SPD

Veškeré návrhy, které v minulosti zazněly od různých představitelů Pirátské strany, se týkaly zdanění prázdných bytů. V programu Pirátské strany pro sněmovní volby v roce 2017 stojí: „Dáme obcím možnost zvýšit daně z dlouhodobě neobydlených bytů.“ Nicméně aktuální program uskupení Pirátů a Starostů do voleb do Poslanecké sněmovny tento slib už neobsahuje.

Pražský primátor a člen Pirátské strany Zdeněk Hřib na besedě s občany 20. února 2019 uvedl, že „legislativní nástroj, který by existoval (k řešení bytové krize, pozn. Demagog), je založený na reformě daně z nemovitosti. To je nástroj, kterým to řešili například ve Vancouveru nebo v jiných světových metropolích. Myslím, že není úplně vyloučeno, že i na toto dojde, protože to patří k mixu těch nástrojů“. Přímo v rozhovoru pro Novinky.cz pak zdanění prázdných bytů nevyloučil. Ještě v srpnu 2019 pak o možném zdanění prázdných bytů někteří pražští radní přemýšleli.

V předvolebním desateru ČSSD je pak v kapitole o vlastním bydlení mj. uvedeno: „Zavedeme pokuty za dlouhodobě neobsazené byty.“ Ve svém podrobném programu (.pdf) tuto tezi strana dále rozvádí a nastiňuje, že pokuta má být ve formě zdanění (str. 16). Podle vyjádření Matěje Stropnického a ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové by se mělo jednat o zdanění ve výši průměrného nájmu. „Bylo by to do výše průměrného nájemného v daném městě. Tak, aby se nevyplatilo nechat byt prázdný,” uvedli pro CNN Prima News. Dodejme, že v předvolební debatě na CNN Prima News se Jan Hamáček k výši pokut vyjádřil následovně: „Mohlo by to být tři až pět tisíc korun měsíčně.“

Protože jak pražský pirátský primátor Hřib, tak ČSSD navrhovali zdanění prázdných bytů, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tomio Okamura se veřejně vyjadřoval k různým otázkám již před rokem 2012, tehdy ale začala jeho politická kariéra. Už během roku 2012 se na něj upínala pozornost některých médií, ale přímo o hrozbě, kterou by měla představovat islamizace, veřejně nemluvil. Ani v rámci své kandidatury na prezidenta před islamizací nevaroval.

Již v roce 2011 se nicméně Okamura vyjadřoval k cizineckému zákonu a v souvislosti s ním varoval před migrací. „Je problémem, že většina cizinců, která v Česku žije, u nás pracuje minimálně zčásti načerno. Přínos těchto cizinců pro ČR je tedy nejen malý, ale v mnohých ohledech záporný,“ vyjádřil se tehdy Okamura pro Parlamentní listy. V srpnu 2011 také Tomio Okamura uvedl: „(…) Je to nutné, abychom předešli podobné situaci, jaká je nyní v Británii, ale jaká už byla před časem také ve Francii či Německu. Problém imigrace je totiž důležité řešit, pojmenovávat věci pravými jmény, ne před nimi zavírat oči a nechávat je rozrůst do problémů.“

Zmínky o islámu ve spojení s migrací se nám podařilo najít až z roku 2013, kdy před muslimskými migranty na svém facebooku varoval především v souvislosti s kampaní svého tehdejšího hnutí Úsvit. Na Twitter se připojil až v roce 2013, na něm tedy v roce 2012 před islamizací ani migrací varovat nemohl.

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako pravdivý s výhradou, jelikož neuvedl přesně rok, kdy začal před migrací a islamizací veřejně varovat. Jinak ale správně poukazuje na to, že před migrací a islamizací začal varovat kolem roku 2012. Před migrací obecně varoval již o rok dříve.

Italský premiér Mario Draghi se počátkem září vyjádřil k očkování proti onemocnění covid-19, které by podle něj mělo být povinné až Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) definitivně schválí vakcíny. Ty jsou momentálně v Evropské unii schváleny v nouzovém režimu.

Již v květnu bylo v Itálii zavedeno povinné očkování pro zdravotnický personál nebo pro zaměstnance v domovech pro seniory. Ministr zdravotnictví Roberto Speranza pak na začátku září potvrdil, že se zvažuje zavedení všeobecně povinného očkování, vše však mělo záviset na epidemiologické situaci a proočkovanosti.

Italská vláda nakonec rozhodla, že od 15. října bude pro všechny zaměstnance platit povinnost prokazovat se covidovými pasy, tedy očkováním, potvrzením o prodělání nemoci nebo negativním testem. Pokud se zaměstnanec certifikátem neprokáže, nemůže sice být propuštěn, ale bude mu pozastavena výplata. Navíc může takový zaměstnanec dostat pokutu v rozmezí od 600 do 1500 eur.

Hlasování o tzv. pandemickém zákonu, přesněji o vládním návrhu zákona o mimořádných opatřeních při epidemii covidu-19, proběhlo v rámci třetího čtení na 86. schůzi Poslanecké sněmovny 18. února 2021. Proti tehdy hlasovalo všech 16 přítomných poslanců za SPD, zbývající 3 poslanci tohoto hnutí byli v té době ze schůze omluveni. Lze tedy říci, že se proti vyslovil celý poslanecký klub hnutí Svoboda a přímá demokracie. 

Proti návrhu uvedeného zákona hlasovalo také 5 nezařazených poslanců: Marian Bojko a Lubomír Volný (nyní Volný blok), Tereza Hyťhová, Zuzana Majerová Zahradníková a Václav Klaus ml. (nyní Trikolóra). Tito poslanci však nemají ve Sněmovně svůj vlastní poslanecký klub.

Pandemický zákon nebyl podpořen ani poslanci KSČM. Ze 13 přítomných poslanců se však celkem 9 hlasování zdrželo. Zbylí 4 poslanci za KSČM poté hlasovali proti. 

Podobný byl následně i výsledek hlasování poté, co Senát vrátil Sněmovně návrh pandemického zákona s pozměňovacími návrhy. Ty dolní komora přijala na schůzi 26. února 2021. Z uvedených důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

O vládním návrhu zákona o mimořádných opatřeních při epidemii covid-19, tedy o návrhu tzv. pandemického zákona, se v Poslanecké sněmovně jednalo 18. února 2021. Poslanci SPD skutečně hlasovali proti. Ačkoliv byl návrh zákona v Poslanecké sněmovně schválen, Senát se schváleným zněním (.pdf) nesouhlasil a vrátil ho poslancům s pozměňovacími návrhy. Poslanci poté 26. února 2021 zákon v Senátem pozměněném znění schválili. Poslanci SPD opět hlasovali proti. 

Tomio Okamura pandemický zákon před konečným schválením tohoto návrhu Parlamentem kritizoval a v rozhovoru pro Český rozhlas 24. února 2021 například uvedl (video, čas 09:15), že je to podle něj jen „jinak pojmenovaný nouzový stav pouze na další rok, takže to není řešení“. V této souvislosti tehdy také konkrétně řekl (audio, čas 01:04): „Hnutí SPD v žádném případě nepodpoří prodloužení nouzového stavu, protože my navrhujeme po celou dobu alternativní pozitivní řešení pro všechny občany, a to je zaprvé, aby byla provedena vládou novela zákona o ochraně veřejného zdraví, která umožňuje zacílit na rizikové a ohrožené skupiny a na udržení zdravotního systému bez vyhlašování nouzového stavu.“ 

Také před předložením návrhu pandemického zákona vládou Tomio Okamura opakovaně vystupoval pro prosazení novely zákona o ochraně veřejného zdraví a tvrdil, že „je nutná změna zákona o ochraně veřejného zdraví, aby bylo možné chránit ohrožené a rizikové skupiny obyvatel a udržet zdravotnictví“. 

Předešleme, že Tomio Okamura zde hovoří o osobních automobilech, a jeho výrok tak nebudeme vztahovat k nákladní a další dopravě.

Celkový počet osobních automobilů v České republice za 2. čtvrtletí 2021 byl 6 225 195, z čehož bylo v Centrálním registru vozidel evidováno přes 8 533 elektromobilů na baterie (BEV) a 3 987 plug-in hybridů (PHEV). Zbývalo by tak nahradit elektromobily 6 212 675 aut se spalovacími motory (včetně CNG, LPG vozidel).

Průměrná spotřeba elektromobilu na 100 km se pohybuje kolem 20 kWh, průměrně pak Češi ujedou přibližně 20 000 km za rok. Z toho odhadujeme spotřebu 4 MWh/rok na jeden osobní automobil a 24,9 TWh pro všech 6,2 milionu elektromobilů.

V roce 2020 přitom roční výroba energie v jaderné elektrárně Temelín dosáhla 15,8 TWh, rekordem je pak výroba 16,5 TWh elektřiny v roce 2017. Pro získání elektrické energie, která by byla dostatečná pro napájení 6,2 milionu elektromobilů, tedy 24,9 TWh, bychom tedy skutečně potřebovali cca 1,5 temelínské jaderné elektrárny. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť pouze na základě našeho hrubého výpočtu. K podobným výsledkům však došel např. i server Seznam Zprávy.

Europoslanci z České pirátské strany jsou v Evropském parlamentu součástí frakce Zelení / Evropská svobodná aliance. V této frakci jsou zastoupeni zejména představitelé evropských zelených stran, přičemž nejpočetnější skupinu tvoří německý Svaz 90/Zelení. 

Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) bylo založeno 2. června 2015. Ve svém dlouhodobém programu uvádí: „Chceme přísné podmínky imigrační politiky České republiky. Nechceme zde nepřizpůsobivé imigranty (…).“

Kvůli otázce kvót na rozdělení uprchlíků v roce 2015, kdy byla Česká republika (spolu se Slovenskem, Rumunskem a Maďarskem) přehlasována v Radě Evropské unie, se snažil předseda SPD Tomio Okamura vyvolat hlasování o nedůvěře vlády, pro které však nezískal podporu. 

Čelní členové hnutí včetně Tomia Okamury se od počátku existence SPD účastnili mnoha protiimigračních demonstrací (např. 1. července, 12. září, 28. září, 17. listopadu 2015). SPD také vytvořila petici proti přijímání nelegálních imigrantů. 

Téma nelegální migrace bylo také jedním z hlavních bodů hnutí SPD v kampani ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Tomio Okamura často spojuje migraci s islamizací Evropy. Na toto téma se často vyjadřuje na svém Facebooku. Za SPD se vyjádřil obdobně i místopředseda poslaneckého klubu SPD Radek Rozvoral, který na webu SPD v srpnu 2021 uvedl: „Nekompromisně odmítáme přijímání nelegálních imigrantů na území ČR!“

Na závěr dodejme, že ačkoliv se představitelé SPD k tématu nelegální migrace opakovaně vyjadřují, ve stanovách (.pdf) z roku 2016 zmínka o imigraci mezi hlavními programovými body chybí.

První český evakuační let z hlavního města Kábul vyrazil 15. srpna 2021, kdy na palubě bylo 46 Čechů a místních spolupracovníků s rodinami. 

17. srpna na letišti v pražských Kbelích přistál druhý evakuační speciál s 87 lidmi včetně velvyslance Jiřího Balouna. 

Poslední let z Afghánistánu dosedl na pražské letiště následující večer, 18. srpna. Na palubě letadla bylo 62 lidí, z nichž 4 byli Afghánci, o jejichž přepravu požádalo Slovensko, dále pak afghánští tlumočníci s dětmi a držitelé trvalého pobytu v České republice. 

Třemi speciálními lety bylo během 4 dní evakuováno celkem 195 lidí, z nichž 170 byli Afghánci, kteří spolupracovali s Ministerstvem zahraničí a českou armádou.

Po prvním letu informovalo Ministerstvo obrany o plánované evakuaci 20 tlumočníků s jejich rodinnými příslušníky, nicméně jak uvedla mluvčí ministerstva: „Samozřejmě je otázka, jak se situace bude dál vyvíjet a zda někdo z české vlády nerozhodne, že se budou brát další.“ Spolek Vlčí Máky upozornil, že na kábulském letišti po třetím evakuačním letu zůstalo několik rodin tlumočníků, avšak podle vyjádření vlády byli evakuováni všichni, kteří byli určeni. 

Zmiňme, že program pomoci afghánským tlumočníkům pracujícím pod českou armádou a jejich rodinám schválila česká vláda již na konci července 2021. Pomoc měla podobu finančních prostředků, či nabídnutého azylu. 

Přesný počet celkově evakuovaných tlumočníků se nám nepodařilo dohledat, nicméně výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť dle oficiálních informací Ministerstva obrany se předpokládalo s evakuací 20 tlumočníků. Protože tato informace pochází z 16. srpna, tedy z období kdy již byla zahájena evakuace a jeden z letů již v česku dokonce přistál, lze předpokládat, že se výsledné číslo příliš nezměnilo.

Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), neboli Pařížská smlouva, vstoupila v platnost v roce 1952. Jejím úkolem bylo především „zajistit volný pohyb uhlí a oceli a uvolnit přístup k výrobním zdrojům“. Dalším cílem bylo také zřídit společný Vysoký úřad, který by „dohlížel na trh, sledoval dodržování pravidel hospodářské soutěže a zajišťoval transparentnost cen". Ekonomika (trh) by se tedy v tomto případě dala považovat za zásadní motiv vzniku.

Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS), neboli Římská smlouva, vstoupila v platnost 1. ledna 1958. Jejím cílem bylo „prostřednictvím obchodu usilovat o integraci a hospodářský růst“. Vytvořila také společný trh fungující na základě volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Dalšími cíli byla např. spravedlivá hospodářská soutěž, společná obchodní politika anebo položení základů pro užší svazek evropských států. I v tomto případě se tedy jednalo především o ekonomickou integraci. Jejím prostřednictvím se však mělo dosáhnout i určité integrace politické.

Nad rámec výroku pak zmiňme, že Smlouva o Evropské unii, neboli Maastrichtská smlouva, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993 byla již o poznání komplexnějším řešením evropské integrace. Obsahovala například také pilíře o zahraniční a bezpečnostní politice, vyžadovala spolupráci členských států v oblasti dodržování lidských práv či podporovala jednotnost v boji proti terorismu. Mimo jiné však položila základ pro společnou hospodářskou a měnovou unii, podle níž musí členské země „koordinovat své hospodářské politiky, poskytovat mnohostranný dohled nad touto koordinací a řídit se pravidly finanční a rozpočtové kázně“. 

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť Josef Nerušil mluví o počátcích evropské integrace a zejména založení ESUO a EHS. V případě obou těchto společenství přitom můžeme říci, že jejich primárním cílem byla ekonomická integrace a vytvoření ekonomického společenství.