SPD

Předně uveďme, že členy Rady České televize, která má mít podle zákona 15 členů, volí Poslanecká sněmovna. Právě volba čtyř prozatím neobsazených míst vyvolala v letošním roce ve Sněmovně vyostřené debaty. Předmětem sporů jsou jména některých kandidátů do Rady ČT, kteří podle kritiků představují ohrožení nezávislosti České televize. Pirátský poslanec Tomáš Martínek například uvedl, že „z vyjádření vybraných kandidátů (…) lze očekávat, že posílí hlasovací většinu v Radě ČT, která usiluje o odvolání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka a o likvidaci kritických pořadů Otázky Václava Moravce, Reportéři ČT, 168 hodin a dalších“.

Podle právní analýzy (.pdf), kterou si nechal zpracovat senátor za hnutí STAN David Smoljak, také byli někteří kandidáti navrženi spolky či organizacemi, které k nominaci neměly oprávnění. Uveďme, že opoziční poslanci při projednávání volby v dubnu 2021 požadovali, aby bylo hlasování o členech Rady ČT odloženo až do doby, kdy sněmovní volební výbor „stanoví, zda došlo, nebo nedošlo k porušení zákona“. Výbor však následně pouze přijal usnesení, že informace z analýzy bere na vědomí (.pdf, str. 9–11), a odmítl seznam (.pdf) kandidátů změnit.

K odložení hlasování tedy došlo na schůzi Poslanecké sněmovny v dubnu a následně kvůli obstrukcím opozičních poslanců i na konci května. Ti tehdy kritizovali neochotu vlády domluvit se s opozicí na jménech kandidátů. Hlavním uváděným důvodem odložení tak byla snaha opozičních poslanců dosadit do tohoto kontrolního orgánu České televize také své zástupce. Uveďme, že to podporují i sociální demokraté, podle kterých by v Radě měli sedět i zástupci, které podporuje nynější opozice.

Opozice je přitom ochotna volbu brzdit tak dlouho, dokud Sněmovna nenajde společné řešení. „Věc je poměrně jednoduchá – jestli nedojde k dohodě, tak jsem přesvědčený, že volbu musíme brzdit. Není možné, abychom byli úplně odstaveni od možnosti delegovat svoje lidi, u kterých věříme, že se postarají o nezávislost veřejnoprávní televize," řekl Seznam Zprávám předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek. Z vyjádření opozičních poslanců ve Sněmovně nicméně nevyplývá, že by požadovali, aby o jmenování nových členů Rady ČT rozhodovala dolní komora až po volbách.

Ve věci jmenování ředitele Bezpečnostní informační služby pak obě opoziční koalice jednohlasně podporují prodloužení mandátu dosavadnímu řediteli Michalu Koudelkovi, a to co nejdříve. Dodejme, že podle www.zakonyprolidi.cz/cs/1994-153#p4-2">zákona ředitele BIS jmenuje vláda po projednání Bezpečnostního výboru Sněmovny.

Opoziční poslanci mimo jiné kritizují, že se Babiš nedrží zákona, jenž nepočítá s dočasným jmenováním ředitele BIS nebo možností, že by funkci dočasně převzal zástupce ředitele. Podle Jana Bartoška by tak mělo dojít k řádnému jmenování Koudelky do dalšího pětiletého mandátu. Piráti navíc varují, že v případě nejmenování se z postu ředitele BIS může stát po podzimních volbách jeden z významných politických nástrojů vyjednávání.

Celkově tedy výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť jsme ve veřejných zdrojích nenašli prohlášení opozice či jejích poslanců, v němž by prosazovali volbu členů Rady ČT až po podzimních volbách. Jediným cílem opozice je dosadit do Rady své zástupce, což se však může stát i před volbami.

Poslankyně Maříková svým výrokem popisuje nastavení obecných pravidel pro očkování v České republice a poukazuje na to, že podle ní není možné nařídit povinnost očkování proti covidu-19, jelikož to odporuje české ústavě.

Povinné očkování je v České republice uzákoněno v několika případech. Jde o potenciálně nebezpečná onemocnění, konkrétně záškrt, spalničky, zarděnky, žloutenka B, černý kašel, dětská obrna, invazivní onemocnění způsobená Hameophilus influenzae b, příušnice a tetanus, přičemž u něj přetrvává povinnost přeočkování i v dospělosti. To vychází z vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, která dále upravuje věk, v některých případech skupiny osob (např. zdravotníci pohybující se na rizikovějších pracovištích) nebo povinnost přeočkování se.

Dle Čl. 7 Listiny základních práv a svobod (LZSP) je pak zaručena nedotknutelnost osoby, zákon však může stanovit výjimky, ve kterých je takový zásah přípustný. V kontextu výroku je takovým zákonem zákon o ochraně veřejného zdraví, který v § 46 mluví o povinnosti podrobit se očkování, a to s odkazem na již zmíněnou prováděcí vyhlášku. Tou je stanoven např. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-258#p50-1">zákaz přijmout neočkované dítě do mateřské školy (s výjimkou jednoho povinného roku předškolního vzdělávání). Zletilé osobě, popř. rodiči dítěte, je pak při odmítnutí očkování také možné uložit pokutu až 10 000 Kč. Pokud je dítě umístěno např. v dětském domově či výchovném ústavu, může být tato pokuta až 500 000 Kč. V zákoně ani jiných předpisech však není možnost nařídit člověku, aby se proti své vůli podrobil očkování, popř. možnost jej proti jeho vůli naočkovat.

Podobná úprava je i v tzv. Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, která sice zakotvuje právo na soukromý život, avšak do toho je možné zákonem zasáhnout za účelem ochrany veřejného zdraví. V Karlou Maříkovou uvedené Úmluvě o lidských právech a biomedicíně je potom v čl. 5 zmíněný informovaný a svobodný souhlas, který osoba musí dát k tomu, aby jí byl poskytnut zákrok v oblasti péče o zdraví. Souhlas však dle Úmluvy není třeba, pokud je takový zákrok (např. očkování) nutný k ochraně veřejného zdraví.

Český Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva povinná preventivní očkování (zejména očkování dětí) považují (.pdf, str. 5–6) za přípustná, a to včetně případných sankcí. Analýza (.pdf, str. 6) Parlamentního instututu dodává, že protože je přípustné povinné preventivní očkování dětí, tím spíš by mohla v případných budoucích rozhodnutích těchto soudů podržena i případná povinnost očkování proti covidu-19, který způsobil celosvětovou pandemii.

Výrok Karly Maříkové tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože nesprávně popisuje nastavení pravidel pro očkování v Česku. Byť LZPS i Úmluva o lidských právech a biomedicíně zaručují nedotknutelnost osoby, konkrétně při zdravotním zákroku, oba dokumenty stanovují také výjimky z tohoto pravidla. Na základě zákona totiž je možné, v souladu s ústavou, nařídit povinnost očkování. V České republice pak tato povinnost stanovena je, především u dětí, a případné zavedení povinného očkování proti covidu-19 tak není blokováno ustanoveními Listiny či Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.

Klinická studie neboli tzv. klinické hodnocení vakcín probíhá v několika fázích. Za základní části (.pdf, str. 3) jsou obvykle považovány fáze I až III. V první fázi se na menším počtu dobrovolníků vyhodnocuje například bezpečnost vakcíny a její tolerance lidským organismem. Ve druhé fázi se poté na několika stovkách osob zkoumá, „jakou velikost dávky je nejlépe použít, jaké jsou nejčastější vedlejší účinky a kolik dávek je zapotřebí“ (.pdf, str. 3). Ve třetí fázi následně probíhá tzv. studie účinnosti a bezpečnosti, která zahrnuje stovky až tisíce dobrovolníků (.pdf, str. 3) a jejímž účelem je kromě jiného zjistit, jak daná vakcína chrání před příslušnou infekcí.

Firmy Pfizer a BioNTech úspěšně uzavřely třetí fázi klinické studie vakcíny proti covidu-19 na začátku prosince 2020. Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) pak vakcínu schválila 21. prosince 2020 v tzv. podmíněném či monitorovaném režimu. Důvodem pro použití tohoto postupu byla především snaha urychlit proces schvalování a pomoci tak zachránit co nejvíce životů. I přesto však podle EMA tato časově kratší procedura zaručuje, že schválená vakcína splňuje přísné standardy EU týkající se bezpečnosti, účinnosti a kvality. Uveďme, že toto nastavení platí také pro mnoho jiných léků i vakcín, jejichž kompletní seznam nabízí právě EMA.

Za součást klinického hodnocení (.pdf, str. 3) je nicméně někdy označována i fáze, která následuje po schválení léčivého přípravku. Jedná se o čtvrtou, tzv. poregistrační fázi klinické studie, kdy „zdravotničtí pracovníci a pacienti hlásí podezření na případné nežádoucí účinky po očkování.“ Tyto podrobné informace následně dostává EMA, která je dále vyhodnocuje a kontroluje, zda vakcína dodržuje všechna potřebná kritéria.

Poslankyně Karla Maříková tak ve výroku pravděpodobně odkazuje na tuto poregistrační část klinické studie v případě vakcíny firem Pfizer/BioNTech, jejíž ukončení je plánováno na květen 2023. Podobně je tomu i u vakcíny firmy Moderna, kde by k ukončení mělo dojít v říjnu 2022. Součástí tohoto typu kontrolních studií jsou účastníci třetí fáze klinických testů, monitoring v tomto případě probíhá po období dvou let po podání druhé dávky. Sbírají se především data o dlouhodobém fungování vakcíny a poskytnuté ochraně i proti asymptomatickému průběhu onemocnění covid-19. Zjišťuje se také například „časový interval pro přeočkování nebo podání posilující dávky.“

Pokud bychom tedy za součást klinické studie považovali i poregistrační fázi, lze výrok hodnotit jako pravdivý, i když Karla Maříková mírně nepřesně uvádí plánované datum ukončení studie. Důležité je zde však také upozornit, že v případě vakcíny Pfizer/BioNTech již tři základní fáze klinického hodnocení proběhly. Jejich výsledky pak podle EMA ukazují, že je tato vakcína bezpečná a účinná, a proto byla schválena. Bezpečnost této i dalších schválených vakcín nicméně EMA nadále sleduje a nejnovější informace o jejich bezpečnosti pravidelně zveřejňuje.

Doplňme, že poměrně krátká doba vývoje vakcín proti covidu-19 může u veřejnosti vyvolávat pochybnosti. Jedná se totiž o nejrychleji vyvinuté vakcíny od 60. let, kdy byla v průběhu čtyř let vyvinuta a schválena očkovací látka proti příušnicím. Časopis Nature nebo web Medici pro očkování však upozorňují, že velkou roli při rychlém vývoji vakcín proti covidu-19 hrály předchozí dlouholeté zkušenosti a výzkum dalších podobných koronavirů. A to především virů „podtypu SARS, který vyvolal epidemii v roce 2002, a MERS, zodpovědný za stovky obětí v oblasti blízkého východu v roce 2012.“ Dodejme, že problematikou studie končící v roce 2023 se zabýval například také web Manipulátoři.cz.

Debaty o povinném očkování se v České republice vedly v letech 2009 a 2010, kdy svět zasáhla pandemie tzv. prasečí chřipky způsobené virem H1N1. Tehdy se hovořilo o zavedení této povinnosti pro celkem 200 tisíc lidí důležitých pro chod státu, tedy například pro vojáky, policisty, hasiče či zdravotníky. 

Právě někteří zdravotníci v té době nicméně s očkováním nesouhlasili (.pdf). Poukazovali při tom především na to, že společnost, která měla vakcínu proti viru H1N1 dodat, „si smluvně zajistila, že neponese žádnou odpovědnost za nežádoucí účinky vakcíny“, což tehdy prezident České lékařské komory Milan Kubek označil za nepochopitelné. Ministerstvo zdravotnictví však zdravotníky ujišťovalo, že se v České republice bude očkovat plně prověřenou a registrovanou vakcínou.

I přesto však proti povinnosti vakcinace kromě lékařů protestovali někteří poslanci a další odborníci. Mezi nimi například profesorka trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Dagmar Císařová. Ta poukazovala na to, že vynucení očkování, a to i u osob důležitých pro chod státu, by bylo v rozporu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně. Podle čl. 5 této úmluvy je totiž možné provést jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví, pouze pokud k němu dá daná osoba svobodný a informovaný souhlas. K možnosti očkování odmítnout Dagmar Císařová uvedla: „Je to součást lidských práv. Pokud by se jich někdo chtěl domoci, může jít přes správní soudnictví až k Ústavnímu soudu, případně k soudu pro lidská práva ve Štrasburku.“

Úmluva o lidských právech a biomedicíně také v čl. 26 uvádí, že výkon některých práv v ní obsažených může být omezen, pokud se jedná o omezení, „která stanoví zákon“ a která jsou nezbytná například v zájmu ochrany veřejného zdraví. 

Základem pro některá povinná očkování je v České republice vyhláška č. 537/2006, o očkování proti infekčním nemocem, vydaná Ministerstvem zdravotnictví. Ta už nyní například ukládá povinnost nechat se očkovat proti hepatitidě B pro některé zdravotníky či zaměstnance domovů pro seniory apod. K zavedení povinného očkování proti covidu-19 by tak mohlo dojít změnou této vyhlášky. Pravomoc MZČR vydávat tyto vyhlášky vychází ze zákona o ochraně veřejného zdraví, v tomto případě konkrétně z § 108 odst. 1.

Doplňme, že k zavedení povinnosti nechat se očkovat proti prasečí chřipce nakonec nedošlo, výjimkou bylo pouze očkování některých vojáků (.pdf, str. 51). Celkově se pak proti viru H1N1 nechalo v ČR naočkovat přibližně jen 70 tisíc lidí.

V roce 2010 Ministerstvo zdravotnictví uvádělo, že pokud by osoba povinné očkování odmítla, jednalo by se o přestupek, za který by hrozila pokuta až 10 tisíc korun. O možné pokutě až 15 tisíc korun za neuposlechnutí rozkazu pak hovořili někteří vojáci. Uveďme také, že dle zákoníku práce je každý zaměstnanec povinen podrobit se očkování, které stanovují další právní předpisy. Odmítnutí tohoto povinného očkování poté může být důvodem výpovědi z pracovního poměru.

Nejvyšší správní soud 30. června 2021 zveřejnil závěry rozsudku (.pdf), ve kterém uvádí, že Ministerstvo zdravotnictví diskriminovalo osoby, které mají laboratorní test na protilátky proti covidu-19. Rozsudek se týkal mimořádného opatření (.pdf) z 14. května 2021, v němž Ministerstvo zdravotnictví stanovilo (.pdf, str. 9) podmínky pro vstup osob do některých vnitřních prostor nebo pro účast na hromadných akcích. Ministerstvo vstup povolilo osobám s negativním RT-PCR nebo antigenním testem, očkovaným osobám nebo osobám, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění covid-19. Nicméně v tomto výčtu chybí lidé s laboratorně potvrzenou hladinou protilátek.

I přes rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Ministerstvo zdravotnictví odmítá lidem uznávat potvrzení o protilátkách kvůli nemožnosti určit bezpečnou hladinu protilátek. Mluvčí ministerstva Gabriela Štěpanyová uvedla: „Na uznávání protilátek v tuto chvíli není odborný konsensus. Podle odborníků zatím není dostatek validních studií (nad rámec 180 dnů, po kterých je odborně uznána míra protilátek získaných proděláním onemocněním), které by určily, jaká hodnota protilátek je ještě ochranná, na jak dlouho a kdy se má vyšetření opakovat. Z těchto důvodu MZ zatím nemohlo zařadit mezi kritéria uznávání bezinfekčnosti hodnotu protilátek tak, jak NSS požaduje.” 

Během poslaneckých interpelací na členy vlády konaných 8. července 2021 ministr zdravotnictví Adam Vojtěch uvedl, že důvodem pro nerespektování rozsudku je celosvětově nedefinována takzvaná protektivní hladina protilátek. Tedy není známo, jaká hladina protilátek spolehlivě ochrání osobu před nákazou.

Poslankyně Maříková komentuje (video, čas 10:45) výběr testů pro plánované plošné testování dětí ve školách. Upozorňuje, že děti jsou často bezpříznakovými přenašeči covidu-19, a ohrazuje se tak proti použití antigenních testů namísto PCR testů, jelikož antigenní testy „jsou určeny pro příznakové jedince“.

Zdeněk Hostomský z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR v rozhovoru pro Lidovky.cz uvedl, že při používání antigenních testů je potřeba si „uvědomit, že antigenní testy jsou určené hlavně pro příznakové jedince“. Ústav, v jehož čele Hostomský stojí, letos v březnu upozornil vládu na velké rozdíly v citlivosti antigenních testů.

Podle FN Motol má antigenní test citlivost 44 % u bezpříznakových jedinců a 75 % u silně pozitivních. Z toho tedy vyplývá, že antigenní testy jsou vhodnější pro osoby s příznaky covidu-19. Uveďme, že PCR testy dokáží detekovat virus ještě v presymptomatické fázi a také poté, kdy už člověk není infekční.

Že je antigenní test určen pro testování jedinců s velkou virovou náloží, se kterou jsou příznaky spojeny, uvádějí i sami výrobci. Např. Jiangsu Medomics Medical uvádí, že jejich antigenní testy je vhodné použít pro příznakové jedince (.pdf, str. 1), zatímco testy využívající metodu PCR jsou schopny virus detekovat už v inkubační fázi (.pdf, str. 1), kdy osoby nakažené covidem-19 nevykazují příznaky této nemoci.

Výrobce Biosynex rovněž uvádí, že antigenní testy jsou vhodné „pro osoby, které se nedávno staly symptomatickými a virová zátěž v dýchacích cestách je vysoká“.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož zástupci odborníků i výrobců uvádějí, že antigenní testy jsou určeny pro příznakové jedince.

Celkem bylo do škol prozatím nakoupeno téměř 19 miliónů antigenních testů za více než 677 miliónů korun. Konkrétně téměř 3,7 milionu testů od společnosti Lepu za 237,5 milionu korun, 5 milionů testů společnosti Singclean za 160 milionů korun a přes 10 milionů testů společnosti Sejoy za 155 plus 125 milionů korun.

Dle dat z krajských hygienických stanic vyžádaných iniciativou „Vraťme děti do školy. Bez podmínek“, které máme k dispozici, bylo od 12. dubna do 14. června žákům odebráno 8 649 041 vzorků. Pozitivních bylo 3 507 z nich. Po následné konfirmaci PCR testem bylo však pozitivních pouze 961 žáků. Podobná data uvádí i ÚZIS, podle kterého bylo do 22. června pro testování dětí ve školách necelých 10 milionů testů, přičemž pozitivních bylo 4 237. Není však jasné, kolik z nich mělo následně pozitivní i PCR test.

Iniciativa „Vraťme děti do školy. Bez podmínek“ spočítala podíl nákladů všech zakoupených testů poměrově snížené o testované zaměstnance ve školských zařízeních a PCR testem potvrzených pozitivních případů žáků za zmíněné období. Náklad na jednoho pozitivně testovaného žáka poté vyšel téměř na 600 tisíc korun. Do tohoto podílu byly však zahrnuty i náklady na testy, jež prozatím nebyly využity. Jak iniciativa sama uvádí, za zmíněné období bylo žákům provedeno přibližně 8,6 milionu testů, ani ne polovina z celkového počtu zakoupených testů.

Pokud do výpočtu tedy zahrneme pouze náklady za skutečně provedené testy od 12. dubna do 14. června, náklady na jednoho pozitivně testovaného žáka vychází na 321 368,87 korun. Jedná se tedy o takřka poloviční hodnotu, než uvedla poslankyně Karla Maříková. Ačkoli se jedná pouze o data do 14. června, lze předpokládat, že se podíl do konce školního roku nikterak výrazně nezměnil. Ve výše uvedené částce není zohledněna cena potvrzujícího PCR vyšetření. Za tento test pojišťovny po většinu sledovaného období platily 1 276 Kč. Vynásobením počtem pozitivních záchytů (3 507) a vydělením počtem potvrzených pozitivních (961) dostáváme 4 657 korun v přepočtu na jeden záchyt. Oproti nákladům na antigenní testy se však jedná o zanedbatelnou částku, která nijak výrazně neposouvá celkovou cenu k 600 000 Kč, o kterých mluví ve svém výroku poslankyně Maříková. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Pro srovnání se ještě podívejme na plošné testování mimo školy. Jelikož neznáme ceny testů používaných na testovacích místech, a nemůžeme je tak srovnat s cenou testů použitých v českých školách, zaměříme se na míru pozitivity, tedy v procentech vyjádřený poměr mezi počtem provedených testů a počtem pozitivních výsledků. Jak už jsme uvedli výše, ve školách ve sledovaném období provedli 8 649 041 testů, z nichž 3 507 bylo pozitivních. Míra pozitivity je tedy 0,04 %. Klouzavý průměr míry pozitivity preventivních testů na testovacích místech pak například 25. července 2021 činil 0,09 % (pouze testy dle preventivní indikace).

Za předpokladu, že cena těchto testů je srovnatelná s testy používanými ve školách, tak i náklady na jednoho pozitivního při plošném mimoškolním preventivním testování jsou poměrně vysoké – přesahují 100 tisíc korun. Pro úplnost dodejme, že ukazatel míry pozitivity v minulosti byl daleko vyšší, a náklady na jednoho pozitivního naopak daleko nižší. Například na počátku ledna 2021 dosahovala míra pozitivity preventivních testů až 10 %.

Letní olympijské hry v Tokiu se měly odehrát již v roce 2020, musely však být kvůli pandemii covidu-19 přeloženy na letošní rok.

Mezinárodní olympijský výbor vydal aktualizovanou příručku pro sportovce, realizační týmy a další personál, který se podílí na organizaci průběhu Letních olympijských her (LOH). Podle dokumentu je účastník povinen sledovat svůj zdravotní stav po dobu 14 dní před odletem do místa konání LOH, tzn. každodenní měření tělesné teploty a sledování zdravotního stavu (.pdf, str. 15). Účastníci, kteří poletí do Tokia po 1. červenci, jsou povinni před nástupem do letadla doložit (.pdf) dva negativní testy na covid-19, které je nutné absolvovat do 96, respektive 72 hodin před nástupem do letadla (.pdf, str. 17).

Vzhledem k tomu, že Japonsko vyžaduje po osobách ze třetích zemí kromě negativního testu také 14denní karanténu, musí sportovci dodržovat striktní opatření na sportovištích a v olympijské vesnici a musí také vyplnit plán aktivit, které je během olympiády čekají, aby se karanténě v pravém slova smyslu vyhnuli (.pdf, str. 16).

Účastník olympijských her v Tokiu musí také absolvovat antigenní test na letišti po příletu do Japonska a na místě počkat na výsledek, dále pak musí doložit potřebnou dokumentaci včetně akreditace a negativního testu se vzorkem odebraným 72 hodin před nástupem do letadla (.pdf, str. 23).

Každý účastník pak musí být tři dny v izolaci, nicméně může vykonávat činnost uvedenou v plánu aktivit (.pdf, str. 24).

V příručce je doporučeno dokončené očkování (.pdf, str. 67), nicméně jeho absolvování není bráno jako výjimka z testování před odletem na LOH či z testování přímo na místě. Výše popsané podmínky musí splnit jak očkovaný, tak i neočkovaný účastník LOH v Tokiu.

Izrael s očkováním proti onemocnění covid-19 začal 19. prosince 2020 a stal se nejrychleji očkující zemí na světě. Aktuálně (ke 25. červenci) má v této zemi ukončené očkování 61,2 % obyvatel (5,3 milionů lidí).

V důsledku šíření nakažlivější varianty delta zaznamenalo izraelské ministerstvo zdravotnictví pokles účinnosti vakcíny od společnosti Pfizer-BioNTech. Ochrana proti nakažení onemocněním covid-19 klesla u plně očkovaného jedince na 39 % (.pdf, str. 8) a na 41 % se snížila ochrana proti symptomatickému průběhu onemocnění. Nicméně před hospitalizací chrání vakcína s účinností 88 % a proti vážnému průběhu nemoci s účinností 91 % (.pdf, str. 8). Ve výsledcích izraelské studie se však vyskytují některé nedostatky, mezi nimi jsou například nepřesné údaje o infikovaných mezi neočkovanými, rozdílný časový odstup od očkování a možné zkreslení z důvodu, že byli jako první očkováni starší lidé a lidé s horším zdravotním stavem.

Údaje izraelského ministerstva jsou v rozporu s dalšími studiemi (Skotskou či nerecenzovanou Kanadskou) měřícími účinnost vakcín proti variantě delta. Například z nového výzkumu z Anglie vyplývá zjištění, že vakcína od firmy Pfizer-BioNTech je účinná z 88 % při prevenci symptomatického průběhu covidu-19.

Velvyslanec České republiky v Izraeli Martin Stropnický 13. května 2021 v rozhovoru pro DVTV uvedl (video, čas 17:11–17:45): „Vemte si, že jenom Evropská unie pro rozvoj Palestiny vynakládá nemalé prostředky; tím pádem i Česká republika. (…) V tom toku let to jsou miliardy eur. Kde jsou vidět? Já je tam moc nevidím. Já nevidím ty dálnice, nevidím školy, nemocnice, nebo nějakou infrastrukturu, něco pro obyvatele. (…) Já sám tady v rámci velvyslaneckých kontaktů třeba říkám, že by možná nebylo od věci udělat audit těchhletěch finančních prostředků.“

Uveďme, že Evropská unie poskytuje finanční prostředky Palestině celou řadou programů. Zmiňme například program Evropské politiky sousedství (ENP). Ten byl v letech 2014–2020 financován Evropským nástrojem sousedství (ENI). Evropská unie tímto podporovala 16 partnerských zemí, mimo jiných i Palestinu, s celkovým rozpočtem 15,4 miliardy eur.

Pro období 2021–2027 je ENP financován Nástrojem pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI). Celkový rozpočet dosahuje částky 79,5 miliardy eur.

Humanitární pomoc pak EU zajišťuje skrze Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu. Za rok 2020 EU na tuto pomoc Palestině vynaložila 23,2 milionu eur.

Mezi další programy patří Společná evropská strategie na podporu Palestiny pro roky 2017–2020, která koordinovala (.pdf, str. 7) kroky s palestinským programem National Policy Agenda (.pdf) a soustředila se na podporu pěti pilířů důležitých pro rozvoj Palestiny. Jednalo se například o reformu vlády, bezpečnost občanů, soběstačný přístup k vodě či energetickým službám.

Evropská unie dále prostřednictvím své policejní mise (EUPOL COPPS) poskytuje Palestině asistenci při budování státních institucí. Program je zaměřen zejména na reformu bezpečnostní a justiční sféry.

Evropská investiční banka (EIB) podporuje investice do projektů, které mají za cíl zlepšit kvalitu života v Palestině. Doplňme, že Palestina získává pomoc také prostřednictvím Economic Resilience Initiative (ERI). Tato iniciativa je zaměřena na oblast západního Balkánu a tzv. jižního sousedství. Jejím úkolem je přispět k vytváření pracovních míst a podpořit ekonomický růst za pomoci investic do klíčové infrastruktury.