Přehled ověřených výroků

ODS vládla v České republice v letech 1992–1997 (vlády Václava Klause), v letech 2006–2009 (vlády Mirka Topolánka) a v letech 2010–2013 (vláda Petra Nečase). Pokud budeme sledovat výši zdanění během fungování těchto kabinetů (složená daňová kvóta podle OECD), tak zjistíme, že ze vlád Václava Klause mezi roky klesla tato kvóta z 37,1 na 33,7 %, daně tedy klesaly.

V letech 2007–2009 pak tato kvóta klesla z 34,3 na 32,4 %. Během posledního vládnutí ODS za premiéra Nečase se pak složená daňová kvóta zvýšila a to z 32,5 na 34,3 %. Na základě těchto dat lze doložit, že během vládnutí ODS se výše zdanění v České republice zvýšilo pouze za vlády Petra Nečase v období recese a výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Volební program ODS z roku 2006 (.pdf, str. 6 až 8) v kapitole daňový systém uvádí slib zavedení rovné daňové sazbě ve výši 15 % pro fyzické a právnické osoby a DPH. Program hovoří o rušení některých daní (darovací, dědické, z převodu nemovitostí, z kapitálových příjmů a úroků).

Topolánkova vláda prosadila tzv. rovnou daň u příjmů fyzických osob v roce 2008 (skutečná výše zdanění se ovšem může lišit od deklaŕovaných 15 %, viz výrok „Potom zavedli tzv. rovnou daň“). U dani z příjmu právnických osob došlo mezi lety 2007 až 2009 ke snížení ze 24 % na 21 %, v roce 2009 dále na 20 %, a to s výjimkou investičních, podílových a penzijních fondů (vývoj daně zde). K deklarovanému sjednocení na 15 % ovšem nikdy nedošlo.

V oblasti DPH dochází za Topolánka pouze k navýšení snížené sazby DPH z 5 % na 9 % (základní sazba zůstala na výši 19 %).

Volební program ODS z roku 2010 (.pdf, str. 18) uvádí v kapitole věnované daním slibuje, že „udržíme daně na současné úrovni. Nezvýšíme ani odvody na sociální pojištění (...) zachováme rovnou daň z příjmu.“ O přímém snižování daní se zde nehovoří. Slib zachování výše daní ovšem Nečasův kabinet porušil hned několikrát. Za jeho vlády došlo několikrát zvýšení sazby DPH, a to hned v roce 2010 (snížená sazba na 10 % a základní sazba na 20 %). Následně v roce 2012 v rámci tzv. daňového balíčku, kdy došlo ke schválení souboru daňových opatření – dalšímu zvýšení DPH (nižší sazba na 15 %, vyšší na 21 %), zavedením tzv. solidárního příspěvku pro příjmové skupiny přesahující čtyřnásobek průměrné mzdy, zvýšení daně z převodu nemovitosti, omezení výdajových paušálů pro živnostníky, zrušení stropu pro odvody na zdravotní pojištění aj.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, Karel Doležal totiž mluví o tom, že je nutné schválit zákony, které zajišťují uvedená práva pacientům. Tato práva ale již existují ve stávající legislativě.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, stanoví v § 31 povinnosti poskytovatele zdravotní péče, který podle této úpravy musí:

• zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu a všech jeho změnách,

• umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.

Tato práva zaručuje také etický kodex Práva pacientů ČR, vydaný Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví ČR, ten však není právně vymahatelný.

Lubomír Zaorálek telefonicky blahopřál ministru zahraničí Pavlu Klimkinovi k nástupu do funkce. Během svojí návštěvy Ukrajiny ve dnech 18.–19. června 2014 se však setkal ještě s úřadujícím předchůdcem Klimkina. Dne 17. září 2014 český ministr zahraničí uskutečnil další cestu na Ukrajinu, setkal se ovšem pouze s náměstkyní tamního ministra zahraničních věcí Natalií Halibarenko. Na pracovní návštěvě ve dnech 29.–30. října se pak setkal pouze se zástupci Zakarpatské oblasti. Český a ukrajinský ministr zahraničí se mohli potkat při zasedání Rady EU pro zahraniční věci dne 23. června, popřípadě při zasedání ministrů Východního partnerství 22. července.

Žádné další informace o vztazích mezi ministrem Zaorálkem a jeho ukrajinským protějškem se nám však z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Je však možné, že tyto kontakty nejsou pouze veřejně dostupné.

Ministerstvo zahraničních věcí každoročně publikuje výroční zprávu o poskytování humanitární pomoci. Jelikož však ukrajinská krize eskalovala letos, souhrnná data budou veřejně dostupná až v příštím roce. Prozatím je známo, že Česká republika poskytla Ukrajině pomoc v hodnotě tří milionů korun v únoru 2014 (šlo o dotační podporu projektů organizací Člověk v tísni a Charita ČR), jednu tunu zdravotnického materiálu v září či přikrývky a další potřeby pro vysídlené osoby na východě Ukrajiny v témže měsíci.

Souhrnný přehled humanitární pomoci však Ukrajina dosud neposkytla, tvrzení ministra Zaorálka je tak neověřitelné.

Premiér Mirek Topolánek zavedl r ovnou daň vypočítávanou ze základu tzv. superhrubé mzdyZákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů v roce 2008. Její princip znamenánesníženízákladu daně o částky pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen odvádět zaměstnavatel za zaměstnance (6,5 % za sociální a 4,5 % za zdravotní pojištění, celkem tedy 11 %), a zároveň jejízvýšení o částky odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, které je povinen platit zaměstnavatel (25 % za sociální a 9 % za zdravotní pojištění = 34 %). Výše těchto odvodů je dána zákonem: zde, zde a zde.

Základ daně tak vzrostl o 34 % a 15% daň ze superhrubé mzdy je skutečně přibližně 20 % ze mzdy hrubé.

Ministr Babiš ale neříká pravdu, když tvrdí, že zavedení rovné daně a superhrubé mzdy bylo provedeno ve dvou krocích, v důsledku toho, že „zjistili, že vyberou málo peněz“.

Solidární daň byla skutečně zavedenadodatečně, vládou Petra Nečase v roce 2013. Jedná se o navýšení daně o sedm procentních bodů pro fyzické osoby, jejichž příjem přesáhl 48násobek průměrné mzdy.

Návštěva českého prezidenta je pokračováním české ekonomické diplomacie směrem k Čínské lidové republice. Návštěvy představitelů ČR v ČLR s ekonomickou tematikou tak jsou poměrně časté. ČLR navštívil i předchozí prezident Klaus. Toho tam navíc stejně jako Zemana doprovázeli čeští podnikatelé. Snaha o vylepšování obchodních vazeb mezi ČR a ČLR je tak i na nejvyšší politické úrovní již známá záležitost. Nakolik nynější cesta Miloše Zemana bude ekonomicky přínosná, nelze v tuto chvíli dedukovat.

V případě hodnot charakterizujících vzájemné obchodní vztahy však Veleba popisuje stav korektně. Jak lze vidět z tabulky, hodnota českého vývozu do Číny je relativně k hodnotám celkového obchodního obratu ( součet dovozu z Číny a vývozu do Číny) opravdu na minimální úrovní.

Tento trend se však v poslední době mění, podíl českého vývozu na vzájemném obchodním obratu se totiž v posledních letech navyšuje (s výjimkou krizového roku 2008).

Rok199920002001200220032004200520062007200820092010201120122013Hodnota obchodního obratu (v mil. Kč)215512936043656661738205297978101256137168199743225711215792318977364044339233340983Hodnota vývozu do Číny (v mil. Kč)2024254830594841680569887154899114046131681585323179295173271137587Podíl českého vývozu do ČLR na celkovém obchodním obratu9,38,77,07,318,37,17,06,67,05,87,07,38,19,611,0

S tímto trendem i logicky souvisí záporné hodnoty salda obchodní bilance, které ve vztahu k Číně ČR dlouhodobě má.

Rok199920002001200220032004200520062007200820092010201120122013Hodnota salda obchodní bilance mezi ČR a Čínou (v mil. Kč)-17502-24264-37537-56491-68442-84002-86948-119185-171651-199374-184086-272619-305010-273810-265809

Hodnoty vzájemného obchodního obratu, vývozu i salda jsou vygenerovány z databáze zahraničního obchodu ČSÚ.

Veřejně dostupná jsou však data jen od roku 1999. O hodnoty i za předchozí roky jsme ČSÚ požádali písemně, odpověď jsme však do uzávěrky ověřování těchto výroků nedostali. Údaje budou následně doplněny.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Poslanec Okamura hovoří o legalizaci překročení hranic a následného trvalého pobytu na našem území v případě udělení azylu. V případě neudělení víz je skutečně nelze postupovat jinak, než postupem zmíněným poslancem Okamurou. S uděleným vízem lze následně cestovat také v rámci Schengenu.

V případě, že je imigrantovi udělena na základě jeho žádosti mezinárodní ochrana (tj. azyl nebo doplňková ochrana), je mu umožněno legálně pobývat na území České republiky. Dle § 3d zákona o azylu je na území České republiky až na výjimky oprávněn pobývat také cizinec, který učinil prohlášení o mezinárodní ochraně.

Možnosti podání žádosti o mezinárodní ochranu také nebrání fakt, že cizinec na území ČR pobývá nelegálně. Azylovým řízením se zabývá také např. zmiňovaná Dublinská konvence, která řeší především příslušnost států při řízení o udělení víza, a to i v případě nelegálních imigrantů. Pravdou je také tvrzení, že po udělení azylu je cizinec na území České republiky legálně. Ministerstvo vnitra k tomu na svém webu uvádí: “V případě udělení azylu obdrží azylant průkaz povolení k pobytu azylanta, který jej opravňuje trvale pobývat na území ČR. Zároveň má možnost požádat na cizinecké policii o speciální druh cestovního dokladu pro uprchlíky.”

Petr Mach ve svém výroku naznačuje, že na Ukrajinu budou uvaleny regulace a nařízení místo uvolnění obchodu. Ve skutečnosti jsou však regulace a nařízení zaváděny právě kvůli zavedení volného obchodu, tyto procesy jdou ruku v ruce. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Evropský parlament hlasoval o Asociační dohodě (.pdf) mezi Evropskou unií a Ukrajinou, která zahrnuje i dohodu o volném obchodu (.pdf).

Dohoda o volném obchodu vždy nutně zahrnuje i harmonizaci právních řádů, norem a standardů, aby mohl být volný pohyb zboží vůbec umožněn. Dohoda s Ukrajinou není výjimkou. Zvláště v kombinaci s Asociační dohodou jde o nastavení rámce pro proces, v němž by Ukrajina postupně měla přejímat evropskou legislativu. I pokud bychom z uvažování vyjmuli Asociační dohodu, přejmutí evropských pravidel v nějaké míře by bylo s dohodou o volném obchodu nutně spojeno. Asociační dohoda pokrývá i další oblasti, kromě volného trhu, a "acquis" (sumu evropské legislativy) tak bude Ukrajina postupně přejímat celé.

Proces přejímání evropské legislativy je jistě pro státy náročný, v rámci přístupových rozhovorů jím prošla jak Česká republika, tak Bulharsko. Nepodařilo se nám však najít studii, která by tíživost pro jednotlivé státy porovnávala.

Petr Mach skutečně na půdě Evropského parlamentu argumentoval proti této dohodě. Jeho vystoupení je k dispozici např. na serveru Youtube.

Výrok Petra Macha hodnotíme jako zavádějící, jelikož se nejedná o situaci, kdy by místo volného obchodu přišla smlouva pouze uvalující balík obrovských regulací a nařízení. S Ukrajinou byla podepsána Asociační dohoda zahrnující Dohodu o volném obchodu, jejíž nedílnou součástí jsou i regulace a nařízení. Bez regulací a nařízení by však nikdy nemohla existovat ani samotná dohoda o volném obchodu.

Paní Michalákové, české matce, která dlouhodobě žije v Norsku, avšak nikdy nepřijala norské občanství, byly její děti norskými úřady odebrány v květnu 2011, a to kvůli údajnému pohlavnímu zneužívání či fyzickému týrání ze strany otce. Podezření se však neprokázalo, policie probíhající vyšetřování zastavila a žádné obvinění nepadlo.

Dá se tedy spekulovat, na základě čeho byly děti paní Michálkové odebrány, avšak například poslankyně TOP 09 Jitka Chalánková v tomto případě vidí vykonstruované udání místní školky, která chtěla vědomě rodiče dětí poškodit. Stejně jako Petr Mach tvrdí, že české úřady v tomto případu moc kroků pro nápravu nepodnikly.

Co se týče popisu zmíněné kauzy, je vyjádření Petra Macha přesné.

Ministerstvo zahraničí se v tomto případu angažuje, což dokládá například rozhovor Lubomíra Zaorálka s norským státním tajemníkem Bardem Gladem Petersenem nebo krok českého velvyslanectví v Norsku, které po tamním ministerstvu zahraničí žádalo vysvětlující nótu. Ta však byla norskou stranou vzhledem k české neúčasti na procesu řízení odmítnuta.

Tyto kroky MZV celou situaci nedokázaly vyřešit, to však neznamená, že by Zaorálkův úřad nedělal v celé záležitosti vůbec nic. Samotný problém tkví ve skutečnosti, že Norsko, jakožto nečlen EU, zároveň také není signatářem Haagské úmluvy o pravomoci orgánů ve věcech výkonu rodičovství. Norské úřady se tak v případě péči o děti jiných národností řídí norským zákonem o péči o děti. Jelikož není české velvyslanectví účastníkem řízení, nedostává se mu informací o případu. V takovém případě může hrát české MZV pouze roli jakéhosi mediátora, který poskytuje postiženým osobám pomoc a poradenství.

Byť tedy výsledky ze strany českého státu jsou v této kauze víceméně nulové (směrem k uspokojivému vyřešení), je problematické prohlášení, že jak MZV, tak i český stát nedělá nic. V rámci možností se o jisté kroky pokouší, nicméně je faktem, že naráží na hranice právní reality Norska a tohoto konkrétního případu. Nakolik je schopnost českého státu vůbec reálně pomoci v tomto konkrétním případě, nejsme schopni posoudit a autoritativně rozhodnout. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný a vlastní hodnocení (ministerstvo se angažuje vs. ministerstvo nic nedokázalo ergo nedělá nic) ponecháme na čtenáři.

ČR poskytla již v minulosti humanitární pomoc některým zemím, mimo jiné i těm, které zmiňovala poslankyně Černochová. V případě Libye šlo například o poskytnutí 2,5 milionu korun z rozpočtu ministerstva zahraničí, k čemuž došlo v dubnu 2011, tedy během úřadování Nečasovy vlády, v níž byla ODS hlavní politickou stranou. Vláda tehdy rovněž rozhodla o převozu a poskytnutí léčby několika těžce raněným Libyjcům.

Také v Afghánistánu realizuje ČR dlouhodobě několik projektů zaměřených na pomoc této zemi, v současnosti např. v oblasti zemědělství a rozvoje. Do konce roku 2012 (tj. i v době, kdy byla ODS součástí vlády) fungovaly tzv. projekty rychlého dopadu spočívající především v dodávkách nezbytného materiálu místním zdravotnickým, sociálním a vzdělávacím zařízením a úřadům, na čištění studen apod.

Poslední data ČSSZ ke stavu důchodového účtu jsou k 30. červnu 2015 (.pdf) a k tomuto datu byl důchodový účet v deficitu 12,8 mld. Kč.

Historický vývoj v oblasti důchodového pojištění můžeme vidět ve statistice ČSSZ (.pdf).