SPD

Jan Lipavský se ve veřejném prostoru – ať už na Twitteru nebo na půdě Poslanecké sněmovny – o izraelsko-palestinském konfliktu nevyjádřil. V červnu 2020 pouze s dalšími evropskými politiky podepsal dopis, který kritizoval plánovanou izraelskou anexi osad nacházejících se na západním břehu Jordánu.

V květnu 2021 se konala schůzka předsedy Pirátů Ivana Bartoše a tehdejšího velvyslance Izraele v České republice Daniela Merona. Schůzky se účastnil rovněž Jan Lipavský. Ten oznámil, že se Pirátská strana v problematice izraelsko-palestinského konfliktu hlásí k tzv. evropskému mainstreamu, který uznává právo Izraele na existenci, zároveň jej ale kritizuje za přístup k Palestině.

V listopadu 2021 v rozhovoru pro Deník N Jan Lipavský podpořil dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu, když prohlásil: „(…) ohledně izraelsko-palestinského konfliktu by měla prosazovat dvoustátní řešení, které bude vycházet z dohody obou hráčů.“ V této souvislosti lze uvést, že tento postoj je ve shodě s dlouhodobou zahraniční politikou České republiky, ale také např. se současnou pozicí USA k danému konfliktu. 

Výrok Radima Fialy tedy hodnotíme jako nepravdivý, jelikož Jan Lipavský ve veřejném prostoru nevyjádřil preference palestinskému hnutí Hamás. V otázce izraelsko-palestinského konfliktu pak apeluje na potřebu dvoustátního řešení.

Kandidát na ministra zahraničních věcí Jan Lipavský mluvil v minulosti o spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky (V4) vícekrát, nikdy se ale veřejně nevyjádřil v tom smyslu, že by hodlal tuto spolupráci degradovat ve prospěch Evropské unie. Úvodem zmiňme, že Lipavského vyjádření k V4 jsme hledali mimo jiné také v mediální databázi Newton či na fóru Pirátské strany.

Na předvolební debatě 22. září 2021 pořádané Asociací pro mezinárodní otázky Jan Lipavský uvedl (video), že vnímá V4 velmi prakticky, a to jako spolupráci se sousedy. Považuje ji za formát, kde se setkávají představitelé čtyř států na různých úrovních. Zdůraznil také, že se v žádném případě nejedená o konkurenční projekt k Evropské unii. Dále Lipavský řekl, že v rámci spolupráce mezi státy V4 nicméně existují v některých mezinárodních otázkách velké rozdíly. Jako příklad uvedl postoj Polska vůči Rusku, ten je totiž podle Lipavského diametrálně odlišný od toho maďarského.

Web Aktuálně.cz uvádí, že se Jan Lipavský od spolupráce s V4 nedistancoval, jak mu vyčítal prezident Zeman. Pro Českou televizi například v říjnu 2021 řekl (video, čas 20:45), že toto uskupení dobře slouží k vzájemné komunikaci. Stejně jako ve výše zmíněné debatě ovšem upozornil na některé výrazné odlišnosti. V4 je podle Jana Lipavského do určité míry formát, který České republice na evropském fóru pomáhá. Doplňuje ale, že „například na druhou stranu Orbán se snaží vykreslovat V4 jako nějakou jednotnou organizaci, platformu nebo nálepku pro mezinárodní vztahy, a tam to úplně dobře nefunguje“.

Kandidát na ministra zahraničních věcí tedy poukazuje na nejednotnost V4 v některých tématech, veřejně však nikdy nemluvil o tom, že by chtěl V4 nějakým způsobem omezit a nahradit ji spoluprací v rámci Evropské unie.

Na začátek uveďme, že budeme vycházet z předpokladu, že novou vládu jmenuje prezident Zeman 17. prosince. Toto datum na tiskové konferenci uvedl designovaný premiér Petr Fiala. Letošní volby do poslanecké sněmovny skončily 9. října, z čehož vyplývá, že od konce voleb do jmenování vlády Petra Fialy uběhne 69 dnů. Dodejme také, že se zaměříme na volby od roku 1990, jelikož Radim Fiala hovoří o volbách v „porevoluční historii.“ 

První svobodné volby po pádu komunistického režimu se uskutečnily 8. a 9. června roku 1990. Po volbách byly ustanoveny federální vláda Mariána Čalfy a česká vláda Petra Pitharta. Tehdejší prezident Václav Havel jmenoval první uvedenou vládu 27. června, tedy přesně 18 dní po konci voleb, vládu Pithartovu pak o dva dny později. 

Druhé polistopadové volby do Parlamentu tehdejšího Československa se uskutečnily 5. a 6. června 1992. Předsedou českého kabinetu se po jmenování 2. července stal Václav Klaus, do čela federální vlády usedl téhož dne Jan Stráský. Tehdejší prezident Václav Havel tedy jmenoval obě vlády 27 dní po konci voleb. 

Po rozpadu Československa v roce 1993 přestala existovat vláda na federální úrovni. Nové volby do Poslanecké sněmovny se nicméně konaly až 31. května a 1. června 1996. Novou vládu se staronovým předsedou Václavem Klausem jmenoval Václav Havel 4. července, tedy 33 dní po konci voleb. 

Již za 2 roky, konkrétně 19. a 20. června 1998, se konaly předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Vítězem se stala ČSSD, v čele vlády tehdy stanul současný prezident Miloš Zeman. Prezident Havel jmenoval vládu 22. července, tedy 32 dní po volbách. Po opětovném vítězství sociální demokracie ve volbách konaných 14. a 15. června 2002 jmenoval prezident novou vládu přesně po měsíci. V jejím čele stál Vladimír Špidla.

V roce 2006 zvítězila ve sněmovních volbách ODS. Volby se konaly 2. a 3. června. Tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval novou vláda Mirka Topolánka po 93 dnech od voleb. Nečasova vláda byla v roce 2010 jmenována 45 dní od konce voleb. Sobotkova vláda, vzešlá z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2013, vznikla až po 95 dnech. 

Po volbách v roce 2017 se premiérem stal Andrej Babiš. Jeho první vládu jmenoval současný prezident Miloš Zeman 53 dní po volbách. 

Pro úplnost uveďme, že jsme v přehledu nezmínili vlády Josefa Tošovského, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, jelikož nevznikly důsledkem nových sněmovních voleb. Totéž platí i o druhé vládě Mirka Topolánka a Andreje Babiše.

Z výše zmíněného tedy vyplývá, že vláda Petra Fialy nebude patřit mezi nejrychleji ustanovené. Pokud bychom vzali v potaz pouze vlády vzniklé po nových volbách (analogicky k současné situaci), bude se naopak nacházet mezi těmi, které vznikaly nejdéle. Pouze vlády Mirka Topolánka v roce 2006 a Bohuslava Sobotky v roce 2013 vznikaly delší dobu. Výrok Radima Fialy tedy hodnotíme jako nepravdivý. 

Radim Fiala svým výrokem kritizuje končící vládu Andreje Babiše. Poukazuje na vysoké deficity státního rozpočtu, které „předává“ nastupující vládě Petra Fialy. Zjevně tedy mluví o skutečných, nikoliv rozpočtovaných deficitech za poslední dva roky.

Sněmovnou schválný schodek státního rozpočtu pro rok 2020 činil 500 miliard. Reálný deficit za tento rok ale nakonec dosáhl pouze 367,4 miliardy korun. 

Také v roce 2021 poslanci původní rozpočet novelizovali. Plánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2021 tak po únorovém navýšení dosáhl částky 500 miliard. Vzhledem k dosavadnímu plnění rozpočtu činí deficit za prvních 11 měsíců 401,5 miliardy. Do konce roku tak už nejspíše nedojde k jeho navýšení na 500 miliard.

Schválené deficity státního rozpočtu za roky 2020 a 2021 tedy dohromady počítaly se schodkem jeden bilion korun, nicméně reálná výše se bude zřejmě pohybovat okolo 800 miliard. I pokud by došlo v prosinci letošního roku ke zvýšení deficitu o téměř 100 miliard a schodek by dosáhl plánované výše 500 miliard Kč, skutečný deficit za dva poslední roky by nedosáhl na Radimem Fialou zmiňovaný bilion. 

Ministerstvo financí (MF) předložilo první návrh státního rozpočtu na rok 2022 v květnu 2021. V něm navrhlo deficit ve výši 390 miliard Kč. Tento předběžný návrh schválila vláda Andreje Babiše 7. června.

Na začátku září letošního roku MF předložilo nový návrh, který předpokládá deficit ve výši 376,6 miliardy Kč. Tento dokument (.pdf), zpracovaný již do podoby návrhu zákona o státním rozpočtu, vláda poprvé schválila 27. září. O tři dny později ho předložila poslancům. Nicméně 20. října, po druhém schválení, musela tento návrh poslancům předložit opětovně, jelikož došlo k ustavení nové Poslanecké sněmovny, v jejíž kompetenci není projednávat návrhy, které byly předloženy předchozí Sněmovně.

Tuto podobu státního rozpočtu se pokusila prosadit k projednání končící ministryně Alena Schillerová (ANO) na schůzi Poslanecké sněmovny, která se konala 14. prosince. Její návrh ale nebyl Sněmovnou přijat.

Doplňme také, že nastupující ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že by nová vláda chtěla přepracovat státní rozpočet tak, aby schodek nepřesahoval 300 miliard Kč.

Hodnota 400 miliard, kterou zmiňuje Radim Fiala, je v porovnání s reálnou výší plánovaného deficitu (376,6 miliardy) v námi akceptované 10% odchylce. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

SPD se, většinou právě ústy svého předsedy Tomia Okamury, takto k opatřením vyjadřuje opakovaně. Že je nutné se zaměřit na ochranu nejvíce ohrožených skupin, zmínil Okamura například už v prosinci 2020. Tehdy se odvolával na návrh epidemiologa Jiřího Berana a uvedl, že 83 % populace není součástí některé z ohrožených skupin a ochranu tedy nepotřebuje. Dodejme, že epidemiolog Jiří Beran je poměrně kontroverzní osobností, co se týče dezinformací ohledně onemocnění covid-19. Do povědomí veřejnosti se dostal hlavně svými tvrzeními o léku Isoprinosine.

Znovu se SPD k tématu ohrožených skupin vyjadřovala například v únoru 2021. Tehdy její zástupci vyslovili svůj nesouhlas s opětovným zavedením nouzového stavu v České republice. Hnutí prohlásilo, že se bude snažit nasbírat podpisy pro svolání mimořádné schůze Sněmovny, která by mohla nouzový stav, vyhlášený na základě žádosti hejtmanů, zrušit. „Zároveň opakovaně vládě navrhujeme, aby provedla novelu o ochraně veřejného zdraví, která umožňuje chránit ohrožené a rizikové skupiny a udržení zdravotního systému bez plošného nouzového stavu,“ řekl tehdy Tomio Okamura pro server Lidovky.cz

V červnu pak ve spojitosti s hlasováním o změnách v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví Okamura znovu zmínil (video, čas 0:48–1:15): „Zároveň říkáme (…), že se má vláda soustředit na ochranu ohrožených skupin občanů. Ty ohrožené skupiny jsou již jasně definované. Říkáme: chraňme ohrožené skupiny občanů. A tu drtivou většinu občanů, což je cca 80 %, která není ohrožena covidem na životě, nechme žít a pracovat.“

Zatím naposledy se hnutí k ochraně ohrožených skupin vyslovilo v listopadu 2021. Důvodem bylo další zavedení nouzového stavu, se kterým hnutí nesouhlasí. Kromě toho, že by omezení měla platit pouze pro ohrožené skupiny, hovoří hnutí také o tom, že by se mělo navrátit bezplatné testování a testování hodnot protilátek. S těmito skupinami lidí by – podle hnutí SPD – měli pracovat právě praktičtí lékaři. 

O tom, že se praktičtí lékaři mají zapojit do očkování, se předseda SPD Okamura vyjádřil již v lednu 2021. Konkrétně uvedl: „Klíčovou roli by měli podle názoru SPD hrát zejména praktičtí lékaři, kteří znají své pacienty, mají podmínky pro očkování, a nikoliv vládou vytváření nějakých alternativních paralelních registračních způsobů (…).“ Totožné tvrzení obsahuje také usnesení SPD z 19. ledna 2021.

Podle studie odborného časopisu Intensive Care Medicine z roku 2012, která zkoumala vybavenost jednotek intenzivní péče v zemích Evropy mezi červencem 2010 a červencem 2011, měla v té době Česká republika 11,6 lůžek na 100 000 obyvatel, zatímco Německo 29 lůžek. Německo se v této kategorii umístilo na prvním místě, Česká republika se pak nacházela zhruba ve středu žebříčku s totožnou hodnotou jako například Francie (.pdf, str. 1650–1651).

Počty lůžek intenzivní péče se mohou lišit podle toho, která oddělení jsou do této kategorie v dané zemi započítávána. Počty lůžek JIP a ARO na začátku epidemie covidu-19 činily podle dat Ministerstva zdravotnictví téměř 4 500 (.pdf, str. 8), ovšem ventilátorů, které jsou pro pacienty s covidem-19 klíčové, bylo pouze 2 080 (.pdf, str. 13). Proto je pro poměřování mezi zeměmi klíčové porovnávat lůžka se srovnatelnými vlastnostmi, což přesně činí výše uvedená studie. Ačkoli jsou tak její údaje již přes 10 let staré, přestavují poslední plné srovnání, které nemíchá jablka s hruškami.

V posledních letech a zejména v průběhu pandemie covid-19 se kapacita intenzivní péče měnila a lůžka přibývala. V listopadu 2020 mělo Německo zhruba 34,5 lůžek intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel a Francie měla 16 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Ve většině případů je však uvedená studie stále brána jako směrodatná, protože zahrnovala všechny evropské státy a srovnávala lůžka se stejnými vlastnostmi. Proto z ní může Tomio Okamura legitimně vycházet a my podle ní hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Tzv. krizový zákon, tedy zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, stanovuje „působnost a pravomoc státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků a práva a povinnosti právnických a fyzických osob při přípravě na krizové situace“. Krizovou situací je dle § 2 myšlena mimořádná událost, při níž je vyhlášen stav nebezpečí (vyhlašovaný hejtmanem), nouzový stav (vyhlašovaný vládou) nebo stav ohrožení státu (vyhlašovaný Parlamentem).

Pro úplnost doplňme, že stav ohrožení státu může být vyhlášen, pouze pokud je bezprostředně ohrožena svrchovanost státu, jeho územní celistvost anebo jeho demokratické základy. Nikoliv tedy ve spojitosti s pandemií covidu-19.

Je to § 6 krizového zákona, který vládě umožňuje, aby uložila právnické nebo fyzické osobě pracovní povinnost nebo povinnost pracovní výpomoci, ale pouze v době trvání nouzového stavu, případně ve stavu ohrožení státu. V době trvání stavu nebezpečí má poté podle § 14 tuto pravomoc také hejtman kraje (v případě hl. m. Prahy primátor). Vzhledem k tomu, že tedy existuje možnost uložení povinnosti pracovní výpomoci i bez nutnosti vyhlášení nouzového stavu, hodnotíme výrok Tomia Okamury jako pravdivý. 

Tomio Okamura hovoří o petiční výzvě nazvané Otevřený dopis lékařů vládě, parlamentu a médiím ohledně tzv. koronavirové krize, kterou podepsali lékaři a odborníci, mezi kterými je prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk.

Ve zmiňované výzvě je jako faktické tvrzení prezentováno: „Lživě se tvrdí, že imunita po očkování je lepší a delší než imunita po prodělání nemoci. Toto tvrzení popírá publikovaná data i samotné základy imunologie.“

Srovnání imunity získané proděláním nemoci covid-19 a očkováním je problematické, jelikož míra imunitní odpovědi se po prodělání nemoci liší u každého jednotlivce. Množství protilátek získané proděláním nemoci závisí také na virové náloži. Vakcinace naproti tomu vytváří stabilní úroveň protilátek, u kterých se navíc dá předvídat, kdy začnou klesat.

Z izraelské studie vyplývá, že Izraelci, kteří prodělali nemoc covid-19 (v lednu nebo únoru 2021), mají 13,06krát nižší riziko nákazy variantou delta než Izraelci očkovaní ve stejném období dvoudávkovou vakcínou Comirnaty (společnosti BioNTech/Pfizer). Nicméně největší imunitu proti variantě delta mají ti jedinci, kteří již byli dříve infikováni SARS-CoV-2 a obdrželi alespoň jednu dávku vakcíny Comirnaty.

Dodejme, že izraelská studie nicméně ještě nebyla recenzována („peer-reviewed“), tedy prozatím neprošla kontrolou odborníků a nebyla formálně zveřejněna v odborném časopise. Navíc se jedná o tzv. observační studii, která vychází z terénních dat získaných zdravotní pojišťovnou. Sběr dat tak nemusel kvalitativně odpovídat běžným vědeckým metodám.

Ze studie amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) ale naopak vyplývá, že u neočkovaných pacientů, kteří již v minulosti nemoc covid-19 prodělali a opět se nakazili, byla 5,49krát vyšší pravděpodobnost, že budou hospitalizováni při další infekci než u pacientů očkovaných mRNA vakcínami, kteří se nakazili poprvé. Shaun Grannis, jeden z autorů studie, řekl, že „tato data poskytují pádný důkaz, že očkování poskytuje lepší ochranu proti covidu-19 než spoléhání se pouze na přirozenou imunitu."

Již na jaře letošního roku označil Roman Chlíbek, předseda České vakcinologické společnosti a nyní také předseda Národního institutu pro zvládnutí pandemie, očkování za vhodnější způsob získání protilátek: „Imunita navozená očkováním vznikne bez kontaktu s živým virem. Člověk získá ochranu, aniž by riskoval, že u něho propukne nemoc. Jeho imunitní systém je stimulován bez rizika komplikací a závažných průběhů nemoci.“ Pro iROZHLAS později uvedl, že řada odborníků se shoduje, že protilátky po prodělání nejsou důkazem imunity proti onemocnění covid-19.

Výzkum toho, který typ imunity je lepší pro ochranu před onemocněním covidem-19, nicméně stále probíhá a objevují se odborné studie, které dochází k různý závěrům. Většina odborníků se ale shoduje na tom, že vzhledem k rizikům spojeným s proděláním nemoci je nejlepší získat imunitu pomocí očkování, a to platí i pro ty, kteří nemoc již prodělali. Tomiem Okamurou citovaní lidé se však skutečně podepsali pod petiční výzvu, která obsahuje jím citovaný text. Zároveň některá publikovaná data skutečně podporují závěr, že imunita po prodělání nemoci je lepší než po očkování. Výrok Tomia Okamury tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou, vzhledem k nejednotnosti vědeckých důkazů.

Závěrem také doplňme, že Soňa Peková se za svá kontroverzní vyjadřování v době pandemie covidu-19 opakovaně (audio, čas 7:06–8:27) setkala s kritikou ze strany ostatních odborníků. Jiřího Berana pak Ministerstvo zdravotnictví označilo za jednu ze známých osobností „propagujících dezinformace“. V textu pak Ministerstvo uvádí, že dezinformační weby přebírají „prohlášení veřejně známých osobností a odborníků" a používají je "pro podporu jimi propagovaných dezinformací a konspiračních teorií.“

Jan Pirk v minulosti např. podepsal prohlášení, které mj. kritizovalo plošné testování na onemocnění covid-19. Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), která působila jako odborný poradní orgán Ministerstva zdravotnictví od března 2021 do května 2021, ve svém stanovisku uvedla, že plošné testování na covid-19 by se mělo rušit až jako jedno z posledních opatření mj. proto, že „plošné testování z řady studií vychází jako nákladově efektivní protiepidemické opatření.“

Tomio Okamura ve výroku cituje petiční výzvu, kterou podepsali někteří lékaři a odborníci, mezi nimiž jsou například prof. Jiří Beran, MUDr. Soňa Peková a prof. Jan Pirk. V textu petice její signatáři skutečně uvádějí, že „vakcíny jsou experimentální, nemají dosud ukončené třetí fáze klinických studií, (…)“. Toto tvrzení nicméně není pravdivé, a výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako zavádějící.

V České republice a v Evropské unii jsou nyní k používání schváleny 4 očkovací látky proti nemoci covid-19. Jsou jimi:

• Vaxzevria (AstraZeneca) – dvoudávková adenovirová vakcína,
• Janssen (Johnson & Johnson) – jednodávková adenovirová vakcína,
• Comirnaty (Pfizer/BioNTech) – dvoudávková mRNA vakcína,
• Spikevax (Moderna) – dvoudávková mRNA vakcína.

Nejen vakcíny, ale i léky prochází přísným testováním v laboratoři a následně klinickým hodnocením, které se skládá ze tří základních fází (.pdf, str. 2–4). V první fázi se na menším počtu dobrovolníků vyhodnocuje například bezpečnost vakcíny a její tolerance lidským organismem. Ve druhé fázi se poté na několika stovkách osob zkoumá, „jakou velikost dávky je nejlépe použít, jaké jsou nejčastější vedlejší účinky a kolik dávek je zapotřebí“ (.pdf, str. 3). Ve třetí fázi následně probíhá tzv. studie účinnosti a bezpečnosti, která zahrnuje tisíce dobrovolníků (.pdf, str. 3) a jejímž účelem je kromě jiného zjistit méně časté vedlejší účinky a míru ochrany před příslušnou infekcí.

Přestože je vývoj vakcín proti onemocnění covid-19 urychlen, je zachováno veškeré testování a očkovací látky jsou dostupné až po ukončení třetí fáze a vědeckém vyhodnocení a registraci (.pdf, str. 4).

V Evropské unii schvaluje nejen očkovací látky, ale obecně léčivé přípravky Evropská léková agentura (EMA). Výše uvedené čtyři vakcíny proti nemoci covid-19 jsou podmínečně schváleny pro použití v zemích EU, nicméně to neznamená, že by byly „experimentální“. Podmínečné schválení/registrace umožňuje, aby byly léčivé přípravky co nejdříve uvedeny na evropský trh v případě mimořádných událostí (jakou je i pandemie covidu-19) a pomohly zachránit co nejvíce životů. I přesto, že se jedná o časově kratší proceduru, podmínečné schválení stále zaručuje, že vakcíny splňují přísné normy EU pro bezpečnost, účinnost a kvalitu.

Rozdíl mezi podmínečnou registrací a standardní registrací je pak také v tom, kdy probíhá čtvrtá, tzv. poregistrační fáze klinické studie, v jejímž rámci se dále sleduje účinnost a bezpečnost vakcíny (.pdf, str. 3). Tato čtvrtá fáze začíná v případě podmínečné registrace dříve a léčivý přípravek je pro pacienty dostupný ještě před jejím dokončením (.pdf, str. 2–4). Upřesněme, že v průběhu poregistrační fáze musí výrobci vakcín Evropské lékové agentuře poskytovat informace z probíhajících studií, aby se potvrdilo, že přínosy dané vakcíny převažují rizika.

Zmiňme, že v případě vakcín AstraZeneca, Johnson & Johnson, Pfizer/BioNTech i Moderna již byly 3. fáze dokončeny, 4. fáze pak stále probíhají.

Pro úplnost doplňme, že vývoj vakcín proti covidu-19 probíhal poměrně rychle díky skutečnosti, že výzkumníci mohli vycházet z dlouholetých zkušeností s vývojem vakcín proti onemocněním, která způsobují podobné typy koronavirů. Časopis Nature nebo web Medici pro očkování v této souvislosti upozorňují především na předchozí vývoj vakcín proti virům „podtypu SARS, který vyvolal epidemii v roce 2002, a MERS, zodpovědný za stovky obětí v oblasti blízkého východu v roce 2012.“