Nedokážeme identifikovat, kdo jsou podle Miroslava Kalouska „solární baroni", také roční částka finanční kompenzace církvím není konstantní a proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Vycházíme-li z údajů z webu Ministerstva kultury z r. 2012, tak předpokládaná výše finančních náhrad církvím činí zhruba 59 miliard Kč. Tato částka by měla být vyplacena v třiceti po sobě jdoucích ročních splátkách. Na každý rok tedy vychází zhruba částka 1,97 miliardy Kč (zaokrouhleno). Tato částka však každý rok nebude stejná, protože se její roční výše bude stanovovat vždy jako podíl nesplacené částky finančních náhrad a počtu zatím neuhrazených ročních splátek.

Podle Energetického regulačního úřadu (.pdf, str.9) se výkupní cena odvíjí od data uvedení elektrárny do provozu, instalovaného výkonu a tomu, zda si provozovatel elektrárny vybere garantovanou cenu či tzv. zelený bonus.

K odůvodnění přikládáme vyjádření Energetického regulačního úřadu:

„Celkové náklady na podporu elektřiny z fotovoltaických elektráren se skládají z nákladů na provozní podporu fotovoltaických elektráren, nákladů na odchylku povinného výkupu elektřiny z fotovoltaických elektráren a z administrativních a finančních nákladů povinně vykupujících (do roku 2012 provozovatelů distribučních soustav) spojených s podporou elektřiny z fotovoltaických elektráren formou výkupních cen. Náklady na provozní podporu fotovoltaických elektráren za Vámi požadované období jsou následující:

Náklady na provozní podporu fotovoltaických elektráren [tis. Kč]

2008

2009

2010

2011

2012

2013*)

139 170,84

1 061 447,47

6 708 548,62

23 583 546,09

24 734 572,96

24 876 307,93

*) hodnota nákladů v roce 2013 je predikce z konce roku 2012

Ostatní výše uvedené náklady související s podporou elektřiny z fotovoltaických elektráren jsou vyčísleny pro všechny kategorie obnovitelných zdrojů souhrnně a jejich přiřazení k jednotlivým kategoriím nelze jednoznačně provést, proto uvádíme tyto náklady pouze souhrnně pro všechny kategorie obnovitelných zdrojů:

2011

2012

2013*)

Náklady na odchylku povinného výkupu [tis. Kč]

400 153,72

331 708,37

652 445,17

Administrativní a finanční náklady [tis. Kč]

28 000,00

32 647,00

44 300,00

*) hodnota nákladů v roce 2013 je predikce z konce roku 2012"

Výrok Milana Urbana zazněl 22. listopadu během rozhovoru pro Radiožurnál (v čase 16:20) a na základě dostupných informací z médií ho hodnotíme jako pravdivý.

Německá energetická politika prochází v posledních letech poněkud turbulentním obdobím. V roce 2007 rozhodla německá vláda, že uzavře do roku 2018 všechny uhelné elektrárny a opustí těžbu uhlí, zejména z důvodů nerentability a nekonkurenceschopnosti. Koncem roku 2011 se v reakci na havárii jaderné elektrárny Fukušima německá vláda usnesla ukončit provoz všech jaderných elektráren do roku 2022 a nahradit je energií z obnovitelných zdrojů při snižování celkové spotřeby elektřiny.

Velmi rychle se však ukázalo, že přechod na obnovitelné zdroje (solární a větrné) bude zdlouhavým procesem a energetickou mezeru nyní paradoxně zaplňují uhelné elektrárny, které zažívají renesanci i vzhledem k nízké ceně emisních povolenek. V roce 2012 Německo spustilo nové uhelné elektrárny poblíž Kolína nad Rýnem či Boxbergu, v minulém roce pak například nedaleko Duisburgu a města Lünen. Pod záštitou společností RWE či Vattenfall probíhá stavba elektráren u Hamburku či Mannheimu, s čímž také souvisí rozšiřování dosavadních hnědouhelných těžebních oblastí, např. povrchového dolu Garzweiler, kde dochází k vysídlování obyvatel, či snahy o rozšíření těžby v oblastech bývalé Lužice s centrem v Chotěbuzi (dnes součástí Braniborska). Absence jasné a kontinuální energetické politiky je v německém případě zřejmá. Dotace pro obnovitelné zdroje energie navíc prodražují koncovou cenu elektřiny pro domácnosti a průmysl.

KSČM ve svém programu skutečně deklarovala, že budou prosazovat “vytvoření rovných podmínek pro domácí a zahraniční kapitál a zabránění odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí – pro lepší šance českých investorů a výrobců i posílení příjmů rozpočtu”.

Na 7. zasedání ústředního výboru strany, které proběhlo necelý měsíc před volbami, byl schválen materiál „Přístupy KSČM k zabránění zvýhodňování zahraničního kapitálu a odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí“, na základě kterého se formovaly návrhy, které KSČM hodlá po volbách prosazovat, například vyšší sazba daně z příjmu právnických osob pro firmy nad 10 milionů Kč ročního zisku, zavedení tzv. Tobinovy daně na spekulativní kapitál či dodatečná srážková daň z příjmu nerezidentů v případě nežádoucích nelegálních transferů do zahraničí.

Nepodařilo se nám dohledat kokrétní návrhy KSČM, které by se tomuto tématu věnovaly již v minulosti, tento bod nicméně ani nebyl v programu KSČM z roku 2010 a pokud Kateřina Konečná mluví o prosazování této věci, má patrně na mysli výše zmíněné návrhy, které se chystají předložit nové sněmovně.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se firmou Veřejné zakázky okrajově zabýval při řešení stížnosti na výběrové řízení na poskytovatele mýtného a uznal, že ze strany této firmy nedošlo k pochybení. Evropská komise později řešila stejnou záležitost a došla k závěru, že výběrové řízení proběhlo v pořádku. Tyto verdikty později podpořilo i rozhodnutí soudu. Výrok Zdeňka Žáka proto hodnotíme jako pravdivý.

Firma Veřejné zakázky s.r.o. je zmíněna v řízení (.pdf – bod 21) Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve věci Poskytování služeb a dodávek vybrané infrastruktury k realizaci projektu výkonového zpoplatnění vybraných komunikací v ČR. Společnosti, které byly vyřazeny z výběrového řízení na poskytování mýtného, tehdy požádaly o přezkum rozhodnutí a stěžovaly si na sporné kroky ze strany zadavatele – Ministerstva dopravy.

Firmy napadly také průběh jednání hodnotící komise, zejména účast a způsob vystupování poradců zadavatele. Tuto funkci tehdy zastávala firma Veřejné zakázky. ÚOHS však v tomto ohledu neshledal, že by se Ministerstvo dopravy dopustilo pochybení, protože předmětem přezkumu byly jen výsledky práce komise a ne myšlenkové procesy členů komise. Je tedy pravdou, že ÚOHS firmu Veřejné zakázky prověřil.

Evropská komise také v souvislosti s mýtným zkoumala, zda Česká republika neposkytla firmě Kapsch při zakázce na dodávku systému elektronického mýtného nepovolenou veřejnou podporu. Nakonec došla k závěru, že výběrové řízení proběhlo v pořádku. Konstatovala však, že některá pochybení mohou lépe odhalit české soudy, na které se neúspěšná firma Autostrade také obrátila. Samotné rozhodnutí Komise se nám nepodařilo dohledat a není tedy jasné, zda se Komise při řešení stížností zabývala i rolí firmy Veřejné zakázky.

Krajský soud v Brně žalobu neúspěšné firmy Autostrade zamítl (.pdf) a uznal, že ani ze strany firmy Veřejné zakázky nedošlo při výběrovém řízení k pochybení.

Výrok je hodnocen na základě dohledané citace z knihy Kmotr Mrázek II od Jaroslava Kmenty jako pravdivý.

Autor knihy Kmotr Mrázek II, novinář Jaroslav Kmenta, popisuje Johnem vyřčené argumenty na straně 212 této knihy. V rámci výroku nehodnotíme, zda se uvedená skutečnost stala tak, jak popisuje Kmenta a interpretuje John, ověřujeme to, zda se podobné informace v knize skutečně vyskytují.

" Koncem roku 2000 hrozilo zvláštnímu policejnímu týmu úplné rozpuštění. Nový ministr vnitra Stanislav Gross byl pod tlakem svého nadřízeného premiéra Miloše Zemana a svých známých z Národního bezpečnostního úřadu, aby tým rozprášil. Grossovi tehdy přišlo velmi závažné obvinění protikorupční policie, že je s Mrázkem spojen i ředitel bezpečnosti NBÚ Martin Hejl.To bylo tehdy jediné veřejně známé téma z Krakatice, které se přetřásalo v médiích. A Gross chtěl, aby mu to policie doložila. A pokud by toho nebyla schopná, museli by detektivové všeho nechat, svléknout uniformy a odejít do civilu.
Mezi vánočními svátky a Silvestrem roku 2000 byla centrála protikorupční policie snad jediným místem v Praze, kde se pracovalo. Pro ministra vnitra Grosse tu vypracovávali speciální zprávu o aktivitách Františka Mrázka a celé jeho skupiny.
Popsali v ní drtivou většinu mezníků Mrázkovy činnosti. Zprávu nazvali pracovně Armagedon podle biblického místa, kde mělo dojít k závěrečné bitvě mezi vojskem Hospodina a Satana.
Když si Gross zprávu přečetl, navštívil centrálu protikorupční policie a chtěl mluvit s detektivy, kteří Armagedon sepsali. „Věděl jsem, co celá ta mafie kolem Mrázka dělá a jak je nebezpečná, ale tohle mě šokovalo. Netušil jsem, jaký rozměr to má a kam až to sahá," řekl Gross a ještě asi půl dne strávil v kanceláři, kde byla drtivá většina sesbíraného materiálu z kriminálního spisu Krakatice.
Gross tehdy policisty podržel a nechal je dál pracovat. Problém byl, že ani on nebyl úplně čistý. I on měl máslo na hlavě. Policie to věděla, a proto, když tehdy centrálu navštívil, raději některé odposlechy uložila do jiného trezoru. "

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou týkající se přesné účasti druhého kola senátních voleb.

Senátor Jiří Dienstbier byl zvolen ve druhém kole mimořádných senátních voleb v roce 2011 s volební účastí 17,63 %. Obecně se dá konstatovat, že doplňovací volby do Senátu provází nejnižší volební účast ze všech druhů voleb.

Ačkoli je to o 2,63 procentních bodů více, než uvádí předseda Okamura, stále se jedná o velmi nízkou volební účast a vzhledem k obsahové povaze výroku tolerujeme tuto nepřesnost.

Jeho mandát v Senátu ČR je pro období od 26. 3. 2011 do 25. 10. 2014.

Žádný druh voleb v České republice nemá zavedeno kvórum, od nějž by byly dané volby platné.

Metafory zmíněné ve výrocích pravděpodobně patří do období předvolební kampaně roku 1992. Bohužel se nám však nepodařilo najít relevantní “online” zdroje potvrzující jejich autentičnost. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen s jistou mírou tolerance jako pravdivý. Tolerance je v tom, že samotné napětí je poměrně těžko z veřejných zdrojů popsatelné. Nicméně Zeman je ztotožňuje s jedním konkrétním aspektem.

Předně je třeba uvést, že prezident Zeman v kontextu celé debaty míní oním napětím hlavně postoj české společnosti k církevním restitucím. Průzkum (.pdf – str. 3) agentury STEM z 20. prosince 2013 ukazuje, že skutečně téměř 80 % veřejnosti je proti církevním restitucím.

Konkrétní dotaz zněl: „Souhlasíte Vy osobně s platným zákonem o církevních restitucích?“

určitě ano

5 %

spíše ano

17 %

spíše ne

32 %

určitě ne

46 %

Podle popisu činnosti rady na webu České národní banky se bankovní rada schází osmkrát ročně, součástí schůze je “ uzavřená diskuze jejích členů o rizicích a nejistotách aktuální prognózy a celkových měnověpolitických souvislostech, která vyústí v hlasování o měnověpolitickém opatření ”. Tato opatření jsou pak zveřejněna a okomentována na tiskové konferenci, je zveřejněn také záznam z jednání. Všechny podkladové materiály pak banka zveřejňuje s odstupem 6 let.

Informace jsou tedy sice skutečně před jednáním tajeny, ale periodicita zasedání rady není měsíční, jak tvrdí Miroslav Kalousek. Výrok i přesto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Autenticitu použitých odposlechů nejsme schopni autoritativně posoudit, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Ivan Langer má na mysli sérii knih Kmotr Mrázek (viz předchozí výrok). Zejména pak druhý díl nazvaný Kmotr Mrázek II - Krakatice.

Tato kniha údajně přináší úryvky policejních odposlechů nazasených na podnikatele Františka Mrázka a několik dalších lidí v jeho okolí, doprovázené komentářem autora.

Na možnou problematičnost interpretace těchto výňatků upozorňuje například novinář Přemysl Svora, který vydává knihu obsahující celé přepisy policejních odposlechů bez dalšího komentáře.