SPD

Návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví předložilo Ministerstvo zdravotnictví a vláda jej měla projednávat 4. května 2020, avšak projednávání bodu bylo přerušeno. Novela by umožnila (.doc, str. 5) ministru zdravotnictví zakázat nebo omezit provoz obchodních center, přikázat nošení roušek nebo například regulovat hromadné akce, aniž by k tomuto potřebovala nutné schválení vládou. 

28. dubna na jednání Poslanecké sněmovny Tomio Okamura ve svém projevu řekl: „(…) opatření realizujme bez prodloužení stavu nouze. Jestli je k tomu třeba úprava krizové legislativy, tak ji navrhněte, protože v době nouzového stavu může návrhy zákonů navrhovat do Sněmovny pouze vláda, a mohu slíbit naši podporu k rychlému řešení.“

Žádná novela zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, která by umožnila přijímat přísná protiepidemická opatření bez nutnosti vyhlásit nouzový stav, však poslanci SPD předložena nebyla. Jediná jimi navržená novela tohoto zákona se týká (.pdf, str. 1) letecké bezpečnosti, resp. povinnosti leteckých společností zajistit mezi sedadly dostatek místa pro preventivní cvičení.

Možnost novelizovat zákon o ochraně veřejného zdraví pak SPD podpořilo i ve svém politickém usnesení z 5. května 2020, opět se ale nejedná o žádný, alespoň do určité míry konkrétní, návrh.

Tomio Okamura tedy pouze podpořil případnou snahu posílit pravomoci Ministerstva zdravotnictví v boji s epidemií, nemůžeme ale říci, že by v tomto ohledu cokoliv navrhl, ať už se jedná o návrh zákona předložený v Poslanecké sněmovně či alespoň do určité míry konkrétní návrh zveřejněný např. na webu SPD. Proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Nejdříve uveďme kontext výroku. Po ověřované části následuje věta „my jsme se ptali, jestli ty dohody jsou uzavřeny, jaké mají přesně, přesně ti vojáci definované úkoly, komu budou ty cizí, cizí vojáci po velitelské“. z toho je zřejmé, že Tomio Okamura nemá na mysli žádnou konkrétní dohodu, pouze popisuje mezinárodní instrumenty, pomocí kterých by se dal pobyt zahraničních vojenských lékařů na našem území regulovat.

Česká republika se obrátila na státy Evropské unie a NATO v souvislosti s poskytnutím pomoci se zvládáním pandemie koronaviru, přičemž zhruba od poloviny října probíhala jednání mezi vicepremiérem Janem Hamáčkem a velvyslancem Spojených států amerických v ČR Stephenem B. Kingem. Během těchto jednání se pak nakonec podařilo vyjednat pomoc v podobě prozatím 28 amerických lékařů, které americká strana nabídla. 

Tomio Okamura zde pravděpodobně hovoří o typu smluv, které by mohly pro pobyt vojenských i civilních zdravotníků na českém území stanovit jasná pravidla. 

Zkratka SOFA představuje zkratku anglického výrazu Status of Forces Agreement, což je do češtiny překládáno jako Dohoda o statusu sil. Ke smlouvě tohoto typu se Česká republika v minulosti přidala například v roce 1996 v rámci „Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil“. Ta v obecné rovině kromě jiného také říká, že orgány České republiky jsou „oprávněny k výkonu jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil či civilní složky“ v souvislosti s delikty spáchaným na území ČR, které jsou podle našich zákonů trestné.

Co se týče uzavření smlouvy typu SOFA v konkrétním případě pobytu ozbrojených sil cizího státu na našem území, můžeme zmínit smlouvu SOFA (.doc) z roku 2008 mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Tato smlouva, která vznikla kvůli tehdy plánovanému postavení amerického radaru v Brdech, upravuje i právní postavení ozbrojených sil USA.

Celkem pak obsahuje 34 článků (.doc, str. 2), které mezi stranami vymezují a upravují jednotlivá práva a povinnosti související kupříkladu s bezpečností, pohybem vozidel, celními a daňovými záležitostmi, trestní jurisdikcí či vstupem a pohybem amerického personálu. 

Memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding) pak obecně vymezují budoucí směřování jednání či smluv mezi příslušnými stranami. Mezi Českem a USA bylo v minulosti uzavřeno takových memorand hned několik: například o bezvízovém styku, o předcházení nezákonnému obchodu s nukleárním materiálem nebo o spolupráci v oblasti jaderné energetiky. V současné době se Spojenými státy takové memorandum uzavřeno nebylo. 

V minulosti bylo memorandum o porozumění v souvislosti s pobytem cizích ozbrojených sil uzavřeno například s Velkou Británií, k němuž došlo v roce 2000. Konkrétně se jednalo o Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zřízení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice. Jeho znění pak bylo poupraveno v roce 2007 a v roce 2016 s cílem pokračovat v úspěšné spolupráci. 

Smlouvy typu SOFA a MoU tedy mohou upravovat pravidla pobytu cizích ozbrojených sil na našem území. Česká republika již s některými státy podobné smlouvy uzavřela a jejich uzavření by v obecné rovině bylo možné také v případě pobytu 28 amerických zdravotníků, o jejichž pomoci hovoří Tomio Okamura. Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ostrov Kypr je v současnosti rozdělen – jižní část tvoří mezinárodně uznávaná Kyperská republika, severní část ovládá tzv. Severokyperská turecká republika (.pdf, str. 3).

V roce 1974 proběhl na Kypru státní převrat, který měl za cíl svrhnout tehdejší vládu a prosadit připojení ostrova k Řecku. Turecko reagovalo invazí na severní část ostrova. V roce 1983 byl vyhlášen Severní Kypr jako samostatný stát, který ovšem uznává pouze Turecko. Mezinárodní komunita jej považuje za území nezákonně okupované tureckou armádou.

Vztah mezi Řeckem a Tureckem je dlouhodobě napjatý. V poslední době se ještě vyostřil kvůli nalezištím ropy a zemního plynu ve východním Středomoří. Turecko žádá větší práva v oblasti Středozemního moře, současné rozdělení vlivu považuje za nespravedlivé a v rámci své nové doktríny „Modrá vlast“ usiluje o větší námořní sílu a o přístup k podmořským nalezištím.

K vojenskému útoku dosud nedošlo, Turecko ovšem hrozí použitím vojenské síly, pokud Řecko a mezinárodní společenství nebudou brát jeho požadavky vážně. Do oblasti vysílá průzkumné i vojenské lodě, na Severním Kypru probíhají vojenské manévry. Řecko reaguje posilováním vlastní armády.

I přesto, že k fyzickému útoku prozatím nedošlo, obrazně se tato situace, kdy Turecko vystupuje vůči Řecku agresivně, dá popsat slovem „útočí“. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Turecko vstoupilo do NATO 18. února 1952 společně s Řeckem, v rámci prvního rozšiřování Severoatlantické aliance.

Z posledního sčítání lidu, domů a bytů (.pdf, str. 17) z roku 2011 vyplývá, že: „Největší rozdíl mezi počtem obyvatel trvale hlášených a obvykle bydlících je v Praze. (…) Praha je atraktivní z hlediska dostupnosti pracovních příležitostí, Středočeský kraj zase láká k bydlení. Praha a Středočeský kraj jsou propojeným celkem. Jistě je velká část lidí, která má trvalé bydliště doposud v Praze, ale bydlí ve skutečnosti v zázemí Prahy, a tudíž ve Středočeském kraji.“ To se za poslední roky jistě ještě znásobilo.

Financování krajů jako samosprávných celků v ČR je zajištěno pomocí tzv. sdílených daní. 

Zákon o rozpočtovém určení daní nabyl účinnosti 1. ledna 2001, tedy jen rok poté, co byly vytvořeny kraje jako vyšší územní samosprávné celky v současné podobě. V průběhu roku 2001 pak bylo na kraje převedeno vlastnictví silnic II. a III. třídy, o tom bylo rozhodnuto již v červenci 1999. Tedy ještě před tím, než byl zákon o rozpočtovém určení daní předložen v Poslanecké sněmovně. 

Příjmy krajů dle tohoto zákona jsou pak následující:

„§ 3 Daňové příjmy rozpočtů krajů

(1) Daňové příjmy rozpočtů jednotlivých krajů tvoří

a) daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušný kraj, s výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

b) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty,

c) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

d) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby,

e) podíl na 8,92 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o výnosy uvedené v písmenech c) a d),

f) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v písmenu a) a v § 4 odst. 1 písm. g).

(2) Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu daně podle odstavce 1 písm. b) až f) podílí procentem stanoveným v příloze č. 1 k tomuto zákonu.

(3) Součástí daňového příjmu podle odstavce 1 písm. a) není úhrada rozdílu mezi daní vyměřenou nebo dodatečně vyměřenou kraji správcem daně a daní krajem přiznanou nebo dodatečně přiznanou ani příslušenství daně.“

Do pokladny Středočeského kraje tedy plynou výnosy z DPH a daně z příjmu.

Rozdělení těchto prostředků mezi jednotlivé kraje je pak upraveno v příloze zákona. Dle ní má Středočeský kraj nárok na 13,8 % z celkového množství peněz určených pro kraje.

Příloha rozdělující daňové příjmy mezi kraje byla do zákona o rozpočtovém určení daní přidána až novelou z roku 2001, účinnou v roce 2002. V důvodové zprávě (.doc, str. 16, 17) k této novele se o rozdělení daní mezi jednotlivé kraje mimo jiné píše:

„(…) Základním ukazatelem nejsou počty obyvatel, jako je tomu u obcí, ale rozsah delegovaných výdajů na kraj. Každý kraj má delegovaný jiný rozsah výdajů a mezi kraji jsou velké rozdíly. Výlučný daňový příjem kraje je konstruován jako prvek motivace kraje k podpoře podnikání a spočívá v ponechání části výnosu daně z podnikání fyzických osob krajům podle místa bydliště podnikatele. Zde návrh vychází z toho, že podnikatelé se nestěhují mimo území kraje tak často jako mezi jednotlivými obcemi (stěhování za účelem spekulací s bydlišti podnikatelů bylo v minulosti častým jevem narušujícím zdravé financování obcí). Daňový příjem krajů se tedy skládá ze sdílených daňových příjmů a z motivačního prvku. Jelikož každý kraj má jiný objem delegovaných výdajů a prosté jednotné podíly na výnosech daní by způsobily to, že někde by zdroje přebývaly a jinde chyběly, jsou daňové výnosy nastaveny tak, aby kopírovaly objemy výdajů svěřených krajům v roce 2001. Tyto objemy výdajů jsou krajům pokryty výnosy sdílených daní a výnosem tzv. motivační daně (daň z podnikání fyzických osob).“

Z této důvodové zprávy tedy vyplývá, že základním kritériem pro rozdělení daňových výnosů mezi jednotlivé kraje je jejich podíl na celkových výdajích krajů v roce 2001, kdy pro kraje ještě nebyly daňové příjmy stanoveny.

Procentuální rozdělení sdílených daní mezi jednotlivé kraje pak bylo značně upraveno novelou z roku 2005. V důvodové zprávě (.pdf, str. 18–19) se pak předkladatelé opět přihlásili k myšlence rozdělení příjmů mezi kraje na základě jejich výdajů.

„U krajů bude pro zákonem stanovený podíl na celostátním výnosu sdílených daní i u nynějšího návrhu novely použit jako základní kritérium objem výdajů aktivit převedených do působnosti jednotlivých krajů. Objemy výdajů převedených jednotlivým krajům se výrazně liší, tudíž se výrazně liší i procentní podíly jednotlivých krajů na sdílených daních (viz příloha č. 11). Nelze akceptovat návrhy na rozdělení daňových výnosů dle počtu obyvatel jednotlivých krajů, neboť by došlo ke zcela neodůvodnitelným rozdílům (nárůst u hl. města Prahy, Moravskoslezského a Ústeckého kraje), naopak u jiných krajů by nebyly převedené činnosti finančně vůbec zabezpečeny."

Schváleno však nebylo původní (.pdf, str. 3) znění návrhu, které počítalo s podílem Středočeského kraje 11,6 %, nýbrž pozměňovací návrh (.pdf, str. 2) výboru pro vědu a vzdělání, který podíl tohoto kraje zvýšil na současných 13,8 %. Naopak podíl hlavního města Prahy se snížil ze 7,1 % na 3,1 %. V zápise z jednání výboru bohužel není tento pozměňovací návrh nijak zdůvodněn (.pdf, str. 9).

Nicméně dle kritiků je (.pdf, str. 3–4) toto financování vzhledem k povinnostem krajů nedostatečné a kraje musí žádat vládu či některá ministerstva o dodatečné finance.

Můžeme tedy uzavřít: při stanovení rozdělení výnosů ze sdílených daní neměl počet obyvatel žádný vliv. Hlavním kritériem byly faktické výdaje krajů v souvislosti s přenesenými či převedenými pravomocemi a povinnostmi. Tento přístup pak změnil přijatý pozměňovací návrh, který mimo jiné navýšil podíl na sdílených daních Středočeskému kraji a významně snížil tento podíl v případě hlavního města Prahy. Obecně dále platí, že daňové příjmy krajů jsou přímo závislé na celostátních daňových výnosech a jsou stanoveny zákonem. Počet nahlášených a nenahlášených obyvatel kraje na ně nemá vliv. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Zásady dopravní obslužnosti Středočeského kraje jsou obsaženy v plánu dopravní obslužnosti (.pdf) kraje na období 2016–2020. Cílem tohoto plánu je vylepšit a sjednotit dopravní situaci Prahy a Středočeského kraje. Kraj přitom dle plánu (.pdf, str. 78) opravdu nemá na starost dopravní obslužnost veškerých obcí. Plán rozděluje dopravní obslužnost na základní, tu má v kompetenci kraj, a ostatní. V rámci ostatní dopravní obslužnosti sjednávají jednotlivé linky samy obce.

Co se týče obslužnosti vyjmenovaných obcí, Kamenici obsluhuje pět linek veřejné autobusové dopravy. Tři z nich (335, 337, 339) umožňují přímou dopravu do Prahy a zpět. Autobusové linky pak zajíždějí i do Nedrahovic a Dobšína, jejichž části se také jmenují Kamenice v Nedrahovicích a Dobšíně. Dopravně obsloužena však není Kamenice v Klučenicích.

Obcí Struhařov je pak hned několik. Tou první, v okrese Praha-východ, projíždí tři autobusové linky. Struhařov v okrese Benešov pak obsluhuje deset autobusových linek, přičemž čtyřmi (350920, 200020, 176101, 160570) je možné se dostat do Prahy. V případě Struhařova v Kamenici je autobusová zastávka vzdálená cca 500 metrů.

Co se týče posledních zmiňovaných Velkých Popovic, zde jsou pouze dvě linky, kdy jedna z nich (282461) umožňuje dopravu do výše zmíněných Kamenic a druhá (100363) představuje přímý spoj do Prahy.

Podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo k 31. prosinci 2019 na území Středočeského kraje celkem 1 144 obcí s celkovým počtem obyvatel 1 385 141. Z toho v obcích s počtem obyvatel do 2 000 žilo celkem 563 089 lidí, tedy 40,65 % všech obyvatel kraje. Údaj uváděný Radkem Rozvoralem se pohybuje v mezích námi tolerované míry nepřesnosti.

Srovnáme-li v uvedeném ohledu Středočeský kraj s ostatními kraji České republiky, pak je tento vysoký podíl lidí žijících v obcích do 2 000 obyvatel vyšší pouze v kraji Vysočina (44,16 %). V rámci České republiky má tak Středočeský kraj skutečně neobvykle vysoký podíl obyvatel žijících v menších obcích.

Jedná se o dotaci od Jihočeského kraje, kterou zastupitelstvo schválilo 21. května 2020. Zastupitelstvo Jihočeského kraje usnesením č. 56/2020/ZK-27 (.pdf, str. 5) uvolnilo 30 milionů korun na ubytování v penzionech a hotelech a 9,5 milionů korun pro slevy na vstupné do organizací jako galerie a muzea, které kraj zřizuje. Cílem těchto dotací bylo zmírnit dopady koronavirové krize, podpořit cestovní ruch a tím zachovat pracovní místa v kraji. Tato opatření vzala na vědomí i Rada Jihočeského kraje na svém zasedání dne 4. června 2020 (.pdf, str. 19).

Za tímto návrhem stojí ODS v čele s Martinem Kubou: „Připravili jsme program, kdy lidé budou moci získat vouchery, které jim umožní čerpat 30% slevu na ubytování v jakémkoli hotelu, penzionu nebo apartmánu v Jihočeském kraji.“ 

Peníze byly určené přímo lidem, kteří si sami vybrali, kam pojedou a kde se ubytují. Pokud se dvou až šestičlenná rodina ubytovala v penzionu nebo hotelu na území Jihočeského kraje na 5 až 7 nocí, mohla na osobu a noc čerpat 30% slevu na ubytování, maximálně však do výše 300 Kč. Kraj také nabízel návštěvníkům, kteří se na území Jihočeského kraje ubytovali na dvě a více nocí, 50% slevu na vstupné ve svých organizacích. 

Administraci a marketing celého projektu zajišťovala Jihočeská centrála cestovního ruchu (JCCR), která spustila i web leto.jiznicechy.cz, na kterém si lidé mohli rezervovat ubytování, uplatnit slevové vouchery na ubytování a najít i vouchery na vstupy do galerií, muzeí i zoo.

Zastupitelstvo Jihočeského kraje v usnesení č. 56/2020/ZK-27 (.pdf, str. 5) dne 21. května 2020 schválilo uvolnění 30 milionů korun na ubytování v penzionech a hotelech a 9,5 milionů korun pro slevy na vstupné do organizací jako galerie a muzea, které kraj zřizuje. Cílem těchto dotací bylo zmírnit dopady koronavirové krize, podpořit cestovní ruch a tím zachovat mnoho pracovních míst v kraji. Tato opatření vzala na vědomí i Rada Jihočeského kraje na svém zasedání dne 4. června 2020 (.pdf, str. 19).

Za tímto návrhem stojí ODS v čele s Martinem Kubou: „Připravili jsme program, kdy lidé budou moci získat vouchery, které jim umožní čerpat 30% slevu na ubytování v jakémkoli hotelu, penzionu nebo apartmánu v Jihočeském kraji.“

Pokud se dvou až šestičlenná rodina ubytovala v penzionu nebo hotelu na území Jihočeského kraje na 5 až 7 nocí, mohla na osobu a noc čerpat 30% slevu na ubytování, maximálně však do výše 300 Kč. To znamená, že např. ubytování pro jednu osobu na noc za 1 000 Kč vychází s uplatněným voucherem na 700 Kč, jelikož 30 %, tj. 300 Kč, činí sleva, resp. příspěvek na ubytování na osobu a noc. Pokud však ubytování pro jednu osobu na noc činí víc než 1 000 Kč, i po uplatnění voucheru už osoba nemá nárok na slevu vyšší než 300 Kč a rozdíl si musí sama doplatit.

Peníze byly určené přímo lidem, kteří si sami vybrali, kam pojedou a kde se ubytují. Na webové stránce leto.jiznicechy.cz, zřízené Jihočeskou centrálou cestovního ruchu, si lidé mohli vygenerovat slevové vouchery a následně do 48 hodin vybrat a rezervovat ubytování.

Jedná se o dotaci od Jihočeského kraje, kterou zastupitelstvo schválilo 21. května 2020. Zastupitelstvo Jihočeského kraje v usnesení č. 56/2020/ZK-27 (.pdf, str. 5) uvolnilo 30 milionů korun na podporu ubytování v penzionech a hotelech a 9,5 milionů korun pro slevy na vstupné do organizací jako galerie a muzea, které kraj zřizuje. Cílem těchto dotací bylo zmírnit dopady koronavirové krize, podpořit cestovní ruch a tím zachovat pracovní místa v kraji. Tato opatření vzala na vědomí i Rada Jihočeského kraje na svém zasedání dne 4. června 2020 (.pdf, str. 19).

Za tímto návrhem stojí ODS v čele s Martinem Kubou: „Připravili jsme program, kdy lidé budou moci získat vouchery, které jim umožní čerpat 30% slevu na ubytování v jakémkoli hotelu, penzionu nebo apartmánu v Jihočeském kraji.“ 

Pokud se dvou až šestičlenná rodina ubytovala v penzionu nebo hotelu na území Jihočeského kraje na 5 až 7 nocí (.doc, str. 1), mohla na osobu a noc čerpat 30% slevu na ubytování, maximálně však do výše 300 Kč. Později byl počet nocí snížen na 3 až 7.

Peníze byly určené přímo lidem, kteří si sami vybrali, kam pojedou a kde se ubytují. Na webové stránce www.leto.jiznicechy.cz, zřízené Jihočeskou centrálou cestovního ruchu, která měla na starosti administraci a marketing celého projektu, si lidé mohli od 15. června vygenerovat slevové vouchery a následně do 48 hodin vybrat a rezervovat ubytování i se slevou. Jednalo se tedy o podporu.

Kraj také nabízel návštěvníkům, kteří se na území Jihočeského kraje ubytovali na dvě a více nocí, 50% slevu na vstupné ve svých organizacích.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť i přes to, že zavedení slevových voucherů na ubytování přímo souvisí s koronavirovou krizí, nedá se tento program popsat jako „dotace pro ty postižený koronavirovou krizí“. Jedná se o program podpory turismu v Jihočeském kraji, který je cílen právě na turisty. Ti si mohou voucher stáhnout a sami vybrat, kde jej uplatní, přičemž na jeho základě získají slevu na ubytování až do výše 300 korun. Pro ubytovatele se o žádnou dotaci nejedná, ti dostanou za nocleh zaplaceno stejně, jelikož si mohou nechat celou poskytnutou slevu zpětně proplatit. Díky programu však mají šanci na vyšší počet návštěvníků.