Prezident Petr Pavel odpovídá na otázku, zda se na Pražském hradě nedějí věci, o kterých veřejnost neví. Redaktorka totiž naráží na zářijové personální změny, kvůli kterým podle ní nebyli novináři ze situace „moc moudří“. Dále zmiňuje, že se pouze dozvěděli o konci Markéty Řehákové na pozici ředitelky tiskového odboru, a dodává, že hlavu státu na jeho pracovní cestu do USA nakonec nedoprovodila. Pavel následně popsal uskutečněné změny a přiblížil, že si Řeháková nestihla zařídit vízum, jelikož v té době byla na dovolené v Indii, a k delegaci se tak nemohla připojit.

Změny na Hradě

Hrad 5. září oznámil, že Linda Jozwiak Kopecká končí na pozici ředitelky Kabinetu prezidenta republiky. Odbor komunikace jako důvod uvedl, že k tomu došlo v „návaznosti na uvažované změny“, které souvisí s jejím pracovním zařazením. Podle odboru bylo součástí rozhodnutí také „přihlédnutí k jiné pracovní nabídce“, kterou měla Jozwiak Kopecká údajně obdržet.

Současně Hrad ohlásil, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jana Vohralíková rozhodla, že tisková mluvčí prezidenta a ředitelka tiskového odboru budou nově dvě samostatné pracovní pozice – do té doby je obě zastávala právě Markéta Řeháková. Příčinou této změny mělo být „velké množství vykonávané agendy“ a pracovní vytížení Řehákové. Ta ke dni publikace námi ověřovaného rozhovoru nicméně stále byla Pavlovou mluvčí.

Na této pozici poté skončila až na začátku října, přičemž k ukončení jejího pracovního poměru mělo podle informací Deníku N dojít dohodou. Na twitteru (nyní X) pak Řeháková uvedla, že důvodem jejího odchodu je „snaha předejít spekulacím o uspořádání vztahů uvnitř prezidentské kanceláře.“

7. září také ČTK informovala o tom, že s platností k 5. září byl zrušen i Kabinet prezidenta, který byl nahrazen sekretariátem. Jeho vedoucí se stala Lucie Obdržálková, která s Pavlem spolupracovala už během jeho volební kampaně. Webové stránky Hradu uvádí, že sekretariát ve spolupráci s ostatními útvary Kanceláře zajišťuje „denní výkon funkce prezidenta republiky a plní další úkoly podle jeho přímých pokynů.“

Média a „mocenský boj“

Již 5. září Seznam Zprávy popsaly, že jsou personální změny důsledkem dlouhodobě vypjaté atmosféry na Pražském hradě, respektive v prezidentské kanceláři. Již v červnu totiž tento server uvedl, že se vytvořily dvě „mocenské skupiny“ – jedna kolem kancléřky Vohralíkové a druhá kolem lidí, kteří s Pavlem spolupracovali již během kampaně. Do druhého tábora pak měla patřit právě Řeháková a Jozwiak Kopecká.

O tomto mocenském souboji informoval také Deník N, který do skupiny kolem Vohralíkové přiřadil také prezidentova přítele a poradce Petra Koláře. V opačném „týmu“ poté měl být i šéf poradců Tomáš Richter. Ten 6. září Seznam Zprávám potvrdil, že se jeho působení na Hradě chýlí ke konci. O svém konci řekl, že jeho „cílem bylo vybrat, poskládat, sladit a zkoordinovat tým expertů, kteří budou poskytovat své odborné služby prezidentovi a relevantním ředitelům odborů.“ Podle Richtera během podzimu dojde ke splnění tohoto závazku.

Zmiňme, že podle zdrojů Deníku N Jozwiak Kopecká žádnou pracovní nabídku nedostala. Lidé z Hradu uvedli, že jim rozhodnutí o jejím konci bylo odůvodněno překračováním pravomocí ze strany bývalé ředitelky Kabinetu. Deník tak uvádí, že „není vůbec jasné, kvůli čemu Jozwiak Kopecká končí a čeho se měla dopustit.“ Server Neovlivní nicméně napsal, že bývalá šéfka kabinetu hlavu státu zavalovala velkým počtem schůzek, z nichž nebyly všechny potřebné. Řeháková pak podle citovaného zdroje nemá dost zkušeností pro vedení tiskového odboru.

Dodejme, že podle Hospodářských novin tyto personální změny připomínají nástup Vohralíkové na post vedoucí kanceláře Senátu před čtyřmi lety, kdy postupně vyměnila třetinu zaměstnanců.

Závěr

Na začátku září tedy skutečně došlo ke dvěma personálním změnám. Na postu vedoucí Kabinetu prezidenta skončila Linda Jozwiak Kopecká a funkce ředitelky odboru komunikace a tiskové mluvčí, které obě zastávala Markéta Řeháková, byly poté rozděleny do dvou. Řeháková nicméně ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru stále zastávala roli tiskové mluvčí Petra Pavla. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Fiala mluví o nákupu 24 letounů F-35 od USA, které mají nahradit stávající gripeny a které by armádě měly sloužit minimálně 40 let. Tzv. dopis se žádostí o nabídku předalo Ministerstvo obrany americké straně na základě vládního rozhodnutí z léta 2022 začátkem října téhož roku (.pdf). Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se přitom zavázala, že do října 2023 předloží vládě dojednané podmínky nákupu. Dodejme, že podle odtajněné části návrhu armáda počítá s tím, že Česko zaplatí během deseti let maximálně 124 mld. korun.

Petr Fiala svým výrokem naráží na kritiku nákupu těchto letounů ze strany opozice. Obavy z vysoké ceny za letouny a dalších s tím spojených nákladů vyjádřili např. Pavel Růžička nebo Karel Havlíček (oba za ANO), který konkrétně prohlásil: „Náš postoj je velmi skeptický nikoliv proto, že bychom zpochybňovali kvalitu F-35, ale zjednodušeně řečeno proto, že se obáváme, že si to prostě nemůžeme dovolit.“

Ministryně obrany se nicméně 4. září tohoto roku zúčastnila schůzky generálního štábu, kde proběhla prezentace argumentů armádních důstojníků o nákupu letounů F-35. Té se účastnili i zástupci opozice, např. právě Pavel Růžička nebo Lubomír Metnar (ANO). Černochová se dále vyjádřila k ceně za nákup letounů, u níž někteří kritici uváděli, že je méně výhodná než nabídka švédských letounů JAS-39 Gripen. Konkrétně k tomu řekla: „Můžu všem kolegům říct, že nabídka společnosti Gripen je méně výhodná a je dražší než nabídka na nákup letounů F-35.“

V rámci našeho ověření jsme dále zjišťovali, zda se nákup letounů F-35 probíral ve sněmovním Výboru pro obranu. Zjistili jsme, že v něm byl tento nákup projednáván např. 31. srpna 2022, kdy Ministerstvo obrany sdílelo informace ohledně pověření ministryně obrany k pořízení F-35 (.pdf, str. 2). Resort obrany na tomto jednání zastupovala právě jeho šéfka Černochová, ale také náčelník Generálního štábu Karel Řehka. Schůze výboru se taktéž účastnili (.pdf, str. 1) poslanci opozičního hnutí ANO, např. Miroslav Janulík či Michal Ratiborský.

Dodejme, že proti nařčení ze špatného postupu vlády při jednání o nákupu se ohradil mj. poslanec Jan Hofmann (ODS), který řekl, že „Ministerstvo obrany vyjednává v systému ‚vláda-vláda‘, což je v tomto případě jediná možnost, protože americká strana nejedná nijak jinak“. Některé nepřesné informace objevující se ve veřejném prostoru vyvrátila v září letošního roku i Armáda ČR. Ta např. uvedla, že cena gripenů je ve skutečnosti vyšší, než tvrdí marketingové materiály společnosti Saab, která tyto letouny vyrábí.

Z výše uvedeného lze tedy konstatovat, že opozice byla ze strany ministryně obrany Černochové s nákupem letounů F-35 seznámena. Zároveň byla tato věc projednávána na schůzi Výboru pro obranu v Poslanecké sněmovně, které se v loňském srpnu Jana Černochová účastnila. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Předseda vlády Petr Fiala mluví o důchodové reformě, kterou jeho kabinet představil v květnu letošního roku a jejíž součástí je mj. zvýšení věku odchodu do důchodu. V rozhovoru reaguje na otázku, jestli si je vláda vědoma toho, že lidé odvádějící fyzicky náročnou práci už v pozdějším věku své zaměstnání nemusí zvládat. Ve své odpovědi Fiala zmiňuje, že vláda v představené reformě penzí nestanovila pevnou věkovou hranici, kdy lidé budou moci odejít do důchodu, ale že se důchodový věk bude odvíjet od průměrného věku dožití.

Důchodový věk

Obecné podmínky nároku na starobní důchod popisuje zákon o důchodovém pojištění. Z něj vyplývá, že se důchodový věk liší podle roku narození. Platí přitom, že čím mladší ročník narození, tím vyšší je stanovený důchodový věk. Zároveň zákon určuje horní hranici, podle které by se měl u pojištěnců narozených po roce 1971 důchodový věk www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-155#p32-3">zastavit na 65 letech.

Doplňme, že stanovený věk odchodu do penze kromě roku narození závisí i na pohlaví a u žen i na počtu vychovaných dětí. Žena se dvěma dětmi narozená v roce 1960 tak například může odejít do penze o dva roky dříve než muž stejného věku. I v tomto případě nicméně zákon počítá s tím, že se u mužů a žen důchodový věk postupně sjednotí na zmíněných 65 letech.

Vláda ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru připravuje dlouho očekávanou důchodovou reformu. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) dříve uvedlo, že má v plánu návrh předložit začátkem října. Svou představu však Fialův kabinet nicméně nastínil již v květnu 2023 na tiskové konferenci v rámci představení konsolidačního balíčku. Návrh by měl podle vlády obsahovat zvýšení věku odchodu do důchodu, a to i pro lidi, kterým je dnes 57 let a méně. Pokud bude návrh schválený, má být podle MPSV účinný od 1. ledna roku 2025. Uveďme, že tato změna není součástí zmíněného balíčku (.pdf).

Vláda prozatím prosadila úpravy zákona o důchodovém pojištění týkající se pravidel pro předčasné důchody a omezení valorizace penzí. Součástí této novely, kterou 1. září 2023 podepsal prezident Pavel, nicméně změny důchodového věku nejsou (.pdf).

Plánovaný výpočet důchodového věku

Fialova vláda skutečně dříve uvedla, že má v plánu posouvat důchodový věk podle průměrného věku dožití, který vyplyne z dat Českého statistického úřadu (ČSÚ). Zároveň chce zajistit, aby každý v důchodu mohl strávit alespoň 21,5 roku. Jak zmiňujeme výše, úprava věku se má od roku 2031 dotknout lidí, kteří se narodili po roce 1965. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) ve svém komentáři napsal, že „další úpravy důchodového věku nad 65 let by měly probíhat pomaleji, než je aktuální posouvání věkové hranice, může se tedy stát, že nárůst věku odchodu do důchodu nebude v některých obdobích žádný.“

Samotné MPSV pak informuje o tom, že „pro stanovení důchodového věku se bude vycházet z údajů Českého statistického úřadu o střední délce života v 50 letech, přičemž důchodový věk se stanoví vždy pro osoby, které v daném roce dosáhnou 50 let.“ Následně uvádí příklad, že pro osobu narozenou v roce 1974 budou pro výpočet důchodového věku použity statistické údaje za rok 2024.

Zmiňme, že střední délku života neboli také naději dožití dlouhodobě sleduje právě ČSÚ. Ukazatel je možné počítat od jakéhokoli věku, nejčastěji se však vypočítává při narození (označuje tedy, „kolik let má průměrně před sebou osoba, která se právě narodila“). Pro potřebu výpočtu odchodu do důchodu se však podle informací MPSV bude užívat údaj o střední délce života v 50 letech. Proto raději upřesněme, že tento ukazatel „udává průměrný počet let, který prožije právě x-letá osoba při zachování úmrtnostních poměrů daného období“ (.pdf, str. 3). Zjednodušeně tento údaj tedy znamená, kolik průměrně let bude daná osoba ještě žít.

MPSV pro lepší představu uvádí ilustrativní příklad, u kterého vycházelo z porovnání hodnot mužů a žen, kterým bylo v roce 2015 50 let (ročník 1965), s lidmi, kteří 50 let dosáhli až o rok později (ročník 1966). Pro rok 2015 byla naděje dožití 30,15 let, pro rok 2016 to pak bylo 30,6 let. Pro ročník 1966 by se podle MPSV důchodový věk vypočítal jako rozdíl hodnot naděje dožití, což by znamenalo, že tyto osoby půjdou do důchodu o 5,4 měsíce později. Jelikož by ale dle ministerstva mělo platit pravidlo, že maximální zvýšení důchodového věku mezi dvěma ročníky nemůže být vyšší než dva měsíce, šly by tyto osoby do penze v 65 letech a 2 měsících. 

Závěr

Vláda neposunula a dle svých vyjádření ani nemá v plánu posouvat věk odchodu do důchodu na pevně určenou hranici. MPSV počítá s tím, že se důchodový věk bude skutečně odvíjet od střední délky života neboli průměrné doby dožití, která vyplyne z dat ČSÚ. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura odpovídá na otázku moderátorky, zda věří vysvětlení, které ministr spravedlnosti Pavel Blažek podal ohledně schůzky s někdejším poradcem Miloše Zemana Martinem Nejedlým. Zmiňme, že Blažek situaci vysvětloval bouřkou, během které dle jeho slov nebylo možné restauraci opustit. Podle Seznam Zpráv nicméně v zařízení strávil pět hodin. Okamura se přímé odpovědi na dotaz moderátorky vyhnul a uvedl, že podle něj Fialova vláda škodí českým občanům a že jí rozhodně důvěřují pouze 2 % z nich.

Důvěru ve vládu sleduje Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), které spadá pod Akademii věd. V posledním průzkumu, který se týkal důvěry obyvatel v ústavní instituce během června a července, uvedlo 23 % respondentů, že současné vládě spíše důvěřují. 2 % respondentů odpověděla, že kabinetu Petra Fialy rozhodně důvěřují (.pdf, str. 1). Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro začátek uveďme, že pojem „kolektivní vina“ je koncept, který pracuje s myšlenkou, že členové jedné skupiny mohou být zodpovědní za porušování norem či zákonů, kterých se dopustili jiní členové stejné skupiny.

Poslanec Tomio Okamura (SPD) hovoří o kolektivní vině v kontextu mj. nedávného případu znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni, ze kterého policie obvinila osmnáctiletého muže. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti, což řekl i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince.

V druhém případě pak policie obvinila 16letého mladíka ze znásilnění. Ani v tomto případě policie národnost pachatele nezveřejnila. Na sociálních sítích se ovšem opět šířila informace, že se jednalo o Ukrajince. Zmiňme, že ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) na tiskové konferenci k předcházení násilným trestným činům a předsudečnému násilí v návaznosti na oba trestné činy odsoudil aplikování kolektivní viny. Předseda hnutí SPD Okamura výrokem reaguje na Rakušanova slova z debaty, že byl jedním z lidí, kteří „okamžitě začali uplatňovat kolektivní vinu“, což Okamura odmítá.

Slovní spojení „kolektivní vina“ se nám ve veřejných projevech Tomia Okamury týkajících se trestných činů Ukrajinců v Česku najít nepodařilo. Jediným příspěvkem na sociálních sítích, kde Tomio Okamura užívá toto slovní spojení, je facebookový příspěvek z 15. srpna tohoto roku, kdy sdílel video CNN Prima News, ve kterém komentátor MF Dnes Petr Kolář mluví o aktuálně medializovaných případech ukrajinských trestných činů v Česku. Předseda SPD se nicméně o samotné kolektivní vině nijak nevyjádřil, k videu pouze dodal: „Uplatňování kolektivní viny a napětí ve společnosti.“ Z tohoto příspěvku tedy nelze soudit, jaký vztah má Okamura k uplatňování kolektivní viny vůči Ukrajincům. Dodejme, že stejné video sdílel Okamura i na Twitteru (nově X), kde k němu přidal totožný popisek.

K výše zmíněným incidentům z Plzně a Prahy Okamura na svůj facebookový profil napsal: „Kvůli nezvládnuté proimigrační politice Fialovy vlády přibývá násilných útoků ukrajinských migrantů na české občany. Hnutí SPD odmítá plošné prodloužení pobytu ukrajinských imigrantů u nás.“ Předseda SPD tímto vyjádřením pouze kritizuje vládu za přístup k ukrajinským uprchlíkům a vymezuje se proti tomu, aby byl všem Ukrajincům žijících na českém území plošně prodloužen pobyt.

Zmiňme, že již dříve se Tomio Okamura vyjádřil negativně o přijímání ukrajinských uprchlíků na území České republiky, a to v souvislosti s potyčkou českých občanů, údajně Romů, a jednoho cizince, údajně ukrajinské národnosti, v Brně v červnu letošního roku. Tento incident skončil smrtí jednoho z českých občanů. Na svůj Facebook konkrétně napsal: „Ukrajinec vraždil v Brně. To máme za tu naši solidaritu pane premiére Fialo (ODS) a ministře vnitra Rakušane (STAN)? Život mladému člověku nikdo nevrátí! Pozve si prezident Petr Pavel také na Hrad rodiče zavražděného chlapce? Ukrajinec měl být především na Ukrajině a bránit svou zemi a ne v Brně v tramvaji.“ I tento příspěvek tak kritizuje Fialovu vládu kvůli solidárnímu přístupu k ukrajinským migrantům.

Poslanec Okamura tedy o kolektivní vině v souvislosti trestných činů Ukrajinců v Česku přímo nepsal. Na svých sociálních sítích pouze kritizoval vládu za přístup k ukrajinským uprchlíkům a odmítal, aby se plošně prodloužil jejich pobyt v Česku. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) mluví o případech znásilnění, které byly spáchány v první polovině srpna. Moderátorka pořadu zmiňuje, že podle některých kritiků resort vnitra chrání pachatele, jelikož policie ani v jednom případě nezveřejnila národnost obviněných. Rakušan uvádí, že o ochranu pachatelů nemůže jít, protože prvnímu z nich hrozí výjimečný trest a v případě druhého incidentu jde o nezletilého, tudíž vnitro informace ani zveřejnit nesmí.

Znásilnění v Plzni

Osmnáctiletý muž v úterý 8. srpna v nočních hodinách znásilnil a pokusil se zabít o tři roky mladší dívku, která však svou smrt předstírala, čímž si zachránila život. „Dívce svázal ruce, přelepil ústa a znásilnil ji. Následně ji způsobil ještě řezné zranění a vyhrožoval smrtí.  Pak dívku zabalil do pytle, shodil ze srázu do lesa a z místa odešel," popisuje situaci policie. O tři dny později byl útočník na základě rozhodnutí plzeňského okresního soudu vzat do vazby, přičemž mu podle neoficiálních informací ČTK hrozí až výjimečný trest.

V tomto případě policie pouze potvrdila, že pachatelem je cizinec žijící dlouhodobě na území Česka. Jeho národnost nicméně neupřesnila. Primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO) ovšem následně uvedl, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti.

Znásilnění v Praze

Druhým případem je pak znásilnění, ke kterému došlo v noci z 11. na 12. srpna v pražské Hostivaři. V tomto případě policie obvinila šestnáctiletého mladíka, začala po něm pátrat a během několika hodin ho dopadla. Při pátrání byl ze strany policie použit varovný výstřel. Mladík byl o pár dní později vzat do vazby a hrozí mu až pětileté vězení. Pokud by ovšem nebyl mladistvý, mohl by dostat trest až v délce 12 let.

I v tomto případě mělo jít podle neoficiálních informací o ukrajinského pachatele, ačkoliv policie jeho národnost opět nepotvrdila. Vzhledem k šíření těchto informací ministr vnitra Rakušan 13. srpna uspořádal tiskovou konferenci, kde zmínil, že chápe nervozitu spojenou s násilnými činy, avšak kriminalita páchaná cizinci na českém území dle něj výrazně nevzrostla.

Dodejme, že k činům se vyjádřil i prezident Petr Pavel, který varoval před dalším rozdmýcháváním násilí proti určitým národnostním skupinám a zneužíváním strachu k prosazování politických zájmů.

Trestní stíhání mladistvých

Upřesněme, že za mladistvého se považuje osoba, která byla v době spáchání trestného činu či přestupku starší 15 let a zároveň nepřekročila osmnáctý rok svého věku. Trestní odpovědnost mladistvých pak upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který udává, že „dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné podle tohoto zákona zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení účelu trestního řízení a které neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a osobních údajů, a to i jiných osob zúčastněných na řízení.“ Nesmějí tedy být zveřejňovány například informace obsahující jméno či příjmení mladistvého, či jakékoliv jiné informace, podle kterých by mohl být identifikován.

Závěr

Podle neoficiálních informací tedy pachateli znásilnění v Plzni hrozí výjimečný trest, jak uvádí ministr vnitra Rakušan. U případu znásilnění v Praze pak policie skutečně nemůže zveřejňovat osobní údaje obviněného, jelikož se jedná o mladistvého. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pro začátek uveďme, že pojem „kolektivní vina“ je koncept, který pracuje s myšlenkou, že členové jedné skupiny mohou být zodpovědní za porušování norem či zákonů, kterých se dopustili jiní členové stejné skupiny.

Poslanec Jaroslav Foldyna (SPD) hovoří o kolektivní vině v kontextu mj. nedávného případu znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni, ze kterého policie obvinila osmnáctiletého muže. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti, což řekl i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince.

Podobným případem pak byla událost z Prahy, kde policie obvinila šestnáctiletého muže ze znásilnění a ačkoliv opět nezmínila, z jaké země pochází, na sociálních sítích se vyskytly neoficiální informace o tom, že se mělo jednat o dalšího Ukrajince. Poslanec Foldyna obě situace srovnává s událostí, kdy policie na české území nevpustila ruskou tenistku, jelikož vláda Petra Fialy kvůli invazi na Ukrajinu přijala nařízení zakazující start ruských a běloruských sportovců na českých akcích. Foldyna dodává, že s principem kolektivní viny nesouhlasí, a uvádí, že předseda hnutí SPD Okamura v obecném kontextu trestných činů Ukrajinců o kolektivní vině nemluvil.

Slovní spojení „kolektivní vina“ se nám ve veřejných projevech Tomia Okamury týkajících se trestných činů Ukrajinců v Česku najít nepodařilo. Jediným příspěvkem na sociálních sítích, kde Tomio Okamura užívá toto slovní spojení, je facebookový příspěvek z 15. srpna tohoto roku, kdy sdílel video CNN Prima News, ve kterém komentátor MF Dnes Petr Kolář mluví o aktuálně medializovaných případech ukrajinských trestných činů v Česku. Předseda SPD se nicméně o samotné kolektivní vině nijak nevyjádřil, k videu pouze dodal: „Uplatňování kolektivní viny a napětí ve společnosti.“ Z tohoto příspěvku tedy nelze soudit, jaký vztah má Okamura k uplatňování kolektivní viny vůči Ukrajincům. Dodejme, že stejné video sdílel Okamura i na Twitteru (nově X), kde k němu přidal totožný popisek.

K výše zmíněným incidentům z Plzně a Prahy Okamura na svůj facebookový profil napsal: „Kvůli nezvládnuté proimigrační politice Fialovy vlády přibývá násilných útoků ukrajinských migrantů na české občany. Hnutí SPD odmítá plošné prodloužení pobytu ukrajinských imigrantů u nás.“ Předseda SPD tímto vyjádřením pouze kritizuje vládu za přístup k ukrajinským uprchlíkům a vymezuje se proti tomu, aby byl všem Ukrajincům žijících na českém území plošně prodloužen pobyt.

Zmiňme, že již dříve se Tomio Okamura vyjádřil negativně o přijímání ukrajinských uprchlíků na území České republiky, a to v souvislosti s potyčkou českých občanů, údajně Romů, a jednoho cizince, údajně ukrajinské národnosti, v Brně v červnu letošního roku. Tento incident skončil smrtí jednoho z českých občanů. Na svůj Facebook konkrétně napsal: „Ukrajinec vraždil v Brně. To máme za tu naši solidaritu pane premiére Fialo (ODS) a ministře vnitra Rakušane (STAN)? Život mladému člověku nikdo nevrátí! Pozve si prezident Petr Pavel také na Hrad rodiče zavražděného chlapce? Ukrajinec měl být především na Ukrajině a bránit svou zemi a ne v Brně v tramvaji.“ I tento příspěvek tak kritizuje Fialovu vládu kvůli solidárnímu přístupu k ukrajinským migrantům.

Tomio Okamura tedy o kolektivní vině v souvislosti s trestnými činy Ukrajinců v Česku přímo nemluvil, jak uvádí Jaroslav Foldyna. Na svých sociálních sítích pouze kritizoval vládu za přístup k ukrajinským uprchlíkům a odmítal, aby se plošně prodloužil jejich pobyt v Česku. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) dává do souvislosti ruský motorkářský klub Noční vlci s poslancem Jaroslavem Foldynou, který se opakovaně účastnil pietních akcí k uctění památky sovětských a československých vojáků padlých za druhé světové války ve společnosti členů tohoto ruského nacionalistického motorkářského klubu. Například v roce 2018 se na jejich akci objevil i se svatojiřskou stuhou, symbolem vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem, kterou však v posledních letech začali používat proruští separatisté.

Motorkářský klub Noční vlci byl založen Alexanderem Zaldostanovem v roce 1989 v tehdejším Sovětském svazu po vzoru západního motorkářského klubu Hell's Angles. V posledních letech se skupina vyznačuje především propagací panslavismu, současného ruského režimu a vazbami na ruského prezidenta Vladimira Putina či ruskou pravoslavnou církev, jejíž představitel patriarcha Kirill je mj. první osobou zapsanou na letos vzniklý český sankční seznam. Sám Putin se v minulosti objevil na několika akcích Nočních vlků. 

Noční vlci byli v červenci 2022 kvůli otevřené podpoře ruské vlády zařazeni na sankční seznam EU (.pdf, str. 129). Tento krok měl sloužit jako odpověď na ruskou agresi na Ukrajině. Na unijním sankčním seznamu jsou také někteří představitelé klubu včetně zakladatele Alexandera Zaldostanova (.pdf, str. 158 z 289) či šéfa slovenské pobočky Jozefa Hambálka (.pdf, str. 160 z 289). Dodejme, že na skupinu se již po ruské anexi Krymu v roce 2014 vztahovaly sankce ze strany Spojených států amerických.

V roce 2014 Noční vlci sehráli roli při anexi Krymu, kde v průběhu vojenských operací poskytli asistenci ruské armádě a pomáhali např. s potlačováním proukrajinských demonstrací nebo šířením ruské propagandy, na což obdrželi finanční prostředky přímo od ruské vlády. Skupina také cílila na mladistvé, kdy krymské město Bachčisaraj Nočním vlkům umožnilo poskytovat vlasteneckou výchovu místní mládeži. Vladimir Putin vůdci Nočních vlků Alexanderu Zaldostanovovi dokonce za tyto „výchovné“ aktivity udělil Řád cti.

Dodejme, že Noční vlci při příležitosti výročí konce druhé světové války každoročně jezdí z Moskvy do Berlína a po cestě navštěvují místa bitev Rudé armády a hroby padlých sovětských vojáků. Některé státy, jako například Polsko, Bosna nebo Gruzie jim v minulosti vstup na své území zakázaly. Pietní akce Nočních vlků již dříve z pozice předsedy Vojenského výboru NATO kritizoval i současný prezident Petr Pavel a ruské motorkáře označil za součást ruské hybridní strategie. Letos někteří účastníci vyrazili z Moskvy na východ Ukrajiny s motorkami ozdobenými písmenem Z, symbolem ruské invaze.

Závěr

Noční vlci dlouhodobě spolupracují s ruským režimem, za což byli zařazeni na sankční seznam Evropské unie. S Jaroslavem Foldynou jsou spojováni kvůli jeho opakované účasti na jejich pietních akcích k uctění památky sovětských a československých vojáků padlých za druhé světové války. Zároveň mají vazby na ruského prezidenta Vladimira Putina. Výrok Tomáše Zdechovského tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mluví o kauze táhnoucí se od září 2017 až do loňského srpna. Kromě předsedy SPD Tomia Okamury a europoslance Zdechovského byl jejím hlavním aktérem také bývalý europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) a nynější poslankyně Evropského parlamentu Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Právě zmínění tři lidovci na Okamuru podali žalobu za šíření lží a pomluvy.

Důvodem bylo Okamurovo vyjádření o hlasování českých zástupců v Europarlamentu. Předseda SPD na konci srpna 2017 na svém facebooku uvedl, že „pro uvalení sankcí na Českou republiku za nepřijímání migrantů a pro povinné kvóty“ hlasovalo 18. května 2017 dvanáct českých europoslanců (.pdf, str. 3). V příspěvku tyto europoslance následně jmenoval – mezi nimi právě Tomáše Zdechovského, Pavla Svobodu či Michaelu Šojdrovou – a v této souvislosti napsal, že zvedli ruku pro další přijímání uprchlíků ze Sýrie.

Rezoluce Europarlamentu

O záležitostech, které Tomio Okamura zmínil, však ve skutečnosti europoslanci v hlasování nerozhodovali. Evropský parlament tehdy ve dvou hlasováních schválil rezoluce (.pdf, str. 3–4), které se sankcí pro Česko nikterak netýkaly. Okamura tato dvě hlasování ve svém příspěvku navíc spojil do jednoho a interpretoval je tak, že někteří čeští europoslanci hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku a zavedení povinných kvót na přemisťování uprchlíků (.pdf, str. 3).

Upřesněme, že zmíněné rezoluce se týkaly „zajištění funkčnosti postupu přerozdělování“ a „strategie EU pro Sýrii“. Jak vysvětluje server iRozhlas.cz, první z rezolucí řešila případné zahájení řízení ze strany Evropské komise o nesplnění povinnosti proti Česku – jednalo se o otázku, zda Česká republika neporušuje předpisy EU v oblasti přerozdělování uprchlíků podle kvót. Pro tuto rezoluci však většina z tehdejších českých europoslanců (.pdf, str. 4–5) nehlasovala. Přesněji ji podpořili jen Luděk Niedermayer za TOP 09 a Stanislav Polčák za hnutí STAN (.pdf, str. 62–63). 

Druhá z rezolucí, tedy Strategie EU pro Sýrii, je shrnuta v pozdějším rozsudku městského soudu v Praze, který ji interpretoval jako „poziční dokument“ vyjadřující se k otázkám války v Sýrii. Rozsudek (.pdf, str. 4) popisuje, že dle rezoluce „tuto zemi (Sýrii, pozn. Demagog.cz) ničí konflikt a EP vyzývá členské státy, aby projevily větší odhodlání při sdílení odpovědnosti umožnit uprchlíkům ochranu bezprostředně sousedícího regionu“. Dále mj. dokument Europarlamentu uváděl, že jakmile konflikt skončí, měly by být vytvořeny pobídky pro kvalifikované syrské občany, aby se do své země vrátili a přispěli k její obnově. 

V případě této rezoluce již většina českých europoslanců hlasovala pro její přijetí (.pdf, str. 38–39), včetně těch, které vyjmenovával Tomio Okamura ve svém příspěvku.

Rozhodnutí soudu

Zdechovský, Svoboda a Šojdrová podali na Okamuru žalobu v září 2017. V prosinci 2018 pak první dva jmenování na předsedu SPD podali žalobu na ochranu osobnosti. O tom, že se Tomio Okamura musí europoslancům omluvit, rozhodl už Obvodní soud pro Prahu 1 v únoru 2021. Předseda SPD se však proti rozsudku odvolal. Městský soud v Praze nicméně rozhodnutí obvodního soudu v dubnu 2022 potvrdil a Okamura se tak musel europoslancům nakonec omluvit. 

Rozsudek městského soudu označil Okamurova tvrzení za jednoznačně nepravdivá a stojí v něm také to, že „je zcela zřejmé, že žalovaný ať již účelově či nevědomě spojil obě hlasování dohromady“ (.pdf, str. 7).

Omluvu v předem daném znění (.pdf, str. 2) následně předseda hnutí SPD Okamura zveřejnil na svém facebooku v srpnu 2022.

Role Petra Macha

Nejprve zmiňme, že neověřujeme to, zda je Petr Mach dezinformátor, jak uvádí Tomáš Zdechovský, ale pouze jeho roli v celé kauze. Petr Mach je bývalý europoslanec a bývalý předseda i zakladatel Strany svobodných občanů (Svobodní). Zmiňme, že tato strana již od svého vzniku v roce 2009 prosazovala vystoupení Česka z Evropské unie, což se později stalo i jedním z ústředních bodů politického programu Tomia Okamury.

Petr Mach na svých webových stránkách v květnu 2017 zveřejnil článek, který sdílel také na blogovou sekci portálu iDnes.cz. V tomto článku pojednával o tom, že někteří čeští europoslanci, jmenovitě Luděk Niedermayer (TOP 09) a Stanislav Polčák (STAN) hlasovali pro první z rezolucí, tedy tu, která řeší mj. české nesplnění povinností. Zmiňuje i druhou z rezolucí, tedy Strategii EU pro Sýrii, o které píše: „Jinými slovy, poslanci, kteří hlasovali pro, chtějí, aby si Česká republika převzala více uprchlíků ze Sýrie.“ Následně také jmenuje europoslance, kteří pro tuto rezoluci hlasovali.

Z výše zmíněného rozsudku vyplývá, že Tomio Okamura zkoušel v průběhu soudního procesu namítat, že vycházel právě z informací na blogu Petra Macha (.pdf, str. 2–3). Tuto obranu však soud označil za irelevantní, jelikož „žalovanému nic nebránilo v tom, aby si hodnověrnost těchto informací ověřil před tím, než je začne sám šířit“ (.pdf, str. 7).

Závěr

Předseda hnutí SPD tedy v minulosti tvrdil, že někteří čeští europoslanci – mezi nimi např. Tomáš Zdechovský – hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku a zavedení povinných kvót na přerozdělování uprchlíků, ačkoliv to nebyla pravda. Soudy jeho slova označily za nepravdivá a následně rozhodly, že se zmíněným europoslancům musí omluvit. Tomio Okamura se ve svém tvrzení skutečně opíral o vyjádření tehdejšího europoslance Petra Macha. Výrok Tomáše Zdechovského tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslankyně Markéta Gregorová v kontextu výroku mluví o tom, že ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) podle Pirátů ohrožuje důvěru v právní stát. Naráží na to, že ačkoliv Piráti mají ve vládě i v Poslanecké sněmovně „ne příliš příznivé“ zastoupení, podle průzkumu jsou silnou stranou, která má vůči svým voličům jistou zodpovědnost.

Podle průzkumů agentury Kantar (.pdf, str. 9) a agentury Median (.pdf, str. 7) byli Piráti druhou nejsilnější vládní stranou – a celkově třetí nejsilnější – už v únoru letošního roku. Na prvním místě se v obou modelech, které zkoumají aktuální rozložení voličské podpory, umístilo opoziční hnutí ANO, na druhé pozici pak skončila vládní ODS. Na stejném místě se, s výjimkou (.pdf, str. 7) březnového průzkumu od agentury Median, umístili Piráti i v následujících modelech.

Nejaktuálnější zveřejněný volební model výzkumných agentur pochází od společnosti Kantar. Podle tohoto květnového modelu dosáhlo největšího podílu s 33,5 % hnutí ANO, následované ODS se 17 %. Třetí by v pořadí s 11,5 % skončili Piráti (.pdf, str. 9). Také podle květnového modelu agentury STEM by se Piráti umístili na třetí pozici, a to za prvním ANO a druhou ODS.

Piráti jsou tedy v současnosti dle průzkumů skutečně druhou nejsilnější vládní stranou, přičemž nejvíce hlasů ve volbách by z vládní koalice získala ODS. Celkově jsou pak Piráti podle průzkumů voličské podpory třetí nejsilnější, kdy je kromě ODS předstihlo také hnutí ANO. Výrok Markéty Gregorové tedy hodnotíme jako pravdivý.