SPD

Rada vzájemné hospodářské společnosti (RVHP) je bývalá organizace sdružující socialistické státy východního bloku mezi lety 1949 až 1991, a to za účelem obchodní spolupráce. Evropskými členy tohoto společenství byly Albánie (jen do roku 1961), Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, NDR, Rumunsko a SSSR. Od roku 1964 spolupracovala s RVHP i Jugoslávie.

Ze zemí bývalé RVHP jsou současnými členy Evropské unie Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a pokud bychom přičetli i státy bývalé Jugoslávie, tak i Chorvatsko a Slovinsko.

K vytvoření blokační menšiny, tedy skupiny, která je schopna zablokovat návrh schvalovaný na půdě Rady EU, je třeba účasti minimálně 4 členských států, jejichž obyvatelstvo zároveň tvoří minimálně 35 % z celkového počtu obyvatel EU.

Populace Evropské unie se skládá (dle dat z roku 2020) z přibližně 447 milionů (konkrétně 447 319 829) obyvatel. K vytvoření blokační menšiny je tedy zapotřebí, aby počet obyvatel blokujících států byl přibližně 157 milionů. Souhrnný počet obyvatel výše zmíněných zemí bývalé RVHP činí přibližně 96 milionů, tedy zhruba jen 22 % populace EU. Pokud bychom přičetli také státy bývalé Jugoslávie, jednalo by se přibližně o 102 milionů obyvatel (cca 23 % populace EU), což je pro vytvoření blokační menšiny stále nedostačující.

Země bývalé RVHP (ať se státy bývalé Jugoslávie, či bez nich) tedy sice splňují první kritérium o minimálním počtu států, avšak počet obyvatel těchto zemí netvoří dohromady alespoň 35 %. 

Josef Nerušil mluví o blokační menšině v souvislosti s odchodem Velké Británie z EU. Před jejím vystoupením žilo v EU přibližně 514 milionů obyvatel, z nich 67 milionů ve Velké Británii. Státy bývalé RVHP tedy nedosáhly na blokační menšinu ani společně s Velkou Británií.

Dodejme však, že po Brexitu se začíná mluvit o zlepšení vyjednávacích pozic pro velké země EU, především pro Německo, které bylo doposud přítomno v 72 % možných blokačních koalic. Po odchodu VB tento podíl stoupl na více než 86 % (pdf., str. 2). Vyjednávací pozice se zlepšila i Polsku (str. 3).

Pro zajímavost zmiňme také složení Evropského parlamentu. Ten se skládá z celkového počtu 705 poslanců. Za bývalé země RVHP je v něm pro volební období 2019–2024 zvoleno 184 europoslanců. Tvoří tedy přibližně 26 % z celkového počtu. Pokud bychom opět započítali také slovinské a chorvatské europoslance, dostali bychom číslo 204 (cca 29 % z celkového počtu poslanců EP).

Hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) bylo založeno 2. června 2015. Ve svém dlouhodobém programu uvádí: „Chceme přísné podmínky imigrační politiky České republiky. Nechceme zde nepřizpůsobivé imigranty (…).“

Kvůli otázce kvót na rozdělení uprchlíků v roce 2015, kdy byla Česká republika (spolu se Slovenskem, Rumunskem a Maďarskem) přehlasována v Radě Evropské unie, se snažil předseda SPD Tomio Okamura vyvolat hlasování o nedůvěře vlády, pro které však nezískal podporu. 

Čelní členové hnutí včetně Tomia Okamury se od počátku existence SPD účastnili mnoha protiimigračních demonstrací (např. 1. července, 12. září, 28. září, 17. listopadu 2015). SPD také vytvořila petici proti přijímání nelegálních imigrantů. 

Téma nelegální migrace bylo také jedním z hlavních bodů hnutí SPD v kampani ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017. Tomio Okamura často spojuje migraci s islamizací Evropy. Na toto téma se často vyjadřuje na svém Facebooku. Za SPD se vyjádřil obdobně i místopředseda poslaneckého klubu SPD Radek Rozvoral, který na webu SPD v srpnu 2021 uvedl: „Nekompromisně odmítáme přijímání nelegálních imigrantů na území ČR!“

Na závěr dodejme, že ačkoliv se představitelé SPD k tématu nelegální migrace opakovaně vyjadřují, ve stanovách (.pdf) z roku 2016 zmínka o imigraci mezi hlavními programovými body chybí.

První český evakuační let z hlavního města Kábul vyrazil 15. srpna 2021, kdy na palubě bylo 46 Čechů a místních spolupracovníků s rodinami. 

17. srpna na letišti v pražských Kbelích přistál druhý evakuační speciál s 87 lidmi včetně velvyslance Jiřího Balouna. 

Poslední let z Afghánistánu dosedl na pražské letiště následující večer, 18. srpna. Na palubě letadla bylo 62 lidí, z nichž 4 byli Afghánci, o jejichž přepravu požádalo Slovensko, dále pak afghánští tlumočníci s dětmi a držitelé trvalého pobytu v České republice. 

Třemi speciálními lety bylo během 4 dní evakuováno celkem 195 lidí, z nichž 170 byli Afghánci, kteří spolupracovali s Ministerstvem zahraničí a českou armádou.

Po prvním letu informovalo Ministerstvo obrany o plánované evakuaci 20 tlumočníků s jejich rodinnými příslušníky, nicméně jak uvedla mluvčí ministerstva: „Samozřejmě je otázka, jak se situace bude dál vyvíjet a zda někdo z české vlády nerozhodne, že se budou brát další.“ Spolek Vlčí Máky upozornil, že na kábulském letišti po třetím evakuačním letu zůstalo několik rodin tlumočníků, avšak podle vyjádření vlády byli evakuováni všichni, kteří byli určeni. 

Zmiňme, že program pomoci afghánským tlumočníkům pracujícím pod českou armádou a jejich rodinám schválila česká vláda již na konci července 2021. Pomoc měla podobu finančních prostředků, či nabídnutého azylu. 

Přesný počet celkově evakuovaných tlumočníků se nám nepodařilo dohledat, nicméně výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť dle oficiálních informací Ministerstva obrany se předpokládalo s evakuací 20 tlumočníků. Protože tato informace pochází z 16. srpna, tedy z období kdy již byla zahájena evakuace a jeden z letů již v česku dokonce přistál, lze předpokládat, že se výsledné číslo příliš nezměnilo.

Dvaatřicetiletý Kevin Kühnert, který od konce roku 2019 zastává funkci místopředsedy Sociálnědemokratické strany Německa (SPD) a dříve působil jako předseda její mládežnické organizace, v srpnu 2020 uvedl, že je pro něj představitelná vládní koalice s levicovou stranou Die Linke. „Netajím se tím, že si toto spojení dokážu představit,“ uvedl tehdy Kühnert v diskusním pořadu televize ZDF.

Kühnert také zmínil, že SPD s Die Linke již vládne ve třech spolkových zemích. Moderátor se Kühnerta dále ptal i na kontroverzního poslance z Die Linke, Andreje Hunka, který v minulosti například navštívil venezuelského prezidenta Nicoláse Madura, odsoudil sankce proti běloruskému režimu nebo usiloval o užší spolupráci s Ruskem. Kühnert odvětil, že SPD tvořila koalici také s Křesťanskodemokratickou unií (CDU), ačkoliv její členkou byla kontroverzní politička Erika Steinbach, a že podle něj není důležité zkoumat všech 70 tisíc členů Die Linke.

V březnu 2021 také Kühnert hovořil o tom, že by po německých parlamentních volbách mohlo dojít buď k sestavení vládní koalice SPD, strany Zelených a Svobodné demokratické strany (FDP), nebo koalice SPD, strany Zelených a Die Linke.

Onemocnění covid-19 způsobuje virus SARS-CoV-2 (.pdf, str. 3), který byl poprvé izolován (.pdf, str. 2) ze vzorků pacientů na konci roku 2019 v Číně, kde nemoc covid-19 propukla nejdříve. V současné době na něj neexistuje univerzální lék, který by účinkoval stejně spolehlivě v jakékoli fázi nemoci. K léčbě se nicméně využívá hned několik léčivých přípravků.

Jedním z nich je lék Bamlanivimab americké farmaceutické společnosti Eli Lilly and Company. Ten funguje na principu tzv. monoklonálních protilátek IgG1, které blokují a brání vstupu viru do buněk lidského těla a replikaci viru (.pdf, str. 9). Lék má chránit pacienty před těžkým průběhem nemoci a je určen zejména pacientům s rizikovými faktory (.pdf, str. 4) covidu-19 (např. cukrovka, obezita, věk nad 65 let). V kombinaci s etesevimabem, který je také monoklonálním lékem, „má veliký efekt v účinnosti proti tzv. mutaci delta“, jak uvádí Fakultní Thomayerova nemocnice na svém webu.

Na stejném principu monoklonálních protilátek, v tomto případě protilátek kasirivimab a imdevimab, je založen lék REGN-COV2 americké společnosti Regeneron Pharmaceuticals. Také tyto protilátky pomocí navázání na S-protein viru SARS-CoV-2 brání vstupu viru do lidských buněk. Lék je určen pro pacienty, u kterých je vysoké riziko vážného průběhu onemocnění (.pdf, str. 2), REGN-COV2 by jim přitom měl být podán co nejdříve po propuknutí covidu-19, aby se předešlo zhoršení a případné hospitalizaci.

Dalším léčivým přípravkem, který funguje na principu monoklonálních protilátek, je regdanvimab korejské společnosti Celltrion. Přípravek lze použít k léčbě pacientů s onemocněním covid-19, kteří nepotřebují doplňkový kyslík, nicméně je u nich vysoké riziko zhoršení nemoci. Podobně je tomu i u další monoklonální protilátky sotrovimab, za jejímž vývojem stojí britská korporace GSK a americká společnost Vir Biotechnology.

Jiným typem léku je poté antivirotikum (.pdf) americké farmaceutické společnosti Gilead Sciences s názvem Veklury, které obsahuje léčivou látku remdesivir. Ta narušuje produkci virové RNA a brání množení viru SARS-CoV-2 uvnitř buněk. Použití léku je doporučené pro pacienty se zápalem plic, kteří vyžadují doplňkovou léčbu kyslíkem.

Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), která kontroluje a registruje léčivé přípravky v Evropské unii, prozatím schválila pro používání v EU pouze výše uvedený lék Veklury, došlo k tomu v červenci 2020. V případě čtyř léčivých přípravků na principu monoklonálních protilátek, tedy bamlanivimabu a etesevimabu, REGN-COV2 a regdanvimabu a sotrovimabu, nyní probíhá průběžné hodnocení (tzv. rolling review). EMA tak k používání těchto léků vydala doporučení, na jehož základě mohou členské státy EU samy rozhodnout o nasazení léků pro nouzové použití ještě před jejich registrací.

Doplňme, že v České republice bylo Ministerstvem zdravotnictví kromě používání remdesiviru schváleno také používání bamlanivimabu (.pdf. str. 1) a léku REGN-COV2 (.pdf, str. 1). Povolení regdanvimabu a sotrovimabu ministerstvo prozatím nevydalo.

Poslanec Radek Koten (SPD) mluví (video, čas 1:30:42) o dotační podpoře zemědělců z prostředků Evropské unie. Tu má na starosti Společná zemědělská politika (SZP). Ku příkladu v období minulého víceletého finančního rámce (tedy v letech 2014–2020) tvořily přímé platby 72 % celkového rozpočtu vyčleněného na SZP. Výše přímé platby se liší (.pdf, str. 11) stát od státu. Poslanec Koten však řekl (video, čas:1:30:56), že zemědělec ve Francii nebo Německu pobírá z rozpočtu unie čtyřnásobně vyšší dotace oproti zemědělci českému. Na grafu níže vidíme výpočet platby pro rok 2021. Německo má zhruba 1,21krát vyšší platbu a Francie pouze 1,14krát vyšší. O čtyřnásobky, o kterých mluvil poslanec Koten, se tak nejedná.

Mimo plateb z Evropské unie zemědělci dostávají i národní dotace. Ty plynou pouze z rozpočtů jednotlivých členských států, a proto si také každý stát individuálně rozhoduje o jejich výši.

Nicméně slova poslance Kotena mířila (video, čas 1:30:56) na evropské dotace: „Je nutné, a to bych tady velice zdůraznil, aby Evropská unie všem státům platila stejné dotace, protože například zemědělec v Německu nebo ve Francii má čtyřnásobné dotace než zemědělec v České republice.“ Na poznámku moderátorky debaty Světlany Witowské „Takže za to může Evropská unie.“ poté odpověděl „Ano, samozřejmě (…)“. Jak ale píšeme v úvodním odstavci a jak můžete vyčíst z grafu, dotace z EU tento nepoměr skutečně nevyvolávají. Proto hodnotíme výrok poslance Kotena jako nepravdivý.

Vývoj cen elektřiny může být sledován různými způsoby. Pro pořádek uveďme, že pojem „silová elektřina“ či „silová energie“ je ta energie, kterou skutečně odebereme. Platíme za ni přímo dodavateli a jedná se o tzv. neregulovanou část ceny. Regulovanou částí ceny jsou pak poplatky za náklady spojené s přepravou a distribucí elektřiny, které inkasuje distributor energie. Výše regulované ceny je určována státem, respektive Energetickým regulačním úřadem (ERÚ). Dnes tvoří i více než polovinu ceny energií pro domácnosti (53 %). Do regulované ceny elektřiny se promítají také například podpory obnovitelných zdrojů.

Zaměřme se nicméně na silovou energii, o které mluví Radek Koten a která se promítá do neregulované části ceny elektřiny pro domácnosti. Pokud bychom se podívali na to, kolik za elektřinu zaplatí distributoři, zvýšení ceny na dvojnásobek skutečně odpovídá skutečnosti. Jedná se tedy o vývoj ceny na burze (Power Exchange Central Europe, a. s.). Na začátku ledna 2021 byla velkoobchodní cena za 1 MWh 53,17 eur, zatímco 15. září (tj. v den výroku) byla cena již 108,17 eur za 1 MWh. Vidíme tedy nárůst o 103,44 %.

V případě obecných cen elektřiny pro domácnosti je však situace jiná. Ceny elektřiny se různí a je například potřeba brát v potaz různé distribuční společnosti nebo také jednotlivé sazby. Jedná se tedy většinou o průměr v rámci společností nebo daného státu. V ceně se také projevuje nárůst zmíněných regulovaných položek. Cena elektřiny pro domácnosti byla v lednu 4,6481 Kč za kWh, v září pak 4,7776 Kč za kWh. Jedná se o průměrné republikové ceny za jednotarifovou sazbu a střední spotřebu.

Zmiňme však také, že zvyšování cen na burze se většinou do cen pro domácnosti promítá až po nějakém čase. Například web Finance.cz uvádí: „Pokud se do konce letošního roku ceny elektřiny nakupované na rok 2022 významně nesníží, je víceméně jisté, že dodavatelé zdraží nejpozději od začátku příštího roku.“ Ke změnám ceníků totiž dochází zpravidla na začátku nového kalendářního roku.

Pro kontext uveďme, že zvyšování ceny je způsobeno podle vyjádření expertů hlavně zvyšováním cen emisních povolenek.

Dle dat Českého statistického úřadu si v posledních šesti letech zahraniční vlastníci firem v Česku rozdělili každý rok průměrně 278 mld. Kč ve formě dividend, tedy vyplacených podílů na zisku akciových společností. Mezi lety 2016 až 2019 se dividendový odliv pohyboval okolo tří set miliard, v posledním roce klesl na 217 mld. Kč. Doplňme, že reinvestováno zpět bylo v roce 2020 téměř 176 mld. Kč.

Zdroje dat v grafu: 2016, 2017, 2018, 2019, 2020.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Za posledních pět let byl průměrný roční odliv dividend 278 mld. Kč, což spadá do námi užívané 10% tolerance.

Poslankyně Maříková mluví o mzdách v souvislosti se zaměstnáním v oboru lázeňství v Karlovarském kraji. Při této příležitosti zmiňuje, že právě Karlovarský kraj má nejnižší celkové mzdy.

Dle zprávy o vývoji průměrných mezd za 2. čtvrtletí roku 2021 zpracované Českým statistickým úřadem (ČSÚ) je Karlovarský kraj krajem s nejnižšími průměrnými mzdami. Průměrná mzda ve 2. čtvrtletí roku 2021 činila 33 636 Kč (.xlsx). Naopak v Praze dosahovala průměrná hrubá měsíční mzda 46 163 Kč a průměr pro celou ČR je 38 275 Kč.

Pokud srovnáme mzdy v posledních pěti letech, tedy za roky 2016, 2017, 2018, 2019 a 2020 (vše .xlsx), kdy budeme uvažovat vždy průměrné mzdy za celý rok, zjistíme, že Karlovarský kraj je dlouhodobě krajem s nejnižšími mzdami a v těchto letech byl vždy na poslední příčce.

Dle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ředitele Bezpečnostní informační služby (BIS) jmenuje vláda po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti (výbor pro bezpečnost). Ředitel Bezpečnostní informační služby je z výkonu své funkce vládě odpovědný a vláda jej rovněž může odvolat.

Zdůrazněme, že vláda rozhoduje ve sboru a předseda vlády má při hlasování jeden hlas jako každý jiný člen vlády. Při rozhodování o jmenování nástupce stávajícího ředitele BIS Michala Koudelky je tak skutečně hlavním aktérem vláda jako celek, nikoliv premiér.