Přehled ověřených výroků

Ministerstvo zdravotnictví a jeho ministr Svatopluk Němeček (ČSSD) je vystavován soustavné kritice zejména ze strany předsedy hnutí ANO Andreje Babiše.

Resortní program ANO kromě jiného kritizuje plýtvání finančními prostředky. "..v mnoha případech stále dochází k nákupům předražené zdravotnické techniky, zdravotnického materiálu a nekoncepčním nákupům léčivých přípravků. Zdravotní pojišťovny nefungují jako pojišťovny. Pacienti navíc přispívají na nepřehledné projekty, jako je například IZIP. Přístup k preventivním programům je chaotický. Zcela zásadní je neexistence dlouhodobého strategického plánu a kontroly využití finančních prostředků." Rezervy ve zdravotnictví se staly tématem jednoho z dílů servilního promo rozhovoru seriálu hnutí ANO Babišova kavárna, kritice Andreje Babiše neušly netransparentní předražené nákupy lékařských pomůcek nebo plýtvání peněz v rámci resortu.

Vládní kolega Andreje Babiše Svatopluk Němeček je oblíbeným terčem předsedy hnutí ANO na Twitteru.

V rámci předvolebního boje ke krajským volbám spustilo hnutí kampaň "Chceme lepší Česko". Z dravé zdravotnictví, které je jednou z částí kampaně kritizuje netransparentnost, neefektivnost a korupci krajského zdravotnictví. Hnutí ANO v programu ke krajským volbám prosazuje v oblasti zdravotnictví následující: "Zavedeme proto centrální nákupy a nákupy ve sdružení, které povedou k výrazným úsporám veřejných peněz. Proč krajské nemocnice nenakupují obvazy společně s fakultními nemocnicemi? Proč se přístroje nenakupují hromadně? Věděli jste, že například v Moravskoslezském kraji je 11 magnetických resonancí, přičemž některé z nich jsou dokonce vzdáleny jen 2 km od sebe? Není tohle právě důkaz absurdního plýtvání veřejnými prostředky? Zavedeme projekt open data krajského zdravotnictví, který na jednom místě ukáže, za kolik peněz a v jaké kvalitě nakupují nemocnice léky, zdravotnický materiál či služby. Díky úsporám budeme tedy myslet i na zdravotnický personál a zvýšení jeho platů." Na adresu zdravotnictví se ministr financí Babiš naposledy vyjádřil 21. září v otevřeném dopise (.pdf), jehož adresátem byl předseda České lékařské komory Milan Kubek. Zdravotnictví dle Babiše netrpí nedostatkem peněz, schází mu ale jasná koncepce a efektivnost.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, pro tvrzení Jiřího Hlavenky existují podklady, je ovšem nutné vzít v úvahu více obdobných výzkumů, kterých existuje celá řada a jejich výsledky se zpravidla liší jak v pořadí, tak i v samotném výběru měst. Nalezneme tak výzkum, který Vídeň řadí na první místo a v němž Brno nefiguruje, avšak do tohoto výzkumu Brno vůbec nebylo zařazené, proto není možné srovnání provést. Navíc existuje více podobných žebříčků, nelze se o ně tedy spolehlivě opřít, jejich výsledky jsou čistě orientační.

Výrok pana Hlavenky lze podpořit kupříkladu nedávným výzkumem společnosti Mercer srovnávající kvalitu života v jednotlivých městech, z nějž opravdu Vídeň vyšla jako vítěz. Praha se nachází na 69. místě a Brno pak do výzkumu skutečně není zařazeno, mezi těmito sledovanými 230 světovými městy vůbec nefiguruje, nelze tedy provést jeho srovnání s ostatními městy. Žebříček všech měst je dostupný v článku Guardianu.

Hlavenka ovšem zavádí v tom, když naznačuje, že Brno je v tomto žebříčku níže než v publikovaných místech. To ovšem není pravdou, 230 míst je vybráno a neznamená to, že Brno je horší, než města na posledních místech, jen se neúčastnilo srovnání. Jimi jsou např. irácký Bagdád, jemenské San'á, haitské Port-au-Prince nebo súdanský Chartúm.

Podobných žebříčků porovnávajících kvalitu života však existuje více. Pokud srovnáme závěry například s obdobným žebříčkem databáze Numbeo, zjistíme, že Brno v polovině roku 2016 obsadilo 40. pozici z celkových 141 sledovaných měst. Praha zde figuruje na 51. místě. Zmiňovaná Vídeň se pak nachází na osmém místě.

Každý z těchto žebříčků přitom sleduje obdobné proměnné. Mercer uvádí politické a společenské prostředí, ekonomické prostředí, sociokulturní prostředí, zdravotní péči, vzdělávání, veřejné služby a transport, kulturní vyžití, spotřební zboží, bydlení a přírodní podmínky. Numbeo sleduje náklady na bydlení, dostupnost bydlení, míru znečištění, kriminalitu, zdravotní péči a dopravní podmínky.

V roce 2015 přijaly země EU na 1,26 milionů žádostí o azyl, přičemž většinu z nich tvořili lidé z válečných oblastí Sýrie, Pákistánu a Afghánistánu. Africké země jsou rovněž zmítány oblastními válečnými konflikty. Súdán byl v roce 2013 sužován občanskou válkou.

Evropská komise vydala v roce 2014 směrnici k porušování lidských práv v Eritrei.

Tyto aspekty vedou zejména mladé lidi k migraci. Africký kontinent však zasáhl i nedostatek vody. Ten je dle dat Eurostatu (.xls) nejznatelnější v oblastech střední Afriky. Například v Etiopii a Nigérii se za posledních 25 let množství povrchové vody snížilo o 73 %, v Demokratické republice Kongo o 56 %. Podle UNICEF je zároveň subsaharský region jediným na světě, kde trpí hladem až 204 milionů lidí a kde míra hladomoru roste.

Opravdu, podle zpráv z kauzy LuxLeaks měla Lucemburská vláda pomáhat optimalizovat daňovou povinnost a to na základě vzájemných tajných dohod. Informace o této kauze přineslo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) v roce 2014.

Jednalo se o dokumenty z let 2002 - 2010, tedy i z období, kdy na premiérské židli seděl současný předseda Evropské komise, Jean-Claude Juncker. Ten však jakékoliv speciální dohody odmítá, přiznává jenom možné daňové úniky, ke kterým, podle jeho slov, dochází všude v Evropě z důvodu neexistence harmonizovaných daní v rámci EU.

I když je tedy kauza LuxLeaks nedořešená, Lucembursko jako takové má k optimalizaci daní pozitivní přístup a dle portálueuobserver se sám Juncker za svého premiérského postu vyjednávaní za příznivé podmínky pro firmy sídlící v Lucembursku.

Dle dostupných veřejných informací je posledním trestním oznámením týkajícím se OKD a Bakaly, to podané investiční skupinou Arca Capital pod vedením Pavola Krůpy. Toto trestní oznámení “pro podezření ze spáchání trestného činu vydírání české vlády” bylo podáno již 3. května 2016.

Pokud jde o otázku možnosti zabavení majetku Bakaly a jeho využití k nahrazení ztrát OKD, pak jedinou informací, která se dané věci týká, je zpráva z 13. září 2016. V té se ostravská kandidátka Úsvitu - Národní koalice do Senátu Alena Vitásková snaží oslovit voliče návrhem zákona na vyvlastnění majetku miliardáře Zdeňka Bakaly. V tiskovézprávě strany je pak prezentován samotný návrh zákona.

Miloš Zeman zde však spojil dvě různé věci. Podnět k zahájení trestního řízení může podat kdokoli a jen soud může rozhodnout o tom, jaký čin byl spáchán, o potrestání a případném zabavení majetku. Ten by však ale putoval do státní kasy, nelze jej účelově určit. Druhou skutečností je zmíněný “návrh zákona,” který je však ze strany Aleny Vitáskové spíše deklarací určitého postoje, vzhledem k jeho ústavní nekonformitě.

Tímto nevhodným spojením dvou odlišných záležitostí zavádí, neboť dílčí fakta se sice zakládají na pravdě, ale prezident z nich složil zcela neodpovídající obraz.

Házení vajíček na Jiřího Paroubka se odehrávalo v květnu 2009 před volbami do Evropského parlamentu. Ty se uskutečnily 5. a 6. června 2009.

V různých městech České republiky byl během kampaně tehdejší předseda ČSSD cílem lidí, kteří na něj házeli vejce. Původ této záležitosti se odehrál v Kolíně, kde během mítinku strany (podle prohlášení ČSSD po skončení mítinku - tuto záležitost nejsme schopni doložit) byl Jiří Paroubek napaden vejcem ze strany jeho odpůrce. Veřejné komentování této věci eskalovalo v další podobné incidenty v různých městech - např. v Plzni, Písku či Litoměřicích.

Celá tato série napadení Jiřího Paroubka vyvrcholila 27. května v Praze během akce ČSSD na Andělu. Zde byli kandidáti a představitelé strany vystaveni obzvlášť velkému útoku vejci ze strany odpůrců. Předseda Paroubek uvedl, že morální vinu za tyto incidenty nese ODS. Konkrétně jmenoval pro Novinky.cz (video, čas 1:22) Mirka Topolánka, Ivana Langera a Marka Dalíka. ODS své zapojení v této věci odmítla.

Na výše uvedeném videu je také vidět část útoků na ČSSD na pražském Andělu.

TOP 09, které přisuzuje podíl na těchto činech Zdeněk Škromach, v té době ještě ovšem jako strana neexistovala. Ministerstvem vnitra, které má toto v kompetenci, byla strana zaregistrována až 26. června 2009, není tedy možné, aby měla podíl na událostech, které se odehrály o měsíc dříve. V dobových zdrojích také předseda Paroubek přisuzuje údajnou vinu za celou věc ODS.

Na výrok se dá nahlížet z dvou rovin. První rovinou je počet osob žádajících o mezinárodní ochranu, tedy osob, které chtějí na území České republiky pobývat a snaží se projít formální procedurou, která by jim to umožnila. Počet žádostí o azyl (.pdf) od roku 2013 pravidelně stoupá, ne však příliš závratným tempem. Do června letošního roku jich bylo 765, z toho 246 z Ukrajiny, 131 z Iráku, 64 z Číny a například ze Sýrie 33.

V této souvislosti je nutno podotknout, že až do zmíněného roku 2013 počet žádostí klesal, a to z maxima v roce 2001, kdy těchto žádostí bylo 18 094.

Druhou rovinou je počet nelegálních migrantů, tedy osob, které Českou republiku využívají převážně k tranzitu do jiných zemí. Ze statistik Ministerstva vnitra (.ppsx) je možno zjistit, že zatím největší příliv migrantů proběhl mezi 17. 6. 2015 a začátkem září stejného roku, kdy takových osob bylo zajištěno téměř 1000 měsíčně. Nejvíce zajištěných (55 %) bylo ze Sýrie, 17 % z Afghánistánu a 9 % z Pákistánu.

Od této kulminace do současnosti vzrostl počet zadržených nelegálních migrantů přibližně o 1000 osob (celkem 3664), tedy asi 100 měsíčně, což se dá srovnávat s obdobím v první polovině roku 2015.

Zároveň je nejednoznačné slovní spojení „velký příliv“. Zde se nabízí provést srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. Podle měsíčních statistik Eurostatu, které jsou nyní k dispozici od března tohoto roku, je počet žadatelů o azyl v České republice jeden z nejnižších v Evropě (110 osob za březen). Naproti tomu Německo mělo 58 310 žadatelů a Rakousko 3185. Celkově za roky 2014 a 2015 je pak Česká republika znovu na zadních příčkách (viz obrázek).

Počet žadatelů o azyl za roky 2014 a 2015 (Eurostat)

Co se týče nelegální migrace, již bylo zmíněno, že od opatření ze 17. 6. 2015 zajistila policie 3664 osob za více než rok. Pro srovnání - za jediný rekordní den dorazilo do Mnichova přes 12 000 osob, což samozřejmě není běžné číslo ani v Německu. Ve světle těchto skutečností nemůžeme čísla z naší republiky považovat za „velký příliv“.

Přesná čísla s jistou výpovědní hodnotou se pak dají vyčíst z informací o azylových žádostech. V ČR o azyl požádalo za minulý rok pouze 1 156 uprchlíků z různých zemí. Srovnejme s 33 456 žádostmi již kladně vyřízených v Německu (podle zdrojů ČSÚ.)

Slovensko podalo 2. prosince 2015 k Soudnímu dvoru EU žalobu na rozhodnutí Rady EU, které zavedlo relokační mechanismus nebo-li tzv. kvóty, které každému členskému státu EU přidělily určitý počet migrantů z Itálie a Řecka. O den později se ke Slovensku připojilo žalobou proti stejnému rozhodnutí Rady i Maďarsko.

Technicky sice nejde o připojení k slovenské žalobě, Maďarsko podalo žalobu samostatnou a dokonce jeho žalobní návrhl byl jiný. Netrváme však na přesné právní terminologii, prezidentovo sdělení je pravdivé.

Helena Válková mluví o tom, že v Senátu je málo právníků a dokládá to na těch s titulem JUDr. V počtu takto titulovaných osob má pravdu, ovšem výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť kromě těchto do tohoto orgánu zvoleny další 3 osoby s právnickým vzděláním. Jedním z nich je také Válkové bývalý vládní kolega zastávající post předsedy legislativní rady vlády.

V celé horní komoře českého parlamentu funkci senátora momentálně zastávají dvě osoby s titulem JUDr., a to JUDr. Miroslav Antl a JUDr. Eliška Wagnerová. Právníků je v Senátu celkem 5 - kromě dvou jmenovaných je to Jiří Dienstbier, Václav Láska a Miloš Malý.

Ústecký kraj v posledních dvou letech opravdu měl peníze na rekonstrukci silnic II. a III. třídy, za rok 2015 bylo v kraji opraveno 150 km silnic.

Kraje jsou dle zákona o pozemních komunikací vlastníkem silnic II. a III. třídy, zároveň mají také povinnost tyto silnice spravovat. Financování oprav těchto silnic tudíž připadá kraji, který na financování může dostat peníze od státu či z fondů EU. Nehodnotíme, zda-li je tato situace vhodná či jestli by kraje měly být schopné hradit opravy silnic pouze ze svých finančních prostředků.

Ministerstvo dopravy v posledních 2 letech vyčlenilo skrz Státní fond dopravní infrastruktury na opravy silnic II. a III. tříd krajům 4,6 miliardy (330 milionu získal Ústecký kraj) a 3 miliardy Kč (225 milionů pro Ústecký kraj), což je bezkonkurenčně nejvíc od roku 2001. Přibližně 1,25 miliardy Kč obdržely kraje na silnice II. a III. třídy od Státního fondu dopravní infrastruktury ještě v roce 2013 (.pdf, str. 34 (modrá tabulka)), v tomto roce ale byly v mnoha krajích silnice zasažené povodněmi. V letech před rokem 2013 se peníze krajům na silnice také uvolňovaly, ale sloužily většinou pouze k předfinancování projektů EU.

Za rok 2015 opravil kraj z svých finančních prostředků, peněz od Státního fondu dopravní infrastruktury a z evropských peněz 150 km silnic.

Ústecký kraj dostával finanční prostředky z fondů EU prostřednictvím Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, jehož byl součástí společně s Karlovarským krajem. Tento operační program běžel od roku 2007 do roku 2013, kdy byly všechny regionální operační programy nahrazeny Integračním regionálním operačním programem. Od té doby může Ústecký kraj čerpat finance z tohoto programu.

Dle brožury ROP Severozápad Podpořené projekty 2007-2015 (.pdf, str. 17 (tabulka napravo)) bylo z fondů EU financováno celkem 14 projektů dopravní obslužnosti, kdy ve 13 případech alespoň zčásti figurovaly silnice II. nebo III. třídy. Celkem byly Ústeckému kraji z fondů EU na silnice poskytnuty 2,4 miliardy Kč. Všechny projekty se týkaly oprav stávajících komunikací, opravy se týká i nejnovější projekt Ústeckého kraje z fondu IRO P (.doc, str. 1).

Za rok 2015 opravil kraj z svých finančních prostředků, peněz od Státního fondu dopravní infrastruktury a z evropských peněz 150 km silnic.

Problémy s kamiony na silnicích nižších tříd mají kraje v celéČeskérepublice, Ředitelství silnic a dálnic se proto rozhodlo nakoupit váhy k vážení kamionů.