Přehled ověřených výroků

V § 148 daňového řádu (zákona č. 280/2009 Sb.) je stanovena lhůta pro stanovení daně. Základní lhůta je 3 roky, daňový řád však uvádí několik skutečností, které mohou tuto lhůtu prodloužit (viz odst. 2). Zákon také vyjmenovává případy, kdy lhůta začne běžet znovu celá (odst. 3).

Jako nejpozdější dobu, kdy uplyne lhůta pro podání daně, stanoví daňový řád 10 let od prvního počátku běhu lhůty (tedy před prodlužováním nebo novým spuštěním). Po uplynutí této doby je tedy pro finanční úřad konkrétní případ zcela uzavřen a po čase pravděpodobně skutečně skartován.

Vzhledem k tomu, že nelze přesně doložit, kdy a za jakých okolností finanční úřady archivují/skartovávají daňová přiznání, je ale výrok hodnocen jako neověřitelný.

Miroslav Kalousek coby ministr financí připravil hned několik opatření, která měla za úkol zvýšit efektivitu výběru daní. Patřil mezi ně například daňový řád, který v Parlamentu podpořila i opozice; reorganizace finančních úřadů; či lepší spolupráce daňové a celní správy a FAÚ s policií.

Tyto změny ovšem nepřinesly okamžité zvýšení efektivy, jak dokládá například článek z deníku E15 ze září 2013, tedy z období po pádu Nečasovy vlády. Podle tohoto článku Česká republika ve výběru daní pořád výrazně zaostává.

Podle zprávy Evropské komise, která zkoumá tzv. VAT gap, tedy rozdíl mezi potenciálním výběrem DPH a skutečným výběrem, se mezi lety 2011 a 2012 tento “gap” zvýšil ze 17 na 22 % (strana 16).

Na efektivitu výběru daní jako takovou se však dá nahlížet různými způsoby, které by vyžadovaly důkladnou analýzu, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Miroslav Kalousek přesne zmiňuje současnou úpravu daňového řádu: § 5 “(3) Správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob (dále jen „osoba zúčastněná na správě daní“) v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.” V předkládaném návrhu se ale nejedná o pokutu pro vyměření majetku.

Návrh (doc. str.3) Ministerstva financí: “§ 38zb - Poplatníkovi vzniká povinnost uhradit penále z částky daně stanovené podle pomůcek zvláštním způsobem ve výši 50 %, nebo 100 %, pokud nesoučinnost poplatníka závažně ztížila nebo bránila stanovení daně.”

Ministerstvo k věci také uvádí: “Sankční rovina navrhovaného postupu by měla být zajištěna nikoliv prostřednictvím „konfiskačního zdanění“, ale formou zvýšeného penále, které může dosáhnout až 100 % vyměřené daně (tedy ve výsledku 30% zdanění).” Nejedná se tedy o propadnutí majetku, protože se jedná o penále z vyměřené daně, ne majetku.

Kalouskův výrok hodnotíme jako nepravdivý. Exministr Kalousek pravděpodobně zaměnil některé prvky odlišných institutů v trestním zákoně. Výsledný konstrukt ovšem není pravdivým, neboť propadnutí majetku ve prospěch státu (jakkoliv ho lze ukládat pouze za prokázaný trestný čin) bez prokázání jeho “čistoty” je reálně používanou trestněprávní sankcí. Přesto je třeba zdůraznit, že vztažení k trestnímu zákoníku je velmi nešťastné vzhledem k specifickému postavení trestního práva v právním řádu.

Propadnutí majetku, respektive jeho části, je trestněprávní sankcí dle§ 66 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. Není zde třeba prokazovat povahu těchto peněz, ale pouze naplnit zákonné podmínky uložení tohoto trestu. Soud jej může uložit jen u vymezených trestných činů, případně odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu nebo za zvlášť závažný zločin, při kterém pachatel získal nebo se pokusil získat majetkový prospěch.

Není tedy ani rozhodné, zda k „nečistým penězům“ skutečně přišel. Existuje rovněž peněžitý trest dle § 67, kde rovněž není směrodatný charakter peněz. Tresty se vždy ukládají s přihlédnutím k okolnostem spáchaného trestného činu a osobě pachatele. Důkazní břemeno v trestním řízení obecně sice leží na státním zástupci, při ukládání trestu není ale třeba nic (kromě viny) dokazovat, pokud jsou k jeho uložení splněny zákonné podmínky.

Vedle toho existuje trest dle § 70 trestního zákona upravující propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. V tomto případě skutečně musí jít o majetkovou hodnotu, která byla užita ke spáchání trestného činu, byla k tomu určena nebo z činu získána. Toto musí být vedle viny pachatele prokázáno státním zástupcem v průběhu řízení. Všechny tresty však lze uložit pouze pachatelům trestného činu, tedy pouze v případě, že tato osoba byla odsouzena. Osobě jiné než odsouzené lze peněžní částku zabrat jako výnos z trestně činnosti, ne nutně bezprostřední, dle § 101. Toto lze aplikovat zejména u osoby, kterou není možné stíhat či odsoudit.

Všechny tyto instituty lze pro dané srovnání využít. Ačkoliv v případě dvou z nich je třeba prokázat spojitost mezi trestnou činností a nabytím peněz, u dalších dvou je (za splnění zákonných podmínek) možné osobě “zabavit” peníze i bez prokázání jejich původu. Znovu však zdůrazňujeme, že jde o formu trestu, tedy je třeba odsuzujícího rozsudku, naplnění podmínek a zhodnocení situace v kontextu provedeného dokazování.

Vedle trestů, které lze v jejich pravém slova smyslu ukládat pouze dle trestního zákoníku, existují ovšem zákony se stejnou právní silou, které sankce udělují. Přestupkový zákon takto může například uložit peněžitý trest (terminologicky odlišený jako "pokuta") či zákaz činnosti (v trestním zákoníku zcela totožně,) tedy obdobné sankce nazvané v trestním zákoníku jako "tresty." Obsahově totožná sankce daná jiným zákonem tedy není vyloučená ani "neobchází" trestní zákoník. V tomto výroku šlo (po "očesání" od špatné terminologie) o vyhodnocení, zda by obrácení důkazního břemene v novém zákoně a popsaná sankce znamenaly obcházení trestního zákona. Neznamenaly. Snad je to takto pochopitelné.

Kalouskův výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Trestní zákoník sankci propadnutí majetku věru zná, nevyžaduje však prokázání charakteru či původu peněz kteroukoliv ze stran řízení. Pokud jde o dokazování, je třeba prokázat vinu obžalovaného, na zdroji peněžní částky nijak nezáleží. I po "očesání" od špatné terminologie nelze dojít k závěru, že navrhovaná sankce obchází trestní zákoník. Je běžné a přijatelné, aby jiný zákon stejné síly uložil obdobnou sankci za jiných podmínek.

Jana Černochová je poslankyní od roku 2010. Ve Sněmovně byla nejdříve místopředsedkyní Výboru pro obranu a bezpečnost. Ten se v prosinci 2011 rozdělil na Výbor pro obranu, jehož byla místopředsedkyní až do rozpuštění Sněmovny v srpnu 2013, a Výbor pro bezpečnost, jehož členkou byla do srpna 2012.

V novém volebním období je Jana Černochová opět členkou obou těchto výborů.

Zároveň je starostkou Prahy 2. Na pozvánce na akci IVČRN však byla skutečně uvedená jako poslankyně.

Lze najít hned několik důkazů, že se Jana Černochová věnovala tématu migrace a multikulturalismu již v minulosti. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Například v říjnu 2013 publikovala příspěvek, kde rozebírá migraci a dopady multikulturalismu pro Českou republiku.

Podle Jany Černochové mohou imigranti být zdrojem nové energie, ale jen za těchto podmínek:

"1) Jsou-li upřednostňováni schopní, kvalifikovaní lidé disponující vědomostmi a vůlí začít žít znovu svůj život nezatížený náboženskými a kulturními předsudky a hostitelská země je potřebuje,
2) dokáží-li se noví přistěhovalci a jejich děti asimilovat do kultury země a západní civilizace vůbec".

K migraci v Evropské unii se vyjadřuje také v rozhovoru v prosinci 2013 či v srpnu 2014.

Jana Černochová se tedy vyjadřovala k problematice již před proti-islámskou demonstrací, která se konala v lednu 2015.

Veřejná pozvánka na manifestaci, která se uskutečnila v pátek 16. ledna na Hradčanském náměstí, nabízela v programu "představení legislativních požadavků, jež zabrání islamizaci naší země". I tisková zpráva, kterou údajně spolek rozesílal médiím, obsahovala podobnou formulaci: "pojmenujeme rizika pro Českou republiku a vzneseme legislativní a bezpečnostní požadavky, jejichž přijetí islamizaci naší země zabrání".

Je možné, že pozvaní řečníci, mezi něž Jana Černochová patřila, dostali pozvánku s jiným, konkrétnějším zamýšleným programem. Ze záznamu je nicméně zřejmé, že přímo na manifestaci prostor k jednání nebyl. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Skupina poslanců napříč politickým spektrem předložila do Poslanecké sněmovny v září 2014 návrh novely zákona o registrovaném partnerství. V této skupině poslanců je skutečně i Jana Černochová.

Důvodová zpráva (.pdf – str. 5) návrhu popisuje základní princip této novely: " Předložený legislativní záměr stanoví výjimku ze zákazu osvojení pro registrované osoby, kdy si nově budou moci partneři osvojit dítě svého partnera. Nepůjde tedy o osvojení cizího dítěte z náhradní ústavní péče, které je právně volné, ale o osvojení dítěte, které ve stejnopohlavní rodině žije, s partnerem jeho rodiče".

Muhamed Abbas, zakladatel a ředitel Muslimské unie v ČR, vystupuje v médiích jako jeden z představitelů muslimů v České republice. Vystoupil například v říjnu 2014 v pořadu TV Barrandov Týden v ringu, kde prohlásil: "My muslimové věříme, že bůh je stvořitel a lidi zná lépe než my. Jak v mém životě, tak v Evropě vidím, že mnoho věcí islámského zákona je moudrých... Právo šaría vůči ženám je velmi moudré".

V pořadu České televize Máte slovo zase obhajoval to, že podle islámského práva má svědectví ženy u soudu poloviční hodnotu než svědectví muže, poukazem na to, že mezi fungováním mužského a ženského mozku jsou rozdíly a že ženy jsou například v období menstruace nespolehlivým svědkem (video přibližně od 15:00).

Jak navíc shrnuje Deník Referendum, "Muslimská unie je české občanské sdružení, jehož cíle zahrnují informování o islámu, podporu muslimů v nouzi, financování obecně prospěšných věcí v rámci unie a pomoc při zajišťování provozního zázemí pro muslimy v ČR. Kolik členů sdružuje, není z jejích stránek patrné, nicméně podle stanov by ve vedení tohoto spolku mělo být pět členů. Na stránkách jsou však uvedeni jen dva členové z celé unie: Mohamed Abbás a Petr Jahja Moravec. Nejedná se tedy o žádnou církev a o jejím všemuslimském pokrytí v rámci České republiky můžeme taktéž pochybovat, když ani nevíme, kolik lidí sdružuje."

V médiích se vůči němu vymezuje Muneeb Hassan Alrawi, předseda Ústředí muslimských obcí, kerý v rozhovoru pro iDnes.cz řekl: "Muslimská unie představuje samotného pana Abbase, byl vždycky takovým samotářem, chtěl mít jediné hlavní slovo. Nevím, kolik lidí má kolem sebe, ale možná by se to dalo spočítat na prstech. Jediná uznaná organizace je Ústředí muslimských obcí."

Je nutné dodat, že ani Ústředí muslimských obcí nezastupuje zdaleka všechny muslimy v ČR. Není ale pravdou, že by se Muslimská obec od jeho výroků nedistancovala. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Muhamed Abbas, ředitel Muslimské unie v ČR, má skutečně na kontě řadu mediálních výstupů za poslední dobu. Byl hostem pořadu České televize Hyde Park 8. ledna, v Partii 18. ledna, DVTV 7. ledna, Máte slovo 20. listopadu, Týden v ringu 7. října, rozhovor s ním přinesl například server iDnes.cz.

Oproti tomu Muneeb Hassan Alrawi, předseda Ústředí muslimských obcí v ČR, zdaleka tolik výstupů nemá. Zúčastnil se spolu s Abbásem výše zmíněné Partie, pro Český rozhlas komentoval urážlivý status Tomia Okamury a pro Právo se vyjadřoval k teroristickým útokům v Paříži.

Jak navíc shrnuje Deník Referendum, obě organizace mají jen velmi málo členů, ani jeden z těchto mužů tedy nemůže být brán jako zástupce přibližně 11 tisíc muslimů v České republice.