Andrej Babiš

Taťána Malá ve své diplomové práciMikroklimatické podmínky v chovu králíků pro Mendelovu univerzitu nenapsala totéž co někdo jiný, ale doslova opsala, co napsal někdo jiný. Slovy Jana Macha, experta na odhalování plagiátů:

„Konkrétně z 25 stran teorie je originální text jen na osmi až devíti stranách. Ve zbytku, tedy na šestnácti až sedmnácti stranách, jsou doslova převzaty odstavce, celé kapitoly textů, pouze je to občas přeskládáno. V případě, kdy jsou takto přepsány takto rozsáhlé pasáže, jedná se o plagiátorství.“

Bývalá ministryně spravedlnosti si počínala obdobně i u své magisterské práce z roku 2011 na Panevropské univerzitě v Bratislvě, kdy bez udání citace či zdroje zkopírovala obsah diplomové práce Rodičovská zodpovědnost od Veroniky Grossové z roku 2006. Dle Jana Macha:

„V práci paní Malé je minimálně pět procent textu shodného s prací paní Grossové. Lze ale předpokládat, že množství bude vyšší. Paní Malá některé pasáže parafrázovala, použila trochu jiné formulace, než uvedla paní Grossová. Přesto třeba struktura odstavců, jak jsou použity termíny, je shodná.“

Současně kopírovala a nedostatečně parafrázovala odbornou publikaci České rodinné právo M. Hrušákové a Z. Králíčkové a doslova opisovala z internetového článku na serveru epravo.cz.

Andrej Babiš tedy plagiátorství Taťány Malé zužuje pouze na jednu z obou prací, kde se dopustila této věci, navíc ji bagatelizuje na jeden konkrétní spíše bizarní výsek. To je ovšem zavádějící, neboť problém je mnohem širší.

Česká republika skutečně patří v rámci EU k zemím s nejnižším dluhem. Nejnižší dluh má Estonsko, na druhém konci žebříčku se pohybuje Řecko. K vyjádření se nejčastěji pro mezinárodní srovnání používá ukazatele podílu dluhu na HDP.

Andrej Babiš zde správně poukazuje na vlastnosti poměrového ukazatele měření státního dluhu ve vztahu ku HDP. Jelikož se jedná o podílový ukazatel, pak pokud HDP roste vyšším tempem než státní dluh, pak se dluh ve vyjádření ku HDP snižuje. Nicméně to nemusí nutné znamenat, že by se dluh snižoval v absolutních číslech.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť zmíněná čísla vychází z připravovaného státního rozpočtu na rok 2019.

Ministerstvo financí předložilo vládě materiál Příprava státního rozpočtu České republiky na rok 2019, který obsahuje předběžný návrh příjmů a výdajů a vytváří prostor pro realizaci klíčových vládních priorit.

Na výdajové straně dochází k podstatnému zvýšení výdajů na důchody (+37,8 mld. Kč), výdajů na školství (+25,7 mld. Kč), prioritou je zvýšení objemu prostředků na platy učitelů a zajištění postupného náběhu reformy regionálního školství, navýšení se dočkají i vysoké školy. Výdaje na podporu sportu mají činit 8,4 mld. Kč (při započtení kofinancování činí výdaje na sport celkem cca 10,8 mld. Kč).

Stejná čísla používá ministryně financí v demisi Alena Schillerová. Tedy 38 miliard na důchody, 10,8 miliardy na kofinancování sportu.

Andrej Babiš má pravdu s popisem programového prohlášení a byť stále není (ani vládou) schválen rozpočet na příští rok, jeho parametry se vejdou do Babišem zmíněného závazku.

Programové prohlášení vlády (resp. jeho návrh) uvádí jak zmínku o vyrovnaném rozpočtu, tak i podmínku, o které mluví Babiš v případě deficitu. Konkrétně v části 5 programového prohlášení se píše:

„Chceme začít s reformou státu. To znamená vyrovnaný státní rozpočet a nový zákon o příjmových daních.“

V prohlášení je pak dále napsána tato podmínka: „Ctíme pravidlo, že případný deficit musí být nižší než výše investic z národních zdrojů.“

Co se týče rozpočtu na příští rok, na který se Babiš odvolává, ten je ve fázi příprav. Ministerstvo financí aktuálně pracuje se schodkovým hospodařením ve výši 50 miliard korun a s tím, že kapitálové výdaje (bez zapojení evropských peněz) by měly dosáhnout 78,7 miliard.

Tím se tedy zdá, že je podmínka naplněna, nicméně jde o návrh, který prozatím neschválila ani vláda, natožpak Poslanecká sněmovna, jež musí daný zákon podpořit. Je tedy otázkou, v jaké výsledné podobě vláda rozpočet schválí, což nelze zcela jistě predikovat. Dodejme, že Babiš se v tomto rozhovoru pro ČT zavázal, že deficit je již konečný a nebude se dále navyšovat.

Informace, že byl důchodový účet zrušen, se čas od času ve veřejném prostoru diskutuje. Ministerstvo financí 30. ledna 2014 (shodou okolností den po nástupu Babiše do tohoto úřadu) v odpovědi na žádost podle zákona o svobodném přístupu uvedlo následující:

„Od počátku padesátých let (kdy zákon č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění,učinil příjmy a výdaje nemocenského a důchodového pojištění od 1. ledna 1952 součástístátního rozpočtu) se datuje financování sociálního pojištění (tedy i důchodů) ze zdrojůstátního rozpočtu a po následující období čtyřiceti let na tomto organizačníma finančním uspořádání nebylo v zásadě mnoho měněno. V roce 1993 došlo k tomu,že v souvislosti s daňovou reformou byla zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálnízabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, stanovena odvodová povinnostpojistného (předtím byly všechny odvody zahrnuty v dani z příjmu), nicméně vazba na státnírozpočet se nezměnila.V roce 1993 tedy nedošlo k žádnému zrušení důchodového účtu, protože neexistoval.Důchodový systém funguje v rámci státního rozpočtu na tzv. průběžném principu - pojistné se odvádí do státního rozpočtu a ze státního rozpočtu se hradí výdaje na důchody. Jde o mandatorní výdaj, tedy ten, na který je zákonný nárok a výplata všech důchodů musí být ze státního rozpočtu pokryta i v případě, že vybrané pojistné je nižší než objem prostředků potřebný na výplatu důchodů. Nejde tedy o fondový způsob hospodaření, kdy by příjmy plynuly na jeden účet, z kterého by též byly hrazeny i výdaje, a který by končil saldem, které by v případě „přebytku“ bylo možno použít na jiné účely).“

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože výnosy z privatizace byly rozděleny ještě vládou Miloše Zemana.

Miloš Zeman byl předsedou vlády od roku 1998, kdy ČSSD získala v parlamentních volbách 32 % hlasů. Na pozici premiéra setrval až do roku 2002, kdy jej vystřídal Vladimír Špidla.

V roce 2001 byla dokončena privatizace českého plynárenského monopolu, společnosti Transgas. Firma byla prodána německé společnosti RWE za více než 130 miliard korun. Vlivem posilující české měny se hodnota v průběhu času snížila na 124 mld. Kč. Celkový podíl prodaný RWE činil 97 % Transgasu a dílčích regionálních distributorů, díky kterým získala ČR 4,1 miliard eur, tedy zhruba oněch 130 miliard korun.

Ještě před nástupem Špidlovy vlády došlo k rozdělení peněz z privatizace. O zhruba devět miliard korun přišla Česká republika kvůli sílící měně, dalších deset si ponechala ČNB jakožto zprostředkovatel převodu a zbytek kabinet ČSSD po částech přidělil na výstavbu metra nebo na pražský okruh. Mimo závazek poskytnout dotaci fondům dopravy a bydlení se počítalo s penězi z privatizace na zaplacení stíhacích letounů pro Armádu ČR.

Již za vlády Miloše Zemana a celé ČSSD bylo rozhodnuto o části investic ze zprivatizovaných plynárenských společností. Z dostupných zdrojů nelze určit, zda opravdu byla (byť sebemenší) část peněz z privatizace předem určena na důchodovou reformu, kterou měla dokončit vláda budoucí.

Jde o opakovaný výrok předsedy vlády i dalších politiků. Data toto tvrzení podporují. V roce 2016 šlo o odliv dividend ve výši cca 290 miliard korun, v loňském roce pak necelých 270 miliard. Na druhou stranu zahraniční investoři v tuzemsku reinvestovali více než 151 mld. Kč, v čemž se odráží jejich důvěra v českou ekonomiku.

Od roku 2011 takto z České republiky odtékaly dividendy ve výši 220-240 miliard korun. Výrok hodnotíme tedy jako pravdivý, a to především s ohledem posledních 2 let, kdy odliv dividend zesílil

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem ke skutečnosti, že v současné době došlo ke snížení počtu migrantů na všech hlavních trasách do Evropy (přes Řecko a Itálii). Dá se tedy říci, že alespoň částečně jsou snahy EU a členských států úspěšné. Z pozice Řecka je opravdu podstatné fungování dohody o migraci mezi Tureckem a EU, přesto dochází na základě snah států EU k omezení migrace i jinde.

Dne 18. března 2018 došlo ke vzájemné dohodě mezi EU a Tureckem týkající se zastavení nelegální migrace z Turecka do EU. Mezi významné body je možné zařadit dohodu na procesu vracení nelegálních migrantů zpět do Turecka a přijímání legálních syrských imigrantů z Turecka (bod 1 a 2). V rámci této dohody byla přislíbena suma 3 miliard euro v letech 2016–2017 a následována stejnou sumou do konce roku 2018. Finance procházejí skrze organizaci zřízenou EU - Zařízení pro uprchlíky v Turecku. Množství nelegálních migrantů do Řecka z Turecka se dle EU snížilo o 97 % v roce 2017.

Příkladu dohody Turecka a EU se pokusila využít za podpory EU i Itálie, která v únoru 2017 podepsala s představiteli Libye Memorandum o porozumění, jehož hlavním cílem mělo být zastavení migračních cest přes Libyi z ní. Následující lokální dohody vedly opravdu ke snížení množství migrantů směřujících do Itálie. Oproti dohodě s Tureckem je tato dohoda kritizována nejen OSN, ale i dalšími aktéry, a to především za svůj laxní postoj k lidským právům, nejasnostem ohledně financování a také obviněním ze spolupráce s kriminálními živly.

Jak dokazují grafy (. pdf, str. 6) Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IOM), je zde patrný trend snižování počtu migrantů do EU v období po březnu 2016. Markantní je především pro Řecko a od října 2017 i pro Itálii.

Vzhledem ke skutečnosti, že problematika migrace do EU je vysoce komplikovaný a dlouhodobý proces, nedokážeme zcela předvídat, jak úspěšné současné snahy budou z dlouhodobého hlediska. Stejně tak je potřeba připomenout, že mnohé migrační politiky členských států EU jsou často kritizovány jak ze strany OSN, tak neziskových organizací s ohledem na problematiku základních lidských práv.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný. Došlo sice k tomu, že tuniský premiér zbavil svého ministra vnitra výkonu funkce několik dní po avizované nehodě, ale nikdo oficiálně neuvedl žádný důvod. Odůvodnění, že byl odvolán kvůli nehodě lodí s migranty, jsou v současnosti jen oficiálně nikým nepotvrzené dohady.

Dne 3. června 2018 v brzkých ranních hodinách došlo k potopení přetížené rybářské lodi přepravující 180 migrantů na trase z Tuniska do Itálie. Dle informací Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IOM) byla většina migrantů tuniského původu a dle zprávy z 5. června 2018 bylo potvrzeno již 60 mrtvých.

Dle aktuálních informací agentury Reuters z 6. června 2018 narostl počet potvrzených obětí na 68. V této zprávě se zmiňují i o tom, že dle anonymního zdroje by tato námořní katastrofa mohla být důvodem odvolání tuniského ministra vnitra z funkce.

Premiér v demisi Andrej Babiš se dopouští nepravdivého výroku, neboť Evropská unie sice celkový balík peněz na dotace v rozpočtovém období 2007–2013 skutečně zaplatila, ale projekt farmy Čapí hnízdo byl ministerstvem financí v lednu z dotace vyjmut. Zaplatil ho tedy stát z veřejných peněz a v současné době Česko vyzývá společnost Imoba z holdingu Agrofertu, aby dotaci 50 milionů vrátila.

Evropská komise vyzvala v prosinci roku 2017 Českou republiku, aby vyjmula z evropského financování projekt farmy Čapí hnízdo. Učinila tak kvůli probíhajícímu vyšetřování pod vedením Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) i Policie ČR. Stejně tak požádala o vyjmutí dalších čtyř desítek programů (.pdf), ve kterých probíhají například správní či daňová řízení.

Na konci ledna místopředsedkyně hnutí ANO Jaroslava Pokorná Jermanová oznámila, že ministerstvo financí vyhovělo žádosti Komise a vyňalo Čapí hnízdo z evropských dotací. Celých padesát milionů korun pro farmu tak zaplatila Česká republika ze svých veřejných prostředků, ačkoliv měl stát původně hradit pouze 7,5 milionu.

O peníze z EU však Česko reálně nepřišlo, neboť v dotačním programu ROP Střední Čechy, do něž bylo Čapí hnízdo zařazeno, figurovalo více projektů, na které evropské peníze nestačily, a k těmto se tak dotace nakonec dostane.

Na počátku května zaslal ROP Střední Čechy výzvu na dobrovolné vrácení dotace 50 milionů společnosti Imoba, která figuruje v holdingu Agrofertu a která se stala nástupcem původního příjemce dotace. Původní třicetidenní lhůtu na vydání 50 milionů posunul ROP Střední Čechy až na konec června 2018.