Demagog.cz

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák (STAN)

  • 44
  • 8
  • 1
  • 7

Výroky

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Tam ty zjištění (v auditu, pozn. Demagog.cz), jak říká i nejvyšší státní zástupce, jsou mimořádně závažná. Interview ČT24, 6. června 2019

Podle návrhu auditní zprávy Evropské komise hrozí ČR ztráta 451 milionů z fondů EU a za závažná označil zjištění této zprávy i nejvyšší státní zástupce Zeman.

skrýt celé odůvodnění

Polčákova slova se vztahují k návrhu auditu Evropské komise, který dorazil do ČR na konci letošního května a který se zabývá evropskými dotacemi pro skupinu Agrofert.

Vzhledem k tomu, že v závěru auditní zprávy (str. 65) se píše, že České republice hrozí ztráta více než 451 milionů korun z fondů EU, lze považovat tuto zprávu za závažnou. Závažnost samotnou nehodnotíme, nicméně Polčák se odvolává na názor nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Ten tento názor sdílí, v České televizi (od 47:35) prohlásil, že auditní zprávu v současnosti analyzuje a „to, co je tam napsané, je závažné a mohlo by to zakládat podezření z trestného činu.

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Komise je strážkyní smluv, ona má dohlížet na dodržování právě těch pravidel, které si státy dohodly, ona má být nestranná, (...) toto je prostě reálný stav a je to hlavně stav, který je popsaný ve smlouvách. Interview ČT24, 6. června 2019

Smlouva o Evropské unii uvádí, že jedním z úkolů Evropské komise je nezávislý dohled nad plněním smluvních závazků.

skrýt celé odůvodnění

Smlouva o Evropské unii v článku 17 odst. 1 uvádí, že Evropská komise zajišťuje uplat­ňování Smluv a opatření přijatých orgány na jejich základě. To znamená, že mezi její kompetence patří dohled nad plněním smluvních závazků jednotlivých členských států. Dále v článku 17 odst. 3 Smlouvy o EU stanovuje, že „komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je dotčen čl. 18 odst. 2, členové Komise nevy­žadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu. Zdrží se jaké­hokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním svých úkolů.‟

I proti činnosti Komise je však možné bránit se u Soudního dvora EU, podle čl. 263 Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 116) je možné napadnout legalitu (zákonnost) právních aktů Komise. Dle článku 265 stejné smlouvy se lze pak bránit i proti nečinnosti Komise.

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Tady berou dotace velké firmy, které jsou přímo tedy vlastněny premiérem, to skutečně není standardní. Interview ČT24, 6. června 2019

Návrh auditu Evropské komise sice přichází se zjištěním, že Andrej Babiš je skutečným vlastníkem skupiny Agrofert, ale tato zjištění jsou předběžná.

skrýt celé odůvodnění

Oprava:

Původně jsme tento výrok hodnotili jako nepravdivý, protože Stanislav Polčák uváděl, že firmy skupiny Agrofert jsou přímo vlastněny premiérem. Avšak z kontextu a na základě upozornění europoslance Polčáka jsme zjistili, že tento výrok lze v kontextu sémanticky chápat jako tvrzení, že firmy jsou vlastněny přímo premiérem. Zde slovo přímo tedy klade důraz na osobu premiéra (ve smyslu podobnému "dokonce"), nikoliv na přímost vlastnictví. Hodnocení tedy opravujeme na neověřitelné, a to vzhledem k tomu, že zjištění vyplývající ze zprávy Evropské komise jsou teprve předběžná. Za nepřesné hodnocení se omlouváme.

Původní odůvodnění:

Jedním ze závěrů návrhu auditní zprávy Evropské komise z konce letošního května, je, že „pan Babiš je skutečným vlastníkem skupiny firem Agrofert a od února 2017 dvou fondů, které plně kontroluje, a proto má přímý ekonomický zájem na úspěchu skupiny Agrofert" (str. 21, překlad Demagog.cz).

Nicméně audit obsahuje taky informaci, že „tato zpráva uvádí prozatímní nálezy, závěry a doporučení auditorů Evropské komise. Může být opravena s ohledem na připomínky a další informace obdržené od národních orgánů." (str. 2, překlad Demagog.cz)

Máme tak před sebou šetření, které ještě nebylo ukončeno a s jehož závěry Andrej Babiš nesouhlasí. Proto do vydání konečné zprávy je nutné považovat zjištění za předběžná.

Nicméně Andrej Babiš vložil své firmy do svěřenského fondu a nelze tedy tvrdit, že je vlastní přímo. Tuto část je nutné považovat za nepravdivou.

Dodejme, že rozsah dotací, které pobírá skupina Agrofert, popisují výroční zprávy této společnosti. V poslední dostupné výroční zprávě z roku 2017 (.pdf) se uvádí, že v tomto roce získala firma na dotacích téměř 2 miliardy při konsolidovaném výsledku hospodaření 4,799 miliard. Dotace se tak na zisku společnosti podílejí přibližně ze 40 % (str. 4 a 58).

Rozhlas se věnoval tématu podnikání evropských politiků. Například v Německu probíhala debata o kandidátovi CDU na post předsedy strany Fridriechu Merzovi. Ten dlouho pracuje pro největšího světového správce soukromých majetků, americkou firmu BlackRock. Pro případ, že by byl zvolen, ale slíbil vzdát se všech svých funkcí. Se svým majetkem se musel vypořádat i ukrajinský prezident Porošenko, který ho nakonec vložil do slepého trustu. Do slepého trustu vložila svůj majetek i britská premiérka Theresa May.

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Já myslím, že v každém volebním období to probíhá několikrát (hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, pozn. Demagog.cz). Interview ČT24, 6. června 2019

V 1., 2., ani 3. volebním období Poslanecké sněmovny neproběhlo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Ve 4. volebním období však toto hlasování proběhlo dvakrát, v 5. a 6. volebním období dokonce pětkrát. V 7. a 8. volebním období se pak o nedůvěře hlasovalo jen jednou.

skrýt celé odůvodnění

V prvním volebním období během vlády Václava Klause (1992–1996) neproběhlo žádné hlasování o nedůvěře vlády.

V druhém volebním období (1996–1998) se taktéž neuskutečnilo hlasování o nedůvěře, a to ani v období vlády Václava Klause, ani Josefa Tošovského.

Ani ve třetím volebním období (1998–2002) za vlády Miloše Zemana se neuskutečnilo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.

Ve čtvrtém volebním období (2002–2006) bylo pak o nedůvěře vládě hlasováno dvakrát. Poprvé k tomu došlo v období vlády Vladimíra Špidly (2002–2004) v září 2003, a to v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž opozice nesouhlasila. Návrh byl zamítnut. Podruhé bylo o nedůvěře hlasováno během vlády Stanislava Grosse (2004–2005) v dubnu 2005 v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse. Návrh byl však také zamítnut.

V pátém volebním období (2006–2010) bylo o nedůvěře vládě hlasováno celkem pětkrát, všechny pokusy proběhly během vlády Mirka Topolánka (2007–2009), poprvé v červnu 2007 v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Návrh byla zamítnut. Druhý pokus o vyslovení nedůvěry v prosinci 2007 se uskutečnil např. kvůli kritice reformy veřejných financí, návrh byl však také zamítnut. Korupční aféra Jiřího Čunka byla důvodem i třetího návrhu na vyslovení nedůvěry v dubnu 2008. Návrh opět nebyl přijat. Čtvrtý pokus pak proběhl v říjnu 2008, po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS (první se vzdal poslaneckého mandátu, druhý se začal stavět proti ODS) a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou. Návrh však opět nebyl přijat. Popáté zkusili opoziční poslanci vyslovit vládě nedůvěru v březnu 2009, v hlasování, které iniciovala ČSSD po lednových personálních změnách. Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru, a ta byla nucena podat demisi.

V šestém volebním období za vlády Petra Nečase (2010–2013) bylo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě zahájeno opět pětkrát. Poprvé v prosinci 2010, kdy návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a Státního fondu životního prostředí České republiky.  Návrh však nebyl úspěšný. Druhé hlasování o vyslovení nedůvěry se uskutečnilo v dubnu 2011. Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizí. Návrh nebyl přijat. Potřetí bylo vyslovení nedůvěry naplánováno v březnu 2012 v souvislosti s reformami vlády a úspornými opatřeními. Návrh opět nebyl přijat. Počtvrté byla nedůvěra vládě v červenci 2012 kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letadel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády. Návrh nebyl opět úspěšný. Popáté bylo hlasování o nedůvěře vyvoláno v lednu 2013 v souvislosti s kontroverzní amnestií Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas. Návrh nebyl přijat.

V sedmém volebním období (2013–2017) se opozice snažila svrhnout vládu pouze jednou, a to v květnu 2015 kvůli zachování daňové podpory biopaliv spojované s podnikáním ministra financí Andreje Babiše. Návrh nebyl úspěšný.

V osmém, současném, volebním období (od roku 2017) bylo o nedůvěře hlasováno prozatím jednou, a to v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi kolem cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Návrh však ani tentokrát neuspěl.

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Některé její kroky, které (Marie Benešová, pozn. Demagog.cz) realizovala v Ústeckém kraji, skutečně jako budí pochybnosti, ale je fakt, že působila jako advokát. Interview ČT24, 6. června 2019

Marie Benešová v minulosti působila jako advokátka a od roku 2009 zastupovala Ústecký kraj.

skrýt celé odůvodnění

Marie Benešová působila jako advokátka s přestávkami od roku 1996. Před svým posledním vstupem na Ministerstvo spravedlnosti na jaře 2019 pracovala v pražské advokátní kanceláři Benešová Beránek Blaha, kterou spoluzakládala.

Polčák hovoří o „pochybnostech‟, má zřejmě na mysli kritiku spolupráce mezi Benešovou a Ústeckým krajem. Její advokátní kancelář působila od roku 2009 jako poskytovatel externích právních služeb Ústeckého kraje a během tohoto působení byl kraj kritizován za vysoké částky vyplácené právě advokátní kanceláři Marie Benešové. Právě spolupráce Marie Benešové s Ústeckým krajem vyvolává diskuzi o nezaujatosti vzniku smlouvy z roku 2009, protože v té době regionu vládla ČSSD v čele s tehdejší hejtmankou Janou Vaňhovou a Marie Benešová byla od roku 2007 rovněž členkou ČSSD. Vaňhová navíc pomáhala Benešové v roce 2006 s kampaní při její kandidatuře do Senátu.

Z tohoto důvodu poukazuje Stanislav Polčák v rozhovoru pro ČT24 na to, že možnost klienta odmítnout s sebou nese odpovědnost advokátů za svá rozhodnutí. Marie Benešová se tak musí při svém opětovném vstupu do veřejné funkce připravit na otázky ohledně výběru svých klientů.

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Není povinnost advokáta převzít jakéhokoliv klienta. Interview ČT24, 6. června 2019

Advokát podle zákona nemá povinnost převzít jakéhokoli klienta.

skrýt celé odůvodnění

Podle § 18 odst. 1 zákona o advokacii je advokát oprávněn poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních právních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních služeb podle odstavce 2 a §§ 18a až 18c určen.

Z tohoto důvodu poukazuje Stanislav Polčák v rozhovoru pro ČT24 na to, že možnost klienta odmítnout s sebou nese odpovědnost advokátů za svá rozhodnutí. Marie Benešová se tak musí při svém opětovném vstupu do veřejné funkce připravit na otázky ohledně výběru svých klientů.

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Já jsem na té demonstraci byl také, dokonce jsem v Brně hovořil. Já jsem hovořil o potřebě především nezávislé justice. Interview ČT24, 6. června 2019

Europoslanec Polčák se zúčastnil brněnské demonstrace dne 13. května 2019. Jejím hlavním tématem byla nezávislost justice. Neznáme však obsah Polčákova projevu.

skrýt celé odůvodnění

Europoslanec Polčák se skutečně zúčastnil demonstrace proti premiéru Babišovi a ministryni Benešové, konané v Brně dne 13. května 2019. Při té příležitosti také spolu s dalšími politiky řečnil k demonstrantům.

Leitmotivem demonstrace bylo zachování a potřeba nezávislosti justice. Nevíme však, zda poslanec EP Polčák mluvil právě především o potřebě nezávislé justice, jak tvrdí, protože se nám jeho kompletní proslov nepodařilo dohledat.

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Výzvy vůči demisi paní Benešové jsem se já osobně nepřipojil. Interview ČT24, 6. června 2019

Stanislav Polčák veřejně výzvu k demisi ministryně spravedlnosti nepodpořil. Zúčastnil se pouze demonstrace na podporu nezávislé justice.

skrýt celé odůvodnění

Stanislav Polčák se zúčastnil brněnské demonstrace v květnu 2019, která se týkala podpory nezávislé justice. Protesty pořádá spolek Milion chvilek, tématem je výzva k demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a požadavek na nezávislost justice. Obsah Polčákova projevu však není znám. Veřejně se také k výzvě nepřipojil a nevydal žádné oficiální prohlášení.

Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

My jsme spolupracovali (pro eurovolby, pozn. Demagog.cz) s osmnácti subjekty, tři celostátní subjekty, doplněné o regionální strany, toto všechno se zvládlo. Interview ČT24, 6. června 2019

V politickém uskupení Spojenci pro Evropu je skutečně zastoupeno 18 politických stran a hnutí, nicméně nelze přesně určit, kterou stranu lze považovat za celostátní a kterou za regionální. Z těch větších stran lze však jmenovat TOP 09, STAN, SZ, případně LES.

skrýt celé odůvodnění

Podle seznamu kandidátních listin k volbám do Evropského parlamentu politické hnutí Starostové a nezávislí složili koalici s parlamentní stranou TOP 09. Podle Programu pro volby do Evropského parlamentu 2019 jsou členy politického uskupení Spojenci pro Evropu čtyři celostátní strany. Jedná se o STAN a TOP 09 s podporou Strany zelených a Liberálně ekologické strany. Spojenci pro Evropu podle tohoto dokumentu dále spolupracují se třinácti regionálně zaměřenými politickými stranami: Starostové pro Liberecký kraj, Jsme pro kraj, Občané patrioti, Hradecký demokratický klub, Čisté Budějovice, Karlovarská občanská alternativa, Pro Vysočinu, Východočeši, Zlínské hnutí nezávislých, Starostové a osobnosti pro Moravu, Nový impuls, Fórum Jihlava a Jihočeši 2012.

Do voleb do Evropského parlamentu za politické uskupení Spojenci pro Evropu kandidovali zástupci osmi výše zmíněných politických stran (konkrétně TOP 09, STAN, Strana zelených, Liberálně ekologická strana, dále Jihočeši 2012, Hradecký demokratický klub, Karlovarská občanská iniciativa a Starostové pro Liberecký kraj) a jeden kandidát strany iČesko, která není v Programu pro evropské volby tohoto uskupení uvedena.













Stanislav Polčák

Stanislav Polčák

Dvojciferný výsledek nám žádný ten průzkum vlastně nepředpovídal (před eurovolbami, pozn. Demagog.cz). Interview ČT24, 6. června 2019

Předvolební průzkumy agentury CVVM koalici STAN, TOP 09, Zelených a dalších menších uskupení sice výsledek přesahující 10 % nepředpovídaly, ale kupříkladu agentury STEM/MARK nebo MEDIAN uveřejnily šetření, podle kterých měl být výsledek koalice dvojciferný.

skrýt celé odůvodnění

Podle únorového (.pdf, str. 3) a dubnového (str. 3) průzkumu voličských preferencí agentury CVVM měla koalice získat přibližně 7,5 %, respektive 5 %. Výsledkem měření jsou v tomto případě údaje o voličských preferencích, tedy rozložení podpory mezi lidmi, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám, ale nemusí mít jasno v tom, koho budou volit. Zahrnuti jsou tedy i voliči, kteří neví, koho budou volit (v únorovém průzkumu bylo takových voličů cca 15 %, v dubnu již jen 10 %). Každý z průzkumů měl navíc trochu jinou metodologii a při únorovém šetření byl vznik koalice ohlášen až v závěru průběhu šetření, takže respondenti nemohli této skutečnosti přizpůsobit svou volbu.

Pokud se podíváme na průzkumy jiných agentur, přes dvojcifernou hranici se v nich výsledek STAN a TOP 09 dostal. V květnovém šetření STEM/MARKu uvedlo koalici jako svou první volbu 12 % respondentů (jako případnou druhou pak dalších 8 %). Výsledky agentury STEM/MARK ukazují volební potenciál – výzkumníci se v tomto případě ptali jen těch respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách a mají již jasnou preferenci pro určitou stranu.

Agentura MEDIAN pak ve stejném měsíci uveřejnila šetření (str. 9), které zohledňuje různou volební účast. Při předpokládané patnácti nebo dvacetiprocentí účasti by podle tohoto průzkumu koalice dostala 11,3, respektive 10,5 % (při vyšší účasti by se přes desetiprocentní hranici výsledek nedostal). Výsledkem MEDIANU je volební model, který počítá s aktuální preferencí již rozhodnutých voličů. Metodika toho průzkumu byla komplikovanější vzhledem ke snaze simulovat voličské preference v závislosti na volební účasti.

Každé z šetření využilo jinou metodologii, a proto je srovnávání jednotlivých výsledků problematické. Samotné výstupy také ukazují odlišné údaje z podstaty toho, co se snažily zjistit, nikoliv pouze kvůli metodologii (která je svému cíli přizpůsobena). Nedá se však říci, že by žádný z průzkumů neukazoval dvojciferný výsledek.