Miloš Zeman

Miloš Zeman používá tento údajný citát prvorepublikového sociálního demokrata a ministra Rudolfa Bechyně opakovaně, znění i kontext jsou však vždy stejné. Poprvé citaci můžeme zaznamenat již ve vánočním projevu prezidenta republiky z 26. prosince 2017, kdy ji doplňuje vlastním dovětkem „a já dodávám, tato skýva někdy není ani posolená“. I nadále pak citát bývalého ministra železnic, zásobování i školství a národní osvěty zakončuje vlastním dodatkem.

Výraznější dopad však mělo sousloví o suché skývě v Zemanově proslovu na 40. sjezdu ČSSD z dubna 2018, kterým odrazoval stranu od odchodu do opozice. Poslance sociální demokracie tak varoval před smícháním se do jakéhosi podivného (opozičního) koktejlu, který by mohl znamenat ještě větší ztrátu v následujících volbách, poněvadž by se strana vytratila z obecného povědomí. Jednoznačně tedy vyslovil svou radu spolupracovat s vládou ANO.

V dubnu 2018 stačil svá slova ze 40. sjezdu ČSSD zopakovat i na sjezdu KSČM, ovšem zde se jednalo spíše o kontext popisu jeho předchozích vystoupení na sjezdech jiných parlamentních stran.

Na následujícím 41. sjezdu ČSSD v březnu 2019 pak svá slova opakuje jako odkaz k minulému roku.

Rudolf Bechyně byl nejen aktivní politik, ale také publicista, přispíval například v listech Přítomnost, Právo lidu, Nová svoboda nebo Hlas lidu. Vydal také vlastní knihu pod názvem Pero mi zůstalo. Bohužel, archivy periodik z této doby jsou často nekompletní nebo veřejně nepřístupné. V žádném z veřejně dostupných textů ani jeho vystoupení v Parlamentu však nebyla příslušná citace nalezena.

Prezident Miloš Zeman tento citát „Buď to dělají z blbosti, nebo za cizí peníze.“ užívá v různých obdobách často. Zmínil ho například v únoru 2019 v pořadu Týden s prezidentem či v listopadu 2020, kdy jím narážel na tvůrce výzkumů volebních preferencí. 

Původní znění tohoto citátu, tedy „Já to říkám částečně z vlastní blbosti a částečně za cizí valuty“, zaznělo ve hře Voskovce a Wericha Pěst na oko. Konkrétně se jedná o repliku Papula, kterého hraje právě Jan Werich (.pdf, str. 36). Hra Pěst na oko z roku 1938 je koncipovaná jako divadlo na divadle a jedná se o poslední divadelní hru Osvobozeného divadla před jeho zavřením nacisty.

Citát zazněl přesněji v osmnáctém obraze hry Pěst na oko (VOSKOVEC, Jiří, WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla III. Československý spisovatel, Praha: 1959, str. 559): 

Koaliční smlouva mezi hnutím ANO a ČSSD v článku 1 říká, že vláda se bude skládat z 15 členů, přičemž obě strany budou zastoupeny v poměru 10 : 5. ČSSD tak podle koaliční smlouvy náleží 5 ministrů. 

Článek 4 pak vymezuje jmenování a odvolávání členů vlády: „Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Pro každý takový krok musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat." V praxi tento bod stanovuje, že předseda vlády Andrej Babiš nemůže jmenovat a odvolat člena vlády nominovaného za ČSSD bez podpory ČSSD, a tedy logicky bez souhlasu jejího předsedy Jana Hamáčka (pokud se chce pohybovat v limitech daných koaliční smlouvou).

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že koaliční smlouva uzavřená mezi hnutím ANO a ČSSD je politická dohoda. Povinnosti z ní vyplývající jsou povinnosti politického charakteru, nikoliv právního. Samotný proces odvolávání a jmenování členů vlády je pak popsán v Ústavě. Tento postup je zakotven v článku 74 Ústavy, kde se praví, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ a dále v článku 68, kde je uvedeno, že „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Jak odvolání, tak jmenování ministrů tedy prezidentu Zemanovi navrhuje premiér.

Proces popsaný prezidentem Milošem Zemanem odpovídá postupu, který plyne z koaliční smlouvy a Ústavy. Ustanovení koaliční smlouvy však nejsou pro prezidenta republiky nijak závazná.

Čl. 62 písm. d) Ústavy České republiky pouze stanovuje, že: „Prezident republiky pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.“ Vláda v demisi by tak podle Ústavy měla vykonávat tuto funkci pouze prozatímně, než bude jmenována nová vláda. Ústava však výslovně nespecifikuje žádnou lhůtu, která by vymezovala, jak dlouho může tato „prozatímnost“ trvat.

Nicméně podle ústavních zvyklostí je povinností prezidenta jmenovat novou vládu bez zbytečného odkladu. Vyplývá to i z nálezu Pl. ÚS 29/09 (body 116–119), který se zabýval (nevyřčenou) lhůtou pro podepsání („ratifikaci“) mezinárodní smlouvy prezidentem republiky. Ústavní soud v tomto svém nálezu řekl, že při absenci přesně vymezených lhůt v Ústavě se má postupovat bez zbytečného odkladu, což lze obdobně použít i v případě, kdy Ústava výslovně neupravuje žádnou lhůtu pro vládnutí vlády v demisi.

Ústavní právník Jana Kysela k této problematice pro ČT24 řekl, že „z hlediska správnosti, legitimity, korektnosti vláda, která nemá důvěru, má vládnout pouze po krátkou dobu“. Obdobně i ústavní právník Aleš Gerloch ve stejném článku tvrdí, že „není-li stanovena lhůta, postupuje se bez zbytečného odkladu“. Dodává ovšem, že mohou existovat důvody, proč prezident nemusí novou vládu ihned jmenovat. Oba tito právníci se však shodují, že pokud by „situace přesáhla únosnou mez, a zejména pokud by tu nebyly žádné racionální důvody", pak by se jednalo o hrubé porušení ústavního pořádku prezidentem. To by pak mohlo vést k ústavní žalobě prezidenta republiky podle čl. 65 Ústavy.

Pro kontext uveďme, že nejdéle vládla v demisi úřednická vláda Jiřího Rusnoka, jejíž demisi přijal prezident Miloš Zeman. Rusnokova vláda setrvávala v tomto stavu od 13. srpna 2013 do 29. ledna 2014, dohromady tedy 169 dnů. Toto jednání prezidenta Zemana bylo předmětem Ústavní žaloby Senátu ČR, podle kterého se tímto jednáním prezident dopustil hrubého porušení ústavního pořádku. Poslanecká sněmovna však nevyslovila souhlas s podáním ústavní žaloby proti prezidentu Zemanovi k Ústavnímu soudu, a tak k rozhodnutí ve věci nedošlo.

Výrok prezidenta Zemana hodnotíme jako zavádějící, jelikož má pravdu v tom, že Ústava přímo nestanovuje lhůtu omezující dobu vládnutí v demisi. Nicméně absence této lhůty dle Ústavního soudu i ústavních právníků neznamená, že prezident není povinen konat. Zeman přitom vyvolává dojem, jako by zde taková povinnost nebyla.

Evropský soud pro lidská práva v uvedeném rozsudku (celé znění), uvádí, že novela volebního zákona upravující registraci stran do voleb byla přijata příliš pozdě. Stěžovatelka, strana Ekoglasnost, měla pouhý měsíc na splnění podmínek pro registraci, které nemohla předpokládat. Tuto skutečnost ESLP považuje za porušení práva stran na svobodné volby chráněné Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (konkrétně čl. 3 Protokolu č. 1). Přímo volební kampaně se ale rozsudek netýká.

ESLP odkazuje stejně jako prezident Zeman na Benátskou komisi Rady Evropy, která přijala kodex volební praxe. V něm konstatuje (str. 24), že změna volebního systému méně než rok před volbami může být účelovým zásahem a jedná se o zásah do stability volebního práva, což je prvek, který by volební právo mělo mít. Dále je v kodexu uvedeno, že případné změny by měly začít platit až po volbách, které by do jednoho roku proběhly. Probíhající volební kampaň ale zmíněna není.

Miloš Zeman mluví v kontextu aktuálního procesu přijímání nového volebního zákona, který vzniká na základě nálezu Ústavního soudu ČR, označujícího některé prvky předešlého volebního zákona za protiústavní. Konkrétně za takové označil v souvislosti s různě velkými volebními kraji d’Hondtovu metodu přepočtu hlasů a aditivní klauzuli, která zvyšovala hranici pro vstup do Sněmovny koalicím.

Česká národní banka má od roku 2010 nastavený inflační cíl na 2 %, s tolerančním pásmem o šíři jednoho procentního bodu. Když tedy Miloš Zeman říká, že inflace se dosud v České republice držela víceméně v okolí tohoto inflačního cíle, můžeme to chápat tak, že míra inflace se v poslední době pohybovala v rozmezí pásma vytyčeného ČNB mezi 1 až 3 %. 

Miloš Zeman mluví o tom, že „až dosud“ se míra inflace držela na této hladině. Jelikož svá slova doplňuje tvrzením, že „jestli bude inflace, řekněme, 3%, pořád se nic hrozného nestane,“ chápeme jeho výrok tak, že „až dosud“ znamená „až do nynějška“, ne například „až do loňského roku poznamenaného pandemií“. Pro posouzení výroku jsme pak zvolili období posledního čtvrtletí roku 2020, jelikož moderátorka se prezidenta ptá na ekonomické důsledky toho, že se „otevře vše, co bylo dosud zavřeno“. Zjevně tedy mluví o protiepidemických opatřeních vlády, která „zavřela“ mnohé provozovny právě na začátku čtvrtého čtvrtletí roku 2020.

Podíváme-li se na data zveřejněná Českým statistickým úřadem, pak vidíme, že během roku 2020 dosáhla inflace 3,2 % a nacházela se tak mírně nad uvedeným pásmem ČNB. Tempo inflace se však během roku spíše mírně snižovalo a během posledních tří měsíců roku 2020 se již pohybovalo pouze pod 3 %, tedy v pásmu vytyčeném ČNB. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože inflace se celoročně drží v těsné blízkosti pásma vytyčeného ČNB, v posledních měsících uvnitř tohoto pásma. 

Prezident Zeman tímto výrokem reaguje na výrok svého předchůdce Václava Klause, který se v dřívějším rozhovoru vyjadřoval k veřejným financím a nutnosti občanů šetřit. Konkrétně Václav Klaus uvedl (video, čas 20:52): „Když prostě ztrácím zaměstnání, tak musím prostě žít ze svých úspor, nemůžu si koupit nové auto, nové hypotéky, nemůžu obléhat všechna shopping centra před Vánoci, jak obléhána byla. To obléhání dokazuje, že nikdo utahování opasků prostě nepřijal.“

Termín utahování opasků hovorově označuje potřebu škrtů a snižování výdajů. Miloš Zeman tento výraz použil například v rozhovoru pro Televizní noviny tehdejší ČST dne 18. ledna 1990: „Naším národním cílem by měl být návrat do vyspělé Evropy. (…) Potřebujeme k tomu právě tu odloženou spotřebu, potřebujeme si utáhnout opasky.“ (video, čas 29:20–29:46).

Podle některých médií měl na počátku 90. let v souvislosti s tehdejší hospodářskou transformací používat tento výraz i Václav Klaus. Termín s Klausem spojil například i ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Miroslav Vaněk, a to v rámci rozhovoru zveřejněného na serveru Novinky.cz. 

Václav Klaus však na svých webových stránkách uvádí, konkrétně v rámci přepisu rozhovoru pro BBC z roku 2002, že je s ním toto heslo spojováno, ačkoliv jej nikdy neřekl. Toto tvrzení Václava Klause také podporuje vyjádření bývalého politika a předsedy Občanské demokratické aliance Daniela Kroupy. Ten v lednu 2011 uvedl, že ono utahování opasků bylo Václavu Klausovi připisováno neprávem, „neboť on nikdy o utahování opasků nehovořil“. Klausova argumentace podle něj měla spíše opačný význam.

Podobně odmítavě se o výrazu „utahování opasků“ vyjádřil Václav Klaus už dříve, přesněji v roce 1994 na mítinku ODS v Chomutově: „Sice je mi ten výrok přičítán, ale já jsem nikdy k utažení opasků nevyzval. (…) Já mám jiné heslo: Utažení opasků je příliš pasívní. Jsem spíše pro to, abychom si vyhrnuli rukávy a něco udělali.“ (Rudé právo. 9. listopadu 1994, rubrika Zpravodajství, str. 2.).

Na základě zákona o důchodovém pojištění má vláda povinnost nařízením stanovit zvýšení důchodů na základě automatické valorizace.

Vláda schválila pravidelnou valorizaci důchodů na jednání, které se uskutečnilo v pondělí 21. září 2020.

Valorizace důchodů pro rok 2021 vychází z nařízení vlády č. 381/2020 Sb.  Základní výměra důchodu se od ledna 2021 zvyšuje o 60 korun měsíčně. Procentní výměra důchodů pak tímto nařízením vzrostla o 7,1 %. Průměrný starobní důchod je tak od ledna 2021 navýšen přibližně o 839 korun měsíčně (.pdf, str. 1).

Na základě zákona o důchodovém pojištění má vláda povinnost nařízením stanovit zvýšení důchodů na základě automatické valorizace.

Vyhláška (.doc) Ministerstva práce a sociálních věcí z 19. září 2013 zvýšila penzi pro rok 2014. Vyhláška stanovila zvýšení základní výměry důchodů o 10 korun měsíčně. Procentní výměra důchodu vzrostla o 0,4 % (str. 2).

Pro rok 2014 tedy průměrný starobní důchod vzrostl o 45 korun. Jedním z důvodů, proč důchody vzrostly pouze o 45 korun, bylo, že nevzrostly reálné mzdy, od kterých se valorizace odvíjí.

Dalším důvodem nízkého růstu důchodů byla rovněž úsporná opatření pro roky 2013 až 2015, která byla přijata vládou Petra Nečase. V tomto období se důchody zvyšovaly o třetinu růstu cen a třetinu růstu reálné mzdy.

Návrh novely krizového zákona, který vláda Sněmovně předložila na konci minulého roku, v Poslanecké sněmovně podpořili všichni přítomní vládní poslanci i poslanci KSČM. Následně byl návrh v Senátu projednán dne 7. ledna 2021 na jeho 4. schůzi. Senát návrh zamítl, konkrétně zamítnutí novely podpořilo 59 ze 68 přítomných senátorů.

Uveďme, že návrh novely zákona o krizovém řízení má zavést až třímilionové sankce pro firmy za porušení protikoronavirových opatření vlády. Maximální pokuty vůči jednotlivcům novela ponechává na limitu 20 tisíc korun. Pokuty má být možné udělit nejen za porušování opatření proti koronaviru, ale i za další prohřešky proti krizovému zákonu. Novela také policistům a strážníkům dává obecné právo kontrolovat dodržování restrikcí a porušení pokutovat na místě. 


Senátoři při projednávání kritizovali to, že nová vládní opatření proti koronaviru jsou přijímána prakticky každý den a s mnoha výjimkami, a jsou tedy nepřehledná. Milionové pokuty by podle členů senátního Ústavně právního výboru nebyly pro živnostníky odstrašující, ale likvidační.  

Novelu krizového zákona nyní dostane k opětovnému projednání Sněmovna, která může Senát přehlasovat, jestliže se zákonem vysloví souhlas nadpoloviční většina všech poslanců (tedy 101 poslanců). Vládní koalice společně s KSČM disponuje 107 hlasy.