Přehled ověřených výroků

Tomio Okamura svůj výrok pronesl v rozhovoru pro server Idnes.cz 21. ledna 2014.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť mimo České republiky se dva dny volí ještě ve volbách (do dolní komory, obecních, regionálních i evropských) v Itálii.

Okamura nespecifikuje druh voleb, zda má na mysli volby parlamentní, obecní či regionální a evropské. Ve všech těchto typech však kromě ČR je ve dvou dnech voleno v Itálii.

Je pravdou, že ve 26 zemích EU se pro volby do dolních komor parlamentu volí zpravidla v jednom dni. Nicméně není pravda, že je Česká republika při dvoudenních volbách zcela osamocena. V Itálii se ve dvou dnech volí také. To dokládá jednak web parties and elections, který sleduje všechny evropské země a volby v nich, pak také zdroje o italských všeobecných volbách z let 2006 a 2008.

Mimo Itálii existují také případy, kdy se volí ve dvou dnech, nicméně zde nejde o dva po sobě jdoucí dny, o čemž poslanec Okamura pravděpodobně mluví. Jde např. o Francii, kde je používán (.pdf, s. 7- 9) dvoukolový většinový systém (pro představu je velmi podobný systému voleb do českého senátu).

Co se týče finanční náročnosti, např. organizace voleb do Sněmovny v r. 2010 údajně stála zhruba 463 milionů Kč. V r. 2012 pak krajské volby dosáhly ceny 494 milionů Kč a senátní volby 81 milionů. Na přípravu prezidentské volby dostal Český statistický úřad již v r. 2012 10 milionů a na r. 2013 pak bylo vyčleněno na organizaci 600 milionů. Pro ilustraci předchozí nepřímá volba vyšla stát na 15 milionů.

Tisk volebních lístků pak probíhá nezávisle na počtu dní a je také dán konkrétním volebním systémem v dané zemi. Při zavedeném všeobecném volebním právu není ani možné, aby se zmíněné miliony lístků netiskly.

Výrok pochází z rozhovoru Andreje Babiše pro deník Právo, který je dostupný na webových stránkách politického hnutí ANO.

Protože Andrej Babiš nesprávně uvádí, že měl stát na účtu ČNB částku 300 miliard, hodnotíme výrok jako nepravdivý. Druhou část nehodnotíme, protože nesplňuje kritéria faktického výroku.

Dle dokumentu Čtvrtletní informace o řízení dluhového portfolia vydaného Ministerstvem financí, činila výše státního dluhu k 31. 12. 2013 1 683,3 miliard Kč (.pdf, s. 19) a odhad Andreje Babiše je tedy přibližně správný a tato část výroku je tedy v pořádku.

Co se týče částky 300 miliard, která se měla „poflakovat“ na účtu ČNB, tak z materiálu Strategie financování a řízení státního dluhu vyplývá, že k 30. 6. 2013 činil průměrný denní zůstatek (.pdf, s. 51) účtů spadajících pod státní pokladnu 298,1 mld Kč, k poslednímu dni roku 2013 to však bylo již jen 278,7 mld Kč. Navíc se nejedná o jeden účet, který by byl vlastněn státem či Ministersvem financí, ale o více účtů různých organizací.

V roce 2013 došlo k rozšíření počtu účtů o některé organizace. Je zde zahrnuta (.pdf, s. 2) např. Správa železniční dopravní cesty, územní samosprávné celky, veřejné vysoké školy a další. Skutečná peněžní rezerva Ministerstva financí (.pdf, s. 51) pak v průběhu roku 2013 nepřesáhla výši 200 miliard Kč a ke konci roku pak kolísala kolem 50 miliard Kč.

Podobný výrok Andreje Babiše, kde hovoří dokonce o 350 miliardách, ČNB odmítla.

Jiří Paroubek použil toto tvrzení ve svém blogu na serveru Vaše Věc. Na zmíněné prohlášení Františka Tomáška se ale odkazoval již dříve, například ve svém projevu ve sněmovně a prohlášení je hojně citováno v diskusích, nezdá se však, že by se zakládalo na pravdě.

Arcibiskup František Tomášek měl tento výrok údajně pronést v srpnu 1991 poté, co byla díky výčtovým zákonům z roku 1990 a 1991 církvi vrácena část majetku. To však jednoznačně popírá Dominik Duka, který ve svém dopise papeži píše: „Kardinál Tomášek ve skutečnosti nikdy žádná jednání o církevních restitucích nevedl a ani se k této problematice veřejně nevyjadřoval.“

Nesedí ani časová souslednost, František Tomášek byl totiž 27. března 1991 zproštěn úřadu arcibiskupa, nemohl se tedy následně v srpnu téhož roku vyjadřovat k restitucím jménem katolické církve.

Tvrzení Jiřího Paroubka na základě výše uvedeného hodnotíme jako nepravdivé.

Tento výrok zazněl po schůzce Andreje Babiše s prezidentem Milošem Zemanem na Hradě, v období před jmenováním členů vlády.

Výrok hodnotíme v kontextu tvrzení Miloše Zemana, že služební zákon nevyžaduje lustrační osvědčení od ministrů.

Služební zákon 218/2002 z roku 2002 ani současná novela služebního zákona, projednávaná ve Sněmovně, otázku lustrační zákon skutečně sama o sobě neupravuje. Otázka lustrací je řešena až doprovodným zákonem č. 309/2002, který upravuje lustrační zákon tak, že z jeho působnosti vyjímá členy vlády (část 47.). Doprovodný zákon zde odkazuje na § 9 odst. 1 služebního zákona, který hovoří o „představených" pracovnících, v odst. 3 jsou pak vyjmenovány služební místa určená pro představené a ministerská pozice mezi nimi chybí. Samotný zákon o státní službě tedy skutečně žádný vliv na lustrační zákon nemá, tento vliv je zprostředkován až zákonem doprovodným.

Právě tento zákon skutečně Miroslav Kalousek celkem 2x (12. března a 13. června 2002) v hlasování podpořil.

Služební zákon byl v Poslanecké sněmovně projednáván poprvé 1. března 2001 a nikoli 12. března 2002, jak tvrdí Andrej Babiš (tehdy prošel třetím čtením ve Sněmovně). Kvůli této chybě a nepřímé souvislosti služebního zákona se zákonem lustračním hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Miroslav Kalousek je takto citován v článku deníku Právo z 21. ledna 2014, který je dostupný na webu TOP 09.

Není úplně jasné o jakých krocích Miroslav Kalousek hovoří a jeho výrok tedy dává značnou možnost interpretace. Faktem je, že KDU-ČSL již v době Kalouskova výroku byla součástí nynější vládní koalice. V současné vládě usedl jako ministr financí Andrej Babiš, který nemá negativní lustrační osvědčení, což je poněkud neobvyklá situace. Lustrační osvědčení v minulosti pravděpodobně podle svých slov nepředkládal také Pavel Blažek, který jím nicméně údajně disponoval. Odborníci v současnosti nejsou jednotní v otázce, zda je dnes povinnost předkládat lustrační osvědčení zakotvena v zákoně či nikoli. Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože samotná účast KDU-ČSL ve vládní koalici, kde jeden z ministrů lustraci nemá, nemusí nutně znamenat podporu vyřazení lustračního zákona z účinnosti na všech ministerstvech. Co se totiž týče samotného lustračního zákona, tak KDU-ČSL se výrazně vymezuje proti jeho zrušení.

Pokud by měl Miroslav Kalousek na mysli podporu novely (.pdf) služebního zákona, jehož projednáním v 1. čtení podmínil Miloš Zeman jmenování Andreje Babiše ministrem bez lustrace, pak je nutné podotknout, že tato novela v současné podobě lustrace nijak neřeší. Ještě v lednu neměli lidovci o případné budoucí modifikaci služebního zákona v otázce lustrací jasno.

Nedá se tedy říct, že by KDU-ČSL kromě účasti ve vládě, ve které je ministrem Andrej Babiš bez lustrace, podnikala kroky k tomu, aby byl lustrační zákon vyřazen z účinnosti na všech ministerstvech a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok byl Andrejem Babišem pronesen 22. ledna 2014 v relaci Interview Daniely Drtinové.

Protože se nám nepodařilo dohledat celoevropskou statistiku výběru DPH (patrně neexistuje), musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

V rámci Evropské unie jsme pak v roce 2011 podle studie (.pdf) Evropské komise obsadili 7. místo (viz tabulka na str. 29) ve statistice mezi státy, jejichž rozdíl mezi částkou, která se měla vybrat a částkou, která byla skutečně vybrána, byl v poměru k HDP nejvyšší. Jde však o poměrně komplexní problematiku (.pdf, s. 24) a nelze tedy jednoznačně říci, že by toto dělalo z České republiky "jednu z nejhorších zemi z hlediska výběru DPH." Jako kritérium posuzování systémů DPH totiž lze použít i jiné něž kvantitativní měřítko zohledněné ve studii, například kvalitativní nastavení systému plátců DPH či subjektů podléhajících tomuto typu zdanění (kdo je a kdo není považován za plátce DPH atp.).

Tuto otázku také zpracovává článek serveru Novinky.cz

Prezident Miloš Zeman se dle serveru iDNES.cz měl takto vyjádřit při návštěvě ve Žluticích dne 15. ledna 2014.

Vývoj cen uranu popisuje web InvestmentMine, cenový vrchol uran dosáhl v roce 2007, kdy v maximu stál bezmála 140 dolarů za 1 libru váhy. Tato maximální cena je skutečně desetinásobkem ceny z let přelomu tisíciletí. Nicméně od dosažení vrcholu ceny opětovně klesají, v současné době stojí libra uranu 35 dolarů, což znamená zhruba dvoj-trojnásobek cen z přelomu tisíciletí.

Miloš Zeman se mýlí také v tom, že jsme jediná evropská země s vlastními ložisky. Nalezišti uranu dle dat OECD z r. 2009 disponovaly (.pdf, s. 18) také např. Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Itálie, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko nebo Ukrajina.

Těžba uranu pak probíhá na Ukrajině, v Rumunsku, Německu nebo Francii.

Alena Gajdůšková se takto vyjádřila 10. ledna 2014 v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Podle oficiálního webu Evropské unie platí v Unii 24 úředních jazyků, nikoliv 27. Čeština je nicméně skutečně jedním z nich. Evropský parlament je jednou z institucí EU a platí zde tedy stejná pravidla. Protože Alena Gajdůšková uvádí odlišný počet úředních jazyků, výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Tvrzení Andreje Babiše pochází z rozhovoru publikovaného na serveru Novinky.cz 18. ledna 2014.

Pavel Čihák je bývalý vedoucí odboru dopravy Středočeského kraje a bývalý šéf krajské Správy a údržby silnic. Na základě informací, které přinesl server iHNED.cz existovala údajně silná vazba mezi Davidem Rathem a Pavlem Čihákem. Čihák s Rathem pak měli mít vliv na dopravní investice v kraji.

Tyto informace rozzlobily šéfa poslanců ANO Jaroslava Faltýnka, který požaduje od Pavla Čiháka vysvětlení celé situace.

Je možné, že tyto informace hrály roli ve skutečnosti, že Pavel Čihák nebyl nominován na ministra dopravy, jak vyplývá z vyjádření předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Nicméně nepodařilo se nám dohledat žádné další doklady o tom, že by tato skutečnost opravdu hrála roli v nenavržení Pavla Čiháka na post ministra dopravy. Rozhodnutí také mohlo být ovlivněno dalšími faktory a z tohoto důvodu tedy musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Radim Fiala publikoval 16. ledna 2014 na webových stránkách Úsvitu přímé demokracie příspěvek o zelené energii. Srovnával přitom výdaje na zelenou energii v Německu a v České republice. Mimo jiné také uvedl, že německé domácnosti loni vydaly na podporu obnovitelných zdrojů 597 miliard korun.

Výrok Radima Fialy je hodnocen jako zavádějící, neboť zmíněná částka skutečně představuje výdaj na podporu OZE, nicméně nejen pro domácnosti, jak poslanec uvádí, ale také pro malé podniky.

Podle nejnovějších údajů německých distributorů energie činily výdaje na podporu obnovitelných zdrojů v minulém roce 21,8 miliard eur. Tuto částku však zaplatily (zdroj Spiegel online; 9. ledna - něm.) nejen domácnosti, ale i malé podniky. Stejnou informaci např. převzaly také české servery, kdy 10. ledna informovaly o zmíněné částce 21,8 mld. eur - tedy 597 mld. Kč. Zprávu vydaly české servery - např. Novinky.cz a Idnes.cz (obojí také ČTK).

V druhé části výroku uvedl Fiala s jistou mírou tolerance přibližný popis toho, že ona částka je ekvivalentem poloviny státního rozpočtu ČR. V roce 2013 činily příjmy rozpočtu 1076 367 603 000 korun, výdaje potom 1176 367 603 000 korun. Polovina příjmů ani výdajů státního rozpočtu, tedy 538, resp. 588 miliard korun, zhruba odpovídá s tolerancí Fialovým 597 miliardám.