Přehled ověřených výroků

ODS představila návrh řešení migrační krize a v něm zvýšení trestu za převaděčství. Vláda v této věci neprovedla žádnou aktivitu.

Fiala z ODS se zmínil o návrhu zvýšit trest za převaděčství v tiskové zprávě 3. září 2015 a také na 31. schůzi poslanecké sněmovny a to 15. září 2015. V informační brožuře ODS a migrační krize (.pdf) tento návrh není obsažen. Zmínka o zvýšení trestu za převaděčství je však na webové stránce ODS v záložce migrační krize. První ucelený text s řešeními migrační krize vydal předseda ODS na začátku července 2015.

Podle informace ČTK z 10. září 2015 " Ministerstvo žádné zpřísnění legislativy v souvislosti se současnou uprchlickou vlnou nechystá. "

Samotné převaděčství je upraveno v trestním zákoníku v § 340 Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice. Jeho úprava nebyla ve vládních návrzích v Poslanecké sněmovně doposud předložena.

Andrej Babiš prostřednictvím Agrofertu vlastní celostátní média, jak popisuje premiér, dokonce jich vlastní více, než kolik Sobotka zmiňuje. Možnost Andreje Babiše veřejně komunikovat své vyjádření ke kauze Čapí hnízdo pro média (nejen ty, která vlastní) je zcela zjevná. Internetové servery, tisk i televize věnují kauze značnou pozornost a vyjádření hlavního aktéra by dozajista komunikovali.

Andrej Babiš (respektiveAgrofert, jehož je akcionářem) vlastní podlewebu Agrofertu 23 tištěných titulů, tři televizní stanice a nejposlouchanější rádio. Od roku 2013 podle obchodníhorejstříku vlastní mediální skupinu MAFRA, a.s. Ta v sobězahrnuje z celostátního tisku Lidové noviny, Mladou frontu Dnes, časopis Téma a také noviny rozdávané zdarma 5plus2 a Metro (rozdávané v 51 městech).

Kromě toho je pod MAFROU hudební televize Óčko a různě zaměřené obsahovéweby. Z rozhlasových stanic je podle obchodníhorejstříku členem koncernu Agrofert Rádio Impuls, RockZone 105,9 a Český impuls (tedy stanice pod společností LONDA, spol. s. r. o., která spadá pod Agrofert).

Při pohledu na čistou pozici ČR vůči rozpočtu EU do roku 2014 (údaje za r. 2015 zatím nejsou k dispozici) je jednoznačně patrné, že Česko je zatím v pozici čistého příjemce, tedy „více dostává, než kolik dává.“ V letech 2004-2014 získala ČR z evropského rozpočtu více než 410 miliard korun.

V roce 2012 se v České republice změnil způsob volby prezidenta země. Zatímco dříve volily prezidenta obě parlamentní komory, od prezidentských voleb 2013 je prezident volen přímo lidmi. Pravomoci zůstaly nezměněné, prezident tak mimo jiné dle článku 63 Ústavy v oblasti zahraničních vztahů:

a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
c) je vrchním velitelem ozbrojených sil atd. Česká ústava jednoznačně neříká, kdo za zahraniční politiku odpovídá. Postavení ministerstev je v Ústavě zmíněno v článku 79, který stanoví, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Ministerstvo zahraničních věcí, stejně jako ostatní ministerstva, bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.

Paragraf šest zmíněného zákona říká: Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim. Ministerstvo zahraničí jako jeden z vládních rezortů spadá svojí odpovědností pod vládu, která je ve finále odpovědná za zahraniční politiku České republiky.

Z důvodu nejasností v pravomocích prezidenta a v Ústavě absentujícího článku, který by zahraniční politiku definoval jako odpovědnost vlády, se v červnu 2015 vláda shodla na potřebě novel a do Poslanecké sněmovny postoupila dva návrhy, které by měly tento problém řešit (Usnesení č. 412 a 413). Na pořad jednání by se měly materiály dostat během dubna.

29. července 2015 schválila Vláda České republiky na návrh Ministerstva vnitra Strategiimigrační politiky ČR (.pdf) . Tato strategie (str. 3) uvádí, že je připravována komunikační strategie k oblasti migrace.

"Současně je jako průřezový nástroj zpracovávána komunikační strategie pro informování veřejnostii ostatních partnerů. Komunikační strategie se zabývá všemi aspekty problematiky migrace v České republice, úzce navazuje na jednotlivé kapitoly migrační strategie a je předkládána společně s ní." 18. ledna pak vláda schválila aktualizovanou verzi této strategie (.pdf - str. 18-19), která uvádí konkrétní oblasti, které mají být upraveny.

"Bude vytvořena a naplňována nová komunikační strategie zaměřená na odbornou i širšíveřejnost včetně cizinců žijících v České republice, která umožní informování veřejnosti, diskusive veřejném prostoru i získávání zpětné vazby. Základem této strategie bude informační kampaň,která bude formou veřejných debat pokrývat celé území ČR. Komunikační strategie bude provázánase Strategií migrační politiky.Zároveň bude vytvořena a naplňována nová PR integrace, komunikující vůči veřejnosti opatření státu realizovaná na podporu integrace cizinců. Posilována bude i komunikace s konkrétními skupinami aktérů – např. s koordinátory jednotlivých resortů v rámci grémia, při pravidelných diskusních setkáváních s představiteli krajů a obcí, vysokých škol, s nestátními neziskovými organizacemi, s Centry na podporu integrace cizinců, v rámci odborných seminářů pro realizátory projektů.Součástí komunikační strategie bude provozování speciálních webových stránek o migraci a integraci. V rámci mezinárodní spolupráce budou zpracovávány a distribuovány přehledy migračních aktualit, budováno povědomí o situaci a nových trendech v oblasti migrace a integrace v zahraničí, přenos praktických zkušeností, spolupráce a využívání výsledků mezinárodních projektů v oblasti integrace. " Výrok je hodnocen jako pravdivý, Ministerstvo vnitra skutečně ve svých dokumentech počítá s vytvořením komunikační strategie k migraci, což ovšem od července 2015 nebylo prozatím naplněno.

Bohuslav Sobotka ke společné ochraně vnějších hranic EU vyzval na konci srpna během návštěvy francouzského ministra zahraničí Fabiuse v Praze. Sobotka uvedl (ČTK/Aktuálně): „Bylo by vhodné, aby Evropa měla do budoucna určitý společný systém ostrahy vnějších hranic, na kterém by se mohly podílet další státy EU tak, aby se pomohlo například Řecku nebo Itálii v ostraze vnější mořské hranice.“

O nutnosti ochany hranic a zlepšení návratové politiky Sobotka mluvil během porady zastupitelských úřadů v Praze na konci srpna.

V září 2015 po summitu lídrů EU v Bruselu premiér Sobotka prohlásil, že ČR je připravena podílet se na vytvoření případné společné evropské pohraniční stráže, která by chránila vnější schengenskou hranici. Podporu pro návrhy na ochranu hranic česká vláda potvrdila i na listopadovém summitu.

Prosincový návrh Komise o zavedení pohraniční stráže komentoval premiér slovy: „Byla to právě Česká republika, která už před několika měsíci navrhla zřízení společné evropské pohraniční stráže. Opakovaně jsem toto téma otevíral i na jednáních Evropské rady. Jsem proto velmi rád, že tato myšlenka získává jasnější obrysy.“V prosinci se uskutečnil také summit nejvyšších představitelů členských zemí. Jedním ze závěrů summitu byl požadavek na zabezpečení integrity Schengenu: Je nezbytně nutné obnovit kontrolu nad vnějšími hranicemi. Předsedové vlád Visegrádské čtyřky po summitu vydali společné prohlášení, ve kterém závěry bruselské schůzky podporují.

Ministr Chovanec o tomto problému hovořil 24. září 2015, tedy několik dní předtím než oficiálně začala ruská intervence v Sýrii. Ta byla oficiálně zahájena (viz Milníky ruského angažmá v Sýrii) 30. září 2015.

Válka v Sýrii probíhá jíž 5 let a donutila mnoho občanů opustit svou zemi. Jedná se o vnější migraci. Tito syrští migranti se usídlili v okolních státech (je jich bezmála 5 milionů), ale velký počet putuje přes Turecko do Řecka a následně do dalších evropských zemí.

V souvislosti se zapojením Ruska do vojenské operace se zintenzivnilo bombardování teroristických komplexů a jiných nepřátelských cílů. V reakci na tyto události je na místě se obávat, že syrští občané, kteří migrují uvnitř Sýrie, se rozhodnou opustit Sýrii a budou putovat dál do Evropy.

Vyjádření ministra Chovance z 24. září 2015 přinesla řada médií, Matěj Stropnický mluví o Českém rozhlase:

" V samotné Sýrii je podle Chovance 7,6 milionu vnitřních přesídlenců, ambici zapojit se do tamních bojů bude mít Rusko. Konflikt se tak může vyhrotit a tito lidé se můžou rozhodnout opustit Sýrii. "

Výrok ministra vnitra je hodnocen jako pravdivý, 24. září se skutečně vyjádřil k Sýrii tak, vstup Ruska do konfliktu může mít za cíl, že vnitřně vysídlení občané opustí zemi a mohou tak zamířit i do Evropy.

Ve druhé části výroku Pelikán hovoří o zamýšlené změně, proto hodnotíme jeho první část, která odkazuje k institutu oddlužení, jenž je definován v insolvenčním zákoně.

Dle § 392 musí dlužník k návrhu o povolení oddlužení připojit mimo jiné "písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky."Je tedy pravda, že v nynějším systému stačí dosažení hranice 30 % pohledávky, kterou musí dlužník zaplatit, k povolení oddlužení.

Nespokojenost zdravotníků ve Velké Británii lze sledovat primárně v médiích. The Telegraph informoval o stávce doktorů za lepší platové, bezpečnostní a časové podmínky své práce, o problémech s platy doktorů však informoval již v roce 2012. O téže akci informoval i britský Independent. Stávce přecházely další protesty v říjnu 2015, motivovány stejnými pohnutkami, ani v listopadu pak téma nevyšumělo.

Co se týče financování britského zdravotnictví, lze jej vysledovat pomocí investic do tzv. National Health Service.

Ty se pro rok 2015/2016 opravdu navýšily v reálných číslech o 1,9 %. Výrok je tak pravdivý v obou svých částech.

Změnu v této oblasti přinesl zákon č.134/2013 Sb. o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. S počátkem od 1. ledna 2014 se tak vyloučila forma akcií na majitele, tedy těch, které ve své podstatě umožňovaly držet akcie společnosti anonymně. Veškerá akcionářská práva byla vázána k osobě, která se akcií prokáže, tedy ani samotná společnost neměla do toho okamžiku přehled o tom, kdo akcii vlastní. Zákon č. 134/2013 Sb. však velí tyto akciepřeměnit, a to buďto na akcie na jméno (které ze své podstaty nejsou anonymní), případně je imobilizovat nebo zaknihovat. Výlučně s těmito variantami počítá i novýzákon o obchodních korporacích.

Jednou z variant je tedy cenný papírimobilizovat, tedy varianta, kdy emitent uschová cenné papíry do hromadné úschovy. Občanský zákoník v části o cenných papírech a contrario stanovuje, že pokud nejde o cenný papír na řad nebo na jméno (zbývající je tedy právě cenný papír na majitele), uvádí se na cenném papíru při předání do úschovy jméno vlastníka. Takto imobilizovaný cenný papír tedy není anonymní.

Zaknihovaný cenný papír je pak takový, který je nahrazen zápisem do evidence a nelze jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci. Listinný cenný papír pak emitent (společnost) nechá zaknihovat doCentrálního depozitáře cenných papírů (CDCP). V této chvíli je však cenný papír registrován pouze společností. Aby se dostal do dispozice konkrétního akcionáře, musí být připsán na jeho majetkový účet v tomto depozitáři. K tomu je však nezbytné uvést přinejmenším číslo majetkového účtu, kód účastníka v CDCP, rodné číslo akcionáře. Pro zřízení majetkového účtu jsou pak třeba další informace. Akcie tedy ani v tomto případě není anonymní.

Dodáváme však, že vlastnictví anonymní akcie sice už v České republice možné není, nicméně není vyloučeno takovéto akcie převést na zahraniční společnost případně na fiktivního vlastníka. Tuto skutečnost rozebírá například Aktuálně.cz Sobotka však výrok vymezil tak, že jako takový je pravdivý.