Přehled ověřených výroků

Mediální zprávy z Velké Británie potvrzují v posledních letech hned několik gangů, které byly obviněny ze znásilňování náctiletých dívek.

V Bristolu bylo za znásilňování odsouzeno 13 mužů somálského původu, v roce 2010 byli odsouzeni dva muži v Derby, v roce 2012 byli odsouzeni dva muži v Telfordu.

V květnu 2014 byla publikována zpráva městské rady v Rotherhamu, která mapuje zneužívání mladých dívek v letech 1997 až 2013. Zpráva říká, že v těchto letech bylo znásilněno až 1 400 dívek. Podle této zprávy pochází pachatelé z pákistánské komunity. Zprávy si všimla i česká média.

Dá se tedy skutečně říci, že v Británii skutečně dlouhodobě dochází k sexuálnímu násilí na mladých dívkách, zprávy ale nezmiňují, zda byli pachatelé skutečně muslimského vyznání. V jednom z případů násilných gangů figurovali vedle Kurdů také čeští a slovenští Romové. Ve Velké Británii navíc docházelo k sérii sexuálního násilí ze strany celebrit, jako třeba Jimmy Savile nebo Gary Glitter.

Nepodařilo se nám ani dohledat tvrzení, zda se údajně podle pachatelů "Britky oblékají jako prostitutky". Spolu s nejasností ohledně vyznání pachatelů těchto útoků je to důvod, proč výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V Mali operuje několik teroristických organizací. Jedná se o Al Murabitoon a Ansar al-Din, která zastupuje tuarégské rebely. Obě dvě organizace spolupracují s Al Kájdou.

Tuarégové jako etnikum nejsou teroristickou organizací. Pouze jejich část se dožaduje samostatného státu. V červnu 2015 uzavřeli tuaregové v severoafrickém Mali dohodu o míru. Vláda slíbila větší zastoupení ve vládních institucích a začlenění do bezpečnostních složek na severu Mali

Výrok prezidenta je velmi široký a obsahuje řadu bodů, problematická je pak především jeho první část. Nejde totiž jen o postihnutí minulosti všech dnešních vedoucích představitelů Čínské lidové republiky, z nichž pak většina měla být v koncentračních táborech v období vlády Mao Ce-tunga, ale i o to, že na informace nelze z důvodu historických nepřesností a vlivu čínského režimu spoléhat. Nemluvě také o nejasné definici a vymezení pojmu koncentrační tábor v čínských reáliích. V rámci odůvodnění jsme vybrali spíše reprezentativní vzorek, z něhož je patrné, že někteří představitelé prošli různými druhy socialistických programů spojených s manuálními pracemi, nicméně nejsme schopni toto zařazení pojmenovat jako práce v koncentračních táborech. Tato první část tedy zejména slouží jako informativní a není součástí hodnocení celého výroku.

Výrok je hodnocen vcelku jako nepravdivý zejména díky tvrzení prezidenta Zemana o odepisování Číny celým světem v době vládnutí Maa.

Pokud jde o současné vedoucí představitele Číny a jejich uvěznění (resp. nucené pracovní nasazení), pak:

– Otec současného prezidenta Číny Si Ťin-pchinga byl za doby Mao Ce-tunga vyhnán na venkov a později i uvězněn, v té době však bylo samotnému Si Ťin-pchingovi 10, respektive 15 let. Bez ochrany otce tak šel pracovat do provincie Šen-si v rámci socialistického re-edukačního programu.

– Vice-prezident Li Jüan-čchao dle dostupných informací v koncentračním táboře nebyl (brookings.edu, chinavitae.com, scmp.com).

– Předseda Státní rady (premiér) Li Kche-čchiang byl v roce 1974 poslán na manuální práce do provincie An-chuej (brookings.edu, chinavitae.com,gov.cn).

– Třetím nejvýše postaveným mužem země je dle MZV ČR předseda Stálého výboru VSLZ Zhang Dejiang, ani ten však v koncentračním táboře nebyl (chinavitae.com, scmp.com). Také však měl strávit jistou dobu (1968-70) manuálními pracemi v provincii Ťi-lin.

- O místopředsedech (vicepremiérech) Státní rady nebyla informace o pobytu v koncentračních táborech nalezena: Zhang Gaoli (Čang Kao-li), Liu Yandong (Liou Jen-tung), Wang Yang (Wang Jang), Ma Kai (Ma Kchaj).

O hladomorech v Číně za doby vlády Mao Ce-tunga mluví Miloš Zeman pravdu. Například v rámci politiky Velkého skoku vpřed zemřelo v Číně přes 30 milionů lidí. (mendelu.cz, ntdtv.cz, velkaepocha.sk).

Pokud jde o odepisování Číny všemi jako země, " s níž nelze vůbec ve světové politice počítat ", lze upozornit například na 70. léta 20. století, kdy i před smrtí Mao Ce-tunga v září 1976 Čína od jara 1970 " obnovila během kulturní revoluce zpřetrhané vztahy s většinou třetího světa (...). Vyvrcholením tohoto trendu se stala normalizace vztahů s USA a místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN od října 1971. Země s miliardou obyvatel tak byla uznána za třetí supervelmoc" (PLECHANOVOVÁ, B., FIDLER, J.; Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941–1995; str. 160).

Počátkem roku 1972 pak Peking navštívil prezident USA Richard Nixon, tato návštěva byla vyvrcholením zlepšování vztahů mezi oběma zeměmi.

Dalším faktorem, kterým dokázala Čína za Maa zajistit své postavení na světové scéně, byl vstup do klubu zemí disponujících jadernými zbraněmi (ČT). To se jí podařilo v roce 1964.

Ať už ruský pilot Oleg Peshkov zemřel ještě ve vzduchu či až na zemi (jak uvádí ruský velvyslanec v Paříži Alexandr Orlov v rozhovoru pro francouzskou stanici Europe 1), je pravdou, že Ženevské konvence (Protokol I, článek 42) skutečně hovoří o zákazu napadení osoby nouzově seskakující s padákem z letounu. To samé platí o útoku těsně po doskoku, neboť osobě musí být předně dána možnost vzdát se. Na videu zveřejněném CNN můžeme slyšet střelbu na dva členy posádky stíhačky v době seskoku, kdy se snášeli k zemi.

Třetím odstavcem článek 42 vyjímá z ochranného zacházení výsadkáře nasazené v akci, nicméně v kontextu daného případu tuto výjimku nelze uplatnit.

Člen záchranné mise Aleksandr Pozynich pak bohužel skutečně zahynul rukou rebelů, na základě čehož tedy můžeme mluvit o dvou mrtvých v rámci incidentu.

Výroba biopaliv druhé generace je značně technologicky náročná a ve světě se jí věnují hlavně velké koncerny. U nás stát pomáhá osvobozením od spotřební daně, což tato paliva zvýhodňuje na trhu oproti první generaci, která zadaněna jsou. Úprava, předkládaná současnou vládou, na tomto nic nemění. Výrok Miroslava Kalouska o překážkách, které mají klást ministři Jurečka s Babišem, tak hodnotíme jako nepravdivý.

Biopaliva druhé generace, tedy biopaliva, která narozdíl od první generace nejsou vyráběna z potravinářských plodin, ale spíše ze zemědělského či domácího odpadu jako například trávy, odpadního dřeva, papíru a jiných nepoživatelných odpadů potravinářských plodin; jako třetí generace se pak označuje výroba biopaliv z mořských řas.

Výroba těchto biopaliv méně zatěžuje ovzduší a je efektivnější. V článku České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu z května 2012 se mimo jiné dočteme: “Také biopaliva druhé generace mají své slabé stránky. Největším negativem je, že nadměrným odběrem „odpadní“ biomasy, sloužící na výrobu těchto biopaliv, se rychle vyčerpává půda. Problematické je i případné pokácení tropického pralesa kvůli pěstování rostlin na výrobu biopaliv druhé generace.”

“Druhá generace biopaliv se přitom neobejde bez počáteční pomoci státu v podobě podpory výzkumu a vývoje těchto alternativních pohonných hmot a následně i finanční podpory např. formou nižších daní,” poznamenává dále v článku ČAPPO.

K podobnému závěru došli i vědci z americké Akademie přírodních věd, na jejichž studii se odvolává server Agronavigator.cz.

Současná úprava však již na toto pamatuje. Podle § 49, odst. 16 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, jsou od daně zcela osvobozeny “minerální oleje vyrobené z nepotravinářských částí biomasy nebo z biologického odpadu”, které odpovídají daným kritériím, tedy právě biopaliva druhé generace. Toto nemění ani novela, kterou současná vláda předložila do Sněmovny letos. Jak však konstatuje i aktuální článek na Ihned.cz, “výroba těchto paliv je zatím spíše v experimentální fázi”.

Řecko skutečně nesdílí hranici s žádným státem, který by byl součástí Schengenského prostoru. Sousedem Řecka je sice členský stát Evropské unie Bulharsko, to však "schengenským" státem není.

mapa Schengenského prostoru

Nařízení Evropského parlamentu a Rady z března 2006 o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb, tzv. Schengenský kodex (pdf, str. 1, bod 5), říká, že na základě dohod mezi Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a těmito třetími zeměmi na straně druhé vztahují práva volného pohybu rovnocenná právům občanů Unie.

Kodex zároveň v článku 5 stanovuje kritéria, která musí příslušník třetí země při vstupu na území splnit.

Ruské sankce, dohromady s poklesem ceny ropy, opravdu Rusku ekonomické problémy způsobují. Mezinárodní měnový fond (MMF) dokonce v srpnu tohoto roku (2015) řekl, že sankce Západu mohou vyústit v 9% pokles ruského HDP.

MMF dále předpokládá, že se ruské HDP sníží o 3,4 % během celého roku 2015, vzhledem ke klesajícím reálným platům, vyšší nákladům na půjčky a poničené důvěře domácí poptávky. Západní sankce a ruské odvetné protisankce směřované proti importu jídla a zemědělských produktů, mohou být zodpovědné za cca. polovinu tohoto poklesu. (CNN, Daily Express). Jak píše Stratfor, sankce určitě nejsou jediným důvodem poklesu rublu a obtíží ruského bankovního sektoru, ale jsou enormní zátěží již velmi tíživého poklesu cen energií.

Odsouhlasené závazky ČR v rámci NATO týkající se ochrany vzdušného prostoru pro Island jsou opakující se záležitostí programového závazku vůči NATO.

Vůči NATO existují krátkodobé a dlouhodobé závazky. Ochrana vzdušného prostoru se řadí mezi krátkodobé závazky. Ochranou islandského vzdušného prostoru byla ĆR pověřena v minulém roce na 5 týdnů (.pdf, str. 1). V tomto roce schválila vláda na základě Návrhu na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany k ochraně vzdušného prostoru Islandské republiky v rámci operace NATO nasazení leteckých sil v období na přelomu července a sprna 2015 (str. 2-4).

V Pobaltí je ochrana vzdušného prostoru zajišťována tzv. air policingem, kdy se členské státy NATO podílejí střídavě na ochraně Pobaltí. ČR se zapojila v roce 2009 a v roce 2012. Na základě současné situace a výskytu ských letadel ve vzdušném prostoru Pobaltí se tyto státy rozhodují o vytvoření vlastní letecké aliance pro vzdušnou ochranu.

Základní fakta o ochraně vzdušného prostoru v materiálu Ministerstva obrany zde.

Bezpečnou zemí se zjednodušeně rozumí stát, kde nehrozí pronásledování, mučení, násilí nebo ozbrojený konflikt. Rozlišuje se mezi bezpečnou zemí původu (stát, jehož je cizinec občanem) a bezpečnou třetí zemí (stát jiný než ten, jehož je cizinec občanem, kde pobýval před vstupem na území a kam se může vrátit a požádat o azyl). Úplné definice lze nalézt v terminologickém slovníku na stránkách ministerstva vnitra ČR.

Podmínky navracování neúspěšných žadatelů o azyl do Turecka jsou upraveny readmisní dohodou. Ta se vztahuje nejen na Turky, kteří neuspějí se žádostí o azyl, ale právě i na žadatele z třetích zemí, kteří do EU prokazatelně přišli z území Turecka. Článek 18 ale uvádí, že touto dohodu nejsou dotčena práva uprchlíků tak, jak jsou definována v Úmluvě a Protokolu o právním postavení uprchlíků. V článku 33 je zde zakotven princip nenavracení, který zakazuje vyhošťovat uprchlíky do zemí, kde by mohl být ohrožen jejich život, nebo svoboda. Protože Turecko není na seznamu bezpečných zemí (za bezpečné je považuje pouze Bulharsko), je fungování readmisní dohody limitované. V případě, že by Turecko bylo zařazeno na seznam bezpečných zemí, došlo by k usnadnění a zrychlení procesu vracení neúspěšných žadatelů o azyl zpět do Turecka. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Breivik při svém útoku zabil 77 osob, zatímco při teroristickém útoku v Madridu z 11. března 2004 při výbuchu 10 časovaných bomb v různých vlakových soupravách bylo zabito 191 osob a zraněno 1800 až 1856 osob. D alší zdroj uvádí počet zraněných kolem 2000 osob. Na základě důkazů byly z teroristického útoku obviněny radikální Islamisté z Maroka a ze Španělska, španělská buňka Al-Káidy, kteří byli také ve Španělsku souzeni a odsouzeni k přísným trestům.

Samotná Al-Káida se k útoku přihlásila a byla to pro ni odveta za účast španělských vojenských sil na misi v Íráku. Z útoku bylo obviněno 28 osob, z nichž tři byly odsouzeny k nejvyššímu možnému španělskému trestu, tedy 40 letům odnětí svobody. Mezi odsouzenými bylo 19 Maročanů a 8 Španělů. Ve zdrojích není upřesněno, ke které skupině se odsozené osoby hlásí, mohlo se jednat o odnož Al-Káidy, nebo osoby, které se s ideologií Al-Káidy ztotožňují.

Z útoků někteří obviňují skupinu ETA, která by tímto útokem dva dny před parlamentními volbami mohla ovlivnit jejich výsledky. V článku BBC k desátému výročí je například citován španělský policejní vyšetřovatel, který věří, že za útok je odpovědná právě ETA.

Španělská vláda byla po útoku přesvědčena, že za ním stojí ETA, po pár hodinách však důkazy začaly ukazovat na Al-Káidu.

Počet obětí útoku v Madridu byl vyšší než počet obětí Breivikova útoku. Útok v Madridu byl také pravděpodobně spáchán islámskými teroristy. Přesto podle některých Španělů, kteří chtějí bránit neschopnost Španělska zabránit bombovým útokům, se jeví ETA jako hlavní pachatel teroristického útoku.