Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku hovoří o nově schváleném trestném činu neoprávněné činnosti pro cizí moc. Ten je podle něj potřeba, jelikož v Evropě probíhá konvenční válka a Česko má nepřítele, který hybridními způsoby útočí na jeho svobodu a demokracii. Rakušan se odvolává na pobaltské země a Polsko, ty dle jeho slov zákony proti působení cizí moci mají.

Neoprávněná činnost pro cizí moc

V rámci novely Lex Ukrajina VII byl schválen pozměňovací návrh skupiny poslanců (.pdf, str. 5–8), který český trestní zákoník rozšířil o paragraf o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Podle této úpravy hrozí odnětí svobody tomu, kdo vykonává činnost pro cizí moc s úmyslem ohrozit svrchovanost, územní celistvost či bezpečnost ČR. Podle odůvodnění pozměňovacího návrhu jde například o budování agenturní sítě pro cizí moc, shromažďování informací o důležité veřejné infrastruktuře nebo o sledování jiné osoby zpravodajskými prostředky (.docx, str. 5–6).

Český trestní zákoník už před přijetím této změny obsahoval paragrafy o trestných činech proti bezpečnosti České republiky. Jedná se např. o vyzvídání a vyzrazení utajovaných informací. Vedle toho zákoník definuje i trestné činy proti obraně státu, jako je služba v cizí armádě, případně válečná zrada nebo spolupráce s nepřítelem v době ohrožení či válečného stavu. Dále vymezuje např. vlastizradu nebo sabotáž.

Ustanovení v dalších státech

Polský trestní zákoník neobsahuje samostatný paragraf, který by se zabýval čistě působením cizí moci, spolupráci s jiným státem však vymezuje v kapitole o zločinech proti republice (.pdf, str. 63, čl. 130) nebo o ochraně informací (str. 115, čl. 265). Některé zde definované trestné činy odpovídají spíše českému paragrafu o vyzvědačství. Ten ale potírá pouze vyzvídání, sbírání či vyzrazení tajných informací, zatímco polská úprava je pojata šířeji, a částečně se tak blíží českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc.

Podle polského článku 130 je trestné účastnit se činnosti cizí rozvědky či jednat v její prospěch proti Polsku nebo jen projevit ochotu to učinit (.pdf, str. 63, čl. 130, § 1, 3). Trestná je také například spolupráce s cizí rozvědkou i bez úmyslu poškodit Polsko, pokud k této spolupráci nedá souhlas příslušný orgán (§ 6). Článek také mj. explicitně zmiňuje trestní odpovědnost osob, které by ve spolupráci se zahraniční zpravodajskou službou šířily dezinformace s cílem poškodit polský politický systém, ekonomiku, polské spojence či mezinárodní organizace, jichž je Polsko členem (§ 9).

V Lotyšsku zákon definuje trestný čin pomoci cizímu státu při činnostech namířených proti Lotyšské republice (§ 81.1), který je obsahem podobný českému paragrafu o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Svým zaměřením se blíží i české úpravě vlastizrady, ta však – na rozdíl od lotyšské úpravy – vymezuje rozvracení republiky jako násilnou aktivitu. Obdobný paragraf jako Lotyšsko má také Litva, jejíž trestní zákoník vymezuje trestný čin pomoci jinému státu při jednání proti Litevské republice. Estonsko podobně definuje trestný čin vlastizrady (§ 232).

Závěr

Českému paragrafu o neoprávněné činnosti se v případě Lotyšska a Litvy blíží jejich definice trestného činu pomoci cizímu státu při jednání proti republice. Estonsko ve svém trestním zákoníku řeší danou problematiku odlišnou definicí vlastizrady, Polsko pak šířeji pojatým článkem věnovaným spolupráci se zahraničními informačními službami. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan v kontextu výroku mluví o návrhu vyhlášky, který měl zavést sběr cílových IP adres uživatelů. Vyhláška by tak policii a zpravodajským službám umožnila sledovat, jaké konkrétní stránky lidé navštěvují. Rakušan upřesňuje, že k IP adresám se policie za určitých okolností může dostat už v současnosti.

Současná úprava

Podle zákona o elektronických komunikacích musí poskytovatelé komunikačních sítí po dobu šesti měsíců uchovávat provozní a lokalizační údaje uživatelů, pomocí nichž lze identifikovat zdroj, adresáta, datum, čas, způsob a dobu trvání komunikace. Poskytovatel však nesmí uchovávat obsah zpráv, ani ho dále předávat třetím stranám. 

Poskytovatelé musí uchovávané údaje na požádání poskytnout orgánům činným v trestním řízení, policii, Bezpečnostní informační službě, Vojenskému zpravodajství nebo České národní bance. Policie má na informace nárok pro účely pátrání po hledané nebo pohřešované osobě, zjištění totožnosti nebo předcházení a odhalování terorismu, a to pouze pro účely zjištění doby a místa pobytu osoby.

Více informací o telekomunikačním provozu může policie získat při vyšetřování trestných činů s horní hranicí odnětí svobody v délce minimálně tří let. V přípravném řízení to může nařídit soudce na návrh státního zástupce, který v přípravném řízení vykonává dozor nad činností policejního orgánu.

Při vyšetřování určitých trestných činů s minimální horní hranicí odnětí svobody na osm let může soudce v přípravném řízení na návrh státního zástupce pověřit policii odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu určité uživatelské adresy či zařízení, a to po dobu až čtyř měsíců. U některých závažnějších činů lze k odposlechu přistoupit i bez soudního příkazu.

Závěr

Policie se může k IP adresám dostat i v současnosti, pokud chce zjistit dobu a místo pobytu hledané či pohřešované osoby. Další informace, které poskytovatelé komunikačních sítí uchovávají, může policie získat pro účely vyšetřování některých trestných činů, pokud to navrhne dozorový státní zástupce. U dalších závažnějších trestných činů může soud dokonce nařídit odposlech. Výrok Víta Rakušana z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Lex Ukrajina VII je novela zákona o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace. Novelu vláda schválila v červnu 2024, jejím hlavním cílem bylo prodloužit dočasnou ochranu ukrajinským uprchlíkům nebo jim umožnit získat zvláštní dlouhodobý pobyt (.pdf, str. 17–⁠⁠⁠⁠⁠⁠19 z 82). Sněmovna novelu schválila v prosinci 2024. Senát k novele nepřijal žádné usnesení kvůli neshodám o zvláštním zápisu ukrajinských dětí do škol, zavedení trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc a také o zpřísnění podmínek pro ruské žadatele o české občanství. Návrh novely následně putoval k prezidentu Pavlovi, který ji podepsal v únoru 2025.

Zamezení dvojího občanství 

Podle zákona Lex Ukrajina VII je možné udělit občanům Ruské federace české občanství pouze v případě, že předloží důkaz o pozbytí ruského občanství (.pdf, str. 11). Tato povinnost se netýká lidí, kterým byl v Česku udělen azyl. Nevztahuje se ani na osoby, kterým bylo české občanství uděleno za významný přínos České republice v oblasti vědy, vzdělávání, kultury, sportu nebo humanitární činnosti. Dětí, jejichž matka má ruské občanství a otec české občanství, se při udílení českého občanství tato povinnost také netýká, pokud určení otcovství nebylo účelové pro získání českého občanství (.pdf, str. 11). 

Podle Seznam zpráv je vzhledem k válce na Ukrajině a nepříznivým česko-ruským vztahům komplikované vzdát se ruského občanství, jelikož žádost o zrušení občanství musí potvrdit ruská strana. Někteří politici a organizace zamezení dvojího občanství kritizovali jako diskriminační. Proti návrhu vznikla např. iniciativa „Jsme lidé“, která upozorňuje, že pozastavení udělování českého občanství ruským občanům ponechává mnoho lidí v právní nejistotě. Ministr Rakušan obhajoval zamezení dvojího občanství jako nutnost pro omezení vlivu Ruska, jehož prezident se podle ministrových slov snaží využít ruskou komunitu v zahraničí k politickým účelům. Rakušan uvedl, že novela není diskriminační, protože neznemožňuje žádat o české občanství ani nezmění podmínky pro dlouhodobý pobyt.

Závěr

Součástí novely Lex Ukrajina VII, kterou Poslanecká sněmovna schválila v prosinci 2024, je zamezení dvojího občanství u žadatelů s ruským občanstvím. Až na výjimky se žadatelé o české občanství budou muset nejdříve vzdát toho ruského. Výrok Víta Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan komentuje nově zavedený trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc, který byl schválen v rámci Lex Ukrajina VII. Při jeho obhajobě odkazuje na případy, kdy lidé fotografovali politiky nebo důležité objekty, ale podle tehdy platných zákonů nebylo možné je potrestat.

Potvrzený případ BIS

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme situace, které zmiňuje Vít Rakušan, nenašli. Obrátili jsme se proto na mluvčího Bezpečnostní informační služby (BIS) Ladislava Štichu. Ten uvedl, že Rakušan vychází ze staršího případu, který BIS v minulosti zaznamenala, ale nemedializovala vzhledem k ochraně zájmů zpravodajské služby a k odlišnému přístupu někdejšího vedení ke komunikaci s veřejností. Dnes je podle něj již možné o této události informovat alespoň v obecné rovině. 

Konkrétně šlo podle mluvčího o případy, kdy lidé íránského původu, kteří měli podle zjištění BIS vazby na íránské zpravodajské služby, v Praze sledovali, obhlíželi a fotografovali některé objekty a osoby. Šticha dodal, že na základě zkušeností BIS i zahraničních partnerů tyto činnosti prováděli způsobem, kterým si různí aktéři vybírají místa pro případné sabotáže nebo zpravodajské akce.

Další hrozby sabotáže

Zpravodajské služby dlouhodobě varují před aktivitami cizích rozvědek na území Česka. Ve výroční zprávě za rok 2023 kontrarozvědka např. uvedla, že ruská strana k verbování spolupracovníků ve zvýšené míře používala komunikační aplikace, zejména Telegram (.pdf, str. 11). Zaznamenané případy podle BIS potvrdily záměr ruských zpravodajských služeb tyto spolupracovníky využívat k přípravám útoků zaměřených na destabilizaci členských zemí NATO a EU, které pomáhají Ukrajině.

Bezpečnostní složky měly podezření, že cizinec původem z Kolumbie, který se v červnu 2024 pokusil zapálit autobusové depo v Praze, byl řízen právě z Ruska a financován režimem Vladimira Putina. Ředitel BIS Michal Koudelka k tomuto případu uvedl, že existuje důvodné podezření, že útok byl součástí hybridní války, kterou vede Rusko proti evropským zemím podporujícím Ukrajinu.

Závěr

Mluvčí BIS Ladislav Šticha potvrdil, že výrok Víta Rakušana vychází z dříve zaznamenaného případu, kdy Íránci se vztahem k íránským zpravodajským službám fotografovali, obhlíželi a sledovali některé objekty a osoby v Praze. Podle BIS tímto způsobem probíhá výběr míst pro potenciální sabotážní a zpravodajské akce. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.