STAN

Poslanec Josef Flek (STAN) odpovídá na dotaz, zda si Ministerstvo školství skutečně polepší, jak v debatě tvrdí ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL), když návrh státního rozpočtu na rok 2026 naopak předpokládá snížení jeho rozpočtu.

Financování nepedagogických pracovníků

Rozpočet na rok 2025 Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) přiřknul částku ve výši 290,9 miliardy korun. V roce 2026 by dle návrhu Ministerstva financí měl resort nicméně hospodařit pouze s 276,5 miliardami korun (.pdf, str. 32 ), což by znamenalo, že bude mít o 14,4 miliardy méně. Jedním z důvodů tohoto snížení je podle Ministerstva financí změna ve financování nepedagogických pracovníků ve školství, které vláda v rámci novely školského zákona převedla ze státního rozpočtu na obce a kraje. Ty mají na financování  dostat vyšší podíl z daňových výnosů.

Původně měla změna začít platit od září 2025, po kritice ji ale vláda odložila na leden 2026 a přislíbila, že financování do konce roku zajistí stát. Návrh státního rozpočtu pro rok 2025 nicméně počítal s tím, že na platy a tzv. ostatní neinvestiční výdaje (ONIV) poskytne pouze zhruba 20 miliard korun a výdaje za září až prosinec uhradí obce a kraje. Částka v hodnotě zhruba 10 miliard korun tak pro MŠMT znamenala nečekaný výdaj navíc. Ministerstvo financí následně MŠMT poskytlo pouze 4,2 miliardy korun, resort proto musel využít i tzv. rozpočtovou rezervu, ve které byly nicméně i peníze určené soukromým školám. Ministr školství Mikuláš Bek avizoval, že Ministerstvo financí požádá o další 4 miliardy korun. 

Na platy nepedagogických pracovníků a tzv. ostatní neinvestiční výdaje, pod které spadají např. nákupy učebnic a učebních pomůcek, by obce a kraje podle Ministerstva financí měly pro rok 2026 získat celkem 32,4 miliardy korun. To je zhruba o 800 milionů korun více, než kolik by měl stát na obě položky poskytnout letos. Přesunutí těchto výdajů na obce a kraje v kombinaci s poklesem rozpočtu resortu o 14,4 miliardy korun tak znamená, že se ministerstvu uvolní rozdíl v hodnotě 18 miliard korun, a oproti předchozímu roku by si tedy mělo i přes snížení rozpočtu finančně polepšit. Částky, které Josef Flek uvádí, spadají do naší 10% tolerance, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý. 

Vláda Petra Fialy schválila své původní programové prohlášení v lednu 2022 a v březnu 2023 jej pak aktualizovala. V prvním prohlášení slíbila, že platy pedagogických pracovníků udrží na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy (.pdf, str. 18). V upraveném dokumentu tento závazek zúžila pouze na učitele.

Plnění slibu

Vláda Petra Fialy v srpnu 2022 schválila návrh novelizace školského zákona. Dokument obsahoval ustanovení (.pdf, str. 17–18), podle kterého by se stanovovaly celkové prostředky určené na platy pedagogických pracovníků pro danou školu. Jejich výše přitom měla být taková, aby plat jednoho pedagogického pracovníka v průměru odpovídal „nejméně 1,404násobku“ průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství „za předminulý kalendářní rok“.

To podle důvodové zprávy k návrhu (.pdf, str. 44–45) mělo odpovídat 130 % předpokládané průměrné mzdy v roce, kdy se platy aktuálně vyplácejí. Výpočet vycházel z toho, že v letech 2010–2022 rostla průměrná hrubá mzda v národním hospodářství v průměru o 4 % ročně. Český statistický úřad přitom údaje o průměrných mzdách zveřejňuje se zpožděním, na začátku roku jsou tak obvykle k dispozici právě jen data za předminulý rok.

Není 130 % jako 130 %

Uvedený vládní návrh prošel legislativním procesem a jeho součástí se stal i pozměňovací návrh (.pdf, str. 6) Marka Výborného, kterým došlo ke dvěma změnám.

Zaprvé se ukotvení platu nově začalo vztahovat jen na učitele, nikoli na všechny pedagogické pracovníky. Zadruhé se změnila věta, podle níž původně měl plat jednoho učitele odpovídat v průměru 1,404násobku průměrné mzdy za předminulý rok (.pdf, str. 17–18, 44). Místo toho návrh přikázal ministerstvu nastavit koeficienty tak, aby plat učitelů vyšel na 130 % průměrné mzdy (.pdf, str. 6) – bez určení roku, ze kterého má údaj o průměrné mzdě vycházet.

Jak v této souvislosti později upozornila Pedagogická komora, tato formulace dovoluje ministerstvu použít průměrnou mzdu z jakéhokoliv roku, například z roku předminulého. V takovém případě by už nemusel plat učitele v průměru odpovídat 130 % průměrné mzdy v daném roce, protože ta se zpravidla zvyšuje.

Platy v roce 2024

Obavy Pedagogické komory, že stát bude chtít při výpočtu použít starší, a tím pádem nižší hodnotu průměrné mzdy, se později naplnily. Už v září a v říjnu 2023 totiž ministr školství Mikuláš Bek (STAN) uváděl, že se platy učitelů pro rok 2024 budou odvozovat z průměrné mzdy roku 2022. To později potvrdil i návrh státního rozpočtu na rok 2024, ve kterém stojí, že se výpočet platu učitelů bude odvozovat od údajů ČSÚ právě za předminulý kalendářní rok (.pdf, str. 133 z 358). Průměrná mzda za rok 2022 dle tehdy dostupných dat ČSÚ (.pdf, str. 6) dosáhla 40 317 Kč (ČSÚ později údaje dále aktualizoval). Na základě zmíněné částky Ministerstvo školství uvádělo, že by se dle jeho propočtů měl průměrný učitelský plat v roce 2024 dostat na 52 412 Kč (.pdf, str. 2).

Ministerstvo financí přitom ve své makroekonomické predikci z dubna 2024 předpokládalo, že průměrná mzda bude v roce 2024 odpovídat 46 106 Kč (.pdf, str. 37). Zmíněných 52 412 Kč by tak představovalo jen 114 % z této predikované průměrné mzdy. Podle Ministerstva školství byl však průměrný učitelský plat pro rok 2024 nakonec nižší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konkrétně 50 485 Kč (.xslx, list 3.2c). Průměrná mzda za celý rok přitom podle ČSÚ činila 45 899 Kč. Platy učitelů tak odpovídaly pouze 110 % průměrné mzdy.

Závěr

Fialův kabinet slíbil, že platy učitelů budou na úrovni 130 % průměrné hrubé mzdy. Výrok Josefa Fleka tak hodnotíme jako pravdivý. Je ovšem nutné podotknout, že vláda svůj závazek nesplnila, jelikož při ukotvení platů učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy nestanovila rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Vláda k výpočtu pro rok 2024 nakonec použila průměrnou mzdu z roku 2022, a průměrný plat učitelů tak dosáhl pouze 110 % průměrné mzdy.

Poslanec Josef Flek (STAN) kritizuje hospodaření Ministerstva financí za doby, kdy mu šéfovala Alena Schillerová (ANO). Tvrdí, že ministerstvo v té době počítalo se státním dluhem ve výši 42 % HDP a že v dalších letech očekávalo jeho nárůst.

Státní dluh

Ministerstvo financí vydává dvakrát ročně dokument s názvem „Strategie financování a řízení státního dluhu“. Součástí publikace je i predikce výše dluhu na daný rok. Alena Schillerová se stala ministryní financí na konci června 2018, zmíněná publikace vyšla mj. v prosinci téhož roku. Dokument predikoval na rok 2019 státní dluh ve výši 29,9 % HDP (.pdf, str. 11). O rok později resort financí odhadoval výši dluhu na 28,9 % HDP (.pdf, str. 11), následně pak na 40,1 % HDP pro rok 2021 (.pdf, str. 12). Predikce na roky 2022–2024 vydalo Ministerstvo financí až poté, co Alena Schillerová přestala působit v jeho čele.

Makroekonomická predikce

Ministerstvo financí pravidelně vydává také makroekonomické predikce, které se týkají dluhu sektoru vládních institucí. V srpnu 2021, tedy ještě za působení Aleny Schillerové v čele resortu, vydalo predikci, ve které předpovídá vývoj hospodaření sektoru vládních institucí a také jeho dluh (.pdf, str. 10–11). Podle resortu měl dluh do konce roku 2021 vzrůst na 43,5 % HDP a pro následující roky očekávalo jeho další zvyšování (.pdf, str. 11). V roce 2022 se mělo zadlužení podle odhadu zvýšit na 46,2 % HDP, v roce 2023 výhledově na 49,2 % HDP a v roce 2024 na 51,8 % HDP (str. 11). Predikce ministerstva o vývoji dluhu sektoru vládních institucí z roku 2021 tedy odpovídá číslům, která Josef Flek uvádí v souvislosti se státním dluhem. Zjevně tak oba dluhy zaměňuje.

Státní dluh vs. dluh sektoru vládních institucí

Státní dluh vzniká především hromaděním schodků státního rozpočtu. Na jeho výši mají vliv také některé další faktory (.pdf, str. 3, 16–17), a státní dluh se tak v daném roce může zvýšit i o větší sumu, než je hodnota deficitu státního rozpočtu. Tento státní dluh představuje více než 90 % dluhu sektoru vládních institucí, který je také znám jako vládní či veřejný dluh. Ten se kromě státního dluhu skládá například i z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů.

Závěr 

Poslanec Flek zmiňuje státní dluh, zjevně jej ale zaměňuje s dluhem sektoru veřejných institucí (neboli vládním dluhem). Zatímco Ministerstvo financí během působení Aleny Schillerové v jeho čele vydalo predikci státního dluhu pouze pro rok 2021, predikce vládního dluhu se týkala let 2021–2024. V roce 2021 měl dle resortu vládní dluh činit 43,5 % HDP a v následujících letech odhad počítal s jeho růstem, jak popisuje Josef Flek. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Za současné volební období, které začalo v roce 2021, jsme ve veřejně dostupných zdrojích nedohledali statistiky, které by se týkaly délky projevů v Poslanecké sněmovně. V minulosti se tímto tématem zabýval například iRozhlas nebo slovenský Denník N v případě slovenského parlamentu. Server iDNES.cz se naopak dříve soustředil na poslance, kteří při jednání téměř nevystupují.

S dotazem jsme se proto obrátili na tiskové oddělení dolní komory. Tisková mluvčí Kanceláře Poslanecké sněmovny Martina Lustigová nám potvrdila, že existuje přehled o celkové délce projevů během sněmovních schůzí. Podle ní z této statistiky vyplývá, že „v tomto volebním období nejdéle vystupoval poslanec a předseda hnutí ANO Andrej Babiš“. Následně dodala, že na druhém místě pomyslného žebříčku se umístil předseda hnutí SPD Tomio Okamura.

Tomio Okamura také drží dosavadní rekord v nejdelším nepřetržitém sněmovním projevu, když v lednu 2024 při jednání o korespondenční volbě strávil u řečnického pultu 10 hodin a 44 minut.

Kauza Dozimetr propukla v červnu 2022, kdy policie provedla razii na pražském magistrátu a v dopravním podniku. „Policie tvrdí, že organizovaná skupina systematicky obsadila klíčové pozice v dopravním podniku tak, aby dosazení spřátelení manažeři mohli ovlivňovat různá výběrová řízení s cílem získat od vítězných firem úplatky,“ psala tehdy o akci ČTK.

Obviněno bylo celkem 13 lidí včetně bývalého náměstka pražského primátora a někdejšího člena předsednictva STAN Petra Hlubučka. Hnutí STAN pozastavilo Hlubučkovi členství a vyzvalo ho, aby rezignoval na všechny své funkce. Ten tak vzápětí učinil. O pár dní později ho zastupitelé odvolali také z pozice starosty pražských Lysolají. Ostatní obvinění jsou převážně podnikatelé či funkcionáři pražského dopravního podniku. Je mezi nimi například i lobbista Michal Redl nebo bývalý člen představenstva DPP Matej Augustín.

V březnu 2023 rozhodčí a smírčí výbor Starostů rozhodl o Hlubučkově vyloučení. Hlubuček se později proti tomuto rozhodnutí odvolal, v květnu 2023 ale jeho definitivní vyloučení stvrdilo předsednictvo hnutí. Městský soud v Praze v prosinci 2023 Hlubučkovo vyloučení zrušil, jelikož dle něj bylo v rozporu se stanovami STAN. Hlubuček byl totiž vyloučen na základě ustanovení, podle kterého svým jednáním ohrozil či poškodil pověst hnutí. Soud však rozhodl, že při vyloučení nebyly k užití tohoto ustanovení jasně specifikovány důvody. Hnutí STAN se proti rozhodnutí soudu odvolalo, a tak případ začal řešit Vrchní soud v Praze. Ten v listopadu 2024 rozhodl, že Starostové vyloučili Hlubučka v souladu se svými stanovami.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček (ANO) se v souvislosti s kauzou Dozimetr ptal Michaely Šebelové (STAN), zda se „pan Redl“ podílel na založení hnutí STAN. S některými politiky hnutí byl spojen Michal Redl, podnikatel, který figuruje mezi obviněnými v kauze Dozimetr. Vazby na Starosty měl rovněž jeho již zesnulý otec, podnikatel Petr Redl. V analýze se proto zaměříme na vztah obou mužů k hnutí.

Historie Starostů a nezávislých sahá do roku 2004, kdy v obci Suchá Loz ve Zlínském kraji vzniklo hnutí Nezávislí starostové pro kraj (viz rejstřík Ministerstva vnitra, sekce Historie hnutí). Předsedou byl od roku 2005 starosta Vysokého Pole Josef Zicha. Mezi zakládajícími členy byl také tehdejší starosta Suché Loze Petr Gazdík, který se stal předsedou v roce 2009 po transformaci hnutí na Starosty a nezávislé s celostátní působností (.pdf, str. 23).

Bývalý ministr kultury za STAN Jiří Besser v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl, že Gazdík a někdejší europoslanec místopředseda Starostů Stanislav Polčák označili Petra Redla za jednoho z významných podporovatelů hnutí v jeho začátcích. Petr Redl se také podle Respektu setkával s někdejším předsedou hnutí Gazdíkem minimálně od roku 2010. Vazby měl i na Polčáka, a to ještě před transformací hnutí na dnešní STAN. Redl hnutí podle Respektu také dlouhodobě financoval, a to až do své smrti v roce 2017. Informace o tom, zda Petr Redl stál u samotného vzniku hnutí STAN, se nám ale z veřejně dostupných zdrojů dohledat nepodařilo.

Michal Redl, syn Petra Redla, se podle Seznam Zpráv pohybuje kolem politiků STAN od roku 2017. Z e-mailové komunikace Michala Redla, kterou zveřejnila policie, ale vyplývá, že již v roce 2011 zaslal Stanislavu Polčákovi životopis Martina Sankota, který byl následně jmenován náměstkem ministryně kultury. Už v roce 2017, tedy před kauzou Dozimetr, přišel Radiožurnál s informací, že Polčák s Michalem Redlem řeší personální obsazení důležitých míst v pražských firmách a na magistrátu.

Veřejně dostupné informace, které by prokazovaly přímé zapojení do vzniku hnutí STAN, jsme však nenalezli ani v případě Michala Redla. S dotazem jsme se tak obrátili na tiskovou mluvčí Starostů, která pouze uvedla, že „Michal Redl ani jeho otec Petr Redl nejsou zakládajícími členy ani nikdy nebyli členy hnutí STAN. Od Petra Redla dostalo hnutí pouze finanční dar v roce 2016, který byl později věnován na dobročinné účely“.

Závěr

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, zda u počátků hnutí STAN stál Michal Redl nebo jeho otec Petr. Kontaktovali jsme proto tiskovou mluvčí Starostů, která uvedla, že ani jeden z nich není zakládajícím členem Starostů. Z dostupných zdrojů nicméně nelze jejich roli při vzniku hnutí jednoznačně vyvrátit či potvrdit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) odpovídá na dotaz ohledně dohody prezidenta USA Donalda Trumpa s představiteli EU na patnáctiprocentních clech na vývoz zboží z Evropy do USA. Odpovídá, že výše cel pro něj není překvapivá a že je podle něj důležitá existence dohody. Dodává, že dopad cel na český průmysl nebude velký. Jako příklad uvádí vývoz oceli, ze kterého dle jeho slov míří do USA pouze jedno procento z jejího celkového exportu.

Vývoz oceli do USA

Svaz průmyslu a dopravy s odvoláním na data Ocelářské unie uvádí, že v roce 2024 činil vývoz oceli a výrobků z ní do USA přibližně 614 milionů korun, což odpovídá cca 1,5 % celkového vývozu oceli. Předsedkyně Ocelářské unie Marcela Kubalová letos v únoru řekla, že podíl vývozu oceli z Česka do USA tvoří v posledních letech 1 % až 1,5 %, a dodala, že „přibližně 90 procent exportované oceli z Česka jde do zemí EU a je možné, že se dále zpracují do výrobků, které se do USA vyvážejí“.

V roce 2024 bylo největším odběratelem české oceli Německo, kam proudilo 32 % produkce. Následovalo Polsko s 20 % a Slovensko s 18 %. Další významné destinace představovala Itálie s 9 % a Maďarsko se 6 %. Vývoz oceli z České republiky je v posledních letech podle Ocelářské unie v útlumu – zatímco v prvním čtvrtletí roku 2021 bylo vyvezeno zhruba 1,33 milionu tun oceli, letos se za stejné období vyvezlo 907 tisíc tun.

Závěr

Podle dat Ocelářské unie bylo v roce 2024 do USA exportováno 1,5 % z celkového vývozu oceli. Předsedkyně unie letos v únoru uvedla, že v posledních letech se podíl vývozu oceli z ČR do USA pohyboval mezi 1 % a 1,5 %. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček se k clům mezi Evropskou unií a USA vyjadřoval opakovaně. Na začátku dubna 2025 na svém účtu na sociální síti X např. kritizoval rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zavést 20% clo na dovoz zboží z Evropské unie. Pro server iDNES.cz uvedl, že věří, že americký prezident bude ochotný o snížení cel jednat, protože celní války dle Vlčka „nikomu nepomůžou“.

Členské státy EU později odsouhlasily zavedení odvetných cel na zboží z USA, které měly platit od 15. dubna. Následně však EU zavedení cel odložila o 90 dní. Vlček přímo o bezcelní unii mluvil v dubnu 2025, když komentoval původní rozhodnutí EU v rozhovoru pro iRozhlas, kde řekl, že při vyjednávání mezi EU a USA by možnost vytvoření bezcelní unie měla být na stole. V rozhovoru pro Novinky.cz pak uvedl, že bezcelní unie mezi oběma subjekty by byla ideálním řešením.

V květnu Trump plánovaná cla na zboží z EU zvýšil na 50 % s platností od června, posléze opatření odložil zhruba o měsíc. Začátkem července 2025 pak oznámil, že Spojené státy zavedou od srpna na zboží z EU cla ve výši 30 %. Vlček následně pro Českou televizi uvedl, že se EU snaží dosáhnout s USA dohody, argumentoval důležitostí obchodního vztahu a dodal, že osobně by preferoval bezcelní unii (video, čas 0:25–1:56). 

Spojené státy a EU nakonec na konci července uzavřely dohodu, podle které bude na většinu evropského zboží uvaleno clo ve výši 15 %. Vlček na svém účtu na síti X toto rozhodnutí komentoval slovy, že by sice uvítal vytvoření bezcelní unie, ale že dohodnutá cla jsou „maximem možného, čeho šlo v současnosti dosáhnout“. 

Závěr

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček v minulosti ve veřejném prostoru opakovaně mluvil o tom, že by mezi EU a USA upřednostňoval bezcelní vztah. Vyjádřil se tak např. v dubnu 2025 v rozhovoru pro iRozhlas a pro Novinky.cz, v červenci pro Českou televizi nebo na sociální síti X. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) komentuje oznámení obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, jejíž součástí je uvalení cla ve výši 15 % na dovoz zboží do USA. Vlček zdůrazňuje význam dohody jako kompromisu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. V této souvislosti zmiňuje, že by osobně mezi EU a USA preferoval bezcelní unii. Ta by podle něj byla pro obě strany výhodná, protože mezi oběma celky jde dle jeho slov o největší obchodní vztah na světě.

Hodnota obchodu mezi EU a USA

Objem vzájemného obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy zahrnuje obchod se zbožím i se službami. Podle dat za rok 2024 dosáhl obchod mezi EU a USA hodnoty přes 1,68 bilionu eur, což podle průměrného kurzu za celý rok odpovídá zhruba 1,82 bilionu amerických dolarů (.pdf). Jedná se přitom skutečně o největší bilaterální obchodní vztah na světě. Např. obchod mezi EU a Čínou v roce 2024 byl menšího rozsahu a činil přibližně 845 miliard eur. Obchod mezi USA a Čínou byl ještě nižší, když podle americké strany dosáhl necelých 659 miliard dolarů a podle čínských úřadů šlo o cca 688 miliard.

Hodnota obchodu se zbožím v roce 2024 dosáhla 867 miliard eur, přičemž EU vyvezla do USA zboží za 532,3 miliardy eur a dovezla za 334,8 miliardy eur. Hlavními typy zboží, se kterými oba celky obchodují, jsou léčivé přípravky a farmaceutické výrobky, silniční vozidla, průmyslové stroje, ropné produkty či zařízení pro výrobu elektřiny.

Obchod se službami mezi EU a USA v roce 2024 dosáhl hodnoty zhruba 817 miliard eur. Evropská unie do USA vyvezla služby za 334,5 miliardy eur, zatímco dovoz ze Spojených států činil 482,5 miliardy eur. Nejvýznamnější položky v této oblasti tvořily odborné, vědecké, technické, informační a telekomunikační služby, licence v oblasti duševního vlastnictví či doprava.

Závěr

Hodnota obchodního vztahu mezi Evropskou unií a Spojenými státy je skutečně nejvyšší na světě. Data za rok 2024 ukazují, že objem vzájemného obchodu se zbožím a službami přesáhl hodnotu 1,68 bilionu eur, šlo tedy o přibližně 1,82 bilionu amerických dolarů. Vlček ve svém výroku zjevně obě měny zaměňuje, výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

DOPLNĚNÍ: Po vydání analýzy jsme obdrželi odpověď od mluvčího společnosti ČEZ, kterou jsme do odůvodnění doplnili. V návaznosti na obdržené informace jsme změnili hodnocení výroku z původního neověřitelného na pravdu.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) odpovídá na dotaz týkající se obchodní dohody mezi USA a Evropskou unií, jejíž součástí je závazek EU k odběru energií. Podle Vlčka EU energetické suroviny z USA nakupuje už nyní a Česku dle jeho slov dodávají více než 80 procent zkapalněného zemního plynu (LNG) právě Spojené státy. Pro účely ověření chápeme dodávající zemi jako tu, která plyn těží a zpracovává, a z níž tedy původně pochází. Stát, z něhož byl plyn odeslán do ČR, totiž může sloužit pouze jako mezistupeň v procesu distribuce plynu.

Dodávky LNG

Zkapalněný zemní plyn má přibližně 600krát menší objem, než kdyby byl v plynném skupenství. To usnadňuje jeho přepravu a země EU ho využívají také jako alternativu k ruskému plynu. Podle údajů organizace Ember, která sleduje vývoj v oblasti energetiky, však dovoz ruského LNG v roce 2024 vzrostl.

Co se týče dovozu LNG ze Spojených států, EU uvádí, že v roce 2024 pocházelo z USA přibližně 45 % LNG dováženého do Evropy. Stejnou hodnotu uvádí i agentura Reuters. V roce 2025 se ke konci července jednalo o 55 %.

Statistiky o původu LNG dováženého přímo do Česka se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Data Světové banky vztahující se k roku 2024 sice uvádějí hlavní exportéry LNG do ČR, jedná se však o seznam zemí, ze kterých byl plyn do ČR odeslán, což ovšem nemusí znamenat, že z těchto zemí i pochází.

Ke konci června 2025 se na americké ambasádě konalo fórum o LNG, jehož publikované shrnutí opakuje výše zmíněnou informaci o tom, že v roce 2024 pocházelo ze Spojených států 45 % LNG dovezeného do EU. Starší zdroje uvádí, že většina LNG dovezeného do nizozemského terminálu v Eemshavenu, odkud putuje zkapalněný plyn i do ČR, byla z USA. Právě část nizozemského terminálu si pronajímá polostátní energetická společnost ČEZ.

S žádostí o poskytnutí konkrétních informací o dovozu LNG do Česka jsme se obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu, to nám však k době vydání analýzy neodpovědělo. Později se na nás obrátil mluvčí společnosti ČEZ Roman Gazdík a potvrdil, že kapacitu pro import LNG v některém z terminálů, kterými se LNG dováží, má z českých distributorů pronajatu pouze ČEZ v Eemshavenu. Mluvčí zároveň uvedl, že „91,8 % objemu LNG, které jsme přivezli do Eemshavenu, pochází ze Spojených států“. Jak dříve popsal manažer společnosti pro LNG David Viduna, vedle toho může docházet i k dovozu LNG na základě krátkodobých pronájmů kapacity terminálů. Naprostá většina LNG pro ČR je však importována právě ČEZem skrze Eemshaven a pochází tedy dominantně z USA.

Závěr

Z dostupných informací vyplývá, že v roce 2024 zajistily USA zhruba 45 % celkového dovozu zkapalněného zemního plynu do EU. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme ale nedohledali, jaký podíl LNG importovaného do Česka pochází ze Spojených států. S dotazem jsme se proto obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu a později jsme obdrželi odpověď od mluvčího společnosti ČEZ. Ten potvrdil, že naprostá většina –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konkrétně cca 92 % LNG importovaného společností ČEZ přes terminál v Eemshavenu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pochází z USA. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.