Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť prezident Zeman naznačuje, že záměr o uvažovaném připojení k NAFTA je čistě vnitřní otázka, nicméně reálně tak bylo uvažováno v rámci Evropské unie.

Návrh na připojení zemí Evropské unie k Severoatlantické zóně volného obchodu (NAFTA) byl projednán ve dnech 25. – 26. listopadu 1995 v Karlových Varech na mezinárodní konferenci Nové atlantické iniciativy. K NAFTA se měla připojit Evropská unie rozšířená o země střední Evropy.

Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se k NAFTA měla připojit pouze Česká republika individuálně. Návrh, aby se Česká republika inspirovala Singapurem, již není tak snadné zhodnotit.

Česká republika dlouhodobě vkládá úsilí do vybudování především obchodních vztahů se Singapurem (viz program agentury CzechInvest CzechAccelerator 2011–2014), který je opakovaně hodnocen jako nejpříznivější pro podnikání na světě (Doing Business 2014 report, str. 3 – . pdf).

V tomto ohledu bývá Singapur označován jako vzor pro jiné země, které chtějí podpořit ve vlastním prostředí podnikání; s nadsázkou o tom hovoří např. Jan Švejnar na svém webu, Václav Klaus ve svém projevu u příležitosti státní návštěvy Singapuru 3. 10. 2006 výslovně označil Singapur za příklad “ dynamického a úspěšného hospodářského rozvoje, jako země figurující na špičce indexu ekonomické svobody, jako příklad úspěšnosti reforem, které vytvářejí prostor pro podnikatelskou iniciativu, jako stát, kde platí jasná pravidla a kde nekvete korupce ”. V obou případech se jedná o informace vytržené z kontextu, které skutečnost spíše zkreslují než osvětlují, a z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Miroslav Kalousek je takto citován v článku deníku Právo z 21. ledna 2014, který je dostupný na webu TOP 09.

Není úplně jasné o jakých krocích Miroslav Kalousek hovoří a jeho výrok tedy dává značnou možnost interpretace. Faktem je, že KDU-ČSL již v době Kalouskova výroku byla součástí nynější vládní koalice. V současné vládě usedl jako ministr financí Andrej Babiš, který nemá negativní lustrační osvědčení, což je poněkud neobvyklá situace. Lustrační osvědčení v minulosti pravděpodobně podle svých slov nepředkládal také Pavel Blažek, který jím nicméně údajně disponoval. Odborníci v současnosti nejsou jednotní v otázce, zda je dnes povinnost předkládat lustrační osvědčení zakotvena v zákoně či nikoli. Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože samotná účast KDU-ČSL ve vládní koalici, kde jeden z ministrů lustraci nemá, nemusí nutně znamenat podporu vyřazení lustračního zákona z účinnosti na všech ministerstvech. Co se totiž týče samotného lustračního zákona, tak KDU-ČSL se výrazně vymezuje proti jeho zrušení.

Pokud by měl Miroslav Kalousek na mysli podporu novely (.pdf) služebního zákona, jehož projednáním v 1. čtení podmínil Miloš Zeman jmenování Andreje Babiše ministrem bez lustrace, pak je nutné podotknout, že tato novela v současné podobě lustrace nijak neřeší. Ještě v lednu neměli lidovci o případné budoucí modifikaci služebního zákona v otázce lustrací jasno.

Nedá se tedy říct, že by KDU-ČSL kromě účasti ve vládě, ve které je ministrem Andrej Babiš bez lustrace, podnikala kroky k tomu, aby byl lustrační zákon vyřazen z účinnosti na všech ministerstvech a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Miloslav Ransdorf počet nezaměstnaných zhruba trojnásobně nadsadil. Nezaměstnaných mezi ekonomicky aktivními je pouze 6,8 %, což představuje zhruba 630 000 lidí.

Na úvod je potřeba předeslat, že výrok operuje se třemi způsoby měření nezaměstnanosti, přičemž třetí je nesmyslný.

Prvním ukazatelem – který používá Ministerstvo práce a sociálních věcí – je podíl nezaměstnaných osob. Ten „vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku,“ přičemž jsou jeho podklady zjišťovány z evidence úřadů práce. Lednová nezaměstnanost byla podle Ministerstva práce a sociálních věcí skutečně 8,6 %.

Druhým způsobem měření je obecná míra nezaměstnanosti, která vystihuje „podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle“ (neboli ekonomicky aktivní populaci). Je získávána pomocí výběrového šetření a využívá ji Český statistický úřad a Eurostat. Eurostat má nejnovější dostupná data z prosince minulého roku, ta ukazovala opravdu 6,8% míru nezaměstnanosti.

Třetí výpočet, jenž se Miloslav Ransdorf snaží využívat, jsou „nezaměstnaní z ekonomicky aktivní populace“. Neboť je však „ekonomicky aktivní obyvatelstvo“ pouze jiným názvem (.pdf, str. 1) pro „pracovní sílu“, jde stále o obecnou míru nezaměstnanosti, s níž počítá ČSÚ a Eurostat a která činí 6,8 %, nikoli Miloslavem Ransdorfem zmiňovaných 11,5 %.

Daň z přidané hodnoty je ve Švýcarsku vybírána pouze na federální úrovni a její sazba je skutečně zakotvena v ústavě země. Jak je patrné například z její online verze na oficiálních stránkách švýcarských federálních orgánů, základní sazba daně je 8 % (bod 3), snížená sazba daně je ve výši 2,5 % (bod 3; pro plnění základních potřeb, týká se například potravin, nealkoholických nápojů a léků) a 3,8% činí zvláštní daň (bod 2; pro turistické a ubytovací služby).

Co se týče daně z příjmu, tak i ty spadají pod spolkovou správu, nicméně každý kanton i obec mají své další samostatné daňové zákony či nařízení, které se navzájem od sebe liší. Jak uvádí například server euroekonom.cz, jednotlivé kantony mohou stanovit daně jakékoliv, pokud nejsou v rozporu s ústavou - maximální daňová sazba je ale omezena ústavou na 11,5 % ze základu daně. Konečná výše daně z příjmu je však velmi individuální, záleží například, zda je osoba rozvedená, starající se o děti apod. Dle businessinfo.cz (5.5 - Daňový systém) se však daň z příjmu fyzických osob v průměru pohybuje okolo 10 %, naopak průměrná kombinovaná sazba daně pro firmy činí až 21 %.

První část výroku Petra Macha týkající se DPH je pravdivá - ve švýcarské ústavě skutečně je zakotveno, že DPH nemůže být vyšší než 8 %. Druhá část výroku se však na pravdě nezakládá, neboť maximální (federální) daň z příjmu je omezena ústavou na 11,5 % (.pdf - Ústava Švýcarska - článek 128) ze základu daně, nikoliv na zmíněných 14 %, a z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Je pravdou, že z říjnových předčasných voleb se do dvousetčlenné Sněmovny dostalo 118 nových poslanců. Po volbách o tom informovala např. Česká televize a to jak v přiloženém textu, tak i v reportáži, která se nachází na konci tohoto textu.

Den po hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka (tedy 8. srpna) podepsalo 126 poslanců žádost o vyvolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, jejímž cílem je sněmovnu rozpustit. Tuto listinu (.pdf - kompletní znění i s podpisy jednotlivých poslanců) ve zmíněný den podepsali poslanci klubů ČSSD, TOP 09, KSČM a část poslanců klubu VV.

Dodáváme, že 126 hlasů pro rozpuštění PS PČR stačí, je nutných nejméně 120 hlasů - tedy ústavní většina. Jiří Dolejš tak korektně pojmenovává fakta ve svém výroku.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože ČSSD přímo ve svém programu uvádí následující body:

• "Zabráníme daňovým únikům. Budeme preferovat lepší výběr daní od všech, kdo mají daňovou povinnost, na úkor zvyšování daňových sazeb.
• Daň z příjmu právnických osob zvýšíme o 1 až 2 procentní body a bude zavedena druhá sazba ve výši 25–30 % pro velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru.
• Daň z příjmu fyzických osob nastavíme jako progresivní se dvěma sazbami ve výši 15 % a 27,5 % ze stávající superhrubé mzdy, což odpovídá 20 % do 100 000 Kč a 30 % nad 100 000 Kč z hrubé mzdy.
• Zasadíme se o obnovu udržitelného hospodářského růstu. Obnovíme systém pobídek pro zahraniční i domácí firmy a roli CzechInvestu."

Jelikož v první polovině roku 2012 publikoval Vladimír Dlouhý alespoň jeden článek, ve kterém se vyjadřoval proti příliš rychlému snižování rozpočtového schodku ČR, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Vzhledem k tomu, že zápisy ze zasedání Národní ekonomické rady vlády (NERV) nejsou veřejně dostupné, spoléháme při hodnocení tohoto výroku na vyjádření Vladimíra Dlouhého v médiích. V článku ze dne 13. 4. 2012 se Vladimír Dlouhý vyjádřil v reakci na dotaz "Neškrtá vláda v investicích příliš tvrdě a nepodvazuje tím hospodářský růst?" následovně: "Domnívám se, že tak rychle snižovat deficit nemusíme a že při výsledku roku 2011 nám pomalejší tempo ani nezhorší pozici ČR, ani nezvýší v krátké době úroková rozpětí." (Vláda.cz, střední část článku)

V rozhovoru ze dne 2. 5. 2012 s Václavem Moravcem pro Rádio Impuls prohlásil Vladimír Dlouhý velmi obdobně: " Jedna věc jsou ty škrty, kde jsem přesvědčen, že bychom si mohli jako země dovolit náš dluh snižovat pomaleji, i ty deficity." (Vláda.cz, první třetina rozhovoru)

V době, kdy byl Jan Fischer premiérem a Eduard Janota ministrem financí, skutečně došlo k ekonomickému propadu. HDP v prvním pololetí roku 2009 meziročně poklesl o 5 procentních bodů. (.pdf, str. 18). Podle predikce ministerstva financí ČR byl tento pokles opravdu nečekaný. V červenci 2008 byla vydána makroekonomická predikce, podle které byl v letech 2008 až 2011 očekáván průměrný stabilní růst HDP od 4,5 do 5,0 % (.pdf, strana 22).

Dle každoroční zprávy (.pdf; a.j.) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Health at a Glance, vydané v roce 2012, dávalo Německo celkově do zdravotnictví v roce 2010 11,6% svého HDP, Česká republika pak 7,5% (viz. str. 123 citovaného materiálu). Na základě této publikace hodnotíme výrok bývalého ministra Hegera jako pravdivý.