Tvrzení soudu, na která se odkazuje ve svém projevu Vladimir Putin, jsou skutečně obsažena ve zmiňovaném rozsudku Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Ovšem soud ve svém rozhodnutí ani jednou nezmiňuje Putinem uvedený bod Charty Organizace spojených národů.

Putinem citovaná slova jsme hledali na základě anglického překladu jeho projevu, který byl zveřejněn na webových stránkách Kremlu. V případě tohoto výroku se jedná o tuto pasáž:

"Pursuant to Article 2, Chapter 1 of the United Nations Charter, the UN International Court agreed with this approach and made the following comment in its ruling of July 22, 2010, and I quote: “No general prohibition may be inferred from the practice of the Security Council with regard to declarations of independence,” and “General international law contains no prohibition on declarations of independence.” Crystal clear, as they say."

Věty citované Vladimirem Putinem můžeme pak opravdu nalézt ve zmiňovaném rozsudku. První z nich: „Žádný obecný zákaz jednostranného vyhlášení nezávislosti z praxe OSN nevyplývá“zde (.pdf, str. 8) a druhou „Obecné mezinárodní právo neobsahuje žádný použitelný nástroj k zákazu vyhlášení nezávislosti“zde (.pdf, str. 10).

Pro úplnost uvádíme ještě přesné znění bodu 2 zmiňovaného prvního článku Charty organizace spojených národů:

"Cíle Organizace spojených národů jsou tyto:

(…)

2. rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru".

Vladimir Putin tedy sice správně cituje právní výroky Mezinárodního soudního tribunálu, ovšem dodává k nim svou vlastní interpretaci rozsudku (.pdf, str. 102 GENERAL CONCLUSION) .

Dodáváme ještě, že to bylo právě Rusko, které odmítlo uznat existenci Kosova i po zveřejnění uvedeného rozsudku z Haagu.

Daň z přidané hodnoty je ve Švýcarsku vybírána pouze na federální úrovni a její sazba je skutečně zakotvena v ústavě země. Jak je patrné například z její online verze na oficiálních stránkách švýcarských federálních orgánů, základní sazba daně je 8 % (bod 3), snížená sazba daně je ve výši 2,5 % (bod 3; pro plnění základních potřeb, týká se například potravin, nealkoholických nápojů a léků) a 3,8% činí zvláštní daň (bod 2; pro turistické a ubytovací služby).

Co se týče daně z příjmu, tak i ty spadají pod spolkovou správu, nicméně každý kanton i obec mají své další samostatné daňové zákony či nařízení, které se navzájem od sebe liší. Jak uvádí například server euroekonom.cz, jednotlivé kantony mohou stanovit daně jakékoliv, pokud nejsou v rozporu s ústavou - maximální daňová sazba je ale omezena ústavou na 11,5 % ze základu daně. Konečná výše daně z příjmu je však velmi individuální, záleží například, zda je osoba rozvedená, starající se o děti apod. Dle businessinfo.cz (5.5 - Daňový systém) se však daň z příjmu fyzických osob v průměru pohybuje okolo 10 %, naopak průměrná kombinovaná sazba daně pro firmy činí až 21 %.

První část výroku Petra Macha týkající se DPH je pravdivá - ve švýcarské ústavě skutečně je zakotveno, že DPH nemůže být vyšší než 8 %. Druhá část výroku se však na pravdě nezakládá, neboť maximální (federální) daň z příjmu je omezena ústavou na 11,5 % (.pdf - Ústava Švýcarska - článek 128) ze základu daně, nikoliv na zmíněných 14 %, a z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Miroslav Kalousek je takto citován v článku deníku Právo z 21. ledna 2014, který je dostupný na webu TOP 09.

Není úplně jasné o jakých krocích Miroslav Kalousek hovoří a jeho výrok tedy dává značnou možnost interpretace. Faktem je, že KDU-ČSL již v době Kalouskova výroku byla součástí nynější vládní koalice. V současné vládě usedl jako ministr financí Andrej Babiš, který nemá negativní lustrační osvědčení, což je poněkud neobvyklá situace. Lustrační osvědčení v minulosti pravděpodobně podle svých slov nepředkládal také Pavel Blažek, který jím nicméně údajně disponoval. Odborníci v současnosti nejsou jednotní v otázce, zda je dnes povinnost předkládat lustrační osvědčení zakotvena v zákoně či nikoli. Výrok však hodnotíme jako zavádějící, protože samotná účast KDU-ČSL ve vládní koalici, kde jeden z ministrů lustraci nemá, nemusí nutně znamenat podporu vyřazení lustračního zákona z účinnosti na všech ministerstvech. Co se totiž týče samotného lustračního zákona, tak KDU-ČSL se výrazně vymezuje proti jeho zrušení.

Pokud by měl Miroslav Kalousek na mysli podporu novely (.pdf) služebního zákona, jehož projednáním v 1. čtení podmínil Miloš Zeman jmenování Andreje Babiše ministrem bez lustrace, pak je nutné podotknout, že tato novela v současné podobě lustrace nijak neřeší. Ještě v lednu neměli lidovci o případné budoucí modifikaci služebního zákona v otázce lustrací jasno.

Nedá se tedy říct, že by KDU-ČSL kromě účasti ve vládě, ve které je ministrem Andrej Babiš bez lustrace, podnikala kroky k tomu, aby byl lustrační zákon vyřazen z účinnosti na všech ministerstvech a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť prezident Zeman naznačuje, že záměr o uvažovaném připojení k NAFTA je čistě vnitřní otázka, nicméně reálně tak bylo uvažováno v rámci Evropské unie.

Návrh na připojení zemí Evropské unie k Severoatlantické zóně volného obchodu (NAFTA) byl projednán ve dnech 25. – 26. listopadu 1995 v Karlových Varech na mezinárodní konferenci Nové atlantické iniciativy. K NAFTA se měla připojit Evropská unie rozšířená o země střední Evropy.

Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se k NAFTA měla připojit pouze Česká republika individuálně. Návrh, aby se Česká republika inspirovala Singapurem, již není tak snadné zhodnotit.

Česká republika dlouhodobě vkládá úsilí do vybudování především obchodních vztahů se Singapurem (viz program agentury CzechInvest CzechAccelerator 2011–2014), který je opakovaně hodnocen jako nejpříznivější pro podnikání na světě (Doing Business 2014 report, str. 3 – . pdf).

V tomto ohledu bývá Singapur označován jako vzor pro jiné země, které chtějí podpořit ve vlastním prostředí podnikání; s nadsázkou o tom hovoří např. Jan Švejnar na svém webu, Václav Klaus ve svém projevu u příležitosti státní návštěvy Singapuru 3. 10. 2006 výslovně označil Singapur za příklad “ dynamického a úspěšného hospodářského rozvoje, jako země figurující na špičce indexu ekonomické svobody, jako příklad úspěšnosti reforem, které vytvářejí prostor pro podnikatelskou iniciativu, jako stát, kde platí jasná pravidla a kde nekvete korupce ”. V obou případech se jedná o informace vytržené z kontextu, které skutečnost spíše zkreslují než osvětlují, a z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Výrok exministra Langera je hodnocen na základě zjištěných personálních změn v policii jako pravdivý.

Na začátek je nezbytné podotknout, že nehodnotíme, zda Martinů "musel být odstraněn", hodnotíme pouze to, zda a kdy se tak stalo. Sled personálních výměn popisovaných ve výroku se shoduje s veřejně dostupnými informacemi.

Radek John se stal ministrem vnitra ve vládě Petra Nečase ihned po jejím ustavení, konkrétně to bylo 13. července 2010. V listopadu téhož roku vyzval tehdejšího policejního prezidenta O. Martinů k odstoupení kvůli nespokojenosti se stavem policejního sboru.

Nástupcem Martinů byl po různých průtazích vybrán P. Lessy. Následně mezi jinými odešel i šéf protikorupční policie L. Vrba, který byl nahrazen T. Martincem.

V době ředitelování T. Martince nastoupil jako vedoucí odboru analýzy a informatiky právě J. Petržílek. Konečně v listopadu tohoto roku byli V. Bárta a J. Petržílek zadrženi a obviněni ve spojitosti s únikem tajných informací.

Podle informací o rozsudku soudu první instance, které na svém webu zveřejnil server iDNES.cz, byl Petr Lessy tímto Obvodním soudem pro Prahu 7 skutečně zproštěn obžaloby, které proti němu byla vedena na základě obvinění z pomluvy. Výrok Radka Johna je tedy hodnocen jako pravdivý.

První stání případu, ve kterém byl Petr Lessy obviněn z protiprávního předání dokumentů novináři deníku Právo a z pomluvy náměstka ředitele zlínské krajské policie Jaroslava Vaňka, se konalo u Obvodního soudu pro Prahu 7. Tento soud Petra Lessyho zprostil obžaloby a shledal, že se pomluvy nedopustil.

Samotný článek zveřejněný v deníku Právo, pak soudce hodnotil výrok po výroku. U nejostřejšího výroku soudce potvrdil, že se jedná o parafrázi citátu, což není citace. U dalších výroků pak došel k závěru, že buď jsou objektivně pravdivé, nebo se Lessy mohl "spravedlivě domnívat", že tomu tak je. Soud dále potvrdil, že kopie anonymu, kterou vlastní Petr Lessy, je odlišná od té, kterou má k dispozici deník Právo.

Okamurou popisovaná kauza se týká nákupu letounů CASA v hodnotě 3,6 miliardy korun. Nákup schválila vláda Mirka Topolánka, která byla v té době v demisi. Podle protikorupční policie byla způsobena škoda ve výši 658 milionů a rozhodla se stíhat tehdejší ministryni obrany Vlastu Parkanovou.

Tomio Okamura zde naznačuje, že nikdo za kauzu nemá zodpovědnost. To však není úplně pravda, protože případ stále není uzavřen a stíhání exministryně obrany Parkanové pokračuje. Stále tedy probíhá práce orgánů činných v trestním řízení a nelze tedy říci, že se svým způsobem nic neděje.

Bývalý ministr Vít Bárta se skutečně během svého působení na ministerstvu dopravy zasadil o reklamaci nekvalitní opravy silničních komunikací.

Zvláštní pozornost v médiích pak byla věnována reklamacím vůči stavební společnosti Skanska. Podle serveru iDnes se bývalý ministr dopravy vyjádřil k reklamacím těmito slovy:

"V pondělí naši právníci s využitím všech nástrojů zvýší tlak na společnost Skanska, která s námi nechce moc kooperovat...." Společnost Skanska ovšem nebyla jedinou firmou vůči které byly zmiňované reklamace namířeny, dále lze uvést například společnost Eurovia CS či Strabag, které pracovaly na úseku dálnice D1 označovaném také jako D47.

Výrok tedy na základě dostupných informací hodnotíme jako pravdivý.

Abolice je pouze jeden druh milosti, navíc zmiňovaný případ se týká člověka s nevyléčitelnou nemocí.

O zastavení trestního stíhání prezidentem (kterému se říká také abolice) pojednává § 11 a § 366 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

Podle tohoto zákona má prezident republiky pravomoc zastavit trestní řízení udělením milosti nebo amnestie.

§ 11 – Nepřípustnost trestního stíhání uvádí, že:

" (1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno
a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii "

§ 366 – Udělení milosti potom:

" (1) Prezident republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2) Prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti prezident republiky, trestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší."

Podobně se vyjadřuje i například právnická encyklopedie, portál Eprávo či Wikipedie.

V případu, o kterém se v Otázkách Václava Moravce mluvilo, jde o trestní stíhání ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaným je muž, který je po poranění míchy a mozku při autonehodě již 10 let upoután na lůžko a není schopen vnímat smysl trestního stíhání. O zastavení stíhání přitom požádal sám žalobce.

Ve zmiňovaném článku se nicméně uvádí, že muž "po autonehodě je už téměř deset let upoután na lůžko. Následky zranění jsou trvalé, " a dále pak, že "poranění hlavy je navíc spojené s nevyléčitelnou psychickou poruchou a stav muže je podle znaleckého posudku neměnný". Miloš Zeman tedy korektně nepopisuje ani princip abolice, ani zdravotní stav obžalovaného, výrok je tedy v obou částech nepravdivý.

Pavel Bělobrádek skutečně mluvil o možnosti neúčasti Lidovců ve vládní koalici, tudíž hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na tiskové konferenci, po jednání v Lidovém domě 12. listopadu, připustil Pavel Bělobrádek, že ve hře jsou tři varianty - účast Lidovců na vládě, jejich podpora menšinovému kabinetu nebo odchod do opozice - informovala o tom ČTK (Eurozprávy).