Andrej Babiš

Andrej Babiš v debatě mluvil o tom, že by chtěl iniciovat jednání o míru mezi Ukrajinou a Ruskem, které by se uskutečnilo v Praze. Setkání někdejších prezidentů USA a Ruské federace z roku 2010 přitom zmiňuje jako příklad, že Česko již v minulosti podobnou roli plnilo.

Zmíněný summit se odehrál 8. dubna 2010. Americký prezident Barack Obama a jeho ruský protějšek Dmitrij Medveděv se na Pražském hradě setkali, aby uzavřeli bilaterální dohodu, která se týkala snížení počtu jaderných zbraní. Její vznik byl přitom výsledkem snahy Baracka Obamy „resetovat“ americko-ruské vztahy. Tuto širší diplomatickou iniciativu Obama představil již po svém nástupu do úřadu v roce 2009 a v jejím rámci o podobě dohody vyjednával s Dmitrijem Medveděvem už v červenci 2009 v Moskvě (.pdf, str. 112). Další jednání mezi americkou a ruskou stranou o parametrech smlouvy probíhala i v průběhu roku 2010 (.pdf, str. 113).

Důležitou roli v tom, že výsledná smlouva byla podepsána právě v Praze, hrála symbolika. Americký prezident totiž v Praze o rok dříve vystoupil se svým projevem, ve kterém představil svou vizi jaderného odzbrojení, a americká strana stála o to, aby bylo patrné, že jsou obě události propojeny.

Dohoda samotná se označuje jako Nová smlouva START (.pdf, str. 2) a navazuje na dřívější dohodu START (odvozeno z anglického Strategic Arms Reduction Treaty, česky Dohoda o snížení počtu strategických zbraní) z roku 1991 (.pdf, str. 5). V jejím případě platnost vypršela v prosinci 2009 (.pdf, str. 2).

Na závěr tedy shrňme, že se Barack Obama a Dmitrij Medveděv v roce 2010 v Praze skutečně sešli a podepsali zde dohodu týkající se odzbrojování. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost však doplňme, že iniciativu označovanou jako „reset“, na jejímž základě smlouva vznikla, představil Barack Obama již v roce 2009 a podpis dohody dne 8. dubna 2010 byl vyústěním dříve započatých jednání mezi americkou a ruskou stranou.

Koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) na tiskové konferenci 4. října 2022 oficiálně podpořila (video) více prezidentských kandidátů. Tehdy zástupci všech tří stran, tedy předseda ODS a premiér Petr Fiala, předseda KDU-ČSL a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a první místopředseda TOP 09 a senátor Tomáš Czernin, vyjádřili (video, 2:15) podporu třem kandidátům. Jednalo se o Pavla Fischera, Danuši Nerudovou a Petra Pavla. 

Předseda ODS Petr Fiala tiskovou konferenci SPOLU k prezidentské volbě uvedl slovy (video, 0:44): „Naším hlavním cílem (…) zůstává zabránit nástupu populistických a extrémistických sil do klíčových státních funkcí, tedy i do funkce prezidenta republiky.“ Doplňme, že podporu Petra Pavla potvrdili politici koalice SPOLU také po skončení prvního kola prezidentské volby.

Pirátská strana oficiálně žádného z kandidátů nepodpořila, ovšem zveřejnila výsledky své interní ankety. V té členové strany hlasovali pro kandidáta, kterého budou volit v prvním kole prezidentské volby. Mezi členy Pirátské strany zvítězil Petr Pavel s 37 %, na druhém místě pak byla Danuše Nerudová s 30 % a na třetí příčce Marek Hilšer s 15 %. Celkem hlasovalo 468 členů strany. Předseda Pirátů Ivan Bartoš po skončení ankety řekl: „Prezidentská volba je nadstranická a přímá, jako Piráti nyní žádného kandidáta oficiálně nepodporujeme. Obdobně jako v roce 2018 chceme ale ukázat, jakým způsobem o nové hlavě státu smýšlejí naši členové a členky.“ Po sečtení výsledků prvního kola prezidentské volby Ivan Bartoš na facebooku uvedl, že jeho požadavky na prezidenta „splňuje z finalistů jednoznačně pouze Petr Pavel“ a blahopřál mu k výsledku.

Předseda hnutí STAN a ministr vnitra Vít Rakušan už v dubnu zmínil, že by mělo hnutí o podpoře Petra Pavla uvažovat. Mluvil o tom v kontextu toho, že tehdejší koalice PirSTAN nepostaví do voleb vlastního kandidáta. V prosinci pak zmínil, že v interních debatách se hnutí shodlo na třech jménech –⁠ Petru Pavlovi, Danuši Nerudové a Marku Hilšerovi. Vít Rakušan se na podporu Petra Pavla vyjádřil po prvním kole 14. ledna 2023. Oficiální stanovisko hnutí STAN ale nevydalo. Sesterské (.pdf, str. 45) hnutí Starostové pro Liberecký kraj však později (až po datu ověřované debaty) uvedlo, že Petra Pavla podpoří před druhým kolem „formou billboardů, plakátů na vylepovacích plochách, inzerátů v denním tisku a na našich účtech na sociálních sítích“.

Shrňme, že z vládní pětikoalice Petra Pavla přímo podpořila koalice SPOLU, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Piráti a Starostové a nezávislí žádného z kandidátů před prvním ani druhým kolem prezidentské volby nepodpořili, předsedové obou subjektů ale veřejně vyjádřili Petru Pavlovi podporu. Lze tak s jistou mírou zjednodušení říct, že pětikoalice jako celek Petra Pavla podporuje. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

První vládní post Andrej Babiš získal ve vládě Bohuslava Sobotky, ve které od ledna 2014 do května 2017 zastával pozici ministra financí. Doplňme, že v tehdejším kabinetu, složeném z ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL, resort Ministerstva obrany řídil Martin Stropnický (za hnutí ANO). Po konci této vlády se Andrej Babiš v prosinci 2017 stal premiérem, kterým byl až do prosince 2021.

Státní rozpočet na rok 2014 vláda Bohuslava Sobotky částečně zdědila po úřednické vládě Jiřího Rusnoka. Ta schválila návrh rozpočtu (.pdf) už v září 2013 (.pdf, str. 1). Návrh zákona počítal s výdaji na obranu ve výši 42,7 miliardy korun (.pdf, str. 6).

Návrh následně putoval do Sněmovny, která v té době nicméně byla následkem pádu vlády Petra Nečase rozpuštěná a v novém složení se sešla až po volbách konaných v říjnu 2013. Nová Sněmovna schválila některé pozměňovací návrhy a v konečné verzi státního rozpočtu byly nakonec náklady na obranu nižší o 730 milionů korun (.pdf, str. 6), a dosahovaly tak výše 42 miliard korun. K úpravě této částky nedošlo ani následnou novelizací zákona o státním rozpočtu z konce roku 2014.

Návrh zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2021 (.pdf), který předložila menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD v říjnu 2020, původně počítal s výdaji na obranu ve výši 85,4 miliardy korun (.pdf, str. 6). Tehdejší poslankyně Miloslava Vostrá (KSČM) však pozměňovacím návrhem (.doc) navrhla snížit rozpočet na obranu o 10 miliard a tuto částku přesunout do rozpočtové rezervy. Poslanecká sněmovna tento pozměňovací návrh následně schválila. Výdaje na obranu v roce 2021 tedy měly dle rozpočtu dosahovat částky 75,4 miliardy korun.

V lednu 2021 nicméně vláda rozhodla (.pdf) o přesunu 5 miliard korun z vládní rozpočtové rezervy zpět do rozpočtu Ministerstva obrany. Přesunutí dalších pěti miliard poté odsouhlasila v březnu stejného roku (.pdf). Výsledný rozpočet tedy dosahoval výše 85,4 miliardy korun.

Zdroj dat: 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020.

Rozpočet Ministerstva obrany tedy v roce 2014, kdy se stal Andrej Babiš ministrem financí, dosahoval 42 mld Kč. V roce 2021, po přesunech 10 miliard zpět do rozpočtu resortu financí, celková částka odpovídala 85,4 mld. Kč Údaje zmiňované Andrejem Babišem se od těchto čísel liší jen mírně a pohybují se v rámci naší 10% tolerance. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Někteří opoziční poslanci za hnutí ANO, stejně jako např. Tomio Okamura označují vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací Michala Klímu za „vládního cenzora“. Andrej Babiš tak ve výroku zjevně odkazuje právě na něj.

Je třeba upozornit, že v rámci našeho ověření nehodnotíme, zda je Michal Klíma „cenzor“, jak o něm mluví předseda hnutí ANO. Zabývat se budeme jen tím, zda Michal Klíma skutečně označil předvolební billboardy Andreje Babiše za problematické.

Zmiňované billboardy, které byly také jedním z témat předvolební debaty (video, čas 01:01), obsahují text: „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják.”      

Michal Klíma tyto poutače 17. ledna v rozhovoru (video, čas 00:33) pro DVTV označil za dezinformační. V rozhovoru také řekl: „Jedna z definic dezinformací dokonce připouští, že i pravdivá informace může sloužit jako dezinformace, pokud je dána do nějakých souvislostí, kde vytváří nějaký dojem něčeho, což je tento případ“. 

Michal Klíma nikde přesně nezmiňuje, že by šlo doslova o „obrovský problém“, nicméně označuje billboard za dezinformační. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý. 

Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru (SIPRI) odhaduje, že se ve světě nachází přibližně 13 tisíc jaderných hlavic. Většinou z nich disponují Rusko a Spojené státy, Francie je pak po Číně čtvrtou největší jadernou velmocí na světě (.pdf, str. 342).

Francie má k dispozici přibližně 48 nukleárních balistických střel odpalovaných z ponorek a 50 leteckých střel s plochou dráhou letu. Její inventář nukleárních zbraní celkem čítá 290 jaderných hlavic (.pdf, str. 375). Spolu s Čínou, Ruskem, Spojeným královstvím a Spojenými státy je podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (.pdf) (Nuclear Non-Proliferation Treaty, NPT) oficiálně vedena jako jeden ze „států vlastnících jaderné zbraně”. Tyto státy se v roce 2000 zavázaly ke snaze úplně zlikvidovat své jaderné arzenály (.pdf, str. 14).

Zbývající státy, které podle SIPRI (.pdf, str. 342) disponují nukleárními zbraněmi – Indie, Izrael, Pákistán a Severní Korea (KLDR), přitom dle NPT jako země vlastnící jaderné zbraně vedeny nejsou. KLDR, která smlouvu podepsala v roce 1985, od ní odstoupila v roce 2003.

Francouzský prezident Emmanuel Macron v roce 2020 ve spojitosti s francouzským jaderným arzenálem zmiňoval solidaritu s ostatními evropskými státy a uvedl, že „životní zájmy Francie mají nyní evropský rozměr“. Zároveň navrhl otevření strategického dialogu s evropskými partnery o „roli francouzského jaderného odstrašování v naší kolektivní bezpečnosti“ (.pdf, str. 12–13).

Na závěr dodejme, že jaderné hlavice se nachází (.pdf, str. 352) i na území jiných členských států EU. V Belgii, Itálii, Německu a Nizozemsku jsou umístěny americké zbraně. V Itálii se nachází přibližně čtyřicet jaderných hlavic a každá ze zbývajících zemí poskytuje prostor přibližně dvaceti americkým nukleárním zbraním. Těmi vlastními však v rámci členských zemí EU skutečně disponuje pouze Francie, která je navíc čtvrtou největší jadernou velmocí na světě. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. 

Andrej Babiš ve výroku zjevně poukazuje na to, že pandemie covidu-19 je největší epidemií od dob španělské chřipky, která svět včetně českých zemí zasáhla v letech 1918–1920. Podle dostupných záznamů a odborných odhadů tehdy ve spojitosti s touto epidemií, způsobenou virem chřipky typu A (H1N1), zemřelo (.pdf, str. 4) přibližně 20 až 50 milionů lidí. V případě českých zemí (.pdf, str. 182, 194) se odhady počtu obětí pohybují mezi 44 až 83 tisíci.

Pandemie covidu-19

První případy infekčního onemocnění covid-19, které je způsobeno koronavirem SARS-CoV-2, se objevily koncem roku 2019 ve Wu-chanu v Číně. Během krátké doby se nové onemocnění rozšířilo do celého světa, v Česku laboratoře onemocnění poprvé prokázaly 1. března 2020. 11. března 2020 prohlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) šíření koronaviru za pandemii. 

Podle dat Světové zdravotnické organizace zemřelo na následek nemoci covid-19 k datu 15. ledna 2023 přes 6,7 milionu lidí, počet potvrzených případů nákazy touto nemocí přesáhl 662 milionů lidí.

Nejhůře pandemii podle WHO odnesl evropský kontinent, kde se nemocí nakazilo přibližně 271 milionů lidí, nejlépe je na tom Afrika s 9 miliony případů. Nutno ale podotknout, že statistika zaznamenává pouze nemocné prokázané certifikovanými testy, kterých byl především v Africe nedostatek. Reálné počty nakažených tak mohou být především v rozvojových regionech několikanásobně vyšší.

Dle dat Ministerstva zdravotnictví ke 12. lednu 2023 podlehlo v České republice onemocnění covid-19 42 255 lidí, ke stejnému datu bylo prokázáno 4 584 598 případů nákazy tímto onemocněním.

Epidemie za posledních 100 let

Co se týče epidemií, které svět výrazně zasáhly po španělské chřipce, zmiňuje (.pdf, str. 4) WHO například tzv. asijskou chřipku z let 1957–1958, na kterou dle odhadů zemřelo přibližně 1,1 milionu lidí. V letech 1968–1970 následovala hongkongská chřipka (.pdf, str. 4), způsobená virem H3N2, které celosvětově podlehl jeden milion lidí.

Mezi další epidemie WHO řadí (.pdf, str. 4) i nákazu virem HIV, která může u pacientů následně vést k syndromu získaného selhání imunity známému jako AIDS. První případy nákazy virem HIV se datují do roku 1981 a v průběhu 80. let se virus rozšířil do celého světa. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace se jím dosud nakazilo přibližně 84 milionů lidí a na následky HIV zemřelo přibližně 40 milionů osob, jen za rok 2021 se jednalo o cca 650 tisíc lidí. Nejvíce nemocných zemřelo v důsledku nákazy virem HIV v roce 2004, a to přibližně 1,8 milionu osob. Nejvíce nových případů nákazy bylo v roce 1997, celkem 3,3 milionu. Ačkoli jsou tato čísla velmi vysoká, počet osob zemřelých ve spojitosti s covidem-19 odpovídal jen za rok 2020 1,9 milionu, za rok 2021 to dle WHO bylo cca 3,5 milionu lidí (.pdf, str. 19). V tomto ohledu je tedy pandemie covidu-19 „větší“ než epidemie viru HIV, která se šíří pomaleji.

WHO také ve svém přehledu (.pdf, str. 4, 8) zmiňuje onemocnění SARS z let 2002–2003 (cca 770 zemřelých), mexickou (prasečí) chřipku z let 2009–2010 (dle odhadů cca 200 tisíc zemřelých) a onemocnění MERS, které se objevilo v roce 2012 (cca 860 zemřelých). Dále mluví (.pdf, str. 8) o epidemii eboly z let 2013–2016 (cca 11 tisíc zemřelých), epidemii horečky chikungunya z let 2013–2015, v jejímž případě jsou úmrtí nicméně poměrně vzácná, a šíření viru zika v letech 2015 a 2016, který u nenarozených dětí způsobuje vývojové poškození mozku. Posledním onemocněním, které WHO uvádí, je horečka dengue, u níž se počet případů nákazy od 50. let postupně zvyšuje (.pdf, str. 4). Dle odhadů WHO na toto onemocnění, které přenášejí komáři, v současnosti každý rok umírá přibližně 40 tisíc lidí.

V posledních 100 letech, od dob španělské chřipky, zasáhla svět řada epidemií. Nejvíce osob zemřelo ve spojitosti s nákazou virem HIV, která se nicméně šíří pomaleji než covid-19. (Zejména proto, že se na rozdíl od covidu-19 přenáší především krví.) Co se týče počtu obětí za rok, převyšuje počet zemřelých na covid-19 v letech 2020 i 2021 počet zemřelých na HIV/AIDS v roce 2004, kdy kvůli této nákaze zemřelo nejvíce osob v historii. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý.

První vláda Andreje Babiše trvala od 13. prosince 2017 do 27. června 2018, ta druhá pak od 27. června 2018 do 17. prosince 2021.

Některé české instituce používají k vyjádření výše úspor obyvatelstva odlišné způsoby. Ministerstvo práce a sociálních věcí ve svých materiálech pro vyjádření výše úspor (.doc, str. 5, 40) používá data České národní banky (ČNB) o bankovních úsporách domácností. Podle nich měli Češi v bankách na konci prosince 2017 uloženo cca 2,370 bilionu Kč (.doc, str. 39), o čtyři roky později daná částka vystoupala na přibližně 3,265 bilionu Kč. Rozdíl těchto hodnot je roven 894 miliardám, tedy téměř stejné hodnotě, jakou uvádí Andrej Babiš.

Pro úplnost nicméně doplňme, že ačkoli Ministerstvo práce a sociálních věcí tato data využívá k popisu výše úspor domácností, vývoj vkladů a úspor nemusí být ve skutečnosti zcela stejný. „Pokud si totiž člověk pořídí hypotéku, banka poskytnutím úvěru vytvoří peníze, které převede na účet prodávajícího, a tím se stávají vkladem,“ upozorňuje například web Aktuálně.cz. Uvedené údaje navíc zohledňují jen peníze, které si Češi uložili (.pdf, str. 1) v českých bankách a v pobočkách zahraničních bank na území ČR.

Ministerstvo financí naopak pracuje s tzv. hrubými úsporami domácností, které definuje (.pdf, str. 58–60) jako součet disponibilního důchodu (tj. rozdíl mezi běžnými příjmy a výdaji) a změny podílu v penzijních fondech „zmenšený o výdaje na konečnou spotřebu domácností“. Dle Makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2022dosahovaly (.pdf, str. 43) v roce 2017 hodnoty 315 miliard Kč, za rok 2021 to bylo (.pdf, str. 43) 660 miliard Kč. Rozdíl tedy činil jen 345 mld. Kč.

Podle Ministerstva práce a sociálních věcí, které vychází z dat ČNB, se nicméně výše úspor domácností od konce roku 2017 do konce roku 2021 zvýšila o 894 miliard Kč. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uvedeme, že Andrej Babiš tímto výrokem poukazuje na to, že je mu líto všech úmrtí během pandemie covidu-19. Sám následně uvedl (video, čas 5:30), že se nesnaží „někoho obviňovat, že něco udělal špatně“.

Vláda Petra Fialy byla jmenována 17. prosince 2021. Ve druhé polovině prosince umíralo s nemocí covid-19 51 až 104 lidí denně (.csv). Kumulativní počet úmrtí k tomuto datu byl 35 358. Ke 12. lednu 2023, kdy se námi ověřovaná debata vysílala, zemřelo s covidem-19 celkem 42 254 osob. Za dobu vlády Petra Fialy tedy s tímto onemocněním zemřelo 6 896 lidí.

Doplňme, že denní přírůstky nakažených obyvatel se ke konci prosince 2021 pohybovaly kolem 10 tisíc, jak ukazuje následující graf. Největší vlna způsobená variantou omikron vyvrcholila během ledna a února 2022, kdy k 1. únoru vyšplhaly denní přírůstky nakažených až k 67 tisícům.

Od nástupu vlády Petra Fialy 17. prosince 2021 tedy skutečně zemřelo takřka 7 tisíc lidí s covidem-19. Výrok předsedy hnutí ANO Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš se stal ministrem financí v lednu 2014 v tehdejším kabinetu Bohuslava Sobotky. Předsedou vlády byl od prosince 2017 do prosince 2021.

Co se týče nominální hodnoty státního dluhu, na konci roku 2013 se jednalo o 1,683 bilionu Kč (.pdf, str. 21). V následujících pěti letech státní dluh tuto hranici nepřekročil, výrazně ji přesáhl až v roce 2020, kdy se vyšplhal na 2,050 bilionu Kč (.pdf, str. 21). Rostl i v roce 2021, kdy dosáhl 2,466 bilionu Kč (.pdf, str. 21). 

Situace je nicméně odlišná, pokud se podíváme na výši státního dluhu v poměru k HDP. V roce 2013 podle Ministerstva financí odpovídal státní dluh 40,6 % HDP (.pdf, str. 21). Poté kontinuálně klesal až do roku 2019, v roce 2020 se tento klesající trend obrátil a v roce 2021 dluh dosáhl 40,4 % HDP. Na konci roku 2021 tak skutečně byla hodnota státního dluhu k HDP nižší než na přelomu let 2013 a 2014.

Vývoj státního dluhu České republiky

Ze Zprávy o řízení státního dluhu ČR za rok 2020 (.pdf, str. 9) vyplývá, že na zvyšování státního dluhu měla vliv pandemie covidu‑19 a s ní související protiepidemická opatření. Konkrétně tedy došlo k nárůstu státního dluhu z 1,640 bilionu Kč v roce 2019 na 2,050 bilionu v roce 2020 (.pdf, str. 21), v relativním vyjádření vůči HDP tedy k nárůstu z 28,3 % na 36 % (.pdf, str. 21). V roce 2021 státní dluh v poměru k HDP narostl o další 4,4 p. b.

Dle zprávy Eurostatu (.pdf, str. 2) bylo na konci roku 2021 Česko i nadále jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie, co se týče výše dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP. Upřesněme, že tento tzv. vládní dluh se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv (obcí a krajů). Na druhou stranu mezi lety 2020 a 2021 došlo v České republice v porovnání se zeměmi EU k nejrychlejšímu růstu poměru vládního dluhu k HDP (.pdf, str. 2). 

Podle dat Eurostatu nominální hodnota dluhu sektoru vládních institucí na konci roku 2013 činila 1,84 bilionu Kč, na konci roku 2021 přesáhla 2,56 bilionu Kč. I v tomto případě je ale při vyjádření v poměru k HDP situace opačná. Na konci roku 2013 totiž vládní dluh odpovídal 44,4 % HDP, na konci roku 2021 42,0 % HDP (.pdf, str. 12). I v tomto případě se tak dluh oproti roku 2013 snížil.

Na závěr shrňme, že nominální výše státního dluhu i tzv. vládního dluhu byla na konci roku 2021 vyšší než na přelomu let 2013 a 2014. Při vyjádření v poměru k HDP byly nicméně státní i vládní dluh skutečně na konci roku 2021 nižší než v době, kdy se stal Andrej Babiš ministrem financí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Andrej Babiš v debatě chválil práci své někdejší vlády a složek zapojených do boje proti epidemii covidu-19. Uvedl, že jeho kabinet podle něj při zvládání koronavirové krize „dělal maximum“, což ilustruje právě tvrzením, že tehdy vláda zasedala i několikrát denně.

Při ověření výroku vycházíme z informací o tiskových konferencích po jednání vlády, které lze nalézt na webu vlády, kde jsou dostupné i veškeré přepisy z těchto konferencí.

První případy nákazy koronavirem se v Česku potvrdily 1. března 2020. Minulá vláda poté 12. března 2020 vyhlásila nouzový stav a začala tak pravidelně jednat o podobě nutných opatření. Vedle toho však musela jednat i o běžných záležitostech, popřípadě musela opatření řešit se zástupci různých odvětví. Pravidelně se scházela například i tripartita, tedy zástupci vlády, zaměstnavatelů a odborů.

Z tohoto důvodu se skutečně několikrát v letech 2020 a 2021 stalo, že Babišova vláda, popřípadě její jednotliví zástupci, museli jednat i dvakrát denně. V některých případech dokonce třikrát. Například 10. března 2020 ve stejný den jednala vláda v rámci Bezpečnostní rady státu, dále s řediteli krajských hygienických stanic a poté se zástupci nemocnic.

Pro přehlednost jsme vytvořili tabulku, kde jsou uvedeny všechny dny, kdy se vláda nynějšího prezidentského kandidáta Babiše sešla více než jednou za den. Vycházíme ze zmíněných tiskových konferencí konaných po každém jednání zástupců vlády.

Co se týče jen jednání vlády samotné, sešel se kabinet Andreje Babiše v roce 2020 dohromady na 82 jednáních, v roce 2021 jich bylo 90, zejména právě kvůli jednáním o opatřeních souvisejících s epidemií. Ještě v roce 2018 i 2019, tedy v době před koronavirem, se počet jednání pohyboval kolem 50. Podobně tomu bylo i v roce 2022 už za vlády Petra Fialy, která se na jednání sešla celkem měla 58×.

Z výše uvedených informací je patrné, že se Babišova vláda scházela intenzivněji než v letech před epidemií covidu-19 a zasedala i vícekrát než jednou denně, jak uvádí Andrej Babiš. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.