Přehled ověřených výroků

Tento výrok zazněl v kontextu diskuse o plnění státní pokladny. V loňském roce došlo k tomu, že údaje o výběru DPH byly ovlivněny poměrně vysokou částkou zadržených vratek nadměrných odpočtů DPH (viz také výrok níže). Později se ukázalo, že byly převážně zadržovány neoprávněně, a byly vráceny firmám.

Pro přesné informace ohledně tohoto výroku jsme kontaktovali Finanční správu ČR. Na základě poskytnutých informací a zpráv o pokladním plnění hodnotíme výrok jako zavádějící. Zohledňujeme tak nepřesnost v uváděné částce zadržených odpočtů a především fakt, že ministerstvo již v dubnu 2014 upozorňuje na to, že údaje o výběru DPH jsou zkresleny zadrženými vratkami.

"Rozhodnutí o spuštění kontrolní akce padlo v listopadu 2013. Největší zadržovaná částka nadměrných odpočtů byla v měsících leden a únor 2014 (jedná se o zdaňovací období listopad, prosinec a 4. kvartál 2013) a činila cca 12,5 mld. Kč. Jednotlivá daňová řízení probíhala v závislosti na součinnosti/nesoučinnosti daňových subjektů. K jejich ukončení docházelo zejména v průběhu roku 2014," napsala nám tisková mluvčí pro Generální finanční ředitelství Petra Petlachová.

Z tohoto vyjádření vyplývá, že uvedených 12,5 miliardy zkreslovalo údaje o celkovém výběru DPH od prvního čtvrtletí 2014. V této době převzal kontrolu nad státní kasou Andrej Babiš (do funkce byl uveden 29. ledna 2014).

Nutno však dodat, že již ve zprávě o pokladním plnění za duben 2014 ministerstvo upozorňuje, že údaje o výběru DPH jsou zkresleny vlivem těchto skutečností. "Relativně vysoký meziroční růst je způsoben i tím, že Finanční správou ČR zatím nebyla v důsledku zahájení postupu k odstranění pochybností správce daně vyplacena část nadměrných odpočtů, které souvisí se zdaňovacím obdobím z konce roku 2013," uvádí ministerstvo, nespecifikuje však, o jak zásadní částku se jedná.

Jak je uvedeno ve Vl.n.z. o státním rozpočtu ČR na rok 2016 (.pdf, str. 134-135), dochází k navýšení počtu funkčních míst na Ministerstvu financí oproti schválenému rozpočtu na rok 2015 o 638 osob.

Přesněji dále návrh zákona mluví o tom, že se počítá s 354 novými místy v Generálním finančním ředitelství na řešení elektronické evidence tržeb a 168 novými místy u Generálního ředitelství cel na rozšíření kompetencí v oblasti trestního řízení a agendu elektronické evidence tržeb v kapitole Ministerstvo financí, celkem tedy 522 daňových úředníků.

Z návrhu není jisté, jaké bude přesné zařazení dalších nových úředníků v kapitole ministerstva financí, a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože všechny vyjmenované změny jsou v novele obsaženy a vláda tuto novelu usnesením schválila.

Novela zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích (.doc) se zabývá financováním politických stran.

V této novele je obsaženo v § 17 povinnost ověřit účetní uzávěrku politické strany nebo hnutí auditorem. Téhož auditora lze určit opakovaně nejvýše 5 let po sobě následujících kalendářních let. Jedná se o tzv. rotaci auditorů.

§17a řeší financování politických stran a hnutí a zavádí transparentní bankovní účty pro jednotlivé strany a hnutí. Pouze částky do 5000 Kč lze hradit v hotovosti. V případě, že subjekt nezřídí zvláštní účet nebo nevede oddělené účty dopouští se správního deliktu s pokutou do 200 000 Kč. Jestliže daný politický subjekt neodstraní ve stanovené lhůtě nedostatky ve výroční finanční zprávě, hrozí mu pokuta do 2 000 000 Kč.

§18 se obsahově zabývá dary nebo jiným bezúplatným plněním. Zde jsou stanoveny limity. Od jedné osoby nelze přijmout dar nebo jiné bezúplatné plnění, které by v jednom kalendářním roce překročilo částku 3 000 000 Kč. Pokud daný subjekt získal dar nebo bezúplatné plnění v rozporu s tímto zákonem a tento dar nebo jiné bezúplatné plnění vrátí po uplynutí stanovené lhůty, tak mu hrozí pokuta do 200 000 Kč.

Výše uvedené správní delikty vychází z §19i až §19k.

Dohled nad financováním politických stran a hnutí vykonává Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Ten také v prvním stupni projednává správní delikty. To je změna oproti prezidentské volbě, kdy kandidáti měli také povinnost zřídit zvláštní volební účet, prověřením financování se však zabýval jen mandátový a imunitní výbor Senátu, správní delikty pak projednával krajský úřad.

Vláda usnesením č. 593 dne 29. července 2015 (.pdf) schválila novelu zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích, která se obsahově zabývá financováním politických stran a hnutí.

Zástupci všech patnácti členských států se shodli na přijetí opatření nezbytných ke zintenzivnění boje proti terorismu, zamezení financování terorismu a zúčtování s těmi, kdo jsou zodpovědní za teroristické činy, porušování mezinárodního humanitárního práva nebo porušování lidských práv.

Zmíněná rezoluce, o které Marek Ženíšek mluví, tedy sice není konkrétní ve specifických krocích, které by konkrétní státy měly podniknout, avšak k tomu ani rezoluce Rady bezpečnosti OSN neslouží.

Obecně je rezoluce OSN oficiálním dokumentem několika málo stran, který vyvíjí tlak na členské státy, vyjadřuje stanovisko k určitému konkrétnímu tématu, doporučuje další postup OSN či jiných subjektů. Dopad většiny rezolucí netkví ani tak v závaznosti konkrétních opatření, jako ve vyjádření jasného stanoviska OSN k dalším krokům a podpoření států v dalším postupu určitým směrem.

Muhamed Abbas, ředitel Muslimské unie v ČR, má skutečně na kontě řadu mediálních výstupů za poslední dobu. Byl hostem pořadu České televize Hyde Park 8. ledna, v Partii 18. ledna, DVTV 7. ledna, Máte slovo 20. listopadu, Týden v ringu 7. října, rozhovor s ním přinesl například server iDnes.cz.

Oproti tomu Muneeb Hassan Alrawi, předseda Ústředí muslimských obcí v ČR, zdaleka tolik výstupů nemá. Zúčastnil se spolu s Abbásem výše zmíněné Partie, pro Český rozhlas komentoval urážlivý status Tomia Okamury a pro Právo se vyjadřoval k teroristickým útokům v Paříži.

Jak navíc shrnuje Deník Referendum, obě organizace mají jen velmi málo členů, ani jeden z těchto mužů tedy nemůže být brán jako zástupce přibližně 11 tisíc muslimů v České republice.

Francouzský prezident Hollande skutečně pro rozhlasovou stanici France Inter pronesl, že sankce vůči Rusku musejí nyní přestat, nastane-li ve vzájemných vztazích Ruska a Ukrajiny pokrok. Hned vzápětí ovšem dodal, že " pokud k žádnému pokroku nedojde, sankce zůstávají " (inkriminované vyjádření přibližně v čase 13:45 až 14:10, třetí video zleva, francouzsky). Hollande se v rozhovoru také vyjádřil, že ho prezident Putin ujistil v tom, že se nechystá k další anexi Ukrajiny.

O prohlášení informovaly z českých zdrojů i Novinky, ze zahraničních například The New York Times nebo Deutsche Welle.

Výrok ovšem hodnotíme jako zavádějící především kvůli podmínce zlepšení vztahů, kterou francouzská hlava státu se svým výrokem spojila a kterou Zeman opomíjí a vytrhává tak dané vyjádření z kontextu.

Na základě níže uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý. Diskuze v rámci hnutí Úsvit na téma šíření radikálního islamismu skutečně vyvrcholila v sobotu 3. ledna sdílením Tomia Okamury na svém facebooku textu Jiřího Kobzy, v němž radí občanům ČR, jak se proti tomu bránit. Následujícího dne, 4. ledna, pak skutečně vnitřní zpravodajská služba České republiky BIS médiím potvrdila, že odhalila financování v ČR pobývajícího islámského fundamentalisty z některé z arabských zemí. Nesrovnalosti ve finančních transakcích byly také zaznamenány u některých islámských organizací. V souvislosti s tím pak BIS také navrhla změnu zákona o tajných službách.

Vycházíme-li z údajů (.pdf, str. 6) publikovaných Ministerstvem financí v rámci studie z r. 2013, představují nedoplatky na dani z přidané hodnoty více než polovinu celkového objemu nezaplacených daní a cel v ČR. Tato nepřímá daň tak opravdu představuje “větší problém” než např. daně z přijmu.

Stejná studie přitom odkazuje na příklad Velké Británie, kde je situace opačná, jak potvrzují i pravidelně publikované statistiky (.xls, list “Table 1.3”) britské daňové správy. Nedoplatky (“tax gaps”) na přímých daních (IT, NIC, CGT, corporation tax) pravidelně představují více než polovinu úniků ve VB.

Předloni publikovaná zpráva (.pdf, str. 29) pro Evropskou komisi pak ukazuje, že úniky na DPH (hlavní složka nepřímých daní) se mezi evropskými zeměmi zásadně liší a představují od 0,6 % HDP země (Irsko, Slovinsko) až po odhadovaných 5,4 % (Rumunsko).

Návrh změny zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích měl být podle legislativního plánu vlády předložen již v březnu 2015, přičemž vláda návrh schválila až usnesením v červenci 2015 (pdf., str. 1).

Jak vyplývá z vyjádření Jaroslava Faltýnka, předsedy poslaneckého klubu hnutí ANO, v Událostech, komentářích dne 29. července 2015, hnutí ANO mělo skutečně výhrady vůči limitaci darů politickým stranám. Faltýnek v rozhovoru uvedl: "My jsme v rámci té debaty ve vládě, nám se to nelíbilo, protože to považujeme za určitou diskriminaci. Když někdo vydělá peníze transparentně, zdaní je, transparentně věnuje některému politickému subjektu třeba částku 3, 4, 5 milionů korun, tak proč by měl být omezen nějakou hranicí." Návrh zákona byl nakonec jednoznačně přijat (.doc, str. 3), z přítomných 15 členů vlády hlasovalo pro 15.

Na základě judikátů Ústavního soudu hodnotíme výrok jako zavádějící, podle této instituce je vnitřní svoboda vyznání nedotknutelná.

Listina základních práv a svobod v článku 16, jenž se věnuje náboženským svobodám, v odstavci 4 skutečně říká: "Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých".

Avšak svoboda vyznání, o níž Martin Konvička také mluví, je zakotvena v článku 15 Listiny. Svoboda náboženství se dělí na dvě složky – forum internum, které je obsažené v čl. 15 Listiny a jedná se o samotnou svobodu vyznání, o vnitřní přesvědčení, a na forum externum, tedy projevování svého náboženství navenek (čl. 16 Listiny). Ústavní soud k tomu ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 říká, že do vnitřní samotné svobody víry "není možno ze strany třetích osob a zejména veřejné moci zasahovat. Jde o tzv. status negativus, resp. libertatis (G. Jellinek), charakteristického vymezením svobodného prostoru jedince, do něhož veřejná moc nemůže vstupovat".V dalším z nálezů (sp. zn. Pl. ÚS 18/98) dodává: "Tato práva mají absolutní charakter v tom smyslu, že nikdo nemůže být podroben takovému opatření, jehož cílem je změna procesu a způsobu myšlení, nikoho nelze nutit, aby změnil svoje myšlení, náboženské vyznání nebo víru. Při jejich ochraně se jedná o respektování‚vnitřního‘rozměru těchto práv, který vylučuje jakýkoliv nátlak nebo ovlivňování myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Tato práva v důsledku jejich absolutního charakteru není proto možné omezovat zákonem. (...) Vzhledem k vnitřnímu základu těchto práv i při využívání ústavního práva změnit svoje náboženské vyznání nebo víru nikdo nebrání (a ani nemůže bránit) oprávněné osobě, aby svoje náboženské vyznání nebo víru změnila“.

Do svobody projevu svého vyznání zasaženo být může, jak plyne také ze samotného čl. 16 Ústavy, avšak dle Ústavního soudu "omezení těchto práv může být učiněno jen zákonem a musí respektovat další obecné principy zakotvené Ústavou ČR a Listinou, zejména zákaz diskriminace".

Náboženská práva jsou obsažená také v Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, kterou je Česká republika vázána, přičemž Evropský soud pro lidská práva využívá při zkoumání možnosti omezení tzv. trojstupňovou analýzu. K omezení základních práv musí být splněny tři základní podmínky: musí být stanoveno zákonem, musí směřovat k legitimnímu cíli a musí být nezbytným v demokratické společnosti. Tyto podmínky musí být splněny zároveň. Legitimními cíli se rozumí: veřejná bezpečnost, ochrana veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Právní expert Jan Čapek mimo to v komentáři k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv poznamenává: "Lidé, kteří se rozhodnou realizovat svou náboženskou svobodu, však nemohou rozumně očekávat, že budou chráněni před veškerou kritikou. Musí tolerovat a akceptovat, že jiní lidé budou odmítat jejich víru, popř. že budou propagovat doktríny nepřátelské jejich víře. Avšak způsob, jakým jsou náboženské doktríny podrobovány kritice, je problémem, který může založit odpovědnost státu, pokud jde o zajištění pokojného práva garantovaného článkem 9 Úmluvy"(ČAPEK, J. Evropská úmluva o ochraně lidských práv I. část – Úmluva. Komentář. Linde Praha a.s., 2010, s. 419).

Co se týká toho, že od islámu nelze odejít, tento bod není úplně jednoznačný. Výklady islámského práva šaría se sice liší, převážně je ale konverze muslimů k jinému náboženství považována za odpadlictví a je trestána.

"Uznáváme-li svobodu náboženství, kterou je třeba respektovat, tak musíme uznat, že existuje příkaz o trestu smrti za odpadnutí od islámu, který dal ten imaginární bůh, a který my chceme podřídit světským zákonům a společenské dohodě,"říká orientalista a honorární konzul Súdánu Petr Pelikán. Dodává ale, že většina států se tomu v praxi snaží vyhnout.

Právník Jan Potměšil ve svojí publikaci Šaría – úvod do islámského práva píše: "Konverze, resp. odpadlictví od islámu, je hříchem, trestným činem, sankcionovaným smrtí (žena ale není na rozdíl od muže popravena, ale opakovaně nucena k návratu k pravé víře, dokud se nepodvolí)".

Potměšil také uvádí případ "egyptského profesora literatury Nasra Ḥāmida Abū Zajda, jenž hájil možnost vykládat Korán s ohledem na historickou podmíněnost textu. Skupinou konzervativních právníků byl obviněn z odpadlictví od islámu a na soudu bylo mj. žádáno rozvedení jeho manželství, neboť je nepřípustné, aby muslimka žila s bezvěrcem".

Známý je také případ spisovatele Salmana Rushdieho. Tento případ je ale trochu odlišný, Rushdie se narodil v Indii, žije ve Velké Británii a k islámu se nehlásí. Jeho kniha Satanské verše obsahuje několik pasáží, které byly pokládány za urážku islámu a ajatolláh Chomejní vyhlásil tzv. fatwu, tj. prakticky trest smrti, na něj a na další osoby, které pracovaly na vydání knihy.