KDU-ČSL

Bývalá vláda představila během pandemie covidu-19 několik programů na pomoc zaměstnancům, firmám a osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ).

Co se týče nynějších kompenzačních programů, pod Ministerstvo práce a sociálních věcí spadají například programy Antivirus A a Antivirus B. Účelem prvního z nich jsou kompenzace nákladů zaměstnavatelům, jejichž zaměstnanci měli nařízenou karanténu nebo izolaci. U Antiviru B se pak jednalo o kompenzace firmám v případě, že musely omezit provoz kvůli významnému počtu zaměstnanců v karanténě, nebo například je-li z důvodu pandemie omezená poptávka po jejich službách či produktech.

Pro poškozené OSVČ, ale také pro společníky malých firem a osoby pracující na DPČ a DPP je zde program Kompenzační bonus, který spadá pod Ministerstvo financí.

V gesci Ministerstva průmyslu a obchodu měly být například dotační program COVID 2021 a program COVID Nepokryté náklady, určené pro firmy s významným poklesem tržeb. Přestože byly již připravené, vláda nakonec rozhodla, že je opětovně nespustí.

Doplňme, že v současné době také fungují některé programy, jejichž účelem je primárně poskytnout podnikatelům záruky za úvěry, nejedná se nicméně o klasické kompenzace. Zmínit můžeme např. záruční program COVID Sport spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu. V jeho gesci byl také nedávno ukončený záruční program COVID Záruka CK pro cestovní kanceláře, na který navázal program Záruka CK Ministerstva pro místní rozvoj.

Z výše uvedených informací vyplývá, že kompenzační programy se skutečně dělí především mezi tři zmíněná ministerstva. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Tématu finanční podpory kasin se věnuje například článek zpravodajského serveru iRozhlas.cz ze 17. ledna 2022. Z tabulky uvedené v článku vyplývá, že mezi 30 největších příjemců kompenzací z tzv. covidových programů patří pět provozovatelů kasin a hazardních her. Tyto společnosti od státu inkasovaly na podporách dohromady 404,7 milionu Kč. 

Kompenzace byly mezi jednotlivé provozovatele rozděleny následovně:

Bohužel nelze na základě těchto dat jednoznačně určit pravdivost či nepravdivost výroku Mariana Jurečky. Jak již bylo zmíněno, dostupná data se týkají pouze 30 největších příjemců finanční podpory. K posouzení, zda provozovatelé kasin a hazardních her obdrželi od státu více než 500 milionů Kč, jsou totiž potřebná i data menších příjemců. Ta však Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) dosud nezveřejnilo. Na zástupce MPO jsme se proto obrátili s žádostí o úplná data, dosud jsme však neobdrželi odpověď, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pro kontext doplňme, že debata o kompenzacích pro velké společnosti a provozovatele kasin se rozvířila ve spojitosti s projevem ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely v Poslanecké sněmovně. V něm nový ministr kritizoval bývalou vládu za plošné poskytování dotací všem firmám a upozorňoval na to, že vláda Andreje Babiše nerozlišovala, zda by se bez této pomoci firmy dostaly do existenční krize.

Na vyjádření ministra Síkely poté reagoval jeho předchůdce Karel Havlíček, který zdůrazňoval, že na základě tlaku například i ze strany Evropské komise bylo nutné kompenzace poskytnout bez rozdílu všem podnikům, které byly na základě proticovidových opatření omezeny či uzavřeny. 

Na úvod upřesněme, že pojem kurzarbeit označuje opatření, v jehož rámci mohou zaměstnavatelé získat příspěvek „na mzdové náklady za dobu, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z důvodu omezení odbytu či z důvodu jiných mimořádných událostí“. Toto opatření přitom funguje na základě dohody mezi zaměstnavateli a vládou o udržení zaměstnanosti. Zaměstnavatelé díky podpoře státu nemusí zaměstnance propouštět, jen jim sníží úvazky. Zároveň zaměstnanci nepřijdou o většinu svého dosavadního příjmu.

Novelu, jejímž cílem bylo změnit zákon o zaměstnanosti tak, aby umožňoval zavedení a aktivaci kurzarbeitu (.pdf, str. 16), začala vláda Andreje Babiše připravovat v září 2020. Nové opatření mělo především navázat na program Antivirus, který mělo také nahradit. Uveďme, že o možném zavedení kurzarbeitu pomocí změny zákona se diskutovalo již dříve, například na konci srpna 2020.

Na podmínkách a podobě příspěvku se nejdříve nemohla dohodnout vláda s odbory a zaměstnavateli. Později nepanovala shoda ani v Poslanecké sněmovně, kde vláda předložila novelu 25. září 2020. Dohromady podali k tomuto návrhu opoziční, ale i vládní poslanci téměř 80 pozměňovacích návrhů. Původní předložené znění dokonce sám bývalý premiér Andrej Babiš označil za nepovedené.

Tehdejší opoziční poslanci již na jaře 2020, tedy před necelými dvěma roky, poukazovali na potřebu zavedení kurzarbeitu. Vládou navrhovanou podobu zákona o kurzarbeitu pak v září 2020 kritizoval například Jurečkův stranický kolega z KDU-ČSL Jan Bartošek. Mimo jiné obvinil (video, čas 0:24) zástupce tehdejší vlády, že „celé prázdniny prolenošili“. Na neschopnost vlády připravit návrh zákona, na kterém by byla shoda, upozorňoval v dubnu 2021 mimo jiné poslanec tehdy opoziční ODS Jan Bauer. Poslanci tedy poukazovali na podle nich pomalý postup vlády v rámci implementace kurzarbeitu.

Konečné znění novely poté Parlament schválil až 9. června 2021 a 18. června 2021 jej podepsal prezident. Jako zákon č. 248/2021 Sb. byla následně novela zveřejněna ve Sbírce zákonů a v částečnou účinnost vešla 1. července 2021. Zákon, který aktivaci kurzarbeitu umožňuje, tak již dokončen je. K této aktivaci však stále nedošlo. Příspěvek v době částečné práce je totiž veřejnou podporou a jako podporu firmám ho lze poskytovat (.pdf, str. 1–2) až po schválení Evropskou komisí, tedy po tzv. notifikaci (.pdf, str. 4–5). Doplňme, že evropské povolení má v EU bránit tomu, aby některý z členských států zvýhodňoval určitá odvětví či firmy.

Tento notifikační proces ještě podle Ministerstva práce a sociálních věcí dokončen nebyl. Na dotaz Demagog.cz ministerstvo potvrdilo, že jednání mezi MPSV a Evropskou komisí ve spolupráci s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nadále pokračují. Aktuálně se pak podle MPSV projednávají „vzorová nařízení vlády, kterými vláda aktivuje poskytování příspěvku v době částečné práce“.

Na závěr tedy shrňme, že zástupci KDU-ČSL vládu Andreje Babiše kvůli návrhu zákona o kurzarbeitu kritizovali zejm. za to, že vláda nepostupovala rychleji. Byť výslovně nemluvili o procesu notifikace, jedná se o nedílnou součást zavedení kurzarbeitu. Ačkoli již ke schválení zákona došlo, bývalý kabinet ANO a ČSSD skutečně nedokázal notifikační proces kurzarbeitu dokončit. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Nejprve uveďme, že pojmem daňový ráj se označují země, ve kterých podnikatel platí velmi nízkou či nulovou daň. V dubnu roku 2020, tedy v době první vlny covidu-19, projednávala Sněmovna zákon o státních zárukách za úvěry pro podnikatele s maximálně 500 zaměstnanci, na jehož základě vznikl program Záruka COVID III. Předseda KDU-ČSL Marian Jurečka tehdy navrhl (.pdf, str. 2–5), aby se tato podpora netýkala podnikatelů se sídlem ve 20 zemích, které návrh označuje jako daňové ráje. Pozměňovací návrh se týkal i programu Antivirus (.pdf), který kompenzoval mzdové náklady firmám.

Ověřit, které země patří či nepatří k daňovým rájům, je trochu komplikované. Například Evropská unie vydává pravidelně seznam zemí, které nespolupracují v daňové oblasti. Tehdy tento seznam čítal (.pdf, str. 7–9) 12 států, přičemž zmiňovaný návrh Mariana Jurečky všechny z nich obsahoval. Dalších 7 území bylo v minulosti buď součástí přímo této černé listiny (.pdf) EU, nebo bylo zařazeno na tzv. šedou listinu (.pdf, str. 7), tedy na seznam zemí, které přislíbily reformy, ale stále je nezavedly. Doplňme, že poslední území zmíněné v návrhu Mariana Jurečky, Gibraltar, je také často označováno jako daňový ráj.

Jurečkův pozměňovací návrh však poslanci nepřijali. Tehdejší vláda hnutí ANO a ČSSD ho totiž, jak správně zmiňuje Marian Jurečka, nepodpořila. Z poslanců ANO se při hlasování 23 vyslovilo proti a 16 se zdrželo. Dva poslanci z ČSSD sice hlasovali pro návrh, včetně tehdejšího prvního místopředsedy vlády Jana Hamáčka, dalších 5 se však opět zdrželo. Naopak všichni poslanci stran současné vládní koalice hlasovali pro, s výjimkou jednoho, který se zdržel.

Pro kontext ještě uveďme, že Sněmovna následně hlasovala o doprovodném usnesení tehdejšího pirátského poslance Tomáše Martínka, které je obsahově (.pdf) podobné Jurečkovu návrhu. Poslanecká sněmovna v něm mimo jiné vyzvala vládu, aby zajistila, že státní záruky za půjčky budou poskytovány pouze firmám, které řádně platí daně a „nezneužívají daňových rájů“. O programu Antivirus se nicméně tento text nezmiňuje. Navíc je vhodné uvést, že se jedná pouze o doprovodné usnesení, nikoliv o úpravu zákona. Doprovodné usnesení Sněmovna přijala, ruku pro něj zvedli i tehdejší vládní zákonodárci z ANO a ČSSD. Podobně tomu bylo i v případě návrhu usnesení (.pdf) Věry Kovářové (STAN), prostřednictvím něhož Sněmovna vládu vyzvala (.pdf), „aby programy pomoci obchodním korporacím“ nebyly přístupné korporacím se sídlem v zemích na černé listině EU.

Novelu, jejímž cílem bylo změnit zákon o zaměstnanosti tak, aby umožňoval zavedení a aktivaci tzv. kurzarbeitu (.pdf, str. 16), předložila vláda v Poslanecké sněmovně 25. září 2020. Uveďme, že o podobě kurzarbeitu, tedy příspěvku při částečné práci, který mohou zaměstnavatelé získat „na mzdové náklady za dobu, kdy zaměstnanci nemohou pracovat z důvodu omezení odbytu či z důvodu jiných mimořádných událostí“, se vedly dlouhé debaty. Při projednávání návrhu ve Sněmovně se například opakovalo 2. a 3. čtení. 

K vládní novele, jejíž původní znění později sám bývalý premiér Andrej Babiš označil za nepovedené, také předložili opoziční, ale i vládní poslanci dohromady téměř 80 pozměňovacích návrhů. Konečné znění novely poté Parlament schválil 9. června 2021 a 18. června 2021 jej podepsal prezident. 

Jako zákon č. 248/2021 Sb. byla následně novela zveřejněna ve Sbírce zákonů a v částečnou účinnost vešla 1. července 2021. Zákon o kurzarbeitu i jeho podmínky tak jsou již skutečně připraveny, jak ve výroku zmiňuje Marian Jurečka. Ačkoliv kurzarbeit podle platné novely aktivován být může, vláda, která o jeho spuštění rozhoduje, k tomuto kroku prozatím nepřistoupila. Jak totiž uvádí web Ministerstva práce a sociálních věcí, příspěvek v době částečné práce je veřejnou podporou, a lze ho tak „poskytovat až po schválení ze strany Evropské komise“. Tento tzv. notifikační proces (.pdf, str. 4–5) však stále probíhá, Komise jej zatím nedokončila

S žádostí o aktuální informace jsme se také obrátili na Ministerstvo práce a sociálních věcí. To nám potvrdilo, že jednání mezi MPSV a Evropskou komisí ve spolupráci s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže nadále pokračují. Aktuálně se pak podle MPSV projednávají „vzorová nařízení vlády, kterými vláda aktivuje poskytování příspěvku v době částečné práce“.

Jan Grolich hovoří o krajských opatřeních plánovaných ve Zlínském kraji v souvislosti s rostoucím počtem nakažených covidem-19. Zlínský hejtman Radim Holiš původně 23. listopadu uvedl, že v kraji dojde k zákazu společenských akcí nad sto lidí od pondělí 29. listopadu. Prozatím se nicméně Zlínský kraj řídí restrikcemi, které vydala vláda 25. listopadu (.pdf, str. 8, bod 14) v rámci vyhlášení nouzového stavu pro celou republiku. Zároveň se ale chystá jednat o vlastních, přísnějších opatřeních, která by měla vyhlásit Krajská hygienická stanice Zlínského kraje.

Podle § 2 tzv. pandemického zákona, tedy zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19, může krajská hygienická stanice nařídit mimořádné opatření na území svého správního obvodu (kraje). Doplňme, že na celostátní úrovni či území několika krajů tato mimořádná opatření vyhlašuje Ministerstvo zdravotnictví. Mimořádným opatřením je myšleno právě například omezení či zákaz konání hromadných akcí.

Tato pravomoc krajských hygienických stanic (případně Hygienické stanice hlavního města Prahy) je zakotvena také v § 82 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Doplňme, že hejtmani mohou podle krizového zákona č. 240/2000 Sb. na území daného kraje vyhlásit tzv. stav nebezpečí a v jeho rámci nařídit například pracovní povinnost či pracovní výpomoc mediků v nemocnicích. Vyhlásit zmíněné omezení společenských akcí však hejtmanům tento zákon neumožňuje. Právě z tohoto důvodu někteří hejtmani požádali o vyhlášení těchto protiepidemických opatření krajské hygienické stanice.

Na začátek uveďme, že Jan Grolich hovoří v kontextu krajských opatření plánovaných ve Zlínském a Jihočeském kraji v souvislosti s rostoucím počtem nakažených covidem-19.

Vláda několikrát jednala o cílených opatřeních vztahujících se pouze na jeden kraj či skupinu krajů nejvýrazněji postižených pandemií covidu-19. Rozdíly v opatřeních mezi jednotlivými kraji byly patrné například z mimořádného opatření (.pdf), které vydalo Ministerstvo zdravotnictví 5. května 2021. Podle něj ve Zlínském, Jihočeském a Kraji Vysočina platila v některých ohledech přísnější epidemiologická opatření než v ostatních krajích.

Dodejme také, že k rozlišení epidemiologické situace v jednotlivých regionech sloužil Ministerstvu zdravotnictví také tzv. pandemický semafor, který byl představen v červenci 2020. Semafor měl rozlišovat situaci v jednotlivých okresech a mít čtyři stupně pohotovosti, na které měla „být navázána jednotlivá opatření důležitá k zamezení dalšího šíření nemoci covid-19“. Uveďme však, že Ministerstvo zdravotnictví sice tento semafor zavedlo, v září 2020 už ale zavedlo některá protiepidemická opatření plošně pro celou Českou republiku.

Důkazem o vydávání protiepidemických opatření pouze na území jednotlivých krajů jsou také některá mimořádná opatření a nařízení krajských hygienických stanic, například Ústeckého (.pdf), Karlovarského (.pdf) či Moravskoslezského kraje (.pdf). Dalším příkladem poté může být i situace z léta roku 2020, kdy ve Zlínském kraji platila jiná protiepidemická opatření než v sousedním kraji Moravskoslezském, což poté na hranicích těchto krajů způsobovalo zmatky.

Dodejme, že hejtman Grolich v rozhovoru také uvedl: „(…) za mě by se ta opatření měla vydávat na úrovni celé České republiky. Tak, jak byly všechna předchozí opatření (…).“ Vzhledem k tomu, že některá opatření byla aplikována pouze na území určitých krajů, a nikoli na celorepublikové úrovni, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Přestože výzkum a vývoj léků na onemocnění covid-19 způsobené RNA virem SARS-CoV-2 (.pdf, str. 3) od začátku pandemie značně pokročil, v současné době neexistuje žádný schválený lék, který by poskytoval univerzální ochranu všem pacientům ve všech fázích nemoci. K léčbě se nicméně využívá hned několik léčivých přípravků, převážně právě monoklonální protilátky, které se podávají v raných fázích onemocnění a mají zabránit především závažnému průběhu nemoci. Dále jsou při léčbě využívána antivirotika či léčivé přípravky s obsahem dexamethasonu.

Monoklonální protilátky

Monoklonální protilátky jsou obecně určeny pouze pro osoby s mírným až středně závažným onemocněním, u nichž se navíc objevují některé rizikové faktory (.pdf, str. 3), jako je např. obezita, cukrovka, onemocnění jater, ledvin nebo plic, pacienti starší 65 let atd. (str. 4–5). Fungují na principu navázání se na spike protein viru SARS-CoV-2, čímž zabraňují vstupu viru do lidských buněk.

Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (EMA) byly pro použití v zemích EU k 12. listopadu 2021 registrovány dva léky na principu monoklonálních protilátek k léčbě covidu-19, a to Regkirona a Ronapreve. Pro úplnost uveďme, že poslední zmíněný lék vyvinutý společnostmi Regeneron a Roche je známý také pod názvem REGN-Cov2.

Dříve EMA také doporučila používání dalších monoklonálních protilátek, které ještě nebyly registrovány. Jedná se o sotrovimab (lék Xevudy) a kombinaci protilátek bamlanivimab a etesevimab. Na základě těchto doporučení mohou členské státy EU samy rozhodnout o nasazení léků pro nouzové použití ještě před jejich registrací. V České republice tak bylo Ministerstvem zdravotnictví schváleno používání bamlanivimabu a etesevimabu (.pdf. str. 1). Co se týká léku Xevudy, EMA obdržela 18. listopadu žádost o jeho registraci.

Z těchto léčivých přípravků se poté v České republice v současnosti při léčbě covidu-19 používají jen monoklonální protilátky REGN-Cov2 a bamlanivimab od společnosti Eli Lilly, který je podáván také v kombinaci s etesevimabem. Právě tato kombinace má podle výsledků třetí fáze klinického hodnocení velmi dobré výsledky, především co se týče míry ochrany před úmrtím. Dle odborníků by se lidé nicméně neměli spoléhat pouze na podání protilátek a upřednostnit vakcíny proti onemocnění covid-19, které poskytují dlouhodobější ochranu. Dodejme ještě, že monoklonální protilátky se podávají v nemocnicích formou infuzí a podle Ministerstva zdravotnictví je nutné je podat do 10 dnů od nástupu příznaků onemocnění (.pdf, str. 3).

Antivirotika

Jiný typ léku pak představují antivirotika. Jediným takovým přípravkem, který je nyní registrován v EU, je antivirotikum s názvem Veklury, které obsahuje léčivou látku remdesivir. Ta narušuje produkci virové RNA a brání množení viru SARS-CoV-2 uvnitř buněk (.pdf, str. 1). Použití (.pdf, str. 1) léku je doporučené pro pacienty se zápalem plic, kteří vyžadují doplňkovou léčbu kyslíkem. Přípravek byl v EU podmíněně registrován již v červenci 2020, nicméně v ČR bylo dočasně povoleno jeho použití již v březnu 2020 (.pdf, str. 1).

Uveďme, že podle společnosti Gilead, která přípravek Veklury vyvinula, snižuje toto antivirotikum riziko hospitalizace i úmrtí. Pozitivní vliv na výši rizika úmrtí nicméně nebyl u Veklury prokázán (.pdf, str. 1–2) například u pacientů s těžkým průběhem covidu-19, kteří toto antivirotikum dostali, když už byli napojeni na umělou plicní ventilaci. O účinnosti tohoto léku se také vedou spory, na neprůkaznost přínosu tohoto antivirotika, co se týče snížení rizika úmrtí, upozorňovala i Světová zdravotnické organizace (WHO).

Doplňme, že aktuálně EMA posuzuje také žádost o registraci dalšího antivirotika zvaného Lagevrio, které obsahuje léčivou látkou molnupiravir. Lék ve formě tabletek je primárně určen pro dospělé lidi s možnými komplikacemi, které mohou vést k hospitalizaci, a v začátcích onemocnění. Přezkumu pak EMA v současnosti podrobuje například obdobné antivirotikum Paxlovid od společnosti Pfizer. Je nicméně potřeba dodat, že ani „tyto léky nemohou nahradit význam očkování“, jak zdůrazňuje lékařka a specialistka na klinickou péči při WHO Janet Diazová.

Z antivirotik se nyní v České republice používá kromě zmíněného přípravku Veklury také experimentální lék favipiravir, který státu darovalo Japonsko v květnu 2020. Bohužel i v tomto případě, podobně jako u Veklury, však některé zdroje upozorňují na to, že u favipiraviru nebyl prokázán pozitivní vliv na snížení úmrtnosti pacientů s covidem-19.

Další léčivé přípravky

Ještě zmiňme léčivou látku dexamethason, kterou EMA schválila k léčbě závažných případů covidu-19, kdy hospitalizovaní pacienti potřebují kyslíkovou léčbu. Jedná se o kortikosteroid, jenž se využívá primárně k léčbě zánětů. Dexamethason se může podávat jak ústy, tak injekčně a snižuje zánětlivou imunitní reakci, která je spojená s těžkým průběhem nemoci. 

Podle některých studií použití přípravků s obsahem dexamethasonu snižují riziko úmrtí u pacientů, kteří jsou napojeni na umělou plicní ventilaci či vyžadují podpůrnou kyslíkovou terapii. U pacientů, kteří v době podání dexamethasonu nepotřebovali podporu dýchání, však nebyl pozitivní vliv na snížení úmrtnosti prokázán.

K léčbě covidu-19, respektive zmírnění průběhu nemoci, se tedy používají různé léčivé přípravky. U antivirotik i dexamethasonu ale panují jisté pochybnosti o účinnosti léčiv proti covidu-19. Naopak monoklonální protilátky jsou všeobecně přijímány jako účinný nástroj k zabránění těžkého průběhu nemoci. S jistou mírou zjednodušení se tak opravdu dá říct, že monoklonální protilátky jsou v současnosti jediným efektivním lékem. Ani ty však, podobně jako antivirotika a dexamethason, nedokáží pomoci všem pacientům. Výrok Jana Grolicha proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich hovoří o připomínkách hejtmanů k zákonu č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19. Připomeňme, že tento tzv. pandemický zákon byl schválen již v únoru 2021.

Ještě před jeho konečným schválením podal ke znění tohoto zákona pozměňovací návrh například poslanec a hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák. Spolu s hejtmany v rámci uvedeného návrhu (.pdf, str. 2) upozorňoval, že vládou předložená verze pandemického zákona „zcela pomíjí nezastupitelnou roli krajů při zvládání epidemie“ onemocnění covid-19. Navrhoval proto „v rámci pozměňovacího návrhu doplnit zákonné ustanovení upravující roli hejtmanů jako orgánů krizového řízení v území“. Uveďme, že tento pozměňovací návrh Sněmovna schválila a následně se stal součástí konečného znění pandemického zákona v podobě § 8.

Předseda Asociace krajů a jihočeský hejtman Martin Kuba poté 23. listopadu 2021 po jednání se zástupci vlády uvedl, že hejtmani by spíše než pro tehdy diskutované vyhlášení nouzového stavu byli pro změnu pandemického zákona. „Bylo by vhodné ho upravit tak, aby případně umožňoval na území postižených krajů aktivovat určité procesy nutné pro řízení aktuální situace,“ řekl podle ČTK Kuba.

K novelizaci pandemického zákona pak hejtmani vyzvali i v tiskové zprávě Asociace krajů, která uvádí, že „nedostatek personálu v nemocnicích nebo organizaci jiných opatření ke zvládnutí epidemie podle nich nelze řešit vždy nouzovým stavem“. Podle tiskového vyjádření hejtmana Kuby by stačilo tento problém vyřešit právě úpravou v rámci pandemického zákona. „Ta by například při zhoršení situace umožnila hejtmanovi po schválení vládou ukládat pracovní povinnost hrazenou státem nebo zřizovat krizové školky a školy pro děti zdravotníků, protože kraje na tohle nemají ve svých rozpočtech potřebné finance,“ nastínil možné změny Kuba.

V kontextu povinného očkování musíme věnovat pozornost tomu, zdali je povinné opravdu plošně nebo jen pro některé skupiny obyvatel, například pro zdravotníky či policisty. Jan Grolich hovoří (video, čas 19:46) o tom, že v Itálii je očkování proti covidu-19 skutečně plošně povinné. Sám pak uvádí, že by byl pro povinné očkování těch skupin obyvatel, které se dostávají do kontaktu s nejohroženějšími, například právě zdravotníků a sociálních pracovníků. Dále se pak také vyslovil pro povinné očkování pro osoby starší 60 let.

Itálie byla první evropskou zemí, která zavedla povinné očkování pro zdravotnický personál. Nařízení o povinné vakcinaci zdravotníků vycházelo z dekretu, který italská vláda představila na konci března 2021. V květnu pak italský parlament přijal zákon o povinném očkování pro zdravotníky. Vakcínu musí mít rovněž zaměstnanci v domovech pro seniory.

V září italská vláda oznámila opatření, která začala platit od poloviny října. Jednalo se o povinnost, která všem pracujícím udávala nutnost vlastnit tzv. green pass, tedy potvrzení o dokončeném očkování, prodělání nemoci nebo negativním testu. Italská vláda předpokládala, že opatření napomůže zvýšit proočkovanost v zemi.

V listopadu se o zavedení povinného očkování pro některou ze skupin veřejnosti začalo znovu hovořit. Itálie se momentálně snaží dosáhnout nového cíle – 90% proočkovanosti celé populace. Již počátkem září premiér Mario Draghi řekl, že by byl pro povinnou vakcinaci, ovšem až ve chvíli, kdy Evropská léková agentura definitivně schválí vakcíny proti onemocnění covid-19. Ty zatím mají jen podmíněnou registraci. Dosud tedy Itálie plošnou povinnost očkování proti covid-19 nezavedla.

Povinné očkování se zatím ve většině zemí, které ho zavedly, týká pouze určité skupiny osob, podobně jako v Itálii. Například ve Francii se od 15. září musí očkováním prokazovat všichni pracovníci nemocnic, hospiců a ústavů nebo hasiči a policisté. Od 1. dubna 2022 je povinné očkování zdravotníků plánováno také v Anglii. Pro zajímavost můžeme uvést, že ve Vatikánu je povinně očkovanou skupinou obyvatelstva armáda, přesněji tzv. Švýcarská garda, která slouží přímo papeži a často se pohybuje v jeho těsné blízkosti.

Nejblíže z evropských zemí má k zavedení plošného povinného očkování veškeré populace Rakousko. To povinnou vakcinaci nařídilo od 1. února 2022. Neočkovaným bude v té době hrozit pokuta.