Přehled ověřených výroků

Armáda České republiky se v Pobaltí v minulosti účastnila a stále účastní několika misí. První z nich, Baltic Air Policing, při níž české letouny JAS-39C Gripen hlídaly vzdušný prostor Litvy, Lotyšska a Estonska, probíhala už v roce 2009 a 2012. V roce 2019, tedy během vlády Andreje Babiše, tato mise pokračovala a česká armáda se podílela také na misi Posílené předsunuté přítomnosti (anglicky Enhanced Forward Presence) NATO v Lotyšsku a Litvě.

Vyslání příslušníků ozbrojených sil ČR mimo české území podle zákona schvaluje Parlament. Z dokumentů Sněmovny vyplývá, že účast českých vojáků v rámci tzv. Alianční předsunuté přítomnosti v roce 2018, schválil Parlament v červenci 2017. Tedy ještě v době vlády Bohuslava Sobotky. Jednalo se nicméně o návrh tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického (za ANO).

Podle tohoto návrhu tak bylo rozhodnuto (.pdf), že česká armáda do Pobaltí pošle 290 vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO na dobu od ledna 2018 do ledna 2019.

Během vlády Andreje Babiše pak na návrh Ministerstva obrany došlo k prodloužení (.pdf, str. 2) této mise i na rok 2019 a 2020. Schváleno bylo i vyslání dalších 95 vojáků na Baltic Air Policing v roce 2019, kam ČR poslala i pět letounů JAS-39C Gripen (.pdf, str. 93). Dohromady šlo tedy o 385 vojáků.

Babišův kabinet poté některé mise prodlužoval na další období (.pdf, str. 1). Podle přehledu Vojenského historického ústavu se však vždy jednalo právě o maximálně 290 a 95 vojáků. Doplňme, že se jedná o schválený počet vojáků, a jejich skutečný počet na misích byl menší (.pdf, str. 30). Je třeba také zmínit, že se v rámci těchto misí střídají jednotliví vojáci i celé jednotky, celkový počet českých vojáků, kteří od roku 2018 strávili nějaký čas na misi v Pobaltí, je tak ve skutečnosti vyšší. Andrej Babiš ale zjevně poukazuje na význam a velikost mise symbolizované schváleným počtem vyslaných vojáků, nikoliv délku jejího trvání a s tím související střídání jednotlivých vojáků.

Na závěr tedy shrňme, že během vlády Andreje Babiše bylo skutečně rozhodnuto o tom, že česká armáda do Pobaltí v rámci mise Baltic Air Policing pošle pět letounů Gripen. Dohromady ale vláda a Parlament schválily účast 385 vojáků. Jelikož je toto číslo téměř dvakrát menší, než které ve výroku uvádí Andrej Babiš, a nepohybuje se tak ani v rámci naší 10% tolerance, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Andrej Babiš výrokem navazuje na svůj plán uspořádat na Pražském hradě mírový summit. Poukazuje na to, že Petr Pavel se měl k takovému nápadu postavit negativně s tím, že „jsme malý národ“. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jak se v kontextu možného mírového summitu vyjadřoval Petr Pavel o vlivu a velikosti České republiky.

Kandidát na prezidenta Pavel v debatě na serveru Novinky.cz 25. ledna 2023 uvedl (video, čas: 24:08), že momentálně je k iniciaci mírové konference (v souvislosti s konfliktem na Ukrajině) zapotřebí shody a následného společného nátlaku v rámci NATO a EU. „My nejsme zemí, která by mohla mít takovou váhu, že přesvědčí Rusko, případně další státy, aby usedly k jednomu stolu.“ Již 15. ledna v Otázkách Václava Moravce řekl (video, čas: 8:53): „Vytvářet naději, že Česká republika je dnes v pozici, kdy může uspořádat globální mírový summit, je opravdu jenom marketingový tah Andreje Babiše, nic jiného.“

Petr Pavel tedy skutečně zmiňoval, že Česká republika nemá na mezinárodní scéně takovou „váhu“, aby mohla sama o sobě přesvědčit světové lídry k jednání o míru. Andrej Babiš tak správně poukazuje na to, že se Pavel k jeho nápadu Českem organizovaného mírového summitu stavěl negativně a argumentoval vlivem (potažmo velikostí) Česka. Babišův výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Je však třeba doplnit, že Petr Pavel ale nikdy netvrdil, že Česká republika je malý národ. Naopak přímo na svém webu uvádí: „Česká republika není ani malá, ani slabá, nebo dokonce bezvýznamná. Chci, aby se s námi počítalo, abychom byli konstruktivním a důvěryhodným hráčem při řešení regionálních i světových problémů.“

Výroku předcházela slova Andreje Babiše, kterými obviňoval (video, čas 17:35) vládu a prezidentského kandidáta Pavla, že „stále mluví o válce, já mluvím o míru“. Petr Pavel pak reagoval tím, že i bývalý náčelník Generálního štábu Aleš Opata, kterého Babiš v debatě chválil za jeho roli při řešení covidové krize, také v minulosti mluvil o válce, respektive jejích rizicích. Zaměříme se tedy na to, jestli Aleš Opata v minulosti skutečně varoval před hrozbou války a jiných konfliktů.

Aleš Opata například v roce 2018 v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl: „Zkusme vidět hrozby v kontextu. Česká obranná strategie jich definuje asi jedenáct. Přičemž pět z nich je z kategorie vojenského řešení. Pro mě je na prvním místě terorismus, na druhém pak neregulované migrační vlny z Blízkého a Středního východu, Afriku nevyjímaje. Tyhle neregulované vlny mohou silně destabilizovat Evropu. Hrozbou je rovněž energetická závislost. A vynechat nelze ani takzvané hybridní hrozby: informační operace i celkové pojetí sociálních sítí se stává nebezpečným a účinným nástrojem nejen proti jednotlivcům, skupinám, ale i proti státu. Ohrozit nás mohou i kybernetické operace zaměřené na klíčovou infrastrukturu země.“ Dlouhodobě také Aleš Opata zmiňuje, že větší hrozbou je terorismus a kybernetická válka.

K otázce Ruska pro Lidové noviny v roce 2018 uvedl, že se mezi hrozby dají zařadit i „geopolitické zájmy Ruské federace a zvyšování jeho bojových schopností, které se dějí na hranicích Severoatlantické aliance, energetická závislost nebo proliferace zbraní hromadného ničení.“ V březnu 2022 pak řekl (video, čas 0:24), že „falešný pocit bezpečí skončil“. Doplnil, že „musíme být připravení na všechny typy hrozeb. Máme tady konvenční střet na Ukrajině, ale podcenit nemůžeme ani kybernetické a informační útoky, hybridní působení, nestátní aktéry, autoritářské režimy, terorismus, a rychlý vývoj v kosmickém prostoru.“ Uvedl také, že „příštím strategickým šokem může být nutnost Evropy bránit se masivnímu vojenskému útoku.“

Z těchto vyjádření vyplývá, že Aleš Opata skutečně dlouhodobě varoval před různými druhy hrozeb a konfliktů, včetně konvenční války. Výrok Petra Pavla proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš v debatě zmiňuje, že bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR Aleše Opatu v červenci 2020 kontaktoval, neboť Ministerstvo zdravotnictví nebylo schopno krizi spojenou s covidem-19 zvládnout bez armády. 

Informace o dané schůzce Andreje Babiše a Aleše Opaty se nám ovšem ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. S dotazem jsme se proto obrátili na oddělení komunikace Generálního štábu, prozatím jsme však nedostali odpověď. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Pro úplnost nicméně doplňme, že vláda Andreje Babiše schválila v pondělí 13. července 2020 využití Armády České republiky k záchranným pracím během pandemie covidu-19, a to i mimo nouzový stav. Dle nařízení vlády se mělo konkrétně jednat o 68 vojáků, kteří byli určeni na pomoc Ministerstvu zdravotnictví, hygienickým stanicím a zdravotním ústavům.

Nutno však podotknout, že armáda byla zapojena do boje s pandemií již od samého začátku šíření onemocnění v březnu 2020. Pomáhala s testováním na hranicích, dodáváním ochranných prostředků a například i s projektem takzvané chytré karantény.

Andrej Babiš se s Volodymyrem Zelenským setkal poprvé při příležitosti zasedání Valného shromáždění OSN v září 2019 v New Yorku. Podle úřadu vlády expremiér Andrej Babiš prezidentu Volodymyru Zelenskému pogratuloval k vítězství ve volbách a pozval ho do Prahy na setkání V4. Andrej Babiš následně navštívil Kyjev a prezidenta Zelenského v listopadu 2019.

Je pravda, že jak Andrej Babiš, tak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj při příležitosti klimatické konference COP26 v Glasgow v listopadu 2021 navštívili Skotsko. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme ale nenašli žádný záznam jakéhokoliv bilaterálního jednání mezi těmito politiky. Oficiální stránka ukrajinského prezidenta zmiňuje Zelenského setkání s premiéry Velké Británie, Izraele, Švédska, Gruzie, Lucemburska, Kanady, Indie, Řecka, rakouským kancléřem, německou kancléřkou, katarským emírem či s prezidenty USA, Finska, Lotyšska, Litvy, Slovenska, Egypta, Severní Makedonie, Kypru, Konga, Argentiny, Srí Lanky, Angoly, Libérie a Guiney Bissau. 

Veřejně dostupné zdroje sice nepotvrzují, že se Andrej Babiš s Volodymyrem Zelenským v Glasgow setkal, s ohledem na to, že tam byli oba přítomní, to ale nemůžeme vyloučit. S přihlédnutím k tomu, že Andrej Babiš s ukrajinským prezidentem prokazatelně mluvil alespoň při dvou příležitostech, z nichž jedna proběhla New Yorku, jak Andrej Babiš zmiňoval, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou.

Andrej Babiš v debatě reaguje na otázku (video, čas 24:03) moderátorky, jestli by podpořil vládní návrh na změnu Ústavy, podle níž by vláda mohla vyslat vojáky do zahraničí „například k záchraně českých občanů“ bez předchozího souhlasu Parlamentu (.pdf, str. 1). Předseda hnutí ANO ve své odpovědi moderátorku doplňuje a říká, že zákon už nyní obsahuje ustanovení, že vláda „může rozhodnout o vyslání vojáků na nějaký pobyt v nějaké zemi“.

Podle současného znění Ústavy může vláda bez předchozího souhlasu rozhodnout o vyslání českých vojáků do zahraničí na dobu 60 dní, a to ve třech vymezených případech: při „plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,“ při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo průmyslových a ekologických haváriích. 

Z výše uvedených důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně doplňme, že vláda má podle zákona zároveň povinnost neprodleně informovat Sněmovnu a Senát, které rozhodnutí vlády mohou následně zrušit. K tomu přitom stačí „nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.“

Petr Pavel v kontextu výroku mluvil o chystané novele Ústavy, která by měla rozšířit možnost vlády dočasně vysílat vojáky do zahraničí. Poukazuje na to, že již dříve tuto pravomoc vláda měla a vysvětluje její mechanismus.

V současné době může vláda vyslat české vojáky do zahraničí bez parlamentního souhlasu na nejvýše 60 dnů ve třech různých případech: při plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo haváriích. Pokud takovou akci do zmíněných 60 dnů Parlament neodsouhlasí, musí se vojáci vrátit. Parlament ovšem může takovou akci zrušit ještě před vypršením 60denní lhůty, pakliže se na tom usnese alespoň jedna jeho komora hlasy nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Vláda Petra Fialy navrhuje současné znění článku 43 upravit (.pdf). Usiluje o to, aby Parlament nemusel schvalovat vyslání vojáků do zahraničí na nejvýše 60 dnů ani v případě ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1). V důvodové zprávě mezi argumenty pro doplnění čtvrtého případu vyslání vojáků uvádí (.pdf, str. 4) mj. i evakuaci českých občanů z Afghánistánu v srpnu 2021.

Stávající verze Ústavy, která na základě článku 43 umožňuje vládě ve třech případech vysílat vojáky do zahraničí, však platí teprve od roku 2000. V původní verzi Ústavy ČR z roku 1993 článek 43 hovoří o tom, že „vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor.“ Novelizace Ústavy z roku 2000 pak přinesla rozšíření článku, a to mj. právě o pravomoc vlády vysílat vojáky do zahraničí na nejvýše 60 dnů bez předchozího schválení Parlamentem. K této změně došlo v reakci na vstup Česka do NATO a s tím souvisejícími spojeneckými závazky. Dle důvodové zprávy (.doc, str. 7, 10) k novele byla vládě přidělena tato působnost za účelem „pružnějšího operativního rozhodování“.

Petr Pavel tedy správně uvádí, že pravomoc vlády poslat vojáky do zahraničí na nejvýše 60 dnů i bez parlamentního souhlasu už v ČR existuje již delší dobu a vládní novela tak v tomto ohledu nepředstavuje výraznou změnu. Správně také popisuje mechanismus parlamentního schválení takové vojenské mise. Nepřesně se nicméně vyjádřil o čase, po který vláda již má daný nástroj k dispozici. Vláda může vojáky do zahraničí vysílat pouze od roku 2000, neplatí tedy, že vláda tuto pravomoc vždy, tedy např. od vzniku samostatné ČR. S ohledem na kontext výroku i relativně dlouhou dobu 22 let ale výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Vláda navrhuje (.pdf), aby změnou Ústavy mohla bez schválení Parlamentu sama rozhodovat o vyslání vojáků do zahraničí na maximálně 60 dnů nově i z důvodů ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1). V důvodové zprávě mezi argumenty uvádí (.pdf, str. 4) mj. i evakuaci českých občanů z Afghánistánu v srpnu 2021.

V současnosti existují pouze tři případy, kdy může vláda bez předchozího souhlasu Parlamentu rozhodnout o vyslání ozbrojených sil do zahraničí, a to maximálně na 60 dní: při plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo haváriích. K vyslání vojáků v ostatních situacích, tedy i za účelem záchrany českých občanů v zahraničí, tak dle Ústavy vláda potřebuje souhlas Parlamentu, a to i na dobu kratší než 60 dnů, což by měla novela změnit (.pdf, str. 1).

Pro úplnost doplňme, že stávající znění zákona i návrh novelizace (.pdf, str. 20) obsahují ustanovení, podle něhož může rozhodnutí vlády Parlament zrušit. K tomu přitom stačí „nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory“.

Vládní návrh novely Ústavy, tedy skutečně navrhuje, aby vláda mohla na dobu kratší než 60 dní vyslat vojáky do zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentu i v případě záchrany českých občanů. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel v debatě reaguje na otázku (video, čas 24:01) moderátorky, která se týkala vládního návrhu na změnu Ústavy, podle něhož by vláda mohla vyslat vojáky do zahraničí „například k záchraně českých občanů“ bez předchozího souhlasu Parlamentu (.pdf, str. 1). Na otázku nejdříve odpovídal Andrej Babiš, Petr Pavel (video, čas 24:54) se k tomuto tématu vyjádřil po něm. Navržené rozšíření pravomocí vlády při rozhodování o vyslání vojáků do zahraničí je dle něj „v pořádku“, stejně jako to, že se „zkracují lhůty“ pro povolení transferů cizích vojáků přes české území.

Nyní projednávaná novela Ústavy nicméně v otázce průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území ČR pouze upravuje znění ústavního www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl43-5">čl. 43 odst. 5. Konkrétně vyjasněním (.pdf, str. 1, 19–20), že o povolení průjezdu rozhoduje vláda bez předchozího souhlasu Parlamentu.

Doplňme, že návrh zároveň upravuje (.pdf, str. 1, 19–20) původní ustanovení, podle něhož vláda rozhoduje „o průjezdu ozbrojených sil jiných států“ přes území ČR „nebo o jejich přeletu“. Z technických důvodů (.pdf, str. 7–8) se už více než 20 let „využívá praxe, že vláda o přeletech a průjezdech rozhodne každoročně jen obecně a konkrétní případy povoluje Ministerstvo obrany“. Nynější návrh (.pdf, str. 1, 19–20), aby vláda rozhodovala „o povolení ozbrojeným silám jiných států uskutečňovat“ průjezdy a přelety (v množném čísle), má podle důvodové zprávy reflektovat právě zmíněnou praxi (.pdf, str. 14–15).

Ústava ani případně schválená novela ovšem nijak konkrétní rozhodovací lhůty neupravuje.

Určité informace o časových lhůtách obsahuje Příručka diplomatického protokolu. Ta udává povinnost velvyslanci státu, jehož vojska se mají přesouvat přes Českou republiku, nahlásit potřebné údaje kontaktnímu místu nejméně 30 dní před uskutečněním přechodu. Přesunem cizích vojsk se myslí pobyt na území ČR kratší 48 hodin. O úpravě lhůt v Příručce diplomatického protokolu se nám ovšem nepodařilo dohledat žádné informace.

Příručka diplomatického protokolu (.pdf) dále říká, že „přesun a pobyt příslušníků ozbrojených sil NATO a států účastnících se Partnership for Peace musí být v souladu s předpisy NATO (STANAG 2456, SOFA, A Mov P-1 až A Mov P-4).“ Zmíněné předpisy jsou ovšem vnitřními předpisy NATO. Jejich znění není veřejně dostupné (viz STANAG 2456, A Mov P-1, A Mov P-2, A Mov P-3, A Mov P-4), ze záznamů na webu Severoatlantické aliance ale vyplývá, že v posledních letech k jejich změně nedošlo. Stejně je tomu i u zmíněné dohody SOFA.

Strategií a koncepcí NATO Petr Pavel zřejmě odkazuje na Strategickou koncepci NATO (.pdf), která byla aktualizovaná v červnu 2022 v Madridu. Ani v aktualizované koncepci NATO se nicméně přímo o lhůtě k povolení přesunu vojsk mezi zeměmi nic nepíše.

Projednávaná novela Ústavy ani žádný jiný dokument nezkracuje lhůty pro transfery cizích vojáků přes území ČR, nepodařilo se nám ani dohledat dokument NATO, který by přímo specifikoval lhůtu pro povolení transferu přes území jiné země. Výrok tak z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu hovoří (video, čas 25:36) o návrhu novely Ústavy, kterou kabinet Petra Fialy (ODS) předložil v červnu loňského roku. Návrh má konkrétně za cíl změnit podmínky pro vysílání českých vojáků do zahraničí (.pdf).

Ústava v současné době vládě umožňuje vyslat česká vojska na cizí území na dobu nejdéle 60 dní, jde-li o plnění závazků z mezinárodních smluv, účast na mírové misi nebo o záchranné práce při živelních katastrofách. Dále může vláda povolit průjezd (či přelet) cizích vojsk přes území ČR, rozhodnout o účasti českých ozbrojených sil na vojenských cvičeních v zahraničí, či povolit zahraničním vojákům účast na českých vojenských cvičeních. Parlament tato rozhodnutí ovšem může zrušit, k čemuž stačí nesouhlasné stanovisko jedné z komor.

Navrhovaná novela Ústavy upravuje důvody k vysílání vojsk na cizí území (.pdf, str. 1). K současným podmínkám by přidala možnost vyslat vojáky do zahraničí také za účelem „ochrany života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“. Limit 60 dnů, po které není potřeba souhlas Parlamentu, nicméně zůstává zachován (.pdf, str. 1).

Pro kontext dodejme, že pro schválení změny Ústavy je ve Sněmovně zapotřebí nejméně třípětinová většina, tedy alespoň 120 hlasů. Už v červenci 2019 obdobný návrh (.pdf, str. 1) předložila skupina poslanců, mezi kterými byl i tehdejší premiér Andrej Babiš. Tento návrh se však nedostal ani do druhého čtení a jeho projednávání skončilo s volebním obdobím minulé Poslanecké sněmovny.

Navrhovaná novela Ústavy z června 2019 má tedy za cíl rozšířit důvody, kvůli nimž by vláda mohla vyslat české vojáky do zahraničí bez souhlasu Parlamentu, přičemž lhůta v délce 60 dní zůstává neměnná. O vůli změnit tuto lhůtu (nad rámec aktuálně projednávané novely) veřejně neinformoval ani žádný z vládních poslanců. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.