Ústava České republiky doslova uvádí:

• Článek 54: "(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný."
• Článek 68: "(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně."

Výrok Zbyňka Stanjury hodnotíme na základě zpravodajských článků a databázi usnesení Rady Plzeňského kraje jako pravdivý.

V Plzeňském kraji byla v září 2009 skutečně vyhlášena soutěž týkající se železniční dopravy na třech tratích v okolí Plzně. Zájem projevili čtyři dopravci (České dráhy, Viamont, RegioJet a ČSAD Jablonec) a vítěz měl být znám v polovině listopadu roku 2009 a do konce roku 2011 měl pak vítěz začít na tratích jezdit.

Dne 5. listopadu 2009 však kraj toto výběrové řízení usnesením Rady č. 1302/09 zrušil (možno dohledat v databázi) a rozhodl se prodloužit smlouvu s Českými drahami na dobu deseti let. V článku je také zmíněno " Memorandum mezi státem a kraji o financování dopravy na regionálních tratích", které můžete nalézt například zde.

V Rakousku (dle rak. ministerstva vnitra, něm.) je k návrhu kandidáta na Spolkové prezidentství potřeba získat podporu nejméně 6000 občanů. Ti mohou podporu deklarovat vyplněním prohlášení (tzv. Unterstützungserklärung) na úřadě ekvivalentním obecnímu úřadu v ČR. Notářské či soudní potvrzení je pak pouze alternativou podpisu prohlášení na úřadě. Přímo notářské potvrzení tak není nezbytné.

Výrok na základě dostupných informací hodnotíme jako zavádějící.

Nepodařilo se nám dohledat žádné zdroje, které by osobu Miloše Zemana spojovaly přímo s autorstvím pamfletu Olovo. Na druhou stranu však materiál vznikl v okruhu nejbližších poradců Miloše Zemana a jeho jméno ve spojitosti s Olovem (nikoliv jeho autorstvím) média zmiňovala - např. Idnes, který na tuto kauzu upozornil. Aféra se úzce pojí s tehdejším týmem poradců M. Zemana a to konkrétně se jmény Vratislav Šíma a Zdeněk Šarapatka. První jmenovaný byl v kauze i stíhán, ale trestní stíhání bylo zastaveno. Oba jmenovaní byli během vyšetřování kauzy postaveni mimo službu jako poradci M. Zemana

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý. Podle webu finnančninoviny.cz má Česká republika skutečně nejvyšší saldo obchodní bilance v rámci Visegrádské čtyřky. Data pochází z období 07/2011 - 07/2012 a český server zpracování převzal z periodika The Economist.

StátObchodní bilance

Česká republika

14,4

Maďarsko

9,1

Slovensko4,8

Polsko

-17

Výrok je na základě informací ze stránek Nejvyššího správního soudu, ministerstva vnitra a médií hodnocen jako pravdivý.

Žádná česká vláda doposud nenavrhla rozpuštění KSČM k Nejvyššímu správnímu soudu. NSS na svých stránkách takový návrh týkající se KSČM neeviduje a ačkoliv se o této možnosti již dříve v roce 2009 jednalo na základě podnětu ze Senátu, kdy speciální komise nalezla 76 důvodů pro zrušení KSČM. Tento návrh nakonec odmítlo ministerstvo vnitra.

O možném návrhu na zrušení KSČM se pak hovořilo také v roce 2011, kdy mělo ministerstvo vnitra na žádost vlády návrh vypracovat a ministerstvo zveřejnilo k této problematice vyžádané odborné analýzy. Z tohoto roku (2012) je pak zpráva, která uvádí, že ministerstvo vnitra spolu s ministerstvem spravedlnosti nevidí prostor pro právní kroky vůči KSČM. Tato zpráva také měla předložit seznam dalších možných opatření.

Ústava prezidentův slib formuluje takto:

Čl. 59

...

(2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.".

Výrok Karla Schwarzenberga hodnotíme na základě článku 64 Ústavy ČR jako pravdivý.

Ve druhém odstavci článku 64 Ústavy se píše: “Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.”

Vzhledem k tomu, že podstatou výroku Karla Schwarzenberga není místo jednání, ale fakt, že prezident má právo projednávat s ministrem věci týkající se jeho působnosti, hodnotíme výrok jako pravdivý.

V médiích proběhlo několik zpráv o názorových střetech Přemysla Sobotky a Václava Klause.

Šlo mimo jiné o spor o další fungování vedení ODS po volbách v roce 2002. Přemysl Sobotka dle dostupných informací (uvedených např. na serverech iDnes, ČT24) prosazoval změnu vedení strany a byl prvním, kdo vyzval Václava Klause k odchodu z vedení strany.

K dalšímu konfliktu mezi Přemyslem Sobotkou a Václavem Klausem došlo v roce 2009, kdy Lisabonská smlouva prošla Senátem a prezident s jejím přijetím nesouhlasil. Informace o tomto rozporu mezi tehdejším předsedou Senátu a prezidentem lze najít např. na stránkách Aktuálně.cz zde a zde nebo na serveru IHNED. Videozáznam kritiky prezidenta Klause na adresu senátorů lze shlédnout také na serveru IHNED.

Na základě výše uvedených informací z médií hodnotíme výrok Pavla Blažka jako pravdivý.

Výrok Miloše Zemana je pravdivý, neboť vstupu do sněmovny v roce 2006 skutečně se ziskem 6 poslaneckých mandátů obsadili 4 ministerské posty v 2. vládě Mirka Topolánka.

Strana Zelených získala ve volbách v roce 2006 skutečně 6 poslaneckých mandátů. Strana následně vstoupila do druhé vlády Mirka Topolánka, tedy do koalice ODS, KDU-ČSL a právě SZ. Zelení získali ve vládě následující posty: Ministerstvo životního prostředí (Martin Bursík), Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (Dana Kuchtová, Ondřej Liška), Ministerstvo zahraničních věcí (Karel Schwarzenberg), Ministr/ministryně vlády ČR pro lidská práva a menšiny (Džamila Stehlíková, Michael Kocáb).