Výrok hodnotíme jako neověřitelný, nepodařilo se nám dohledat informace potvrzující nebo vyvracející tvrzení Richarda Falbra.

Kontaktovali jsme v tomto ohledu Jiřího Paroubka a v případě, že nám odpoví, uveřejníme zde alespoň jeho vyjádření.

Poslanecký návrh novely tzv. služebního zákona skutečně předložila ČSSD již v červenci 2013, tedy v době, kdy byla ještě v opozici. Návrh byl formulován jako alternativa k návrhu Nečasovy vlády, který byl také poslán do sněmovny k projednání. Oba návrhy spadly pod stůl s rozpuštěním sněmovny.

V novém volebním období pak skupina poslanců ČSSD předložila tento návrh znovu. Podporu této novele vyjádřila skupina neziskových organizací sdružených v projektu Rekonstrukce státu. Martin Fadrný z organizace Frank Bold a zároveň jeden z expertů Rekonstrukce státu pak na e-mailový dotaz potvrdil, že "návrh tohoto zákona ve stadiu draftu připomínkovali zástupci nevládních organizací".

Jeho kolegyně Lenka Petráková z občanského sdružení Oživení pak v e-mailu dodává: "Osobně jsem se zúčastnila 2-3 setkání, a to neformálně, společně s kolegy z good governance. Podali jsme několik připomínek, námětů či komentářů, nicméně ne všechny byly v plné míře do novely zapracovány. Novelu jsme před jejím dokončením (finální verzi) neměli příležitost podrobně komentovat a to také z kapacitních důvodů".

Výrok předsedy ČSSD je hodnocen na základě jeho vyjádření pro server Aktuálně.cz z předvolebního období jako pravdivý.

Bohuslav Sobotka už před volbami, konkrétně 24. října 2013, prohlašoval, že žádný člen stínové vlády ČSSD nemá pozici v budoucí vládě jistou.

Na otázku v rozhovoru pro Aktuálně.cz:

" Znamenalo by to, že by se stínová vláda ČSSD jen přetavila ve vládu skutečnou, nebo počítáte s některými změnami? "

Bohuslav Sobotka odpověděl:" Neznamená. Automaticky ne. Já si samozřejmě vyhodnocuji práci členů stínové vlády, i během volební kampaně, míru jejich angažmá ve prospěch volebního úspěchu sociální demokracie. Protože rozhodně ne všichni stínoví ministři ve volbách kandidují, ne všichni jsou úplně aktivní tak, jak já bych si představoval. Takže nepochybně stínová vláda není dogma, ale je to jádro příští sociálnědemokratické vlády. Pokud ovšem dostaneme silný mandát."

Na základě nedostatečného množství dostupných informací o současných snahách v rámci společné zemědělské politiky hodnotíme výrok Miroslava Ransdorfa jako neověřitelný.

Společná zemědělská politika (SZP) je jednou z nejvýznamnějších forem spolupráce v rámci Evropské unie a skládá se ze dvou pilířů. První pilíř primárně zajišťuje společnou organizaci trhu a přímé platby zemědělcům, kdežto druhý zahrnuje politiku rozvoje venkova. Pomocí tzv. modulace se přesunují finanční prostředky z prvního do druhého pilíře. Bohužel se nám informace o současném zájmu zachránit I. pilíř SZP přesunutím prostředků nepodařilo najít. O dané problematice nehovoří ani nejnovější zpráva o finanční strategii SPZ v letech 2014–2020.

Období silného hospodářského růstu bylo v ČR v letech 2005 (6,8%), 2006 (7,0%) a 2007 (5,7%). Český statistický úřad (.xls) uvádí, že hodnota státního dluhu vzrostla v té době z 22,2% HDP (2005) na 24,4% HDP (2007).

Poslanecká sněmovna v roce 2011 sestávala z pěti politických stran - ČSSD, ODS, TOP 09 s podporou Starostů, Věci veřejné a KSČM. Ve výběrové komisi zasedli podle zprávy Ministerstva vnitra České republiky zástupci tří stran - ČSSD, ODS, TOP 09. Předpokládejme, že Radek John jako předseda strany VV své straně zastoupení v komisi nabídl také. Vynechána je pak pouze, v souladu s jeho tvrzením, jen KSČM a výrok je tedy pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se shoduje v základních rysech předcházení i pojetí vazby s některými opatřeními Německa a Norska.

Ačkoliv totiž není možné vinou odlišných metodik srovnat státy podle míry recidivy, dá se dovozovat, že Rath mohl vycházet právě i z německého nebo norského příkladu. Na Německo se totiž Rath v pořadu opakovaně odvolává. Článek Daily Mail se zase odkazuje na výzkum, podle něhož je průměrná evropská míra recidivy 70–75 %, zatímco v Norsku dosahuje jen 20 %. Německé Ministerstvo spravedlnosti si nechalo zpracovat studii, ze které vyplývá, že recidiva v Německu dosahoval v letech 2004 až 2007 33,7 % (strana 38), novější údaje nejsou k dispozici. I tato hodnota je tedy výrazně pod uvedeným evropským průměrem.

V Německu existuje jako alternativa k vazebnímu stíhání například nařízení, že obžalovaný musí zůstat na určitém místě v určitém čase (.pdf, str. 11). Tím se Rathova novela mohla inspirovat při zavedení nové alternativy k vazbě v podobě nařízeného pobytu (.pdf, str. 16).

Pokud je vazba nařízena, věnují v Norsku pozornost na více lidského kontaktu a více aktivit pro vazebně stíhané. Stejným směrem jde nepochybně i novela Davida Ratha (str. 1–13). Toto zaměření se zároveň dá označit za základní podstatu celé novely.

Pravomoci Ministerstva financí vymezuje zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky (byl převzat do právního řádu České republiky). § 4 tohoto zákona zní:

“(1) Ministerstvo financí je ústředním orgánem státní správy pro státní rozpočet republiky, státní závěrečný účet republiky, státní pokladnu České republiky, finanční trh, regulaci vydávání elektronických peněz a ochranu zájmů spotřebitelů na finančním trhu s výjimkou výkonu dohledu nad finančním trhem v rozsahu působnosti České národní banky, pro zavedení jednotné měny euro na území České republiky, pro platební styk, daně, pojistné na důchodové spoření, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, pro tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, příspěvek ke stavebnímu spoření a státní příspěvek na penzijní připojištění, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a vnitrostátní koordinaci při uplatňování mezinárodních sankcí za účelem udržování mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti terorismu, posuzuje dovoz subvencovaných výrobků a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků.

(2) Ministerstvo financí spolu s Českou národní bankou připravuje a předkládá vládě návrhy zákonných úprav v oblasti měny a peněžního oběhu a návrhy zákonných úprav, kterými se upravují postavení, působnost, organizace a činnost České národní banky, s výjimkou dohledu nad finančním trhem, platebním stykem a vydáváním elektronických peněz. (...)”.

Výpůjční potřeba se pak mezi lety poměrně různí, v roce 2012 byla podle ministerstva financí čistá výpůjční potřeba 172,8 miliard korun, hrubá (po započtení dluhopisů splatných v daném roce a dalších položek) pak 309,4 miliard. Pro rok 2014 hovoří materiály MF (.pdf, strana 30) o čisté výpůjční potřebě 113,6 miliardy.

Uvedené částky výpůjční potřeby se značně liší od Kalouskem uváděných 220 miliard a výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

V nedávné minulosti se skutečně objevovaly informace o možném krachu ČD Cargo. Ten byl alespoň dočasně odvrácen.

České dráhy se za generálního ředitele Petra Žaludy sice poměrně výrazně zadlužovaly, ve veřejně dostupných zdrojích se však nikde neobjevuje informace o tom, že by jim hrozila platební neschopnost (insolvence). Ta nestává teprve v situaci, kdy dlužník není schopen dostát svým závazkům, tedy splácet dluhy. Výrok ministra v demisi Žáka by tak byl v této části pravdivý pouze tehdy, pokud bychom přistoupili na předpoklad, že platební neschopnost teoreticky hrozí každému subjektu. Poté by však již ale nešlo tvrdit, že tato hrozba již neexistuje.

Od 1. července 2013 došlo ke zrušení 6 rychlíků a omezení dalších 18. V prosinci 2013 však bylo 10 z těchto spojů obnoveno. Rychlíků je však v České republice 437, nejedná se tedy o rušení třetiny rychlíků, ale o rušení či omezení pouze 5,5 % rychlíků.

K rušení (omezování) regionálních spojů dochází i za působení Zdeňka Žáka na ministerstvu. A to na Rakovnicku a v jižních Čechách.

Především z důvodu výrazného nadsazení počtu rušených rychlíků hodnotíme výrok Zdeňka Žáka jako nepravdivý.

Rada federace, obdoba Senátu, povolila nasazení ruských ozbrojených sil na Ukrajině 1. března 2014. Ruská oficiální místa opakovaně tvrdila, že k nasazení ruských ozbrojených složek nedošlo, označujíc neoznačené ozbrojence na Krymu za místní domobranu, což na svém oficiálním blogu ale rozporovala například hlava amerického velení v Evropě – generál NATO Phil Breedlove.

Pobyt černomořské flotily na Krymu upravuje několik smluv mezi Ruskem a Ukrajinou. Je to smlouva o statusu a podmínkách Černomořské flotily Ruské federace o setrvání na území Ukrajiny, smlouva o parametrech divize Černomořské flotily a smlouva o vzájemných výpočtech souvisejících s Černomořskou flotilou Ruské federace a její setrvání na území Ukrajiny. Ruská a ukrajinská verze smlouvy o statusu a podmínkách dostupná je, nepodařilo se nám však dohledat konkrétní limity na počet ozbrojených sil.

Ruský ambasador při OSN Vitalij Churkin také 10. března uvedl, že všechny kroky Ruska na Krymu jsou v souladu se základní smlouvou o statusu a podmínkách. Ukrajinské ministerstvo zahraničních věcí na svém webu naopak rozebírá jednotlivé porušení dané smlouvy, počtu nasazených vojáků se ale nevěnuje. Částečný překlad a zhodnocení smlouvy přináší blog chicagského profesora práv Erica Posnera, zohlednění či nezohlednění tohoto textu necháváme na čtenáře.

Kvůli nedostatku/protichůdnosti informací hodnotíme výrok jako neověřitelný.