Přehled ověřených výroků

Premiér Sobotka se 30. listopadu 2015 setkal na Mezinárodní klimatické konferenci v Paříži s premiérkou Norského království Solbergovou. Tématem jednání byl rozvoj česko-norských vztahů, spolupráce v NATO a v hospodářské oblasti. Jednali rovněž o případu bratrů Michalákových a postupu Barnevernetu.

Web Vlády ČR popisuje jednání následovně: „Norskou premiérku jsem v Paříži požádal o bilaterální jednání, měli jsme možnost projednat nejen dosavadní rozvoj spolupráce obou zemí, ale rovněž komplikovaný případ bratrů Michalákových, který v poslední době česko-norské vztahy významným způsobem zatěžuje. Premiérku Solbergovou jsem proto požádal, aby tomuto případu věnovala pozornost a aby se osobně zasadila o dodržování mezinárodních závazků norskými orgány. Považuji za mimořádně důležité, aby zodpovědné norské úřady skutečně zvážily všechny možnosti řešení situace, včetně návratu chlapců k jejich biologické rodině.“

Nejednalo se sice o jediný bod jednání, šlo ovšem o dominantní agendu setkání premiéra Sobotky s premiérkou Solbergovou. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou právě k tomu, že témat na okraj tohoto jednání bylo více.

Ministryně v polovině ledna 2016 prohlásila (eng), že „služby na ochranu dětí odvádí dobrou práci, ale v některých případech není tato práce dostatečně kvalitní a ministerstvo se chce podívat na možnosti zlepšení“.

Nepodařilo se nám dohledat zdroj, který by potvrzoval, že norská ministryně hodlala prozkoumat určitý vzorek případů o rozhodnutí Barvernetu.

Metodika pro posuzování případů opravdu byla v polovině prosince vydána. Odkaz na ni byl sdílen na twitterovém profilu (nor) norského Ministerstva pro děti, rovnost a sociální inkluzi. V samotném textu (nor) je pak zdůrazňováno, že pokud má dítě vazby mimo Norsko, měly by se brát v úvahu. Počítat se tedy musí i s možností, že dítě bude v péči v jiné zemi než v Norsku.

Přímo se pak hovoří o nutnosti komunikovat se zahraničními autoritami, především pak s ambasádami.

V případě adopce se pak zdůrazňuje, že pro ni musí být opravdu silný důvod, jelikož trhá všechny vazby na původní rodinu.

Jelikož se nám nepodařilo dohledat prohlášení norské ministryně, o kterém předseda vlády mluví, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

ČR poskytuje humanitární pomoc v zemích, které premiér zmiňuje. Do Jordánská například proudí humanitární pomoc ve spojení se situací v Sýrii a různé aktivity probíhají již od roku 2012. Od tohoto roku do roku 2014 bylo v rámci humanitární pomoci do zemí Blízkého východu v rámci projektů investováno 76 milionů korun podle výročního souhrnu MZV.

Podle Úřadu vlády bylo v roce 2014 na správu uprchlického tábora Zátarí v Jordánsku poskytnuto prostřednictvím UNHCR 45 milionů korun. Po návštěvě premiéra v upchlickém táboře v Jordánku v říjnu minulého roku se premiér vyjádřil, že je tuto pomoc potřeba navýšit a jordánskému král narvhl podporu ve výši 100 milionů korun, tak jak uvedl v rozhovoru pro Rozhlas.cz.

V Turecku se jedná zejména o pomoc v uprchlických táborech jako společnou spolupráci EU. Mezi roky 2016–2017 by mělo Turecko dostat od Evropské unie 3 miliardy eur (cca 81 miliard Kč), které „primárně půjdou na zlepšení podmínek zejména pro syrské uprchlíky“. Lepší sociální situace, lékařská péče a vzdělávání dětí syrských uprchlíků v Turecku mají dále sloužit jako prevence migrace, která pak ve svém důsledku může snížit i migrační tlak na Evropu. V prohlášení z 29. listopadu je přímo psáno, že se „EU a Turecko dohodly na provedení společného akčního plánu, který přinese pořádek do migračních toků a pomůže zastavit nelegální migraci“. Součástí prohlášení je taktéž uvedeno, že Turecko a EU „znovu potvrzují, že boj proti terorizmu zůstává prioritou“.

Jedním z projektů v Turecku byla psycho-sociální péče pro vnitřně přesídlené osoby v rámci projektů Člověka v tísni v přehledu MZV. Dalším projektem ČvT byla přeshraniční spolupráce Turecka se Sýrií, kdy byl zajišťován rozvoz mouky do pekáren, odvoz odpadků, zásobování léky a provoz škol jak informovalo MZV v přehledu humanitární pomoc pro rok 2014. Přes Ministerstvo vnitra byla Turecku poskytnuta finanční pomoc na podporu lokálních samospráv při zvládání počtu upchlíků a o vzájemné policejní spolupráci nebo podpoře českých výrobců zbraní pro turecké bezpečnostní složky.

Ambasáda České republiky v Sýrii je stále otevřená. Jednu z posledních návštěv, kterou zaznamenala podle webových stránek velvyslanectví, byla návštěva náměstka ministra zahraničních věcí v listopadu minulého roku týkající se politické a ekonomické situace v Sýrii podle informací MZV ze schůzky.

V roce 2012 začala česká ambasáda v Damašku zastupovat zájmy USA v Sýrii. Stalo se tak poté, co se ze země stáhla polská reprezentace, která do té doby zájmy USA zastupovala, jak informovalo Idnes.cz. Mezi aktuálně řešené úkoly české ambasády v Sýrii využívající její potenciál by mohlo být přerozdělování humanitární pomoci podle informací poskytnutých Ihned.cz.

Co se týká Sýrie jako jedné z hlavních příčin migrační krize, můžeme toto konstatování demonstrovat na datech Eurostatu o počtu imigrantů do EU za rok 2015. 30 % z nich právě ze Sýrie pochází.

Zdroj: Eurostat, tabulka migr_asyappctzm (zdrojová data)

Podle statistik Ministerstva vnitra (.pdf, poslední dostupná data ke konci listopadu 2015) bylo z 1382 žadatelů o mezinárodní ochranu v ČR 636 z Ukrajiny, 124 z Kuby, zmiňovaná Sýrie je na třetím místě s 122 žadateli. U dalších 410 ukrajinských občanů byla odeslána žádost o vrácení do jiné členské země na základě Dublinských dohod. Těchto žádostí však bylo celkově odesláno 1865.

Zdroj: Statistické zprávy Ministerstva vnitra. Data jsou sesbírána ze zpráv za jednotlivé měsíce.

Můžeme také sledovat data o cizincích (.xls) s povoleným pobytem (jak přechodným, tak trvalým), tato čísla ovšem také neposkytnou odpověď, kolik uprchlíků prochází ČR a kolik z nich pochází ze Sýrie.

Neznáme bohužel přesná čísla počtu uprchlíků, kteří přes Českou republiku prošli, statistiky je nejsou schopny postihnout, neboť řada z nich může projít aniž by byli identifikováni. Výrok tedy s ohledem na nedostatek těchto dat hodnotíme jako neověřitelný.

Česká republika je součástí mezinárodní koalice proti Dáiš (Islámskému státu), a to nejen jako suverénní stát, ale i jako součást Evropské unie. Česká republika dodává bitevníky L-159 irácké vládě (usnesení vlády ze dne 9. března 2015; .pdf) či náboje a pravděpodobně i zbraně regionální vládě autonomního iráckého Kurdistánu (podrobnosti viz příloha k usnesení vlády ze dne 27. srpna 2014; .doc). Taktéž se zapojila do humanitární pomoci směřující k obětem konfliktu v Sýrii.

Pokud jde o defensivu Dáiš v Iráku, je pravdou, že v roce 2015 v Iráku tato teroristická organizace území pouze ztrácela (viz obrázek níže). Důležitými příklady jsou města Tikrít či Ramádí, dobytá jednotkami spojenými s centrální iráckou vládou, či město Sindžár dobyté jednotkami Kurdistánu.

Zdroj: This map shows how much territory ISIS has lost this year

S Pákistánem má Evropská unie readmisní smlouvu od roku 2010, Ministerstvo vnitra k ní dodává (.doc, strana 8): „ČR (členský stát) a Pákistán mohou sjednat prováděcí protokol; dohoda se nevztahuje na osoby, které vstoupily na území Pákistánu a členských států po vstupu dohody v platnost (s výjimkou vlastních státních občanů – dohoda odkazuje na mezinárodní zvykové právo stran přijímání svých vlastních státních občanů). ČR dosud nesjednala prováděcí protokol."

Podle údajů z Ministerstva vnitra (.pdf) přišlo v roce 2015 nejvíce žadatelů o azyl z Ukrajiny, na druhém místě je Kuba a na třetím Sýrie (data za leden až listopad). Pákistán ani nefiguruje v TOP 10 státech, jedná se tedy o jednotky žádostí. U dalších 219 však byla odeslána žádost o přijetí zpět ostatním členským zemím podle Dublinské úmluvy.

Zdroj: Statistické zprávy Ministerstva vnitra. Data jsou sesbírána ze zpráv za jednotlivé měsíce.

Pokud se podíváme na celoevropská data, tak v roce 2015 z Pákistánu do EU přišla 4 % ze všech imigrantů.

Zdroj: Eurostat, tabulka migr_asyappctzm (zdrojová data)

Poslanci sociální demokracie zastavili v listopadu 2011 chod jednání na celých šest dní. Na program jednání se tehdy dostaly reformní zákony vlády Petra Nečase. Opoziční ČSSD blokovala projednávání zákonů kvůli tomu, že prakticky všichni poslanci ČSSD si naplánovali dvě desetiminutová vystoupení.

V souvislosti s obstrukcemi při projednávání vládního návrhu zákona o EET připravil Demagog.cz blog, který vyšel v prosinci 2015. Kromě sondy mezi do současné Poslanecké sněmovny se v něm dočtete o historii, praktikách a zahraničních zkušenostech, které obstrukce provázejí.

V listopadu 2011 poslanci opoziční ČSSD zablokovali jednání ve Sněmovně na šest po sobě jdoucích jednacích dní.

Třetí čtení zákona o EET mělo podle původního plánu začít27. listopadu 2015. Jenže než vůbec přišel na řadu první bod jednání, opoziční poslanci TOP 09 a ODS načítali pět hodin změny programu a k otevření bodu o EET tedy vůbec nedošlo.

Obstrukce ve třetím čtení tedy opozice začala až při mimořádné schůzi 11. prosince 2015. Na schvalování zákona nedošlo ve třetím čtení ani o týden později. A obdobný průběh měla i první novoroční mimořádná schůze 8. ledna 2016.

Nemůžeme však tvrdit, že kvůli těmto obstrukcím kvůli jednomu zákonu je zablokovaná celá sněmovna. Od 27. listopadu, kdy se měla začít projednávat EET, prošlo třetím čtením hned několik zákonů, například branný zákon, novela zákona o ozbrojených silách, novela zákona o provozu na pozemních komunikacích nebo novela zákona o významné tržní síle.

Tvrzení, že plánovaná evidence tržeb je první opatření v boji proti šedé ekonomice, je značně nadsazené a je hodnoceno jako nepravdivé.

Například režim přenesené daňové povinnosti, tzv. reverse charge, který i Andrej Babiš často označuje jako jedno z opatření pro boj se šedou ekonomikou, je v českém zákoně již několik let, naposled se s platností od 1. ledna 2012 rozšířila na stavební a montážní práce.

Jako další opatření můžeme jmenovat například omezení plateb v hotovosti, institut nespolehlivého plátce apod.

Podle údajů z ročenky (.xlsx) Českého statistického úřadu byl v roce 2014 (poslední dostupné údaje) počet lidí pobírajících starobní důchod 2,42 milionů, přidat každému z nich 630 korun měsíčně by skutečně stálo přibližně 18,3 miliardy (2 420 000 * 12 * 630 = 18 295 200 000).

Zmíněných 18 miliad je ale jen prognóza, která se nedá verifikovat. Máme k dispozici pouze materiály ministerstva financí, které v důvodové zprávě (.pdf, str. 29) k zákonu odhadují přínos na 12,5 miliardy, jedná se však o předpokládáný příjem pouze ze dvou sektorů, maloobchod a stravování a pohostinství. V novějším dokumentu zvaném Základní informace o projektu Elektronická evidence tržeb (.docx) už najdeme číslo 12 miliard za sektory pohostinství, ubytovací služby a obchod (str. 2) a dále 12–18 miliard „při plné implementaci EET“.