Přehled ověřených výroků

Prezidentskou kandidaturu Pavla Fischera mělo svými podpisy podpořit celkem 54 zákonodárců, z toho 20 poslanců a 34 senátorů, jejichž seznam je zveřejněný i na Fischerových oficiálních webových stránkách. Pavel Fischer byl k prezidentské volbě nakonec nominován 30 senátory (.pdf, str. 1). Ministerstvo vnitra totiž neuznalo (str. 2) podpisy Václava Chaloupky, Šárky Jelínkové, Petra Orla a Petra Šilara, kteří v den podání kandidátní listiny (tedy 3. listopadu 2022) již neměli platný mandát.

Přesný počet podpisů poslanců nelze z nezávislých a veřejně dostupných zdrojů ověřit. Kontaktovali jsme proto tým Pavla Fischera. Tisková mluvčí Mária Pfeiferová nám v e-mailu zaslala kandidátní listinu, která je skutečně podepsaná 20 poslanci. Zmiňme, že jejich jména odpovídají seznamu, který je zveřejněný na oficiálním webu Pavla Fischera.

Co se týče podpory od koalice SPOLU, ta v říjnu loňského roku podpořila tři kandidáty –⁠ Pavla Fischera, Danuši Nerudovou a Petra Pavla.

Pavla Fischera tedy celkem podpořilo 54 zákonodárců, přičemž oficiálně jej na prezidenta nominovalo 30 senátorů. Rovněž jej podpořila vládní koalice SPOLU. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Danuše Nerudová ve výroku reaguje na Petra Pavla, jenž mluvil o odpovědnosti v armádě a o pochybnostech okolo kvality doktorského studia na Mendelově univerzitě v Brně (MENDELU), kterou Nerudová mezi lety 2018 a 2022 coby rektorka vedla. V debatě Nerudová poukazuje (video, čas 57:40) na to, že na vysoké škole je jiná struktura vedení než v armádě, a uvádí, že rektor má pouze omezené pravomoci a je jen jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení.

Radu pro vnitřní hodnocení (RVH) zřizují veřejné vysoké školy svým statutem, tedy v rámci základních vnitřních předpisů. Její funkce jsou definovány v zákoně o vysokých školách a spočívají v řízení kvality všech činností na univerzitě „se zaměřením na vzdělávací a tvůrčí činnost”. Rada se zabývá například schvalováním pravidel pro zajišťování vnitřního hodnocení kvality nebo kontrolou studijních programů v době platnosti jejich akreditace.

Současná RVH MENDELU má včetně tajemnice šestnáct členů. Jednací řád RVH MENDELU např. říká, že rada je usnášeníschopná v případě, že jsou přítomny alespoň dvě třetiny jejích členů (.pdf, str. 3). Pro schválení usnesení je přitom potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. 

Předsedou RVH je vždy rektor, který pak jejího místopředsedu volí z řad profesorů a docentů dané veřejné vysoké školy. Na MENDELU se zpravidla jedná o prorektora. Mezi členy je také předseda akademického senátu. Ostatní členy rady jmenuje rektor na základě návrhů vědecké rady a akademického senátu.

Rektor je tedy skutečně jedním z členů Rady pro vnitřní hodnocení a má jeden hlas. Členů rady je v současnosti celkem šestnáct, stejně jako v době, kdy radě předsedala Danuše Nerudová. Pro schválení usnesení v RVH je potřeba souhlasu většiny všech jejích členů. Výrok Danuše Nerudové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Miloš Zeman mluví o růstu cen energií před ruskou invazí na Ukrajinu. Protože ceny energií jsou ovlivněny mnoha různými faktory, nelze jednoznačně prokázat souvislost mezi jejich růstem a ruskou invazí. Odborníci nicméně potvrzují, že ceny energií rostly již před invazí, která ovšem energetickou krizi značně umocnila.

Evropská komise se zabývala (.pdf) růstem cen energií již rok před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu. V říjnu 2021 zavedla Komise soubor nástrojů pro stanovení cen energií, tzv. Energy Prices Toolbox (.pdf, str. 2), který mohly členské státy využít, aby na vnitrostátní úrovni zavedly opatření s cílem zmírnit cenový tlak na občany a průmysl (.pdf, str. 2).

Evropská komise viděla příčinu tehdejších rostoucích cen energií v EU v oživení ekonomiky po pandemii covidu-19 a v nedostatečných zásobách plynu. Lídři některých států EU (Francie, Španělska nebo Česka), také poukazovali na ceny emisních povolenek, které podle nich za růstem cen energií stály.

Ceny energií komentoval v říjnu 2021, tj. ještě před ruskou agresí na Ukrajině, v rozhovoru pro server iRozhlas.cz například energetický expert a minoritní akcionář firmy ČEZ Michal Šnobr. Ten tehdy upozorňoval, že vysoké ceny plynu a elektrické energie jsou způsobeny souběhem vícero okolností: „Zaprvé je potřeba říct, že se rozjely všechny ekonomiky světa po covidovém období téměř najednou čili velká poptávka. A druhá věc je to, že Evropa prožila studenější zimu, zásobníky v tomto okamžiku nejsou tak plné, jako obvykle bývaly. Německo a některé další země vyrobily v letošním roce méně větrné elektřiny, málo foukalo. A je tu určitá hrozba toho, že zima by mohla být znovu studenější, to znamená, že určitým způsobem vznikla panika, že nebude dostatek energie. Do toho Německo vlastně odstaví první polovinu jaderných elektráren. Takže těch nejistot a zároveň zvýšené poptávky najednou bylo příliš mnoho a ceny vystřelily.“

Zhoršená situace na energetickém trhu skutečně ještě více eskalovala po ruské invazi 24. února 2022. Nejdříve ceny energií rostly pouze kvůli obavám o energetickou bezpečnost, následně i kvůli přerušovaným dodávkám plynu z Ruska. V tiskové zprávě ze září 2022 Evropská komise uvedla, že „ceny plynu a elektřiny vystoupaly na rekordní úroveň už v roce 2021 a v roce 2022, zejména v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu, dosáhly nových historicky nejvyšších hodnot“. Podle Komise totiž „invaze Ruska na Ukrajinu a skutečnost, že používá dodávky plynu jako zbraň, situaci ještě zhoršily, a maloobchodní ceny elektřiny od července 2021 meziročně vzrostly téměř o 50 %“.

Ekonomka a bývalá zástupkyně České republiky při Světové bance Jana Matesová komentovala v srpnu 2022 energetickou situaci pro portál iRozhlas.cz. Jako hlavní příčiny růstu cen energií v ČR před válkou na Ukrajině uvedla špatnou regulaci energetického trhu a následný pád distributorů elektřiny, hlavně případ Bohemia Energy. V celoevropském měřítku zmiňovala politiku přechodu na obnovitelné zdroje a „naivní spoléhání na plyn jako na transformační médium“. Výši cen energií v poslední době však připisovala na vrub války Ruska proti Ukrajině: „V poslední době už je to ale dominantně výsledek války Ruska proti Ukrajině, přesněji řečeno ruské manipulace s cenami plynu tím, že zavírá kohouty některým zemím, některým na pár dní, některým dlouhodobě.“

Podle přehledu vývoje cen energií před invazí a po ní, který zveřejnila Evropská centrální banka, ceny skutečně rostly i před 24. únorem 2022, k výraznému nárůstu došlo právě po začátku invaze. Nárůst v tomto období ukazuje např. i graf vývoje cen elektrické energie na pražské energetické burze PXE. Dle vyjádření ekonomů či Evropské komise ke zvýšení cen energií výrazně přispěla právě invaze Ruska na Ukrajinu. Výrok prezidenta Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda 27. července 2022 schválila úpravu letošního rozpočtu, v rámci které navrhla zvýšit původní výši schodku o 50 miliard korun na celkových 330 miliard. (.pdf, str. 1). Návrh novely rozpočtu předložila vláda Poslanecké sněmovně 17. srpna 2022. Sněmovna pak návrh 18. října schválila. Výsledný deficit nakonec kvůli pozměňovacím návrhům některých vládních poslanců stoupl na 375 miliard korun. Následně byl zákon doručen k podepsáni prezidentu republiky. 

Miloš Zeman 2. listopadu 2022 nicméně využil své zákonné pravomoci, předložený zákon vetoval a vrátil do Sněmovny. V odůvodnění uvedl, že „(…) příjmová stránka rozpočtu je nižší, než by mohla být, pokud by předložené novele zákona o státním rozpočtu na rok 2022 předcházela novela zákona o daních z příjmů. Rozpočet tak vychází ze snížené daňové sazby u příjmů fyzických osob, čímž vzniká rozpočtový výpadek ve výši 90 miliard korun (…). Přitom se při zrušení superhrubé mzdy předpokládalo, že zmíněná daňová sazba bude vrácena na původní úroveň."

Doplňme, že 15. listopadu Sněmovna prezidentovo veto nadpoloviční většinou všech poslanců přehlasovala (.pdf), když se pro přijetí novely rozpočtu vyslovilo 103 poslanců. Dolní komora tak stvrdila schodek státního rozpočtu pro rok 2022 ve výši 375 mld. korun. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) k tomu doplnil, že „nynější vláda prezidentovi takový slib neučinila. I kdyby byl slib o vyšším zdanění příjmů splněn, týkal by se rozpočtu až na příští rok.“

Prezident Miloš Zeman tedy skutečně vetoval novelu státního rozpočtu na rok 2022, která deficit zvýšila na 375 miliard korun. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman v kontextu výroku zmiňuje (video, čas 13:42), že jeho „srdeční záležitostí“ po dobu působení ve funkci byl vztah s Izraelem. Prezident dále uvedl, že se snažil, aby bilaterální vztahy mezi Českem a Izraelem byly nadstandardní v porovnání se vztahy s jinými státy.

Prezident Izraele Jicchak Herzog v červenci 2022 navštívil Českou republiku. Při této příležitosti Zemanovi předal nejvyšší izraelské státní vyznamenání Řád cti (Medal of Honor). Uveďme, že dříve se toto vyznamenání jmenovalo „Prezidentská medaile Za zásluhy“.

Miloš Zeman ocenění obdržel za „neochvějnou podporu státu Izrael, lidu Izraele a židovského národa, za zásluhy o pěstování hlubokého a dlouholetého přátelství mezi Izraelem a Českou republikou a nekompromisní práci ve vnitřní politice i na mezinárodní scéně v boji proti antiizraelské a antisemitské nenávisti po celém světě.“ Dodejme, že Jicchak Herzog Řád cti předal poprvé za jeho prezidentství.

Někteří zahraniční politici však nejvyšší izraelské státní vyznamenání dostali od předchozích prezidentů, tedy dříve než Miloš Zeman. Jak lze vidět v následující tabulce, jednalo se např. o tehdejšího amerického prezidenta Baracka Obamu v březnu 2013, německou kancléřku Angelu Merkelovou v únoru 2014 či italského prezidenta Giorgia Napolitana v červnu 2014.

Zdroje: Henry Kissinger, Barack Obama, Bill Clinton, Angela Merkelová, Girogio Napolitano, Miloš Zeman, Joe Biden, Nikos Anastasiadis.

Miloš Zeman skutečně z rukou prezidenta Izraele Jicchaka Herzoga obdržel nejvyšší izraelské státní vyznamenání Řád cti. Byť byl Miloš Zeman prvním zahraničním státníkem, kterému řád udělil současný izraelský prezident, v minulosti toto ocenění dostali i jiní zahraniční politici. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Miloš Zeman ve svém vánočním poselství mluvil mimo jiné o tzv. Green Dealu neboli Zelené dohodě pro Evropu. Ta byla Evropskou radou představena koncem roku 2019. Jedná se o plán Evropské unie na transformaci hospodářství za účelem dosažení klimatické (uhlíkové) neutrality v roce 2050. Prezident Zeman v projevu kritizoval jednotlivé důsledky, které tato dohoda podle něj pro Evropu přináší.

Zákaz aut se spalovacími motory

Prezident Zeman nejprve zmiňuje, že Green Deal zahrnuje pokus „zakázat auta se spalovacími motory“. Je pravda, že v souvislosti s Green Dealem Evropský parlament schválil návrh Evropské komise na ukončení prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Nejedná se však o zákaz provozu těchto aut, jak by výrok mohl na první pohled naznačovat. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že do roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí. „Pokud si nyní koupíte nové auto (s klasickým spalovacím motorem, pozn. Demagog.cz), můžete s ním jezdit až do konce jeho životnosti,“ vysvětluje web.

Omezení jaderných elektráren

V další části výroku Miloš Zeman hovoří o pokusu „omezit nejenom uhelné, ale, jak ukazuje příklad sousedního Německa, i jaderné elektrárny“. Green Deal obsahuje nutnost „rychlého vyřazení uhlí“ a vytvoření energetického odvětví založeného převážně na obnovitelných zdrojích. Původní dokument se nicméně udržitelnosti jaderné energie nevěnoval. V Evropské unii však existuje tzv. taxonomie, tedy seznam, v němž má být jasně určeno, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv. Tento seznam lze považovat za součást Green Dealu, neboť vznikl za účelem směřovat investice EU do udržitelných projektů a dosáhnout tak cílů Zelené dohody.

Rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že Evropská komise ji plánovala v budoucnu více konkretizovat. S prvním seznamem pak přišla v dubnu roku 2021 a jádro mezi udržitelné zdroje energie nezařadila. V březnu roku 2022 však rozhodla o tom, že konkrétní jaderné aktivity jsou v souladu s klimatickou a environmentální politikou EU. Pokud tedy státy splní konkrétní podmínky, mohou i nadále pokračovat v provozování jaderných elektráren. V tomto ohledu lze tedy hovořit o snaze omezit jaderné elektrárny v souvislosti s Green Deal, ačkoliv k tomu nakonec došlo jen částečně.

Nyní se podívejme, zda chce Německo kvůli Green Dealu omezit jaderné elektrárny na svém území. Vláda s Olafem Scholzem v čele plánovala v roce 2021 postupné zrušení provozu všech tamních jaderných elektráren do konce roku 2022. Později rozhodla, že v témže roce ze tří fungujících jaderných elektráren zcela odstaví pouze elektrárnu Emsland. Zbylé dvě plánovala dle vyjádření ministra hospodářství Roberta Habecka ponechat v záloze až do poloviny dubna roku 2023, a to zejména kvůli nejistotě stabilních dodávek plynu z Ruska. V říjnu pak německá vláda rozhodla, že do dubna roku 2023 ponechá v záloze všechny tři jaderné elektrárny.

Německý plán na postupné zrušení jaderných elektráren ovšem nevznikl v důsledku Green Dealu, ale již v roce 2011 v reakci na havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima. Tato politika byla tedy vedena vládou Angely Merkelové ještě před tím, než Evropská unie Green Deal vyhlásila.

Rozšíření emisních povolenek

Jako poslední bod zmínil prezident Zeman při kritice Green Dealu „pokusy rozšířit emisní povolenky“. Ty udávají cenu, kterou musí společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu CO2 (přesněji za tunu skleníkových plynů v přepočtu na ekvivalent CO2). V červnu tohoto roku europoslanci skutečně odhlasovali rozšíření stávajícího systému pro obchodování s emisemi (EU ETS) tak, aby se povinnost platit za emise vztahovala i na některá další odvětví, např. na oblast námořní dopravy a na vytápění budov. V prosinci se s Evropským parlamentem na tomto návrhu, který obsahuje i některé cíle z původní Zelené dohody z roku 2019, předběžně dohodli i zástupci evropských zemí.

Závěr

Ve spojitosti se Zelenou dohodou pro Evropu se EU skutečně pokouší rozšířit systém emisních povolenek i na další odvětví. Green Deal představený v roce 2019 také zmiňuje nutnost „rychlého vyřazení uhlí“ a vytvoření energetického odvětví založeného převážně na obnovitelných zdrojích.

Opatření související s Green Dealem nicméně nezavádí přímo „zákaz aut se spalovacími motory“, ale ukončení prodeje nových vozů v roce 2035. Stávajících vozů, které nejsou bezemisní, se nová pravidla netýkají. Německo plánuje odstavit v blízké době poslední jaderné elektrárny, ale mělo k tomu do roku 2022 dojít už podle plánu německé vlády z roku 2011, nikoli na základě Zelené dohody, kterou Evropská komise představila o osm let později. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako zavádějící.

Ekonom Jan Švejnar už v dubnu 2022 uvedl, že k inflaci podle něj přispělo zvýšení úrokových sazeb Českou národní bankou (ČNB). Uveďme, že s tímto názorem nesouhlasil bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl, který Švejnarova slova označil za absurdní, nebo také hlavní ekonom společnosti Natland, Petr Bartoň.

V rozhovoru pro Český rozhlas pak v červnu 2022 Švejnar své tvrzení zopakoval. V rozhovoru byl mj. dotázán, zda si myslí, že řada podnikatelů zdražovala právě i kvůli zvyšujícím se úrokovým sazbám. Na otázku odpověděl slovy: „Ano, já si myslím, že v té nejistotě loni začali chápat, že se blíží vlna inflace, a aby se ochránili, tak samozřejmě do těch zvyšujících se nákladů, které přišly z vnější provenience, zakomponovali i to zvyšování úrokových sazeb – čili jejich náklady s financováním a očekávání, že bude vyšší inflace – a začali zvyšovat ceny rychleji než jejich protějšky v jiných zemích“.

V debatě Českého rozhlasu Plus, zveřejněné 4. listopadu 2022, Jan Švejnar tvrdil, že se česká jádrová inflace (inflace očištěná od sezónních vlivů, např. cen energií a potravin (.pdf)) začala prudce zvyšovat přesně v době, kdy ČNB pod vedením Jiřího Rusnoka začala razantně zvyšovat úrokové sazby. Švejnar také uvedl, že kroky centrální banky mohou vytvořit inflační očekávání, které následně vyšší inflaci způsobí.

Proti tomuto tvrzení se ohradil právě bývalý guvernér ČNB Jiří Rusnok, který řekl: „Je to zajímavá hypotéza, ale nikde jsem nenašel žádné potvrzení, že by zvyšování sazeb centrální banky mohlo být zdrojem zvýšení inflačních očekávání. Je to naopak, zaměňujeme příčinu a důsledek“.

Doplňme, že Jan Švejnar např. již v únoru 2022 kritizoval kroky ČNB, které podle něj nepomohou zpomalit inflaci. V rozhovoru tehdy prohlásil: „Pokud jde o ČNB, ta zvedla náklady úvěrování podnikům, podnikatelům i rodinám, které si berou úvěry. Takže se zvýšením úrokových sazeb zvedají náklady našim výrobcům na rozdíl od jejich konkurentů z eurozóny“.

Ekonom Jan Švejnar tedy v minulosti opakovaně tvrdil, že zvyšování úrokových sazeb Českou národní bankou je významnou příčinou inflace. Výrok Miloše Zemana tedy hodnotíme jako pravdivý, pro úplnost však dodejme, že vyjádření Jana Švejnara kritizovali někteří další ekonomové.

Miloš Zeman mluví o inflaci a aspektech, které ji ovlivňují. Jako jeden z nich zmiňuje úrokové sazby centrální banky a uvádí, že se při výběru nových členů bankovní rady a guvernéra ČNB řídil právě tím, jaký měli postoj ke zvyšování úrokových sazeb, ke kterému docházelo pod vedením bývalého guvernéra Jiřího Rusnoka již od června 2021.

Prezident republiky má dle článku 62 Ústavy (a dle zákona o České národní bance) právo jmenovat guvernéra a členy ČNB. Současný guvernér Aleš Michl byl prezidentem jmenován 11. května 2022, 8. června pak Miloš Zeman jmenoval také tři členy bankovní rady, jmenovitě Evu Zamrazilovou, Karinu Kubelkovou a Jana Fraita (všechny s účinností od 1. července 2022). Dne 14. prosince 2022 byli s účinností od února 2023 jmenováni další dva členové, konkrétně Jan Kubíček a Jan Procházka.

Aleš Michl je skutečně odpůrcem zvyšování úrokových sazeb. Slib nezvyšovat úrokové sazby po dobu několika měsíců zmínil například ve svém projevu bezprostředně po jmenování guvernérem.

Eva Zamrazilová před svým jmenováním zmiňovala zvyšování sazeb jako možnou cestu mírnění inflace a v březnu 2022 veřejně podpořila růst na 5 procent. V květnu, necelý měsíc před svým jmenováním, již byla ve svých vyjádřeních zdrženlivější. Pro ČRo Plus uvedla, že v současné době by s dalším zvyšováním sazeb vyčkala (audio, čas 10:30). Také při svém jmenování v červnu 2022 uvedla, že „současná situace vyžaduje hlubší analýzu a každý další krok musí být pečlivě zvažován“. Eva Zamrazilová se tedy před tím, než byla jmenována členkou bankovní rady ČNB, vyjadřovala proti dalšímu, unáhlenému zvyšování úrokových sazeb. 

Podobně jako Eva Zamrazilová, i Karina Kubelková na začátku roku 2022 mluvila o tom, že zvyšování úrokových sazeb ČNB je logickým krokem, který má potenciál stabilizovat vývoj cen. Postoje Kariny Kubelkové k možnosti dalšího zvyšování sazeb v posledních měsících před červnovým jmenováním do bankovní rady se nám v jejích veřejných vyjádřeních nepodařilo dohledat. Ani v případě Jana Fraita, Jana Kubíčka a Jana Procházky se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo najít žádné jejich vyjádření ohledně zvyšování úrokových sazeb ČNB. Podle odborníků oslovených ČTK je ale nepravděpodobné, že by se v prosinci jmenovaní radní měli odchylovat od většinového postoje rady ČNB. 

Eva Zamrazilová, Karina Kubelková i Jan Frait později uvedli, že nevylučují možné zvyšování úrokových sazeb, to ovšem nevylučuje, že byli či stále jsou oponenty zvyšování úrokových sazeb.

Miloš Zeman tedy správně uvádí, že jím jmenovaný guvernér ČNB Aleš Michl skutečně je otevřeným oponentem zvyšování úrokových sazeb. Proti dalšímu růstu se před svým jmenováním vymezila také Eva Zamrazilová. U čtyř zbývajících členů bankovní rady, které Miloš Zeman v posledním roce jmenoval, se nám nicméně nepodařilo dohledat žádné veřejné vyjádření předcházející jejich jmenování, kde by se k růstu sazeb jakkoliv vyjadřovali. Navzdory tomu, že neznáme postoj těchto čtyř nově jmenovaných radních, Zemanem jmenovaný guvernér a alespoň jedna nová radní skutečně byli proti zvyšování sazeb. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V roce 1970 byl Miloš Zeman kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací a následnou normalizací vyloučen z Komunistické strany Československa. Rovněž byl vyhozen i z práce. Uveďme, že přesná slova, kterými se Miloš Zeman proti invazi vymezil, nejsou známa. Autor prezidentova životopisu Lubomír Kopeček nicméně uvedl, že Zeman byl „v roce 1968 ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy bezpochyby kritický“.

Miloš Zeman v roce 1971 nastoupil do tělovýchovného podniku Sportpropag, kde vybudoval a vedl oddělení komplexního modelování. Úkolem tohoto oddělení bylo „zpracovat prognózu budoucího vývoje československé tělovýchovy a sportu jako podklad pro rozvoj příslušné infrastruktury“.

V roce 1984 byl Sportpropag na pokyn Ústředního výboru KSČ zrušen, a to kvůli vydání údajně protistranického sborníku s názvem Metodologické problémy společenskovědního výzkumu budoucnosti. Miloš Zeman tak podruhé přišel o zaměstnání.

Ještě v roce 1984 Miloš Zeman nastoupil do zemědělského podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů. V srpnu 1989 napsal (str. 145–156) Zeman pro Technický magazín článek „Prognostika a přestavba“, ve kterém mimo jiné uvedl (.pdf, str. 4), že se „Československo (…) rychleji přetváří na zemi v evropských měřítcích (sic) zaostalou“. 

Za kritický článek se měl omluvit v následném výstupu (video) v Československé televizi v pořadu Hospodářský zápisník. Místo toho však varoval (čas 2:49), že „bez změny řízení, bez skutečné přestavby“ může dojít ke stávkám, manifestacím či inflaci. Miloš Zeman tehdy také uvedl (čas 3:20), že jedinou cestou, jak lze zemi zachránit, je přestavba. Za své postoje byl v září 1989 z práce v Agrodatu propuštěn.

Miloš Zeman tedy skutečně několikrát přišel o zaměstnání kvůli svým kritickým postojům vůči komunistickému režimu. V roce 1970 byl vyhozen z práce kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací. V roce 1989 tomu předcházel článek vydaný v Technickém magazínu, kde označil tehdejší Československo za zaostalou zemi. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Předně se v rámci naší analýzy zaměříme na funkce, které během své politické kariéry Miloš Zeman vykonával, následně pak na to, jakým způsobem se v těchto funkcích mohl věnovat rozpočtu.

Funkce Miloše Zemana

Miloš Zeman byl v rámci kooptace Federálního shromáždění zvolen v lednu 1990 jejím poslancem. V červnu téhož roku byl zvolen poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, kde taktéž vykonával funkci předsedy rozpočtového výboru, a to až do června roku 1992.

V následujících letech Miloš Zeman již nezastával funkci předsedy rozpočtového výboru a ani nebyl jeho členem. V letech 1996 až 1998 ovšem zastával funkci poslance za ČSSD v Poslanecké sněmovně ČR a předsedy Poslanecké sněmovny. Na období 1998–⁠2002 byl opět zvolen poslancem a zastával post premiéra menšinové vlády, kterou díky tzv. opoziční smlouvě (.pdf) tolerovala ODS.

V roce 2002 se Miloš Zeman rozhodl odejít z aktivní politiky. O rok později nicméně neúspěšně kandidoval na prezidenta. V roce 2013 se do vrcholové politiky vrátil, když uspěl v historicky první přímé volbě prezidenta ČR.

Role Miloše Zemana v rozpočtových otázkách

Miloš Zeman se státním rozpočtem zabýval již na počátku 90. let coby předseda rozpočtového výboru. Ten totiž projednává vládní návrh zákona o státním rozpočtu a jeho pozměňovací návrhy, kontroluje dodržování rozpočtových procedur, vypracovává usnesení k návrhu zákona o státním rozpočtu a projednává pravidelné čtvrtletní zprávy k plnění státního rozpočtu.

Jako předseda Poslanecké sněmovny (a zároveň i předseda organizačního výboru) neměl Miloš Zeman z titulu této funkce na podobu státního rozpočtu vliv. Nicméně jako poslanec mohl Miloš Zeman v letech 1996–1998 předkládat například pozměňovací návrhy k zákonům o státním rozpočtu nebo minimálně o návrzích zákonů o státním rozpočtu hlasovat.

Jako předseda vlády, který organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem, měl Miloš Zeman na podobu rozpočtu výrazný vliv. Vláda totiž financuje činnosti, kterými zajišťuje funkce státu skrze státní rozpočet. Uveďme, že návrh zákona o státním rozpočtu na každý rok vypracovává Ministerstvo financí, které poté předkládá návrh rozpočtu vládě. Ta ho po svém odsouhlasení předkládá Poslanecké sněmovně.

Jako prezident republiky měl pak Miloš Zeman právo přijatý zákon vrátit, a to včetně zákona o státním rozpočtu. Toto právo využil například v listopadu 2022, kdy vetoval novelu rozpočtu na letošní rok kvůli nižším příjmům státního rozpočtu. Poslanci o několik dní později nicméně prezidentovo veto nadpoloviční většinou přehlasovali.

Závěr

Miloš Zeman tedy byl na počátku 90. let poslancem Federálního shromáždění i předsedou jeho rozpočtového výboru. Z titulu této funkce se zabýval státním rozpočtem, kterému se věnoval také jako poslanec dolní komory v letech 1996–1998, jako předseda vlády v letech 1998–2002 či jako prezident od roku 2013. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.