ANO

Kandidát na ministra zdravotnictví za Piráty Ondřej Dostál se na svém Twitteru vyjádřil, že podle jeho názoru není vhodné, aby se ho média dotazovala na to, zda absolvoval očkování. Na Twitter napsal: 

Právě na tento tweet nejspíš Andrej Babiš reaguje. K tweetu byla také přiložena anketa, kde uživatelé mohli hlasovat, zda s Ondřejem Dostálem souhlasí, nebo je zajímá, zda očkování sám absolvoval, případně proč.

K výsledkům ankety napsal: 

V přiloženém článku následně dodává, že sám prodělal onemocnění covid-19 v prosinci, dále také absolvoval dvakrát test na protilátky, konkrétně v lednu a v srpnu. Oba testy prokázaly přítomnost protilátek v organismu. Zároveň se údajně pravidelně testuje, a to zejména kvůli účasti na nejrůznějších akcích.

Článek Ondřeje Dostála byl zveřejněn 24. září na webu Aktuálně.cz ve 20:52, tedy 6 minut poté, co Andrej Babiš v Předvolební debatě z Ústeckého kraje uvedl (video, čas 39:13) ověřovaný výrok.

Nicméně Ondřej Dostál o tom, zda je či není naočkovaný proti covidu-19, mluvil již dříve – v rozhovoru pro Prostor X zveřejněném 20. září 2021. Dostál v rámci odpovědi na otázku, zda by pro něj bylo přijatelné povinné očkování, rozdělil neočkované osoby do dvou skupin (video, čas 10:18–11:33): „Máme zde z neočkovaných jednak seniory, ke kterým se ta vakcína dosud nedostala (…). Pak máme druhou skupinu a do té se řadím. To jsou osoby, které prodělaly, které se nechávají pravidelně testovat – negativní – a nechávají si pravidelně testovat protilátky – vysoce pozitivní – a dle dostupných poznatků vědy se nejeví jako důvodné nebo potřebné, aby se nechávali očkovat.“

To, že Ondřej Dostál není naočkovaný, tak bylo veřejně známé již před jeho tweetem z 24. září. To však nic nemění na tom, že právě 24. září odmítal veřejně uvést, zda je naočkovaný. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle výsledků průzkumu, který v prosinci 2020 pro Ministerstvo zdravotnictví zpracovala agentura STEM, by se za předpokladu, že očkování proti covidu-19 bude bezplatné a dobrovolné, nechalo očkovat 39 % respondentů. Naopak 45 % se očkovat nechtělo a 16 % nevědělo. Doplňme, že v průzkumu bylo mezi 30. listopadem a 3. prosincem telefonicky osloveno 1004 dospělých.

Zmiňme, že společnost MEDIAN v prosinci 2020 provedla průzkum pro server iRozhlas. Podle tohoto průzkumu by se k prosinci 2020 proti nemoci covid-19 nechalo naočkovat 40 % lidí. 47 % respondentů pak vakcinaci podstoupit nechtělo.

Pro kontext uveďme, že v této době ještě nebylo v České republice očkování spuštěno. Očkovat se v Česku začalo 27. prosince 2020. V prvních měsících roku 2020 zájem o očkování vzrostl (.pdf, str. 2). Ke konci loňského března bylo 69 % osob přesvědčeno o důležitosti očkování, z nichž 12,5 % (.pdf, str. 2) bylo již naočkováno.

Premiér Babiš uvádí částku 52 miliard v kontextu odměn a platů zdravotníků. Pro lepší pochopení kontextu výroku je nejprve nutné se stručně seznámit s tím, jak funguje financování českého zdravotnictví, kdo zdravotníkům vyplácí platy a mzdy a odkud tyto peníze přitékají.

Na financování zdravotnictví se podílejí (.pdf, str. 8) tři sektory. Jasně nejsilnějším je sektor veřejný, tedy zdravotní pojišťovny a státní, krajské i obecní rozpočty. Z veřejných peněz jde do zdravotnictví zhruba 83 %. Soukromý sektor, tedy například soukromé pojištění, závodní preventivní péče a neziskové organizace, pak tvoří jen 3,8 %. Posledním přispěvatelem jsou domácnosti, které do rozpočtu přinášejí cca 13,3 %. Zmiňme, že tato procenta vycházejí z čísel Českého statistického úřadu, přesněji z dokumentu Výsledky (.pdf) zdravotnických účtů ČR 2010–2019.

Klíčovým hráčem jsou v případě financování zdravotnictví zdravotní pojišťovny. Ty získávají od všech účastníků veřejného zdravotního pojištění peníze, z nichž pak proplácí poskytovatelům zdravotní péče jejich úkony. Platy a mzdy zdravotníků jsou tedy tvořeny především penězi od zdravotních pojišťoven.

Zdravotní pojištění nicméně neplatí jen pojištěnci (fyzické osoby), ale částečně také jejich zaměstnavatelé a v určitých případech stát. Ten platí (.pdf, str. 49) pojistné za tzv. státní pojištěnce, tedy za děti, studenty, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání, důchodce apod.

Stát tedy výši platů zdravotníků v nemocnicích, které přímo nezřizuje, může ovlivnit především nastavením výše plateb za státní pojištěnce. V současné době pojistné za státního pojištěnce za kalendářní měsíc odpovídá 1 767 Kč. Celková částka, se kterou státní rozpočet na tento rok počítá, dosáhla výše 127,3 mld. Kč. Jedná se však jen o odhad. Na následujícím grafu můžeme vidět vývoj této celkové částky od roku 1993. Na příští rok byl schválen další nárůst, konkrétně o 200 Kč na osobu měsíčně, celkově pak o 14,35 mld. Kč.

Zdroj: 1993–2014 (.xlsx), 2015–2021.

Andrej Babiš zastává post premiéra ČR od prosince 2017. Jeho vláda tedy mohla ovlivnit až výši státních plateb za rok 2019, výši plateb v roce 2018 určila ještě vláda Bohuslava Sobotky. Mezi lety 2018 a 2021 došlo k celkovému zvýšení plateb za státní pojištěnce o 58,9 mld. Kč. Celkové výdaje systému veřejného zdravotního pojištění činí v roce 2021 zhruba 404 mld. Kč (.pdf, str 50). V roce 2018 tyto výdaje dosahovaly částky 298 mld. Kč (str. 50). Přibližně za polovinou z nárůstu výdajů tak stojí právě navýšení plateb státu. Kolik z celkových 58,9 mld. Kč ale šlo na navýšení platů a mezd zdravotníků a kolik na jiné výdaje, se nám bohužel nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, a proto výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

Zmiňme, že vláda v roce 2021 vyhradila také 12,2 mld. Kč na odměny zdravotníkům a pracovníkům v sociálních službách. Obdobnou částku odměn vláda poskytla zdravotníkům také v minulém roce, tehdy šlo na odměny 11,5 mld. Kč.

Co se týče druhé části výroku, kde premiér Babiš tvrdí, že zdravotnictví nikdy nemělo tolik peněz jako za jeho vlády, jsou klíčové dva ukazatele. Prvním je výše zobrazený vývoj celkové výše plateb za státní zaměstnance, který skutečně dlouhodobě roste a v době současné vlády je nejvyšší v historii. Vláda Andreje Babiše také tuto částku navýšila relativně více než kterákoliv předchozí vláda.

Druhým ukazatelem jsou pak celkové výdaje na zdravotní péči, tedy celkový objem peněz, který různé subjekty (zejména ale zdravotní pojišťovny z peněz pojištěnců) vynaloží na zdravotní péči.

Český statistický úřad zveřejňuje výsledky zdravotnických účtů, jejich nejnovější analýza pochází z rozmezí roků 2010 až 2019 (.pdf) a vyplývá z ní stálý růst výdajů ve zdravotnictví, který je zachycen na grafu výše. V roce 2019 činila celková částka výdajů ve zdravotnictví 477 724 mil. Kč (.pdf, str. 8). Pro porovnání, v roce 2000 se jednalo o 146 835 mil. Kč (.pdf, str. 9). Z grafu je pak jasně vidět, že celkové výdaje na zdravotnictví byly v roce 2019 skutečně nejvyšší, a zjednodušeně řečeno tak bylo ve zdravotnictví nejvíce peněz. Vzhledem k navyšování plateb státu za státní pojištěnce lze předpokládat, že celkové výdaje jsou v současnosti ještě vyšší.

Během celého září 2021 se počet hospitalizovaných s covidem-19 na JIP pohyboval nad 40 pouze výjimečně, přesně pětkrát. Nejvyšší počet dosahoval 45 osob 17. září. Vývoj můžeme sledovat v grafu. Přímo v den předvolební debaty byla dostupná data za předchozí den, tedy 23. září. Tehdy bylo (podle dat dostupných 28. září) celkem 176 hospitalizovaných, na jednotkách intenzivní péče (JIP) bylo 37 osob. Přímo v den předvolební debaty pak bylo celkem 178 hospitalizovaných, na jednotkách intenzivní péče (JIP) bylo potom 41 osob.

Přestože 23. září nebyl na JIP premiérem uvedený počet pacientů, hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť čísla hospitalizovaných na jednotkách JIP skutečně odpovídají, po započtení naší 10% odchylky, číslu 34.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) 24. března 2020, tedy v době nastupující první vlny, zveřejnil prezentaci s názvem Dostupnost intenzivní péče pro hospitalizované pacienty s COVID-19 (.pdf). V této prezentaci se lze dočíst, že k 22. březnu 2020 bylo v ČR 3 658 lůžek na jednotce intenzivní péče (JIP) pro dospělé (str. 7). Sečteme-li toto číslo s celkovým počtem lůžek na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO), dostaneme se na 4 481 lůžek (str. 8). Pro úplnost je ovšem nezbytné dodat, že výše zmíněná čísla zahrnovala i lůžka vyčleněná pro covid negativní pacienty, přičemž ÚZIS počítá, že takových lůžek má být 30 % z celkové kapacity (str. 22). Podle ÚZIS tak bylo pro covid pozitivní pacienty v březnu 2020 vyhrazených 3 130 lůžek intenzivní péče (str. 22). Situace se příliš nezmění, ani pokud bychom k těmto číslům přičetli 436 lůžek dětských JIP (str. 8).

Od listopadu 2020 byly celkové kapacity i volná místa průběžně zveřejňovány Ministerstvem zdravotnictví na webu Onemocnění aktuálně COVID-19. První zveřejněný údaj na těchto stránkách ze dne 6. listopadu 2020 počítal s kapacitou 4 013 lůžek na „dospělých“ odděleních ARO a JIP. Nejvyšší dohledatelný počet lůžek v ČR na těchto odděleních byl 4 056 lůžek ze dne 20. března 2021, data Hlídače státu pak udávají největší počet 4 065 lůžek, přičemž tato hodnota byla zaznamenána 15. března 2021. Paralelně s tím byla zveřejňována i kapacita standardních lůžek s kyslíkem, která se pohybovala zhruba mezi 21 278 a 22 287. Zde je ovšem znovu nutné připomenout, že tato lůžka nebyla striktně vyhrazena pro pacienty s covidem-19, ale byli na ně umisťováni i covid negativní pacienti.

Zároveň se koncem října 2020 začala v českých nemocnicích vytvářet tzv. reprofilizovaná lůžka s intenzivní péčí, která byla nově vyhrazena pro covid pozitivní pacienty. Kapacita lůžek intenzivní péče pro pacienty s vážným průběhem se tedy zvýšila. Dle dostupných dat byla nejvyšší kapacita dne 23. března 2021, kdy součet reprofilizovaných lůžek a celkové kapacity JIP a ARO dosáhl počtu 5 078 lůžek. I zde ovšem platí, že většina těchto lůžek byla obsazena covid negativními pacienty.

Od 25. března 2021 pak začal ÚZIS publikovat jinou strukturu dat s vysvětlením, že lépe popisuje skutečný stav vytížení nemocnic. Nově tak již nebylo možné dohledat kapacitu lůžek na JIP a ARO odděleních. Místo toho začala být nově zveřejňována kapacita lůžek, u kterých je používán přístroj HFNO (vysokoprůtoková aplikace kyslíku) nebo CPAP (trvalý pozitivní přetlak v dýchacích cestách). Vedle právě zmíněné kapacity lůžek HFNO/CPAP je od té doby zveřejňována i kapacita lůžek UPV/NIV. Tato hodnota popisuje lůžka, u kterých je používán přístroj UPV (umělá plicní ventilace) nebo NIV (neinvazivní ventilace).

Nejvyšší kapacita těchto lůžek byla dosažena 3. dubna 2021. Jestliže sečteme kapacitu lůžek HFNO/CPAP a lůžek UPV/NIV v tento den, dostaneme se na hodnotu 4 201. K 17. září 2021 poklesl součet obou zveřejňovaných lůžkových kapacit na 3 640. Pro úplnost dodejme, že byla stále zveřejňována standardní lůžka vybavená kyslíkem, která se držela v obdobných hodnotách jako v předchozím období. Zároveň stále platí, že tyto hodnoty představují celkové kapacity v České republice a jsou na ně umísťováni i pacienti bez covidu-19. 

Do hodnocení tohoto výroku nezahrnujeme standardní lůžka, byť byla vybavená kyslíkem, protože v kontextu výroku Babiš odkazoval na kapacity jednotek intenzivní péče. Ty ovšem podle dohledatelných dat nikdy nedosahovaly kapacity, která by se blížila 7 000 lůžek, a to i v případě, že do zveřejněných hodnot byla započítána lůžka z jednotek ARO či lůžka vyhrazená pro pacienty bez covidu-19. Proto hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Spekulace o možnosti výběru typu vakcíny provází celý proces očkování již od samotného počátku. V prosinci 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Blatný uvedl, že výběr nebude možný. Tato situace platila také během jarních měsíců, kdy si občané typ vakcíny zvolit nemohli. 

Během letních měsíců docházelo k otevírání očkovacích center, do kterých se lze přijít naočkovat i bez registrace, například na pražském hlavním nádraží nebo v brněnském obchodním centru Olympia. Začalo být také možné si v některých očkovacích centrech vybrat typ vakcíny. Tuto možnost nabízí právě očkovací centrum v brněnské Olympii, nabízelo ji například také pražské Metropolitní očkovací centrum na Vyšehradě. 

Občané, kteří mají zájem nechat se naočkovat, si mohou při registraci přes webový portál rovnou vybrat takové očkovací centrum, které očkuje jejich vybranou vakcínou. Zájemci tedy dopředu vědí, jakou očkovací látku zrovna dané centrum využívá a mohou se zaregistrovat do takového, které vyhovuje jejich preferencím (.pdf).

Manuál pro provedení registrace na vládním Covid Portálu však také uvádí: „Pokud je na očkovacím místě dostupno více druhů vakcín, nabídne se vám kalendář pro výběr termínu ke všem dostupným vakcínám (očkovací místa nejsou povinny toto umožnit). Umožněno je ale zvolit jen jeden kalendář, tzn. že 1. i 2. dávka bude stejnou vakcínou.“ Provozovatelé očkovacích míst tedy nejsou povinni umožnit zájemcům zvolit si preferovaný typ vakcíny. Stále však existuje možnost zvolit si přímo dané očkovací centrum podle požadovaného typu vakcíny nebo navštívit očkovací centrum bez nutné registrace, které výběr typu vakcíny umožňuje. 

Podle novely (.pdf) vládního https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2017-48#f7056611">nařízení č. 48/2017 přijaté v roce 2020 je stanovená maximální rozloha zemědělských ploch na 30 ha. Týká se to polí, na nichž se pěstuje jedna plodina, nově budou muset být takové plochy rozděleny například pásem jiných plodin.

Od ledna do prosince roku 2020 se toto nařízení vztahovalo na půdu ohroženou erozí. Od ledna (.pdf, str. 2) roku 2021 se týká veškeré orné půdy. Lány, které měly nad určenou výměru, proto musely být rozděleny, a to především za účelem zadržování vody. Tento důvod uvádí i ministr zemědělství Toman a zdůrazňuje, že vzhledem ke změně klimatu považuje tento krok za velmi důležitý.

Náměstek ministra pro řízení eurofondů Pavel Sekáč uvádí i další výhody jako například snadnější lov přemnožených divokých prasat nebo rozdílnou dobu sklizně.

Z uvedeného je zřejmé, že v současnosti existuje ustanovení, které reguluje maximální možnou výměru lánů. Zda obdobná regulace existovala i někdy v historii České republiky či Československa, se nám však nepodařilo dohledat, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Podle Akčního plánu (.pdf, str. 8, 32) ČR pro rozvoj ekologického zemědělství (2021–2027) bylo v roce 2019 v Česku 15,2 % zemědělské půdy v režimu ekologického zemědělství. Přesnější hodnotu pak uvádí ve své statistice státní Ústav zemědělské ekonomiky a informací: ke konci roku 2019 představovala ekologicky obhospodařovaná půda 15,22 % (.pdf, str. 10) z celkové výměry zemědělského půdního fondu, přičemž tento podíl dlouhodobě roste. Dodejme, že Akční plán schválila vláda v květnu 2021 a mezi jeho cíle patří mimo jiné zvýšení podílu ekologicky obhospodařované plochy na 22 % (.pdf, str. 21) do roku 2027.

O režimu ekologického zemědělství jsou dostupná data (.pdf, str. 19) ze 187 zemí světa. Podíl zemědělské půdy v tomto režimu se celosvětově pohybuje kolem 1,5 % (k roku 2019). Mezi nejlépe hodnocené země v daném ohledu patří Lichtenštejnsko a Rakousko. Podíváme-li se na evropské zemědělství jako celek, (.pdf, str. 20) představuje ekologicky obdělávaná zemědělská půda 3,3 %, přičemž u samotné Evropské unie je podíl této půdy o něco vyšší, 8,1 %. Zmíněné údaje vychází ze studie (.pdf) Výzkumného institutu ekologického zemědělství FiBL, který je jednou z hlavních institucí zabývající se právě ekologickým zemědělstvím.

Námi dohledané údaje se tak ne zcela shodují s čísly, která uvádí Drahoslav Ryba. Na tomto místě však je třeba uvést, že údaj 15,2 % ekologicky obdělávané půdy v ČR pochází z roku 2019. Není tak zcela aktuální a současný stav bude pravděpodobně vyšší vzhledem k tomu, že uvedený podíl dlouhodobě každým rokem roste. Podle aktuálně nejnovějších dostupných informací nicméně Drahoslav Ryba uvádí nepravdivou informaci. Protože i celosvětový průměr je podstatně nižší, než uvádí Drahoslav Ryba, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Kofinancování je způsob spolufinancování, kdy stát musí přispívat do rozpočtu programů, které jsou primárně hrazeny z fondů Evropské unie. Míra domácího spolufinancování se u jednotlivých programů liší.

Jelikož byl výrok Drahoslava Ryby pronesen v kontextu politiky potravinové soběstačnosti, domníváme se, že se zmíněná čísla vztahují k evropskému dotačnímu programu Rozvoj venkova. Tento program je jedním z pilířů Společné zemědělské politiky (SZP), která má mj. přispívat ke zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských podniků.

Z materiálů Ministerstva zemědělství k Programu rozvoje venkova na programové období 2007–2013 lze vyčíst, že se „nepředpokládá uplatňování žádného doplňkového vnitrostátního financování rozvoje venkova v ČR“ (.pdf, str. 196). Nicméně v tomto období byla stanovena maximální míra alokace evropských prostředků, a to 85 %. Během programového období 2007–2013 byla tedy míra kofinancování Českou republikou na úrovni 15 %.

V programovém období 2014–2020 se Česká republika podílela na financování Programu rozvoje venkova z 34 %. Tento program disponoval celkovou částkou 3,5 miliardy eur, přičemž 1,2 miliardy eur byly hrazeny z českého státního rozpočtu.

Celkový rozpočet Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na období 2021–2027 činí 95,5 miliardy eur. Na celé programové období však míra kofinancování není určena. Pravidla pro výdaje v letech 2021 a 2022 jsou nicméně určena nařízením (.pdf) z prosince 2020. Během těchto let se zachovávají pravidla z předchozího programového období, a to proto, aby se zajistil hladký přechod na budoucí parametry Společné zemědělské politiky.

O budoucím spolufinancování Programu rozvoje venkova se tedy vede debata. Prezident Agrární komory ČR Jan Doležal požaduje, aby stát tento program spolufinancoval alespoň ze 60 %. „Ministerstvo (zemědělství, pozn. Demagog.cz) usiluje o zajištění odpovídající částky národního spolufinancování Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, která by dostatečně reflektovala zvyšující se požadavky na zemědělce v oblasti udržitelnosti životního prostředí a podporovala rozvoj konkurenceschopnosti celého sektoru," reagoval na požadavek komory mluvčí Ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Podle poslance Jaroslava Faltýnka z vládního hnutí ANO by bylo optimální, kdyby bylo kofinancování na úrovni okolních zemí, tedy mezi 55 a 60 %, ovšem za předpokladu, že se na to ve státním rozpočtu najde dost peněz. Odlišný přístup k této problematice zastává Asociace soukromého zemědělství ČR. Její předseda Jaroslav Šebek ve svém prohlášení uvedl, že v současné době neshledává „apel na další peníze bez potřebných systémových změn (…) jako adekvatní“.

Program rozvoje venkova, jehož cílem je zvýšení konkurenceschopnosti českého zemědělství, byl během programového období 2007–2013 spolufinancován z českého státního rozpočtu z 15 %. V následujícím programovém období, tedy 2014–2020, byl tento program kofinancován z cca 35 %. Na další programové období zatím není nová úroveň spolufinancování určena. Výrok Drahoslava Ryby tedy hodnotíme jako pravdivý.

V rámci předvolební debaty České televize z kraje Vysočina došlo (video, čas 1:36:04) také na téma zákazu výroby spalovacích motorů pro osobní automobily. S tímto návrhem přišla Evropská komise v červenci letošního roku. Automobily s naftovými či benzínovými motory by se podle návrhu Komise měly přestat vyrábět do roku 2035. Je však důležité zmínit, že by se nejednalo o zákaz provozu takovýchto aut, jen o zákaz prodeje nových vozidel se spalovacími motory. Nařízení však zatím nebylo schváleno, poslední slovo budou mít členské státy.

Z tohoto důvodu mluví o uhelných elektrárnách lídr vysočinské kandidátky ANO Drahoslav Ryba. Uvádí totiž (video, čas 1:41:37): „Všichni si přejeme, abysme podporovali ekologii, na druhou stranu ekologii takovou, která vychází ze zdravého rozumu. A asi všichni víme, že není možné v roce 2038 zcela přejít na elektřinu u aut. Proč? Za prvé proto, že nejsme schopni tu elektřinu vyrobit. Jestliže zhruba ve stejné době mají skončit elektrárny na uhlí, tak je to zhruba 36–38 % elektrické energie, kterou mít nebudeme.“

Podle dat Operátora trhu s elektřinou za rok 2020 můžeme vidět, že v Národním energetickém mixu tvoří energie z uhelných elektráren přesně 42,66 % ročního energetického objemu. Z toho hnědouhelné elektrárny produkují 40 % a z černého uhlí pochází zbývajících 2,66 %. V posledních letech můžeme vidět pokles u černého i hnědého uhlí, které celkově (společně s energií z jádra) jasně převládá. Jaderná i hnědouhelná energie se pohybuje kolem 40 % v energetickém mixu.

Česká Uhelná komise v prosinci 2020 přišla se záměrem zastavit provoz uhelných elektráren do roku 2038. Ministr obchodu a průmyslu a ministr dopravy Karel Havlíček návrh označil za kompromis, ovšem v názoru na konečný rok se jednotliví ministři rozcházejí. Ti by za sociální demokracii preferovali již rok 2033. Česká republika je však za svůj pomalý odklon od uhlí kritizována například Mezinárodní agenturou pro energii (IEA). Ta zmiňuje, že český záměr opustit uhelné elektrárny do roku 2038 je málo ambiciózní.

Dodejme, že např. výroční zpráva (.pdf) o provozu elektrizační soustavy za rok 2020, kterou zpracoval Energetický regulační úřad (ERÚ), uvádí, že podíl hnědého uhlí na výrobu elektřiny v loňském roce činil 36 % (.pdf, str. 11). Černouhelné elektrárny pak dle zprávy vyprodukovali 2 % elektřiny.

Můžeme zmínit, že procenta uhelných elektráren v Národním energetickém mixu skutečně klesají, ovšem pomalu. Například skupina ČEZ v současné době odstavuje některé elektrárny, u jiných snižuje celkový provoz. 

Data operátora trhu s elektřinou ukazují, že se uhlí na národním energetickém mixu podílí 42,66 %. Hnědouhelné elektrárny z toho produkují 40 % a z černého uhlí pochází zbylých 2,66 %. Zpráva Energetického regulačního úřadu pak uvádí, že uhlí v loňském roce tvořilo celkem 38 % celkové výroby elektřiny. Výrok Drahoslava Ryby tedy hodnotíme jako pravdivý.