Přehled ověřených výroků

V pátek 4. září se v Praze sešli lídři zemí V4 a po jednání vydali Společné prohlášení. V tomto prohlášení formulují kroky jak pro země V4, tak pro celou EU.

Opatření, která se zavázaly učinit přímo země V4, jsou formulována následovně:

Země Visegrádské skupiny prohlašují, že jsou plně připraveny posílit své závazky v tomto ohledu a přispět ke společným krokům EU, především prostřednictvím:

• Posílení bilaterální asistence a schémat pomoci se zvláštním ohledem na země tranzitu a původu:
• pomoc zvláště ohroženým skupinám (např. sirotci; lidé, kteří utrpěli zranění; rodiny s dětmi);
• finanční a materiální pomoc zemím s významnou populací uprchlíků (Turecko, Jordánsko, Irák/Kurdistán, Libanon, včetně uprchlických táborů, a tranzitní země západního Balkánu);
• podpora posílení spolupráce s kandidátskými a potenciálně kandidátskými zeměmi v kontextu přístupových jednání;
• relevantní projekty a programy zaměřené na stabilizaci.
• Poskytnutí expertů a technického vybavení pro:
• ochranu vnější hranice EU (včetně agentury Frontex a bilaterálně nejvíce postiženým státům);
• azylovou proceduru a relevantní podpůrné akce (včetně EASO a tzv. hotspots);
• asistenci k ochraně hranic a řízení migrace zemí západního Balkánu.
• Plného využití potenciálu zahraniční rozvojové spolupráce v migračních aspektech; země Visegrádské skupiny prozkoumají možnost dalšího navýšení bilaterální rozvojové pomoci pro země původu a tranzitu pro období 2016/17.
• Posílení finanční, technické a expertní účasti na misích Společné bezpečnostní a obranné politiky EU proti sítím pašeráků a převaděčů.
• Zesílení postihu a boje proti pašerákům a převaděčům na národní úrovni stejně jako zintenzívnění policejní spolupráce a spolupráce zpravodajských služeb.
• Pokračování v podpoře mezinárodní koalice bojující proti Da’esh v Iráku a Sýrii a poskytnutí prostředků (politických, vojenských a humanitárních) přispívajících ke snahám koalice a ke stabilizaci Iráku jakožto hmatatelných forem postihování příčin migračních tlaků.

Posouzení, nakolik se jedná o vágní formulace, necháme na čtenářích.

Je pravdou, že 20. ledna proběhlo jednání poslaneckého klubu ODS. Na programu byl mj, požadavek občanských demokratů na projednání imigrační a bezpečnostní politiky země na půdě Poslanecké sněmovny. Žádný zápis z jednání ani seznam účastníků ovšem není veřejně dostupný.

Vodítkem nám ovšem může být brífing po jednání klubu, který odvysílala Česká televize. Na dotaz novináře, který se ptal právě na to, zda byla diskutována účast poslankyně Černochové na zmiňované demonstraci a s jakým výsledkem, se vyjádřil předseda strany Fiala takto (čas od 12:20): "K té otázce se vyjádřila v rámci diskuse sama paní místopředsedkyně poslaneckého klubu. Nějakým zvláštním tématem to opravdu nebylo, my jsme si všichni vědomi toho, jaké pozice má ODS, jaké pozice má Jana Černochová, a to že se zúčastnila jedné demonstrace na tom nic nemění. Myslím, že Jana Černochová je dostatečně zkušená politička, která mluví jasně na veřejnosti, aby nemohly vznikat pochybnosti, aby toho nikdo nemohl zneužít, protože by třeba chtěl přiřazovat ODS k nějakým radikálním politickým silám. Takže krátce to bylo zmíněno, ale žádné téma na klubu to nebylo. Z vyjádření Fialy není patrné, že by krok Černochové dostal mezi stranickými kolegy takovou podporu, jakou prezentuje, nicméně neznáme přesný průběh celého jednání a výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

Filipův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť zbraně se ke kontrole nepředkládají automaticky po 5 letech. Ke kontrole některých dokumentů dochází při "obnově" zbrojního průkazu každých deset let, zbraně se však kontrolují jen na základě ad hoc výzev.

Dle § 16 odstavce 1 zákona o střelných zbraních a střelivech je standardní platnost zbrojního průkazu 10 let. Dle § 24 pak po ukončení platnosti zbrojního průkazu je nutné vydat průkaz nový. Při této příležitosti se znova posuzuje bezúhonnost a spolehlivost žadatele.

Neexistuje však žádná povinnost předkládat zbraně pravidelně ke kontrole.Existuje pouze povinnost zakotvená v § 29 odst. 1 písm. e., která řadí mezi povinnosti držitele zbrojního průkazu i povinnost předložit na výzvu příslušného útvaru policie zbrojní průkaz, zbraň kategorie A, B nebo C, střelivo do této zbraně a příslušné doklady ke kontrole.

Ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje od května 2013 na aktualizaci Státní energetické koncepce. Návrh má v současnosti 118 stran, uvedených 800 však bereme jako nadsázku vyjadřující, že koncepce je skutečně obsáhlá.

Připomeňme však, že vzápětí ve svém projevu sám Andrej Babiš svá slova popírá výrokem: "Akorát jsme zapomněli udělat ten domácí úkol, to jádro, to, co potřebujeme–energetickou strategii. Já nevím, jestli naše země někdy nějakou strategii měla, ale mám takový pocit, že neměla".

Andrej Babiš má pravdu v tom, že ČR skutečně nevlastní žádná významná ložiska zemního plynu, a proto se spoléhá na jeho dodávky, zejména z Ruska nebo Norska. Držitelem výhradní licence pro přepravu zemního plynu v ČR je pak společnost NET4GAS, která však není vlastněna státem, nýbrž je napůl v držení konsorcia společností Allianz Infrastructure Czech HoldCo II S.á. r.l. a Borealias Novus Parent B. V. Česká republika se však na zahraniční dodávky surovin musí spoléhat i v případě uhlí a ropy.

Letos navíc došlo také ke spojení teplárenské firmy Dalkia ČR s francouzskou Veoliou Vodou, která se stala předním dodavatelem vodohospodářských služeb na českém trhu.

Stát vlastní majoritní část akcií elektrárenské skupiny ČEZ. Ten v posledních letech podnikal expanzi především na jihovýchod Evropy. Podle České televize v letech 2004 až 2014 proinvestoval 68 miliard korun. Především na zmíněném Balkáně se ukázaly investice jako nepovedené a ČEZ se nyní z některých zemí zase stahuje. Expanze byla prováděna zejména pod vedením Martina Romana na základě schválené strategie zahraniční expanze z roku 2004, jak také píše ČT. Nedá se tedy říci, že by si ČEZ dělal "co chce" a Andrej Babiš také nadsazuje částku, kterou měl podnik proinvestovat. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou k tomuto nadhodnocení.

Informaci o pouhých devíti členech hnutí reprezentanti Úsvitu potvrdili. Od té doby se neobjevila žádná informace o změně tohoto čísla a obě strany současné roztržky se na údaji shodují.

Jak informovala ČTK, na ideové konferenci (kterou Černoch nepřesně označuje za členskou) konané v září minulého roku Okamura prohlásil, že by hnutí do konce roku mělo mít sto členů (je třeba podotknout, že již tehdy Tomio Okamura ale nepravdivě uváděl, že počet členů Úsvitu je 35). Tato informace podle tiskové kanceláře zazněla před konáním konference.

Je ovšem třeba podotknout, že se nám nepodařilo dohledat, že by tento údaj pak oficiálně dále padl během konference samotné. Předseda hnutí Tomio Okamura hovořil ve svém projevu o nárůstu počtu členů pouze v obecnosti, tj. bez uvedení konkrétního čísla. Takový údaj se neobjevil ani v projevech samotného Marka Černocha nebo Radima Fialy. Pouze v obecné rovině je tento cíl obsažen také v usnesení vzešlém z konference. Přesto hodnotíme výrok jako pravdivý

Výroba biopaliv druhé generace je značně technologicky náročná a ve světě se jí věnují hlavně velké koncerny. U nás stát pomáhá osvobozením od spotřební daně, což tato paliva zvýhodňuje na trhu oproti první generaci, která zadaněna jsou. Úprava, předkládaná současnou vládou, na tomto nic nemění. Výrok Miroslava Kalouska o překážkách, které mají klást ministři Jurečka s Babišem, tak hodnotíme jako nepravdivý.

Biopaliva druhé generace, tedy biopaliva, která narozdíl od první generace nejsou vyráběna z potravinářských plodin, ale spíše ze zemědělského či domácího odpadu jako například trávy, odpadního dřeva, papíru a jiných nepoživatelných odpadů potravinářských plodin; jako třetí generace se pak označuje výroba biopaliv z mořských řas.

Výroba těchto biopaliv méně zatěžuje ovzduší a je efektivnější. V článku České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu z května 2012 se mimo jiné dočteme: “Také biopaliva druhé generace mají své slabé stránky. Největším negativem je, že nadměrným odběrem „odpadní“ biomasy, sloužící na výrobu těchto biopaliv, se rychle vyčerpává půda. Problematické je i případné pokácení tropického pralesa kvůli pěstování rostlin na výrobu biopaliv druhé generace.”

“Druhá generace biopaliv se přitom neobejde bez počáteční pomoci státu v podobě podpory výzkumu a vývoje těchto alternativních pohonných hmot a následně i finanční podpory např. formou nižších daní,” poznamenává dále v článku ČAPPO.

K podobnému závěru došli i vědci z americké Akademie přírodních věd, na jejichž studii se odvolává server Agronavigator.cz.

Současná úprava však již na toto pamatuje. Podle § 49, odst. 16 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, jsou od daně zcela osvobozeny “minerální oleje vyrobené z nepotravinářských částí biomasy nebo z biologického odpadu”, které odpovídají daným kritériím, tedy právě biopaliva druhé generace. Toto nemění ani novela, kterou současná vláda předložila do Sněmovny letos. Jak však konstatuje i aktuální článek na Ihned.cz, “výroba těchto paliv je zatím spíše v experimentální fázi”.

Výrok Petra Fialy hodnotíme jako pravdivý, neboť Sobotkův kabinet na investice vydává o zhruba čtvrtinu méně, než kolik vydávala Nečasova vláda v roce 2013, zvyšuje mandatorní výdaje a lehce rostou i výdaje do sociálního systému.

Návrh zákona o státním rozpočtu 2015 (. pdf - sešit B, Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2015, Tabulka č. 4 Základní bilance státního rozpočtu (v mld. Kč - str. 96) uvádí kapitálové výdaje (tj. investice) na letošní rok ve výši 75,6 miliard korun.

Oproti např. rozpočtu vlády Petra Nečase, jíž byl Fiala členem, kdy v roce 2013 dosáhly výdaje výše 102,3 miliardy, jde o poměrně znatelný pokles investičních výdajů. Oprávněný předpoklad je ten, že Fiala mluví právě o tomto poklesu a ne o tom, že by vláda Bohuslava Sobotky nealokovala na investice ani korunu. Fiala tuto věc v diskuzi uvedl v jiném výroku.

Mandatorní výdaje se za vlády Bohuslava Sobotky skutečně zvyšují, dokládá to zákon o státním rozpočtu na rok 2015 (sešit B, str. 23).

Co se týká výdajů do sociálního systému, tak je pravdou, že se zmíněné výdaje zvýšily meziročně o 5 miliard korun.

2014 - specifické ukazatele Ministerstva práce sociálních věcí (.pdf - str. 12) z rozpočtu 2014. 142,8 mld. 2015 - specifické ukazatele Ministerstva práce sociálních věcí (.pdf - str. 12) z rozpočtu 2015. 147,8 mld.

(V tomto objemu prostředků počítáme všechny specifické ukazatele - výdaje vyjma dávek důchodového pojištění, neinvestiční nedávkové transfery a transfery na podporu reprodukce majetku nestátním subjektům v sociální oblasti).

Pokud je na Ukrajině možné označit nějakou stranu za ostře pravicovou, může to být dle knihy (.pdf, str. 3) Right-Wing Populism in Europe v kapitole o Ukrajině (A. Shekhovtsov) strana Svoboda. Zároveň je však stejným autorem po jejím boku zmiňována i strana Pravý sektor.

Dle oficiálních výsledků tyto dvě strany v ukrajinských parlamentních volbách nepřekročily 5% volební klauzuli, kdy strana Svoboda získala 4,71 % a Pravý blok 1,80 %.

Své mandáty získaly tyto dvě strany pouze skrze jednomandátové obvody, když pro Pravý sektor získalkřeslo předseda Dmytro Jaroš, jenž kandidoval v Dněpropetrovské oblasti. Jako nezávislý kandidát vyhrál i Boryslav Bereza, který je stranickým šéfem informačního oddělení. Strana Svoboda pak v jednomandátových obvodech získala6 mandátů.

Vzhledem k tomu, že má ukrajinský parlament (Verchovna Rada Ukrajiny) celkem 450 křesel, je to pro obě strany prakticky marginální zisk a výrok tak můžeme hodnotit jako pravdivý.

Výrok hodnotíme na základě dat o růstu HDP v České republice a v sousedních zemích za léta 2010 - 2014 jako zavádějící.

Při hodnocení toho výroku je třeba předně uvést, že je problematické sledovat vztah jednotlivých vlád ve vybraných zemích na růst HDP, ten je ovlivňován řadou faktorů z nichž jsou kroky vlády jedním z nich. Tohle Sobotka opomíjí a popisuje vztah růstu HDP a aktuální vládu jako jediný.

Pokud se podíváme na čísla, je pravdou, že v letech 2012 a 2013 procházela Česká republika recesí, zatímco okolní státy rostly. Podíváme-li se ovšem na data z okolních zemí, tak z nich vyplývá, že i okolní země zaznamenaly v těchto 2 letech značný pokles svého růstu, byť nakonec rostly i v letech 2012 a 2013.

Ovšem na tomto faktu lze dokladovat, že vztah "pokles ekonomiky-vláda" nebyl v porovnání s okolními zeměmi vůbec unikátní a nelze se tedy domnívat, že by byla tehdejší vláda přímo zodpovědná za zpomalenim tempa ekonomiky jako unikátního jevu v oblasti střední Evropy.

Česká republikaNěmeckoRakouskoPolskoSlovensko2010 2,3 4,1 1,9 3,7 4,8 2011 2 3,6 3,1 4,8 2,7 2012 -0,8 0,4 0,9 1,8 1,6 2013 -0,7 0,1 0,2 1,7 1,4 2014 2 1,6 0,3 3,6 2,4- data pochází z Eurostatu (dostupné přes Dropbox. Pro Polsko jde o data Světové banky a serveru Businessinfo.cz pro rok 2014).

Navíc je pomerně problematické také konstatování Bohuslava Sobotky stran růstu HDP za jeho vlády. Sobotkův kabinet nastoupil (získal důvěru) v únoru 2014 a jeho "odpovědnost" resp. zásluhy na růstu jsou tedy diskutabilní.

Pan europoslanec Mach správně uvádí, že jeden z podobných případů se stal i polským rodičům. Ti nakonec své dítě dostali zpět prostřednictvím únosu, který si objednali u soukromého detektiva. Polský soud se později za rodiče postavil a uzavřel celou záležitost v jejich prospěch.

Stejně tak je pravdou, že představitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí uvedl, že kdyby byl na místě matky (paní Michalákové), tak by se pokusil z Norska své dítě/děti unést. Ačkoliv pak nelze jednoznačně určit, zdali a jak moc zkomplikoval snahu paní Michalákové získat své dítě zpět, lze i tuto část výroku považovat za možnou. Důvodem je skutečnost, že paní Michaláková musela po tomto výroku podávat norské policii vysvětlení, že nemá v úmyslu svoje dítě ze země unést.

Z výše uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.