Andrej Babiš

Česká republika by v rámci evropského rozpočtu na období 2021–2027 mohla získat až 35,7 miliardy eur, tedy více než 900 miliard korun. S kurzem k 7. říjnu by se jednalo o 906,8 miliard korun. Tato částka se skládá jak z financí z tzv. fondu obnovy, které mají sloužit k zotavení ekonomik z koronavirové krize, tak ze zemědělského záručního fondu a fondu na rozvoj venkova. Největší část pak tvoří tzv. kohezní politika, v rámci níž by za toto období mělo do České republiky přijít až 19 miliard eur, tedy 483 miliard korun. Kohezní politika slouží ke snižování rozdílů mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie. Více znevýhodněné státy a regiony tak získávají více peněz.

Dalším důležitým faktorem hospodářství Evropské unie je dočasný nástroj NextGenerationEU, jehož hlavním pilířem je Nástroj pro oživení a odolnost. Jedná se o program na podporu a oživení ekonomik po koronavirové krizi. Finančně se pohybuje kolem 806,9 miliard eur, tedy přes 20,5 bilionu korun. Zhruba polovina z této částky však bude poskytována formou půjček. Česká republika by z tohoto programu mohla získat až 218,4 miliard korun v grantech a 269,2 miliard v půjčkách. Nynější alokace grantů dle Národního plánu obnovy je však pouze ve výši 179 mld. Kč. Půjčky pak nemůžeme počítat mezi peníze, které k nám „přijdou“ z EU, neboť je nutné je zase vrátit. Navíc Národní plán obnovy počítá s celkovou výší investic cca 200 mld. Kč (.pdf, str. 1), a to včetně spolufinancování z národních zdrojů. Vzhledem k tomu, že 179 mld. z této částky připadá na granty, je vidět, že Česko nehodlá možnost půjček využít.

Za první čtvrtletí letošního roku obdržela Česká republika z Evropské unie celkem 71 miliard korun. Zmiňme, že současně 32,8 miliard korun do evropské kasy odvedla. Na konci září uvolnila Evropská komise také první finance z fondu obnovy, přesněji se mělo jednat o zhruba 915 milionu eur, tedy 23,2 miliard korun. Peníze z tohoto fondu se zavázala investovat velkou částí, 41 % do klimaticky šetrných projektů, například recyklace nebo čisté mobility. Mezi další kategorie pak patří například vzdělání, zdraví, trh práce nebo zemědělství. 

Uveďme rovněž, že čerpání dalších peněz z evropského fondu obnovy je podmíněno také tím, že „české úřady vyřeší systémové nedostatky v postupu vůči střetu zájmů vrcholných politiků.“ Tyto potíže musí být odstraněny nejpozději do poloviny roku 2022, jinak se může stát, že se přislíbené finance sníží. 

Pokud tedy dáme dohromady jak příjmy z evropského rozpočtu, které činí 906,8 miliard korun, tak příjmy z programu NextGenerationEU, tedy 179 miliardy korun, dostaneme se na hodnotu 1 085,8 miliard korun přicházejících z Evropské unie v následujících sedmi letech. Protože je tato částka výrazně menší než tvrzených 1 300 miliard, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Evropská unie definovala ekologickou daň, respektive „daň související s životním prostředím“, obecně jako daň z něčeho, co má prokázaný negativní dopad na životní prostředí. V České republice již existují některé druhy ekologické daně, které byly zavedeny v souladu s podmínkami členství v Evropské unii. Tato povinnost je upravena zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ze kterého vyplývá povinnost platit daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny.

Za jednu z forem ekologické daně můžeme považovat i daň z těžby nerostných surovin, jejíž vyšší zdanění předvolební koalice Pirátů a STAN prosazuje. „Prostor vidíme ve vyšším zdanění těžby nerostných surovin, kde je sazba těsně pod třemi procenty. Přitom v Německu je komerční těžba zdaněna až k deseti procentům,“ uvedl v tomto kontextu lídr Pirátů Ivan Bartoš.

Koalice Pirátů a Starostů ve svém předvolebním programu plánuje získat miliardy do rozpočtu díky „většímu důrazu na ekologické prvky zdanění“ či zdanění negativních externalit. Do daňového systému chtějí „zahrnout i nové instituty daňového práva, a to jak na evropské, tak národní úrovni". Konkrétně jde například o poplatek z netříditelných plastů nebo uhlíkovou vyrovnávací daň na oblasti dosud nezahrnuté v systému emisních povolenek.

Andrej Babiš tedy správně uvádí, že Piráti (a Starostové) mluví o zavedení různých ekologických prvků do daňového systému, což lze zjednodušeně označit jako ekologickou daň.

O Pirátech se v souvislosti s vyšším zdaněním dlouhodobě neobydlených domů začalo hovořit na základě twitterového komentáře od člena Pirátů Tomáše Kaplera. Podle něj by měly být zavedeny vysoké daně z nemovitostí, ale každý by měl mít nárok na 30 m², ze kterých by platil jen nízké nebo žádné daně

Kapler posléze svůj názor ohledně této problematiky podrobně vysvětlil ve svém facebookovém příspěvku, ve kterém připomněl, že je pouze řadovým členem. Zároveň zdůraznil, že předvolební program koalice Pirátů a Starostů žádný takový návrh neobsahuje. Ke kauze se vyjádřil i Ivan Bartoš, který uvedl, že „fakt neřeším, co někdo píše v nějakých diskuzích“. Bartoš zároveň zdůraznil, že je důležitější zabývat se tím, co má strana v programu, a její aktivitou na úrovni legislativy a exekutivy.

Zavedení možnosti zvýšit daň u dlouhodobě neobydlených bytů sice Piráti měli ve svém předvolebním programu do Poslanecké sněmovny v roce 2017, avšak aktuální program uskupení Pirátů a Starostů tento slib už neobsahuje. Na svém webu pak možnost vyššího zdanění bytů výslovně vyloučili. Není tedy pravda, že by Piráti momentálně plánovali, alespoň podle jejich veřejných vyjádření, zavést takovouto daň. Pro úplnost jen připomeňme, že předvolební koalice dále mimo jiné prosazuje vyšší zdanění komerčních nemovitostí. Předseda Pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru pro E15 uvedl, že s tímto návrhem přišli Starostové. 

Dále ještě dodejme, že o zvýšení daně z nemovitosti se v souvislosti s Piráty hovoří i na základě článku sepsaného zájmovou skupinou příznivců Pirátů. Článek se zabývá teoretickým zavedením nepodmíněného základního příjmu a jeho teoretickými možnostmi financování, mezi kterými se objevilo i právě zvýšení daně z nemovitosti. V úvodu článku je ovšem zdůrazněno, že tento text je „výstupem zájmové pracovní skupiny, neodráží oficiální stanoviska strany ani její volební program“.

Superhrubá mzda byla v České republice zavedena od roku 2008, kdy vstoupila v platnost reforma veřejných financí prosazená vládou v přechozím roce. Tuto reformu připravilo Ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) prostřednictvím Zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Zákon předložila k projednání Poslanecké sněmovně tehdejší vláda pod vedením Miroslava Topolánka (ODS).

Miroslav Kalousek se později stal prvním místopředsedou (.pdf) nově založené strany TOP 09. Je sice pravdou, že k založení této strany došlo až v červnu 2009, zatímco daná reforma byla prosazena již v roce 2007, je však důležité zmínit, že TOP 09 vznikla de facto odtržením části členů KDU-ČSL. Především se ale místopředsedou, a později předsedou, stal již zmíněný Miroslav Kalousek, který jakožto tehdejší ministr financí měl na starost novelu, jež zavedla superhrubou mzdu. Ministry v tehdejší Topolánkově vládě byli také Karel Schwarzenberg, Vlasta Parkanová či Jiří Pospíšil, později členové TOP 09. Ačkoliv tedy tvrzení, že superhrubá mzda je z dílny TOP 09, není zcela přesné, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Snížením daně na 15 % myslí premiér Babiš pravděpodobně zrušení superhrubé mzdy, kdy došlo ke změnám u výpočtu dílčího základu daně z příjmu fyzických osob. Tzv. superhrubá mzda byla tvořena hrubou mzdou zvýšenou o částku pojistného, a to včetně pojistného placeného zaměstnavatelem. Tento základ byl zdaněn 15% sazbou daně. Protože však byl daňový základ vyšší než hrubá mzda, bylo efektivní zdanění hrubé mzdy logicky větší než 15 %. 

Přijetím daňového balíčku (.docx) v roce 2020 došlo ke zrušení tohoto výpočtu a základ daně je nově tvořen čistě hrubou mzdou. Návrh daňového balíčku byl předložen Poslanecké sněmovně vládou, zrušení superhrubé mzdy pak navrhl přímo premiér Babiš formou pozměňovacího návrhu. Pro schválení novely pak hlasovali především poslanci hnutí ANO, ale i poslanci za ODS, SPD a KSČM.

Samotné zrušení superhrubé mzdy znamenalo snížení výběru daní o cca 88 miliard korun, spolu s dalšími návrhy pak cca 100 miliard.

Dalším významným zásahem pak bylo zrušení daně z nabytí nemovité věci, taktéž v roce 2020, což znamenalo snížení daňových příjmů o cca 14 miliard.

Co se týče dalších, spíše dílčích daňových změn od roku 2014, kdy je hnutí ANO ve vládě, zmiňme výpadek 23 miliard ročně z důvodu daňových změn pro rok 2015. V dalších letech však byly změny spíše drobné. Pro rok 2016 jsme nedohledali žádné významné daňové změny. V roce 2017 došlo ke změnám v oblasti DPH a spotřební daně z minerálních olejů, které mohly snížit daňové příjmy o přibližně 3 mld. Kč. V roce 2018 byly daňové příjmy sníženy jen o 2 mld. V rámci jednotek miliard se pohybuje i snížení daní pro rok 2019. Dílčí změny pro rok 2020 pak znamenaly snížení daňových příjmů o cca 15 mld. Kč.

Pokud bychom tedy výše uvedené částky sečetli, dostaneme se ke snížení daní o přibližně 160 miliard. Když sečteme vlivy těchto dílčích daňových změn od počátku jejich účinnosti až do roku 2021, dostaneme se na cca 350 miliard korun, tedy podstatně méně, než tvrzených 507 miliard korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš slova o 507 miliardách nepoužil v debatě poprvé, obrátili jsme se s žádosti o vysvětlení původu tohoto čísla na Úřad vlády i hnutí ANO. Dosud jsme však žádnou odpověď neobdrželi, což je ale vzhledem k časovému presu před volbami pochopitelné.

V květnu 2020 předložila vláda návrh (.pdf) novely zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. V ní navrhovala například snížit podporu pro solární elektrárny. Přímo vyšší zdanění solárních elektráren vládní návrh původně neobsahoval, Ministerstvo průmyslu a obchodu však nakonec navrhlo tento kompromis do novely zahrnout. Konečné znění novely tedy obsahuje také (.pdf, str. 19) část, podle které na solární elektrárny z roku 2009 nově dopadne odvod z výkupní ceny energií, a to ve výši 10 a 11 %. V případě solárních elektráren uvedených do provozu v roce 2010 vzrostou podle novely odvody na 20 a 21 %.

Novelu ve znění senátních pozměňovacích návrhů schválila Poslanecká sněmovna 15. září 2021 především díky hlasům vládního hnutí ANO a ČSSD. Prezident ji následně podepsal 27. září.

Podle srpnových dat Eurostatu (.pdf, str. 2) dosáhla inflace v České republice odhadované hodnoty 3,1 %. V této zprávě Eurostat také zmiňuje, že průměr pro všechny země Evropské unie byl 3,2 %. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý. Pro kontext však můžeme uvést, že predikce Ministerstva financí uvádí, že míra inflace spotřebitelských cen v letošním roce by měla dosáhnout 3,2 %.

Spekulace o možnosti výběru typu vakcíny provází celý proces očkování již od samotného počátku. V prosinci 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Blatný uvedl, že výběr nebude možný. Tato situace platila také během jarních měsíců, kdy si občané typ vakcíny zvolit nemohli. 

Během letních měsíců docházelo k otevírání očkovacích center, do kterých se lze přijít naočkovat i bez registrace, například na pražském hlavním nádraží nebo v brněnském obchodním centru Olympia. Začalo být také možné si v některých očkovacích centrech vybrat typ vakcíny. Tuto možnost nabízí právě očkovací centrum v brněnské Olympii, nabízelo ji například také pražské Metropolitní očkovací centrum na Vyšehradě. 

Občané, kteří mají zájem nechat se naočkovat, si mohou při registraci přes webový portál rovnou vybrat takové očkovací centrum, které očkuje jejich vybranou vakcínou. Zájemci tedy dopředu vědí, jakou očkovací látku zrovna dané centrum využívá a mohou se zaregistrovat do takového, které vyhovuje jejich preferencím (.pdf).

Manuál pro provedení registrace na vládním Covid Portálu však také uvádí: „Pokud je na očkovacím místě dostupno více druhů vakcín, nabídne se vám kalendář pro výběr termínu ke všem dostupným vakcínám (očkovací místa nejsou povinny toto umožnit). Umožněno je ale zvolit jen jeden kalendář, tzn. že 1. i 2. dávka bude stejnou vakcínou.“ Provozovatelé očkovacích míst tedy nejsou povinni umožnit zájemcům zvolit si preferovaný typ vakcíny. Stále však existuje možnost zvolit si přímo dané očkovací centrum podle požadovaného typu vakcíny nebo navštívit očkovací centrum bez nutné registrace, které výběr typu vakcíny umožňuje. 

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) 24. března 2020, tedy v době nastupující první vlny, zveřejnil prezentaci s názvem Dostupnost intenzivní péče pro hospitalizované pacienty s COVID-19 (.pdf). V této prezentaci se lze dočíst, že k 22. březnu 2020 bylo v ČR 3 658 lůžek na jednotce intenzivní péče (JIP) pro dospělé (str. 7). Sečteme-li toto číslo s celkovým počtem lůžek na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO), dostaneme se na 4 481 lůžek (str. 8). Pro úplnost je ovšem nezbytné dodat, že výše zmíněná čísla zahrnovala i lůžka vyčleněná pro covid negativní pacienty, přičemž ÚZIS počítá, že takových lůžek má být 30 % z celkové kapacity (str. 22). Podle ÚZIS tak bylo pro covid pozitivní pacienty v březnu 2020 vyhrazených 3 130 lůžek intenzivní péče (str. 22). Situace se příliš nezmění, ani pokud bychom k těmto číslům přičetli 436 lůžek dětských JIP (str. 8).

Od listopadu 2020 byly celkové kapacity i volná místa průběžně zveřejňovány Ministerstvem zdravotnictví na webu Onemocnění aktuálně COVID-19. První zveřejněný údaj na těchto stránkách ze dne 6. listopadu 2020 počítal s kapacitou 4 013 lůžek na „dospělých“ odděleních ARO a JIP. Nejvyšší dohledatelný počet lůžek v ČR na těchto odděleních byl 4 056 lůžek ze dne 20. března 2021, data Hlídače státu pak udávají největší počet 4 065 lůžek, přičemž tato hodnota byla zaznamenána 15. března 2021. Paralelně s tím byla zveřejňována i kapacita standardních lůžek s kyslíkem, která se pohybovala zhruba mezi 21 278 a 22 287. Zde je ovšem znovu nutné připomenout, že tato lůžka nebyla striktně vyhrazena pro pacienty s covidem-19, ale byli na ně umisťováni i covid negativní pacienti.

Zároveň se koncem října 2020 začala v českých nemocnicích vytvářet tzv. reprofilizovaná lůžka s intenzivní péčí, která byla nově vyhrazena pro covid pozitivní pacienty. Kapacita lůžek intenzivní péče pro pacienty s vážným průběhem se tedy zvýšila. Dle dostupných dat byla nejvyšší kapacita dne 23. března 2021, kdy součet reprofilizovaných lůžek a celkové kapacity JIP a ARO dosáhl počtu 5 078 lůžek. I zde ovšem platí, že většina těchto lůžek byla obsazena covid negativními pacienty.

Od 25. března 2021 pak začal ÚZIS publikovat jinou strukturu dat s vysvětlením, že lépe popisuje skutečný stav vytížení nemocnic. Nově tak již nebylo možné dohledat kapacitu lůžek na JIP a ARO odděleních. Místo toho začala být nově zveřejňována kapacita lůžek, u kterých je používán přístroj HFNO (vysokoprůtoková aplikace kyslíku) nebo CPAP (trvalý pozitivní přetlak v dýchacích cestách). Vedle právě zmíněné kapacity lůžek HFNO/CPAP je od té doby zveřejňována i kapacita lůžek UPV/NIV. Tato hodnota popisuje lůžka, u kterých je používán přístroj UPV (umělá plicní ventilace) nebo NIV (neinvazivní ventilace).

Nejvyšší kapacita těchto lůžek byla dosažena 3. dubna 2021. Jestliže sečteme kapacitu lůžek HFNO/CPAP a lůžek UPV/NIV v tento den, dostaneme se na hodnotu 4 201. K 17. září 2021 poklesl součet obou zveřejňovaných lůžkových kapacit na 3 640. Pro úplnost dodejme, že byla stále zveřejňována standardní lůžka vybavená kyslíkem, která se držela v obdobných hodnotách jako v předchozím období. Zároveň stále platí, že tyto hodnoty představují celkové kapacity v České republice a jsou na ně umísťováni i pacienti bez covidu-19. 

Do hodnocení tohoto výroku nezahrnujeme standardní lůžka, byť byla vybavená kyslíkem, protože v kontextu výroku Babiš odkazoval na kapacity jednotek intenzivní péče. Ty ovšem podle dohledatelných dat nikdy nedosahovaly kapacity, která by se blížila 7 000 lůžek, a to i v případě, že do zveřejněných hodnot byla započítána lůžka z jednotek ARO či lůžka vyhrazená pro pacienty bez covidu-19. Proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Během celého září 2021 se počet hospitalizovaných s covidem-19 na JIP pohyboval nad 40 pouze výjimečně, přesně pětkrát. Nejvyšší počet dosahoval 45 osob 17. září. Vývoj můžeme sledovat v grafu. Přímo v den předvolební debaty byla dostupná data za předchozí den, tedy 23. září. Tehdy bylo (podle dat dostupných 28. září) celkem 176 hospitalizovaných, na jednotkách intenzivní péče (JIP) bylo 37 osob. Přímo v den předvolební debaty pak bylo celkem 178 hospitalizovaných, na jednotkách intenzivní péče (JIP) bylo potom 41 osob.

Přestože 23. září nebyl na JIP premiérem uvedený počet pacientů, hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť čísla hospitalizovaných na jednotkách JIP skutečně odpovídají, po započtení naší 10% odchylky, číslu 34.

Premiér Babiš uvádí částku 52 miliard v kontextu odměn a platů zdravotníků. Pro lepší pochopení kontextu výroku je nejprve nutné se stručně seznámit s tím, jak funguje financování českého zdravotnictví, kdo zdravotníkům vyplácí platy a mzdy a odkud tyto peníze přitékají.

Na financování zdravotnictví se podílejí (.pdf, str. 8) tři sektory. Jasně nejsilnějším je sektor veřejný, tedy zdravotní pojišťovny a státní, krajské i obecní rozpočty. Z veřejných peněz jde do zdravotnictví zhruba 83 %. Soukromý sektor, tedy například soukromé pojištění, závodní preventivní péče a neziskové organizace, pak tvoří jen 3,8 %. Posledním přispěvatelem jsou domácnosti, které do rozpočtu přinášejí cca 13,3 %. Zmiňme, že tato procenta vycházejí z čísel Českého statistického úřadu, přesněji z dokumentu Výsledky (.pdf) zdravotnických účtů ČR 2010–2019.

Klíčovým hráčem jsou v případě financování zdravotnictví zdravotní pojišťovny. Ty získávají od všech účastníků veřejného zdravotního pojištění peníze, z nichž pak proplácí poskytovatelům zdravotní péče jejich úkony. Platy a mzdy zdravotníků jsou tedy tvořeny především penězi od zdravotních pojišťoven.

Zdravotní pojištění nicméně neplatí jen pojištěnci (fyzické osoby), ale částečně také jejich zaměstnavatelé a v určitých případech stát. Ten platí (.pdf, str. 49) pojistné za tzv. státní pojištěnce, tedy za děti, studenty, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání, důchodce apod.

Stát tedy výši platů zdravotníků v nemocnicích, které přímo nezřizuje, může ovlivnit především nastavením výše plateb za státní pojištěnce. V současné době pojistné za státního pojištěnce za kalendářní měsíc odpovídá 1 767 Kč. Celková částka, se kterou státní rozpočet na tento rok počítá, dosáhla výše 127,3 mld. Kč. Jedná se však jen o odhad. Na následujícím grafu můžeme vidět vývoj této celkové částky od roku 1993. Na příští rok byl schválen další nárůst, konkrétně o 200 Kč na osobu měsíčně, celkově pak o 14,35 mld. Kč.

Zdroj: 1993–2014 (.xlsx), 2015–2021.

Andrej Babiš zastává post premiéra ČR od prosince 2017. Jeho vláda tedy mohla ovlivnit až výši státních plateb za rok 2019, výši plateb v roce 2018 určila ještě vláda Bohuslava Sobotky. Mezi lety 2018 a 2021 došlo k celkovému zvýšení plateb za státní pojištěnce o 58,9 mld. Kč. Celkové výdaje systému veřejného zdravotního pojištění činí v roce 2021 zhruba 404 mld. Kč (.pdf, str 50). V roce 2018 tyto výdaje dosahovaly částky 298 mld. Kč (str. 50). Přibližně za polovinou z nárůstu výdajů tak stojí právě navýšení plateb státu. Kolik z celkových 58,9 mld. Kč ale šlo na navýšení platů a mezd zdravotníků a kolik na jiné výdaje, se nám bohužel nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, a proto výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

Zmiňme, že vláda v roce 2021 vyhradila také 12,2 mld. Kč na odměny zdravotníkům a pracovníkům v sociálních službách. Obdobnou částku odměn vláda poskytla zdravotníkům také v minulém roce, tehdy šlo na odměny 11,5 mld. Kč.

Co se týče druhé části výroku, kde premiér Babiš tvrdí, že zdravotnictví nikdy nemělo tolik peněz jako za jeho vlády, jsou klíčové dva ukazatele. Prvním je výše zobrazený vývoj celkové výše plateb za státní zaměstnance, který skutečně dlouhodobě roste a v době současné vlády je nejvyšší v historii. Vláda Andreje Babiše také tuto částku navýšila relativně více než kterákoliv předchozí vláda.

Druhým ukazatelem jsou pak celkové výdaje na zdravotní péči, tedy celkový objem peněz, který různé subjekty (zejména ale zdravotní pojišťovny z peněz pojištěnců) vynaloží na zdravotní péči.

Český statistický úřad zveřejňuje výsledky zdravotnických účtů, jejich nejnovější analýza pochází z rozmezí roků 2010 až 2019 (.pdf) a vyplývá z ní stálý růst výdajů ve zdravotnictví, který je zachycen na grafu výše. V roce 2019 činila celková částka výdajů ve zdravotnictví 477 724 mil. Kč (.pdf, str. 8). Pro porovnání, v roce 2000 se jednalo o 146 835 mil. Kč (.pdf, str. 9). Z grafu je pak jasně vidět, že celkové výdaje na zdravotnictví byly v roce 2019 skutečně nejvyšší, a zjednodušeně řečeno tak bylo ve zdravotnictví nejvíce peněz. Vzhledem k navyšování plateb státu za státní pojištěnce lze předpokládat, že celkové výdaje jsou v současnosti ještě vyšší.