ANO

Podoba rodného listu se řídí § 29 zákona o matrikách a s ním související vyhláškou. Podle uvedeného zákona tak rodný list mimo jiných informací obsahuje jména „rodičů dítěte“. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-207#f5282584">Součástí vyhlášky, která určuje postup vyřizování matričních tiskopisů a jejich podobu, je pak také přímo vzor (.pdf) rodného listu. V něm jsou podle platné právní úpravy kromě kolonek o narozeném dítěti (místo a datum narození atd.) vyčleněny také části, do nichž se zapisuje „otec dítěte“ a „matka dítěte“. Rodný list tedy neobsahuje informace o „zákonných zástupcích“, a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že podle zákona o matrikách rodný list v případě osvojení dítěte „namísto uvedených údajů o rodičích dítěte“ obsahuje informace „o osvojiteli, popřípadě osvojitelích dítěte“. Podoba rodného listu nicméně zůstává stejná. Občanský zákoník poté uvádí, že osvojitelem se mohou stát manželé nebo jeden z manželů, výjimečně i jiná osoba. Do rodného listu tak nemohou být například zapsáni dva stejnopohlavní partneři.

Aleš Juchelka byl jedním z předkladatelů novely Listiny základních práv a svobod, která chce do Listiny vložit definici (.pdf, str. 2) manželství jako svazku „muže a ženy“. Tato novela byla v prvním čtení projednána na schůzi 29. dubna 2021. Společně s tímto návrhem byl projednán také návrh na úpravu občanského zákoníku, která by naopak umožnila (.pdf, str. 1, 17) sňatky stejnopohlavních párů.

Schůze, na které se projednávaly tyto dva návrhy, byla svolána na žádost 57 poslanců. Jmenný seznam poslanců, kteří podepsali žádost o svolání schůze Sněmovny, není veřejně dostupný. S dotazem jsme se proto obrátili na Radka Vondráčka a na Kancelář Poslanecké sněmovny. Právě ta nám potvrdila, že schůze byla svolána na žádost 57 poslanců, přičemž jedním z nich byl Aleš Juchelka.

Problematika uzavírání sňatků stejnopohlavních párů (.pdf, str. 1) se na pořadu schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky objevila počtvrté 29. dubna 2021. Skupina poslanců předložila sněmovně návrh už 12. června 2018 a k první rozpravě nad návrhem novely občanského zákoníku došlo v rámci prvního čtení 14. listopadu 2018. Rozprava, která byla spojena s protichůdným návrhem novely Listiny základních práv a svobod, byla ovšem přerušena.

Návrh novely byl diskutován i 26. března 2019, avšak projednávání bylo odročeno (.pdf). K dalšímu projednávání došlo až 10. března 2021, kvůli pevně zařazenému bodu však musela být i tato diskuze přerušena. Naposledy se návrh novely v rámci prvního čtení objevil v Poslanecké sněmovně 29. dubna 2021. Dodejme, že z tohoto dne pochází i ověřovaný výrok, a je tak zjevné, že poslankyně Kořanová mluví o době před tímto projednáváním.

Poslankyně Barbora Kořanová tedy správně uvádí, že novela občanského zákoníku, která by umožnila stejnopohlavním párům uzavřít manželství, se před posledním jednáním 29. dubna 2021 v Poslanecké sněmovně projednávala už třikrát, přičemž naposledy to bylo v březnu 2021.

Na schůzi Poslanecké sněmovny dne 29. dubna 2021 byl projednáván návrh novely zákona (.pdf), který by uzákonil sňatky stejnopohlavních párů. Návrh prošel prvním čtením, a zamíří tedy k projednání ve výborech. Sněmovní výbory mají na projednání 80 dní. Ve sloučené rozpravě byl projednáván také návrh novely Listiny základních práv a svobod, který by zavedl ústavní ochranu manželství jako svazku muže a ženy (.pdf, str. 2). Také tento návrh prošel do druhého čtení.

Dle výroku poslankyně Kořanové měl její kolega Patrik Nacher připravený kompromisní návrh, který narovná práva stejnopohlavních párů a současně nezasáhne do pojmu manželství. O tomto návrhu se poslanec Nacher mnohokrát zmiňoval, například na sociální síti Twitter nebo v rozhovoru pro server Novinky.cz již v roce 2018. O tom, že má takovýto návrh připravený, mluvil i během rozpravy v Poslanecké sněmovně.

Žádný takový návrh však v Poslanecké sněmovně předložen nebyl. Ostatně sám Patrik Nacher na plénu Sněmovny 29. dubna k tomuto návrhu uvedl: „je to tam, je to někde zaparkované, já to už nikomu neukážu.“ Pozměňovací návrhy k návrhu zákona, který by uzákonil sňatky stejnopohlavních párů, je možné předkládat až od druhého čtení. Dne 29. dubna byl však návrh teprve přikázán k projednání ve výborech.

V oficiálních dokumentech Poslanecké sněmovny žádný takový návrh neexistuje a na 100. schůzi Poslanecké sněmovny nebyl předložen. Poslanec Nacher byl na této schůzi předkladatelem jediného návrhu, který se týká novelizace trestního zákoníku.

Výrok poslankyně Kořanové hodnotíme jako pravdivý, jelikož Patrik Nacher opravdu opakovaně, a to i na 100. schůzi Poslanecké sněmovny, mluvil o tom, že svůj kompromisní návrh připravený má.

Informace o tom, že je Česká republika nejateističtější zemí na světě, popřípadě v Evropě, se objevuje velmi často. Jednotlivé žebříčky však přicházejí s ne zcela shodnými závěry v závislosti na zkoumaném období, ale také např. na definici ateismu. 

Pokud bychom nahlédli do záznamů (.pdf) sčítání lidu v České republice za rok 2011, dozvíme se, že ateismus se objevuje jen u 1 058 občanů, zatímco pro možnost bez vyznání se vyslovilo přes 3,5 milionu Čechů. Přes 4,6 milionu lidí pak zvolilo možnost své přesvědčení vůbec neuvést. Data z letošního sčítání ještě nejsou dostupná. 

K množství ateistů v jednotlivých zemích světa uvádí poměrně podrobná data Pew Research Center server Our World in Data. Ten ve svém výzkumu mapuje tu část populace, která se identifikuje jako ateistická, agnostická nebo nothing in particular, což bychom mohli přirovnat právě k možnosti bez vyznání. Česká republika v něm skutečně obsadila první místo se 76,4 % občanů „bez víry“. Na 2. místě se pak umístila Severní Korea, což však zřejmě není země, která by se dala objektivně hodnotit. 3. místo obsadilo s necelými 60 % Estonsko. Dodejme, že uvedená data pocházejí z roku 2010, a jsou tedy již 11 let stará.

Průzkum výzkumného centra Gallup z roku 2017, který také bere v potaz rozdíl mezi ateistou a člověkem bez vyznání, řadí Českou republiku v žebříčku nejateističtějších zemí na 2. místo za Čínu. V tomtéž průzkumu pak v žebříčku podílu občanů bez víry (tedy ateisté a lidé bez vyznání dohromady) náleží České republice 3. místo za Čínou a Švédskem. Čínská data v tomto ohledu dosahují až k 90 %, zatímco ta česká se pohybují stále okolo 72 %.

Dalším průzkumem, ve kterém Česká republika vychází jako nejméně náboženská země, je průzkum z roku 2014 provedený v rámci European Social Survey ve 22 evropských zemích mezi mladými lidmi ve věku 16–29 let. Mezi mladými Evropany získali Češi jasně první místo, neboť se jich 91 % nevyslovilo k žádnému náboženství. Estonsko je i v tomto průzkumu na druhém místě, třetí pak obsadilo Švédsko, které se na předních příčkách podobných evropských průzkumů objevuje velmi často. 

Kde však Česká republika drží první místo dlouhodobě, je region střední a východní Evropy. Kromě Estonska zde prakticky nemá v tomto ohledu konkurenci. Všechny sousední země se pohybují na opačné straně spektra, jak je vidět na následující mapě vytvořené z dat Pew Research Center. V České republice se podle těchto dat hlásí k víře v Boha jen 29 % občanů.

A jaký je důvod nízkého počtu věřících v České republice? Nejčastěji se uvádí, že jde o vliv komunistického režimu, podobně jako v Číně, kde nyní pozorujeme velice vysoké počty lidí bez víry. Skutečné důvody však podle Dany Hamplové ze Sociologického ústavu Akademie věd můžeme hledat již v dobách vzrůstu nacionalistických tendencí, tedy v 19. a na počátku 20. století. Katolické náboženství, v té době převládající, bylo chápáno jako vnucené ze strany habsburské monarchie, a proto také po vzniku samostatného státu 1,5 milionu katolíků svou církev opustilo. Katolicismus byl také vnímán jako utlačovatel „pravého“ českého náboženství, tedy protestantismu, konkrétně husitské tradice. Ve 20. století tedy vzniká i Církev československá husitská, jako zastánce evangelického tábora, ani té se ale nepodařilo dlouhodobě oslovit významnou část obyvatelstva.

Ministryně Schillerová mluví o snížení DPH u vodného a stočného, což by podle ní mělo pomoci zvrátit trend postupného růstu cen vody. V odůvodnění se proto zaměříme na ministryní uváděnou změnu legislativy i na vývoj cen vodného a stočného v Česku.

Od 1. května 2020 došlo ke snížení daně z přidané hodnoty u celé řady zboží a služeb na 10 %, tedy nejnižší ze tří sazeb. Patří sem také vodné a stočné, které bylo původně v 15% sazbě. Návrh zákona, kterým se mění také zákon o dani z přidané hodnoty, předložilo Ministerstvo financí vedené Alenou Schillerovou v roce 2018. Poslanecká sněmovna jej i přes zamítnutí Senátem schválila v roce 2019. Pro návrh hlasovali poslanci ANO, ČSSD a KSČM.

Podle dat vědeckotechnického časopisu Vodní hospodářství dochází k růstu cen vodného a stočného v České republice setrvale. Například v roce 2019 stál jeden metr krychlový vody (1 000 litrů) průměrně 88,16 Kč, zatímco v roce 2018 85,63 Kč a v roce 2017 to bylo 84,30 Kč.

Poslanci z hnutí SPD považovali nouzový stav za zbytečný již v září 2020. Odmítavé stanovisko k prodlužování nouzového stavu či lockdownu SPD pravidelně zveřejňuje i na vlastních webových stránkách. I při dosud posledním projednávání prodloužení nouzového stavu v Poslanecké sněmovně Tomio Okamura prohlásil, že SPD nepovažuje lockdown za řešení. Hnutí Svoboda a přímá demokracie tedy prodloužení nouzového stavu nepodpořilo.

Billboardy související s pandemií covidu-19 začala SPD aktivně rozšiřovat na jaře 2021. Heslo „Lockdown není řešení“ zveřejnil Tomio Okamura i na svých uživatelských účtech na Facebooku a Twitteru. Mezi další podobná hesla využívaná SPD patří i „Plošné zákazy nejsou řešení“.

Uveďme, že předpokládáme, že poslanec Kolovratník „dvěma západočeskými okresy“ míní okresy Cheb a Sokolov. Celkové odůvodnění se proto odvíjí od tohoto předpokladu. K jejich uzavření spolu s uzavřením okresu Trutnov vláda přistoupila dne 11. února 2021. Krizové opatření (.pdf) nabylo účinnosti od pátku 12. února a platilo do 14. února (.pdf, str. 1).

Krizové opatření o omezení volného pohybu osob při vstupu na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov pak vláda vydala také 14. února (.pdf). Tímto opatřením se prodloužilo uzavření těchto tří okresů až do 28. února (.pdf, str. 1). Dodejme, že 26. února bylo v rámci celé České republiky vydáno plošné opatření (.pdf), kterým je obyvatelům od 1. března zakázáno „opustit území okresu nebo hlavního města Prahy, na jehož území mají trvalý pobyt nebo bydliště“ (.pdf, str. 1).

Dále se podívejme na srovnání epidemické situace před uzavřením tří výše jmenovaných okresů dne 11. února – přesněji na počty osob s potvrzenou nákazou onemocněním covid-19 za posledních sedm dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Dne 11. února byl tento počet skutečně nejvyšší právě v okresech Trutnov, Sokolov a Cheb. Konkrétně se v okrese Sokolov jednalo o přibližně 1 184 nově nakažených na 100 tisíc obyvatel za posledních sedm dní. V okrese Cheb to bylo cca 1 149 osob a v okrese Trutnov cca 1 092 osob.

Dne 23. března 2021, tedy dva dny před konáním námi ověřované debaty, byly počty osob s potvrzenou nákazou covidem-19 na 100 tisíc obyvatel za posledních sedm dní ve zmiňovaných okresech naopak jedny z nejnižších v rámci České republiky. Okres Trutnov evidoval 225 těchto osob, okres Cheb cca 140 a okres Sokolov přibližně 286. Podle dostupných neoficiálních dat byla situace v uvedených okresech velmi podobná také 24. března.

Dodejme však, že v okrese Kroměříž bylo k 23. březnu 2021 cca 284 covid-19 pozitivních osob v přepočtu na 100 tisíc obyvatel za posledních sedm dnů. Okres Kroměříž tedy k tomuto datu registroval menší přírůstek nakažených než okres Sokolov. V okresech Trutnov a Cheb byl ovšem přírůstek skutečně nejnižší, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V červenci 2020 publikovala skupina vědců působící v dětské nemocnici v americkém Cincinnati studii, která se věnuje souvislosti mezi uzavřením škol a vývojem šíření nemoci covid-19.

Sběr dat probíhal po dobu šesti týdnů v období od 9. března do 7. května 2020 a vědci se zaměřovali především na počet nových případů a úmrtí na 100 tisíc obyvatel ve všech padesáti amerických státech. Ze závěrů studie vyplývá, že po uzavření základních a středních škol došlo k týdennímu poklesu incidence (tedy k poklesu počtu nových případů) o 62 % a k poklesu mortality o 58 %. Autoři však upozorňují na to, že tyto poklesy mohou být ovlivněny i jinými opatřeními.

Nicméně pro doplnění uveďme, že mezi dalšími studiemi není jednotný konsensus ohledně šíření nákazy ve školách. Například ze studií provedených ve Švédsku, Norsku či z další americké studie vyplývá, že riziko přenosu viru SARS-CoV-2 ve školách je nízké.

Naproti tomu však stojí zjištění některých výzkumů, které uvádějí asymptomatičnost onemocnění covid-19 u dětí jako riziko dalšího nevědomého šíření nákazy. Riziko šíření covidu-19 ve školách potvrzuje také studie provedená v Nizozemsku. Zde se vznikem nové, rychleji se šířící mutace covidu-19 prokázalo 15 % testovaných učitelů, studentů a rodinných příslušníků jako nakažených jeden měsíc poté, co se v dané škole objevil první případ nákazy.

Poslanec Kolovratník v kontextu debaty o epidemických rizicích spojených s otevřením škol uvádí, že existují studie, které potvrzují pozitivní vliv uzavření škol, respektive omezení kontaktů mezi školáky, na celkovou epidemickou situaci.

Stav a vývoj epidemie covidu-19 ve školách v České republice zpracoval Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Šetření se však spíše než souvislostí mezi uzavřením škol a celkovou epidemickou situací zabývá souvislostí mezi uzavřením škol a šířením covidu-19 mezi žáky a učiteli. ÚZIS zde využívá data k 17. březnu 2021, do závěrů se tak promítlo i poslední uzavření škol, ke kterému došlo 1. března.

Z tohoto šetření vyplývá, že školy v dlouhodobém horizontu tvoří „významný počet ohnisek nákazy covid-19, v absolutním počtu jde o nejčastější typ ohniska“ (str. 5). Zde je ale důležité připomenout, že školská zařízení jsou uzavřené komunity, ve kterých je monitorování šíření nákazy jednodušší než například v restauracích a ostatních zařízeních určených pro volnočasovou aktivitu. Zároveň jsou však tato ohniska „spíše malá, průměrně je na jedno zařízení 4,7 identifikovaných pozitivních případů“ (str. 5).

Podle dat ÚZIS se platná protiepidemická opatření v oblasti školství odráží ve vývoji počtu ohnisek a nakažených ve školských zařízeních. Když se 14. října 2020 uzavřely všechny školy, došlo k poklesu nákazy v základních a středních školách. Naopak rozvolnění těchto opatření před Vánocemi se projevilo na zvýšených hodnotách v období mezi 7. prosincem a 20. prosincem (str. 10). Během vánočních prázdnin hodnoty poklesly, ovšem v lednu (str. 9) se počty ohnisek i nakažených začaly znovu navyšovat, a to až „k velmi vysokým hodnotám registrovaným v únoru“. Za tento měsíc bylo v základních a mateřských školách identifikováno více než 600 ohnisek s více než 2 500 osobami.

Po uzavření všech typů škol, ke kterému došlo 1. března, „počty ohnisek i nakažených zásadně poklesly“ – v týdnu od 1. března do 8. března bylo ve školských zařízeních registrováno 25 ohnisek s celkem 110 nakaženými osobami (str. 9).

Z výše uvedeného tak vyplývá, že uzavření škol má značný vliv na šíření covidu-19 ve školách. Zároveň jsou školy nejčastějším druhem ohniska nákazy (str. 6). Žádná studie zkoumající vliv uzavření škol na celkovou epidemickou situaci však v České republice nevznikla. Pro úplnost ještě dodejme, že celkově bylo ve školských zařízeních v České republice od května 2020 k 14. březnu 2021 identifikováno 2 080 ohnisek nákazy s 9 760 pozitivními osobami, včetně učitelů a ostatního personálu školy (str. 2).

Zmíněnému tématu se nicméně věnují některé zahraniční výzkumy. V červenci 2020 například studii, která se věnuje souvislosti mezi uzavřením škol a vývojem šíření nemoci covid-19, publikovala skupina vědců působící v dětské nemocnici v americkém Cincinnati. Sběr dat probíhal po dobu šesti týdnů v období od 9. března do 7. května 2020 a byl pozorován počet nových případů a úmrtí na 100 tisíc obyvatel ve všech padesáti amerických státech. Ze závěrů studie vyplývá, že po uzavření základních a středních škol došlo k průměrnému týdennímu poklesu incidence (tj. počtu nových případů) o 62 % a k poklesu mortality o 58 %. Studie tedy potvrdila časovou souslednost mezi uzavřením škol a poklesem incidence i mortality, autoři ale upozorňují na to, že tyto poklesy mohou být ovlivněny i jinými opatřeními.

Některé zahraniční studie také potvrdily, že otevřené školy působí jako významná ohniska nákazy. Například ve Švýcarsku se uzavření škol projevilo jako třetí nejúčinnější protiepidemické opatření (.pdf, str. 1). Důležitou roli škol v intenzitě šíření covidu-19 potvrzuje i studie z Nizozemska. Podle ní může být důvodem rychlejšího šíření vyšší bezpříznakovost covidu-19 u dětí, které tak vir nevědomky přenáší. Neopominutelným aspektem je i šíření nakažlivějších mutací. K obdobným závěrům dochází i studie mapující situaci v Rakousku.

Naopak podle jiných studií, které byly provedeny ve Švédsku, Norsku nebo Spojených státech amerických, není riziko přenosu covidu-19 ve školách vysoké za předpokladu dodržování hygienických opatření. Tyto studie však neporovnávají riziko přenosu ve školách a mimo ně.