Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože úřady shromáždění sice skutečně přímo nepovolují a je pro ně téměř nemožné je dopředu zakázat, avšak za konkrétně vymezených zákonných podmínek to možné je.

Příslušný úřad shromáždění nepovoluje, neboť dle § 1 odst. 4 zákona o právu shromažďovacím není ke shromáždění třeba předchozího povolení státního orgánu. V určitých případech ale úřad může shromáždění před jeho konáním přesunout či zakázat.

Důvody, pro které shromáždění úřad zakáže, jsou uvedeny v § 10 zákona o právu shromažďovacím. Úřad tedy shromáždění zakáže, pokud oznámený účel shromáždění směřuje k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů nebo má-li se dopouštět násilí či hrubé neslušnosti, nebo jinak porušovat ústavu a zákony.

Zároveň úřad zakáže ta shromáždění, která se mají konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí. Dále i taková shromáždění, která by se konala ve stejnou dobu a na stejném místě jako jiné shromáždění (ovšem jen v případě, že jejich oznámení o konání bylo doručeno na úřad později). Kromě těchto povinných zákazů může úřad zakázat také shromáždění, které by nepřiměřeně omezilo dopravu nebo zásobování a zároveň by bylo možné jej konat bez obtíží a zmaření účelu na jiném místě.

V případech uvedených v posledním odstavci úřad před zakázáním zasílá návrh na změnu konání svolavateli. Pokud svolavatel návrh přijme, shromáždění se nezakáže, pouze se přesune.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť není pravdou, že by rozesílané maily od „Proutníkové“ skončily v roce 2013. Ve skutečnosti je jich dohledatelná ještě řada v roce 2014 a poslední byl odeslán 29. května 2016.

Celou kauzu letos v červenci odkryla MF Dnes. Z emailové adresy Lucie Proutníkové dostávala média vyjádření již od roku 2010. Pod pseudonymem Proutníkové se však skrývala lobbistka Jana Mrencová. Podle vyjádření bývalé mluvčí Jihomoravského kraje Denisy Kapitančikové se všechny zprávy určené médiím posílaly nejdříve Janě Mrencové, která je potom pod falešnou emailovou adresou přeposílala. Poskytovala tak Jihomoravskému kraji „mediální služby“. Za tuto činnost si její produkční centrum Profil účtovalo až 400 tisíc korun ročně.

Toto tvrzení však odmítá Věra Vojáčková, ředitelka Krajského úřadu JMK. Uvádí, že se kraj vymezuje proti výrokům exmluvčí Kapitančikové. Vzápětí však přiznává, že lobbistce Mrencové za poskytnuté mediální služby skutečně platil.

Denisa Kapitančiková působila ve funkci oficiální mluvčí od dubna 2013 do května 2015. Poslední email z této fiktivní adresy přišel podle serveru Lidovky.cz ještě minulý měsíc (tedy červen 2016) a týkal se církevních restitucí.

Celá kauza tak začala před pěti lety, ale trvá doposud. Reportér iDNES.cz Josef Kopecký na svém Twitteru zveřejnil přehled některých mailů od Proutníkové z předchozích let, naposledy z roku 2014. Podle ČT s Janou Mrencovou komunikovala i současná mluvčí Eliška Windová, která je ve funkci od 1. června 2015.

Hašek nejprve kauzu bagatelizoval tím, že za kraj mluví oficiální mluvčí. O Mrencové řekl Lidovkám.cz, že ji téměř nezná (v debatě ČT před volbami mluví již jinak). ČTK pak popsala, že poslední email jí přišel v roce 2016. Celkově počet zpráv skutečně nebyl vysoký, nicméně ty byly posílány v delším období, než Hašek uvádí.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože problém s těžbou štěrkopísku na Hodonínsku skutečně existuje, ale zákonnou úpravu Anna Hubáčková nepopisuje korektně. Kompetentní subjekt, který upřednostňuje buď zájmy hornické, či ochranu vodních zdrojů, stanovuje zákon.

Anna Hubáčková hovoří o plánované těžbě štěrkopísku na pomezí Hodonínska a Uherskohradišťska. Ta podle dostupných zpráv již dostala kladné stanovisko EIA od ministerstva životního prostředí.

EIA je procedura, při které se posuzuje vliv plánovaných staveb na veřejné zdraví a životní prostředí (vliv na živočichy, rostliny, ovzduší, krajinu, přírodní zdroje, kulturní památky atd.). Tento proces je veden buď krajským úřadem, nebo ministerstvem životního prostředí.

Proti těžbě se postavili starostové z této oblasti včetně hejtmana Haška, a to právě kvůli možnosti ohrožení zdroje pitné vody. Toto nebezpečí však bylo ministerstvem životního prostředí vyloučeno.

Co se týká zákonné úpravy, horní zákon rozděluje nerosty na vyhrazené a nevyhrazené, přičemž štěrkopísek se řadí do druhé kategorie. Dobývání ložisek nevyhrazených nerostů se řídí zákonem o hornické činnosti.

Ten stanovuje podmínky řízení o povolení těžby. Toto povolení vydává obvodní báňský úřad na základě řízení spojeného s místním šetřením.

K žádosti je potřeba přiložit územní rozhodnutí podle stavebního zákona. Toto územní rozhodnutí pak musí obsahovat také již zmíněné stanovisko EIA o vlivu na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Pokud by stanovisko EIA bylo zamítavé, výsledek územního rozhodnutí musí nutně být negativní. Pokud by ovšem bylo pozitivní, i tak může stavební úřad nevyhovět.

Kromě toho ještě existuje korekce v podobě zvláštních řízení podle zákona o vodách.

V případě, že jsou splněny oba tyto kroky, pokračuje báňský úřad v již zmíněném řízení podle zákona o hornické činnosti. Tento úřad rozhodne o žádosti do dvou měsíců od jejího podání.

K hodnocení dopadu těžby na životní prostředí a vodní zdroje dochází v několika krocích. Kompetence jsou tedy rozděleny, a to hned do několika stupňů, Anna Hubáčková proto nemá pravdu.

Výrok ministra Chovance hodnotíme jako zavádějící. Robert Šlachta totiž ve zmíněné publikaci podporoval reorganizaci ve smyslu podřízení útvarů služby kriminální policie a vyšetřování pod jednoho náměstka (z důvodů lepší koordinace a tudíž efektivity), nikoliv spojení útvarů, o kterém mluví Chovanec.

Milan Chovanec zmiňuje v OVM publikaci vydanou Institutem CEVRO v roce 2012 – Reforma police České republiky aneb Pomáhat a chránit, na níž se podílel Ivan Langer. Tou dobou byl již 3 roky po odchodu z postu ministra vnitra.

Langerova reforma z roku 2008 se týkala hlavně změny organizační struktury policie: vznikla krajská ředitelství policie s územními odbory. Zároveň byly některé zvláštní útvary služby kriminální policie a vyšetřování (jako právě Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Útvar pro odhalování finanční kriminality, Útvar rychlého nasazení a další) nově podřízeny jednomu náměstkovi policejního prezidenta.

Před touto reformou podle dokumentu Reforma Policie ČR: služba v nových podmínkách: „byly útvary různě rozmístěny a mnohdy se chovaly jako nezávislé ostrůvky, které spolu nedostatečně komunikovaly, ačkoliv třeba pracovaly na stejném případu. Proto nová organizační struktura zmíněné nedostatky odstraňuje a umožňuje tak optimální sdílení potřebných informací týkajících se zejména závažné trestné činnosti páchané na národní a mezinárodní úrovni.“ (.pdf, s. 14)

Robert Šlachta, v té době zástupce ředitele Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezidia v letech 2008–2016, skutečně považoval toto sjednocení struktury útvarů SKPV s celorepublikovou působností za účelné. Ministr Chovanec odkazoval na tento úsek:

„Toto sjednocení jsme v té době považovali za jeden ze základních předpokladů k zefektivnění práce těchto útvarů a navázání v té době ne zcela ideální spolupráce mezi těmito útvary.“ (Reforma policie ČR aneb Pomáhat a chránit, s. 26)

Soudobé změny týkající se reorganizace policie, konkrétně sjednocení Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV (ÚOKFK), však nelze s reformou policie z roku 2008 srovnávat a Šlachtův komentář tak na ni nelze aplikovat.

Splátky hypoték na domácnost činí menší procento a menší absolutní obnos peněz, než Mlčoch nepravdivě udává.

Server Hypoindex.cz uvádí za rok 2010 počet hypoték v Jihočeském kraji něco přes 30 tisíc. Souhrnný přehled za všechny kraje ukazuje následující tabulka.

Navzdory tomu, že ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) dále takové souhrnné statistiky nezveřejňuje, resp. nebyly dohledatelné, a proto jsme o ně ministerstvo požádali, zveřejňuje každoroční statistiky, ze kterých můžeme množství hypoték dopočítat.

K souhrnnému počtu z roku 2010, tedy k 30 811, jsme připočítali za rok 2011 3990 úvěrů (.pdf, str. 129), za rok 2012 4172 úvěrů (.pdf, str. 150), v 2013 to bylo 5232 úvěrů (.pdf), 4892 úvěrů (.pdf) v roce 2014 a 6121 úvěrů (.pdf) v roce 2015. Z toho vznikl celkový objem 55 218 úvěrů, což zhruba odpovídá Mlčochovu tvrzení.

Statistiky realitního serveru Realitymorava.cz informují o indexu dostupnosti bydlení, který vyjadřuje, jak velký díl čistého příjmu musí průměrná česká domácnost vynaložit na splátku hypotečního úvěru. Jeho výška je v současnosti pro Jihočeský kraj 26,6 %, což není „víc jak 30 %“, jak říká Mlčoch.

Průměrný příjem na jednoho člověka v domácnosti v Jihočeském kraji je 163 264 Kč za rok (.xlsx), tedy 13 605,33 za měsíc.

Protože toto číslo je za jednu osobu v domácnosti a stejný dokument uvádí průměrně 2,39 členů domácnosti, vychází nám průměrný měsíční příjem na domácnost 32 516,74. Z této částky potom zmiňovaných 26,6 % tvoří přibližně 8500 korun, což neodpovídá Mlčochovu tvrzení.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Přestože objem peněz přiřazený na Program rozvoje venkova, který Roman Celý zmiňuje, je správný, všechny tyto prostředky nejsou investovány jen do zmíněných školských zařízení, ale i do různých projektů obcí.

Prioritami Programu rozvoje venkova (.pdf) jsou především zachování dostupnosti veřejných služeb, posílení kvality a kompetence místní samosprávy, modernizace infrastruktury, zemědělství a péče o krajinu.

Z webu Jihomoravského kraje, který o programu a možnosti zažádat si o dotaci informuje, můžeme zjistit, že na tento program je vyčleněno skutečně 50 milionů korun, jak Roman Celý uvádí.

Dotační program je podle uvedeného dokumentu zaměřen mimo jiné na podporu školní a předškolní výchovy. Mateřské a základní školy tak mohou díky dotačnímu titulu 1 žádat až 200 tisíc korun. V rámci dotačního titulu 3 se jedná až 100 tisíc korun. Základní a mateřské školy jsou pak ohodnoceny nejvíce body v hodnocení objektů (.pdf, str. 9 a 10), na které se dotace mohou žádat. To znamená, že získání dotace je pro ně prioritou.

Zavádějící je výrok tím, že rozšiřování mateřských a základních škol není zdaleka jedinou položkou tohoto programu. Jako příklad můžeme uvést rekonstrukci (.pdf) tanečního parketu v místním parku v Hlubokých Dvorech, opravu (.pdf) budovy smuteční síně v Bítově či opravu střechy mateřské školy v Bezkově. Z toho je také jasné, že pro školy jdou peníze nejen na rozšiřování kapacit, ale i na opravy atd.

Na brífinku k reorganizaci policie, který proběhl 15. června, vystoupili mimo jiné dva bývalí policejní prezidenti. První z nich, Oldřich Tomášek, působil v čele policie mezi roky 1995 a 1998. Ten už o několik dní dříve na webu Echo 24 publikoval blog s názvem "Co se nyní děje v policii, mě děsí." V něm obhajuje sloučení obou útvarů tím, že si často vzájemně konkurují a v jeden čas pracují na stejných případech. Na brífinku i blogu zdůraznil, že se ÚOOZ dostává přeceňované pozornosti, protože některé krajské kriminální sbory mají stejnou nebo i vyšší úspěšnost vyřešených případů (video od 27:00).

Tím druhým byl Jiří Kolář, který vedl policii od roku 1998 do roku 2005. Na brífinku odmítl, že by se změny v policii daly označit za reorganizaci či restrukturalizaci. Jde podle něj pouze o organizační změny (video od 21:00). Ve svém projevu připomněl rok 2002 a reorganizaci, kterou v policii provedl. Šlo o sloučení kriminální policie s úřady vyšetřování. To dle jeho slov byla skutečná reorganizace, které se říkalo "spojení ohně a vody."

Oba dva bývalí prezidenti vyjádřili podporu současným změnám, zároveň se nám však nepodařila nalézt žádná vyjádření bývalých policejních prezidentů, která by v minulosti reorganizaci zmiňovala. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, protože zcela konkrétně se oba zmínění býv. policejní prezidenti nevyslovili, že by se tato reorganizace řešila 10 let.

Michal Hašek mluvil o zásadách územního rozvoje, které byly schváleny usnesením č. 1552/11/Z 25 a vydány 22. září 2011 Zastupitelstvem Jihomoravského kraje. V platnost vstoupily 17. 2. 2012.

Nejvyšší správní soud však tyto zásady územního rozvoje zrušil dne 21. června 2012. V platnosti tedy byly přibližně 5 měsíců. Důvodem zrušení bylo podle soudu hlavně nedostatečné posouzení vlivu všech plánovaných staveb na životní prostředí. Informace k rozhodnutí NSS jsou k dispozici zde.

Od té doby nemá Jihomoravský kraj schválené zásady územního rozvoje. Rozsudek Nejvyššího správního soudu k této věci je dostupný tady.

Podle serveru Nasipolitici.cz byl Bohumil Šimek v letech 2009–2013 zaměstnancem Krajského úřadu Jihomoravského kraje a pracoval na Odboru kanceláře hejtmana (v té době Michala Haška) na pozici vedoucího sekretariátu a bezpečnostního ředitele.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, protože ZÚR sice schváleny byly, neměly však žádný faktický dopad na rozvoj Jihomoravského kraje.

Ačkoliv udávané číslo přibližně sedí, týká se podílu bytů a domů užívaných vlastníky, nikoliv procenta lidí, kteří mají byt nebo dům ve vlastnictví.

Podle výstupu (str. 5) Ministerstva pro místní rozvoj ČR ze září 2015, který se opírá o čísla ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011, bylo ze všech obydlených bytů 55,9 % užíváno vlastníky. Byty družstevní v tomto čase představovaly 9,4 % z obydlených bytů. Po sečtení těchto hodnot se dostaneme k číslu 65,3 %, což přibližně souhlasí s procenty uváděnými Maxovou.

Jak už bylo zmíněno, tato čísla nemusí nutně znamenat, že 55,9 % lidí vlastní byt nebo dům, pouze že toto procento bytů a domů je obývané vlastníky (přičemž v prostorách s nimi mohou bydlet další lidé, kteří je nevlastní). Procento lidí, kteří nemovitost vlastní, bude pravděpodobně nižší.

ČSSD v hlasování o návrhu zákona o rozpočtové zodpovědnosti nehlasovala proti, jak tvrdí Babiš, ale pouze se zdržela hlasování. Není pravdou ani to, že pravicové strany hlasovaly s ANO. TOP 09 se stejně jako ČSSD hlasování zdržela.

Zákon o rozpočtové odpovědnosti (sněmovní tisk č. 411) zavádí tzv. Národní rozpočtovou radu - nezávislý odborný orgán, který působí v oblasti fiskální a rozpočtové politiky, sleduje vývoj hospodaření sektoru veřejných institucí a dodržování pravidel rozpočtové odpovědnosti a hodnotí je.

Zároveň zavádí povinnost přijmout určitá opatření v okamžiku, kdy dluh veřejných institucí dosáhne 55 % HDP (podle tzv. maastrichtských kritérií je pro vstup do eurozóny udržitelná hranice 60 % HDP). Další postup pak upravuje samostatný zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (sněmovní tisk č. 412).

Návrh schválila vláda v únoru 2015 - podpořilo (.doc) jej všech 15 přítomných členů vlády. Ve sněmovně byl však zákon zamítnut ve třetím čtení. V hlasování návrh podpořili poslanci hnutí ANO, ODS, KDU-ČSL, Úsvit i většina nezařazených poslanců. Poslanci vládní ČSSD se zdrželi, stejně jako opoziční TOP 09. Postoj sociálních demokratů shrnul poslanec Votava:

„... v rozpočtovém výboru byl prohlasován pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, který do ústavního zákona dává další parametry té dluhové brzdy. Ona ta výše dluhové brzdy už v ústavním zákonu je, ale rozšiřuje to i o ten soubor opatření, která je povinna udělat vláda, a tak dále.

Náš názor je ten, že tyto parametry do ústavního zákona prostě nepatří. Ústavní zákon má být obecný a parametry patří do běžného zákona. A tím běžným zákonem jsou pravidla o rozpočtové odpovědnosti. Má to i praktický důvod. Samozřejmě my jsme povinni implementovat evropské předpisy, i co se týká fiskální politiky. A např. fiscal compact se bude znovu projednávat v roce 2018, budou se možná měnit některé parametry. Pak samozřejmě, pokud se přijmou takto natvrdo ta opatření v ústavním zákoně, pak je samozřejmě těžko implementovat evropské předpisy, evropské směrnice, evropskou legislativu. Takže to je i jeden z důvodů. Ale znovu říkám, do ústavního zákona patří pouze obecné principy, ne to rozšíření, tak jak to navrhuje Občanská demokratická strana.

Pokud neprojde ten pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, tak my samozřejmě podpoříme ústavní návrh, tak jak jej vláda dala do Poslanecké sněmovny, tak jak jej schválila vláda. Pokud ovšem projde ten pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, pak tuto ústavu, tento ústavní zákon podpořit nemůžeme.“

Poslanci ČSSD tedy odmítli návrh podpořit, protože schválený pozměňovací návrh ODS přesouvá definici některých opatření z prováděcího zákona přímo do vlastního ústavního zákona. Nehlasovali však proti zákonu, pouze se zdrželi hlasování a ve sněmovně se pak již nepodařilo získat 120 hlasů nutných pro schválení ústavního zákona, přestože jej podpořili i opoziční poslanci.

Dodejme, že zdržení se v tomto případě mělo stejnou váhu, jako kdyby poslanci ČSSD hlasovali aktivně proti. Nicméně návrh nepodpořila ani pravicová TOP 09, jak Babiš uvádí, a výrok je tak hodnocen jako nepravdivý.