Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nejsou dostupná zcela průkazná data, která by podporovala či vyvracela tvrzení Jana Bartoška. Existují dílčí studie či vyjádření k dané věci, srovnání s dalšími zeměmi (ve smyslu jednotné metodiky a srovnatelných dat) ovšem absentuje.

K dojíždění do zaměstnání z průzkumu (.pdf) Institutu trhu práce Hospodářské komory ČR v roce 2008 zároveň vyplývá, že 49 % respondentů je ochotno cestovat za prací, nicméně pouze v dosahu 30 minut cesty.

Další data jsou dostupná z roku 2011, kdy přestože se nezaměstnanost pohybovala okolo 5,5 %, pracovní mobilita dosahovala velmi nízkých hodnot. Region s nejvíce mobilními (.pdf) obyvateli, je dle dat ČSÚ Středočeský, odkud denně dojíždí za zaměstnáním do jiného kraje přes 90 tisíc lidí. Specifikem tohoto kraje je však skutečnost, že obklopuje hlavní město Prahu, kam dojíždí za prací množství jeho obyvatel. Za Středočeským krajem následuje Ústecký a Pardubický kraj.

Český rozhovor rovněž ve svém periodiku Statistika & My uvádí (.pdf, str. 5), že za prací dojíždí až 23 % lidí.

Z výzkumu veřejného mínění CVVM (.pdf) z června 2015 plyne, že spíše nebo rozhodně bylo ochotno denně dojíždět za prací v řádu dvou hodin asi 27 % obyvatel.

Je také pravdou, že Úřad práce ve snaze zvýšit zaměstnanost podporou mobility obyvatelstva poskytuje od dubna 2016 prozatím v pěti krajích tzv. příspěvek na dojíždění. Jde o nástroj aktivní politiky zaměstnanosti na podporu regionální mobility, který má překonat v současnosti existující bariéru k jejich uplatnění na trhu práce.

Čísla ČSÚ (nezohledňující však důvod stěhování) ukazují, že od roku 2001 do roku 2011 vnitřní migrace obyvatel v rámci ČR roste (.pdf, str. 1 dole). Stejně tak dle článku z roku 2013, na který odkazuje MPSV, je až 70 % obyvatel ochotno přestěhovat se za prací. Jedním z faktorů, které podle článku na MPSV brání lidem v stěhování, jsou finanční závazky, konkrétně hypotéky. Z výše zmíněného výzkumu CVVM pak tuto ochotu rozhodně či spíše deklaruje v roce 2015 jen 20 % respondentů.

Z výše uvedených informací je tedy zjevné, že čísla i kvalita a aktuálnost jejich zdrojů se podstatně liší. Neexistují spolehlivé a solidní zdroje pro ověření tohoto výroku, hodnotíme jej tedy jako neověřitelný.

K porozumění možného střetu funkcí senátora se nejprve podívejme do Ústavy. Podle § 21 zjistíme, že senátor nemůže být zároveň poslancem. Následující § 22 doplňuje, že s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.

Dále se tedy podíváme do zákona o střetu zájmů. Podle § 5 odst. 3 je funkce neslučitelná s další funkcí vykonávanou v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k České republice, pokud jde o funkce jmenované nebo o funkce, v nichž se při výkonu státní správy rozhoduje:

a) na ministerstvu nebo na jiném správním úřadu,

b) na státním zastupitelství nebo soudu,

c) v bezpečnostních sborech.

Hejtmana však volí ze svých řad zastupitelé kraje. Další limit je stanoven § 10 zákona o jednacím řádu Senátu, podle nějž senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou nebo místopředsedou Senátu ani členem jeho výboru nebo komise. Neexistuje však zákonný limit pro současný výkon funkce hejtmana a senátora.

Návrhů, na které naráží Čunek, bylo v minulosti několik. Ve volebním období 2002–2006 se jednalo o novelu zákona o obcích a souvisejících zákonů, která sice souběh funkcí nevylučovala, nicméně povolovala vykonávat sbíhající mandát pouze jako neuvolněný zastupitel a tedy bez nároku na finanční odměnu. Návrh však byl prezidentem Klausem vetován z důvodu, že fakticky takto souběh funkcí vylučuje. V roce 2014 proklamovala skupina 4 hejtmanů ČSSD záměr střet funkcí hejtmana a senátora přímo vyloučit, podporu našli i u předsedy vlády, nicméně avizované komplexní řešení v tomto směru patrně nepadlo na úrodnou půdu. V současném volebním období projednává Poslanecká sněmovna pouze klouzavý mandát poslanců, což se nicméně konfliktu hejtman-poslanec netýká.

Dodáváme, že v tomto volebním období je zároveň senátorem i hejtmanem pouze Lubomír Franc (královehradecký hejtman a senátor za obvod Náchod). Jiřímu Čunkovi však dáváme zapravdu, neboť zákon souběh nevylučuje, ačkoli se objevují návrhy na změnu příslušných zákonů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý

Možný odchod Velké Británie z Evropské unie může probíhat teoreticky dvěma způsoby - okamžitým jednostranným odchodem a nebo oboustrannou dohodou s postupným průběhem.

Teoreticky je možné, i když málo pravděpodobné, že by Velká Británie vyhlásila okamžitý jednostranný odchod zrušením zákona o Evropských společenstvech z roku 1972, který v podstatě umožnil vstup VB do EU a legislativní provázání obou celků. Takový to odchod by znamenal okamžité zpřetrhání vazeb a závazků, neexistovala by žádná přechodná období a rozhodně by nebylo možno ze strany EU očekávat vstřícné jednání o podobě nových vztahů.

Druhou zatím nejpravděpodobnější možností odchodu VB a následných jednání o vzájemných vztazích by byla možnost využít článek 50 Lisabonské smlouvy (Smlouva o Evropské Unii), který se možným průběhem vystoupení zaobírá:

Článek 50

1. Každý člensky stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.

2. Člensky stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupeni, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unii. Tato dohoda se sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungováni Evropské unie. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdrženi souhlasu Evropského parlamentu.

3. Smlouvy přestávají byt pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupeni v platnost, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámeni podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodlouženi teto lhůty.

4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující člensky stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se jej týkají. Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungováni Evropské unie.

5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupeni, podléhá tato žádost postupu podle článku 49.

Výrok hodnotíme s výhradou jako pravdivý, v tom že právě využití článku 50, jak asi naznačoval pan Fiala, a minimálně dvouleté vyjednávací období je zatím nejpravděpodobnější variantou i podle premiéra Camerona. Přesto se jedná v případě odchodu z EU o věc komplikovanou a výsledky za v tuto dobou pouze spekulativní.

Schůzky ministra vnitra s Robertem Šlachtou nejsme schopni na základě dostupných zdrojů dohledat, stejně jako telefonáty mezi nimi. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože v případě incidentů s vejci TOP 09 ještě ani neexistovala, tudíž za ně nemůže nést (spolu)odpovědnost. V případě použití červených karet vůči prezidentu šlo o občanské protesty, které TOP 09 neorganizovala.

Házení vajíček na Jiřího Paroubka se odehrávalo v květnu 2009 před volbami do Evropského parlamentu. Ty se uskutečnily 5. a 6. června 2009.

V různých městech České republiky byl během kampaně tehdejší předseda ČSSD cílem lidí, kteří na něj házeli vejce. Původ této záležitosti se odehrál v Kolíně, kde během mítinku strany (podle prohlášení ČSSD po skončení mítinku - tuto záležitost nejsme schopni doložit) byl Jiří Paroubek napaden vejcem ze strany jeho odpůrce. Veřejné komentování této věci eskalovalo v další podobné incidenty v různých městech - např. v Plzni, Písku či Litoměřicích.

Celá tato série napadení Jiřího Paroubka vyvrcholila 27. května v Praze během akce ČSSD na Andělu. Zde byli kandidáti a představitelé strany vystaveni obzvlášť velkému útoku vejci ze strany odpůrců. Předseda Paroubek uvedl, že morální vinu za tyto incidenty nese ODS. Konkrétně jmenoval pro Novinky.cz (video, čas 1:22) Mirka Topolánka, Ivana Langera a Marka Dalíka. ODS své zapojení v této věci odmítla.

Na výše uvedeném videu je také vidět část útoků na ČSSD na pražském Andělu.

TOP 09, které přisuzuje podíl na těchto činech Zdeněk Škromach, v té době ještě ovšem jako strana neexistovala. Ministerstvem vnitra, které má toto v kompetenci, byla strana zaregistrována až 26. června 2009, není tedy možné, aby měla podíl na událostech, které se odehrály o měsíc dříve. V dobových zdrojích také předseda Paroubek přisuzuje údajnou vinu za celou věc ODS.

Co se týká červených vlajek, tak senátor Škromach má zřejmě namysli červené karty proti prezidentu Zemanovi. Ty byly poprvé použity na demonstraci 17. listopadu 2014 na Národní třídě. Akci organizoval Martin Přikryl, v rozhovoru pro Idnes popisuje ze svého pohledu průběh této demonstrace i následnou eskalaci na pražském Albertově, kde dav házel na prezidenta vejce a to za přítomnosti hlav států zemí V4. Celá akce vznikla jako reakce na prezidentovy výroky v rámci návštěvy Čínské lidové republiky a také směrem k punkové skupině Pussy Riot.

Lze doložit případ, kdy komunální politik veřejně vystavil Zemanovi červenou kartu. Stalo se tak v Pardubicích v lednu 2015. Jan Němec, místní politik TOP 09, protest proti Zemanovi pořádal. Během návštěv krajů, které prezident podniká, se stává, že z davu mu někteří občané vystavují červené karty. Jak tito, tak i účastníci velké demonstrace v Praze 17. listopadu 2014, mohou být příznivci TOP 09 nebo její členové, ovšem je problematické spojit tuto stranu jako celek s protesty proti Zemanovi. Jak protestující, tak i tuto opoziční partaj, spojuje odpor k politice prezidenta. Ovšem představa, že by nejvyšší představitelé TOP 09 nebo snad strana jako celek nějak asistovala v těchto protestech, je iluzorní.

Házení vajíček na Jiřího Paroubka se odehrávalo v květnu 2009 před volbami do Evropského parlamentu. Ty se uskutečnily 5. a 6. června 2009.

V různých městech České republiky byl během kampaně tehdejší předseda ČSSD cílem lidí, kteří na něj házeli vejce. Původ této záležitosti se odehrál v Kolíně, kde během mítinku strany (podle prohlášení ČSSD po skončení mítinku - tuto záležitost nejsme schopni doložit) byl Jiří Paroubek napaden vejcem ze strany jeho odpůrce. Veřejné komentování této věci eskalovalo v další podobné incidenty v různých městech - např. v Plzni, Písku či Litoměřicích.

Celá tato série napadení Jiřího Paroubka vyvrcholila 27. května v Praze během akce ČSSD na Andělu. Zde byli kandidáti a představitelé strany vystaveni obzvlášť velkému útoku vejci ze strany odpůrců. Předseda Paroubek uvedl, že morální vinu za tyto incidenty nese ODS. Konkrétně jmenoval pro Novinky.cz (video, čas 1:22) Mirka Topolánka, Ivana Langera a Marka Dalíka. ODS své zapojení v této věci odmítla.

Na výše uvedeném videu je také vidět část útoků na ČSSD na pražském Andělu.

TOP 09, které přisuzuje podíl na těchto činech Zdeněk Škromach, v té době ještě ovšem jako strana neexistovala. Ministerstvem vnitra, které má toto v kompetenci, byla strana zaregistrována až 26. června 2009, není tedy možné, aby měla podíl na událostech, které se odehrály o měsíc dříve. V dobových zdrojích také předseda Paroubek přisuzuje údajnou vinu za celou věc ODS.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť poslanci přijali zmíněná usnesení dva dny poté, co dohoda s Tureckem začala platit, Sobotka jimi tedy nemohl být vázán.

Dohoda zemí Evropské unie s Tureckem byla uzavřena v Bruselu 18. března. Od 20. března vstoupila v platnost tím, že všichni noví nelegální migranti budou počínaje tímto dnem vraceni z Řecka do Turecka.

Poslanecká sněmovna na svém jednání 22. března 2016 přijala několik usnesení v souvislosti s projednávaným bodem „Informace Vlády České republiky o migrační krizi“.

Tato usnesení (.pdf) obsahují také postoj směrem k Soukupem zmiňovaným oblastem:

Poslanecká sněmovna
I. nadále důrazně odmítá zavedení povinného přerozdělovacího mechanismu běženců;II. žádá prosazování takových opatření, která budou zohledňovat podmínku zajištění
bezpečnosti zemí Evropské unie a současně vytvoření dostatečné humanitární
kapacity pro pomoc uprchlíkům mimo území Evropské unie, například
v utečeneckých táborech v Jordánsku etc.;III. považuje za zásadní, aby byla zajištěna především kontrola vnější hranice
schengenského prostoru, a proto je nezbytné, aby společná pohraniční a pobřežní
stráž byla zřízena v takové kapacitě, která tento cíl bude schopna zajišťovat;IV. žádá vládu, aby analyzovala aktuální změny postojů a následné kroky členských
států Evropské unie, zejména Německa, v otázce řešení migrační krize;
V. ukládá vládě, aby připravila všechna potřebná opatření, kterými bude adekvátně
reagovat pro případ změn migračních tras s přímým dopadem na Českou republiku;VI. vyzývá vládu, aby prosazovala tyto principy při všech jednáních na všech úrovních
a oblastech své národní i mezinárodní působnosti;VII. odmítá dohodu předsedů vlád členských zemí Evropské unie, která se týká zrušení vízového režimu pro turecké občany nejpozději do konce června 2016; Poslanci tedy vyjádřili svůj postoj ke kvótám, ten však současná Sobotkova vláda sdílí a kvóty dlouhodobě odmítá, když pro ně při příslušných jednáních nehlasovala. Dále poslanci svým usnesením odmítli „dohodu“ mezi členskými zeměmi EU a Tureckem, ovšem učinili tak několik dnů po jejím přijetí a těžko se mohl Sobotka tímto postojem řídit. Jeho výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Ústecký kraj v posledních dvou letech opravdu měl peníze na rekonstrukci silnic II. a III. třídy, za rok 2015 bylo v kraji opraveno 150 km silnic.

Kraje jsou dle zákona o pozemních komunikací vlastníkem silnic II. a III. třídy, zároveň mají také povinnost tyto silnice spravovat. Financování oprav těchto silnic tudíž připadá kraji, který na financování může dostat peníze od státu či z fondů EU. Nehodnotíme, zda-li je tato situace vhodná či jestli by kraje měly být schopné hradit opravy silnic pouze ze svých finančních prostředků.

Ministerstvo dopravy v posledních 2 letech vyčlenilo skrz Státní fond dopravní infrastruktury na opravy silnic II. a III. tříd krajům 4,6 miliardy (330 milionu získal Ústecký kraj) a 3 miliardy Kč (225 milionů pro Ústecký kraj), což je bezkonkurenčně nejvíc od roku 2001. Přibližně 1,25 miliardy Kč obdržely kraje na silnice II. a III. třídy od Státního fondu dopravní infrastruktury ještě v roce 2013 (.pdf, str. 34 (modrá tabulka)), v tomto roce ale byly v mnoha krajích silnice zasažené povodněmi. V letech před rokem 2013 se peníze krajům na silnice také uvolňovaly, ale sloužily většinou pouze k předfinancování projektů EU.

Za rok 2015 opravil kraj z svých finančních prostředků, peněz od Státního fondu dopravní infrastruktury a z evropských peněz 150 km silnic.

Ústecký kraj dostával finanční prostředky z fondů EU prostřednictvím Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, jehož byl součástí společně s Karlovarským krajem. Tento operační program běžel od roku 2007 do roku 2013, kdy byly všechny regionální operační programy nahrazeny Integračním regionálním operačním programem. Od té doby může Ústecký kraj čerpat finance z tohoto programu.

Dle brožury ROP Severozápad Podpořené projekty 2007-2015 (.pdf, str. 17 (tabulka napravo)) bylo z fondů EU financováno celkem 14 projektů dopravní obslužnosti, kdy ve 13 případech alespoň zčásti figurovaly silnice II. nebo III. třídy. Celkem byly Ústeckému kraji z fondů EU na silnice poskytnuty 2,4 miliardy Kč. Všechny projekty se týkaly oprav stávajících komunikací, opravy se týká i nejnovější projekt Ústeckého kraje z fondu IRO P (.doc, str. 1).

Za rok 2015 opravil kraj z svých finančních prostředků, peněz od Státního fondu dopravní infrastruktury a z evropských peněz 150 km silnic.

Problémy s kamiony na silnicích nižších tříd mají kraje v celéČeskérepublice, Ředitelství silnic a dálnic se proto rozhodlo nakoupit váhy k vážení kamionů.

V návrhu zásad územního rozvoje kraje sice opravdu není Brno ani jeho okolí, kraj však v tomto dokumentu řeší rozvoj kraje jako celku a nezaměřuje se na konkrétní města.

Speciální část o územním rozvoji v krajském městě nenalezneme například ani v územním rozvoji Olomouckého kraje či Kraje Vysočina. Návrh však obsahuje odstavec (str. 5) o dálnici D43.

Na čtvrté straně je zase zmíněno: „Nezbytnou součástí kompletního systému dálniční a silniční sítě Jihomoravského kraje a OB3 metropolitní rozvojové oblasti Brno je Velký městský okruh (silnice I/42) a Bratislavská radiála (I/41).“

Andrej Babiš mluví o době, kdy působil jako ministr financí, tedy od ledna 2014 do současnosti.

Celkovou úroveň daňové zátěže v dané zemi vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mezi jinými OECD.

V roce 2013 dosahovala v ČR složená daňová kvóta 34,3 %, v roce 2014 to bylo 33,5 %. Co se týče daňových sazeb, změnila se od roku 2015 pouze DPH, a to zavedením tří (21 %, 15 % a 10 %), místo původních dvou (21 % a 15 %) sazeb. Ostatní sazby zůstaly nezměněné, měnily se pouze podmínky vyměření u daně z nemovitostí (od ledna 2016), dvakrát bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016), a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Přehled dalších změn menšího rozsahu platných od roku 2015 uvádí finanční správa zde a zde, od roku 2016 pak zde.

OECD výši složené daňové kvóty za rok 2015 ještě nezveřejnila, podle ministerského návrhu rozpočtu na rok 2016 (.pdf, str. 11) činila 33 %. Podle těchto čísel zatím složená daňová kvóta skutečně klesala a ministr Babiš má tedy pravdu.

V návrhu rozpočtu z roku 2015 se sice počítá s jejím nárůstem zpět na 33,5 % v roce 2016, což ministerstvo ve vyjádření v článku Hospodářských novin vysvětluje tím, že "k nepatrnému zvýšení daňové kvóty by mělo dojí v důsledku zvýšení efektivity výběru daní, a to zejména vlivem elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení. To však neznamená, že se zvýší daňové zatížení obyvatelstva." I v případě takového vývoje by ale byla nižší než před nástupem Sobotkova kabinetu.