Od roku 2000 je kariéra Jiřího Borovce spojována se společností ABB ČR. Nejprve zde působil jako personální ředitel a posléze jako generální ředitel ABB Service. Od prosince 2000 nastoupil Borovec coby generální ředitel plzeňského výrobce zařízení pro jaderné elektrárny Škody JS. V roce 2004 odešel do vedení ČEZ, kde se později stal místopředsedou představenstva. Borovec byl zodpovědný za výrobu elektřiny a renovaci elektráren. Když na konci roku 2007 odcházel z ČEZ, byl jedním z manažerů, kteří mohli štědře využít motivační opční program. Prodej akcií elektrárenské společnosti mu přinesl desítky miliónů korun.

Na konci roku 2008 byl Jiří Borovec jmenován novým šéfem firmy Čepro – akciové společnosti, která zajišťuje především přepravu, skladování a prodej ropných produktů. Ke konci roku 2012 oficiálně potvrdil, že se rozhodl odejít z funkce předsedy představenstva i z postu generálního ředitele. Šéf státní firmy se stamilionovými zisky prý neměl podporu státu. Čepro dosáhlo za Borovce rekordních zisků a tržeb, ten po pěti letech v čele firmy končí.

Co se týče zefektivnění chodu a zprůhlednění zakázek, lze poukázat na činnost Borovce v Čepru. Konkrétně pak: "V letech 2005 a 2006 prošla společnost ČEPRO změnami, které spočívaly v nastavení standardních procedur, detailního kontrolingu, centralizaci velkoobchodu a řízení čerpacích stanic, nákladové redukci. Společnost se také zbavila nevýhodných smluv ve výši na 300 milionů korun".

Dle výše uvedených informací označujeme výrok za pravdivý.

Pro potvrzení či vyvrácení výroku prezidenta Putina se bohužel nepodařilo nalézt faktické důkazy, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Prezident Putin bohužel neuvedl, kterých konkrétních státních orgánů by se měla kontrola radikálů týkat, proto se nelze přesně zaměřit na kontrolu tohoto tvrzení.

Co se týče jmenování členů vlády a jejího složení, pak vláda byla legitimně jmenována parlamentem 317 z celkově možných 450 hlasů.

Mezi členy vlády se najdou i členové ultra-pravicové strany Svoboda.

Ministrem obrany se stal Andriy Parubiy, který zastával prominentní roli při demonstracích na Majdanu a měl u protestujících velký respekt.

Nedá se však určit, zda jmenování jeho či jiného ministra/ministryně bylo ovlivněno ozbrojenci z průběhu protestů.

I oficiální stanovisko USA uvádí, že nynější vláda je nejreprezentativnější institucí na Ukrajině a že legislativní proces proběhl ve velké většině i s podporou zástupců východní Ukrajiny.

Výrok prezidenta Putina tak hodnotíme jako neověřitelný.

V odhadech zmíněných čísel se zdroje různí. Například podle serveru Kyivpost (en) se jedná o 2,9 milionu ukrajinských pracovníků v Rusku, což je 43,2 % všech ekonomických migrantů z Ukrajiny. Ti si vydělají ročně okolo 30 miliard dolarů.

Podle průzkumu (en) Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) z roku 2013 bylo Ukrajinců trvale nebo dočasně usídleno v Rusku 1,4 milionu, z nichž ovšem pouze necelých 130 000 bylo držiteli pracovního povolení. Jedná se tedy o 43 procent migrantů (další časté cíle byly Polsko, Itálie či Česká republika), odhad příjmů však organizace neuvádí.

S odkazem na ukrajinský statistický úřad píše evropská delegace (en) v Ukrajině, že celkový počet pracovních migrantů z Ukrajiny je 1,2 milionu (3,4 procenta celkové populace). Podle této studie si průměrně Ukrajinec v zahraničí vydělal 930 dolarů měsíčně, celkovou částku za jednotlivé země ale také neuvádí.

V roce 2012 bylo podle Světové banky HDP Ukrajiny 176,3 miliardy amerických dolarů, 20 miliard by tedy odpovídalo 11,3 %. Nejsme ale schopni určit, na které odhady se Putin odvolává.

Kvůli rozporným a nedostatečným informacím ve zdrojích jsme nuceni výrok hodnotit jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě zprávy Evropské rady(.pdf) ze Summitu, který s uskutečnil 28. ledna 2014 v Bruselu. Jak Štefan Füle uvádí, zpráva obsahuje informace o dopadech asociačních dohod na sousední země států Východního partnerství, tedy především Rusko. Pro přiblížení uvádíme níže přeložené výňatky z této zprávy:

" Jednali jsme otevřeně o sbližování a rozdílnostech ve vztahu k našim společným sousedům. Diskutovali jsme o vztahu Východního partnerství a celní unie. Zdůrazňoval (pozn.Herman van Rompuy, předseda Evropské rady) jsem především výhody Východního partnerství pro všechny naše východní sousedy včetně Ruska(...) Dohody o přidružení, včetně dohod o volném obchodu, mezi EU a partnery, jako Moldavsko, Gruzie a Ukrajina jsou plně kompatibilní se stávajícími obchodními dohodami Ruska s těmito zeměmi..."

Na základě informací dostupných z médií hodnotíme výrok ministra v demisi Zdeňka Žáka jako pravdivý.

Ministerstvo dopravy odložilo lhůtu pro podávání nabídek na tendr o 60 dní, přičemž dosavadní smlouva na provoz centrálního registru vozidel vyprší firmám Telefónica a ICZ už letos v březnu. Pravděpodobně se tedy nový provozovatel nestihne vybrat včas. Zpoždění podle ministerstva způsobil především nebývalý zájem o toto výběrové řízení ze strany uchazečů spojený s množstvím právních námitek a dotazů.

Sám ministr dopravy v demisi Zdeněk Žák v debatě upozorňuje, že v případě tzv. obstrukčního chování ze strany některých uchazečů (tj. pokud chce někdo tendr záměrně zdržet či pozastavit), se může výběrové řízení významně protáhnout. Zdržení tendru tak může způsobit nejen dotazování a právní námitky uchazečů a s tím spojené objasňování informací zájemcům, ale také případné účelové zahájení odvolacího řízení u ÚOHS.

Jako příklad jednání tohoto typu z poslední doby je možné uvést obstrukce operátorů GTS Czech a T-Systems Czech Republic, a to v souvislosti s tendrem na komunikační infrastrukturu veřejné správy. Veřejnou zakázku na dodavatele komunikačních služeb pro české úřady se nedaří vypsat více než tři roky kvůli stížnostem obou firem k ÚOHS. Nicméně je v tomto ohledu složité hovořit o nějaké zavedené praxi v obstrukčním chování uchazečů v České republice, jelikož se v mnoha případech může jednat pouze o nařčení či o subjektivní pohled na problém, přesto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Problém ověření tohoto výroku spočívá v jeho šíři. Pro korektní zhodnocení pravdivosti Žákova tvrzení by bylo zapotřebí prozkoumat všechny veřejné soutěže/zakázky ministerstva za posledních dvacet let. To není v našich silách a není to možné ani vzhledem k nedostupnosti veřejných zdrojů.

Obecně můžeme konstatovat, že za Žákova působení se skutečně připravuje v resortu např. tendr na registrační značky, nicméně na druhou stranu jsou dohledatelné také případy, kdy ministerstvo pod jeho vedením přidělilo zakázku přímo vybranému subjektu bez jakékoli soutěže (konkrétní případy zde a zde).

Pomocí webu vsechnyzakazky.cz můžeme sledovat výběrová řízení na ministerstvu od roku 2007. Tento zdroj však neurčí, které zakázky měly být zadávány v "minulosti" bez soutěže a navíc i zmapované tendry nelze snadno řadit z pohledu resortu mezi klíčové či naopak.

Zákon o zavedení registračních pokladen byl schválen vládou Jiřího Paroubka. Účinnost nabyl 1. července 2005, certifikované pokladny podle něj měly být zavedeny od ledna 2007. Vše bylo zrušeno vládou Mirka Topolánka.

Slovensko zavedení registračních pokladen doplnilo o účtenkovou loterii, spuštěnou v září loňského roku, a skutečně hlásí zlepšení výběru DPH.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat žádnou probíhající studii, která by zkoumala implementaci evropských směrnic v jednotlivých národních státech, a proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Bohužel se nám nepodařilo najít důkaz o takovémto tvrzení senátora Vystrčila, a to ani na jeho oficiálních stránkách.

Je možné, že takto práci vlády kritizoval mimo média, například v soukromých rozhovorech. Naproti tomu v některých svých projevech se vyjadřuje ve smyslu, že vláda má naopak příliš velké ambice. Pro nedostatek informací tedy hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.

Nový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek hovořil s prezidentem Milošem Zemanem o řadě témat spojených s výkonem jeho nové funkce. Mezi ně patří i otázka jmenování nových velvyslanců. Byla vymezena kritéria pro výběr potenciálních kandidátů a ačkoli ministr Zaorálek uvedl, že je zvažován Jan Fischer na post velvyslance v Lucemburku, odmítl, že by na schůzce byla projednávána nějaká konkrétní jména.