V prosinci požádalo Řecko poprvé po sedmi měsících apelu, když jsem apeloval na ministra pro migraci, co chtějí, jestli chtějí lidi, peníze, materiální pomoc, tak teprve v této době Řecko řeklo ano, pošlete nám pomoc, v polovině prosince.
Nepodařilo se nám dohledat zmíněné výzvy ministra vnitra řeckému ministru pro imigraci stran nabídky pomoci. Je možné, že Chovanec řeckému představiteli nabízel pomoc skrze mechanismus civilní obrany během jednání ministrů EU, konkrétní záznamy však nejsou k dispozici.
Svůj zájem podílet se na pomoci s imigrační krizí ČR potvrdila (.pdf, str. 2) v říjnu 2015.
V jedné dvanáctce piva je zhruba 15 kostek cukru energeticky přepočteno. V jedné obdobně půllitru coly toho cukru bude ještě daleko víc.
Pavel Kováčik srovnává energetickou hodnotu v kilojoulech, otázka však směřovala na obsah cukru a výrok tak hodnotíme jako zavádějící. V následujících odstavcích porovnáme obě hodnoty - jak cukr, tak energetické hodnoty.
Půl litru světlého dvanáctistupňového piva má energetickou hodnotu 990 kJ. 15 kostek cukru o váze 4 gramy (tedy 60 gramů cukru) pak má celkovou energetickou hodnotu 1008 kJ. Tyto dvě hodnoty jsou tedy prakticky stejné.
Srovnáme-li však samotný cukr, který má být škodlivý a na nějž otázka směřovala, jedná se o 10,65 gramů v půl litru piva, zatímco v 15 kostkách cukru ho bude 59,7 gramů, což je násobně více.
U půllitru Coca Coly se pak jedná o 52,5 gramů cukru a energetickou hodnotu 892,58 kJ.
Pavel Kováčik tedy míchá dvě různé roviny. Energeticky půllitr 12° piva srovnatelný s 15 kostkami cukru, nicméně ve stejném množství Coca-coly není kilojoulů „daleko víc,“ ale ještě o něco méně. V množství cukru zase 0,5 litru „dvanáctky“ piva dosahuje pouze zlomku množství obsaženém v 15 kostkách cukru, zatímco v Coca-cole se množství zmíněným 15 kostkám výrazně blíží.
Podívejte se, pane redaktore, ta smlouva je profylaktická, to znamená, že je určena nejenom pro případy, které již nastaly, jako jsou děti Michalákových, ale pro jakýkoliv obdobný případ, ať se vyskytne za pět let, za deset let, za patnáct let. Takže to je hlavní účel této smlouvy.
Prezident Zeman hovoří o dohodě mezi Českem a Norskem, jejíž návrh předložil Ministerstvu zahraničních věcí k posouzení. Dle ČTK jde v pořadí o druhý návrh této dohody a momentálně je analyzován pracovníky Ministerstva. Dle slov ministra Zaorálka ale „tento návrh neřeší vydávání dětí, ale spíše spolupráci orgánů sociálně právní ochrany dětí v řízeních na jejich ochranu." K této věci jsme kontaktovali Ministerstvo zahraničních věcí, které se k tomu vyjádřilo následovně: " Návrh smlouvy prezidenta Zemana neřeší vydávání dětí, ale spolupráci ve věcech řízení na ochranu dětí (tj. zejména způsoby vzájemného informování orgánů sociálně právní ochrany dětí o zahájených řízeních, vstup orgánů jednoho státu do řízení druhé smluvní strany, některá pravidla pro umisťování dětí do náhradní péče apod.). K dotazu, zda je prezidentem navrhovaná verze podobná s návrhem (.pdf) Petra Macha, nám bylo odpovězeno, že nikoli.
Sami zároveň nemají v úmyslu podávat vlastní návrh, neboť: "MZV koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod, není však gestorem uvedené problematiky ve smyslu Směrnice vlády pro sjednávání mezinárodních smluv. Předmětný návrh smlouvy tedy MZV s ohledem na kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb., v platném znění) nepřipravuje, přípravou by se mělo zabývat Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. "
Např. já jsem podal ve středu 9 návrhů (na změnu programu schůze - pozn. Demagog.cz) a 6 Poslanecká sněmovna schválila. To je úspěšnost dvě třetiny.
Předseda poslaneckého klubu ODS vystoupil ve středu v rámci stanovení pořadu schůze a navrhl projednání následujících bodů (uvádíme pouze názvy bodů a ne čas, do kterého chtěl Stanjura body zařadit):
Prvních šest návrhů předsedy Stanjury bylo skutečně schváleno (konkrétně byly zařazeny na čtvrtek 5.5. jako první až šestý bod po interpelacích), další 3 body nebyly přijaty. Všechny body byly navrženy ve 2 alternativních termínech, poslední 3 body neprošly na schůzi ani v jednom z nich. Vyjma záznamů o jednotlivých hlasování to dokládá také stenoprotokol z jednání Poslanecké sněmovny ze dne 20. dubna 2016.
To poslední bombardování na severozápadě Sýrie vyhnalo zhruba už dneska 75 tisíc Syřanů zase směrem do Turecka a Turecko je nevzalo, ale vybudovalo jakýsi záchytný tábor, ale před svou hranicí. Vzali jenom ty nej, nejurgentnější příklady, případy lidí, kteří mají nějaký zásadní zdravotní problém.
Ministr Stropnický má pravdu v tom, že po posledním bombardování se mnoho lidí (odhadem 75 000) vydalo k turecké hranici a jsou zde uvězněni, protože jim bylo zakázáno překročit hranici.
Server NewYorkPost: „Nová vlna syrských uprchlíků, která podle některých může narůst až k 75 000, spěchala v sobotu k turecké hranici, prchala před přibližujícími se armádami loajální k syrskému prezidentu Bashar al-Assadovi a před intenzivními ruskými nálety dopadajícími město Aleppo a blízká města." Podobně situaci komentuje i server AmericanGuardian.
Server Time v souvislosti s počtem uprchlíků zmiňuje číslo 70 000. Píše také o nové situaci, kdy uprchlíci jsou na hranicích s Tureckem, ale není jim dovoleno do Turecka vstoupit.
"Zvláštní klidný sever hranice stojí v brutálním kontrastu k situaci na jihu, kam asi 70 000 lidí nedávno odešlo ze svých domovů. Mnoho z nich je shromážděno - spíše uvězněno - v táboře na jižní straně hraničního přechodu Bab al-Salam sotva na dohled z Turecka. Turecko uzavřelo hranice velké většině nově vystěhovaných lidí, čímž otočilo dlouhotrvající politiku vítání syrských uprchlíků."
Amnesty International také hovoří o nárůstu množství uprchlíků z Aleppa. Podle nich do oblasti Bab al-Salam dorazilo v minulých 2 týdnech přibližně 58 000 lidí.
Odhady množství nových uprchlíků se liší od 75 000 k 58 000, přesto výrok hodnotíme jako pravdivý. Ministr Stropnický má pravdu v tom, že po posledním bombardování se mnoho lidí (odhadem 75 000) vydalo k turecké hranici a jsou zde uvězněni, protože jim bylo zakázáno překročit hranici.
Potravinářská komora teď připravuje takzvané cechovní normy, kde aspoň u některých výrobků budou takzvaně normovaná množství nebo normované obsahy jednotlivých těch surovin.
Cechovní normy jsou inspirovány bývalými Československými státními normami a přináší způsob jak kontrolovat kvalitu potravin prodávaných českými výrobci. Potravinářská komora zřídila pro přípravu cechovních norem internetový server cechovninormy.cz, na kterém se do procesu tvorby těchto norem může připojit i nejširší veřejnost. V této době je schváleno zhruba 100 cechovních norem pro výrobky z různých odvětví. Mezi ně patří třeba Bramborák s uzeným masem, který musí mít ve složení nejméně 63 % brambor, 12 % uzeného masa, pšeničnou mouku, vejce, česnek, majoránku a na smažení řepkový olej.
(ukazujíce graf Health Consumer Index) Už v roce 2012 jsme byli na 15. místě, dnes jsme na 13. místě. Ten index se skládá z pěti bodů, ve kterých jsou např. dostupnost péče, výsledky zdrav. péče a všechny tyhle body jsou v ČR nadprůměrné, jestli je tam něco podprůměrné, tak přístup k pacientovi a pohoda pacienta.
Euro Health Consumer Index každoročně vydává zprávu týkající se systémů zdravotnictví 35 evropských států. Report (.pdf) z roku 2015 pracuje s množstvím indikátorů pro oblasti: práva a informovanost pacientů, dostupnost péče a čekací lhůta, výsledky péče, nabídka služeb, prevence a farmaceutika. Zkoumaných oblastí je tak šest, nicméně se při vyvozování závěrů pracuje s modelem pěti (str. 63).
Každá z oblastí má počtem bodů z celkových 1000 přiřazenou relativní váhu (str. 64). ČR v roce 2015 získala celkový počet 760 bodů (str. 27) v následujícím rozložení:
kategorieskóre ČRmaximální počet bodů práva a informovanost pacientů96150dostupnost péče a čekací lhůta213225výsledky péče177250nabídka služeb125150prevence83125farmaceutika67100 celkový počet bodů7601000
Výsledný přehled jednotlivých indikátorů pro tyto oblasti umožňuje určit, zda byla ČR skutečně nadprůměrná. Vypočítali jsme proto průměrné skóre všech 35 zemí a srovnali výsledek s ČR, jak uvádíme ve druhé tabulce. Česká republika byla podprůměrná ne pouze v jednom, ale ve více kritériích. Nicméně vždy šlo o poměrně těsný výsledek a odchylka od průměru nebyla značná.
kategorieskóre ČRprůměr 35 zemí (zaokr.)výsledek ČR práva a informovanost pacientů96112 podprůměr dostupnost péče a čekací lhůta213153 nadprůměr výsledky péče177179 podprůměr nabídka služeb125102 nadprůměr prevence8388 podprůměr farmaceutika6764 nadprůměr
Dle zprávy za rok 2012 (.pdf, str. 10) skončila Česká republika v tomto žebříčku skutečně na patnáctém místě. Dle zprávy z 2015 se ČR umístila třináctá (str. 11).
Ačkoliv tedy výsledky nejsou tak excelentní jak Leoš Heger naznačuje, index vyznívá pro ČR příznivě a dílčí podprůměrné výsledky se od průměru liší jen nepatrně. Její výsledky ostatně vyzdvihuje i samotná zpráva. S touto drobnou výhradou je tedy Hegerovo vyjádření pravdivé.
Teď v prosinci došlo k tomu, že i ta nehybnost, ta snaha odmítat jakoukoliv kritiku, byla narušena dvěma kroky (...) Norská ministryně pro děti a rovné příležitosti prohlásila, že prozkoumá určitý vzorek případů o rozhodnutí Barnevernetu. Za druhé, norská vláda vydala metodiku vůči Barnevernetu v polovině prosince, kde popisuje postup, který by měl být zvolen u dětí, které mají jiné než norské občanství, to znamená, to se týká i těch českých případů. Zdůrazňuje se tam, že by se měla zlepšit komunikace s ambasádami těchto zemí, s jejich Úřady pro mezinárodněprávní ochranu dětí. V tom metodickém pokynu se jasně říká, že by se měla zvažovat i otázka předání těch dětí do péče institucí v zemích, kde mají to druhé občanství. Také se tam říká, že by v zásadě neměla být zvažována adopce, pokud jsou jiné, jiné možnosti. Takže je to metodický pokyn, který reaguje už na tu silnou kritiku, na které se podílela i Česká republika.
Ministryně v polovině ledna 2016 prohlásila (eng), že „služby na ochranu dětí odvádí dobrou práci, ale v některých případech není tato práce dostatečně kvalitní a ministerstvo se chce podívat na možnosti zlepšení“.
Nepodařilo se nám dohledat zdroj, který by potvrzoval, že norská ministryně hodlala prozkoumat určitý vzorek případů o rozhodnutí Barvernetu.
Metodika pro posuzování případů opravdu byla v polovině prosince vydána. Odkaz na ni byl sdílen na twitterovém profilu (nor) norského Ministerstva pro děti, rovnost a sociální inkluzi. V samotném textu (nor) je pak zdůrazňováno, že pokud má dítě vazby mimo Norsko, měly by se brát v úvahu. Počítat se tedy musí i s možností, že dítě bude v péči v jiné zemi než v Norsku.
Přímo se pak hovoří o nutnosti komunikovat se zahraničními autoritami, především pak s ambasádami.
V případě adopce se pak zdůrazňuje, že pro ni musí být opravdu silný důvod, jelikož trhá všechny vazby na původní rodinu.
Jelikož se nám nepodařilo dohledat prohlášení norské ministryně, o kterém předseda vlády mluví, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Když si spočítáte, kolik, jaký jsou skutečný náklady našeho členství v Evropský unii, tak dojdete k nějakýmu číslu asi 200 miliard, jenom dotace solárním elektrárnám a biopaliva jsou víc jak 45 miliard.
Vít Jedlička patrně naráží na analýzu předsedy Strany svobodných občanů Petra Macha. Ten v roce 2012 na svém blogu vyčíslil náklady členství v EU na 200 miliard ročně. Do těch kromě 41 miliard, které posílá ČR jako příspěvek do rozpočtu EU zahrnuje dále například zmíněné dotace na solární a větrné elektrárny (podle Macha 40 miliard), dotace na biopaliva (10 miliard), náklady na kofinancování evropských projektů (19 miliard) nebo cla, která se odvádějí do rozpočtu EU (6 miliard). Nezohledňuje však peníze, které naopak ČR dostává z rozpočtu EU v rámci přerozdělování, přičemž v roce 2011, o kterém Mach píše, to bylo 72 miliard.
Je ovšem nutné dodat, že ne všechny tyto náklady vyplývají z členství v EU. Například zavedení dotací na fotovoltaiku sice navazuje na evropský klimaticko-energetický balíček, podle kterého se má do roku 2020 snížit podíl skleníkových plynů a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů (OZE) o 20 % (oproti stavu z roku 1990). Výši dotací a jejich pravidla už si pak ale nastavovala Česká republika sama a právě chyby při tvorbě národní legislativy mají velký vliv na částku, která se ročně vyplácí jako podpora OZE.
Oproti výpočtům Petra Macha je pak možné postavit například analýzu vlády u příležitostí výročí 10 let členství v EU. „Členství České republiky mimo jednotný trh EU by vedlo k nižšímu HDP v roce 2013 o 2,5 % a nižší zaměstnanosti o 1,5 %. V absolutních číslech se jedná o zhruba 100 miliard korun, což v přepočtu na jednoho obyvatele představuje zhruba 9 200 korun,“ píše se v analýze. Dále zmiňuje, že ČR coby nečlen EU by ročně dosahovala růstu HDP zhruba o 1,1 procentního bodu nižší, než jako člen Unie. To by mělo další ekonomické dopady.
Toto téma je široké a skutečné zhodnocení přínosů či nákladů členství v EU přesahuje možnosti tohoto textu. O nákladech a přínosech členství se debatuje například i ve Velké Británii v souvislosti s možným odchodem z EU a ani tady se ekonomové zdaleka neshodnou. I my tedy hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.
Anebo od počátku roku 16 do Spolkové republiky zhruba 100 tisíc (myšlen je příchod tohoto počtu migrantů - pozn. Demagog.cz). Jo?
Podle dostupných dat za leden 2016 z Úřadu pro migraci bylo v Německu nově registrováno 91 671 migrantů a z tohoto počtu požádalo o azyl 52 103 osob.
