Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš se už během schvalování třetí sazby DPH nechal slyšet, že její zavedení bude komplikace (iDNES, iDNES)

Současná vládní koalice zrušila 30 korunový poplatek za návštěvu praktického lékaře a poplatek za recept k lékárně a také poplatek za pobyt v nemocnici, první dva poplatky prosadil v roce 2008 tehdejší ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS). Andrej Babiš později společně se svými kolegy několikrát uznal, že rušení poplatků bylo chybou (ČT, iDNES, iDNES).

I v dalších bodech změnil nedávno předseda hnutí ANO svoje postoje. Ať už šlo o dostavbu jaderných bloků v temelínské elektrárně, vyčlenění finančních prostředků na likvidaci následků škod ve Vrběticích, o připojení se k žalobě proti kvótám na přerozdělování uprchlíků (Týden, ČTK) či o zrušení druhého důchodového pilíře.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve zmíněné lhůtě, kdy bylo možné žalobu podat (končila 18. prosince 2015) nebyla pozice všech členů vlády totožná. Např. ministr financí Babiš na konci listopadu vysotupil veřejně s myšlenkou, že by svou pozici vláda (tedy nepodávat žalobu) mohla přehodnotit.

Tzv. povinné kvóty na uprchlíky byly schváleny na summitu ministrů vnitra EU 22. září 2015. Proti nim se postavili ministři vnitra České republiky, Slovenska, Maďarska, Rumunska a nepodpořili je ani Finové.

V reakci na tento krok se veřejně diskutovala možnost podat žalobu k příslušným evropským institucím za Českou republiku, tento krok avizovali a následně také učinili Slováci.

Den po přijetí kvót veřejně ministr Babiš uvedl, že možnost žaloby nepodporuje. Pro ČTK uvedl: " Bránit se soudně není rozumné, protože nám to EU vrátí i s úroky. Dostáváme z EU desítky miliard Kč ročně, měli bychom na dnešním summitu dát jasný návrh, jak krizi vyřešit systémově. "

O 2 měsíce později (27. listopadu) Babiš ovšem svůj názor změnil a prohlásil, že by vláda měla zvážit možnost připojit se k žalobě na kvóty. " Zeptám se kolegů, jestli nechceme přehodnotit náš přístup. Každý ví, že to nefunguje. Nefungují hotspoty, k nám žádní uprchlíci nechtějí, všichni chtějí do Německa."

Následující den pak mimořádně jednala vláda v souvislosti s evropským summitem. Na tomto jednání se také probírala možnost připojit se k žalobě na kvóty. Na tiskové konferenci po jednání vlády vystoupil předseda vlády (video - čas 2:55 a dále) a oznámil, že postoj ČR se nemění a nebudeme žalobu podávat.

2. prosice 2015 Slovensko podalo samotnou žalobu. V této době tedy pozice české vlády byla taková, že žalobu podávat nebudeme, není však pravdou, že by vláda zcela souzněla. V době podání žaloby veřejně mluvil o žalobě vicepremiér Babiš, jeho názor byl ovšem menšinový. Lhůta, do kdy bylo možno žalobu podat, vypršela 18. prosince 2015. Tato lhůta vychází z článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Aktuální návrh Evropské komise vedl k tomu, že někteří politici vyslovují názor, aby Česká republika na tento návrh žalobu podala. Mezi nimi jsou skutečně i Fiala s Babišem. Je třeba ovšem dodat, že jde prozatím o návrh Komise, schvalovat jej budou národní státy a je otázkou, v jaké podobě bude (či zda vůbec) schválen.

V České republice žilo podle dat Českého statistického úřadu ke konci roku 2014 (poslední dostupná data) 449 367 cizinců. Z tohoto počtu nejvíce cizinců (.xls - data ČSÚ) pochází ze Slovenska, Ukrajiny a Vietnamu. S jistou mírou tolerance je výrok hodnocen jako pravdivý.

Vládní koalice skutečně předložila novelu zákona o střetu zájmů, v 1. čtení však v Poslanecké sněmovně byla projednána více než 2 roky po volbách. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

První oficiální zmínky o návrhu lze datovat až od uveřejnění Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2015 až 2017, schválené usnesením Vlády ČR 15. prosince 2014. Tato koncepce vycházela z předchozího ustanovení k základním směrům boje proti korupci v usnesení vlády z 4. června 2014. Do Poslanecké sněmovny šel návrh zákona až 30. července 2015, tedy téměř v polovině volebního období a 18 měsíců od jmenování vlády. K prvnímu čtení návrhu pak došlo za dalších 5 měsíců, v prosinci 2015. Faltýnek tedy korektně popisuje princip návrhu. Průběh legislativního procesu, který zatím zdaleka není u konce, však nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o tak prioritní návrh, jak předseda poslaneckého klubu hnutí ANO naznačuje.

Princip zákona o střetu zájmů není jen v transparentnosti majetku politiků, kteří jdou do politiky. Dle vlády a jí schválené protikorupční strategie je význam zákona popsán takto:

"Vzhledem k nedostatečné vymahatelnosti stávající právní úpravy zákazu střetu zájmů v praxi a naprosté převaze formalismu při zveřejňování majetkových přiznání bude ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu zpracován a předložen návrh novely zákona o střetu zájmů, který nastaví vyšší standardy transparentnosti příjmů a majetkových poměrů veřejných funkcionářů, včetně revize okruhu těchto subjektů, a zaměří se na důsledné vyloučení možného střetu zájmů v důležitých funkcích. Výsledkem bude mnohem účinnější úprava střetu zájmů reflektující mezinárodní standardy a kladoucí důraz na:

- zavedení povinnosti podávat přiznání již ke dni vzniku funkce,
- zefektivnění kontrolního mechanismu,
- zpřísnění sankcí,
- elektronizace majetkových přiznání,
- rozšíření okruhu bývalých funkcionářů, omezených při přechodu z veřejné do soukromé sféry (revolving door) a úprava podmínek tohoto omezení.

Kromě toho bude zavedeno také elektronické vyplňování a zveřejňování majetkových přiznání veřejných funkcionářů tak, aby k nim měla snadný přístup rovněž veřejnost. K dosažení výrazného kvalitativního posunu v otázce legislativního uchopení střetu zájmů přispěje zřízení Komise ke střetu zájmů."

Lucie Černá z Národního Ústavu pro vzdělávání nám e-mailem napsala: „Na základních školách je celkem 94 246 tisíc žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, to je celkem 10,7% ze žákovské populace, z toho je 70 002 v běžných základních školách.“

Podle Statistické ročenky školství je na základních školách na běžných školách 51 971 dětí s postižením a na středních jich je dalších 13 216.

(tabulky C1.7.1.2 a D1.1.9.1.2)

V říjnu 2015 se Řecko na summitu EU zavázalo k navýšení kapacit pro příjem migrantů. Hovořilo se přitom o vytvoření 30 tisíc nových míst. Dalších 20 tisíc mělo být zajištěno ve spolupráci s UNHCR, v tomto případě se však nejedná o detenční centra, ale o pronájmy, ubytování v hotelech či v rodinách.

Tento závazek měl být původně splněn do konce roku 2015. Podle reportu EU z února 2016 však Řecko musí vytvořit ještě 12 342 míst.

Na základě zprávy EU (.pdf, str. 8) Řecko nyní disponuje více než 17 500 místy a pracuje na dalších. Vzhledem k tomu, že Řecko se zavázalo k vytvoření 30 tisíc míst (nezapočítáváme místa spadající pod činnost UNHCR), výrok hodnotíme jako nepravdivý.

23 iráckých uprchlíků, kteří byli do ČR přemístěni z Libanonu, spadá pod navržené kvóty. Naopak lidé přesídlení přímo z Iráků nemají status uprchlíka, proto jsou přijímáni nad rámec kvót.

Původní (nyní kvůli odjezdu jedné rodiny do Německa pozastavený) plán Nadačního fondu Generace 21 počítal s přijetím 153 iráckých křesťanských uprchlíků. První skupina lidí vybraných pro přesídlení do ČR byla v lednu a únoru 2016 převezena z Libanonu, kam dočasně utekla.

Ministerstvo vnitra k dané věci vydalo následující zprávu: „Vzhledem k tomu, že se iráčtí uprchlíci v Libanonu nachází mimo svou vlast a mají statut mandatorního uprchlíka OSN, bude se těchto 23 vybraných uprchlíků počítat mezi 400 uprchlíků, které se Česko dobrovolně zavázalo v rámci řešení migrační krize přesídlit. V tomto případě Česká republika obdrží příspěvek 10 000 EUR na každou osobu.“

Uprchlíci pobývající na území Iráku mají status vnitřně vysídleného uprchlíka, proto nemají status mandatorního uprchlíka OSN. Proto jsou přijímáni nad rámec kvót. V první fázi se podle ředitele NF Generace 21 Jana Talafanta uvažovalo, že by se tito lidé nejprve přemístili do Jordánska, kde by získali status uprchlíka, a až poté by byli přesunuti (již v rámci kvót) do ČR. Tato varianta se však ukázala jako neproveditelná.

Šikanózní insolvenční návrh je návrh, kterého podstatou není řešení úpadku (nebo hrozícího úpadku), ale způsobení škody dlužníkovi. Nejvyšší soud ve svém judikátu konstatoval, že dochází k šikanóznímu výkonu práva, jestliže zákonem založené právo je uplatňováno z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, a hlavní nebo alespoň převažující motivací tohoto návrhu je poškodit či znevýhodnit povinnou osobu.

Podle § 53 odst. 1 písm. d) zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, dodavatel, který se uchází o veřejnou zakázku musí splnit podmínku, že vůči jeho majetku neprobíhá nebo neproběhlo v posledních 3 letech insolvenční řízení,v němž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku. To by však nemělo dopadat na šikanózní insolvenční návrhy. Insolvenční návrhy totiž může podat libovolná osoba a teprve následně se zkoumá, nakolik je její nárok oprávněný. Zákon neříká a nebylo by ani rozumné, aby již v tuto chvíli byla tomu, kdo je v návrhu označen, upřena možnost účastnit se veřejných výběrových řízení. Tento následek nastává až poté, co bylo vydáno rozhodnutí o úpadku. Pokud se tak ale stalo, nešlo již o šikanózní, ale oprávněný návrh.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť popsaná situace neodpovídá zákonné úpravě.

Analýza (.pdf, eng) vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z poloviny roku 2015 na straně 4 ukazuje, že v době jejího vydání se totální počet uprchlíků vyšplhal na 15,1 milionu lidí, nejvyšší číslo za posledních 20 let. Mapa na straně 5 poté ukazuje, kde se momentálně největší množství uprchlíků nalézá – je patrné, že většina se momentálně nachází jinde než v Evropě, a nelze s jistotou říci, že mají do Evropy všichni namířeno.

Krom těchto patnácti milionů uprchlíků, kteří již opustili svou zemi, je podle OSN (eng) na světě dalších 27 milionů tzv. vnitřně vysídlených (internally displaced) lidí, tedy těch, kteří byli vyhnáni ze svého domova, ale nepřekročili hranice do jiného státu.

Celkový počet více jak 43 milionů uprchlíků tedy sice odpovídá množině 20 – 80 milionů, není však pravdou, že by cílem všech byla Evropa, nebo že by všichni byli „na cestě", neboť velká část z nich se pohybuje jen v rámci své rodné země. Ani finální předpověď UNHCR pro rok 2015 pak nehovoří o čísle 80 milionů - maximální odhadované množství migrantů zpráva z prosince 2015 odhaduje na 60 milionů, přičemž valnou většinu z nich opět tvoří vnitřně vysídlení lidé.

Martin Stropnický zde navazuje na Petra Fialu, který mluvil o usnesení ve věci liberalizace víz s Tureckem.

Usnesení Poslanecké sněmovny je výstupem plenární schůze Poslanecké sněmovny. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, nezbytná je přítomnost alespoň jedné třetiny ze všech 200 poslanců, tedy 67 poslanců. Samo o sobě však není závazné. Toto je do jisté míry modifikováno v usneseních Výboru pro evropské záležitosti, který právě v tomto případě vyslovil ne bezvízovému styku s Tureckem. Vláda tedy měla ze zákona povinnost jej zohlednit (nejen při bruselských jednáních ve dnech 17.-18. března 2016), i tak však nejde o povinnost řídit se jím.

Jak však správně deklaroval výbor, vláda je Poslanecké sněmovně odpovědná a vyjádření dolní komory a výboru by neměla ignorovat. Ze zákona však vázaná usnesením není. Z tohoto hlediska je tedy výrok pravdivý.