SPD

Předseda SPD Okamura ve svém tweetu zmiňuje hned několik faktických informací spojených se vznikající vládní koalicí. 

Zmínka o třech nových ministerstvech se objevuje také v médiích. Pravděpodobná budoucí vláda bude mít nově Ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace, Ministerstvo pro legislativu a Ministerstvo pro evropské záležitosti. Tato ministerstva jsou označována za „nová“, byť se v nějaké podobě objevila už v minulých vládách. Místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace měla již vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017), byl jím Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). V Sobotkově vládě figuroval také ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, kterým byl Jiří Dienstbier a později také Jan Chvojka (oba ČSSD).

Post zaměřující se na evropské záležitosti pak měly vlády v období českého předsednictví Evropské unii. Přesněji to byla druhá vláda Mirka Topolánka (2007–2009) a následující tzv. úřednická vláda Jana Fischera (2009–2010). V Topolánkově vládě zastával post místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, ve Fischerově kabinetu byl pak ministrem Štefan Füle a po něm Juraj Chmiel.

Tomio Okamura hovoří také o navýšení počtu místopředsedů Poslanecké sněmovny. Bývalá Sněmovna měla místopředsedů pět, Vojtěcha Filipa (KSČM), Tomia Okamuru (SPD), Vojtěcha Pikala (Piráti), Tomáše Hanzela (ČSSD) a Petra Fialu (ODS). Nová Sněmovna by měla mít skutečně místopředsedů šest, a to dva za ANO a po jednom z ODS, KDU-ČSL, STAN a Pirátů. Předsedkyní by se měla stát Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). 

Poslední část Okamurova tweetu se týká senátního hlasování o zmrazení platů politiků do roku 2026. To proběhlo 27. října na 17. schůzi horní komory poté, co 5. října Poslanecká sněmovna jednomyslně schválila, že se platy vrcholných politiků dalších pět let nebudou zvyšovat. Pro návrh hlasovali poslanci ze všech poslaneckých klubů.

V Senátním hlasování byl tento vládní návrh zamítnut 57 hlasy ze 68 přítomných senátorů. Proti návrhu, tedy pro zmrazení platů, bylo 5 senátorů: Lukáš Wagenknecht a Adéla Šípová (za Piráty), Renáta Chmelová (bez politické příslušnosti), Šárka Jelínková (KDU-ČSL) nebo Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz). Pro zmrazení platů nehlasovali ani senátoři za ANO a ČSSD, tedy senátoři za strany, které návrh předkládaly. Proti zmrazení se vyslovili téměř všichni senátoři náležící ke zmíněným politickým stranám či hnutím. Jedinou výjimkou byla senátorka Šárka Jelínková za KDU-ČSL.

Tomio Okamura tedy správně popisuje postoj Senátu ke zmrazení růstu platů politiků i navýšení počtu členů vlády a místopředsedů Poslanecké sněmovny. Dopouští se pouze nepřesnosti v označení nových vládních postů. Nejedná se o úplně nové pozice, už v minulosti měly vlády ministry pro evropské záležitosti nebo legislativu. V kontextu nynější vlády Andreje Babiše ale skutečně jde o nové ministry.

Předně uveďme, že ověřujeme pouze faktické části výroku, nebudeme se tedy věnovat otázce zrušení Senátu ani názoru poslance Rozvorala.

Návrh na zmrazení platů vrcholných politiků se již tradičně objevil v předvolebním období na stolech poslanců, tentokrát jej předložila vláda. Poslanci jej už v prvním čtení jednomyslně přijali.

Začátkem října byl návrh (.pdf) novely zákona o platu představitelů státní moci předložen senátnímu Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a věnoval se mu i Ústavně právní výbor Senátu. Oba výbory doporučovaly jeho zamítnutí. Horní komora Parlamentu projednávala tento návrh 27. října na své 17. schůzi a podle doporučení výborů jej zamítla (.pdf). Přítomných bylo 68 senátorů a 57 se vyslovilo pro zamítnutí návrhu novely zákona a pět proti. Mezi argumenty pro zamítnutí návrhu patřilo například jeho označení za populistické předvolební gesto. Senátoři také upozorňovali na riziko budoucího skokového nárůstu platů po roce 2026, novela měla totiž k tomuto datu ztratit účinnost (.pdf, str. 2).

Pro doplnění dodejme, že veto Senátu již nelze přehlasovat vzhledem ke skutečnosti, že Sněmovna se v předchozím složení už nebude scházet a veškeré neprojednané návrhy již nelze v novém volebním období projednat. Bývalým poslancům zanikl mandát 21. října, kdy uplynuly přesně čtyři roky od jejich zvolení do Sněmovny. V novém složení se Poslanecká sněmovna sešla poprvé až 8. listopadu na ustavující schůzi.

Mandát nově zvoleným poslancům vznikl už v den zvolení, tedy 9. října, a přestože ještě nesložili poslanecký slib, mohli již vkládat návrhy zákonů do sněmovního informačního systému. To nám na náš dotaz potvrdil tiskový odbor Poslanecké sněmovny, který zároveň poskytl informaci, že touto dobou už několik takových návrhů eviduje. Je však důležité zmínit, že nejde o oficiálně podané návrhy, protože návrhy zákonů se podle § 87 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny podávají do rukou předsedy (předsedkyně) Sněmovny, který 3. listopadu ještě nebyl zvolen. Až momentem jeho zvolení se tedy návrhy stanou sněmovními tisky a jako takové mohou vstoupit do legislativního procesu. Tento postup stran návrhu SPD nám potvrdil také přímo poslanec Rozvoral.

Sněmovní tisky se na webu Poslanecké sněmovny začaly objevovat postupně poté, co byla předsedkyní Sněmovny zvolena Markéta Pekarová Adamová. Návrh (.pdf) skupiny poslanců SPD (str. 4–5) na zmrazení platů politiků do roku 2025 se objevil na sněmovním webu 15. listopadu a je datován k 3. listopadu 2021.

Poslanci SPD tedy skutečně 3. listopadu podali návrh na zmrazení platů politiků, obdobný tomu, který dříve zamítl Senát. Ačkoli mohou poslanci podávat návrhy již ode dne nabytí mandátu, sněmovními tisky, o kterých by Sněmovna mohla jednat, se takové návrhy mohou stát až poté, co se dostanou do rukou zvolenému předsedovi či předsedkyni. V mezidobí tak vzniká prostor pro podávání poslaneckých návrhů, jejichž existenci však nelze na webu Poslanecké sněmovny ověřit. Proto jsme i my počkali a až nyní můžeme potvrdit, že výrok Radka Rozvorala ze 3. listopadu je pravdivý.

Green Deal, tedy Zelená dohoda pro Evropu, je plán Evropské unie, jak transformovat hospodářství za účelem dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. 

Evropská komise v plánu navrhla (.pdf, str. 4) snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 50–55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by poté mělo dojít k dosažení klimatické neutrality, tedy stavu, kdy státy „odstraňují z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako do ovzduší vypouští“.

Tento plán byl v prosinci 2020 schválen Evropskou radou, ta schválila také jeho zakomponování do Evropského právního rámce pro klima (European Climate Law), a vyzvala k urychlenému schválení (.pdf, str. 5). Tento rámec byl schválen v červnu 2021 a vstoupil v platnost v červenci 2021.

V oblasti energetiky komise navrhuje zvýšit podíl obnovitelné energie v energetickém mixu EU na 40 % do roku 2030. Pro kontext dodejme, že v roce 2019 to bylo 19,7 % celkové vyrobené energie.

Růst cen energií je podle expertů způsoben mimo jiné i zvyšováním cen emisních povolenek. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou vypuštěnou tunu CO2. Ceny emisních povolenek rostou dlouhodobě. Za poslední rok se jejich cena téměř zdvojnásobila na přibližně 60 EUR. To je podle expertů zčásti také zapříčiněno novými klimatickými cíli spojenými se Zelenou dohodou. Svou roli hrají ale také investoři, které přilákal vytrvalý růst cen v posledních měsících.

Od začátku roku stoupla cena elektřiny a zemního plynu na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.) o 208,12 % na 163,83 EUR (k 5. říjnu). Cena elektřiny pro domácnosti byla v lednu 4,6481 Kč za kWh, na začátku října pak 7,1828 za kWh. Jedná se o průměrné republikové ceny za jednotarifovou sazbu a střední spotřebu.

Pro kontext ale dodejme, že cenu energií ovlivňují v současné době i další faktory. Šéf komise Green Deal Frans Timmermans řekl, že pouze „pětinu“ vyšších nákladů na energii lze přičíst rostoucí ceně emisních povolenek (ETS, pozn. Demagog.cz), zbytek je způsoben prudce stoupajícími cenami plynu a uhlí a nízkou produkcí větrných elektráren. Cena zemního plynu vyskočila v září poté, co si ruská společnost Gazprom, jakožto největší dodavatel na evropský trh, rezervovala pouze zlomek tranzitní kapacity. Podle dat z roku 2018 tvoří Gazprom až 36,7 % evropského trhu s plynem.

Podle ČSÚ se na zvyšování inflace podílely téměř všechny oddíly spotřebního koše. Vedoucí oddělení statistiky spotřebitelských cen ČSÚ Pavla Šedivá uvedla, že největší vliv na meziroční cenový růst mají ceny v dopravě, tedy ceny automobilů a ceny pohonných hmot. Dalšími výrazně dražšími položkami spotřebního koše jsou některé potraviny, alkohol a bydlení.

Podle viceprezidenta Hospodářské komory Tomáše Prouzy inflaci nahoru nejvíce táhnou ceny energií, energie jen za poslední rok vzrostly o 274 %.

Eurostat, tedy Statistický úřad Evropské unie, každý měsíc vydává studii ohledně komodit, které zaznamenaly největší růst cen. Na prvním místě jsou ceny energií, a až daleko za nimi jsou potraviny a další výrobky.

Pro zrušení superhrubé mzdy hlasovalo 20. listopadu 2020 celkem 68 poslanců ze 102 přítomných. Jednalo se o 39 poslanců ANO, 12 poslanců ODS, 10 poslanců SPD, 5 poslanců KSČM a 2 nezařazené poslance. SPD pak hlasovala i pro schválení senátní verze zákona. I díky hlasům SPD tak došlo ke zrušení superhrubé mzdy.

Skupina poslanců za SPD předložila v dubnu 2020 návrh novely zákona o daních z příjmu. Návrh obsahoval zvýšení základní slevy na poplatníka na 37 260 Kč (.pdf, str. 3) z tehdejších 24 840 Kč. Na 37 260 Kč se měla zvýšit také například sleva na manžela (.pdf, str. 3). Další zvýšení se mělo týkat slevy na invaliditu, rozšířené slevy na invaliditu nebo slevy pro držitele průkazu ZTP/P (.pdf, str. 4). Vláda vydala k návrhu nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). První čtení tisku bylo zařazeno na schůzi 7. července 2021, do konce volebního období ale nebyl návrh schválen.

Při projednávání daňového balíčku na podzim 2020 pak navrhoval poslanec Hrnčíř za SPD zvýšení slevy na poplatníka z tehdejších 24 840 Kč na 27 000 Kč (.pdf), resp. 28 200 Kč (.pdf), ani tyto návrhy však nebyly schváleny. Místo nich prošel návrh, podle kterého se sleva zvýšila na 27 840 Kč od roku 2021 a od roku 2022 pak má vzrůst na 30 840 Kč. 

Protože tedy žádný z návrhů SPD na navýšení slevy na poplatníka nebyl schválen, především pak návrh z dubna 2020 na navýšení na 37 260 Kč, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Nejdražší armádní nákup v novodobé české historii, kterým by Česká republika měla získat 210 pásových bojových vozidel pro armádní pěchotu za zhruba 52 mld. Kč, začalo Ministerstvo obrany plánovat již v roce 2018. Výběrové řízení na tento nákup nicméně stále probíhá, přihlášky do něj mohly firmy podávat do začátku září 2021. Současné Ministerstvo obrany tak zakázku již s velkou pravděpodobností podepsat nestihne.

Doplňme, že do výběrového řízení se přihlásily celkem 3 firmy: švédská BAE Systems, německá Rheinmetall Landsysteme a španělská společnost GDELS.

Podle serveru Army Technology bude finská armáda modernizovat a investovat do svých bojových vozidel CV90. V červnu 2021 podepsalo Finsko kontrakt za 32 milionů dolarů (asi 704 milionů Kč) na modernizaci, prodloužení životnosti a zlepšení bojové efektivity do roku 2030. Prototypy a testovací vozidla CV9030FIN budou modernizovány jako první, další modernizace bude následovat v letech 2022 až 2026. Plánování a vývoj bude probíhat ve Švédsku, produkce a výroba pak ve Finsku.

Oproti tomu v červnu 2019 podepsalo české Ministerstvo obrany smlouvu na dodávku 62 vozidel TITUS za více než 6 miliard Kč, které by armáda měla dostat v letech 2022 a 2023. Podle náčelníka Generálního štábu AČR Aleše Opaty by tato vozidla měla směřovat ke 4. brigádnímu úkolovému uskupení, jehož jádro tvoří 4. brigáda rychlého nasazení.

Především ale v červnu 2021 Ministerstvo obrany prodloužilo až do 1. září termín, do kterého mohou firmy podávat své nabídky na dodání 210 vozů v hodnotě 52 miliard korun. Nákup nových pásových bojových vozidel pěchoty byl přitom součástí plánu na přezbrojení 7. mechanizované brigády tak, aby odpovídala představám NATO o moderní těžké brigádě. Do výběrového řízení se přihlásil i švédský BAE Systems s výše zmíněným vozidlem CV90.

Tomio Okamura zde mluví o schvalování novely zákona o podporovaných zdrojích energie, kterou Sněmovně předložila vláda v květnu 2020. Tento původní vládní návrh měl mimo jiné za cíl snížit podporu pro solární elektrárny zavedením tzv. vnitřního výnosového procenta (IRR), tedy maximální stanovené výnosnosti. Ta by měla zajistit, že výrobci energií nezískají nadměrné kompenzace. Podle vládního návrhu tak v případě solárních elektráren nově nemělo vnitřní výnosové procento investic překročit 6,3 % (.pdf, str. 35–36).

Uveďme, že předložená vládní verze neobsahovala vyšší zdanění solárních elektráren, Ministerstvo průmyslu a obchodu však nakonec navrhlo tento kompromis do novely zahrnout. Díky pozměňovacímu návrhu (.pdf, str. 58–59), který poslanci schválili, návrh novely nakonec obsahoval část, podle níž na solární elektrárny z roku 2009 nově dopadne odvod z výkupní ceny energií, a to ve výši 10 a 11 %. V případě solárních elektráren uvedených do provozu v roce 2010 vzrostou odvody na 20 a 21 %.

Při hlasování ve třetím čtení byla tato verze 14. července 2021 Poslaneckou sněmovnou schválena, přičemž zákon podpořili i všichni přítomní poslanci SPD. Doplňme, že poslanci SPD také hlasovali pro přijetí výše uvedeného pozměňovacího návrhu.

Senát ale následně novelu do Sněmovny vrátil se svými pozměňovacími návrhy. V nich navrhl upravit maximální hranici vnitřního výnosového procenta. Sněmovnou schválené znění počítalo s jasně stanovenými hodnotami pro jednotlivé zdroje elektrické energie (.pdf, str. 35–36), Senát ale místo toho navrhl zavést společný interval v rozmezí 8,4–10,6 % (.pdf, str. 3). O jeho konkrétní výši bude v jednotlivých případech rozhodovat svým nařízením vláda. Celkově se tak jedná o limit vyšší, než pro který původně hlasovala Sněmovna včetně SPD. Při hlasování o znění novely, které navrhl Senát, se všichni přítomní poslanci SPD zdrželi.

Co se týče rozpočtových dopadů novely zákona o podporovaných zdrojích energie, materiál Senátu o pozměňovacích návrzích přesnou hodnotu neuvádí (.pdf). Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček nicméně již dříve uvedl, že pokud by u solárních elektráren bylo IRR 8,4 % a současně by se o deset procent zvýšila solární daň, přineslo by to do státního rozpočtu na solární dani čtyři až pět miliard Kč. Ministryně financí Alena Schillerová poté ve spojitosti s novelou hovořila o přínosu ve výši 3–4 miliard. Lze tedy říci, že Tomiem Okamurou uváděné rozmezí 3–5 miliard se shoduje s hodnotami uváděnými vládními ministry.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Při konečném hlasování ve Sněmovně po vrácení Senátem se poslanci SPD zdrželi (nehlasovali proti), při hlasování dolní komory o novele zákona o podporovaných zdrojích energie ve třetím čtení však návrh podpořili, a to včetně pozměňovacího návrhu, který solární elektrárny více zdaňuje.

V předvolebním desateru ČSSD je v kapitole o vlastním bydlení mj. uvedeno: „Zavedeme pokuty za dlouhodobě neobsazené byty.” Ve svém podrobném programu (.pdf) tuto tezi strana dále rozvádí a nastiňuje, že pokuta má být ve formě zdanění (str. 16). Podle vyjádření ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové a Matěje Stropnického by se mělo jednat o zdanění ve výši průměrného nájmu. „Bylo by to do výše průměrného nájemného v daném městě. Tak, aby se nevyplatilo nechat byt prázdný,” uvedli pro CNN Prima News.

Dodejme, že v předvolební debatě na CNN Prima News se Jan Hamáček k výši pokut vyjádřil následovně: „Mohlo by to být tři až pět tisíc korun měsíčně.”