Tedy spotřebovali polovinu zaplaceného pojistného. Průměrná platba pojistného byla přes 22 tisíc Kč a průměrné náklady přes 10 tisíc Kč.“

Vedle toho OZP poskytla data z r. 2014, kdy evidovala 41 902 takových pojištěnců, kteří dohromady zaplatili na pojistném 666 033 449 Kč, přičemž uhrazeno za ně bylo jen 462 199 489 Kč.

Svatopluk Němeček tedy nemluví pravdu, když říká, že OSVČ jsou "černými pasažéry" podobně jako pojištěnci, za které platí pojištění stát, a že OSVČ čerpají doplna, zatímco odvádějí jen polovinu. Odvod osob samostatně výdělečně činných je dle zdravotních pojišťoven vyšší než jejich čerpání, nelze tedy hovořit o tom, že by se OSVČ "vezly na systému".

Vladimir Jakunin byl skutečně ředitelem Ruských železničních drah, tato společnost však nemá největší počet zaměstnanců ze všech světových firem.

Jakunin stál v čele největšího ruského dopravce po dobu deseti let až do minulého roku, kdy byl za nejasných okolností odvolán.

V druhé části výroku se prezident Zeman mýlí - ruské státní železnice zaměstnávaly na konci roku 2014 více než 800 tisíc lidí, což je řadí na první místo v Rusku mezi obchodními společnostmi.

Podle tohoto kritéria však v celosvětovém měřítku nevynikají. Podle serveru Fortune 500, který porovnává firmy v USA, zaměstnává nejvíce lidí společnost Walmart provozující síť supermarketů v USA s více než dvoumilionovým personálem. Ruské železniční dráhy nezaujímají přední místa ani v žebříčcích časopisu Forbes.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť není pravdou, že by rozesílané maily od „Proutníkové“ skončily v roce 2013. Ve skutečnosti je jich dohledatelná ještě řada v roce 2014 a poslední byl odeslán 29. května 2016.

Celou kauzu letos v červenci odkryla MF Dnes. Z emailové adresy Lucie Proutníkové dostávala média vyjádření již od roku 2010. Pod pseudonymem Proutníkové se však skrývala lobbistka Jana Mrencová. Podle vyjádření bývalé mluvčí Jihomoravského kraje Denisy Kapitančikové se všechny zprávy určené médiím posílaly nejdříve Janě Mrencové, která je potom pod falešnou emailovou adresou přeposílala. Poskytovala tak Jihomoravskému kraji „mediální služby“. Za tuto činnost si její produkční centrum Profil účtovalo až 400 tisíc korun ročně.

Toto tvrzení však odmítá Věra Vojáčková, ředitelka Krajského úřadu JMK. Uvádí, že se kraj vymezuje proti výrokům exmluvčí Kapitančikové. Vzápětí však přiznává, že lobbistce Mrencové za poskytnuté mediální služby skutečně platil.

Denisa Kapitančiková působila ve funkci oficiální mluvčí od dubna 2013 do května 2015. Poslední email z této fiktivní adresy přišel podle serveru Lidovky.cz ještě minulý měsíc (tedy červen 2016) a týkal se církevních restitucí.

Celá kauza tak začala před pěti lety, ale trvá doposud. Reportér iDNES.cz Josef Kopecký na svém Twitteru zveřejnil přehled některých mailů od Proutníkové z předchozích let, naposledy z roku 2014. Podle ČT s Janou Mrencovou komunikovala i současná mluvčí Eliška Windová, která je ve funkci od 1. června 2015.

Hašek nejprve kauzu bagatelizoval tím, že za kraj mluví oficiální mluvčí. O Mrencové řekl Lidovkám.cz, že ji téměř nezná (v debatě ČT před volbami mluví již jinak). ČTK pak popsala, že poslední email jí přišel v roce 2016. Celkově počet zpráv skutečně nebyl vysoký, nicméně ty byly posílány v delším období, než Hašek uvádí.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože problém s těžbou štěrkopísku na Hodonínsku skutečně existuje, ale zákonnou úpravu Anna Hubáčková nepopisuje korektně. Kompetentní subjekt, který upřednostňuje buď zájmy hornické, či ochranu vodních zdrojů, stanovuje zákon.

Anna Hubáčková hovoří o plánované těžbě štěrkopísku na pomezí Hodonínska a Uherskohradišťska. Ta podle dostupných zpráv již dostala kladné stanovisko EIA od ministerstva životního prostředí.

EIA je procedura, při které se posuzuje vliv plánovaných staveb na veřejné zdraví a životní prostředí (vliv na živočichy, rostliny, ovzduší, krajinu, přírodní zdroje, kulturní památky atd.). Tento proces je veden buď krajským úřadem, nebo ministerstvem životního prostředí.

Proti těžbě se postavili starostové z této oblasti včetně hejtmana Haška, a to právě kvůli možnosti ohrožení zdroje pitné vody. Toto nebezpečí však bylo ministerstvem životního prostředí vyloučeno.

Co se týká zákonné úpravy, horní zákon rozděluje nerosty na vyhrazené a nevyhrazené, přičemž štěrkopísek se řadí do druhé kategorie. Dobývání ložisek nevyhrazených nerostů se řídí zákonem o hornické činnosti.

Ten stanovuje podmínky řízení o povolení těžby. Toto povolení vydává obvodní báňský úřad na základě řízení spojeného s místním šetřením.

K žádosti je potřeba přiložit územní rozhodnutí podle stavebního zákona. Toto územní rozhodnutí pak musí obsahovat také již zmíněné stanovisko EIA o vlivu na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Pokud by stanovisko EIA bylo zamítavé, výsledek územního rozhodnutí musí nutně být negativní. Pokud by ovšem bylo pozitivní, i tak může stavební úřad nevyhovět.

Kromě toho ještě existuje korekce v podobě zvláštních řízení podle zákona o vodách.

V případě, že jsou splněny oba tyto kroky, pokračuje báňský úřad v již zmíněném řízení podle zákona o hornické činnosti. Tento úřad rozhodne o žádosti do dvou měsíců od jejího podání.

K hodnocení dopadu těžby na životní prostředí a vodní zdroje dochází v několika krocích. Kompetence jsou tedy rozděleny, a to hned do několika stupňů, Anna Hubáčková proto nemá pravdu.