SPD

Radim Fiala bezprostředně před tímto výrokem uvedl, že sám považuje rozhodnutí prezidenta Zemana za státnický krok. Prezident Zeman totiž i přes své výhrady přislíbil jmenovat vládu Petra Fialy včetně kandidáta na ministra zahraničí Jana Lipavského. Radim Fiala tak upozorňuje na to, že premiér Petr Fiala se o prezidentově rozhodnutí vyjádřil stejně jako on.

Designovaný premiér Petr Fiala se sešel s prezidentem Zemanem v pondělí 13. prosince 2021, aby spolu jednali o postupu při jmenování nové vlády. Prezident původně nechtěl jmenovat kandidáta na ministra zahraničí Jana Lipavského. Po jednání ale Petr Fiala na brífinku oznámil, že prezident vládu v pátek 17. prosince jmenuje v takové podobě, v jaké mu ji navrhl. Fiala rozhodnutí skutečně označil (video, čas 0:26) za státnický krok, který oceňuje.

Designovaný premiér Petr Fiala předložil prezidentu Zemanovi konečný návrh na personální rozdělení ministerských postů 30. listopadu. Miloš Zeman následně 10. prosince ve svém stanovisku vyjádřil odmítavý postoj ke jmenování Jana Lipavského (Piráti) ministrem zahraničních věcí. Mezi důvody tehdy prezident uvedl například nízkou kvalifikaci zmíněného kandidáta či jeho distancovaný postoj k visegrádské spolupráci a k Izraeli.

Na tiskové konferenci, která se konala 13. prosince bezprostředně po jednání v Lánech, však Petr Fiala poměrně nečekaně oznámil, že se prezident Zeman rozhodl jmenovat vládu jako celek, tedy včetně Jana Lipavského. Petr Fiala tehdy rovněž uvedl (video, 0:44–1:40; 2:49), že prezident Zeman „trvá na všech svých přednesených výhradách i osobních varováních vůči kvalitě kandidáta“ na ministra zahraničních věcí Jana Lipavského.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo nalézt, že by se k této konkrétní záležitosti vyjadřoval přímo prezident Zeman nebo jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček. Vzhledem k výše uvedenému vyjádření Petra Fialy však výrok hodnotíme jako pravdivý.

K jednomu z prvních významnějších střetů ve věci jmenování členů vlády došlo v květnu 2001. Tehdejší předseda vlády Miloš Zeman žádal o jmenování Miroslava Grégra vicepremiérem. Prezident Václav Havel ovšem váhal, zda žádosti vyhovět. Jednání trvala téměř měsíc, ale nakonec prezident se jmenováním souhlasil a Miroslav Grégr se stal 30. května 2001 vicepremiérem.

I během funkčního období nástupce Václava Havla, Václava Klause, docházelo ke sporům o jmenování ministrů. Vždy ale došlo k dohodě mezi prezidentem a premiérem, nebylo tedy nutné sáhnout po kompetenční žalobě. Za zmínku stojí například návrh premiéra Vladimíra Špidly na jmenování Milana Urbana ministrem průmyslu v roce 2003. Václav Klaus se jmenováním souhlasil, ale nejprve chtěl vědět, kterými jazyky kandidát na ministra mluví a jestli se v dohledné době jedná o poslední změnu ve vládě. Po doplnění požadovaných informací prezident ustoupil a jmenoval Milana Urbana ministrem.

Dále například Václav Klaus v roce 2005 odmítal jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví. Důvodem byla Rathova funkce prezidenta České lékařské komory (ČLK), která byla dle Václava Klause ústavně neslučitelná s pozicí ministra zdravotnictví. David Rath nakonec rezignoval na funkci prezidenta ČLK a Václav Klaus jej jmenoval ministrem.

Poslední takový spor s prezidentem Klausem se týkal jmenování Karolíny Peake ministryní obrany. Klaus odmítl jmenování Peake především proto, že měl pochybnosti o jejích znalostech v oboru. Konkrétně se vyjádřil takto: „Nedokážu si představit, že se paní Peake stane přes noc odbornicí na armádu a že vojáci, statní mužové, přijmou takovou dívenku v roli ministryně obrany.“ Po vyjednáváních s premiérem Petrem Nečasem nicméně Václav Klaus Karolínu Peake jmenoval. Pro zajímavost zmiňme, že Peake byla ministryní obrany pouhých 8 dní. Následně byla na žádost Petra Nečase odvolána.

Po zvolení Miloše Zemana prezidentem přibývalo sporů mezi ním a premiéry. Miloš Zeman měl například problém se jmenováním Miroslava Pocheho, Michala Šmardy nebo s odvoláním tehdejšího ministra financí Andreje Babiše. Nejdále, co se týče ústavního sporu, došel právě poslední jmenovaný spor z roku 2017. Miloš Zeman odvolání Andreje Babiše protahoval, a tak začal tehdejší premiér Sobotka připravovat kompetenční žalobu. Ve stejný den se vyjádřil i prezident Zeman, který taktéž plánoval podat podnět k Ústavnímu soudu. Zeman se chtěl prostřednictvím žaloby dozvědět, zda je povinen za všech okolností odvolat ministra na žádost premiéra. Ovšem ani v tomto případě ke kompetenční žalobě nakonec nedošlo. Miloš Zeman se po několikatýdenních jednáních rozhodl ministra financí odvolat. 

Zbylé dva příklady se podařilo vyřešit bez výhrůžek kompetenčními žalobami. V případě zmíněného Michala Šmardy konflikt skončil ve chvíli, kdy se tento kandidát vzdal nominace na post ministra kultury. Miroslav Poche ale svou nominaci na ministra zahraničí stáhnout odmítl. Spor ustal až po odmítnutí jeho navržení na jmenování ze strany předsedy vlády Andreje Babiše, ČSSD tak nakonec nominovala Tomáše Petříčka.

Pro zajímavost uvádíme, že během funkčního období prezidenta Václava Havla ke kompetenční žalobě došlo, netýkala se ovšem jmenování členů vlády. Prezident navzdory nesouhlasu tehdejšího premiéra Miloše Zemana jmenoval novým guvernérem ČNB Zdeňka Tůmu. Zeman se tehdy domníval, že je pro uvedení guvernéra do funkce potřeba i podpis premiéra. Dle nálezu Ústavního soudu k porušení Ústavy nedošlo a soud tak dal za pravdu prezidentu Havlovi.

Jan Lipavský se ve veřejném prostoru – ať už na Twitteru nebo na půdě Poslanecké sněmovny – o izraelsko-palestinském konfliktu nevyjádřil. V červnu 2020 pouze s dalšími evropskými politiky podepsal dopis, který kritizoval plánovanou izraelskou anexi osad nacházejících se na západním břehu Jordánu.

V květnu 2021 se konala schůzka předsedy Pirátů Ivana Bartoše a tehdejšího velvyslance Izraele v České republice Daniela Merona. Schůzky se účastnil rovněž Jan Lipavský. Ten oznámil, že se Pirátská strana v problematice izraelsko-palestinského konfliktu hlásí k tzv. evropskému mainstreamu, který uznává právo Izraele na existenci, zároveň jej ale kritizuje za přístup k Palestině.

V listopadu 2021 v rozhovoru pro Deník N Jan Lipavský podpořil dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu, když prohlásil: „(…) ohledně izraelsko-palestinského konfliktu by měla prosazovat dvoustátní řešení, které bude vycházet z dohody obou hráčů.“ V této souvislosti lze uvést, že tento postoj je ve shodě s dlouhodobou zahraniční politikou České republiky, ale také např. se současnou pozicí USA k danému konfliktu. 

Výrok Radima Fialy tedy hodnotíme jako nepravdivý, jelikož Jan Lipavský ve veřejném prostoru nevyjádřil preference palestinskému hnutí Hamás. V otázce izraelsko-palestinského konfliktu pak apeluje na potřebu dvoustátního řešení.

Kandidát na ministra zahraničních věcí Jan Lipavský mluvil v minulosti o spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky (V4) vícekrát, nikdy se ale veřejně nevyjádřil v tom smyslu, že by hodlal tuto spolupráci degradovat ve prospěch Evropské unie. Úvodem zmiňme, že Lipavského vyjádření k V4 jsme hledali mimo jiné také v mediální databázi Newton či na fóru Pirátské strany.

Na předvolební debatě 22. září 2021 pořádané Asociací pro mezinárodní otázky Jan Lipavský uvedl (video), že vnímá V4 velmi prakticky, a to jako spolupráci se sousedy. Považuje ji za formát, kde se setkávají představitelé čtyř států na různých úrovních. Zdůraznil také, že se v žádném případě nejedená o konkurenční projekt k Evropské unii. Dále Lipavský řekl, že v rámci spolupráce mezi státy V4 nicméně existují v některých mezinárodních otázkách velké rozdíly. Jako příklad uvedl postoj Polska vůči Rusku, ten je totiž podle Lipavského diametrálně odlišný od toho maďarského.

Web Aktuálně.cz uvádí, že se Jan Lipavský od spolupráce s V4 nedistancoval, jak mu vyčítal prezident Zeman. Pro Českou televizi například v říjnu 2021 řekl (video, čas 20:45), že toto uskupení dobře slouží k vzájemné komunikaci. Stejně jako ve výše zmíněné debatě ovšem upozornil na některé výrazné odlišnosti. V4 je podle Jana Lipavského do určité míry formát, který České republice na evropském fóru pomáhá. Doplňuje ale, že „například na druhou stranu Orbán se snaží vykreslovat V4 jako nějakou jednotnou organizaci, platformu nebo nálepku pro mezinárodní vztahy, a tam to úplně dobře nefunguje“.

Kandidát na ministra zahraničních věcí tedy poukazuje na nejednotnost V4 v některých tématech, veřejně však nikdy nemluvil o tom, že by chtěl V4 nějakým způsobem omezit a nahradit ji spoluprací v rámci Evropské unie.

Na začátek uveďme, že budeme vycházet z předpokladu, že novou vládu jmenuje prezident Zeman 17. prosince. Toto datum na tiskové konferenci uvedl designovaný premiér Petr Fiala. Letošní volby do poslanecké sněmovny skončily 9. října, z čehož vyplývá, že od konce voleb do jmenování vlády Petra Fialy uběhne 69 dnů. Dodejme také, že se zaměříme na volby od roku 1990, jelikož Radim Fiala hovoří o volbách v „porevoluční historii.“ 

První svobodné volby po pádu komunistického režimu se uskutečnily 8. a 9. června roku 1990. Po volbách byly ustanoveny federální vláda Mariána Čalfy a česká vláda Petra Pitharta. Tehdejší prezident Václav Havel jmenoval první uvedenou vládu 27. června, tedy přesně 18 dní po konci voleb, vládu Pithartovu pak o dva dny později. 

Druhé polistopadové volby do Parlamentu tehdejšího Československa se uskutečnily 5. a 6. června 1992. Předsedou českého kabinetu se po jmenování 2. července stal Václav Klaus, do čela federální vlády usedl téhož dne Jan Stráský. Tehdejší prezident Václav Havel tedy jmenoval obě vlády 27 dní po konci voleb. 

Po rozpadu Československa v roce 1993 přestala existovat vláda na federální úrovni. Nové volby do Poslanecké sněmovny se nicméně konaly až 31. května a 1. června 1996. Novou vládu se staronovým předsedou Václavem Klausem jmenoval Václav Havel 4. července, tedy 33 dní po konci voleb. 

Již za 2 roky, konkrétně 19. a 20. června 1998, se konaly předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Vítězem se stala ČSSD, v čele vlády tehdy stanul současný prezident Miloš Zeman. Prezident Havel jmenoval vládu 22. července, tedy 32 dní po volbách. Po opětovném vítězství sociální demokracie ve volbách konaných 14. a 15. června 2002 jmenoval prezident novou vládu přesně po měsíci. V jejím čele stál Vladimír Špidla.

V roce 2006 zvítězila ve sněmovních volbách ODS. Volby se konaly 2. a 3. června. Tehdejší prezident Václav Klaus jmenoval novou vláda Mirka Topolánka po 93 dnech od voleb. Nečasova vláda byla v roce 2010 jmenována 45 dní od konce voleb. Sobotkova vláda, vzešlá z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2013, vznikla až po 95 dnech. 

Po volbách v roce 2017 se premiérem stal Andrej Babiš. Jeho první vládu jmenoval současný prezident Miloš Zeman 53 dní po volbách. 

Pro úplnost uveďme, že jsme v přehledu nezmínili vlády Josefa Tošovského, Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse, Jiřího Paroubka, Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, jelikož nevznikly důsledkem nových sněmovních voleb. Totéž platí i o druhé vládě Mirka Topolánka a Andreje Babiše.

Z výše zmíněného tedy vyplývá, že vláda Petra Fialy nebude patřit mezi nejrychleji ustanovené. Pokud bychom vzali v potaz pouze vlády vzniklé po nových volbách (analogicky k současné situaci), bude se naopak nacházet mezi těmi, které vznikaly nejdéle. Pouze vlády Mirka Topolánka v roce 2006 a Bohuslava Sobotky v roce 2013 vznikaly delší dobu. Výrok Radima Fialy tedy hodnotíme jako nepravdivý. 

Radim Fiala svým výrokem kritizuje končící vládu Andreje Babiše. Poukazuje na vysoké deficity státního rozpočtu, které „předává“ nastupující vládě Petra Fialy. Zjevně tedy mluví o skutečných, nikoliv rozpočtovaných deficitech za poslední dva roky.

Sněmovnou schválný schodek státního rozpočtu pro rok 2020 činil 500 miliard. Reálný deficit za tento rok ale nakonec dosáhl pouze 367,4 miliardy korun. 

Také v roce 2021 poslanci původní rozpočet novelizovali. Plánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2021 tak po únorovém navýšení dosáhl částky 500 miliard. Vzhledem k dosavadnímu plnění rozpočtu činí deficit za prvních 11 měsíců 401,5 miliardy. Do konce roku tak už nejspíše nedojde k jeho navýšení na 500 miliard.

Schválené deficity státního rozpočtu za roky 2020 a 2021 tedy dohromady počítaly se schodkem jeden bilion korun, nicméně reálná výše se bude zřejmě pohybovat okolo 800 miliard. I pokud by došlo v prosinci letošního roku ke zvýšení deficitu o téměř 100 miliard a schodek by dosáhl plánované výše 500 miliard Kč, skutečný deficit za dva poslední roky by nedosáhl na Radimem Fialou zmiňovaný bilion. 

Ministerstvo financí (MF) předložilo první návrh státního rozpočtu na rok 2022 v květnu 2021. V něm navrhlo deficit ve výši 390 miliard Kč. Tento předběžný návrh schválila vláda Andreje Babiše 7. června.

Na začátku září letošního roku MF předložilo nový návrh, který předpokládá deficit ve výši 376,6 miliardy Kč. Tento dokument (.pdf), zpracovaný již do podoby návrhu zákona o státním rozpočtu, vláda poprvé schválila 27. září. O tři dny později ho předložila poslancům. Nicméně 20. října, po druhém schválení, musela tento návrh poslancům předložit opětovně, jelikož došlo k ustavení nové Poslanecké sněmovny, v jejíž kompetenci není projednávat návrhy, které byly předloženy předchozí Sněmovně.

Tuto podobu státního rozpočtu se pokusila prosadit k projednání končící ministryně Alena Schillerová (ANO) na schůzi Poslanecké sněmovny, která se konala 14. prosince. Její návrh ale nebyl Sněmovnou přijat.

Doplňme také, že nastupující ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) uvedl, že by nová vláda chtěla přepracovat státní rozpočet tak, aby schodek nepřesahoval 300 miliard Kč.

Hodnota 400 miliard, kterou zmiňuje Radim Fiala, je v porovnání s reálnou výší plánovaného deficitu (376,6 miliardy) v námi akceptované 10% odchylce. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

SPD se, většinou právě ústy svého předsedy Tomia Okamury, takto k opatřením vyjadřuje opakovaně. Že je nutné se zaměřit na ochranu nejvíce ohrožených skupin, zmínil Okamura například už v prosinci 2020. Tehdy se odvolával na návrh epidemiologa Jiřího Berana a uvedl, že 83 % populace není součástí některé z ohrožených skupin a ochranu tedy nepotřebuje. Dodejme, že epidemiolog Jiří Beran je poměrně kontroverzní osobností, co se týče dezinformací ohledně onemocnění covid-19. Do povědomí veřejnosti se dostal hlavně svými tvrzeními o léku Isoprinosine.

Znovu se SPD k tématu ohrožených skupin vyjadřovala například v únoru 2021. Tehdy její zástupci vyslovili svůj nesouhlas s opětovným zavedením nouzového stavu v České republice. Hnutí prohlásilo, že se bude snažit nasbírat podpisy pro svolání mimořádné schůze Sněmovny, která by mohla nouzový stav, vyhlášený na základě žádosti hejtmanů, zrušit. „Zároveň opakovaně vládě navrhujeme, aby provedla novelu o ochraně veřejného zdraví, která umožňuje chránit ohrožené a rizikové skupiny a udržení zdravotního systému bez plošného nouzového stavu,“ řekl tehdy Tomio Okamura pro server Lidovky.cz

V červnu pak ve spojitosti s hlasováním o změnách v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví Okamura znovu zmínil (video, čas 0:48–1:15): „Zároveň říkáme (…), že se má vláda soustředit na ochranu ohrožených skupin občanů. Ty ohrožené skupiny jsou již jasně definované. Říkáme: chraňme ohrožené skupiny občanů. A tu drtivou většinu občanů, což je cca 80 %, která není ohrožena covidem na životě, nechme žít a pracovat.“

Zatím naposledy se hnutí k ochraně ohrožených skupin vyslovilo v listopadu 2021. Důvodem bylo další zavedení nouzového stavu, se kterým hnutí nesouhlasí. Kromě toho, že by omezení měla platit pouze pro ohrožené skupiny, hovoří hnutí také o tom, že by se mělo navrátit bezplatné testování a testování hodnot protilátek. S těmito skupinami lidí by – podle hnutí SPD – měli pracovat právě praktičtí lékaři. 

O tom, že se praktičtí lékaři mají zapojit do očkování, se předseda SPD Okamura vyjádřil již v lednu 2021. Konkrétně uvedl: „Klíčovou roli by měli podle názoru SPD hrát zejména praktičtí lékaři, kteří znají své pacienty, mají podmínky pro očkování, a nikoliv vládou vytváření nějakých alternativních paralelních registračních způsobů (…).“ Totožné tvrzení obsahuje také usnesení SPD z 19. ledna 2021.

Podle studie odborného časopisu Intensive Care Medicine z roku 2012, která zkoumala vybavenost jednotek intenzivní péče v zemích Evropy mezi červencem 2010 a červencem 2011, měla v té době Česká republika 11,6 lůžek na 100 000 obyvatel, zatímco Německo 29 lůžek. Německo se v této kategorii umístilo na prvním místě, Česká republika se pak nacházela zhruba ve středu žebříčku s totožnou hodnotou jako například Francie (.pdf, str. 1650–1651).

Počty lůžek intenzivní péče se mohou lišit podle toho, která oddělení jsou do této kategorie v dané zemi započítávána. Počty lůžek JIP a ARO na začátku epidemie covidu-19 činily podle dat Ministerstva zdravotnictví téměř 4 500 (.pdf, str. 8), ovšem ventilátorů, které jsou pro pacienty s covidem-19 klíčové, bylo pouze 2 080 (.pdf, str. 13). Proto je pro poměřování mezi zeměmi klíčové porovnávat lůžka se srovnatelnými vlastnostmi, což přesně činí výše uvedená studie. Ačkoli jsou tak její údaje již přes 10 let staré, přestavují poslední plné srovnání, které nemíchá jablka s hruškami.

V posledních letech a zejména v průběhu pandemie covid-19 se kapacita intenzivní péče měnila a lůžka přibývala. V listopadu 2020 mělo Německo zhruba 34,5 lůžek intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel a Francie měla 16 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Ve většině případů je však uvedená studie stále brána jako směrodatná, protože zahrnovala všechny evropské státy a srovnávala lůžka se stejnými vlastnostmi. Proto z ní může Tomio Okamura legitimně vycházet a my podle ní hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.