Zemanova otočka očima poslanců

K jednomu z prvních významnějších střetů ve věci jmenování členů vlády došlo v květnu 2001. Tehdejší předseda vlády Miloš Zeman žádal o jmenování Miroslava Grégra vicepremiérem. Prezident Václav Havel ovšem váhal, zda žádosti vyhovět. Jednání trvala téměř měsíc, ale nakonec prezident se jmenováním souhlasil a Miroslav Grégr se stal 30. května 2001 vicepremiérem.

I během funkčního období nástupce Václava Havla, Václava Klause, docházelo ke sporům o jmenování ministrů. Vždy ale došlo k dohodě mezi prezidentem a premiérem, nebylo tedy nutné sáhnout po kompetenční žalobě. Za zmínku stojí například návrh premiéra Vladimíra Špidly na jmenování Milana Urbana ministrem průmyslu v roce 2003. Václav Klaus se jmenováním souhlasil, ale nejprve chtěl vědět, kterými jazyky kandidát na ministra mluví a jestli se v dohledné době jedná o poslední změnu ve vládě. Po doplnění požadovaných informací prezident ustoupil a jmenoval Milana Urbana ministrem.

Dále například Václav Klaus v roce 2005 odmítal jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví. Důvodem byla Rathova funkce prezidenta České lékařské komory (ČLK), která byla dle Václava Klause ústavně neslučitelná s pozicí ministra zdravotnictví. David Rath nakonec rezignoval na funkci prezidenta ČLK a Václav Klaus jej jmenoval ministrem.

Poslední takový spor s prezidentem Klausem se týkal jmenování Karolíny Peake ministryní obrany. Klaus odmítl jmenování Peake především proto, že měl pochybnosti o jejích znalostech v oboru. Konkrétně se vyjádřil takto: „Nedokážu si představit, že se paní Peake stane přes noc odbornicí na armádu a že vojáci, statní mužové, přijmou takovou dívenku v roli ministryně obrany.“ Po vyjednáváních s premiérem Petrem Nečasem nicméně Václav Klaus Karolínu Peake jmenoval. Pro zajímavost zmiňme, že Peake byla ministryní obrany pouhých 8 dní. Následně byla na žádost Petra Nečase odvolána.

Po zvolení Miloše Zemana prezidentem přibývalo sporů mezi ním a premiéry. Miloš Zeman měl například problém se jmenováním Miroslava Pocheho, Michala Šmardy nebo s odvoláním tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Nejdále, co se týče ústavního sporu, došel právě poslední jmenovaný spor z roku 2017. Miloš Zeman odvolání Andreje Babiše protahoval, a tak začal tehdejší premiér Sobotka připravovat kompetenční žalobu. Ve stejný den se vyjádřil i prezident Zeman, který taktéž plánoval podat podnět k Ústavnímu soudu. Zeman se chtěl prostřednictvím žaloby dozvědět, zda je povinen za všech okolností odvolat ministra na žádost premiéra. Ovšem ani v tomto případě ke kompetenční žalobě nakonec nedošlo. Miloš Zeman se po několikatýdenních jednáních rozhodl ministra financí odvolat. 

Zbylé dva příklady se podařilo vyřešit bez výhrůžek kompetenčními žalobami. V případě zmíněného Michala Šmardy konflikt skončil ve chvíli, kdy se tento kandidát vzdal nominace na post ministra kultury. Miroslav Poche ale svou nominaci na ministra zahraničí stáhnout odmítl. Spor ustal až po odmítnutí jeho navržení na jmenování ze strany předsedy vlády Andreje Babiše, ČSSD tak nakonec nominovala Tomáše Petříčka.

Pro zajímavost uvádíme, že během funkčního období prezidenta Václava Havla ke kompetenční žalobě došlo, netýkala se ovšem jmenování členů vlády. Prezident navzdory nesouhlasu tehdejšího premiéra Miloše Zemana jmenoval novým guvernérem ČNB Zdeňka Tůmu. Zeman se tehdy domníval, že je pro uvedení guvernéra do funkce potřeba i podpis premiéra. Dle nálezu Ústavního soudu k porušení Ústavy nedošlo a soud tak dal za pravdu prezidentu Havlovi.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny 2021 byly vyhlášeny 9. října. Ještě týž den, tedy skutečně v den konání voleb, podepsaly koalice SPOLU a PirSTAN memorandum o vzájemné spolupráci. V něm se zavázaly, že nebudou jednat o vládě s dalšími stranami, a zároveň vyzvaly hlavu státu Miloše Zemana, aby pověřil lídra vítězné koalice SPOLU Petra Fialu sestavením vlády.

Již 2. listopadu oznámil Petr Fiala, že se všech pět politických subjektů dohodlo na programu vlády a rozdělení ministerstev. O šest dní později předsedové těchto uskupení koaliční smlouvu podepsali. Koalice SPOLU a PirSTAN tak opravdu byly po přibližně 4 týdnech od sněmovních voleb domluveny ohledně programu a struktury vlády.

Co se týče porovnání s předchozími vládami, první sněmovní volby se v historii samostatné České republiky konaly 31. května a 1. června 1996. Klausova vláda tehdy koaliční smlouvu podepsala 26 dní po nich.

O dva roky později Miloš Zeman a Václav Klaus podepsali při sestavování vlády (.pdf) tzv. opoziční smlouvu. Ta byla podepsána 9. července (.pdf, str. 2), tedy již 19 dní od konce voleb. Srovnat tuto opoziční smlouvu s klasickou koaliční smlouvou může být problematické. Opoziční smlouva z roku 1998 totiž neuvádí (.pdf) žádné specifické programové body nové vlády. Programové prohlášení pak Zemanova vláda schválila 5. srpna, tedy 46 dní od konce voleb. 

Špidlova vláda si svou koaliční dohodu odsouhlasila (.pdf) za 24 dnů od uzavření volebních místností, vládě Mirka Topolánka to trvalo 23 dnů, koaliční smlouva kabinetu Petra Nečase byla podepsána 44 dnů po volbách (hotová byla o 3 dny dříve). Sobotkově vládě trvalo podepsání koaliční dohody 72 dnů.

Specifickým případem je jednobarevná první Babišova vláda, která vznikla v roce 2017. Ta, stejně jako Zemanův kabinet, logicky nemusela podepisovat koaliční dohodu, protože neměla koaliční partnery. Nicméně pro srovnání uveďme, že programové prohlášení bylo vládou schváleno 58 dní od konce voleb.

Pro úplnost uveďme, že vlády Josefa Tošovského, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, stejně tak druhá vláda Mirka Topolánka a Andreje Babiše nejsou pro naši analýzu relevantní, jelikož nevznikly přímo po proběhnutí sněmovních voleb.

Závěrem tak můžeme říct, že Martin Baxa má ve svém výroku pravdu v tom, že strany obou uvedených volebních koalic uzavřely skutečně v den vyhlášení volebních výsledků memorandum o společném postupu. Baxa také správně uvádí, že strany se dokázaly dohodnout na programu i struktuře vlády v horizontu 4 týdnů. Ohledně Baxova vyjádření o „rekordně krátké době“, která byla potřebná k nalezení dohody, můžeme uvést, že v historii České republiky se strany nastupujících vládních koalic dokázaly dohodnout i během kratší doby (např. v případě vlády Mirka Topolánka). Nicméně doba, kterou potřebovaly strany koalic SPOLU a PirSTAN pro nalezení koaliční dohody, patří mezi nejkratší v historii ČR a v tomto smyslu rekordní skutečně je. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Výrok Martina Baxy byl pronesen v kontextu debaty o schůzce designovaného premiéra Fialy s prezidentem Zemanem, která proběhla v pondělí 13. prosince. Na tiskové konferenci, jež se konala bezprostředně po jednání v Lánech, Petr Fiala oznámil, že se prezident Zeman rozhodl jmenovat vládu jako celek, tedy včetně kandidáta na ministra zahraničních věcí Jana Lipavského, k jehož jmenování měl prezident výhrady. Martin Baxa ve svém výroku poukazuje na svá předchozí tvrzení, že by měla daná schůzka být rozhodující pro vyřešení sporu mezi prezidentem a premiérem.

Navrhovaný kandidát na ministra kultury Martin Baxa se k důležitosti daného jednání vyjádřil 9. prosince v rozhovoru pro Novinky.cz: „(…) věřím tomu, že na schůzce pana premiéra s panem prezidentem po ukončení rozhovorů s jednotlivými kandidáty nebude cesta ke vzniku vlády trvat dlouho.“ Reagoval tak na otázku ohledně průběhu a délky jednání, která prezident Zeman vedl s ministerskými kandidáty.

Další veřejné vyjádření Martina Baxy k dané věci se nám však nepodařilo dohledat. Vzhledem k tomu, že Baxa minulý týden médiím skutečně řekl, že daná schůzka bude klíčová pro vyjasnění sporu o jmenování nových členů vlády, hodnotíme daný výrok jako pravdivý s výhradou.

Ke jmenování nového kabinetu by nakonec mělo dojít v pátek 17. prosince.

Designovaný premiér Petr Fiala opakovaně zdůrazňoval, že na nominacích ministrů své vlády trvá. V průběhu prosince se tak vyjadřoval, protože prezident Zeman odmítl jmenovat Jana Lipavského (Piráti) na pozici ministra zahraničí. Petr Fiala i ostatní zástupci pětikoalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Piráti) však za svým nominovaným stáli.

O tom, že má prezident výhrady k některému z kandidátů na ministry, se hovořilo už od konce listopadu. Dlouhou dobu však nebylo potvrzeno, o kterého kandidáta se jedná, ačkoliv jméno Jana Lipavského se ve spekulacích objevovalo nejčastěji. Prezident Zeman své výhrady k budoucímu ministrovi zahraničí zveřejnil až poté, co skončila jednání s každým z kandidátů. Proti zástupci Pirátské strany měl prezident Zeman hned několik výhrad. Poukazoval například na to, že Jan Lipavský nemá podle něj dostatečné vzdělání a absolvoval „pouze“ bakalářské studium či že má distancovaný postoj k visegrádské spolupráci a k Izraeli.

Ve chvíli, kdy se začaly tyto informace o prezidentových výhradách objevovat, se tématem stala také tzv. kompetenční žaloba. Petr Fiala 8. prosince oznámil, že pokud prezident Zeman skutečně odmítne jmenovat Jana Lipavského ministrem, podá tuto kompetenční žalobu na prezidenta k Ústavnímu soudu. Pro kontext doplňme, že kompetenční žaloba by měla rozhodnout o tom, kde končí pravomoci jednoho ústavního činitele a začínají pravomoci činitele druhého. Výsledek této žaloby by mohl vytvořit precedent o tom, zda prezident smí, nebo nesmí takto do sestavování vlády zasahovat. Odborníci předpokládali, že by v případě sporu měl premiér větší šanci zvítězit. Na druhou stranu ale také upozorňovali, že soudní proces by mohl trvat několik týdnů až měsíců, a výrazně tak zpozdit jmenování nové vlády.

Žaloba však nakonec podána nebyla. V pondělí 13. prosince totiž Petr Fiala po jednání s prezidentem Zemanem oznámil společně s koaličními partnery, že vláda bude jmenována jako celek podle původního předloženého návrhu – tedy včetně Jana Lipavského. Podle Fialy (video, čas 1:24–2:48) prezidenta přesvědčila série jeho argumentů, přičemž hlavním z nich bylo, že by případný kompetenční spor před Ústavním soudem zatěžoval novou vládu, a tím ztěžoval současnou, již tak komplikovanou situaci v republice. Diskusi s prezidentem pak Fiala hodnotil jako velmi otevřenou a místy i tvrdou. „Ale to je způsob komunikace, který mi nevadí, pokud vede k dobrému řešení pro Českou republiku, takového řešení se nám dnes podařilo dosáhnou,“ dodal designovaný premiér.

Designovaný premiér Petr Fiala předložil prezidentu Zemanovi konečný návrh na personální rozdělení ministerských postů 30. listopadu. Miloš Zeman následně ve svém stanovisku vyjádřil odmítavý postoj ke jmenování Jana Lipavského (Piráti) ministrem zahraničních věcí.

Na tiskové konferenci, která se konala 13. prosince, bezprostředně po jednání v Lánech, však Petr Fiala oznámil, že se prezident Zeman rozhodl jmenovat vládu jako celek, tedy včetně Jana Lipavského. Ke jmenování by podle něj mělo dojít 17. prosince. 

Toto rozhodnutí následně na svém twitterovém účtu potvrdil tiskový mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček. Pro ČTK také uvedl, že prezident jmenuje vládu podle předloženého návrhu.

O jmenování vlády v plné sestavě tedy veřejně hovořil především Petr Fiala. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Miloše Zemana následně potvrdil také mluvčí hlavy státu Jiří Ovčáček, hodnotíme výrok Martina Baxy jako pravdivý. 

Radim Fiala bezprostředně před tímto výrokem uvedl, že sám považuje rozhodnutí prezidenta Zemana za státnický krok. Prezident Zeman totiž i přes své výhrady přislíbil jmenovat vládu Petra Fialy včetně kandidáta na ministra zahraničí Jana Lipavského. Radim Fiala tak upozorňuje na to, že premiér Petr Fiala se o prezidentově rozhodnutí vyjádřil stejně jako on.

Designovaný premiér Petr Fiala se sešel s prezidentem Zemanem v pondělí 13. prosince 2021, aby spolu jednali o postupu při jmenování nové vlády. Prezident původně nechtěl jmenovat kandidáta na ministra zahraničí Jana Lipavského. Po jednání ale Petr Fiala na brífinku oznámil, že prezident vládu v pátek 17. prosince jmenuje v takové podobě, v jaké mu ji navrhl. Fiala rozhodnutí skutečně označil (video, čas 0:26) za státnický krok, který oceňuje.

Designovaný premiér Petr Fiala předložil prezidentu Zemanovi konečný návrh na personální rozdělení ministerských postů 30. listopadu. Miloš Zeman následně 10. prosince ve svém stanovisku vyjádřil odmítavý postoj ke jmenování Jana Lipavského (Piráti) ministrem zahraničních věcí. Mezi důvody tehdy prezident uvedl například nízkou kvalifikaci zmíněného kandidáta či jeho distancovaný postoj k visegrádské spolupráci a k Izraeli.

Na tiskové konferenci, která se konala 13. prosince bezprostředně po jednání v Lánech, však Petr Fiala poměrně nečekaně oznámil, že se prezident Zeman rozhodl jmenovat vládu jako celek, tedy včetně Jana Lipavského. Petr Fiala tehdy rovněž uvedl (video, 0:44–1:40; 2:49), že prezident Zeman „trvá na všech svých přednesených výhradách i osobních varováních vůči kvalitě kandidáta“ na ministra zahraničních věcí Jana Lipavského.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo nalézt, že by se k této konkrétní záležitosti vyjadřoval přímo prezident Zeman nebo jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček. Vzhledem k výše uvedenému vyjádření Petra Fialy však výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Martin Baxa tímto výrokem reaguje na dotaz moderátora, zda není možné, aby prezident Zeman ještě změnil názor a vládu Petra Fialy nejmenoval. Poslanec Baxa výrokem poukazuje na to, že prezident Zeman pravděpodobně souhlasil se jmenováním Fialovy vlády už definitivně, protože je již známo přesné datum i čas ceremoniálu.

Na tiskové konferenci po jednání s prezidentem, které se uskutečnilo 13. prosince, premiér Petr Fiala skutečně uvedl, že ke jmenování nového kabinetu dojde v pátek 17. prosince v 11 hodin v Lánech. To poté potvrdil také hradní mluvčí Jiří Ovčáček.

Jan Lipavský se ve veřejném prostoru – ať už na Twitteru nebo na půdě Poslanecké sněmovny – o izraelsko-palestinském konfliktu nevyjádřil. V červnu 2020 pouze s dalšími evropskými politiky podepsal dopis, který kritizoval plánovanou izraelskou anexi osad nacházejících se na západním břehu Jordánu.

V květnu 2021 se konala schůzka předsedy Pirátů Ivana Bartoše a tehdejšího velvyslance Izraele v České republice Daniela Merona. Schůzky se účastnil rovněž Jan Lipavský. Ten oznámil, že se Pirátská strana v problematice izraelsko-palestinského konfliktu hlásí k tzv. evropskému mainstreamu, který uznává právo Izraele na existenci, zároveň jej ale kritizuje za přístup k Palestině.

V listopadu 2021 v rozhovoru pro Deník N Jan Lipavský podpořil dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu, když prohlásil: „(…) ohledně izraelsko-palestinského konfliktu by měla prosazovat dvoustátní řešení, které bude vycházet z dohody obou hráčů.“ V této souvislosti lze uvést, že tento postoj je ve shodě s dlouhodobou zahraniční politikou České republiky, ale také např. se současnou pozicí USA k danému konfliktu. 

Výrok Radima Fialy tedy hodnotíme jako nepravdivý, jelikož Jan Lipavský ve veřejném prostoru nevyjádřil preference palestinskému hnutí Hamás. V otázce izraelsko-palestinského konfliktu pak apeluje na potřebu dvoustátního řešení.

Kandidát na ministra zahraničních věcí Jan Lipavský mluvil v minulosti o spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky (V4) vícekrát, nikdy se ale veřejně nevyjádřil v tom smyslu, že by hodlal tuto spolupráci degradovat ve prospěch Evropské unie. Úvodem zmiňme, že Lipavského vyjádření k V4 jsme hledali mimo jiné také v mediální databázi Newton či na fóru Pirátské strany.

Na předvolební debatě 22. září 2021 pořádané Asociací pro mezinárodní otázky Jan Lipavský uvedl (video), že vnímá V4 velmi prakticky, a to jako spolupráci se sousedy. Považuje ji za formát, kde se setkávají představitelé čtyř států na různých úrovních. Zdůraznil také, že se v žádném případě nejedená o konkurenční projekt k Evropské unii. Dále Lipavský řekl, že v rámci spolupráce mezi státy V4 nicméně existují v některých mezinárodních otázkách velké rozdíly. Jako příklad uvedl postoj Polska vůči Rusku, ten je totiž podle Lipavského diametrálně odlišný od toho maďarského.

Web Aktuálně.cz uvádí, že se Jan Lipavský od spolupráce s V4 nedistancoval, jak mu vyčítal prezident Zeman. Pro Českou televizi například v říjnu 2021 řekl (video, čas 20:45), že toto uskupení dobře slouží k vzájemné komunikaci. Stejně jako ve výše zmíněné debatě ovšem upozornil na některé výrazné odlišnosti. V4 je podle Jana Lipavského do určité míry formát, který České republice na evropském fóru pomáhá. Doplňuje ale, že „například na druhou stranu Orbán se snaží vykreslovat V4 jako nějakou jednotnou organizaci, platformu nebo nálepku pro mezinárodní vztahy, a tam to úplně dobře nefunguje“.

Kandidát na ministra zahraničních věcí tedy poukazuje na nejednotnost V4 v některých tématech, veřejně však nikdy nemluvil o tom, že by chtěl V4 nějakým způsobem omezit a nahradit ji spoluprací v rámci Evropské unie.

ODS zastává proizraelský postoj konzistentně již řadu let. Z minulosti to dokazují například dobré vztahy bývalého českého premiéra za ODS Petra Nečase a bývalého izraelského premiéra Benjamina Netanjahua nebo jednání někdejšího ministra obrany Alexandra Vondry (ODS) s představiteli židovského státu v roce 2011. Současný předseda ODS Petr Fiala pak vyjádřil podporu Státu Izrael například v srpnu 2014, tedy během tehdy probíhajícího vojenského konfliktu v palestinském Pásmu Gazy.

Proizraelský postoj poté ODS zmiňuje také ve volebním programu koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), který obsahuje příslib „rozvíjet tradiční strategické partnerství s Izraelem, zejména v oblasti bezpečnosti, vědy, výzkumu a inovací“. Podporovat Izrael slibuje strana i ve svém volebním programu z roku 2017.

Stejný postoj je patrný také z vyjádření ODS či jejích členů na sociálních sítích:

Poslanecký klub ODS v Evropském parlamentu v květnu 2021, kdy probíhaly boje mezi Izraelem a hnutím Hamás, přijal usnesení, kterým vyjádřil plnou podporu Státu Izrael „v jeho obraně před raketovými útoky palestinských teroristů na civilní izraelské cíle“. Dále europoslanci za ODS v tomto usnesení vyzvali hnutí Hamás k zastavení útoků a žádali Evropskou komisi, aby prověřila možné unijní financování organizací přímo i nepřímo napojených na hnutí Hamás, a následné zastavení těchto toků peněz.

Koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) a koalice Pirátů se Starosty a nezávislými (STAN) se dohodly na koaliční smlouvě (.pdf) i programovém prohlášení koalice 2. listopadu 2021. K podpisu koaliční smlouvy pak došlo 8. listopadu. Upřesněme, že oficiální programové prohlášení vlády, s nímž bude vláda Petra Fialy žádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu, teprve vzniká. Martin Baxa tak ve výroku pravděpodobně mluví právě o programovém prohlášení koalice, lépe řečeno o koaličním programu, který je součástí koaliční smlouvy (.pdf, str. 12–43) a z něhož má programové prohlášení nové vlády vycházet.

Uvedená koaliční smlouva poté v části nazvané „Zahraniční věci“ (.pdf, str. 36) obsahuje stručný závazek k rozvíjení spolupráce s Izraelem. Konkrétně v dokumentu stojí: „Budeme rozvíjet tradiční strategické partnerství s Izraelem, zejména v oblasti bezpečnosti, vědy, výzkumu a inovací.“ Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Na začátek uveďme, že budeme vycházet z předpokladu, že novou vládu jmenuje prezident Zeman 17. prosince. Toto datum na tiskové konferenci uvedl designovaný premiér Petr Fiala. Letošní volby do poslanecké sněmovny skončily 9. října, z čehož vyplývá, že od konce voleb do jmenování vlády Petra Fialy uběhne 69 dnů. Dodejme také, že se zaměříme na volby od roku 1990, jelikož Radim Fiala hovoří o volbách v „porevoluční historii.“ 

První svobodné volby po pádu komunistického režimu se uskutečnily 8. a 9. června roku 1990. Po volbách byly ustanoveny federální vláda Mariána Čalfy a česká vláda Petra Pitharta. Tehdejší prezident Václav Havel jmenoval první uvedenou vládu 27. června, tedy přesně 18 dní po konci voleb, vládu Pithartovu pak o dva dny později. 

Druhé polistopadové volby do Parlamentu tehdejšího Československa se uskutečnily 5. a 6. června 1992. Předsedou českého kabinetu se po jmenování 2. července stal Václav Klaus, do čela federální vlády usedl téhož dne Jan Stráský. Tehdejší prezident Václav Havel tedy jmenoval obě vlády 27 dní po konci voleb. 

Po rozpadu Československa v roce 1993 přestala existovat vláda na federální úrovni. Nové volby do Poslanecké sněmovny se nicméně konaly až 31. května a 1. června 1996. Novou vládu se staronovým předsedou Václavem Klausem jmenoval Václav Havel 4. července, tedy 33 dní po konci voleb. 

Již za 2 roky, konkrétně 19. a 20. června 1998, se konaly předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Vítězem se stala ČSSD, v čele vlády tehdy stanul současný prezident Miloš Zeman. Prezident Havel jmenoval vládu 22. července, tedy 32 dní po volbách. Po opětovném vítězství sociální demokracie ve volbách konaných 14. a 15. června 2002 jmenoval prezident novou vládu přesně po měsíci. V jejím čele stál Vladimír Špidla.

V roce 2006 zvítězila ve sněmovních volbách ODS. Volby se konaly 2. a 3. června. Tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval novou vláda Mirka Topolánka po 93 dnech od voleb. Nečasova vláda byla v roce 2010 jmenována 45 dní od konce voleb. Sobotkova vláda, vzešlá z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2013, vznikla až po 95 dnech. 

Po volbách v roce 2017 se premiérem stal Andrej Babiš. Jeho první vládu jmenoval současný prezident Miloš Zeman 53 dní po volbách. 

Pro úplnost uveďme, že jsme v přehledu nezmínili vlády Josefa Tošovského, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, jelikož nevznikly důsledkem nových sněmovních voleb. Totéž platí i o druhé vládě Mirka Topolánka a Andreje Babiše.

Z výše zmíněného tedy vyplývá, že vláda Petra Fialy nebude patřit mezi nejrychleji ustanovené. Pokud bychom vzali v potaz pouze vlády vzniklé po nových volbách (analogicky k současné situaci), bude se naopak nacházet mezi těmi, které vznikaly nejdéle. Pouze vlády Mirka Topolánka v roce 2006 a Bohuslava Sobotky v roce 2013 vznikaly delší dobu. Výrok Radima Fialy tedy hodnotíme jako nepravdivý. 

Radim Fiala svým výrokem kritizuje končící vládu Andreje Babiše. Poukazuje na vysoké deficity státního rozpočtu, které „předává“ nastupující vládě Petra Fialy. Zjevně tedy mluví o skutečných, nikoliv rozpočtovaných deficitech za poslední dva roky.

Sněmovnou schválný schodek státního rozpočtu pro rok 2020 činil 500 miliard. Reálný deficit za tento rok ale nakonec dosáhl pouze 367,4 miliardy korun. 

Také v roce 2021 poslanci původní rozpočet novelizovali. Plánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2021 tak po únorovém navýšení dosáhl částky 500 miliard. Vzhledem k dosavadnímu plnění rozpočtu činí deficit za prvních 11 měsíců 401,5 miliardy. Do konce roku tak už nejspíše nedojde k jeho navýšení na 500 miliard.

Schválené deficity státního rozpočtu za roky 2020 a 2021 tedy dohromady počítaly se schodkem jeden bilion korun, nicméně reálná výše se bude zřejmě pohybovat okolo 800 miliard. I pokud by došlo v prosinci letošního roku ke zvýšení deficitu o téměř 100 miliard a schodek by dosáhl plánované výše 500 miliard Kč, skutečný deficit za dva poslední roky by nedosáhl na Radimem Fialou zmiňovaný bilion. 

Ministerstvo financí (MF) předložilo první návrh státního rozpočtu na rok 2022 v květnu 2021. V něm navrhlo deficit ve výši 390 miliard Kč. Tento předběžný návrh schválila vláda Andreje Babiše 7. června.

Na začátku září letošního roku MF předložilo nový návrh, který předpokládá deficit ve výši 376,6 miliardy Kč. Tento dokument (.pdf), zpracovaný již do podoby návrhu zákona o státním rozpočtu, vláda poprvé schválila 27. září. O tři dny později ho předložila poslancům. Nicméně 20. října, po druhém schválení, musela tento návrh poslancům předložit opětovně, jelikož došlo k ustavení nové Poslanecké sněmovny, v jejíž kompetenci není projednávat návrhy, které byly předloženy předchozí Sněmovně.

Tuto podobu státního rozpočtu se pokusila prosadit k projednání končící ministryně Alena Schillerová (ANO) na schůzi Poslanecké sněmovny, která se konala 14. prosince. Její návrh ale nebyl Sněmovnou přijat.

Doplňme také, že nastupující ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že by nová vláda chtěla přepracovat státní rozpočet tak, aby schodek nepřesahoval 300 miliard Kč.

Hodnota 400 miliard, kterou zmiňuje Radim Fiala, je v porovnání s reálnou výší plánovaného deficitu (376,6 miliardy) v námi akceptované 10% odchylce. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.