KDU-ČSL

Jihočeský kraj se opravdu podílel společně s městem České Budějovice a obcí Hůry na zlikvidování skládky. Zároveň také zažádal o dotaci od státu na odstranění skládky. Legální skládky v Jihočeském kraji však zmapovány jsou, za což udělujeme Pavlu Talířovi pravdu s výhradou.

Krajský úřad vytvořil jejich seznam a u většiny také zhodnotil rizikovost a doporučil další postup. Vzhledem k tomu, že nelze ověřit, kolik existuje nelegálních skládek, nelze ověřit ani celkový poměr zmapovaných a nezmapovaných skládek.

V obcí Hůry hořela skládka odpadu 11. srpna 2015. Na její likvidaci obdržel Jihočeský kraj dotaci (.pdf, položka č. 20 v tabulce) z Národního programu Životní prostředí ve výši 7 494 000 Kč. Zbývajících 20 % nákladů si poměrně rozdělil Jihočeský kraj, České Budějovice a obec Hůry. Dle smlouvy (.doc, čl. II odst. 3, 4) o spolupráci by měla obec Hůry uhradit 1 milion Kč a Jihočeský kraj s Českými Budějovicemi shodně 296 342 Kč.

Na území Jihočeského kraje existuje dle dokumentu (.pdf) krajského úřadu přes 200 legálních uzavřených skládek. Dokument obsahuje lokalitu, místní název, název provozovatele, rizikovost skládky a doporučení dalšího postupu. 34 skládek však nemá stanovenou rizikovost a u 49 skládek není doporučený další postup.

Některé skládky tedy zmapovány jsou, u jedné čtvrtiny z nich ale chybí určité prvky dokumentace. Kromě legálních skládek existují navíc i nelegální, tzv. černé skládky, jejichž počet nelze ověřit. Proto nemůžeme určit celkový počet skládek a procento jejich zmapování.

Statistiky o průměrné mzdě u jednotlivých oborů jsou k dispozici pouze ve výročních číslech. U skupiny pracovníků Obsluha strojů a zařízení meziročně vzrostla mzda z 20 467 na 21 496 korun (6,6 %) v nepodnikatelské sféře a z 20 562 na 20 647 (0,4 %) v podnikatelské sféře. U skupiny Řemeslníci a opraváři pak z 18 454 na 19 132 (3,6 %) v nepodnikatelské sféře a z 15 723 na 16 133 (2,6 %) v podnikatelské sféře.

Platy v nepodnikatelské sféře celkově vzrostly z 23 998 na 24 714 (3,0 %) a v podnikatelské sféře z 20 530 na 21 176 (3,1 %). Platy u zmíněných skupin zaměstnanců tedy v nepodnikatelské sféře rostly rychleji než celkové platy v regionu.

Co se poptávky po pracovní síle týče, počet volných míst skutečně velmi rychle stoupá. Zatímco ve 4. čtvrtletí roku 2014 bylo v okresech Vsetín, Zlín, Kroměříž a Uherské Hradiště dohromady 2749 volných míst, ve 2. čtvrtletí roku 2016 (zatím poslední dostupné údaje) to bylo už 8154 míst. Největší nárůst volných míst byl u skupiny Řemeslníci a opraváři (ze 722 na 2174) a u skupiny Obsluha strojů a zařízení (z 519 na 1684).

Statistiky tedy potvrzují slova Jiřího Čunka - výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Strategická průmyslová zóna Holešov je rozvojovou plochou, která měla za cíl přilákat do kraje investory a vytvořit nová pracovní místa. V současné době se potýká s problémy a je stále prázdná. Vláda České republiky zařadila zónu (.doc) v Holešově na seznam strategických zón na svém jednání 31. srpna 2005.

Podobný výrok Jiřího Čunka jsme již hodnotili v září 2012. Tehdy tvrdil, že do zóny již bylo investováno 1,6 miliardy korun, na kterou přišlo vybudování zóny do té doby. S touto částkou reálně pracují otevřené zdroje, a to v tom smyslu, že tolik stálo vybudování - tedy výkup a úprava pozemků, vybudování infrastruktury i potřebných sítí. Na počátku byla ovšem suma koncipována na 1,138 miliardy, došlo tedy k prodražení při přípravě této zóny.

Příprava zóny jako takové byla ukončena v roce 2009 s tím, že ve finále tato stála zhruba 1 a půl miliardy. Od roku 2010 pak stoupající náklady můžeme sledovat v rozpočtech Zlínského kraje, resp. v závěrečných účtech. Pokud vyjdeme z toho, že do roku 2010 stála příprava 1,5–1,6 miliardy, dále můžeme sledovat náklady, které kraj vynakládal. Od tohoto roku jde o cca 170 milionů (včetně rozpočtovaných 52 milionů pro letošní rok). Celkově lze tedy konstatovat, že náklady na zónu v Holešově dosáhly zhruba 1,75 miliardy. Řádově tedy tato částka odpovídá Čunkově kalkulaci.

V tabulce uvádíme příjmy a výdaje strategické průmyslové zóny Holešov ze závěrečného krajského účtu. Údaje jsou v tis. Kč.

RokPříjmyVýdajeZdroj20156 244,3212 101,91 .pdf, bod 2.13, str. 52201421 812,2515 013,49 .pdf, bod 2.13, str. 5120131 168,541 412,48 .pdf, bod 2.9, str. 3820129 657,9688 929,47 .pdf, bod 2.9, str. 36201110 238,8632 020,6 .pdf, bod 2.9, str. 372010-9 758,85 .pdf, bod 2.3, str. 192009-12 024,5 .pdf, bod 2.3, str. 172008-60 901,58 .pdf, bod 2.3, str. 172007-92 914,87 .pdf, str. 212006-392 322,84 .pdf, str. 312005-280 200 .pdf, str. 42Celkem49 121,93+

Zdroj dat v tabulce: Závěrečné účty Zlínského kraje.

Podle nejnovějších dat ČSÚ je výrok hodnocen jako pravdivý. Čunek se od nejaktuálnějších dat liší o 0,17 %.

Zásady pro poskytování účelových dotací z rozpočtu kraje Vysočina v rámci Programu obnovy venkova Vysočiny byly schváleny v prosinci 2010. Tato podpora je určena (článek 6 - příjemci podpory) pro obce do 1500 obyvatel.

Obec smí podat pouze jednu žádost v rámci Programu obnovy venkova Vysočiny (článek 7 odst. 2). Garantovanou výší dotace (článek 8) na jednu žádost je 104 tisíc korun. Maximální výší požadované dotace je 140 tisíc korun.

Kritéria pro poskytnutí dotace jsou popsána v článku 5:

„Dotaci obdrží každá obec, která předloží žádost v souladu se Zásadami. V případě převisupožadovaných podpor nad objemem alokovaných prostředků se může maximální poskytnutá dotace snížit, ne však pod garantovanou výši dle čl. 8 těchto Zásad. U obcí oceněných čestným uznáním v rámci soutěže Vesnice roku 2010 dle protokolu z jednání krajské komisebude dotace poskytnuta v požadované výši.“

Polovinu nákladů na projekt si musí obec hradit sama, druhá polovina je pak právě z dotací. U obcí pod 300 obyvatel musí příjemce dotace uhradit 40 % nákladů projektu. Reálně tak každá obec, která požádá o podporu a splňuje podmínky, získá nejméně 104 tisíc korun.

Informace z krajského úřadu pak pro letošní rok pracují s částkou 110 tisíc.

Projekt kraje vedený pod názvem „Veřejná doprava Vysočiny“ oficiálně neprezentuje 3 modely financování. Je ovšem pravdou, že tato trojice možných podob integrovaného dopravního systému byla Dopravní komisí projednávána. Bližší informace o jednotlivých modelech však nejsou veřejně dostupné.

Diskutované modely mají podobu minimální, střední či maximální (.pdf, str. 3) alternativy, přičemž komise radě kraje doporučila střední variantu.

Výběr střední varianty, ovšem tentokrát u jízdních řádů, potvrzuje i 36. bod jednání zastupitelstva kraje z 25. července 2016.

S myšlenkou integrovaného dopravního systému si Kraj Vysočina začal (.pdf, str. 1) pohrávat už v roce 2003, kdy nechal vypracovat „Studii optimalizace dopravní obslužnosti a možnosti integrovaného dopravního systému kraje Vysočina“. Závěr této studie mimo jiné doporučuje investice do veřejné linkové dopravy.

V roce 2007 přichází rada kraje s prvním posudkem, který mapuje negativa spojená s financováním, a zároveň vytváří první z možných modelů. Podle něj by byla nezbytná finanční participace obcí a měst dané oblasti na provozu IDS.

Koncem roku 2014 zadal Kraj Vysočina veřejnou zakázku na zajištění dopravní obsluhy v rámci IDS. Následně se rozběhla řada jednání dopravní komise, kde byla projednána síť dopravních linek, tarify jízdného či zónové rozvržení spojů. Jedním z navrhovaných způsobů přepravy je užití bezkontaktních čipových karet.

V současnosti je projekt IDS ve druhé fázi a má být spuštěn nejpozději v roce 2019.

Dle zápisu z jednání komise je však patrné, že veřejnost bude o plánovaných změnách teprve informována (.pdf, str. 4). Projednávané materiály prozatím nejsou finální.

Přestože první snahy o integrovaný dopravní systém v roce 2008 padly, v současnosti krajské orgány skutečně nevedou veřejně obšírný dialog se starosty či s tamní veřejností a soustředí se na interní jednání.

Výrok Jaromíra Kaliny (KDU-ČSL) hodnotíme jako pravdivý, jelikož zápisy z jednání dopravní komise skutečně zmiňují, byť pouze letmo, informaci o 3 modelech IDS na Vysočině.

Program integrovaného dopravního systému, který se má realizovat do konce roku 2019 skutečně pracuje s třemi modely řešení (.pdf, str .3) Nejsme však schopni získat podrobný obsah těchto variant veřejné dopravy, jelikož se nejedná o veřejně dostupné informace (.pdf, str. 3)

Z oficiálních (např. zápisů z jednání dané komise) či jiných veřejně dostupných zdrojů, není možné dohledat apel směrem ke členům komise, který Kalina popisuje. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Jaromír Kalina (KDU-ČSL) má však pravdu v zastoupení spolustraníků v dopravní komisi. KDU-ČSL zde zastupuje Jan Tourek a Josef Mach.

Přesnou částku, o kterou byl plat sklářům navyšován, se nám nepodařilo dohledat, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

V srpnu 2016 však opravdu probíhal nábor do sklárny Crystalite Bohemia a podle manažera sklárny došlo k nárůstu platu o 24 %. Kromě sklářů přijímal podnik taky skladníky, manipulační techniky nebo strojníky, přičemž po zapracování má být jejich hrubá mzda 18-25 tisíc korun. I dnes sklárna stále nabírá nové zaměstnance.

Krize zakončená uzavřením sklárny proběhla v roce 2008, v té době byla dle stránek sklárny „výroba firmy Sklo Bohemia a.s. z důvodu špatné finanční situace zastavena. Znovuotevření se sklárna dočkala v říjnu roku 2009 již pod novým jménem Crystalite Bohemia s. r. o. a s novým majitelem, podnikatelem Luborem Cervou.“

Sklárna se orientuje na automatickou (strojovou) výrobu. V posledních letech měla výrobní kapacitu 25 milionů sklenic a odlivek a 5,5 milionu dárkových předmětů ročně.

V roce 2015 byla sklárna ve Světlé největším výrobcem užitkového a dárkového skla v České republice.

Žďárskou firmu Žďas v tomto roce koupila čínská skupina CEFC. Ta již některé akvizice v České republice prováděla.

Společnost CEFC během posledního roku podílově vstoupila do společností Travel Service, do fotbalové Slavie, skupiny J&T Finance Group a pivovarů Lobkowicz. Výrazným nákupem byl i vstup společnosti do mediálních skupin Médea Group a Empresa Media, takto vlastní např. TV Barrandov či časopis Týden. Kromě toho investovala také do nákupu některých realit v Praze. Na konci března tohoto roku pak CEFC rozšířila svůj podíl ve skupině J&T Finance Group a potvrdila zájem o polovinu celé skupiny.

S majiteli J&T Finance Group zakládá CEFC novou energetickou společnost CEFC Energy. Obecně lze konstatovat, že skupina má v globálním měřítku zájem právě o sektory finančnictví a energetiky.