Přehled ověřených výroků

Na základě materiálů ze senátu hodnotíme výrok jako pravdivý. Výroku Zdeňka Škromacha odpovídá jak snížený sazby pojistného, tak přibližně i vyčíslená úspora.

Senátem prošel návrh několika senátorů v čele právě se Zdeňkem Škromachem. Návrh mj. upravuje Zákoník práce (strana 3), kde vrací do hry proplácení prvních tří dnů nemocenské. Zároveň novelizuje Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, kde snižuje celkovou výši sociálního pojistného placeného zaměstnavatelem z 25 na 24,9 %, z toho příspěvek na nemocenské pojištění se sníží ze stávajících 2,3 na 2,2 procenta. Stejně se pak snižuje i pojistné na nemocenské pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné. Pozměňovací návrh výboru pro zdravotnictví a sociální politiku toto snížení ještě navýšil, nově by pojistné na nemocenské pojištění mělo dělat 2,1 %. Návrh byl schválen ve znění tohoto pozměňovacího návrhu.

Vyčíslení dopadů návrhu v důvodové zprávě návrhu ale neodpovídá vyčíslení, jak ho uvádí Zdeněk Škromach. "Efektem uvedeného snížení pojistného je dle výpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR snížení příjmů státního rozpočtu mírně přesahující 1,2 mld. Kč" dočteme se v důvodové zprávě. Protože bylo snížení sazby navýšeno, a místo o 0,1 se snižuje o 0,2 procentní body, bude úspora ekvivalentně vyšší.

Návrh byl do Senátu předložen 17. prosince 2015 a schválen 16. března 2016, Senát se jím tedy zabýval jen poměrně krátce. Již v prosinci 2014 se ale Senát zabýval podobným návrhem. Tehdy byla skupina navrhujících menší a návrh nezískal dostatečnou podporu Senátu.

Aktuální návrh při hlasování podpořil aspoň jeden senátor z každého senátorského klubu kromě ODS. Pro návrh hlasovalo 38 z 56 přítomných.

Aktuálně je návrh v Poslanecké sněmovně a čeká na 1. čtení. Vláda k němu nezaujala stanovisko.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, a to s ohledem na hlasování, které proběhlo v obou komorách Parlamentu a týkalo se novely ústavy, jež tuto změnu zavedla. Pro přímou volbu totiž v Poslanecké sněmovně nehlasovali komunisté a v Senátu KDU-ČSL.

Miloš Zeman, jak je obecně známo, byl zvolen do své funkce v první přímé volbě prezidenta v lednu 2013. Změny, které toto umožnily, byly přijaty novelou ústavy v roce 2011–2012.

V Poslanecké sněmovně pro zákon hlasovalo 160 poslanců, proti byli jen 2 poslanci ODS, Aleš Rádl a Jaroslav Plachý. Poslanec Bauer své původní hlasování proti opravil na pro. Podstatnější je ovšem to, že pro zákon nezvedli en bloc ruku poslanci za KSČM. Zdržel se kompletní klub čítající v té době 26 poslanců a poslankyň.

Tento postoj také na půdě Sněmovny popsal předseda strany Vojtěch Filip, když ve své řeči uvedl, že KSČM dlouhodobě nemá problém s přímou volbou. Protože však straně neprošly pozměňovací návrhy (ty obsahovaly změnu pravomocí hlavy státu), pro přímou volbu nehlasovali. Dodal pak:

„My jsme jasně řekli, že pro nás je podstatný charakter, parlamentní charakter české demokracie, že nestojíme o to, aby se český ústavní systém, byť drobnými krůčky, ubíral do prezidentského systému a do systému, kde rozhodují jednotlivci místo toho, aby ta odpovědnost ležela na nejvyšším zákonodárném orgánu, to je Parlamentu, potažmo Poslanecké sněmovně.“

Kromě poslanců klubu KSČM přímou volbu nepodpořili ani senátoři KDU-ČSL. Strana v tomto volebním období (2010–2013) nebyla zastoupena v Poslanecké sněmovně, v Senátu svůj klub ovšem měla. Tento klub lidovců hlasoval jednotně proti změně.

Někteří ze členů ovšem deklarovali (Čunek, Juránek - tisk 262), že obecně přímou volbu podporují. Podle jejich slov jim vadila verze, která k nim dorazila, a žádali změny v návrhu. Ty neproběhly, a proto hlasovali proti.

Z klubu KDU-ČSL se zcela proti postavil tehdejší senátor Petr Pithart. Ten uvedl:

„Mysleme spíše na to, že zákony dnes připravujeme spíše pro horší než lepší zítřky. Měli bychom být dnes co nejobezřetnější. Nevytvářet snadnou příležitost pro nějakého vůdce. Měli bychom zajistit nezpochybnitelnou, z logiky Ústavy vyplývající volbu hlavy státu, prezidenta. Nic méně, ale ani nic víc.Dohodněme se konečně na přesných pravidlech volby se sněmovnou tak, aby prezident mohl být zvolen nejpozději ve 3. kole první volby, a abychom ušetřili sebe i veřejnost trapných exhibicí adorátorů i nactiutrhačů. A přímou volbu ponechme národům, které zřejmě pořád ještě potřebují mít nad sebou pána, panovníka, být vedeny za ruku. Jedny takové volby budou hned na začátku příštího měsíce.“

Není tedy pravdou, že by změny ústavy zavádějící přímou volbu, ve které byl zvolen Miloš Zeman hlavou státu, přijaly všechny strany. Nehlasovali pro ni komunisté a lidovci.

V Jihomoravském kraji rostou mzdy, ale tento kraj nemá nejvyšší nárůst podnikatelů v zemi v posledním měřeném období 2014–2015.

Za poslední 4 roky průměrná hrubá mzda v Jihomoravském kraji vzrostla z 23 953 Kč (rok 2012) na 25 718 (rok 2015).

Zdroj: ČSÚ

Podle přehledové statistiky ČSÚ všech krajů (.pdf, str. 2) bylo v roce 2015 v Jihomoravském kraji 87,5 tisíc podnikatelů. V roce 2014 (.pdf, str. 2) to bylo 85,9 tisíc podnikatelů. Jedná se tedy o nárůst podnikatelů o 1600.

KRAJROK 2014ROK 2015Středočeský kraj 137,9 tis.146,1 tis.Jihočeský kraj48,1 tis.51,7 tis. Plzeňský kraj43,2 tis.38,5 tis.Karlovarský kraj20,3 tis.20,4 tis.Ústecký kraj72,4 tis.64,0 tis.Liberecký kraj34,2 tis.33,9 tis.Královéhradecký kraj43,3 tis.40,7 tis.Pardubický kraj36,9 tis.38,2 tis.Vysočina 38,4 tis.32,7 tis. Jihomoravský kraj85,9 tis.87,5 tis. Olomoucký kraj 37,2 tis.37,9 tis.Zlínský kraj 47,0 tis.38,2 tis.Moravskoslezský kraj 79,0 tis.75,7 tis.Celkem ČR865,5 tis.843,5 tis. Zdroj: ČSÚ 2014, 2015 (.pdf)

Nejedná se však o nejvyšší růst v České republice. Podle výše uvedeného přehledu byl ve Středočeském kraji ve stejném období zaznamenán růst o 8200 podnikatelů. V Jihočeském kraji byl rovněž větší růst než v Jihomoravském. Konkrétně o 3600 podnikatelů. V Ústeckém, Plzeňském, Libereckém, Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji byl růst podnikatelů menší nebo se jejich počet snížil.

DOPLNĚNÍ

Díky nejnovějším datům ČSÚ z konce 2. čtvrtletí roku 2016 je možno také meziročně (Q2 2015 a Q2 2016) srovnat nárůsty podnikajících osob v tomto období. V tabulce popisujeme nárůst počtu podnikatelů v jednotlivých krajích a to absolutně i v poměru k počtu obyvatel. V tomto je Jihomoravský kraj na 2. místě za Olomouckým krajem.

POKRAČUJE PŮVODNÍ ODŮVODNĚNÍ

Pokud bychom se podívali na rychlost růstu průměrné mzdy, dojdeme ke stejnému závěru. Totiž že v Jihomoravském kraji není tento růst nejvyšší.

Všechny průměrné hrubé mzdy i tempa růstu jednotlivých krajů (aktuální data ČSÚ) jsou viditelné v následující tabulce:

KrajMzdaRůst Karlovarský 22 7824,5 Zlínský 23 5804,6 Pardubický 23 7973,9 Olomoucký 23 7994,1 Jihočeský 24 0474,4 Ústecký 24 3944,3 Vysočina 24 4224,6 Královéhradecký 24 4814,5 Moravskoslezský 24 5263,7 Liberecký 24 8894,2 Plzeňský 25 6293,9 Jihomoravský 25 7564,3 Středočeský 27 1464,4 Praha 34 8243,7

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože rozpočtový výhled (.doc, str. 27) Jihomoravského kraje taková čísla nedokládá. Najdeme zde pouze vývoj tzv. dluhové služby, tedy finančních prostředků nutných k obsluze dluhu.

Jak uvádí tabulková část (.xlsx, tab. č. 9), na kterou rozpočtový výhled odkazuje, tato dluhová služba zahrnuje splátky jistin úvěrů a jejich úroků, které Jihomoravský kraj má. I když byl ukazatel dluhové služby zřízený pro kraje s cílem regulovat jejich dluhy, neříká nám nic o tom, zda celkový dluh kraje bude růst tempem, jaké Maleček uvádí.

Nejedná se tedy o růst zadlužení o 300 milionů ročně (dodejme, že samotná kvantifikace také není přesná), dokument takové číslo neuvádí. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože dotační období 2007–2013 zmiňuje problematiku místních komunikací poměrně obsáhle a rekonstrukce či modernizace místních silnic byly jedním z hlavních investičních záměrů.

Pro období 2007–2013 bylo připraveno celkem 7 regionálních operačních programů (ROP). Pro oblast Jihočeského kraje spravoval finance Regionální operační program NUTS II Jihozápad s celkovou částkou přes 633 milionů eur. V rámci ROP Jihozápad bylo zmiňováno zlepšení regionální silniční sítě (silnice II. a III. třídy) coby jeden z cílů programu v rámci zvýšení dostupnosti regionu a jeho částí (. pdf, s. 64 a tabulka tamtéž, s. 65–66):

4.2.6.1 Oblast podpory Modernizace regionální silniční sítě

• Rekonstrukce a modernizace, popř. výstavba souvislých úseků silnic II. a III. třídy pro zlepšení dostupnosti center a jejich napojení na nadřazenou silniční síť.
• Rekonstrukce a modernizace, popř. výstavba silnic II. a III. třídy ke hraničním přechodům.
• Odstraňování bodových závad na silnicích II. a III. třídy (např. křižovatky, přejezdy, mosty).
• Výstavba nových silnic II. a III. třídy vyvolaná modernizací nadřazené silniční sítě.
• Výstavba, rekonstrukce nebo modernizace silnic II. a III. třídy pro napojení nových rozvojových ploch.
• Modernizace frekventovaných silnic II., popř. III. třídy v blízkosti sídel za účelem snížení negativních vlivů dopravy na obyvatelstvo (obchvaty apod.).

V rámci daného zaměření podpory, ale nebyly podporovány „akce neinvestičního charakteru, tj. prostá oprava a údržba silnic II. a III. třídy“ (tamtéž, s. 66).

V případě období 2014–2020 byly předchozí regionální ROP zrušeny a nahrazeny 10 národními operačními programy. Oblast silničních komunikací pak bude spadat hlavně pod Operační program Doprava (OPD) řízený ministerstvem dopravy. Dle programového dokumentu OPD (. pdf, s. 2–3) je patrný odklon od rozvoje regionálních komunikací směrem k páteřní síti rychlostních dálnic a silnic I. třídy.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý i přesto, že národní operační programy v období 2014–2020 opravdu nezmiňují opravy, rekonstrukce a rozvoj místních regionálních komunikací vzhledem ke svému zaměření na prioritizaci silniční páteřní sítě.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože Senát nemá žádný vliv na rozhodování o výši minimální mzdy, tu určuje Vláda ČR svým nařízením.

Senát jako druhá komora Parlamentu ČR spolurozhoduje o schvalování téměř všech zákonů (kromě zákonů o státním rozpočtu a státním závěrečném účtu). Jeho zamítavé usnesení ale může Poslanecká sněmovna až na několikvýjimek přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců. Kromě této kompetence může také Senát jako celek podat návrh zákona.

Výši minimální mzdy stanovuje dle zákoníku práce vláda svým nařízením. Pro rok 2017 to činí (.doc, str. 1 (čl. I odst. 2)) 11 000 Kč. Senát tedy nemá nejmenší vliv na rozhodnutí, které ji stanoví.

Zvýšení důchodů upravuje vláda každoročně svým nařízením, do letošního srpna ale mohla důchody zvýšit maximálně o tolik, kolik činil růst cen a o třetinu růstu mezd. Od letošní novely zákona může vláda zvýšit důchody maximálně o 2,7 %, což bylo schváleno i Senátem. Důchody se od 1. ledna 2017 průměrně zvýší o 308 Kč.

Placení nemocenské se vypočítává z denního vyměřovacího základu (započitatelný příjem za posledních 12 měsíců se dělí počtem započitatelných dnů v tomto období), který se redukuje pomocí 3 redukčních hranic. Výše těchto hranic je obecně stanovena v zákoně a na každý rok ji pak konkrétně vyhlašuje ministerstvo práce a sociálních věcí.

Senát tedy jako jedna ze zákonodárných komor spolurozhoduje o zvyšování důchodů (nyní již pouze v případě, že by se měl jejich růst zvýšit nad hranici 2,7 %) i o změně placení nemocenské. Aby o nich ale mohl senátor Škromach v příštím volebním období hlasovat, musí být navrhnuta novela stávajících zákonů (kterou může navrhnout i Senát). V takovém případě ale může být Senát přesto přehlasován Poslaneckou sněmovnou.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se opírá o dohledatelné údaje a statistiky z Jihomoravského kraje.

Strategie Evropské unie – Evropa 2020 stanovuje, aby výdaje na VaV dosáhly hranice 3 % hrubého domácího produktu. Česká republika docílila v tomto ukazateli v minulém roce rovných 2 %. V rámci jednotlivých regionů si nejlépe stojí Jihomoravský kraj s 3,8 % HDP.

„O Brnu se čím dál častěji hovoří jako o metropoli české vědy. Čilý ruch probíhá v tomto městě jak ve sféře veřejného, tak soukromého výzkumu a vývoje. Celkové výdaje na výzkum a vývoj v Brně vzrostly na 15,6 miliard v loňském roce, což je jednou tolik než v roce 2010,“ řekl Marek Štampach z ČSÚ. V absolutních číslech je Praha stále dominantní, ovšem dynamika vývoje je vyšší v Jihomoravském kraji.

ČSÚ dále informuje, že se tyto výdaje v Jihomoravském kraji od roku 2009 zdvojnásobily.

Hašek správně zmiňuje i zdroje financování, které jsou kombinací soukromého i veřejného sektoru, jak ukazuje obrázek z dílny Českého statistického úřadu.

Co se týče vývoje, který Hašek zmiňuje, výdaje z roku 2006 se nám podařilo dohledat jen v absolutních číslech. Tvořily 5057 mil. Kč pro Jihomoravský kraj, což při HDP kraje v daném roce ve výši 346 438 mil. Kč (.xlsx) činí přibližně 1,46 %. To odpovídá Haškové argumentaci.

Jan Zahradník nepřesně uvádí procentuální podíl proplacených dotací za současné programové období 2014-2020, což činí výrok nepravdivým.

V měsíčních informacích (.pdf, str.3) o implementaci ESI fondů v ČR v programovém období 2014-2020 skutečně figuruje zmiňovaných 8 %, které však vyjadřují "Stav finančních prostředků v právních aktech o poskytnutí/převodu podpory", tedy objem schválených finančních prostředků, ne proplacených. "Stav finančních prostředků v proplacených žádostech o platbu" je z celkového balíčku jen 2,3 % k srpnu 2016.

Vina za nesprávnou transpozici směrnice EIA, která zapříčinila pozdější neplatnost stanovisek EIA, nemůže být připisována na vrub nynější koaliční vlády, jak nekorektně činí Jan Zahradník.

EIA je procedura, při které se posuzuje vliv plánovaných staveb na veřejné zdraví a životní prostředí (vliv na živočichy, rostliny, ovzduší, krajinu, přírodní zdroje, kulturní památky, atd.). Tento proces je veden buď krajským úřadem, nebo ministerstvem životního prostředí.

Jan Zahradník má pravdu, když říká, že na stavbu dálnice D3 bylo vydáno kladné stanovisko EIA na posouzení vlivu na životní prostředí. Stalo se tak v únoru roku 2012, tedy ještě za vlády Petra Nečase. Tato stanoviska byla vydávána podle starého zákona o posuzování vlivu staveb na životní prostředí z roku 2001.

Evropská komise však odmítla na začátku roku 2016 uznávat stanoviska EIA udělená podle zákona vzniklého před vstupem České republiky do EU, a to na základě formálního upozornění z dubna roku 2013 o zahájení řízení vůči České republice kvůli nesprávné transpozici směrnice EIA. To se dotýkalo 64 staveb, u kterých by se tedy celé řízení muselo opakovat, což by znamenalo výrazné zdržení.

Na základě této výzvy připravilo ministerstvo životního prostředí novelu zákona, která vyšla z vlády Bohuslava Sobotky a nabyla účinnost 1. dubna 2015. Jak již ale bylo zmíněno, Evropská komise i tak stanoviska podle starého zákona odmítla uznat.

Během projednávání se k této novele opakovaně vyjadřoval i poslanec Zahradník. Např. v 1. čtení uvedl:

„Především je třeba říct, že tato novela, kterou nám ministerstvo předkládá, jde vysoko nad rámec výtek, které nám adresovala Evropská komise. Zahrnujeme na naší národní úrovni taková ustanovení, která vůbec od nás nejsou vyžadována a která významně rozšíří byrokracii.(...)Dámy a pánové, myslím si, že nám nezbývá nic jiného než předloženou novelu zamítnout, přestat se bát Evropské unie. Dovoluji si požádat poslance vládního hnutí ANO, aby na svého kolegu pana ministra Brabce apelovali, aby se vymanil z vlivu ekologických aktivistů a přikázal svému ministerstvu připravit zákon pořádně, tak aby neškodil českému hospodářství. Dovoluji si proto navrhnout, abychom tento zákon v prvním čtení zamítli.“

Vláda Bohuslava Sobotky v červnu tohoto roku navrhla novelu zákona, která by nařízením vlády zařadila prioritní stavby na seznam výjimek, jež by mohly novým řízením EIA projít rychleji nebo v průběhu prací. Ta byla schválena a v účinnost vstoupila 5. srpna 2016.

Seznam těchto staveb byl vládou schválen 25. srpna 2016 a z úseků dálnice D3 obsahuje pouze obchvat Českých Budějovic. U zbylých tří úseků, které v tomto seznamu nefigurují a zároveň mají stanovisko EIA podle starého zákona, bude muset proběhnout nové řízení.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož stanoviska EIA se musí opakovat pouze u některých staveb a zároveň není možno z tohoto problému osočovat vládu Bohuslava Sobotky, která problém zdědila.

Ani vláda Petra Nečase, za které se stanoviska podle starého zákona vydávala, nezrušila EIA. Jak bylo uvedeno, stanoviska zrušena nebyla, Evropská komise pouze některá odmítla uznat.

Ivan Mařák má pravdu v tom, že Zlínský kraj obdržel anticenu Zavřeno. Ve zbývající části výroku však skutečnost značně zkresluje. Spojuje totiž dohromady několik odlišných skutečností, přičemž z plnění nesprávně viní úředníka krajského úřadu.

Předně, anticenu Zavřeno obdržel Zlínský kraj za rok 2015, a to za rozsáhlé obstrukce v oblasti přístupu k informacím. V tomto případě v letech 2012–2015 krajský úřad ve Zlíně odmítal Luďku Maděrovi vydat údaje o odměnách vedoucích odborů a ředitele krajského úřadu Zlínského kraje.

Co se týče odškodnění Luďka Maděry, bylo mu přiznáno rozsudkem (.pdf) Okresního soudu ve Zlíně v dubnu 2015 a v prosinci téhož roku jej potvrdil (.pdf) Krajský soud v Brně. Maděrovi soudy přiznaly částku 40.171,23 Kč jako odškodnění za nemateriální újmu způsobenou v důsledku průtahů v řízení a s nimi spojeným, pro žalobce nepříznivým, stavem nejistoty (str. 13–14). Více o případu naleznete zde. V této věci není zpráv o tom, že by kdy došlo k exekuci.

Mařák tak patrně zaměnil dva případy, přičemž jeden z nich zcela dezinterpretoval. Případ, který došel až k exekuci, byl případ rozhodnutý Krajským soudem v Brně již v roce 2012, tedy 3 roky před přiznáním odškodnění, kdy bylo rozsudkem tohoto soudu zrušeno rozhodnutí krajského úřadu. To schválilo nevydání informace Magistrátem města Zlína a zároveň byla Maděrovi jakožto straně, která ze sporu vyšla vítězně, přiznána náhrada nákladů tohoto řízení.

Připomeňme, že kauza začala žádostí (.pdf) Luďka Maděry k Magistrátu města Zlína o poskytnutí informace o odměnách vedoucího oddělení informačního systému. Magistrát města Zlína žádosti nevyhověl, načež podal Luděk Maděra odvolání ke krajskému úřadu. Následovala řada rozhodnutí, přičemž nakonec krajský soud Maděrovi vyhověl a zrušil (.pdf, str. 1) rozhodnutí krajského úřadu ve Zlíně, který se zároveň zavázal zaplatit 12 200 Kč na nákladech řízení.

Kraj však v určené lhůtě náklady řízení Maděrovi nezaplatil, a proto se rozhodl podat návrh na exekuci. Dle mluvčí Zlínského kraje kraj včas nezaplatil kvůli selhání úředníka, který poté musel uhradit 6000 Kč exekutorovi. Zbylých 12 200 Kč poskytl kraj podle mluvčí ze svého rozpočtu.

Správně pak Maděra upozorňuje na to, že po vleklé kauze s nevydáváním informací a nezákonnými průtahy ani nyní nebyl krajský úřad schopen plnit v termínu.

Je tedy pravdou, že kraj dostal anticenu Zavřeno za rok 2015. V témže roce bylo vydáno rozhodnutí o odškodnění, které byl krajský úřad povinen zaplatit. V této věci není známo, zda došlo k exekuci. Mařák však zjevně zaměnil tento případ za případ o tři roky starší, kdy kraj měl stejnému aktéru zaplatit nikoli odškodnění, ale náklady na řízení. Zaplatit je musel z titulu soudního rozhodnutí - k plnění tedy muselo dojít, nehledě na činnost úředníků. Co se údajně stalo chybou jednoho úředníka byla skutečnost, že Maděra musel tyto náklady získat přes exekuci. Nakolik je zásadní chybou úředníka to, že navýší dlužnou částku o 50 % tím, že včas dluh nezaplatí, to ponecháváme mimo hodnocení.

Není však pravda, že by odškodnění, resp. náhradu nákladů, dostal Maděra vinou pochybení úředníka - dostal by jej tak jako tak. Důsledkem pochybení byla pouze nutnost sáhnout k exekučnímu řízení, což je právem každého úspěšného žalobce s vykonatelným rozsudkem.