Přehled ověřených výroků

Nepodařilo se nám dohledat informaci, že by Stanjura nějak preferoval možnost převádění majetku mezi manželi v případě nastavení příslušné legislativy v oblasti střetu zájmů. Sám Stanjura to také v reakci na Faltýnka v pořadu odmítl. Kromě toho návrhy zákona neříkají, že by politik měl svůj majetek na kohokoli převádět. Z toho důvodu spadá výrok do kategorie zavádějících.

Co se týká návrhů, které procházejí Poslaneckou sněmovnou, tak Faltýnek má zřejmě na mysli pozměňovací návrh k zákonu o zadávání veřejných zakázek poslance Plíška a také aktuální návrhy poslanců Chvojky a Plíška k zákonu o střetu zájmů.

Zmíněný Plíškův návrh (.pdf - str. 3) u zákona o zadávání veřejných zakázek počítal s tím, že firmy členů vlády (resp. veřejných funkcionářů podle §2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů) se nebudou moci účastnit na veřejných zakázkách. Na tento návrh reagoval ministr financí tak, že případný zákaz by obešel tím, že by se oženil se svou partnerkou Monikou a na ni svůj holding převedl.

Jedny z návrhů omezující podnikání veřejných funkcionářů jsou návrhy (.pdf) poslanců Chvojky (str. 7-10) a Plíška (str. 10-19) jsou obsaženy v zápisu z jednání sněmovního ústavně-právního výboru z 30. března. Chvojkův návrh například uvádí, že "Veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nesmí být ovládající osobou obchodní korporace." (str. 8). Zmiňovaným funkcionářem je podle zákona o střetu zájmů právě člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy Plíškův návrh pak vkládá ustanovení omezující možnosti obchodní společnosti na získání veřejné zakázky, má-li v ní veřejný činitel či osoba jím ovládaná podíl alespoň 25 % účasti (str. 11).

Jaroslav Faltýnek tedy zavádí, když tvrdí, že převod majetku je prosazován Zbyňkem Stanjurou i sněmovními návrhy. Není tomu tak ani v jednom případě, přestože návrhy zákona takovýto postup patrně umožňují.

Výrok Víta Jedličky hodnotíme samostatně. Pravdou je replika Michaely Jílkové o tom, že Velká Británie ještě není v procesu vystoupení z EU, pouze prozatím chystá referendum.

Vystoupení z EU explicitně povoluje článek 50 Smlouvy o Evropské unii (.pdf). Členský stát musí oznámit svůj záměr Evropské radě. Následují dvě alternativy. Buďto Unie sjedná s tímto státem dohodu upravující vystoupení a budoucí vztahy, následně kvalifikovanou většinou rozhodne Rada se souhlasem Evropského parlamentu. Smlouvy zavazující EU pak pro tento stát přestávají být použitelnými dnem platnosti dohody. Pokud je Rada nečinná a dohoda sjednána není, což je druhá varianta, smlouvy zavazující EU přestávají být pro stát použitelné uplynutím dvou let od oznámení úmyslu vystoupit.

Doposud žádný stát této možnosti nevyužil. Jak ale správně uvádí moderátorka Michaela Jílková, Velká Británie rozhodla o vyhlášení referenda, jehož výsledek bude směrodatný pro vystoupení či setrvání v EU. Datum doposud nebylo určeno, je však stanoveno, že k referendu dojde nejpozději 31. prosince 2017.

Michaela Jílková tedy říká pravdu, když tvrdí, že Velká Británie zatím není v procesu vystoupení z EU a teprve plánuje referendum. Oproti tomu Vít Jedlička se plete, když tvrdí, že vystoupení z EU může trvat 3 nebo 4 roky.

Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny má tři členy za KSČM: jsou to poslanci Hana Aulická Jírovcová, René Číp a Leo Luzar.

Kateřina Konečná byla členkou zahraničního výboru do doby zisku mandátu poslankyně Evropského parlamentu.

Pokud jde o stanoviska jednotlivých těchto zástupců KSČM k sankcím vůči Rusku, tak vycházejí z celostranického postoje, který sankce EU vůči Ruské federaci opakovaně odmítá.

U jednotlivých poslanců v zahraničním výboru je patrný také odpor k sankcím, za všechny jmenujme veřejné vyjádření poslance Čípa pro server Parlamentní listy. " Co se sankcí týče, byl by pozitivní jejich rychlý konec nejen pro Rusko, ale i pro ČR. Naše obchodní vztahy s Ruskem byly na velmi slušné úrovni a sankce je omezily. "

Podle dostupných dat Eurostatu za rok 2015 přichází do Evropy, potažmo Evropské unie, i občané ze států, kde neprobíhá válečný konflikt jako jsou např. Kosovo, Srbsko, Albánie.

Zdroj: Eurostat, tabulka migr_asyappctzm (zdrojová data)

Z dat lze vyčíst, že převážná část imigrantů přichází ze zemí, kde jsou válečné konflikty. I tak se ale dá říci, že do EU přichází nemalé množství lidí (v absolutních číslech) ze zemí bez válečného konfliktu.

Při hodnocení vycházíme především z přehledu na webu Parties & Elections a dalších zdrojů volebních výsledků. Pokud se v časové řadě podíváme na volební výsledky hlavních parlamentních voleb v evropských zemích v letošním a minulém roce, zjistíme následující:

Únorové (2016) parlamentní volby v Irsku vyhrála jedna z tradičních nejsilnějších stran - křesťansko-demokratická strana Fine Gael s 25,5 % hlasů. S ohledem na minulé volby (36,1 %) však šlo o výrazný propad. Zásadně propadla též tradiční Dělnická strana. Naopak posílilo levicově nacionální Sinn Féin. Do parlamentu taktéž pronikly nezastoupení aktéři - Sociální demokraté či Strana zelených. Zde tedy - alespoň v kontextu posledních voleb - můžeme mluvit o fragmentaci stranického systému.

Ve Španělsku v prosinci 2015 vyhrála volby vládnoucí Lidová strana (Partido Popular) s 28,7 %, která však oproti volbám z roku 2011 zaznamenala hluboký propad (44,6 %) daný především nástupem nových uskupení - především levicově populistického Podemos a Ciudadanos a pravicově populistické libertariánské strany Partido de la Ciudadanía (C's). V případě Španělska lze - v rámci posledních parlamentních voleb - hovořit o skutečně výrazné fragmentaci stranického systému.

Listopadové volby v Chorvatsku vyhrála tzv. Vlastenecká koalice, společný projekt několika křesťansko-národně-demokratických stran pod vedením tradičního Chorvatského demokratického společenství, která získala 33,4 % hlasů. Nižšího volebního zisku oproti volbám v roce 2011 tzv. koalice Chorvatsko roste, uskupení jehož lídrem je Sociálně demokratická strana Chorvatska. Do parlamentu pronikla též doposud nezastoupená konzervativní Most Nezavisnih Lista a několik dalších doposud nezastoupených subjektů (a to včetně nových stran uvnitř kandidujících koalic). V případě Chorvatska lze - opět v rámci posledních parlamentních voleb - mluvit spíše o fragmentaci stranického systému.

Říjnové volby (2015) v Polsku, které výrazně rezonovaly i v českých médiích, opanovala konzervativní strana Právo a spravedlnost se ziskem 37,6 % hlasů. Propadla vládní Občanská platforma, některé tradiční (Svaz demokratické levice) i pouze v minulém volebním období zastoupené (Twój Ruch (TR) strany. Místo nich nastoupily některé nové subjekty (Kukiz'15 a Nowoczesna ). Mluvit v případě Polska o výrazné fragmentaci stranického systému - s ohledem na poslední parlamentní volby - spíše nejde a to především z důvodu stejného počtu zastoupení stranických subjektů (navíc pouze jediná strana zastoupená jedním poslancem).

Konzervativci (či možná lépe pravicoví populisté) zabodovali i ve švýcarských volbách. Švýcarská lidová strana získala 29,4 %. Výsledky ostatních subjektů zastoupených na půdě Národní rady však nedoznaly “zásadních” rozdílů oproti minulým volbám.

Koalice stran zvítězila v říjnu 2015 v Portugalsku. Sociálně demokratická strana spolu s Lidovou stranou (v Portugalském případě “pravicová” uskupení) získaly dohromady 38,6 %. Druhá - Socialistická strana - obdržela 32,3 %. Celkový počet stran v portugalském stranickém systému však nedoznal změn.

Řecko v loňském roce prodělalo dvoje parlamentní volby, přičemž je opanovalo koaliční uskupení Syriza se ziskem přes 35 % hlasů.

V červnových volbách v Dánsku zvítězila Sociální demokracie se ziskem 26,3 %. Výrazně posílala pravicově populistická Dánská lidová strana. Do parlamentu přibyl oproti předchozím volbám pouze jeden nový subjekt Alternativet, prosazující ekologická témata. V dánském parlamentu současně zasedá devět stran, což lze také připočíst tomu, že volební práh pro vstup do Folketingu jsou pouze 2 %.

V volbách ve Velké Británii obhájila své volební vítězství z roku 2010 Konzervativní strana , zatímco však po minulých volbách došlo poprvé od Druhé světové války k nutnosti sestavení vládní koalice, kterou tvořili právě konzervativci společně s Liberálními demokraty, v loňských volbách získali konzervativci většinu (36,9 %) a Velké Británii tak znovu vládne jednobarevná vláda. V kontextu skotského referenda o samostatnosti dosáhla historického úspěchu Skotská národní strana, která dokázala v jednomandátových většinových obvodech ve Skotsku porazit jak Labouristy, tak Liberální demokraty a v Dolní sněmovně stranu tak zastupuje 56 poslanců. Velký neúspěch naopak zaznamenala krajně pravicová, populistická Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP), ta sice zvítězila ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, avšak v jednomandátových obvodech nedokázala svých 12,6 % přetavit ve více než dva poslanecké mandáty.

V dubnu 2015 se parlamentní volby uskutečnily ve Finsku. Zde zvítězila Strana středu. Avšak ke zásadní přeměně stranického systému a to jak nástupem nových stran, či výrazným změn ve volebních ziscích těch stávajících však nedošlo.

Hlavní parlamentní volby se v roce 2015 uskutečnily v Estonsku, kde zvítězila Estonská reformní strana. Do parlamentu pak přibyly hned dva nové stranické subjekty.

I když zisk 28 procent stranou Smer - Sociální demokracie v posledních parlamentních volbách není v evropském kontextu nic výjimečného, výrok hodnotíme jako pravdivý. Vycházíme z logiky výroku, že strany nezískávají vyšších výsledků v těch zemích, ve kterých dochází k fragmentaci.

Ve všech výše zmíněných zemích, kde v posledních obdobích došlo k fragmentaci politického spektra, tedy nárůstu počtu stran v dolních komorách, se žádné straně nepodařilo získat výsledek přesahující 30 %. Tento trend se však neprojevuje ve všech výše zmíněných státech. Celkové hodnocení volá po širší politologické analýze.

Podle výzkumu OECD (.pdf, str. 79) z roku 2010 je Finsko zemí, kde mají zdravotní sestry rozšířené kompetence. Po dosažení určitého vzdělávání mohou sestry provádět akutní ošetření a stanovovat diagnózy. Lékař je přitom v mnohých případech vzdálen a zdravotní sestra s ním může záležitost elektronicky konzultovat. Širší kompetence pro zdravotní sestry byly zavedeny také v roce 2005 ve Švédsku. V tomto případě však chybí definice konkrétní role sester.

Stejný výzkum hodnotí i kompetence zdravotních sester v ČR (.pdf, str. 76). Podle studie bylo rozšiřování jejich role v roce 2010 zatím na úplném začátku. Přestože v roce 2011 vešla v platnost novela vyhlášky, která vymezuje kompetence zdravotních sester, dle odborného časopisu a výzkumu z roku 2015 je jejich role v ČR stále nevyjasněná. Zdravotní sestry si nejsou svými kompetencemi jisty a často je dokonce překračují.

Způsobilost k výkonu povolání zdravotní sestry upravuje novela zákona (.doc, str. 7). Úprava přitom zjednodušuje vzdělávání sester a mimo jiné například vypouští dosud platný § 5 odst. 2, který umožňoval sestře vykonávat povolání bez odborného dohledu až po 3 letech praxe. Tomuto zákonu jsme se podrobněji věnovali v předchozím výroku.

Výrok označujeme na základě dostupných informací Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a dalších zpráv z dané oblasti za jako pravdivý, ovšem s výhradou, která bude dále specifikována.

Oblast Iráckého Kurdistánu, potažmo Erbílu a jeho okolí, ze kterého pocházejí uprchlíci, kteří přicestovali do ČR, je obecně považována za poměrně bezpečnou pro členy iráckých náboženský menšin. V poslední letech tam dokonce míří i vnitřní migrace iráckých křesťanů z jihu, hlavně Bagdádu a okolí a to s ohledem na nestabilitu a sektářské násilí mezi šiíty a sunnity právě v jižních oblastech země.

Taktéž dle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se mezi nejčastější místa návratu uprchlíků irácké národnosti zpět do Iráku objevují města Bagdád, Basra, Nadžaf, (námi sledovaný) Erbíl a Sulajmánija.

Zmíněná výhrada směřuje ke skutečnosti, že obecně Irák nelze, i s ohledem seznam bezpečných zemí původu(.pdf), který používá sama ČR, a jenž slouží jako nástroj zpracování žádostí o azyl, označit za "bezpečnou zemi", ve které nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestům, zacházení, ozbrojenému konfliktu (str. 1).

Dále je nutné poznamenat, že kresťanští uprchlíci, které česká vláda přislíbila přijmout a z nichž část teď odešla do Německa, nepocházeli přímo z Kurdistánu - tam přišli v rámci vnitřní migrace z jiných částí Iráku právě proto, že je tam bezpečnější situace než v jiných částech země.

Petr Fiala měl skutečně zhruba před rokem během třetího čtení školského zákona na plénu Poslanecké sněmovny k zákonu dvě věcné připomínky. V rámci 1. čtení, které proběhlo v září roku 2014, ovšem předseda ODS k zákonu představil věcných výhrad více, a proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Novela školského zákona, která obsahuje i změny v inkluzivním vzdělávání, byla v Poslanecké sněmovně projednávána jako sněmovní tisk 288. Petr Fiala vystoupil k zákonu opakovaně v 1. a 3. čtení.

V závěrečné fázi projednávání ve 3. čtení Fiala na plénu vystoupil opakovaně. 13. února 2015 doslova v Poslanecké sněmovně Fiala uvedl: „registr pedagogických pracovníků, je předmětem diskuse, stejně jako to, co jsem tam měl a co vypadlo, a to je domácí vzdělávání.“ Fiala tedy ve třetím čtení artikuloval výhrady zejména k registru pedagogických pracovníků a k především k domácímu vzdělávání.

Potud je Zlatuškovo vyjádření korektní, Fiala vyjádřil 2 věcné výtky: k registru pedagogických pracovníků a k domácímu vzdělávání. Při svém projevu ovšem předseda ODS odkazuje na to, že se k zákonu vyjadřoval obsáhle již v 1. čtení. Skutečně 19. září během 1. čtení návrhu zákona Fiala představil pozici ODS k danému zákonu. K zákonu uvedl následující výtky:

Nekoncepčnost a zbytečná regulace: „Tak si uvědomme, že školský zákon je příklad zákona, jaký nemá být. To je příklad špatné legislativní normy. Školský zákon má více než 100 stran, má 190 paragrafů a k němu se váže obrovská spousta různých nepřehledných doprovodných vyhlášek. Školský zákon upravuje věci, které upravovat nemusí a nemá, které se nemají upravovat takovouto zákonnou normou (...) Abych vám na příkladu dokázal, co je zbytečná regulace a co je nekoncepční návrh ze strany Ministerstva školství, tak uvedu jeden příklad. Příkladem může být zkouška z grafických disciplín, zkouška z těsnopisu, kterou novela v § 171 vyhrazuje ministerstvu nebo jím pověřené právnické osobě.“

Financování inkluze: „Abych nebyl nespravedlivý, jedna koncepční věc tam je a tato koncepční věc je rozvíjena správným směrem, a to je ten § 16, tedy systém podpory žáků se specifickými vzdělávacími potřebami (...) Ten směr je správný, ale zrovna tato část vyvolává, a to si tady ve Sněmovně taky musíme říct, největší nedůvěru nebo obavy odborné veřejnosti a učitelů, jak to vlastně bude realizováno. Jednak tu hrozí určitá možnost zneužití při tom individuálním posuzování, ale to jde třeba odstranit nějakým dalším vylepšením. Ale to, co tu opravdu hrozí, je, že systém nebude použitelný, protože nebude financovatelný. A tady by nám mělo být panem ministrem školství jasně řečeno, z jakých zdrojů a jak bude ten změněný systém podpory žáků se specifickými potřebami financován.“

Registr pedagogických pracovníků: „Takže tento registr zavedeme, vložíme do něj peníze, učitelům to nezajistí rovné zacházení v rámci celé ČR, je to další papírování, další zátěž na školy, na ministerstvo, je to další gesto nedůvěry našeho státu vůči školám a učitelům.“

Konkurzy na ředitele škol: „To, co je rozhodně pozitivní, je úprava týkající se konkurzu na ředitele škol – § 166 odst. 3. To je posun k lepšímu a nepochybně bylo potřeba tuto věc ve školském zákoně řešit (...) ale myslím i po těch zkušenostech, které máme s pozicemi ředitelů škol, že bychom měli jít ještě dál, že bychom měli ještě zabránit určité politizaci, která tady může v některých případech nastat, a že vyhlášení konkurzu na obsazené místo ředitele školy by mělo být podmíněno pouze návrhem školní inspekce nebo školské rady.“

Domácí vzdělávání: „A jedna věc v návrhu Ministerstva opravdu chybí. Není dobře, že návrh zákona zachovává pouze současný stav domácího vzdělávání, tedy to, že domácí vzdělávání je přípustné pouze pro první stupeň základní školy, a nerozšiřuje možnost domácího vzdělávání na druhý stupeň základní školy, tedy až do 9. tříd.“

Novela explicitně rozšiřuje pouze finanční prostředky na asistenty, avšak nehovoří o jejich počtu. Nicméně z výrazného nárůstu části rozpočtu určené pro tyto účely lze důvodně odvodit, že právě na navýšení personálních kapacit ministerstvo cílilo.

Nyní je obtížné shánět peníze na pedagogické asistenty, a ti jsou proto v některých případech placeni i rodiči nebo penězi určenými na odměny učitelů. Nově však peníze dodá ministerstvo a kraje budou muset splnit finanční požadavky škol. Kraje ale zatím neví, kolik požadavků se jim sejde.

V rozpočtu rezortu (doc. str. 9) je pro tento rok vyčleněno navíc čtvrtina rezerv, tedy zvýšení celkem půl miliardy korun, ze kterých by měli být financováni asistenti pedagogů, a další podpory pro nadané a handicapované žáky. Ministerstvo uvádí, že „protože oblast společného vzdělávání je náročná i na požadavky zvýšení limitu počtu zaměstnanců, je zvýšen limit počtu zaměstnanců.“ Byť není tedy znám přesný počet těchto nových asistentů, ze značného navýšení finanční alokace lze usuzovat, že tento nárůst bude významný.

Nepodařilo se nám dohledat zmíněné výzvy ministra vnitra řeckému ministru pro imigraci stran nabídky pomoci. Je možné, že Chovanec řeckému představiteli nabízel pomoc skrze mechanismus civilní obrany během jednání ministrů EU, konkrétní záznamy však nejsou k dispozici.

Svůj zájem podílet se na pomoci s imigrační krizí ČR potvrdila (.pdf, str. 2) v říjnu 2015.