SPD

Koalici v Pardubickém kraji tvoří ČSSD (11 zastupitelů), Koalice pro Pardubický kraj (KDU-ČSL, SNK-ED, Nestraníci; 9 zastupitelů), ODS (5 zastupitelů) a STAN (3 zastupitelé). V opozici je v Pardubickém kraji ANO (12 zastupitelů, vítěz voleb v Pardubickém kraji) a KSČM (5 zastupitelů). Strana Svoboda a přímá demokracie - Tomio Okamura (SPD) získala ve volbách v Pardubickém kraji 7 058 hlasů (4,72 %) a nedostala se tedy do zastupitelstva kraje a pochopitelně ani do Rady kraje.

Zastupitelstvo Pardubického kraje tvoří 45 zastupitelů a žádný ze zastupitelů není ze strany SPD. SPD tedy opravdu není součástí vedení kraje. Další ze stran, která se nedostala do zastupitelstva kraje, byla také např. TOP 09.

Tomio Okamura se ve výroku zřejmě odvolává na žebříček Doing Business, vytvořený Světovou bankou, ačkoli jej přímo nezmiňuje. Nemluví o něm přitom poprvé, v minulosti jsme již ověřovali 2 jeho podobné výroky.

Podle analýzy Doing Business zpracované Světovou bankou v říjnu 2019 je Česká republika skutečně na 157.  místě v celkové míře jednoduchosti stavebního řízení, zatímco Polsko je na místě 39. Zde je však výrok poslance Okamury nepřesný, neboť žebříček není sestaven jen na základě délky procesu, ta je jen jedním z kritérií. Mezi další patří zejm. náklady celého řízení, jeho přehlednost a přístupnost pro účastníky. Jedná se tedy o žebříček celkové jednoduchosti stavebního řízení, nikoliv pouze jeho rychlosti.

Pokud pak státy seřadíme skutečně podle délky stavebního řízení, je Polsko na cca 90. a Česká republika na 165. místě podle toho, zda samostatně počítáme např. západní břeh Jordánu nebo Hong Kong.

Na závěr je pak dobré podotknout, že délka a složitost stavebního řízení zjištěná Světovou bankou není univerzální, ale vychází ze zadané modelové situace (stavba skladu), a pro jiné stavby se tedy může značně lišit.

Předně uveďme, že tweet byl publikován v den, kdy vláda schválila návrh nového stavebního zákona. V tomto kontextu je tedy tweet zjevně kritikou údajně pomalého zlepšování kvality stavebního řízení spíše než tvrzením, že by vláda na novém stavebním zákonu nepracovala.

První ministryní pro místní rozvoj za hnutí ANO byla od 29. ledna 2014 Věra Jourová. Od té doby až do současnosti se na postu ministryně pro místní rozvoj střídaly pouze nominantky hnutí ANO, jmenovitě Karla Šlechtová a Klára Dostálová. Nominanti hnutí ANO tedy stojí v čele Ministerstva pro místní rozvoj po více než 6,5 roku.

Je také pravda, že nový stavební zákon se začal připravovat relativně nedávno, věcný záměr byl vládou schválen 24. června 2019 a paragrafované znění pak 24. srpna 2020. Poslanecké sněmovně však návrh dosud předložen nebyl. Jak vyplývá z databáze VeKLEP i systému Poslanecké sněmovny, toto je první ucelený návrh stavebního zákona, který by měl být za posledních cca 7 let Sněmovnou projednáván.

Projednána a schválena však byla řada novel, jejichž cílem bylo právě urychlení stavebního řízení či alespoň některých jeho aspektů. Zmiňme např. novelu č. 225/2017 Sb., která rozšířila a hlavně blíže upravila možnost společného povolení stavebního záměru. Pro výstavbu rodinných domů s výměrou nad 150 metrů čtverečních pak dle novely nově postačil pouze územní souhlas, což mělo výstavbu tohoto typu staveb urychlit. Dalším návrhem, který však doposud nebyl schválen, je i poměrně rozsáhlá (.pdf) novela souboru zákonů, mezi kterými je kromě stavebního zákona i zákon o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Cílem návrhu, na kterém se významně podílelo Ministerstvo dopravy, je zkrácení výstavby liniových staveb ze současných 13 let na méně než deset.

Zdlouhavost stavebního řízení přitom opravdu představuje problém. Dle Světové banky se Česká republika co do délky stavebního řízení řadí až na cca 165. místo z přibližně 185 hodnocených zemí. Za největší brzdu české ekonomiky pak zdlouhavost stavebního řízení označila např. mluvčí developerské společnosti Central Group. Dle vládní analýzy kvůli pomalému stavebnímu řízení přichází česká ekonomika o cca 7,1 miliard korun ročně.

I přes dílčí snahy zrychlit stavební řízení se jeho délka dle Světové banky příliš nezlepšuje. V roce 2019 byla zjištěná délka stavebního řízení 246 dní. V roce 2015 (.pdf, str. 197) to přitom bylo 247 dní. Je však dobré upozornit, že Světová banka zjišťuje délku stavebního řízení na modelovém příkladu, kterým je stavba skladiště. V případě jiných staveb se tedy mohou časy značně lišit.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť Ministerstvo pro místní rozvoj, které je již více než 7 let vedeno hnutím ANO, zatím skutečně Poslanecké sněmovně nepředložilo komplexní návrh stavebního zákona, který by podstatně snížil dobu stavebního řízení. Zatím šla vláda pouze cestou dílčích novel, které se zaměřily jen na některé aspekty stavebního řízení, obecně však k výraznému zrychlení nedošlo. Zároveň je tento problém možné označit za velkou brzdu naší ekonomiky.

Chápeme-li výrok v kontextu debaty o ekonomické zahraniční politice, pak můžeme prohlášení o důležitosti exportu pro zahraniční politiku opřít o koncepci zahraniční politiky schválenou v roce 2015. Tento dokument k ekonomické diplomacii říká: „Významným nástrojem pro zvyšování prosperity České republiky v globálním kontextu prostřednictvím prosazování ekonomických zájmů ČR v zahraničí je ekonomická diplomacie (…) Nástroje proexportní podpory představují zejména Klientské centrum pro podnikatele, jednotná síť ČR pro podporu exportu, zahrnující ekonomické činnosti zastupitelských úřadů a zahraničních kanceláří CzechTrade s klíčovou koordinační rolí vedoucích zastupitelských úřadů, stejně jako společný Katalog služeb, usnadňující českým vývozcům orientaci v nabídce služeb státu pro podporu exportu.“

Seznam proexportních nástrojů poskytovaných českým státem a jeho partnery pro exportéry je například uveden v posledním vydání příručky Export v kostce 2019–2020 (.pdf). Mezi ně patří například kanceláře agentury CzechTrade, která byla založena Ministerstvem průmyslu a obchodu. Pobočky CzechTrade se v Číně nachází hned ve čtyřech městech (str. 40), a to Čcheng-tu, Pekingu, Kantonu a v Šanghaji, ve které se nachází (str. 45) i zastoupení státní příspěvkové organizace podřízené Ministerstvu průmyslu a obchodu CzechInvest.

Také dle Mezinárodní obchodní komory (ICC, angl. International Chamber of Commerce), konkrétně její zprávy z roku 2017 (.pdf, str. 10), ve které hodnotí indexem OMI otevřenost 75 analyzovaných ekonomik, je ČR 14. nejotevřenější ekonomikou (str. 6). Na tuto nadprůměrnou příčku dosahuje i díky naší obchodní politice. V dokumentu je zmíněno (str. 17), že země EU mají tuto politiku ve mnoha parametrech silně provázanou.

Ačkoliv i ostatní evropské státy letecky dovážely zdravotnický materiál z Číny, téměř žádný z nich tak nečinil v takovém objemu a ani neměl naplánovaných tolik leteckých spojů s dodávkami jako Česká republika.

Téměř žádná jiná země Evropy skutečně neměla navázaný s Čínou tak intenzivní letecký kontakt. Do České republiky dorazilo hned několik letadel se zásobami zdravotnických ochranných pomůcek a testů na nový typ nemoci COVID-19. Ve středu 18. března doletělo na letiště Kbely v Praze letadlo se 150 tisíci novými rychlotesty, v pátek 20. března přistálo v Praze letadlo s 1,1 milionem zakoupených respirátorů. V sobotu 21. března pak do Prahy a do Pardubic dorazila dvě letadla s dalšími zásobami roušek, respirátorů, ochranných obleků a brýlí. Od této doby byl letecký most naplánován na tři letadla týdně po dobu 6 týdnů. 

Ochranné pomůcky z Číny obdržely i jiné evropské země. Například Itálie, Ukrajina, Srbsko, Španělsko, Francie, Belgie, Rakousko či Polsko. V Itálii přistála dvě letadla. První 12. března s ochranným materiálem a expertním týmem z Číny, další letadlo dorazilo 18. března. Itálie, kterou koronavirová krize postihla jako první v Evropě, obdržela ochranné pomůcky kromě Číny ještě např. ze Spojených arabských emirátů či Srbska. V mnoha těchto případech se jednalo o jednorázové dodávky a někdy i formou daru.

Na Ukrajinu v pondělí 23. března doletělo první letadlo z Číny se zásobou testů na koronavirus a dále se očekávala hlubší spolupráce. Podobná situace je i v Srbsku, které si dlouhodobě buduje s Čínou poměrně úzké vztahy a kam kromě zdravotnického materiálu také dorazili čínští zdravotníci.

Výjimku se podařilo dohledat u Španělska, které vybudovalo podobný „letecký koridor“, který z Číny do Španělska dodával ochranné pomůcky od konce března až do 6. června v objemu přibližně tří letadel týdně. Nutno říci, že Španělsko bylo nemocí COVID-19 zasaženo výrazně více než Česká republika a řadí se mezi nejpostiženější země světa.

Pořad Reportéři ČT dokonce zmiňuje, že ochranné pomůcky z Číny ve stejných dnech jako do ČR putují do „většiny evropských zemí“ a uvádí, že jsme jedna z mála zemí Evropy, které neobdržely žádné ochranné pomůcky zdarma (Reportéři ČT, 6. dubna, čas 9:25).

Mapa evropských zemí, které obdržely ochranné pomůcky z Číny zdarma:

Z výše uvedeného vyplývá, že Česká republika rozhodně nebyla jedinou zemí, která by dokázala dovézt ochranné pomůcky z Číny. Výjimečná však byla forma pravidelného leteckého mostu či „leteckého koridoru“, kdy k nám po dobu 6 týdnů měla létat tři letadla týdně. Výjimečné bylo i množství dovezeného materiálu v čase. Vzhledem k tomu, že poslanec Kobza uvádí, že Česká republika byla jedním z mála států, který byl schopen ochranné pomůcky z Číny dovážet, což implikuje jistou míru systematického a opakovaného úsilí, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslanec Kobza ve svém výroku srovnává českou platbu Číně za dodávky zdravotnického materiálu (během koronavirové krize) s platbou vznikajícího Izraele Československu za tehdejší dodávky zbraní.

Území Palestiny bylo po druhé světové válce místem častých krvavých střetů arabských, britských a židovských ozbrojených sil. Vývoj si vyžádal mezinárodní řešení, jehož výsledkem, kromě rozdělení území Palestiny, bylo pozdější zavedení embarga na dovoz zbraní Organizací spojených národů 17. dubna 1948. Zástupci budoucího státu Izraele (založen 14. května 1948) se ve snaze uhájit svou existenci snažili získat ze zahraničí zbraně už před zahájením tohoto embarga na dovoz zbraní.

Ještě před oficiálním založením tohoto státu byla snaha získat pro sebe zbraně přes zavedené embargo. Už v roce 1947 se snažili agenti Hagany (ilegální židovská vojenská organizace, která se stala zárodkem izraelské armády) a další zainteresovaní lidé uzavřít kontrakty na nákup zbraní v Evropě. Československo bylo jedinou evropskou zemí, která byla ochotna Izraelcům zbraně přes uvalené embargo prodat a to mělo veliký podíl na nadstandardních vztazích těchto dvou zemí až do současnosti. Nákup zbraní ale neměl dlouhého trvání. Jak uvádí text na stránkách Vojenského historického ústavu: „Doba se však začala pomalu měnit, stejně jako politický náhled na československo-izraelskou vojenskou spolupráci. Zatímco bývalí českoslovenští občané bojovali za udržení existence Státu Izrael, oficiální vztahy se dostaly na bod mrazu. Zásadním důvodem pro změnu kurzu byl fakt, že Izrael se proti očekávání Sovětského svazu nestal jeho satelitem na blízkém východě.“

Ke kontextu tohoto výroku a spojení se současným řešením nedostatku ochranných pomůcek je důležité kromě faktu, že to byl pro ČSR výhodný obchod, uvést ještě následující: „Pro urychlení a utajení přepravy zbraní se československá strana rozhodla pro použití leteckého mostu. První let se uskutečnil 31. března 1948 z letiště Praha-Ruzyně. Letadlo americké společnosti Northern Airlines přepravilo do Izraele 7 tun zbraní a munice. Jedno z letadel startujících z Prahy přepravilo 1. dubna 1948 200 pušek, 40 kulometů a několik tun nábojů, které pomohly zabezpečit transporty potravin pro židovské obyvatelstvo Jeruzaléma“ (Vojenský historický ústav Praha). Počátkem května 1948 bylo pro tento letecký most vyčleněno letiště v Žatci, většina materiálu ale byla dopravena po železnici přes Maďarsko a Jugoslávii, kde byl náklad přeložen na izraelské lodě. Celkový objem dodávek pak přesáhl částku jedné miliardy korun a zahrnoval širokou paletu zbraní od pušek, přes kulomety a děla až po stíhací letouny.

Paralela mezi nákupem ochranných pomůcek do ČR a nákupem zbraní z ČSR pro zabezpečení vzniku státu Izrael je velice vzdálená. Nicméně jak pro ČSR při prodeji zbraní, tak pro Čínu při prodeji ochranných pomůcek to byl výhodný byznys. Tento obchod byl v obou případech velice významný. Bylo možné v takové obrovské míře a jednorázově nakoupit věci pouze z jednoho zdroje: ochranné pomůcky z Číny, zbraně přes embargo Organizace spojených národů pouze z ČSR. Z těchto uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Místopředseda zahraničního výboru Jiří Kobza zde reaguje na návrh vlády podpořit leteckou společnost Smartwings, do které od roku 2017 patří také České aerolinie.

V roce 2013 odkoupila společnost Korean Air část státního podílu v Českých aeroliniích ve výši 44 %, a to za 67,5 milionu korun. V roce 2017 přešly České aerolinie zcela do soukromých rukou. Společnost Smartwings (tehdy pod názvem Travel Service, která už v té době vlastnila 34% podíl) odkoupila 44% podíl vlastněný společností Korean Air a zbývajících 19,7 % vlastněných státem. Zbývající dvouprocentní podíl vlastní Česká pojišťovna.

Jiří Kobza bohužel nespecifikuje o jakém typu Boeingu a jakém konkrétním motoru hovoří, a je tak problematické porovnat jeho cenu s cenou podílu v ČSA. České aerolinie v současné době vlastní pět různých druhů letadel, z toho pouze jeden Boeing, konkrétně typ 737-800. Podařilo se nám zjistit, že pro tento typ Boeingu se používá motor CFM56-7B. Společnost CFM International prodává jeden kus přibližně za 11 milionu dolarů, tj. asi 264 milionů korun.

Vláda na začátku letošního dubna avizovala, že by stát mohl vstoupit do některých klíčových podniků, které se v souvislosti s pandemií dostaly do problémů. Ministryně financí Alena Schillerová se v polovině dubna 2020 k situaci vyjádřila následovně: „Bylo by nejlepší je (ČSA) koupit. Ale je tam už také nějaký zahraniční strategický partner, což vidím jako problém. Musíme se o tom bavit.“

Dne 15. května v rozhovoru pro Českou televizi ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček uvedl (video, čas 1:44), že by stát mohl ve společnosti Smartwings koupit až 100% podíl. „Je to otázka investice, která se může navrátit. Logika je dát dnes zdroje a v určité době ji prodat a lze na tom i vydělat.“

K takovému postupu se kriticky vyjádřila opozice. Miroslav Kalousek na svém Twitteru například uvedl, že „neexistuje žádný důvod, proč by se stát měl angažovat víc než u jiných firem“. Pirátský poslanec Jan Lipavský pak ve twitterovém příspěvku napsal, že „pro český stát je jednoznačně výhodnější usilovat pouze o ochrannou známku ČSA a s ní spojená práva na lety do Ruska. Nic víc“. 

Neexistuje žádný důvod, proč by se stát měl angažovat víc, než u jiných firem. Smartwings má k dispozici programy Antivirus, Covid a kapitál svých akcionářů, jako všichni ostatní. Nákup by byl drahý i zadarmo. Zanamenal by přebrání miliardových závazků. https://t.co/U7p414QXuz

— Miroslav Kalousek (@kalousekm) May 16, 2020

O majetkový vstup státu do společnosti nemá zájem ani samotná společnost Smartwings. K návrhu vydala následující prohlášení: „Společnost Smartwings prohlašuje, že nemá a nikdy neměla zájem o vstup státu do společnosti Smartwings. Nic takového od vedení společnosti nikdy nezaznělo." Ministr Karel Havlíček v návaznosti na toto prohlášení uvedl: „Vždy jsme jednali o tom, že nejlepší variantou je vyřešení situace stávajícími vlastníky, poté běžné nástroje podpory typu záruk a úvěrů. Kapitálový vstup je vždy až poslední varianta, ale my chceme být připraveni na všechny možnosti.“

Pomoc Českým aeroliniím podporuje i ministr vnitra Jan Hamáček: „V případě, že by České aerolinie (ČSA) zkrachovaly, stát by na dávkách a podpoře vyplatil zhruba 1,2 miliardy korun. Pokud nechceme, abychom vyplatili 1,2 miliardy, musíme najít řešení.“

Po jednání s prezidentem Milošem Zemanem a jeho expertním týmem uvedl ministr Havlíček, že by mohla letecká společnost Smartwings dostat státní záruky ve výši 500 až 900 miliónů a podporu až 1,6 miliardy korun. Jednou z podmínek je, že se firma Smartwings přejmenuje na České aerolinie (ČSA). Mezi další podmínky patří podle Havlíčka, „aby se udrželi lidé, aby posílila značka ČSA a aby se garantovalo, že zdroje zůstanou ve firmě“.

Stát v roce 2013 prodal 44% podíl v Českých aeroliniích soukromé společnosti Korean Air, a to za částku 67,6 milionu korun. V současné době probíhá jednání o tom, zda a jakou formou stát podpoří společnost Smartwings (pod kterou České aerolinie patří). Jako jednu z podmínek pro poskytnutí podpory uvedl ministr Karel Havlíček to, že se firma přejmenuje na České aerolinie (ČSA). Pokud jde o cenu jednoho motoru, máme za to, že Jiří Kobza hovoří v nadsázce, kterou upozorňuje na to, že stát prodal svůj podíl příliš levně. Navíc nemůžeme přesně určit, o jakém konkrétním motoru ve výroku hovoří. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Vystrčil se mezi dny 26. května a 3. června 2014 účastnil spolu s dalšími třemi senátory pracovní cesty do Peru. Celou cestu popisoval podrobněji na svých webových stránkách. V popisku cesty zmiňuje například i to, že se senátoři vydali na prohlídku fotbalového stadionu nebo na výšlap na Machu Picchu. „Přes všechnu nádheru jsem již vděčný za klid na hotelovém pokoji. Ty z nás, kteří měli zájem a zaplatili 400 dolarů, čeká zítra Machu Picchu.“

Cesta senátorů sklidila kritiku za to, že stála téměř 1 milion korun, jak zmiňuje server Lidovky.cz. V rozhovoru pro Lidovky se Vystrčil následně vyjádřil, že již nikam letět nehodlá. „Já už nikdy nikam nepoletím. Všichni budou šťastní. Já budu rád, že nemusím plnit své povinnosti, protože mi veřejnost řekla, že se nemá nikam létat. Moje žena bude ráda, moji vnuci budou rádi. Všichni budou v pohodě a spokojení. Já už prostě nikam letadlem pracovně nepoletím.”

Podrobný popis své návštěvy v Peru Vystrčil publikoval proto, že chtěl informovat občany o tom, že senátoři v Peru doopravdy odvádějí dobrou práci. Jak sám tvrdí, tento krok se mu osobně spíše vymstil. „Tak jsem si řekl, že když tam jedu, tak napíšu lidem, co tam dělám. Aby věděli, že se tam neflákáme. A zatímco všichni ostatní, kdo o cestě mlčeli, jsou v naprosté pohodě, tak já, protože se snažím dělat otevřenou politiku, po které všichni volají, tak přichází jedna facka za druhou.”

Od své návštěvy v Peru se Miloš Vystrčil již několikrát vydal pracovně mimo Českou republiku. Šlo o senátní pracovní cestu do Říma a Vatikánu nebo třeba o zahraniční cestu výboru do Velké Británie.

Vystrčil se ke svému výroku z roku 2014 vyjádřil pro server Lidovky.cz 12. června 2020 poté, co ho kritizoval mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. 

Tohle má potenciál stát se klasikou.

Mr. NIKDY pic.twitter.com/4NTGW59p4n

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) June 12, 2020

Na tento tweet Miloš Vystrčil zareagoval: „K vyjádřením pana mluvčího se nebudu vyjadřovat vůbec, protože to mi za to nestojí, ale zopakuji výrok pana prezidenta, že názory nemění jenom idiot.“

Závěrem dodejme, že původní Vystrčilovo vyjádření není veřejně přístupné ve zvukové nahrávce, ale pouze v přepisu, nelze proto s jistotou říci, nakolik bylo myšleno vážně a nakolik sarkasticky. Faktem zůstává, že Miloš Vystrčil tato slova řekl, a poslanec Kobza se tak může legitimně domnívat, že byla myšlena vážně.

Bývalý předseda belgického senátu Jacques Brotchi navštívil Tchaj-wan mezi 3. a 6. květnem 2019. Tchajwanské ministerstvo zahraničí zmiňuje: „Účelem návštěvy belgické delegace je lépe porozumět nedávným vývojům v tchajwanské diplomacii, vzájemných vztazích, zdravotní politice, účasti ve Světové zdravotnické organizaci a dalších mezinárodních orgánech s cílem posílit oboustranné parlamentní, lékařské a obchodní výměny.” Při návštěvě se Brotchi například setkal s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen.

Jacques Brotchi byl zvolen jako předseda belgického senátu 14. prosince 2018. Tam vydržel až do dalších senátních voleb, kdy mu vypršel mandát. Webové stránky belgického senátu uvádí, že se tak stalo 23. května 2019. Návštěvy Tchaj-wanu se tedy účastnil necelé tři týdny před vypršením svého mandátu.

Velká Británie byla v minulosti významnou koloniální velmocí. Jak ukazuje následující mapa, Britové udržovali v první polovině 20. století svou nadvládu nad významnou částí světa.

Své koloniální panství začala Velká Británie budovat již v 16. století. Tehdy proběhly první pokusy o kolonizaci Ameriky. Například v roce 1583 sir Humphrey Gilbert prohlásil ostrov Newfoundland při pobřeží amerického kontinentu za britské území. První dlouhodobá kolonie však byla, po několika neúspěšných pokusech, založena až v roce 1607, a to Jamestown v dnešní Virginii. Po Jamestownu následovaly další kolonie v Severní Americe (Massachusetts) i na území Afriky (James Island, 1661). Na svém vrcholu zahrnovala britská moc rozsáhlá území na 5 kontinentech, například Indii, Kanadu, Austrálii a pás území od jižní až po severní Afriku.

Na uvedené mapě je jako kolonie vyznačen také Hongkong. Ten se dostal pod přímý vliv britského impéria v roce 1842 sepsáním Nankingské smlouvy. Již dříve se Britové snažili dostat na čínský trh prodejem opia, jehož užívání bylo v Číně zakázáno. Opium Britové získávali v Indii a mnoho Číňanů skupujících britské opium se na něm stalo závislými. Na jaře 1839 čínská vláda zabavila a zničila rozsáhlé zásoby opia.

Nenávist na obou stranách vzrostla, když 7. července 1839 opilí britští námořníci, údajně i námořníci z americké lodě, zabili čínského vesničana (.pdf, str. 52). Ještě ten rok Britové ozbrojenými silami zničili blokádu Perlové řeky. Po této řece britské lodě pokračovaly do města Kanton, které následně obsadily. Ozbrojený střet trval skoro tři roky a vepsal se do historie jako první opiová válka. Pro Čínu skončil porážkou. Země byla nucena podepsat Nankingskou smlouvu (1842), a tak se Hongkong stal další britskou kolonií. V roce 1860 Britové své území rozšířili o poloostrov Kchou-lun (Kowloon). V roce 1898 došlo podpisem smlouvy o pronájmu k dalšímu rozšíření území Hongkongu o tzv. Nová teritoria – oblast na sever od poloostrova Kchou-lun po řeku Shenzhen a dále okolní ostrovy. Čína s Velkou Británií smlouvu o pronájmu těchto území podepsala na 99 let. 

Po uvedené období pak patřil Hongkong Velké Británii s výjimkou období části druhé světové války, kdy byl v roce 1941 Hongkong obsazen Japonci. Britská správa byla opět obnovena v roce 1945. Zpět pod čínskou vládu přešel Hongkong 1. července 1997. Čína se při jednáních o zpětném převzetí Hongkongu zavázala k modelu „jedna země, dva systémy“, tedy že po dobu minimálně 50 let zachová speciální postavení Hongkongu v oblasti jeho aktuálních práv a svobod.