Přehled ověřených výroků

Trestní řád skutečně nespecifikuje, kdo může trestní oznámení podat, a lze tak říci, že ho může podat kdokoliv.To potvrzují i oficiální webové stránky Policie České republiky. Trestní oznámení může být podáno i anonymně, ačkoliv v takovém případě se mu policie musí věnovat jen v dostatečně odůvodněných případech.

Orgány, kterým je neanonymní trestní oznámení zasláno, tedy oddělení policie nebo státní zastupitelství, mají povinnost ho přijmout a věc vyšetřit. Zároveň musí do měsíce vyrozumět oznamovatele o tom, co bylo ve věci učiněno – to však pouze v případě, že ji o to oznamovatel vyloženě požádá.

Ač se v rámci koaliční smlouvy (.pdf, str. 11, bod 2.4) strany dohodly na zavedení nižší sazby daně pro vybrané druhy zboží, ministr financí ji označil za administrativní komplikaci. Zároveň dodal:

„Já určitě souhlasím, že jedna sazba by byla ideální. Určitě by bylo dobré, abychom snížili druhou sazbu tam, kde jsme začali a kde ODS a TOP 09 ji navýšily z 10 na 15 procent. Určitě třetí sazba není ideální, ale my na to vůbec nejsme připraveni. Ten rozpočet není na to připraven.“

Na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Některé zdroje uvádějí, že poté, co se přestaly první tři dny nemoci proplácet, se počet nástupů ne naschopenku snížil na polovinu, statistická data nabízejí mírně odlišné informace. Přesto došlo k výrazně změně a poklesu nemocnosti, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pro ověření výroku však srovnávejme informaci o početu neschopenek, stejně jako je Drábek považuje za počet nemocných.

Průměrné procento pracovní neschopnosti se v první polovině tohoto roku pohybovalo na 3,3 % (.pdf, str. 2). Což je srovnatelné s průměrem v evropských zemích. V předchozím roce byla tato hodnota 3,697 % (.pdf, str. 1).

Přitom ještě v roce 2006 se pohybovala míra pracovní neschopnosti v ČR na hodnotě kolem 7 %.

Procenta za předchozí roky:

2013: 3,33 % (pokud vydělíme počet průměrných případů na 100 zaměstanců)(.pdf, str. 1)

2012: 2,623 % (.pdf, str. 1)

2011: 3,31 % (.pdf, str. 1)

2010: 3,039 % (.pdf, str. 1)

2008: 5,2 % (.pdf, str. 7)

Starší data nejsou k dispozici.

Podle studie European Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions využívající data z roku 2006 až 2008 se průměr míry nemocnosti v evropských zemích pohybuje ve velkém rozmezí od 0,8 % v Itálii až po 7, 7 % v Norsku (.pdf, str. 7-8). Průměrná hodnota po z procent v této tabulce je tedy 3,8 %.

Průměrná míra nemocnosti v evropských státech je tedy velmi podobná české míre a to již od roku 2010, kdy jsou data k dispozici. Jednotlivé míry nemocnosti se také v evropských zemích zásadně liší a ČR má tuto míru v současné době podobnou jako většina zemí.

Pro zajímavost je možné nahlédnout do analýzy pracovní neschopnosti mezi lety 1995 až 2004 přístupné na webových stránkách Demografie.

Musíme také zmínit, že zaměstnanci jsou nuceni si vybírat v případech krátkodobého onemocnění, nebo jiné potřeby, dovolenou, která je ekonomicky výhodnější. Počet onemocnění se tak nemusel snížit, pouze zaměstnanci si nevybírají tzv. nemocenskou.

Státní dluh k 31. 12. 2013 skutečně činil 1 683 mld. Kč.

Co se týká druhé uvedené částky, není nám jasné, o jakých penězích mimo kontrolu Ministerstva financí Andrej Babiš mluví. Patrně má na mysli prostředky různých státních fondů (.pdf), jež hospodaří s penězi státu, ale stojí mimo státní pokladnu, a podobných institucí.

Nepodařilo se nám dohledat konkrétní údaje k těmto penězům, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Nebudeme-li zkoumat ne/normalitu jednacího řádu, má Andrej Babiš pravdu v tom, že Miroslav Kalousek jako poslanec s přednostním právem vystoupit může pronášet na plénu Sněmovny libovolně dlouhé projevy.

Podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny mohou řečníci s přednostním právem (kterým je z titulu funkce předsedy poslaneckého klubu TOP 09 nadán i Kalousek) vystupovat na schůzích kdykoli (§ 67 zákona).

§ 59 (1) Zákona dále uvádí: " Sněmovna se může k projednávanému bodu usnést bez rozpravy na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než 10 minut. Omezení řečnické doby se nevztahuje na poslance pověřeného přednést k věci stanovisko poslaneckého klubu."

Potud má tedy Babiš pravdu, že Kalousek může z titulu své funkce mluvit neomezenou dobu. Dodejme, že stejné právo má i Babiš jako člen vlády a předseda hnutí ANO.

Předně je třeba říci, že zápis z tohoto jednání bohužel ještě není k dispozici. Ze zvukového záznamu (.mp3) tiskové konference po posledním zasedání vlády neplyne uložení tohoto úkolu ani jednomu z ministerstev. Nicméně z programu (.pdf) jednání vlády vyplývá, že body č. 4 a 5, které shodně předložilo Ministerstvo vnitra, jsou " Zřízení Programu Ministerstva vnitra na asistenci uprchlíkům v regionech původu a prevenci velkých migračních pohybů" a " Postup při realizaci aktualizované Koncepce integrace cizinců – Společné soužití v roce 2015 ".

Oba tyto body byly vládou schváleny. Dá se očekávat, že při těchto činnostech bude třeba spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí, přesto není nijak doloženo, že tyto úkoly byly oběma ministerstvům uloženy. Z tohoto důvodu je nezbytné výrok hodnotit jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť data uváděná Petrem Fialou odpovídají skutečnosti. Vláda se zavázala zvýšit do roku 2020 výdaje na obranu na 1,4 % HDP, avšak tempo růstu výdajů tomuto závazků neodpovídá.

K dodržování našich povinností vůči NATO se vláda přihlásila již ve svém programovém prohlášení. Konkrétnějších obrysů pak tato proklamace dostala podpisem Smlouvy koaličních stran o zajištění obrany České republiky (.pdf), ve které se vládní strany zavázaly “graduálně zvyšovat rozpočet na obranu až do roku 2020, kdy dosáhne 1,4 % HDP”. Tento závazek se následně objevil také v Bezpečnostní strategii ČR (.pdf) a Koncepci zahraniční politiky ČR.

Dle výhledu státního rozpočtu (viz obrázek, data k nalezení na webu vlády po stažení Dalších příloh materiálu v souboru s názvem „M 02 Tabulky výhled 2016-2018 vláda srpen.xls“ na listu „T-3 výdaje“) budou výdaje na obranu v roce 2016 ve výši 47,588 mld. Kč, což při předpokládaném HDP 4 647 mld. Kč činí podíl 1,024 %. Co se týče roku 2017, výdaje na obranu by měly dosahovat částky 49,657 mld. Kč. Při využití predikovaného vývoje HDP (.pdf) by pak podíl výdajů na obranu na HDP činil v roce 2017 1,045 % a v roce 2018 1,088 %.

Je pravdou, že ODS kritizovala vládu a požadovala, aby výdaje na obranu činily dvě procenta. Na okraj je však také potřeba uvést, že v době Nečasovy vlády, jejímž členem byl mj. také Petr Fiala, výdaje na obranu každoročně klesaly a v posledním roce její vlády činily 1 % HDP. Vzhledem k tomu, že ministerstvo obrany a ministerstvo financí pracují s jinými hodnotami HDP, využili jsme metodiky ministerstva financí, jelikož nám umožňuje vypočítat také podíl na následující roky.

Tento výrok lze označit za pravdivý s výhradou. Závazek na zvýšení minimální mzdy po projednání v tripartitě je v programovém prohlášení vlády uveden. Je zde i uveden závazek na postupné zvyšování minimální mzdy. Každoroční zvyšování minimální mzdy není v programovém prohlášení vlády uvedeno explicitně. Je zde pouze použitá formulace o postupném zvyšování minimální mzdy, ale lze to v tomto případě chápat jako každoroční závazek.

"Vláda připraví návrh na úpravu minimální mzdy(úprava příslušného nařízení vlády č. 567/ 2006 Sb., o minimální mzdě) a zvýší minimální mzdu po projednání se sociálními partnery tak, aby zajišťovala důstojný život zaměstnanců nezávislý na sociálních dávkách. Její úroveň bude dostatečně motivační a měla by se postupně s ohledem na ekonomické a sociální souvislosti přiblížit 40 % průměrné mzdy."

Dne 5. května se před ministerstvem sešlo shromáždění k podpoře svobodného Tibetu. Dopis, který byl adresován ministru zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi, ministru pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřímu Dienstbierovi i předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi, zveřejnila právě organizace Potala. Mezi signatáři jsou všechny Martinem Bursíkem zmíněné subjekty. Odpověděla jim ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády Běla Hejná. Na zmíněné petici je v tuto chvíli dokonce přes 15 000 podpisů.

Slova Martina Bursíka jsou tedy pravdivá.

Při hodnocení tohoto výroku odkazujeme na předchozí výrok Petra Macha a naše odůvodnění.

Byť tedy výsledky ze strany českého státu jsou v této kauze víceméně nulové (směrem k uspokojivému vyřešení), je problematické prohlášení, že jak MZV, tak i český stát nedělá nic. V rámci možností se o jisté kroky pokouší, nicméně je faktem, že naráží na hranice právní reality Norska a tohoto konkrétního případu. Nakolik je schopnost českého státu vůbec reálně pomoci v tomto konkrétním případě, nejsme schopni posoudit a autoritativně rozhodnout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný a vlastní hodnocení ponecháme na čtenáři.

Ministr zahraničí ČR Lubomír Zaorálek se v tomto případu angažoval například hovory s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem, ve jménu českého velvyslanectví rovněž v Norsku žádal o vysvětlení celé situace.

Zároveň je MZV v kontaktu přímo s matkou odebraných dětí paní Michalákovou, které bylo doporučeno obrátit se na Evropský soud pro lidská práva. Ten však žádost o navrácení dětí matce zamítl. Ministerstvo jedná i s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí a s Ministerstvem práce a sociálních věcí. V případu se angažoval také premiér Bohuslav Sobotka, který slíbil, že se celá věc bude řešit, či veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová oslovující Norskou dětskou ombudsmanku.

Samotný problém tkví ve skutečnosti, že Norsko, jakožto nečlen EU, zároveň také není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se tak v případě péči o děti jiných národností řídí norským zákonem o péči o děti, a jelikož není české velvyslanectví účastníkem řízení, nedostává se mu informací o případu. V takovém případě může hrát české MZV pouze roli mediátora, který poskytuje postiženým osobám pomoc a poradenství.