Podle návrhu novely Davida Ratha by mělo dojít k navýšení počtu bezplatných sprch pro každého na čtyři týdně, výrok je tedy pravdivý.

David Rath ve svém návrhu novelizace zákonů č. 293/1993 Sb a č. 141/1961 Sb. (.pdf, str. 4) uvádí k péči o zdraví a hygieně ve výkonu vazby: "K udržení zdraví a hygieny věznice zajistí sprchování teplou vodou minimálně čtyřikrát týdně, jedenkrát vždy ve dnech pracovního volna nebo klidu. Na žádost obviněného probíhá sprchování teplou vodou denně, přičemž si obviněný každé další sprchování nad počet čtyřikrát týdně hradí."

Týdenní počet bezplatných sprch ve výkonu trestu odnětí svobody by měl být pět. Nad tento počet by si obdobně obviněný platil sprchy sám, viz § 16 (.pdf) bod 6 zmíněné novely zákona č. 141/1961 Sb.

Martin Komárek ukončil spolupráci s MF Dnes k datu 3. června 2013. Vydavatelství MAFRA bylo skupinou Agrofert Andreje Babišem koupeno až na konci června 2013 a k oficiálnímu převzetí došlo v řijnu téhož roku.

Nepodařilo se nám dohledat, zda se skutečně přesouvá v každé smlouvě 11 % pravomocí směrem do Bruselu. K rozšiřování pravomocí a záběru nadnárodní koordinace politik bezesporu dochází, stanovení 11 % se nám však nepodařilo z žádného dostupného zdroje ověřit. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Vymáhání národního práva je zcela v kompetenci národních justicí, které v tomto mají naprostou autonomii. Míru supranacionalizace v rámci politiky Justice a vnitro shrnuje článek na serveru Euroskop, kde o vymáhání práva není žádná zmínka.

Pokud bychom však mluvili o vymahatelnosti evropského práva, nebyla by pravda, že instituce Evropské unie s ní nemají nic společného.

Evropské právo je ve většině případů začleněno do národního právního řádu, nad jehož dodržováním bdí národní justice. Subjekty evropského práva jsou však i jednotlivé členské státy, které pokud platné evropské předpisy nedodržují, mohou být žalovány u Soudního dvora EU.

Soudní dvůr se také angažuje v aplikování evropského práva národními soudy v rámci procesu tzv. předběžné otázky – národní soudy mohou vznést otázku spojenou s výkladem evropského práva ve spojení s konkrétním případem, Soudní dvůr EU pak rozhoduje o aplikační praxi evropského práva, a tím pádem pomáhá nastavovat i meze, v rámci kterých je evropské právo vymáháno.

Vymahatelnost práva obecně je skutečně ve výlučné kompetenci národních států, u práva evropského se sice mohou najít příklady, kdy instituce EU mají určitou roli, Jan Zahradil však mluví o vymahatelnosti práva v rámci národních států. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Útvar, o kterém Jiří Rusnok hovoří, se jmenuje Útvar pro ochranu ústavních činitelů. Tento útvar má poskytovat osobní ochranu a bezpečnostní dopravu trvale chráněných ústavních činitelů. Působnost útvaru je v souladu s nařízením vlády č. 468/2008 Sb., o zajišťování bezpečnosti ústavních činitelů České republiky. Podle tohoto nařízení patří mezi ústavní činitele, kterým má být zajištěna bezpečnost, prezident, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu a předseda vlády.

Na základě reformy Policie ČR (.pdf) v roce 2008 mělo dojít i k modernizaci vozového parku. V roce 2008 bylo zakoupeno 1400 nových vozidel a obměna zastaralých vozů měla dále pokračovat. Z veřejně dostupných zdrojů nebylo možno dohledat, zda se tato modernizace týkala také Útvaru pro ochranu ústavních činitelů. O dané informace jsme požádali Odbor veřejných zakázek Policejního prezídia, který má tyto věci v kompetenci. V případě odpovědi informace doplníme.

Na základě dohledaných informací hodnotíme Mládkův výrok jako nepravdivý.

Členové ruské Dumy se opravdu řadili mezi nejbohatší parlament na světě, ale ještě před drtivými následky poslední finanční krize. Nejaktuálnější výsledky, které jsou nyní k dispozici, ukazují, že nejbohatší parlament na světě v současné době tvoří členové čínského Národního lidového kongresu.

Bohatství členů ruské vlády v porovnání s vládními představiteli ostatních zemí je v současné době, vzhledem k vysoké frekvenci změn a z kapacitních důvodů, neověřitelné.

Radek John reaguje přímo na předchozí výrok Ivana Langera. Co se týče pozic náměstků ministra, má John pravdu. Nebyli jsme nicméně schopni dohledat profesní minulost poradců ministra Kubiceho, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Exministr Kubice na na Ministerstvo vnitra České republiky postupně přivedl následující náměstky:

Jaroslav Hruška (první náměstek pro vnitřní bezpečnost)Pavel Kryštof (náměstek pro strategie a programové řízení) Radek Šmerda (náměstek pro strategie a programové řízení) Ondřej Veselský (náměstek pro veřejnou správu) Robert Ledvinka (náměstek pro veřejnou správu)Pavel Kolář (náměstek pro veřejnou správu)

Z dotyčných působil v minulosti u Policie České republiky pouze Jaroslav Hruška.

Radek John svůj tým náměstků neobměňoval. Jediným náměstkem, kterého Radek John přivedl, byl Viktor Čech. Ten skutečně řadu let u policie sloužil. O konfliktu mezi Čechem a Martinů se zmiňuje samotný web Ministerstva vnitra ČR.

Je tedy patrné, že co se týče policejní minulosti náměstků z doby ministrování Johna a Kubiceho, popisuje John korektně svůj případ. Nicméně ve svém výroku reaguje na předchozí vyjádření exministra Langera, který zahrnul do tohoto výčtu i poradce ministra. Ty (i s jejich profesní minulostí) jsme však nebyli schopni dohledat a výrok tak musíme hodnotit jako neověřitelný.

Dne 5. února 2014 se v Evropském parlamentu na plenárním zasedání hlasovalo o klimatické a energetické politice do roku 2030. Vzhledem ke komplexnosti možných neformálních jednání mezi oběma institucemi nebude posuzováno, zda se jedná o kompromisní návrh vzešlý z jednání s Evropskou radou, či nikoliv. Bod klima a energetika je jedním z bodů programu jednání Evropské rady v Bruselu ve dnech 20.–21. března 2014.

Výrok na základě výše uvedeného hodnotíme jako pravdivý.

Výčet zrušených i založených velvyslanectví odpovídá údajům z Ministerstva zahraničních věcí a usnesení vlády, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda skutečně 25. srpna 2010 rozhodla (.pdf), že budou do konce ledna následujícího roku zrušena velvyslanectví v konžské Kinshase, venezuelském Caracasu, keňském Nairobi, jemenském San'á a kostarickém San José. Ambasády byly poté k 1. únoru 2011 uzavřeny.

Následně byla v letech 2012 a 2013 založena velvyslanectví v Jerevanu, Yangonu (Rangúnu), Bogotě, Dakaru, Phnompenhu, Dauhá, Podgorici a zavřena a znovuotevřena byla ambasáda v Lucemburku.

Celkově je výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť částka téměř 3 mld. korun (hodnocen je primárně tento fakt z celého prohlášení) je zcela jasně a konkrétně popsána na webu sdružení Oživení. Není tedy pravdou, že by si ji někdo "vycucal z prstu", jak tvrdí předseda vlády. K hodnocení ostatních faktických výroků v Rusnokově prohlášení viz níže.

První výrok o možnosti zadávat zakázky mimo soutěž popisuje premiér korektně (viz dále). Poslední výrok: "ta řízení bez uveřejnění schválila, tak to bylo čistě vynuceno těmi provozními důvody, důvody státu, včetně čerpání evropských fondů v některých případech,“ vyplývá logicky z typu užitého zadávacího řízení sledovaných veřejných zakázek (viz první výrok). Zhodnotit, zdali v tomto případě skutečně šlo dle zákona o stav: " b) veřejnou zakázku je nezbytné zadat v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení" samozřejmě nemůžeme a neumíme.

Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách uvádí několik druhů zadávacích řízení – jedním z nich je i jednací řízení bez uveřejnění (tedy ne jednotné, jak je nazývá Jiří Rusnok). Hlavní podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění jsou podle § 23 následující:a) v předchozím řízení s uveřejněním (a v případě veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti rovněž v předchozím soutěžním dialogu) nebyly podány žádné nabídky

b) byly podány pouze nevhodné nabídky, nebo

c) nebyly podány žádné žádosti.

Při splnění výše uvedených podmínek může být zadáno jednací řízení bez uveřejnění i v dalších případech. Jedním z nich je i ten, o kterém mluvil Jiří Rusnok. V zákoně je tato podmínka uvedena takto (§ 23, 4. odst., písm. b):

4) Zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění rovněž tehdy, jestliže
b) veřejnou zakázku je nezbytné zadat v krajně naléhavém případě, který zadavatel svým jednáním nezpůsobil a ani jej nemohl předvídat, a z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

Problematickou částí výroku je ta, kdy premiér odmítá celkovou částku téměř tří miliard za zmíněné zakázky. S informací, že Rusnokova vláda stačila zadat zakázky bez soutěže ve výši téměř tři miliardy korun, přišlo poprvé sdružení Oživení v prosinci minulého roku. Oživení ve spolupráci s obecně prospěšnou společností Otevřená společnost monitorovalo jednání vlády od září do prosince 2013. Dle jejich zjištění ministři úřednické vlády zadali nebo hodlali zadat celkem 78 zakázek v hodnotě 2,854 miliard korun. Seznam všech řízení je dostupný na stránkách Oživení zde (.xls).