ANO

Předně uveďme, že zde ministr Havlíček reaguje na otázku, zda by vláda v souvislosti s protiepidemickými opatřeními neměla veřejnosti předložit plán dalšího postupu (video, čas 32:50). Ve své odpovědi také poukazuje na rozšíření britské mutace a na měnící se předpovědi vývoje epidemické situace.

Jako příklad Karel Havlíček uvádí mimo jiné Belgii. Připomeňme, že celostátní lockdown vyhlásila na konci října 2020. Epidemická situace se pak v Belgii začala koncem listopadu 2020 mírně zlepšovat a k 1. prosinci 2020 byla některá opatření zmírněna. Za přísných podmínek byly otevřeny například obchody a muzea.

K 27. lednu pak byly kvůli obavám z šíření nových mutací koronaviru zakázány všechny cesty za účelem rekreace směrem do Belgie i z ní. Uvnitř země poté docházelo ke zmírnění některých opatření, jelikož počty hospitalizovaných a zemřelých začaly mírně klesat. V první polovině února tak byly otevřeny venkovní kempy, kadeřnictví, tetovací salóny, zvířecí parky či zoologické zahrady.

Následně mělo dojít k dalšímu uvolňování restrikcí, zvažováno bylo například navýšení počtu osob, které se mohly scházet ve venkovních prostorách. Znovu také měl být posouzen výše zmíněný zákaz cestování za účelem rekreace. Ve spojitosti s dalším nárůstem počtu hospitalizovaných a převažujícím výskytem tzv. britské mutace na území Belgie však 26. února belgická vláda oznámila, že toto rozvolnění bude odloženo. Doplňme, že k určitému zmírnění protiepidemických opatření, které se týkalo především navýšení počtu osob, jež se mohou scházet, později došlo 8. března. Omezení cestování však zůstalo nadále v platnosti.

Itálie během podzimu 2020 přešla na nový systém hodnocení stavu epidemické situace, v jehož rámci jsou podle předem daných kritérií regiony řazeny do žluté, oranžové a červené zóny. Na základě tohoto systému došlo 13. prosince 2020 k rozvolnění části restrikcí v některých regionech a byly mj. otevřeny restaurace, kavárny a bary.

V únoru 2021 poté italská vláda uvažovala o rozvolnění některých opatření – například o otevření lyžařských areálů. Kvůli obavě ze šíření nových mutací koronaviru však bylo toto rozvolnění pouhý jeden den před plánovaným otevřením odloženo. Aktuálně se téměř celá Itálie nachází v nejvyšším stupni pohotovosti. O velikonočních svátcích pak bude celá Itálie zařazena do červené zóny nezávisle na vývoji epidemické situace.

19. října 2020 byla v Irsku zavedena doposud nejpřísnější omezení proti šíření koronaviru. Opatření vešla v platnost ve středu 21. října a celkem trvala šest týdnů do 1. prosince. V průběhu trvání lockdownu patřilo Irsko mezi evropské země, ve kterých čísla nově nakažených spadala mezi nejnižší. 

Ve dnech před Vánoci, např. k 20. prosinci, Irsko skutečně zaznamenávalo spolu s Řeckem, Norskem či Finskem jedny z nejmenších denních přírůstků nově nakažených v rámci Evropy. Uveďme však, že zhruba v té době se v zemi začala epidemická situace opět zhoršovat. Od 24. prosince tak došlo k opětovnému zavedení lockdownu. 

Nejvyššího počtu nově nakažených covidem-19 poté Irsko dosáhlo 10. ledna 2020. V té době zde také tyto počty (v rámci sedmidenních průměrů v přepočtu na milion obyvatel) byly nejvyšší jak v rámci Evropy, tak v rámci celosvětového srovnání. Doplňme, že od 11. ledna začaly počty nově nakažených v Irsku klesat.

Dle mluvčího irského ministerského předsedy Micheála Martina stojí za tehdejším zvýšením počtu nakažených několik důvodů, například sezónnost onemocnění a přítomnost britské mutace koronaviru. Dalším důvodem podle něj bylo také rozvolnění opatření před vánočními svátky, kdy se zmírnila i pravidla týkající se návštěv v jiných domácnostech. 

Graf níže pak zobrazuje vývoj počtu nových případů covidu-19 v Irsku. Vyznačeno je v něm například otevření restaurací 4. prosince, potvrzení prvního případu výskytu britské mutace 25. prosince, zmírnění opatření v souvislosti se zmiňovanými návštěvami osob 18. prosince a jeho následovné zpřísnění 1. ledna.

Závěrem uveďme, že Karel Havlíček správně uvádí, že Irsko v době před Vánoci zaznamenávalo jedny z nejnižších přírůstků nově nakažených covidem-19 v Evropě a že se během poměrně krátké doby dostalo mezi země s přírůstky nejvyššími. Musíme však dodat, že časový údaj ve vztahu ke zhoršení epidemické situace v Irsku není zcela přesný. Ke změně nedošlo během dvou měsíců, ale během necelého jednoho měsíce. S touto výhradou však výrok stále hodnotíme jako pravdivý, protože smysl Havlíčkových slov, tedy že se Irsko během poměrně krátké doby dostalo ze zemí nejméně postižených koronavirem mezi země nejpostiženější, je pravdivý.

Ve veřejně dostupných zdrojích nejsou k dispozici absolutní počty pozitivně testovaných zaměstnanců ve firmách. V pátek 12. března ministr zdravotnictví Jan Blatný sice sdělil, že zachycených pozitivních případů jsou řádově stovky, ale zároveň řekl, že relativní pozitivita povinného firemního testování je kolem 1–2 %. Tyto hodnoty pak odpovídají také číslům o pozitivitě preventivního a plošného testování v populaci, které na svých stránkách uvádí Ministerstvo zdravotnictví.

O podobných odhadech v pátek 12. března mluvil i Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy. Ten poté v pondělí 15. března na tiskové konferenci zveřejnil průzkum (.pdf) uvádějící podíl pozitivních záchytů covidu-19 ve firmách o hodnotě 0,77 % (str. 5). Tento průzkum byl nicméně zveřejněn až den po konání námi ověřované debaty. Zda měl ministr Havlíček předběžné údaje zmíněného průzkumu k dispozici, se nám prozatím od Ministerstva průmyslu a obchodu, které jsme oslovili, nepodařilo zjistit.

Doplňme, že Karel Havlíček v rozhovoru pro Seznam Zprávy dne 14. března zmínil, že se nyní ve firmách testují 2,5 až 3 miliony zaměstnanců za týden. Pokud bychom laicky vynásobili tento počet zmiňovanými procenty pozitivních záchytů, tedy hodnotou 0,77 %, připadalo by na jeden den cca 2 750 až 3 300 zachycených případů. Nutno však podotknout, že se jedná o přibližné údaje a tento výpočet vychází z čísel, o nichž hovořil sám ministr Havlíček.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám tedy nepodařilo dohledat, jaký byl ke 14. březnu počet pozitivně testovaných na covid-19 v rámci testování ve firmách, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předně uveďme, že termín smrtnost označuje „podíl zemřelých ze skupiny osob, která trpí určitým onemocněním“. Smrtnost onemocnění covid-19 tedy odpovídá poměru lidí, kteří zemřeli s covidem-19, k počtu lidí, kteří se covidem-19 celkově nakazili.

Podle dat Ministerstva zdravotnictví bylo (dle hlášení krajských hygienických stanic a laboratoří) v České republice ke dni 13. března 2021 prokázáno 1 399 133 případů onemocnění covidem-19. Ministerstvo také uvádí, že ke stejnému datu bylo zaznamenáno celkem 23 337 úmrtí v souvislosti s covidem‑19. (Pro úplnost doplňme, že oficiální statistiky zahrnují všechna úmrtí osob, které byly pozitivně testovány na covid‑19 metodou PCR bez ohledu na to, jaké byly příčiny jejich úmrtí, a k jejichž úmrtí došlo v rámci hospitalizace či mimo ni.)

Z těchto dvou čísel výpočtem získáme smrtnost onemocnění covid-19 v České republice, která k 13. březnu byla přibližně 1,67 %.

Obdobná data uvádí také Univerzita Johnse Hopkinse, která k 13. březnu uvádí smrtnost 1,7 %. Uveďme, že univerzita k tomuto dni pracuje s mírně odlišnými daty, přesněji s počty 1 365 724 nakažených a 22 624 zemřelých. Výpočtem poté získáme smrtnost 1,66 %, tedy podobné číslo, jaké uvádí Ministerstvo zdravotnictví. Hodnota uváděná Karlem Havlíčkem se tak od těchto dat sice mírně liší, rozdíl se však pohybuje na hranici naší 10% odchylky, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) skutečně vyplývá, že školy představují riziko nákazy covidem-19. Graf, který ředitel ÚZIS Ladislav Dušek představil poslancům školského výboru v polovině února 2021, ukazuje (.pptx, str. 22) školská zařízení jako nejčastější ohniska nákazy podle hlášení krajských hygienických stanic. K datu 14. února 2021 jich od května 2020 uvádí 1 410. Tato ohniska však bývají relativně malá, v průměru přibližně 5 nakažených osob.

Zároveň však Ladislav Dušek upozorňuje (video, část 10:30, čas 2:50), že ve školách, podobně jako v zařízeních sociálních služeb či zdravotnických zařízeních, se nákaza identifikuje a trasuje mnohem snadněji než v jiných provozech. Nelze tedy říci, že školy jsou z hlediska nákazy jednoznačně nejrizikovější, ale je zřejmé, že poměrně významné riziko v nich je.

Průzkum, který nechala zpracovat Pedagogická komora, rovněž potvrzuje výrazný nárůst nákazy ve školách. Z něj vyplývá, že v průběhu února 2021 výrazně vzrostl počet pozitivně testovaných dětí ve věku 4–8 let. Právě tato věková kategorie ještě v únoru chodila do škol a školek. U dětí nad 9 let, které v této době už měly distanční výuku, se počet nakažených vyvíjel podobně jako ve zbytku populace.

Podle výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2019/2020 byl podíl učitelů starších 50 let na základních školách 36,2 % (.pdf, str. 56). Co se týče středních škol, počet pedagogů nad 50 let věku dosáhl podílu téměř 45 % (.pdf, str. 92) a u vyšších odborných škol se pak jedná o 41,6 % (.pdf, str. 144). U mateřských škol, které doplňují strukturu regionálního vzdělávání, kategorie učitelů nad 50 let dosahovala podílu 34,5 % (.pdf, str. 23). 

Pokud se podíváme na údaje Českého statistického úřadu (.pdf) za rok 2019, uvádějí mírně jiná čísla. Podíl učitelů ve věku 50 let a více představoval u mateřských škol 42,4 %, u základních škol 41,4 %, u středních škol a konzervatoří 53,1 % a u vyšších odborných škol 50,3 %.

Uveďme, že například šetření Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) z roku 2019 zmiňuje podíl necelých 60 % (.pdf, str. 8) ve spojitosti se zastoupením učitelů starších 45 let. Tedy nikoli učitelů starších 50 let, o nichž ve výroku hovoří Ivo Vondrák.

Podle dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je poté průměrný věk učitelů v českém regionálním školství poměrně vysoký a dosahuje 47,2 let. Pokud se podíváme na nejnovější data MŠMT, která zobrazují i proměnu podílu výše zmiňované věkové kategorie učitelů v čase, vidíme jeho nárůst. V roce 2012 se jednalo o 39,1 % a v roce 2020 o 45,2 % (.xlsx, list 2a). Celkový vývoj podílu shrnuje následující graf. 

Pokud tedy budeme vycházet z nejnovějších údajů MŠMT, podíl učitelů nad 50 let se v regionálním školství pohybuje kolem 45 %. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, jelikož podíl této kategorie nedosahuje 60 %, byť srovnání v čase naznačuje trend postupného nárůstu. 

Předně uveďme, že ověřujeme jen to, co je obsahem dopisu České konference rektorů, nikoli jestli jej dostal i poslanec a hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák.

Také připomeňme, že s návrhem úředních maturit přišel premiér Andrej Babiš. Návrh počítá s tím, že by výsledné známky na maturitním vysvědčení byly určeny podle průměru za všechny roky studia na střední škole. Studenti by tak nemuseli skládat klasickou maturitní zkoušku.

Proti tomuto návrhu se už dříve postavila i skupina představitelů školských asociací, včetně Asociace ředitelů gymnázií, Asociace ředitelů hotelových škol či Unie školských asociací CZESHA, které napsaly 6. března 2021 otevřený dopis (.pdf) premiéru Babišovi, ve kterém zavedení tzv. úřední maturity odmítají.

Česká konference rektorů (ČKR) poté 8. března zveřejnila na své webové stránce dopis (.pdf) adresovaný také primárně premiérovi, ve kterém uvádí, že ČKR „odmítá z legislativních, pedagogických i etických důvodů návrh na faktické zrušení maturitních zkoušek v roce 2021 a jejich nahrazení tzv. úřední maturitou.“

Ve svém prohlášení Česká konference rektorů dále dodává: „Kromě skutečnosti, že tato radikální a v kontextu českého školství zcela bezprecedentní změna by si vyžádala významné legislativní úpravy, poukazuje ČKR rovněž na nevratné škody ve vzdělávacím systému, jejichž obětí by byli studenti maturitních ročníků a současně uchazeči o náročné vysokoškolské vzdělávání.

ČKR považuje podobné návrhy za krajně nezodpovědné, nekoncepční a ve svém důsledku škodlivé pro konkurenceschopnost mladé generace v České republice. ČKR se vší vážností apeluje na Vládu České republiky, aby odolala populismu a zamezila hazardu s budoucností země.“

Pro úplnost dodejme, že ministr školství Robert Plaga na tiskové konferenci konané dne 10. března oznámil, v jaké podobě se letošní maturitní zkoušky budou konat. Zavedení úředních maturit plošně pro všechny studenty ministr Plaga odmítl a uvedl, že by podle něj šlo o bezdůvodnou devalvaci vzdělávání. Místo toho představil několik změn, letošní maturanti nebudou např. muset povinně skládat ústní část maturitní zkoušky z češtiny a cizího jazyka. 

Maturanti, kteří pracují kvůli epidemii covidu-19 v nemocnicích či domovech seniorů, navíc nebudou muset dělat ani státní didaktické testy. Pro ostatní studenty tyto testy zůstanou povinné, pouze se u nich prodlouží čas. Doplňme, že se také například posunul termín maturitních testů z 3. až 7. května na 24. až 26. květen.

DOPLNĚNÍ: Výrok Ivo Vondráka byl původně hodnocen jako neověřitelný, jelikož se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo nalézt žádné informace, které by jej potvrzovaly, či vyvracely a Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), na který jsme se obrátili, nám zatím neodpověděl. Ivo Vondrák nám nicméně po zveřejnění analýzy zaslal neveřejnou prezentaci ÚZIS, která jeho slova potvrzuje. Doplnili jsme proto odůvodnění výroku a změnili jeho hodnocení na pravdu.

Prezentace, kterou představil ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) Ladislav Dušek na únorovém jednání školského výboru Poslanecké sněmovny, uvádí (.pptx, str. 22) 1 410 ohnisek ve školských zařízeních v období od května 2020 do 14. února 2021.

V neveřejné verzi prezentace ÚZIS s aktualizovanými daty k 28. únoru 2021, kterou nám zaslal Ivo Vondrák, však již ÚZIS uvádí 1 907 identifikovaných ohnisek ve školských zařízeních s průměrným počtem 4,7 osoby na ohnisko.

Školy zde vycházejí jako nejčastější ohniska nákazy podle hlášení krajských hygienických stanic. Ladislav Dušek však také upozornil (video, část 10:30, čas 2:50), že ve školách, podobně jako v zařízeních sociálních služeb či zdravotnických zařízeních, se nákaza identifikuje a trasuje mnohem snadněji než v jiných provozech. Porovnávání rizikovosti různých typů zařízení je tedy nutno brát s jistou rezervou, nicméně je zřejmé, že školy představují poměrně významné riziko.

Dodejme, že data ÚZIS jsou za období od května 2020, tedy cca dva měsíce po začátku pandemie covidu-19, o kterém mluví Ivo Vondrák. Nicméně vzhledem k tomu, že školy byly v prvních dvou měsících pandemie uzavřeny, lze předpokládat, že v tomto období žádná ohniska ve školách nebyla.

Původní vládní verze pandemického zákona leží ve sněmovně od května 2020. Tento návrh ale neprošel ani prvním čtením. 

Aktivně se totiž začal proces schvalování pandemického zákona vyvíjet až s prodloužením nouzového stavu 14. února letošního roku, o který požádali hejtmani. Pro hejtmany bylo jednou z podmínek prodloužení nouzového stavu schválení pandemického zákona. Dodejme, že svou verzi pandemického zákona již v lednu předložila vládě Pirátská strana. 

Vláda schválila nový návrh pandemického zákona z pera ministra zdravotnictví Blatného 15. února (.pdf). Dodejme, že nový návrh se jen nepatrně lišil od toho původního, který v Poslanecké sněmovně leží od května 2020. V dalších dnech se konaly tři schůzky vlády se zástupci opozičních stran, na kterých postupně krystalizovala společná shoda na podobě návrhu. Největším bodem rozporu byla otázka systému odškodňování. Opozice žádala, aby byly kompenzace ukotveny v textu pandemického zákona.

Vládní návrh zákona byl již 18. února schválen Poslaneckou sněmovnou. Senát ho ale vrátil do Poslanecké sněmovny zpět a požadoval, aby mimořádná opatření určena na zvládnutí epidemie covidu-19 byla navázána na stav pandemické pohotovosti (.pdf, str. 4). Poslanecká sněmovna pak o návrhu zákona jednala 26. února a zákon s pozměňovacími návrhy schválila. Tentýž den zákon podepsal prezident Miloš Zeman.

Andrej Babiš ve výroku poukazuje na shodu vlády a opozice na pandemickém zákonu. Ta opravdu vznikla po třech schůzkách vlády se zástupci opozice. Proti návrhu byla při obou hlasováních pouze SPD, část KSČM a nezařazení poslanci. Ostatní opoziční i vládní poslanci byli pro návrh.

Andrej Babiš v kontextu výroku hovoří o jednání zástupců vlády s opozicí. Jednání se týkala podoby tzv. pandemického zákona.

Vládní návrh „zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů“ byl vládou schválen (.pdf) 15. února 2021. Doplňme, že návrh zákona se jen nepatrně liší od původní verze vládního návrhu zákona (.pdf), který v Poslanecké sněmovně leží od května 2020.

S opozicí se Andrej Babiš sešel již v 11 hodin dopoledne 16. února, tedy den po schválení návrhu zákona vládou. Opoziční strany chtěly schválit pandemický zákon co nejdříve, aby nemusel být prodlužován nouzový stav. Doplňme, že také hejtmani vyzvali vládu, aby pandemický zákon projednala co nejrychleji.

Další schůzka vlády a opozice následovala ve středu 17. února. Na jednání Andrej Babiš přistoupil na většinu požadavků opozice. Podle závěrů jediným bodem rozporu zůstala otázka systému odškodňování. Opozice žádala, aby byly kompenzace ukotveny v textu pandemického zákona.

Třetí schůzka následovala ve čtvrtek 18. února v ranních hodinách před jednáním Poslanecké sněmovny, na které se již před desátou dopolední ustanovila shoda na podobě systému odškodňování. Poslanecká sněmovna ještě týž den o návrhu pandemického zákona jednala ve stavu legislativní nouze. Vládní návrh zákona byl schválen.

Senát o pandemickém zákonu jednal 24. února a Poslanecké sněmovně návrh zákona vrátil. Senát požadoval, aby mimořádná opatření určena na zvládnutí epidemie covidu-19 byla navázána na stav pandemické pohotovosti (.pdf, str. 4).

Poslanecká sněmovna pak o návrhu zákona jednala 26. února a zákon s pozměňovacími návrhy schválila. Tentýž den zákon podepsal prezident Miloš Zeman.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož jednání vlády a opozice ohledně pandemického zákona proběhlo během necelých 48 hodin. První schůzka vlády s opozicí se konala 16. února 2021 od 11 dopoledne, na podobě zákona se zástupci vlády a opozice shodli ve čtvrtek 18. února před desátou dopolední.